|
Když jsem v Beauvezeru večer stál na malém náměstíčku
u našeho ubytování, přišla ke mě liška, sedla si vedle chcíplého psa
a popřála mi dobrou noc. Středobodem vesmíru se tak stává naše ubytování,
kterému po zabydlení nikdo neřekne jinak než Doupě nebo Hobitín. Starobylý
dvoupatrový dům byl totiž francouzskou posedlostí vnitřní maximalizace
rozdělen na neuvěřitelné množství pokojíků, apartmánů a podkrovních ložnic.
Ve stísněných prostorech se časté údery do hlavy a mnohočetné boule staly
součástí našeho života v Hobitíně. Z Beauvezeru jsme vyjížděli
díky jeho strategické poloze na výlety do ITERu, do kaňonu Verdon a nebo se jen tak
toulali po místním okolí, které je díky své osamělosti balzámem na bolavé
hlavy a drásané nervy účastníků expedice. |
