Izospin – Veličina, kterou v roce 1937 zavedl Eugene Wigner k popisu multipletů příbuzných částic. Všechny částice multipletu, který obsahuje N částic, mají stejnou velikost izospinu I = (N−1)/2. Izospin byl zaveden jako analogie ke spinovým stavům částice. Jednotlivé částice multipletu se liší projekcí izospinu I3 do libovolné osy. Daná částice má projekci izospinu rovnou I3 = Q−Y/2, kde Q je náboj částice a Y průměrný elektrický náboj multipletu (tzv. hypernáboj). Počet částic multipletu je 2I+1, stejně jako počet možných projekcí.
Zpět Glosář