Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. Vydavatel: AGA, IČO: 26551772, ISSN: 1214-1674, Číslo 16 (vyšlo 21. dubna), ročník 1 (2003) (c) Copyright Aldebaran Group for Astrophysics Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno. Email: bulletin@aldebaran.cz   16/2003

Lenka Soumarová: Květen - měsíc stínů

Žádné z těles sluneční soustavy s výjimkou Slunce nesvítí vlastním světlem, pouze odráží světlo sluneční. Směrem od Slunce proto vrhají stín. Jestliže tento stín dopadne na povrch Země, pozorujeme zatmění. Přechod Merkuru či Venuše přes sluneční disk není ve skutečnosti ničím jiným než prstencovým zatměním Slunce a jedná se ve svém principu o tytéž stínové úkazy. Jediný rozdíl je ve velikosti a vzdálenosti zakrývajících těles.

Merkur je planeta Slunci nejbližší, jeho oběžná dráha se nachází blíže ke Slunci než dráha Země. Může se stát, že se Slunce, Merkur a Země postaví do jedné přímky. V tomto případě se nám bude kotouček planety promítat na sluneční disk. Ze Země uvidíme neosvětlenou polokouli Merkuru jako tmavý bod na slunečním disku. Tento úkaz je však poměrně vzácný, neboť ve většině případů, kdy se Merkur dostane mezi Zemi a Slunce, projde Merkur „nad“ nebo „pod“ Sluncem. V důsledku toho můžeme ze Země pozorovat pouze asi 13 přechodů Merkuru přes sluneční disk za století (viz tabulka č. 1). Letos budeme na našem území jeho svědky dopoledne 7. května. Časový průběh přechodu je znázorněn na obrázku č. 1. Na pozorování přechodu Merkuru je třeba použít dalekohled, protože úhlový průměr Merkuru je pro pozorování okem příliš malý. Dalekohled musí být samozřejmě opatřen náležitým filtrem.

Obrázek 1: Přechod Merkuru přes Slunce (SELČ)

Ještě vzácnějším úkazem je přechod Venuše přes sluneční disk, neboť planeta je mnohem dále od Slunce nežli Merkur a průměr jejího stínu je ve vzdálenosti Země zhruba čtyřikrát menší. Přechody Venuše se vyskytují ve dvojicích s přestávkou 8 let a tyto dvojice se opakují v průměru po více než jednom století. My budeme mít příležitost pozorovat přechod Venuše 8. června 2004. Naposledy se tato příležitost naskytla v letech 1874 a 1882. Přechod Venuše je pozorovatelný bez použití dalekohledu, k pohledu na Slunce je však třeba použít nějaký filtr, nejlépe svářečský.

K zatmění Měsíce dochází tehdy, když se Země nachází mezi Měsícem a Sluncem (obrázek č. 2), Měsíc musí proto být v úplňku a v blízkosti uzlu (průsečík dráhy Měsíce kolem Země s ekliptikou - rovinou, v níž leží dráha Země kolem Slunce) své dráhy. Za Zemí se táhne kuželovitý stín, a když do tohoto stínu vstoupí Měsíc, pozorujeme jeho zatmění. Kdyby Měsíc obíhal kolem Země ve stejné rovině jako Země kolem Slunce, docházelo by k zatmění Měsíce každý měsíc. Jelikož je ale dráha Měsíce skloněna o 5°, projde Měsíc někdy nad a jindy pod zemským stínem. Zatmění Měsíce se vyskytují řidčeji než zatmění Slunce, avšak vzhledem k tomu, že je lze pozorovat z celé noční polokoule, jsou pro dané místo na Zemi jevem častějším. V průběhu zatmění nezmizí Měsíc z oblohy zcela, neboť stín vržený Zemí není úplně temný. Díky lomu slunečních paprsků v atmosféře má stín červenou až hnědočervenou barvu a takovou barvu získá v průběhu zatmění i povrch Měsíce. V pátek 16. května nastane úplné zatmění Měsíce u nás viditelné v části svého průběhu, během fáze úplného zatmění Měsíc zapadá. Časový průběh zatmění je uveden v tabulce č. 2. V letošním roce nastane ještě jedno úplné zatmění Měsíce 9. listopadu, které je z našeho území pozorovatelné v celém svém průběhu.

Obrázek 2: Zatmění Měsíce

Obrázek 3: Zatmění Slunce

K zatmění Slunce dochází tehdy, když se Měsíc nachází mezi Sluncem a Zemí (obrázek č. 3), Měsíc musí proto být v novu a v blízkosti uzlu své dráhy. Zcela náhodou je disk Měsíce přibližně stejně velký jako disk Slunce, takže je schopen za určitých podmínek zakrýt Slunce celé. Kdyby Měsíc obíhal kolem Země ve stejné rovině jako Země kolem Slunce, docházelo by k zatmění Slunce každý měsíc. Jelikož je ale dráha Měsíce skloněna o 5°, projde Měsíc někdy nad a jindy pod rovinou oběhu Země kolem Slunce a jeho stín tak na zemský povrch nedopadne. Zakryje-li Měsíc jen část slunečního disku, mluvíme o zatmění částečném, je-li zakryto Slunce celé, jedná se o zatmění úplné. Měsíc obíhá Zemi po eliptické dráze. Je-li Měsíc v nejvzdálenějším bodě své dráhy, kužel jeho stínu na zemský povrch nedopadne, měsíční disk je menší než sluneční a dochází k zatmění prstencovému, což je případ zatmění, které nastane 31. 5. a z našeho území bude pozorovatelné pouze jako částečné. Časový průběh zatmění je uveden v tabulce č. 3. Zatmění Slunce jsou sice častější než zatmění Měsíce, ale vzhledem k tomu, že jejich úplná fáze je pozorovatelné jen z velice úzkého maximálně 270 km širokého pásu, jsou pro určité místo na Zemi vzácností. V daném místě lze totiž spatřit úplné zatmění v průměru jednou za 360 let. Například v Praze bylo poslední úplné zatmění Slunce pozorovatelné v roce 1706 a to příští čeká Prahu v roce 2135.