Brutus 2004 Extreme Orienteering Vizovice 6. - 7. 3. 2004

Klíčová slova: Buzola, mapa, zákres, start, sníh, postup, tepová frekvence, převýšení, šílení lidé, cíl, Vizovice, Brutus, statistika

Počasí: střídavě mírně pod nulou, na slunci mírně nad nulou, na kopcích hluboký sníh

Průběh závodu: Hromadný start v sobotu proběhl v pohodě, stejně jako loni se běželo několik set metrů na kopec, kde si závodníci nakreslili zákres tratě podle zadaných souřadnic. Celkem bylo asi 14 dvojic MIX, 4 dvojice MM a 9 dvojic TUR. Běžel jsem s Pavlem Schröterem kategorii MM. Když jsme se blížili k první kontrole, viděli jsme odbíhat jak první dvojici MM, tak první dvě dvojice z kategorie MIX. My zvolili postup společně s Horovými, oběhnout oplocený sad a běžet terénem směrem k dálnici. Pak se již startovní pole roztrhalo a my běželi téměř celý závod sami. Téměř, výjimkou byla poslední kontrola, kterou razila další dvojice z naší kategorie, když se nečekaně objevili z druhé strany a razili těsně za námi. Na dvoukilometrovém asfaltu do cíle nás dostali a v cíli razili o 6 vteřin dřív. Dlouhé asfaltové silniční vložky mému protestujícímu kolenu vůbec nesvědčily.
V neděli jsme pouhý šestivteřinový odstup v hendikepovém startu zdaleka nevyužili, vybíhali jsme až asi po deseti minutách kreslení zákresu. Dozvěděli jsme se, že některé dvojice si zákres vůbec nekreslí, aby ušetřili čas. Jak potom běží, aniž by se jim povedla nějaká chyba, to vůbec nechápu. Zajímavá byla první kontrola. Naběhli jsme do chybného údolíčka, když z něho několik dvojic vyběhlo a jiné naopak přibíhaly. Že to je falešný cíl jsme poznali až po vyběhnutí celého údolíčka k silnici. Při použitém měřítku mapy se takové "detaily" jako údolíčko navíc nedají samozřejmě nakreslit a zachybovala tam patrně většina dvojic. Na trase jsme na rozdíl od soboty zdaleka neběželi sami, míjeli jsme řadu dvojic a tu a tam nás nějaká dvojice z kategorie MIX i předběhla, zvláště když to bylo na dlouhé silnici. Zajímavé to bylo u kontroly 5 v Horní Lhotě. Byla to ta nejjižnější z celé trasy a pouze pro naší kategorii MM. Jak se nakonec ukázalo, zvolili jsme postup k ní zbytečně oklikou když bylo možné běžet přímo - odbočit včas z červené značky. Trochu jsme tím samozřejmě ztratili a potkali jsme při odběhu přibíhající dvojici za námi. Takže až sem téměř dohnali hendikepový odstup 15 minut. V Horní Lhotě si Pavel odskočil na malé pivo a tatranku do hospody a pak mě v pohodě dohnal v kopci, neboť měl celou dobu výkonostně výrazně navrh. Před šestou kontrolou jsme narazili na davy dvojic z MIXů, neboť se zde trasy obou kategorií opět spojovaly. Třetí dvojice z naší kategorie nás předběhla na silnici při postupu na 8, kde jsme kvůli mému kolenu neměli příliš šanci. Byl jsem již schopen střídavě běžet a střídavě jít a šetřit koleno na zbytek trasy do cíle. Poslední kontrola byla bohužel jen několikasetmetrová odbočka ze silnice a pak znovu asi 2 km po silnici do cíle v sokolovně. Už jsme se tedy loučili s druhým místem ale pro jistotu jsem se ještě snažil udržet běh za každou cenu. Soupeři také již vypadali že mají celkem dost tak co kdyby. Nevím jak to Pavel tušil ale řekl větu "no, třeba to ještě na osmičce zkazí". Já jsem oponoval, že to zkazit nejde, že je to příliš jednoduchý postup ale kupodivu soupeři nám nahráli tím, že kontrolu překvapivě přeběhli. My vycítili šanci, rychle orazili a snažili se zmizet jak nejrychleji to šlo. Je to potvrzené i objektivně, technikou, neboť sporttester mi v terénu zakrátko ukazoval tepovku 160, když před tím jsem měl dost na silnici při 125. Pak přišel Pavel na geniální nápad, přebrodit potok a běžet po druhé straně podél železniční trati. Byla to taktika na to, že když soupeři vyběhnou na silnici a neuvidí nás tak snahu vzdají a zpomalí. Brod byl naprosto v pohodě, voda nebyla snad ani po kotníky. Škoda, že nás to nenapadlo už v sobotu, znamenalo by to pár minut k dobru. Do sokolovny jsme skutečně dosprintovali mohutným finišem, jistota je jistota, co kdyby nečekaně přeci jen dvojice za námi vyběhla z jiné strany. Z výsledků se pak zjistilo, že na nás ztratili opět 12 minut, skoro celý hendikep co měli na startu.

Cíl: každý dostal upomínkové sklo, řízek, rozdáno pak bylo mnoho hezkých cen, jak za umístění tak za čas nedělního postupu 3-4.

Vítězové: MIX Jana Haluzová - Libor Jirků, MM Šmerda - Kubeček a TUR Eid - Cahel.

Technické poznámky: V neděli jsme vyběhli ze sokolovny po zákresu do mapy a ještě po mém návratu zpět pro zapomenutou čelenku :-) asi o 11 minut po hendikepovém startu, kdy jsem také zapínal sporttester a kdy GPS zaznamenala první bod. Proto ta posunutí začátků u nedělního grafu. První dva body ze soboty jsou evidentně mimo, jak v mapě, tak v grafu převýšení. Jinak mě již nic nenapadá, snad jen to, abyste všem údajům nevěřili na 100%, GPS přístroj si někdy rád zafixluje, záleží kde se zrovna nachází v batohu, v jak hlubokém jsme zrovna údolíčku a jak hustý je tam les. Hustota zaznamenávání bodů se dá v přístroji nastavit, měl jsem použitý režim automatic, kdy si softvare GPS sám rozhoduje, jak moc se směr pohybu změnil a zda je potřeba zaznamenat další bod. Samozřejmě, že jsme přístroj během závodu nepoužívali, byl vždy před startem pečlivě zalepený do papíru a oblepený dokola izolepou. Tak a to je všechno, už mě k tomu nic nenapadá.

Toto jsme my, na kontrole číslo 6 nedělní etapy. Byl to vrcholek pěkně zasněženého kopečku. Vlevo Pavel, vpravo jsem já. Vidíte, že jsme razili oba, pro případ, kdyby se jeden čip ztratil nebo se něco orazilo chybně. Na obrázky lze kliknout.

[ Další fotky co nafotili pořadatelé ]

Odkazy:

[ Brutus ] [ Brutus 2003 - GPS záznam loňského závodu ] [ Mapy Atlas ] [ Mapy Expedia ] [ Sokol Vizovice ] [ Rudolf Jelínek ]

autor stránky: Martin Žáček 10.3.2004, stránka bya napsána v textovém editoru Microsoft Notepad verze 5.0