A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

Zakázaný pás Zakázaný pás – interval energie ve kterém se nemůže nacházet žádný ze stavů elektronů v krystalové mříži. Podle šířky zakázaného pásu rozdělujeme látky na vodiče (mají nulovou šířku zakázaného pásu), polovodiče (zakázaný pás nenulový avšak menší než 3 eV) a izolanty (zakázaný pás je větší než 3 eV).
Zákon Titiův-Bodeho Zákon Titiův-Bodeho – vzdálenosti planet od Slunce v jednotkách AU jsou přibližně r_n = 0,4+0,3×2ⁿ.
Zákryt Zákryt – průchod nebeského tělesa za jiným tělesem. Příkladem může být zákryt hvězdy Měsícem nebo zákryt exoplanety mateřskou hvězdou.
Zákrytové proměnné Zákrytové proměnné – proměnné hvězdy, které jsou součástí vícehvězdného systému a ke změně jejich jasnosti dochází vlivem zákrytů složek. Často jde o těsné dvojhvězdy, jejichž výzkum přispívá k poznání dynamiky atmosfér a přetoku hmoty mezi složkami. K typickým zástupcům patří Algol ze souhvězdí Persea s periodou 2,867 dne.
Zamrzlé pole Zamrzlé pole – silné magnetické pole je provázáno s plazmatem natolik, že sleduje jeho pohyb. Takové situaci říkáme zamrzlé magnetické pole. S jeho konceptem přišel jako první švédský fyzik Hannes Alfvén, když začal plazma popisovat jako tekutinu a zformuloval rovnice magnetohydrodynamiky. Za objevné práce ve fyzice plazmatu získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1970.
Záporný tlak Záporný tlak – hustota energie či hmoty za normálních okolností s expanzí vesmíru klesá (látka jako 1/R³, záření jako 1/R⁴). Vesmír nevyměňuje teplo s okolím a první věta termodynamická má jednoduchý tvar dU + pdV = 0. Klesá-li při expanzi hustota energie pomaleji než 1/R³, celková vnitřní energie U = ρV  narůstá, první člen je kladný a druhý člen musí být nutně záporný. Hovoříme pak o záporném tlaku, jeho důsledkem je „síla“. která přispívá k expanzi vesmíru. Lze ukázat, že při poklesu ρ ~ 1/R^α je tlak roven p = (α/3 − 1)ρ a tedy pro α < 3 je záporný.
Záření alfa Záření alfa – proud rychlých jader hélia ⁴He o energiích v rozmezí 4 MeV (emitovaných ²³²Th) až 9 MeV (emitovaných ²¹²Po), jejichž emisí se některá radioaktivní jádra posouvají ke stabilnější energetické konfiguraci.
Záření gama Záření gama – vysokoenergetické elektromagnetické záření vznikající jako doprovodný efekt jaderných a subjaderných přeměn.
Záření X Záření X – v oboru lékařské fyziky je to fotonové ionizující záření vytvářené generátory (urychlovači elektronů, synchrotrony apod.). Od záření gama se liší především spojitostí svého spektra a tím, že není přírodního původu. V jiných oborech fyziky se používají jiná kritéria – například v astrofyzice se neřeší původ ani spektrum záření, za záření X je považováno ionizující fotonové záření o energii nižší, než má záření gama. Nikde však není striktně stanoveno, o jak velkou energii se má vlastně jednat. Jaderná fyzika považuje za záření X ionizující fotonové záření emitované kvantovými přechody v atomovém obalu, zatímco záření gama za ionizující fotonové záření emitované kvantovými přechody v atomovém jádře. V tomto případě jsou spektra obou dvou typů záření čárová a energie záření X a gama se mohou bez problémů překrývat.
Zářivá vrstva Zářivá vrstva – vrstva ve Slunci, která přiléhá k jádru. Energie se v ní šíří zářením. Její vnější hranice je 200 000 km pod povrchem Slunce. Zářivá vrstva rotuje jako celek, nebyla v ní pozorována diferenciální rotace.
Zásahové instrukce Zásahové instrukce – příloha vnitřního havarijního plánu (VHP) obsahující konkrétní popis jednotlivých činností určených zaměstnanců a dalších osob podílejících se na řízení a provedení zásahu.
Zážeh Zážeh – zapálení, angl. ignition, stav, při němž je získaný výkon ve fúzním experimentu vyšší než dodaný. V laserové fúzi jde o stav, kdy je při implozi vyrovnána výkonová bilance v horké skvrně. Toto se dá ale většinou velmi špatně vyhodnotit. Proto v roce 1997 Národní akademie věd Spojených států amerických provedla revizi tohoto pojmu a zavedla jinou definici: Zážehu je dosaženo, pokud je energetický zisk roven alespoň jedné. V případě laserové fúze to znamená, že fúzní energetický zisk je větší nebo roven energii laseru. Energii laseru i energii, kterou vyprodukoval fúzní proces, dokážeme dobře změřit, proto takto definované zapálení (ignition) lze jednoduše vyhodnotit a prokázat.
Zdánlivý horizont Zdánlivý horizont – oblast oddělující světlo, které je navždy uvězněné uvnitř černé díry, od světla, které v daném čase ještě může uniknout gravitačnímu působení. Vzniká při formování černé díry. Jak černá díra roste, zdánlivý horizont může v pozdějším čase uvěznit také fotony, které by v dřívějším čase mohly uniknout gravitaci černé díry. Po skončení gravitačního kolapsu zdánlivý horizont splývá s horizontem událostí.
Zeemanův jev Zeemanův jev – štěpení energetických hladin atomů vlivem přítomnosti magnetického pole. Jde o skupinu hladin, které bez přítomnosti magnetického pole mají stejnou energii (tzv. degenerovaná energetická hladina). V přítomnosti magnetického pole mají jednotlivé hladiny již nepatrně odlišnou energii, která vede k rozštěpení jedné spektrální čáry na více čar.
Železo Železo – Ferrum, kovový prvek významně zastoupený na Zemi i ve vesmíru. Má všestranné využití při výrobě slitin pro výrobu většiny základních technických prostředků používaných člověkem. Objev výroby a využití železa byl jedním ze základních momentů vzniku současné civilizace.
Země Země – největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičiæovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100 °C, tlak 360 GPa. Magnetické pole Země má přibližně dipólový charakter, je deformováno slunečním větrem do typického tvaru.
Zenit (nadhlavník) Zenit (nadhlavník) – bod svisle nad námi.
Zenitový úhel Zenitový úhel – úhlová vzdálenost tělesa od zenitu (průsečíku svislice s nebeskou sférou nad hlavou pozorovatele).
Zeolity Zeolity – mikropórovité materiály s přesně stanovenou strukturou obsahující křemíkové či hliníkové atomy, které jsou obklopené čtyřstěnem z atomů kyslíku. Mnoho z nich se přirozeně vyskytuje v přírodě jako minerály a jsou hojně těžené v mnoha částech světa. Dnes známe 130 různých struktur zeolitů.
Zepto Zepto – předpona označující 10⁻²¹.
Zetetická astronomie Zetetická astronomie – spis publikovaný v roce 1849. Autorem je Američan Samuel Rowbotham. Z jeho myšlenek vycházejí zastánci teorie ploché Země.
Zinek Zinek – měkký lehce tavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.
Zirkon Zirkon – Zirkonium, šedý až stříbřitě bílý kovový prvek, mimořádně odolný proti korozi. Hlavní uplatnění nalézá v jaderné energetice, protože vykazuje velmi nízký účinný průřez pro záchyt neutronů. Dále je složkou různých slitin a protikorozních ochranných vrstev. Zirkon objevil Martin Heinrich Klaproth v roce 1789.
ZIZ ZIZ – zdroj ionizujícího záření, radioaktivní látka či elektronický generátor ionizujícího záření emitující částice s energií alespoň 5 keV.
Zlato Zlato – aurum, chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů, šperků a jako měnová záruka při emisích bankovek. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněna jeho vynikající elektrická vodivost a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.
Zpětný výboj Zpětný výboj – poslední fáze bleskového výboje, při níž postupuje výboj od země k oblaku rychlostí 0,1 až 0,5 rychlosti světla. Tato fáze je nejjasnější, lidské oko ji vnímá jako blesk. Zpětný výboj se několikrát opakuje, proto oko vidí jakési mihotání.
Zrcadlová jádra Zrcadlová jádra – dvojice jader, které mají navzájem opačný počet protonů a neutronů. Protože je jaderná interakce, která váže jádra, mnohem silnější než interakce elektromagnetická, jsou vlastnosti takovýchto dvojic jader velice podobné. Výjimku zde tvoří haló jádra, kde může elektromagnetická interakce zásadně ovlivnit stabilitu nukleonového haló, které je velmi slabě vázáno.
Zvířetníkové světlo Zvířetníkové světlo – světlo odražené od prachu nacházejícího se v rovině Sluneční soustavy. Ze Země je nejlépe vidět za bezměsíčných nocí v období jarní a podzimní rovnodennosti, kdy Země prochází ekliptikou. Poprvé ho pozoroval Giovanni Domenico Cassini v 17. století.
Zvuk Zvuk – mechanické vlnění šířící se v hmotném prostředí. V tekutinách jde o podélné vlnění, v pevných látkách se šíří podélné i příčné módy. Interval frekvencí vlnění, které je schopen vnímat člověk, je přibližně od 16 Hz do 20 000 Hz. Tyto hranice jsou individuální a mění se s věkem. Zvuk s frekvencí nižší než 16 Hz se nazývá infrazvuk, zvuk s frekvencí vyšší než 20 kHz se nazývá ultrazvuk.



---