Maxwell, James Clerk

(1831–1879)

Skotský matematik a fyzik, publikoval matematické a fyzikální teorie pole. Chtěl prezentovat teorii elektromagnetických jevů mnohem jednodušeji než Faraday, Kelvin i Ampère, kteří se touto oblastí již zabývali. Odvodil, že světlo je složeno z příčných modů a je způsobeno magnetickými a elektrickými jevy. Svojí teorii elektřiny a magnetizmu publikoval v roce 1873 v práci A Treatise on Electricity and Magnetism, ve které byly zahrnuty vztahy dnes známé jako Maxwellovy rovnice. Dnešní podobu rovnic ovšem vytvořili Heaviside a Hertz. Maxwellova teorie elektromagnetického pole přímo vede k existenci elektromagnetických vln. Jejím přirozeným důsledkem je speciální relativita, která splňuje stejné časoprostorové transformace jako Maxwellovy rovnice. Maxwellem předpověděnou existenci elektromagnetických vln dokázal Heinrich Hertz až po Maxwellově smrti.

Maxwell správně odhadnul, že Saturnovy prstence jsou tvořeny drobným kamenitým materiálem. S Clausiem vyvinul Maxwell kinetickou teorii plynů a jeho studie kinetické teorie ho zavedla v roce 1867 k formulování paradoxu Maxwellova démona. Ukázal, že druhý termodynamický zákon je pouze statistický zákon popisující vlastnosti velkého počtu částic. V roce 1871 se stal prvním ředitelem dnes slavné Cavendishovy laboratoře v Cambridgi. Po Maxwellovi jsou kromě Maxwellových rovnic pojmenováy: Maxwellovo rozdělení, Maxwellův démon, jednotka magnetického toku, horský masiv na Venuši, mezera mezi Saturnovými prstenci a dalekohled JCMT (James Clerk Maxwell Telescope) pro infračervený obor. Existuje také Maxwellova nadace.