| Animace | Popis | Zdroj |
 |
Dragon. Společnost SpaceX zkonstruovala komerční raketu Falcon schopnou dopravit náklad nebo lidskou posádku k Mezinárodní kosmické stanici. V klipu vidíte start verze Falcon 9 ze dne 22. května 2012, kdy společnost SpaceX vypustila tuto raketu v plně automatickém módu potřetí, tentokrát s částečně naloženým modulem Dragon. Dne 25. května 2012 se modul Dragon přiblížil k Mezinárodní kosmické stanici. Pomocí robotického ramene byl zachycen a ukotven ke spojovacímu modulu Harmony Mezinárodní kosmické stanice. Dne 31. května 2012 Dragon se Dragon vrátil na Zem a úspěšně přistál na třech padácích v Tichém oceánu. SpaceX se tak stala první společností s komerčním modulem, který dopravil náklad k Mezinárodní kosmické stanici. (mp4/h264, 27 MB) | SpaceX/ NASA, 2012 |
 |
MESSENGER – trajektorie. MESSENGER je americká sonda, která zkoumá planetu Merkur. Jde o první sondu po Marineru 10, který prolétl kolem Merkuru v roce 1974 a k velkému údivu astronomů detekoval magnetické pole této malé planety. Právě výzkum magnetického pole Merkuru je nesmírně důležitý. Jednak je nejblíže ke Slunci a interakce se slunečním větrem je nejintenzivnější a navíc má Merkur velmi řídkou atmosféru, takže interakce slunečního větru s magnetosférou není „zašuměna“ atmosférickými jevy. V animaci je dobře patrné až neuvěřitelné manévrování sondy, která startovala v srpnu 2004 a v letech 2006 a 2007 prolétla dvakrát kolem Venuše. Kolem Merkuru poprvé prolétla v lednu 2008. Další průlety proběhly v říjnu 2008 a v září 2009. V březnu 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem Merkuru a od té doby provádí komplexní měření. Celá trajektorie byla dána gravitačním přitahováním různých těles, s výjimkou korekčních manévrů označených v animaci DSM. Název sondy je zkratkou z anglického MErcury, Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging. (wmv, 10 MB) | NASA, 2011 |
 |
Evropský miniraketoplán IXV. Evropská kosmická agentura ESA plánuje na rok 2014 start návratového pouzdra IXV (Intermediate eXperimental Vehicle), které by mělo být mezistupněm ve vývoji evropské náhrady amerického raketoplánu. Miniraketoplán IXV vynese nová nosná raketa Vega, jejíž první start se uskutečnil v roce 2012. Hlavním cílem je testovat nové technologie návratu atmosférou. Video je počítačovou animací mise miniraketoplánu. Při zpětném návratu bude loď brzděna aerodynamickými klapkami a tryskovými motory. Závěrečný sestup kabiny bude na padácích do Tichého oceánu, obdobně, jako tomu bylo u amerického projektu Apollo. Poté bude vratná kabina analyzována a připravena pro nový start. (mp4, 57 MB) | ESA, 2012 |
 |
Sluneční plachetnice Ikaros. Po několika neúspěšných pokusech v různých zemích se v polovině roku 2010 historicky poprvé podařilo otestovat sluneční plachetnici. Plachetnici IKAROS (Interplanetary Kite-craft Accelerated by Radiation Of the Sun) připravili ke startu odborníci z japonské kosmické agentury JAXA. Plachetnice startovala na palubě nosné rakety H-IIA dne 21. května 2010. Celý experiment má několik prvenství. Poprvé se podařilo úspěšně rozvinout plachtu o průměru cca 20 metrů, poprvé se podařilo tuto plachtu vyfotografovat za pomoci minikamer vystřelených z plachetnice v malých válečcích do prostoru vedle plachetnice a poprvé se úspěšně podařilo zvládnout manévrování s plachetnicí, například natáčení plachty za pomoci LCD odražečů, které odráží sluneční záření jinak, když jsou zapnuté a jinak, když jsou vypnuté. Cílem plachetnice nebylo jen otestovat nový typ pohonu, ale i vědecká práce. Uprostřed plachetnice je detektor polarizace gama záření, který se pokusí zjistit, zda alespoň některé z gama záblesků přicházejících z hlubin vesmíru jsou polarizované. Klip je oficiálním dokumentem japonské agentury JAXA o této unikátní sluneční plachetnici. (avi/divx, 80 MB) | YouTube/ JAXA, 2010 |
 |
Sonda Kepler. Sonda byla přivezena do Kennedyho vesmírného střediska 6. ledna 2009 a startovala 7. března 2009. Na klipu je patrný test solárních panelů za pomoci umělého osvětlení a transport sondy. Na své čtyřleté misi sonda v malé oblasti Mléčné dráhy (v souhvězdí Labutě) hledá planety podobné Zemi, které se nacházejí v tzv. obyvatelné zóně mateřské hvězdy. K tomu jí slouží dalekohled o průměru 1 metr, který je schopen pracovat s vlnovými délkami 400 až 865 nm. Kepler využívá speciální fotometr vyvinutý v NASA. Sledované pole je fixní a monitoruje se v něm přes 145 000 hvězd hlavní posloupnosti a při následné analýze dat se vyhledávají periodické fluktuace, které jsou známkou přítomnosti exoplanety. (avi, 33 MB) | NASA, 2009 |
 |
Kosmický odpad. V této krátké animaci si můžete prohlédnout, jak narůstal počet neaktivních těles v okolí Země od počátku kosmonautiky v roce 1957 do roku 2000. Uvedeny jsou jen sledované (katalogizované) objekty. Červeně jsou značeny palivové nádrže, žlutě zbytky nosných raket, bíle úlomky a šedivě odpadky. Obrovský nárůst odpadu v okolí Země začíná přerůstat ve značný problém pro stávající aktivní družice. Pokud nedojde k urychlenému řešení, mohou být budoucí lety ohroženy. Sestřelení čínského meteorologického satelitu Feng Yun 1C v roce 2007 a srážka neaktivní družice Kosmos 2251 s aktivním Iridiem 33 v roce 2009 zdvojnásobily počet úlomků větších než 1 cm, které jsou pro družice již nebezpečné. Takové úlomky ale nejsou součástí žádných katalogů. (avi/divx, 3 MB) | YouTube, 2010 |
 |
Příprava raketoplánu k letu. Toto unikátní čtyřminutové video je složeno z tisíců snímků, které v průběhu šesti týdnů pořídili fotografové Scott Andrews, Stan Jirman a Philip Scott Andrews. Scéna začíná v hangáru Kennedyho vesmírného sřediska NASA, kde byl raketoplán Discovery připraven pro 131. misi raketoplánů. Raketoplán je poté vtažen do 157 metrů vysoké budovy (více než dvě Petřínské rozhledny na sobě!). Zde je ve svislé poloze připevněn k palivovým nádržím a k dvojici raketových boosterů. Následuje transport k odpalovací rampě, kde je raketoplán až do startu uzavřen do otočné konstrukce. Start proběhl 5. dubna 2010. Film končí záběry raketoplánu při přistání na Floridě o 15 dní později. (avi/mp42, 24 MB) | NASA, Scott Andrews, Stan Jirman, Philip Scott Andrews, 2010 |
 |
Mars Science Laboratory. NASA pracuje na novém programu označovaném zkratkou MSL (Mars Science Laboratory), který má nahradit předchozí vozítka, roboty Spirit a Opportunity. Laboratoř by měla být veliká přes pět metrů a její hmotnost bude 410 kg. NASA pro MSL počítá s 2,3 miliardami dolarů. Vzhledem k výši nákladů si NASA nemůže neúspěch dovolit. V animaci si prohlédněte manévry prováděné při umístění stanice na povrch Marsu, aktivaci jednotlivých přístrojů, manévrovací schopnosti a vlastní práci laboratoře – odpaření horniny laserem, vrtání hornin, spektrální a chemickou analýzu, atd. (xvid/mp3, 28 MB) | NASA, 2009 |
 |
Instalace detektoru AMS na Mezinárodní kosmickou stanici. Detektor AMS (Alpha Magnetic Spectrometer) je zmenšeninou částicových detektorů používaných na velkých urychlovačích. Byl vyvinut v Evropském středisku jaderného výzkumu CERN a bude umístěn na rameni Mezinárodní kosmické stanice v listopadu 2010. V animaci NASA si můžete prohlédnout, jak bude probíhat instalace detektoru AMS na Mezinárodní kosmickou stanici. Detektor AMS přiveze raketoplán Endeavour při letu označovaném STS-134. Raketoplán se nejprve přichytí k Mezinárodní kosmické stanici. Poté jeho robotické rameno vyloží pomocný modul ELC, na který budou připevňována další zařízení. Jako druhý bude vyložen detektor AMS. Robotické rameno raketoplánu ho předá robotickému rameni Mezinárodní kosmické stanice a to ho umístí na konstrukci stanice. Životnost detektoru je plánována na tři roky. (avi/xvid, 54 MB) | NASA, 2009 |
 |
Planck a Herschel. V květnu 2009 startovala dvojice významných sond Evropské kosmické agentury. Obě sondy byly vyneseny současně nosnou raketou Ariane dne 14. května 2009. Půl hodiny po startu byly sondy odděleny a vydaly se na samostatnou pouť do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce, kde budou pracovat. V animaci vidíte nejprve infračervenou observatoř Herschel následovanou sondou Planck, která opustila nosnou raketu o 2,5 minuty později. Observatoř Herschel je určena k výzkumu vzniku galaxií, hvězd a planetárních systémů. Observatoř je schopna detekovat složité chemické molekuly v protohvězdných mlhovinách. Sonda Planck je určena k výzkumu reliktního záření, temné energie a hmoty a k nepřímé detekci gravitačních vln z inflačního období vesmíru, které by měly polarizovat reliktní záření. Herschel má zrcadlo o průměru 3,5 metru a Planck o průměru 1,5 metru. Zdroj ESA. (avi/divx, 4 MB) | ESA, 2009 |
 |
GOCE. GOCE (Gravity field and steady-state Ocean Circulation Explorer) je nová družice Evropské kosmické agentury, která bude proměřovat tvar zemského geoidu s mimořádnou přesností 2 cm. To odpovídá velikosti podpovrchových útvarů přibližně 100 kilometrů. Geoid je gravitační ekvipotenciála, kterou by zaujaly oceány bez přítomnosti větrů a mořských proudů. GOCE bude startovat v říjnu 2008 a stane se dosud nejpřesnějším přístrojem tohoto druhu. Svou polohu bude korigovat iontovým motorem a nejcennějším přístrojem je zařízení EGG schopné měřit gradient gravitačního pole z měření zrychlení několika testovacích těles uvnitř družice. (avi/xvid, 7 MB) | ESA, 2008 |
 |
Vláček (A-Train). Vláček neboli A-Train je formace pěti meteorologických družic na polární dráze, které komplexně sledují atmosféru. Čtyři z družic patří NASA, jedna je produktem francouzské kosmické agentury CNES. Jde o družice Aqua, CloudSat, CALIPSO, PARASOL a Aura. První z družic byla vypuštěna v roce 2002, další dvě v roce 2004 a poslední dvě v roce 2006. V roce 2008 k nim přibude družice OCO. Družice jsou schopny zjišťovat výškový profil oblačnosti, zastoupení vody, oxidu uhličitého, ozónu, aerosolů a dalších komponent atmosféry. Některé jsou vybaveny lidary (laserovými obdobami radarů), k dalším přístrojům samozřejmě patří radar, mřížkový spektrometr a různé analyzátory. Tím, že družice prolétají nad stejným místem, je možné sledovat dynamiku dějů v atmosféře. Zdroj: NASA. (mpg, 9 MB) | NASA, 2007 |
 |
Znova na Měsíc. Dne 14. ledna 2004 oznámil americký prezident George Bush návrat Američanů na Měsíc. Časový plán je velmi konkrétní: do roku 2008 vyvinout novou pilotovanou kosmickou loď Orion pro lety s lidskou posádkou a odzkoušet ji s lidmi do roku 2014. Současně by měl v roce 2008 započít robotický výzkum Měsíce s využitím vozítek obdobných Spiritu a Opportunity z Marsu. Lety s lidskou posádkou by měly probíhat od roku 2015 a vyústit vybudováním kosmické základny na Měsíci do roku 2020. V prvních letech bude ještě paralelně probíhat výstavba Mezinárodní kosmické stanice, kterou Američané hodlají dokončit do roku 2010. K návratu na Měsíc i k dokončení stavby Mezinárodní kosmické stanice bude sloužit nová nosná raketa ARES připravovaná ve dvou variantách Ares I a robustnější verzi ARES V určené pro velké náklady. V animaci si můžete prohlédnout start nosné rakety ARES I k Měsíci, sestavení kosmického plavidla Orion, přistání na Měsíci a návrat na Zemi. (mpg, 37 MB) | NASA, 2007 |
 |
Phoenix. Jde o americkou sondu NASA určenou k výzkumu vody na Marsu. Sonda bude startovat v srpnu 2007 a doletí k Marsu v květnu 2008. Na počátku uvidíte přistávací manévr včetně rozžhavení tepelného štítu a konečného sestupu sondy na padáku. Následuje odhození padáku, zažehnutí trysek a měkké přistání. V animaci můžete pozorovat práci stereoskopické kamery, robotického ramene hloubícího rýhy v povrchu Marsu i nasypání vzorků do zařízení pro provedení chemického rozboru. V závěru se můžete pokochat činností lidaru sledujícího oblačnost nad Marsem a poněkud kýčovitým západem Slunce nad marsovskou krajinou.. (avi, 13 MB) | University of Arizona, 2007 |
 |
SST (Spitzer Space Telescope) je kosmická observatoř NASA pracující v infračerveném oboru, která byla vynesena na oběžnou dráhu v srpnu 2003 nosnou raketou Delta 7920H ELV. Zrcadlo má průměr 85 cm a je chlazené kapalným heliem na teplotu pro 5,5 K. Pozorovací spektrální rozsah je 3÷180 μm. Předpokládá se životnost tři až pět let. Program družice má na starosti California Institute of Technology. V animaci vidíte start, navedení na oběžnou dráhu a zahájení činnosti dalekohledu. (avi, 24 MB) | NASA, 2006 |
 |
Sonda New Horizons. Sonda New Horizons startovala k Plutu dne 19. 1. 2006. Byla vynesena raketou Atlas V551. Animace začíná oddělením sondy od třetího stupně nosné rakety tvořené motorem STAR 48B na pevné palivo. Opuštění Zeměkoule je propočteno tak, aby sonda byla nasměrována k Jupiteru. Následuje průlet kolem Jupitera, který sondu urychlí na cestu k Plutu. Dále je znázorněn oběh Pluta a Charónu kolem Slunce – dráha těžiště soustavy je vyznačena světlou elipsou se Sluncem ve velmi vzdáleném ohnisku a obě tělesa krouží téměř kolmo na společnou oběžnou dráhu. V bližším přiblížení je vidět vázaná rotace obou těles. Sonda snímkuje Pluto dalekohledem LORRI. Následuje velmi rychlý průlet kolem Pluta a Charónu a sonda pokračuje do oblasti transneptunických těles Kuiperova pásu. (mpeg, 24 MB) | NASA, 2006 |
 |
Přistání pouzdra Huygens na Titanu. Dne 14. 1. 2005, 8 let po startu, na Saturnově měsíci měkce přistálo na padáku po dvou a půl hodinovém klesání pouzdro Huygens. Pouzdro bylo vyrobeno Evropskou kosmickou agenturou ESA a je pojmenováno podle objevitele Titanu, známého holandského fyzika Christiaana Huygense (1629-1695). Jeho hmotnost je 350 kg. Celá mise Cassini-Huygens byla kombinovanou misí NASA a ESA. Na animaci vidíte umělecky ztvárněné místo dopadu na základě snímků pořízených při přistání 14. 1. 2005. (avi, 4 MB) | NASA, 2005 |
 |
Saturn V. Jde o největší nosnou raketu dosud vyrobenou člověkem. Raketa Saturn V byla použita v programu Apollo a bezpečně dopravila člověka na Měsíc. Později vynesla upravená verze kosmickou stanici Skylab na oběžnou dráhu Země. Jedná se o třístupňovou raketu. První stupeň (5 motorů F1) využívá jako palivo kerosin a kapalný kyslík, hoří 150 sekund a celkový tah má 34 MN. Druhý stupeň (5 motorů J2) má jako palivo kapalný vodík a kyslík, hoří 360 sekund a tah má 5 MN. Třetí stupeň má jediný motor J2 s tahem 1 MN a zapaluje se dvakrát, poprvé na 165 sekund a podruhé na 335 sekund. Celková výška rakety je 111 metrů, průměr 10 metrů, hmotnost 3 000 tun. Ve videoklipu si můžete prohlédnout start Apolla 11 v roce 1969 z různých kamer (první dvě nepohyblivé, třetí se otáčí za startující raketou). Poslední část klipu ukazuje oddělení prvního stupně. (mpg, 6 MB) | NASA, 1969 |
 |
Havárie nosné rakety Delta II. Dne 17. ledna 1997 došlo k explozi nosné rakety Delta 2 na Mysu Canaveral. Užitečným nákladem byl navigační satelit NAVSTAR GPS IIR-1. Sama raketa stála 40 milionů USD, vynášený navigační satelit 55 milionů USD, celková ztráta činila 120 miliónů USD. Příčinou byla 180 cm dlouhá trhlina v plášti motoru, která se objevila 7 sekund po zapálení motoru. Automaticky byl zničen první stupeň rakety, oddělený druhý a třetí stupeň bohužel explodoval po dopadu na Zem. Na záběrech jsou patrné škody na blízkém parkovišti, obrovský žár přetavil i některé kovové předměty. O rok a půl později na stejném místě havarovala minutu po startu nově vyvinutá nosná raketa Delta III, jejíž trosky se zřítily do Atlantického oceánu, 24 km od pobřeží. (wmv, 5 MB) | Idleriot, 2006 |
 |
Srážka Progresu s Mirem. Počítačová animace události z roku 1997, kdy se nákladní loď Progres při manévrech zachytila o kosmickou stanici Mir a dostala se na chvíli do nekontrolované rotace. Kosmická stanice Mir fungovala na oběžné dráze od roku 1986. V roce 2001 byla stažena z oběžné dráhy a její trosky spadly do Tichého oceánu. Délka Miru činila 45 metrů, široký byl 29 m a vážil 135 tun. Náklady na roční provoz se pohybovaly okolo čtvrt miliardy amerických dolarů. (avi, 2 MB) | 1997 |
 |
Ariane 5. Ariane je nosná raketa využívaná Evropskou kosmickou agenturou. Její název pochází z francouzského přepisu jména mytologické postavy Ariadne. Nosič byl vyvíjen od 70. let dvacátého století. První úspěšný start Ariane 1 proběhl v roce 1979. Dnes je k dispozici nosič Ariane 5G+ s výškou 59 metrů, průměrem 5,4 metru, celkovou hmotností 770 tun a užitečným nákladem 7 tun. Rakety startují ze základny Kourou ve Francouzské Guianě. Na klipu vidíte start rakety, odhození boosterů a vyložení užitečného nákladu. (avi, 2 MB) | ESA, 2005 |
 |
Ariane. Nosná raketa Ariane je nejvýkonnější raketou Evropské kosmické agentury. Byla zkonstruována zejména ve Francii a je schopná vynést na nízkou oběžnou dráhu náklad až 18 tun a 7 tun na geostacionární dráhu. První let proběhl v roce 1979 a v devadesátých letech 20. století vznikla již pátá, zatím poslední, verze. Raketa Ariane vynesla na oběžnou dráhu téměř stovku nejrůznějších družic a sond. Dominují zejména telekomunikační satelity, ale výjimkou nejsou ani obří vědecké observatoře. Ariane 5 je vysoká 59 metrů, průměr má 5,4 metru a hmotnost rakety s palivem a nákladem může být až 770 tun. Její název pochází z francouzského přepisu jména mytologické postavy Ariadne. (wmv, 10 MB) | ESA, 2007 |
 |
Cluster I, havárie nosné rakety Ariane. Cluster je čtveřice družic ESA, která měla zkoumat magnetosféru Země. Pokus o jejich vynesení na oběžnou dráhu v roce 1996 ztroskotal. Nosná raketa Ariane explodovala 4. 6. 1996 krátce po startu a všechny čtyři družice Cluster byly zničeny. (avi, 2 MB) | ESA, 1996 |
|
Cluster II. Čtveřice družic Cluster II, která startovala po dvojicích v roce 2000 na palubě ruské lodi Sojuz, je jeden z nejvýznamnějších projektů ESA současnosti. Družice letí ve formaci čtyřstěnu, na palubě mají identické přístroje a zkoumají magnetosféru Země. Jde o první pokus, jak provádět prostorová měření. Zaznamenávají se informace o teplotě plazmatu, koncentraci částic a o magnetickém poli. V tomto klipu vidíte družici na hranici magnetopauzy. Některé družice Clusteru zasahují do oblasti magnetického pole, jiné již ne. Současně vidíme vlny na hranici magnetopauzy. (mpg, 2 MB) | ESA, 2002 |
 |
Havárie raketoplánu Challenger. Raketoplán Challenger explodoval krátce po startu dne 28. 1. 1986 a rozpadl se na několik částí. Celá sedmičlenná osádka zahynula, na palubě byla i učitelka jedné americké školy. Členem vyšetřovací komise se stal nositel Nobelovy ceny za fyziku R. Feynman. Příčinou bylo prasknutí těsnícího O kroužku ve spoji raketového motoru díky příliš nízké teplotě při startu. Katastrofě bylo možné zabránit startem za teplejšího počasí, nešlo o selhání techniky, ale lidského faktoru. (mpg, 1 MB) | NASA, 1986 |
 |
Havárie raketoplánu Columbia. Dne 1. 2. 2003 při návratu do atmosféry došlo k havárii raketoplánu, která byla pravděpodobně způsobena poškozenou tepelnou ochranou na křídle. Již při startu opadl z křídla kus izolační pěny. Celkem 7 mrtvých. Lety byly zastaveny až do července 2005, což výrazně zbrzdilo výstavbu Mezinárodní kosmické stanice. (avi, 1 MB) | BBC, 2003 |
 |
Obrat raketoplánu Discovery. Po havárii raketoplánu Columbia byly obnoveny lety raketoplánů 27. 7. 2005. Při startu došlo opět k odtržení izolační pěny a nepatrnému poškození tepelné izolace. Na této animaci vidíte obrat raketoplánu v blízkosti Mezinárodní kosmické stanice, při kterém byl ze stanice raketoplán vyfotografován a vyhodnocen rozsah poškození. Nákladový prostor raketoplánu byl při manévru otevřený. (asx, 3 MB) | NASA, 2005 |
 |
Starty raketoplánů.
Na prvním klipu vidíte start raketoplánu Atlantis v roce 1995, let číslo 71. Raketoplán se později spojil s ruskou stanicí MIR, která již dnes neexistuje. Na druhém klipu je start raketoplánu Discovery se senátorem Johnem Glennem (77 let) na palubě v roce 1998, let číslo 95. Patrné je odhození pomocných bočních motorů (boosterů). Na třetím klipu je pohled z okna raketoplánu v průběhu prvních tří minut po startu. Konkrétně jde o start raketoplánu Discovery v roce 2001, let číslo 102, jehož cílem byla Mezinárodní kosmická stanice. Raketoplány startují svisle jako ostatní rakety. Přistávají ale vodorovně jako letadlo a jsou určeny k opakovanému použití. Bohužel dvakrát byly lety přerušeny z důvodů havárií. Poprvé v roce 1986 při havárii raketoplánu Challenger a podruhé v roce 2003 při havárii raketoplánu Columbia. (mpg, 1 MB) (mpg, 4 MB) (ram, 385 kB) |
NASA, 1995 CNN,1998 NASA, 2001 |
 |
Přistání raketoplánu. Na klipu vidíte typické přistání raketoplánu. Raketoplán je při průchodu atmosférou chráněn před ohřevem o atmosféru speciálními keramickými destičkami. Po průletu atmosférou přistává vodorovně jako běžné letadlo. Navíc je ovšem brzděn pomocnými brzdnými padáky. (avi, 1 MB) | NASA |
 |
Sonda Rosetta. Jde o sondu ESA, která startovala 13. 1. 2003. Jejím hlavním cílem je měkké přistání na kometě 67 P/Churyumov-Gerasimenko v roce 2014. V průběhu cesty Rosetta proletí v blízkosti planetek Steins a Lutetia. Na animaci vidíte fiktivní záběry blížící se komety, průlet kolem asteroidu a animaci přistání modulu Philae. Sonda je pojmenována podle Rosettské desky s egyptskými hieroglyfy, která byla objevena Napoleonovými vojáky roku 1799 u města Rosetty poblíž Nilu. Podobně jako deska odhalila tajemství dávné civilizace, měla by sonda odhalit tajemství malých ledových světů kometárních jader. (mpg, 4 MB) | ESA, 2002 |
 |
Sonda Hayabusa. Jde o japonskou sondu agentury JAXA, která startovala 3. 5. 2003. Jejím hlavním cílem bylo měkké přistání na planetce Itokawa. To se podařilo 25. 11. 2005. Přistání bylo úspěšné až na druhý pokus. Z povrchu byly odebrány vzorky za pomoci nálože, která uvolnila povrchové horniny. Návratové pouzdro by mělo přistát na padáku na Zemi v roce 2007. Na animaci je zobrazen průběh cesty sondy, odhození kovového kulového pouzdra se jmény 880 000 lidí, odhození dopadového modulu, přistání a odebrání vzorků a návrat pouzdra s horninami na Zemi. (avi, 40 MB) | JAXA, 2005 |
 |
Sonda Cassini – průlet kolem Encelada. Sonda Cassini prolétla 12. 3. 2008 ve velmi malé výšce nad povrchem Saturnova měsíce Enceladus. Největší přiblížení bylo 50 km. Sonda zkoumala zejména gejzíry prýštící z jižní polární oblasti, které zde vytvářejí velmi řídkou atmosféru nerovnoměrně rozprostřenou nad povrchem měsíce. V levém okně je vidět celá geometrie průletu, ve dvou pravých oknech jsou nad sebou zobrazeny oblasti snímané palubními přístroji. (mpg, 14 MB) | NASA, 2008 |
 |
Sonda Galileo – průlet kolem Europy. Počítačová simulace průletu Galilea kolem Jupiterova Měsíce Europa dne 6. 11. 1997. Sonda startovala v roce 1989, k Jupiteru přiletěla v roce 1995, sestupný modul dokonce proletěl Jupiterovou atmosférou. Detailní snímky, které pořídila sonda Galileo během blízkého průletu kolem Jupiterova měsíce Europa v roce 1997 potvrdily, že Europa o průměru 3 138 kilometrů patří mezi tzv. ledové měsíce, povrch je již po miliony let pokryt ledovou kůrou. (mpg, 1 MB) | JPL, 1997 |
 |
ISS – Mezinárodní kosmická stanice. Mezinárodní kosmická stanice je společným projektem americké NASA, Kanady, evropských států sdružených v kosmické agentuře ESA, Japonska, Brazílie a Ruska. Projekt vznikl v roce 1993, první základní díl Zarja vynesla sonda Proton (Rusko) v roce 1998. Na animaci vidíte vizi celé kosmické stanice, která měla být podle původních plánů dostavěna v roce 2006. (mpg, 1 MB) | NASA, 1998 |
 |
ISS – postup sestavování. Postup při sestavování ISS. Celá stavba má být vytvořena z 16-ti válcových modulů a dalších součástí (celkem více než 100). Všechny části budou vyneseny na oběžnou dráhu více něž 40-ti vesmírnými lety. Po dokončení by měla být Mezinárodní kosmická stanice využívána k přípravám posádek na dlouhodobé lety a k technologickým experimentům za stavu beztíže. Jako zásobovací lodě slouží ruské rakety Progres a dopravu stavebních dílů zajišťují americké raketoplány a ruské lodi Proton. mpg, 2 MB) | NASA, 1998 |
 |
ISS – první tři moduly. Na animaci vidíte sestavené první tři moduly stanice: modul Zarja umístěný v listopadu 1988 ruskou raketou Proton, modul Unity umístěný v prosinci 1998 americkým raketoplánem (let číslo 88) a modul Zvezda umístěný ruským Protonem v červenci 2000. V závěru animace můžete vidět ruskou nákladní loď Progres připojenou k první trojici modulů Umísťování dalších dílů bylo poznamenáno dvěma haváriemi raketoplánů a pozastavením jejich letů. Stavba Mezinárodní kosmické stanice se neúměrně prodlužuje a dokončení její stavby je ohroženo. (mpg, 2 MB) | NASA, 2000 |
 |
ISS – instalace solárních panelů. Let raketoplánu číslo 97 se uskutečnil v listopadu 2000 a hlavním cílem bylo umístit na Mezinárodní kosmickou stanici solární panely, baterie a chladiče americké výroby. Raketoplán Endeavour s pětičlennou posádkou byl spojen s ISS pět dní. Na animaci vidíte umístění konstrukce držící solární panely pomocí robotického ramene a poté rozvinutí solárních panelů. Nákladový prostor raketoplánu je po celou dobu operace otevřený. (mpg, 2 MB) | NASA, 2000 |
 |
ISS – připojení modulu Destiny. Let raketoplánu číslo 98 se uskutečnil v únoru 2001 a hlavním cílem bylo umístit na Mezinárodní kosmickou stanici americký modul Destiny, který bude sloužit na ISS jako laboratoř. Raketoplán Atlantis měl pětičlennou posádku. V animaci vidíte raketoplán s otevřeným nákladovým prostorem, který je pevně spojen s ISS. Robotické rameno vyndá modul Destiny z nákladového prostoru, otočí a připojí k ISS. Posléze k modulu připojí další propojovací tubus. (mpg, 2 MB) | NASA, 2001 |
 |
ISS – evropský modul Columbus. Laboratoř Columbus je hlavním evropským příspěvkem k Mezinárodní vesmírné stanici. Je výsledkem desetileté práce špičkových odborníků, její vývoj stál mnoho milionů euro. Uvnitř je pět skříňových pozic pro experimenty. Každá pozice má velikost telefonní budky a skýtá místo pro jeden laboratorní experiment. Jedna z pozic je například osazena přístroji pro biologické výzkumy a nazývá se Biolab. Hotová laboratoř Columbus byla testována v Německu, k Mezinárodní kosmické stanici ji vynese raketoplán Atlantis v únoru 2008. (wmv, 13 MB) | ESA, 2007 |
 |
Mars Pathfinder – přistání na Marsu. Mars Pathafinder byl kombinovaný projekt NASA a JPL pro výzkum Marsu. Sonda startovala ze Země 4. 12. 1996 a provedla přistávací manévr v „Den nezávislosti“ 4. 7. 1997 bez navedení na oběžnou dráhu. Přímo se snesla na povrch za pomoci padáků, raketových motorů a aerobagu. Mars Pathfinder dopadl na povrch Marsu rychlostí 18 m/s. Po dopadu se odrazil do vzduchu. ¨Takto poskočil asi 15 krát a sonda se přestala pohybovat až 2,5 minuty po dopadu, 1 km od původního místa. (avi, 1 MB) | NASA, 1998 |
 |
Mars Pathfinder – okolí přistání. Místo přistání bylo pojmenováno „Sagan Memorial Station“ a leží v údolí Ares (19,33N, 33,5W), 850 km od přistání sondy Viking 1. Dne 6. 7. 1996 sonda vypustila na povrch Marsu výzkumné vozítko Sojourner. Přistávací modul i vozítko pracovaly do 27. 9. 1996, kdy byla z neznámých důvodů ztracena komunikace s hlavním vysílačem přistávacího modulu. Poslední neúspěšný pokus o obnovení komunikace byl proveden 10. 3. 1998. Přesto sonda a vozítko pracovaly bezchybně 83 dní – trojnásobek původně plánované doby. (avi, 1 MB) | NASA, 1997 |
 |
Mars Polar Lander. Mars Polar Lander je sonda NASA, která startovala v lednu 1999 pomocí nosné rakety Delta 2, k Marsu dolétla v prosinci 1999. Hlavním cílem měl být výzkum klimatu na Marsu a hledání stop života. Na animaci visíte plánovaný průběh přistání na povrchu Marsu. Přistání sondy Mars Polar Lander se nezdařilo, se sondou byl ztracen kontakt. S největší pravděpodobností šlo o falešný signál při rozvinutí nohou, který byl interpretován jako přistání, zatímco sonda byla ve skutečnosti vysoko nad povrchem Marsu. (avi, 1 MB) | NASA, 1999 |
 |
Sluneční plachetnice. Tlak slunečního záření se nikdy nevyrovná tahu konvenčního motoru. Je nepoměrně slabší, působí však vytrvale po dlouhou dobu a může sondu účinně urychlit. Zejména u meziplanetárních letů půjde v budoucnosti o významný druh pohonu. První pokus (rusko-americký) o vyslání sluneční plachetnice Cosmos 1 ztroskotal v červnu 2005, když došlo u nosné rakety Volna (startující z ponorky) 83 sekund po startu k výpadku motoru. Na animaci je sluneční plachetnice z filmu Philippa Limantoura a Juliena Girauda. (avi, 4 MB) | P. Limantour, J. Giraud, 1992 |
 |
Plachetnice Cosmos 1. Na klipu je animace startu sluneční plachetnice Cosmos 1 z ponorky, detail rozvinutí plachet a plachtění sluneční plachetnice navržené Planetární společností (USA). Neúspěšný start byl realizován v Rusku pomocí rakety Volna startující z jaderné ponorky v červnu 2005. Celá loď vážila okolo pouhých 100 kg a jejích osm trojúhelníkových plachet by po rozevření zabíralo plochu 600 m². Plachty byly vyrobené z pětimikronové pohliníkované fólie Mylar. Celý vějíř plachet pak měl v průměru zhruba 30 m. U rakety se 83 s po startu neoddělil první stupeň a let byl počítačem ukončen. (avi; 1,5 MB) | Planetary Society, 2005 |
 |
Titan 2 – vypouštění paliva. Jedinečný videozáznam pořízený dne 21. 6. 1995 Richardem Cieslarem a Tomášem Menclem dokumentuje vypouštění paliva z nosné rakety Titan 2 při startu, který měl za cíl vynést na oběžnou dráhu družici QuickScat (Quick Scattermeter). Jde o meteorologickou družici, jejímž hlavním cílem bylo sledování větrů nad oceány. Životnost družic tohoto typu je dva až tři roky. (mpg, 6 MB) | R. Cieslar, T. Mencl, 1995 |
 |
Ranger 9 – pád na Měsíc. Americký projekt Ranger byl předchůdcem projektu Apollo. Základním cílem bylo dosáhnout Měsíce. Prvních šest sond z různých příčin selhalo, sondy Ranger 7, 8 a 9 dopadly tvrdě na Měsíc. Sondy měly 6 kamer. Dvě kamery byly celkové (F, Full) a čtyři detailní (P, Partial). F kamery zabírají let 5÷2,5 s před dopadem (od pěti kilometrů), P kamery 0,4÷0,2 s před dopadem (od 600 metrů). Dvě z nich jsou širokoúhlé a dvě normální. Na animaci vidíte záběry P kamer z dopadu Rangeru 9 do kráteru Alphonsus dne 21. 3. 1965. (avi, 3 MB) | NASA, 1965 |
 |
Pioneer 10. Animace je věnována jedné z dvojice sond Pioneer 10/11, která se v roce 1972 vydala jako první k planetě Jupiter a poté do vnějších částí sluneční soustavy. V animaci jsou dobové fotografie z konstrukce sondy a z výpočetního střediska včetně pořízených snímků planety Jupiter. Sonda má na své konstrukci připevněnu plaketu s poselstvím o naší civilizaci. Odmlčela se v lednu 2003. Důvodem ztráty komunikace byl nedostatek energie z radioizotopových generátorů. Sonda míří ke hvězdě Aldebaran, kam dolétne za 2 miliony let. Video, které připravila NASA, je vynikajícím dokumentem, který určitě stojí za zhlédnutí. Končí slovy Carla Sagana, autora plakety o naší civilizaci: „Jsme na cestě do vesmíru, abychom poznali sami sebe.“ (mp4/h264, 35 MB) | NASA |
 |
Projekt Apollo – různé záběry. Projekt Apollo byl prestižním projektem USA, který měl jako hlavní cíl dobytí měsíce člověkem. Začátek projektu lze datovat do roku 1967, kdy se 27. 1. 1967 konaly poslední zkoušky Apolla 1. V kabině však vznikl požár a všichni tři kosmonauti uhořeli. Prvním dalším pilotovaným letem bylo až Apollo 7, které startovalo dne 11. 10. 1968. Kabina 163-krát obletěla Zemi a bez problémů se vrátila. Apollo 8 bylo první lodí, která se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Loď startovala 21. 12. 1968. Po třech dnech letu navedli loď na oběžnou dráhu kolem Měsíce ve výšce pouhých 111 km. (avi, 14 MB) | NASA |
 |
Projekt Apollo – různé záběry. Apollo 9 startovalo 3. 3. 1969. Poprvé byla odzkoušena kompletní sestava včetně měsíčního modulu, tentokrát na oběžné dráze kolem Země. Apollo 10 mělo nelehkou úlohu. Jeho kosmonauti doletěli k Měsíci, odpojili měsíční modul a přiblížili se k povrchu Měsíce. Poté se bezpečně navrátili k mateřské lodi, spojili se s ní a dolétli k Zemi. Kosmonauti byli velmi blízko přistání na Měsíci, přesto se ho nedočkali. Jejich zklamání muselo být veliké. (avi, 17 MB) | NASA |
 |
Projekt Apollo – přistání na Měsíci. Na Měsíci přistálo až legendární Apollo 11. Start této historické mise byl dne 16. 7. 1969, celková doba letu činila 8 dní. Kolem Měsíce trvale obíhala velitelská sekce Columbia, kterou řídil Michael Collins. K Měsíci sestoupil lunární modul Eagle s Edwinem Aldrinem a Nielem Armstrongem na palubě. Na Měsíci přistály dne 20. 7. 1969. Tento den se stal historickým mezníkem v dějinách kosmonautiky. (avi, 15 MB) | NASA, 1969 |
 |
Apollo 11 – první krok. Jako první na povrch Měsíce vystoupil Niel Armstrong. Po došlápnutí na povrch pronesl historickou větu: „Jde o malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo...“. Na povrchu byla drť (tzv. regolit), po které kosmonautům chůze nečinila žádné problémy. Pesimistická předpověď, že se kosmonauti budou bořit se naštěstí nepotvrdila. Jako druhý na měsíční povrch sestoupil kosmonaut Edwin Aldrin. V blízkosti lunárního modulu kosmonauti zapíchli americkou vlajku. (avi, 2 MB) | NASA, 1969 |
 |
Apollo 11 – poskoky na povrchu. Kosmonauti rozmístili měřící přístroje, prozkoumali bezprostřední okolí lunárního modulu a sesbírali vzorky měsíčních kamenů a hornin. Na Měsíci je šestinová přitažlivost oproti Zemi. To je dáno menší hmotností a poloměrem Měsíce. Hmotnost Měsíce činí 1/81 hmotnosti Země a poloměr je přibližně čtvrtinový. Díky tomu kosmonauti po povrchu lehce poskakovali a chůze jim nečinila žádné problémy. (avi, 1 MB) | NASA, 1969 |
 |
Apollo 11 – přistání. Samotné přistání lunárního modulu probíhá za pomoci brzdění šestnácti tryskami. Těsně před přistáním se z měsíčního povrchu zdvihl oblak prachu proudícího kuželovitě z povrchu pryč od lunárního modulu. Na povrchu Měsíce kosmonauti strávili 22 hodin (včetně povinného spánku) a úspěšně odstartovali dne 21. 7. 1969. Na oběžné dráze se spojili s velitelskou lodí Columbia, do které se přemístili. Nepotřebný modul odpojili. K Zemi se navrátili v malém návratovém modulu, který se na padácích snesl do oceánu. (avi, 1 MB) | NASA, 1969 |
 |
Apollo 11 – nosná raketa Saturn 5. Nosná raketa pro projekt Apollo byla vyrobena na základě návrhu Werhera von Brauna. Tato raketa neselhala ani při jednom ze svých 32 startů. Obří raketa Saturn 5 je třístupňová, na výšku měří 111 metrů. Raketu vyrobila pro NASA firma Boeing. Palivo tvoří kerosin a kapalný kyslík, celkový tah je 33 MN. Celková hmotnost rakety při startu k Měsíci byla přes 170 tun. První a druhý stupeň tvoří pět motorů, třetí stupeň motor jediný. (avi, 1 MB) | NASA, 1969 |
 |
Apollo 15 – vozítko Rover na povrchu Měsíce. Při posledních třech misích na Měsíc bylo používáno lunární vozítko, tzv. Rover. Poprvé bylo odzkoušeno u mise Apolla 15 v roce 1971. Vozítko umožnilo pohyb po povrchu Měsíce a kosmonauti se tak mohli dostat do značných vzdáleností od lunárního modulu. Vozítko vážilo 240 kg a jeho elektromotory byly napájeny dvěma stříbrozinkovými bateriemi. Vozítko umožňovalo pohyb rychlostí 13 km/h, celková naježděná vzdálenost mohla být až 60 km. (avi, 4 MB) | NASA, 1971 |
 |
Apollo 17 – pád astronauta Schmitta. Při poslední misi projektu Apollo předvedl nechtěně kosmonaut Jack Schmitt ukázkový pád. Při práci na Měsíci šlápl na páčidlo, uklouzl a dopadl na ruce a kolena. Pád byl naprosto bezpečný a bez jakýchkoli následků. Misí Apolla 17 byl projekt Apollo předčasně ukončen, původně byly plánovány ještě dva lety, které se z finančních důvodů neuskutečnily. (mpg, 1 MB) | NASA, 1972 |
  |
Apollo 17 – odběr hornin. Apollo 17 bylo poslední americkou misí k Měsíci, která se konala v prosinci 1972. Posádku tvořili Eugene A. Cernan, Ronald E. Evansa Harrison H. Schmitt. Na měsíčním povrchu pracovali 72 hodin, k dispozici měli lunární vozítko. Na prvním klipu je sbírání měsíčních kamenů s pomocí nepříliš dokonalých nástrojů, na druhém klipu je pokus o vrtání do měsíčního povrchu a odběr podpovrchových hornin. Zdroj: NASA Goddard Space Flight Centrum. (mpeg, 4 MB) (mpeg, 2 MB) | NASA, 1972 |
 |
Lunar Prospector – přelet. Sonda NASA, která po mnoha letech od programu Apollo měla za cíl zkoumat Měsíc. Od roku 1998 rok mapovala povrch Měsíce a měřila gravitační a magnetické pole. V lednu 1999 byla mise prodloužena o 7 měsíců. Na animaci vidíte přelet Lunar Prospektoru nad jižním pólem Měsíce. (avi, 400 kB) | NASA, 1998 |
 |
Lunar Prospector – zánik. Po vyčerpání paliva byla loď v roce 1999 nasměrována do jednoho kráteru v blízkosti jižního pólu Měsíce. Dopadem se měl uvolnit pozorovatelný oblak vodní páry a potvrdit tak existenci vody na Měsíci. Nic takového se ale nestalo. Na animaci je umělecká představa řízeného zániku sondy v roce 1999. (avi, 1 MB) | NASA, 1998 |
