Einstein, Albert

(1879–1955)

Německo-americký fyzik, který v roce 1905 navrhl speciální teorii relativity, ve které byl podán korektní popis částic pohybujících se vysokými rychlostmi. Dva postuláty speciální teorie relativity byly: rychlost světla ve vakuu je konstantní a zákony fyziky platí stejně pro všechny inerciální soustavy. Einstein věděl o Michelson-Morleyho experimentu, který ukázal, že rychlost světla nezávisí na pohybu Země, ale nebyl seznámen s Lorentzovou prací po roce 1895, proto nezávisle odvodil již známou Lorentzovu transformaci.

V roce 1905 vysvětlil Einstein fotoelektrický jev předpokladem, že se světlo skládá z částic nazývaných fotony s energií rovnou ħω, kde ħ je Planckova konstanta a ω je úhlová frekvence fotonu. Možnost vytržení elektronu z kovů za pomoci světla (fotoelektrický jev) je tak dáno především frekvencí jednotlivých fotonů, nikoli jejich počtem.

Následovalo také odvození obecné teorie relativity. Gravitaci popisuje jako zakřivený časoprostor popisovaný tenzorem křivosti. Sama tělesa přispívají k zakřivení časoprostoru a pohybují se v něm po nejrovnějších možných drahách – geodetikách. Einstein později v obecné teorii relativity zavedl tzv. kosmologickou konstantu, která upravovala rovnice tak, aby neposkytovaly jako své řešení jen expandující Vesmír. Po objevu expanze Vesmíru Einstein tento člen zavrhl a údajně prohlásil, že se jednalo o největší omyl v jeho životě.

Einstein strávil zbytek svého života neúspěšným bádáním nad vytvořením jednotné teorie, která by vysvětlovala všechny známé síly v řírodě jako jednu elementární sílu. Po Einsteinově smrti se přišlo na to, že jeho mozek vykazoval značné anomálie. Část mozku, která je odpovědná za matematické smýšlení byla o 15% větší než je běžné. Navíc rýhy normálně probíhající od přední části mozku k zadní, neprobíhaly u insteina v celé délce. Není však jasné, zda tato skutečnost přímo korespondovala s Einsteinovou vědeckou tvořivostí.

Albert Einstein byl poctěn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1921, paradoxně však za vysvětlení fotoelektrického jevu a nikoli za obecnou relativitu, která byla jeho hlavním přínosem k poznání zákonitostí přírody.