| |||
|
Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. | |||
|
Astronomické úkazy roku 2018
Lenka Soumarová
Rok 2018 nám jistě chystá na obloze spoustu zajímavých úkazů, i když nejzajímavější jsou samozřejmě ty, které nelze dopředu předpovědět. Na počátku roku spatříme postupně všechny planety viditelné pouhým okem kromě té nejjasnější – Venuše. Nejpříznivější podmínky pro pozorování Merkuru na večerní obloze nastanou v roce 2018 v březnu, neboť na 15. 3. připadá jeho maximální východní elongace. Venuši uvidíme večer nejlépe z jara a v létě, na ranní obloze až v prosinci. Červenec bude patřit Marsu, protože 27. 7. dojde k jeho opozici se Sluncem. Jedná se o velkou opozici (planeta je při ní blízko Země), ale bude nízko nad obzorem. Jupiter spatříme nejlépe v květnu, opozicí projde 9. 5. a Saturn v červnu, opozice nastává 27. 6. Prstence pozorujeme ze severní strany, otevřeny jsou stále téměř na maximum, neboť slunovrat na severní polokouli nastal v loňském roce. Ze zatmění, která se v roce 2018 odehrají, si určitě nesmíme nechat ujít úplné zatmění Měsíce 27. 7., které bude u nás viditelné skoro v celém svém průběhu. Měsíc vychází čtvrthodinu po začátku částečné fáze. Z meteorických rojů budou mít příhodné pozorovací podmínky srpnové Perseidy i prosincové Geminidy. A na závěr roku nás, doufejme, mile překvapí kometa 46P/Wirtanen, jež by mohla být vidět i pouhým okem.
Kometa 46P/Wirtanen by mohla být v závěru roku 2018 viditelná i pouhým okem. Snímek pochází z návratu komety v roce 2008. Byl pořízen dne 8. února z Beilenu. Expozice astrografem s průměrem 20 cm trvala 180 sekund, Zdroj: Astropix.
|
SEČ – středoevropský čas. SEČ je roven světovému času + 1 hodina. V období od poslední březnové neděle do poslední říjnové neděle platí tzv. letní čas (SELČ), který je roven světovému času + 2 hodiny. AU – astronomická jednotka (Astronomical Unit), původně střední vzdálenost Země od Slunce, v roce 2012 ji IAU definovala jako 149 597 870 700 m přesně a změnila zkratku z AU na au. Astronomická jednotka se používá především pro určování vzdáleností ve sluneční soustavě, pro přibližné odhady postačí hodnota 150 milionů kilometrů. Konjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem. Kvadratura – vzájemná poloha vnějších planet, při níž je úhel planeta – Země – Slunce rovný 90°. Elongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce. Opozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce. Magnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru). Kometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu. Meteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. Radiant – bod na obloze, ze kterého se vlivem perspektivy rozbíhají zdánlivé dráhy meteorů roje. Občanský soumrak – okamžik, kdy se střed Slunce dostane 6° pod obzor. Nautický soumrak – období, kdy je střed Slunce 6° až 12° pod obzorem. |
Časové okamžiky jsou uváděny ve středoevropském čase (SEČ),
a to i v
době platnosti letního času (SELČ).
Leden
Na lednové ranní obloze spatříme postupně všechny planety viditelné pouhým okem kromě té nejjasnější – Venuše, která se 9. 1. v 8 hodin nachází v dolní konjunkci se Sluncem a je tedy zcela nepozorovatelná. Merkur, planeta Slunci nejbližší, se hned na Nový rok ve 21 hodin ocitne v největší západní elongaci, na počátku měsíce bude mít jasnost −0,3 mag a za soumraku jej spatříme 8° nad jihovýchodním obzorem. Po celý leden se budou nad východním obzorem bok po boku na ranní obloze nacházet planety Mars a Jupiter. Koncem měsíce ráno nad jihovýchodním obzorem se ještě objeví Saturn a jeho viditelnost se bude zlepšovat.
V lednu nás čekají 2 konjunkce výše zmíněných planet. Bude to konjunkce Marsu a Jupiteru 7. 1. ve 2 hodiny. Planety sice přímo při konjunkci neuvidíme, ale už asi o dvě hodiny později se vyhoupnou nad náš obzor. Dne 13. 1. v 8 h nastává konjunkce Merkuru se Saturnem, Merkur bude pouhých 0,7° jižně. Planety se ale bohužel před východem Slunce budou ztrácet v červáncích nízko nad jihovýchodním obzorem. Na úterý 9. 1. ve 4 hodiny připadá konjunkce Měsíce se Spikou, nejjasnější hvězdou souhvězdí Panny. Spica se bude nacházet 6,7° jižně a seskupení Měsíce, Spiky, Jupiteru a Marsu spatříme na ranní obloze ve dnech 9. až 12. 1. Ve čtvrtek 11. 1. v 9 hodin zahájíme dlouhou sérii konjunkcí Měsíce s Jupiterem, které budeme v průběhu roku moci sledovat vždy v doprovodu dalších planet a jiných zajímavých nebeských těles. V lednu bude při této konjunkci Měsíc 3,3° severně a seskupení Měsíce, Jupiteru, Marsu, planetky Vesta, hvězdy Antares, Saturnu a Merkuru bude pozorovatelné od 11. do 15. 1. ráno na jihovýchodě.
Úplné zatmění Měsíce 31. 1. bude u nás v podstatě neviditelné, posledních 12 minut polostínového zatmění nelze k pozorování doporučit. Celý průběh zatmění bude možno pozorovat z Austrálie a Oceánie, východní části Asie, Aljašky a severozápadní části Kanady.
Maximum meteorického roje Kvadrantidy nastává ve 20 hodin 3. ledna. Hodinová frekvence by měla dosáhnout 110 meteorů za hodinu. Pozorování bude bohužel rušit Měsíc krátce po úplňku.
Ve středu 3. 1. v 7 hodin bude Země nejblíže ke Slunci, bude nás od něj dělit pouhých 147,1 milionu kilometru.
Únor
Na únorové ranní obloze spatříme Mars, Jupiter a Saturn. Jupiter bude vysoko, Saturn nízko nad jihovýchodním obzorem. Na středu 7. 2. 17 hodin připadá další letošní konjunkce Měsíce s Jupiterem, Měsíc bude 3,7° severně. Seskupení Měsíce, Jupiteru, Marsu, planetky Vesta, hvězdy Antares a Saturnu spatříme na ranní obloze mezi 7. a 12. 2.
Částečné zatmění Slunce 15. 2. nebude u nás viditelné. Pozorovatelné bude z Antarktidy a nejjižnějších částí Jižní Ameriky. Dne 23. 2. mezi 18. a 19. hodinou dojde k zákrytu Aldebaranu, nejjasnější hvězdy souhvězdí Býka, Měsícem.
Březen
V březnu nastávají letošní nejlepší pozorovací podmínky pro večerní pozorování planety Merkur. Planetu spatříme večer nad západním obzorem v blízkosti Venuše. K největší východní elongaci dojde 15. 3. v 16 hodin. Planeta sice od začátku března vystupuje postupně stále výše nad obzor, ale její jasnost klesá. Dne 22. 3. při jasnosti +1,2 mag její viditelnost končí. Na začátku března večer nízko nad západním obzorem začíná být pozorovatelná i planeta Venuše. Ráno nad jihovýchodním obzorem stále září Mars a Saturn, pozorovatelnost Jupiteru se přesouvá do druhé poloviny noci.
Dne 4. 3. v 19 hodin dojde ke konjunkci Merkuru s Venuší, Merkur se bude nacházet 1,1° severně a jeho jasnost dosáhne −1,3 mag. Planety spatříme asi hodinu před konjunkcí nízko nad západním obzorem. Ve středu 7. 3. v 11 hodin bude opět Měsíc v konjunkci s Jupiterem (Měsíc 3,2° severně). Seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares, Marsu a Saturnu na ranní obloze bude pozorovatelné ve dnech 7. až 11. 3. Dne 29. 3. ve 2 hodiny se odehraje konjunkce Venuše s Uranem, Venuše bude 0,1° jižně. Těsné přiblížení planet uvidíme večer 28. 3. nízko nad západním obzorem.
Jarní rovnodennost nastává 20. 3. v 17 hodin 15 minut. V neděli 25. 3. začíná platit středoevropský letní čas (SELČ). V tento den si ve 2 hodiny SEČ posuneme hodiny na 3 hodiny SELČ.
Duben
Během dubna planeta Venuše rychle stoupá nad obzor a její pozorovatelnost se rozšiřuje z večera až do začátku astronomické noci. Mars a Saturn jsou stále vidět ráno nad jihovýchodním obzorem. Jupiter spatříme po většinu noci kromě večera.
Vzájemná konjunkce Marsu se Saturnem se odehraje 2. 4. v 17 hodin. Mars bude 1,3° jižně a přiblížení obou planet uvidíme 2. a 3. 4. ráno. Dne 5. 4. v 0 hodin bude Měsíc v konjunkci s Antarem. Nejjasnější hvězdu souhvězdí Štíra nalezneme 8,6° jižně. Seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares, Saturnu a Marsu bude pozorovatelné na ranní obloze mezi 4. a 8. 4.
Květen
V květnu nastanou nejlepší pozorovací podmínky pro planetu Jupiter. Na 2. hodinu dne 9. 5. připadá jeho opozice se Sluncem. Planeta bude na obloze po celou noc a následujícího dne ve 13 hodin se ocitá v nejmenší vzdálenosti od Země, 4,4 au. Jasnost planety dosahuje -2,5 mag, ale nejvýše vystoupí jen 24° nad jižní obzor. I v květnu bude dominantou večerní oblohy Venuše. Na začátku měsíce ji během soumraku nalezneme 15° nad západním obzorem, zjasňovat bude jen pozvolna. Mars je stále na obloze ranní, koncem května bude pozorovatelný ve druhé polovině noci stejně jako Saturn.
Dne 2. 5. v 10 hodin bude Měsíc v konjunkci s nejjasnější hvězdou souhvězdí Štíra. Antares nalezneme 8,4° jižně. Seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares, Saturnu a Marsu spatříme na ranní obloze od 1. do 6. 5. V neděli 27. 5. ve 20 hodin nastává konjunkce Měsíce s Jupiterem (Měsíc 3,2° severně). Na večerní obloze bude pozorovatelné seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares a Saturnu.
Červen
Červnové obloze bude vládnout Saturn, který se ocitne 27. 6. ve 14 hodin v opozici se Sluncem, a bude tedy na obloze po celou noc. V 18 hodin téhož dne se také nejvíce přiblíží k Zemi, a to na 9,049 au. Na obloze ho spatříme jako objekt 0. magnitudy. Po většinu noci mu bude na obloze dělat společnost Jupiter, jehož opozice nastala minulý měsíc. Večer spatříme planetu Venuši, jejíž výška nad obzorem postupně klesá, a ve druhé polovině noci Mars.
Další letošní konjunkce Měsíce s Jupiterem připadá na 22. hodinu 23. 6. (Měsíc 3,2° severně). Seskupení Měsíce, Jupiteru, planetky Vesta, hvězdy Antares a Saturnu bude pozorovatelné mezi 23. a 27. 6. Letní slunovrat nastává 21. 6. v 11 hodin 8 minut.
Červenec
Červencová obloha bude patřit Marsu. Na obloze ho spatříme (s výjimkou prvních červencových večerů) po celou noc, protože na 27. 7. 6 hodin připadá jeho opozice se Sluncem. Jedná se o velkou opozici (planeta je při ní blízko Země), ale bude nízko nad obzorem. Mars se Zemi nejvíce přiblíží na 0,385 au v úterý 31. 7. v 9 hodin. Planeta kolem opozice kulminuje 14,5° nad obzorem, zato dosáhne své vůbec největší možné jasnosti −2,8 mag. Na večerní obloze nalezneme i Venuši, která se nachází postupně ve stále menší výšce nad obzorem. Po červnové opozici je po většinu noci na obloze Saturn. Jupiter uvidíme v první polovině noci.
Dne 10. 7. v 5 hodin nastává konjunkce Venuše s Regulem. Nejjasnější hvězda souhvězdí Lva bude 1° jižně. Planetu v blízkosti Regula uvidíme večer. V sobotu 21. 7. ve 4 hodiny se opět ocitne v konjunkci Měsíc s Jupiterem (Měsíc 3,5° severně). Seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares a Saturnu uvidíme 20. až 25. 7.
Dne 13. 7. nastane částečné zatmění Slunce, u nás neviditelné. Pozorovatelné bude z nejjižnějších oblastí Austrálie a oblastí nacházejících se mezi Austrálií a Antarktidou. Zato úplné zatmění Měsíce, k němuž dojde 27. 7. bude u nás viditelné skoro v celém svém průběhu. Měsíc vychází čtvrthodinu po začátku částečné fáze.
| Časový průběh úplného zatmění Měsícee dne 27. července (SEČ) | |
|---|---|
| vstup Měsíce do polostínu | 18 h 15 min |
| začátek částečného zatmění | 19 h 25 min |
| východ Měsíce | 19 h 41 min |
| začátek úplného zatmění | 20 h 30 min |
| střed zatmění | 21 h 22 min |
| konec úplného zatmění | 22 h 13 min |
| konec částečného zatmění | 23 h 19 min |
| výstup Měsíce z polostínu (28. 7.) | 0 h 29 min |
Srpen
V srpnu bude Venuše v největší východní elongaci, a to 17. 8. v 18 hodin. V té době bude ale během soumraku už jen ve výšce 5,5° nad západním obzorem. Mars spatříme po většinu noci kromě rána, jeho jasnost klesá, na konci srpna dosahuje −2,2 mag. Saturn nalezneme na obloze v první polovině noci, Jupiter na obloze večerní nad jihozápadním obzorem. Ranní obloha bude patřit Merkuru, který dosáhne největší západní elongace 26. 8. ve 22 hodin. Za soumraku bude 10° nad východním obzorem a bude dále klesat, ale zjasňovat.
Poslední z letošních zatmění se odehraje 11. 8. Půjde o částečné zatmění Slunce, které u nás nebude viditelné. Pozorovat ho budou moci obyvatelé z arktických oblastí, Grónska, Islandu, Skandinávie, asijské části Ruska, Mongolska a převážné většiny Číny.
Konjunkce Jupiteru s Měsícem připadá na 17. 8. 13 hodin, Měsíc bude 3,8° severně. Seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares a Saturnu spatříme na večerní obloze 17. až 21. 8. Perseidy mají maximum 13. 8. ve 2 hodiny. Průměrná hodinová frekvence v maximu je 110 meteorů. Měsíc těsně po novu pozorování nebude rušit.
Září
Venuše dosahuje 21. 9. ve 13 h maximální jasnosti −4,6 mag, ale v důsledku nízké deklinace se právě v září stává postupně nepozorovatelnou. Mars budeme pozorovat v první polovině noci, na konci září klesá jeho jasnost na −1,4 mag. Jupiter a Saturn nalezneme večer nad jihozápadním obzorem. Na obloze ranní na začátku měsíce nízko nad východním obzorem spatříme Merkur, jehož viditelnost kolem 11. 9. končí.
Dne 1. 9. v 19 hodin bude Venuše v konjunkci s nejjasnější hvězdou souhvězdí Panny, Spica bude 1,3° severně. V září dojde ke dvěma konjunkcím planet s Měsícem. Dne 14. 9. v 5 hodin bude Měsíc v konjunkci s Jupiterem (Měsíc 3,7° severně). Seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Antares a Saturnu uvidíme na večerní obloze a dne 17. 9. v 17 hodin nastane konjunkce Měsíce se Saturnem (Měsíc bude 1,2° severně).
Podzimní rovnodennost nastává 23. 9. ve 2 hodiny 54 minut.
Říjen
V říjnu spatříme v první polovině noci Mars, večer nad jihozápadním obzorem Saturn a počátkem měsíce večer, jen velmi nízko nad jihozápadem Jupiter. Venuše je 26. 10. v 15 hodin v dolní konjunkci se Sluncem, takže je zcela nepozorovatelná.
Dne 27. 10. ve 14 hodin nastane konjunkce Měsíce s Aldebaranem. Nejjasnější hvězda souhvězdí Býka bude 0,7° jižně. Měsíc v blízkosti Aldebaranu spatříme na večerní obloze.
V neděli 28. 10. končí platnost středoevropského letního času (SELČ). V tento den si ve 3 hodiny SELČ vrátíme hodinky zpět na 2 hodiny SEČ.
Listopad
V listopadu bude v první polovině noci pozorovatelný Mars, druhá večerní planeta Saturn už jen nízko nad jihozápadem. Venuše se v polovině listopadu vynoří na ranní obloze, kde se 14. 11. ocitne poblíž Spiky. Poté strmě stoupá a zjasňuje, takže se na konci listopadu stává nápadnou Jitřenkou vysoko nad jihovýchodním obzorem a její pozorovatelnost zasahuje hluboko do astronomické noci. Jupiter nebude pozorovatelný, protože 26. 11. v 8 hodin dojde k jeho konjunkci se Sluncem.
Dne 11. 11. v 17 hodin dojde ke konjunkci Měsíce se Saturnem, Měsíc bude 0,6° severně.
Prosinec
Na večerní prosincové obloze nalezneme pouze Mars. Jeho jasnost na konci roku klesá k +0,4 mag, ale bude poměrně vysoko nad obzorem. Zapadá po 23. hodině. Merkur spatříme na obloze ranní. Už po Mikuláši stoupne jeho jasnost na +0,4 mag a bude při ranním soumraku 8,5° nad jihovýchodním obzorem. Při největší západní elongaci 15. 12. ve 13 hodin bude stoupat 10° nad obzor a jeho jasnost −0,4 mag se do konce roku nezmění. Venuše září též na obloze ráno. Maximální jasnosti −4,7 mag dosahuje 2. 12. v 6 hodin. V závěru roku se k Venuši a Merkuru na ranní obloze přidá Jupiter.
Dne 3. 12. ve 4 hodiny nastane konjunkce Měsíce s nejjasnější hvězdou souhvězdí Panny. Spica bude 7,2° jižně. Seskupení Měsíce, Spiky a Venuše spatříme ráno nad jihovýchodním obzorem. V pátek 7. 12. v 15 hodin bude Mars v konjunkci s Neptunem (Mars 0,0° severně). Velmi těsné přiblížení nastane na denní obloze, planety budou pozorovatelné večer v úhlové vzdálenosti přibližně 4´. Dne 21. 12. v 19 hodin dojde ke konjunkci Merkuru s Jupiterem (Merkur 0,8° severně). Planety spatříme ráno před východem Slunce velmi nízko nad jihovýchodním obzorem.
Maximum meteorického roje Geminidy má nastat 14. 12. ve 13 hodin. Měsíc před první čtvrtí nebude pozorování příliš rušit. Maximální hodinová frekvence by měla dosáhnout 120 meteorů za hodinu.
V prosinci se můžeme těšit na výjimečně jasnou kometu 46P/Wirtanen, která by mohla být vidět i pouhým okem. Kometa projde 12. 12. přísluním a o 4 dny později se nejvíce přiblíží k Zemi. Nejlepší podmínky k jejímu pozorování budou do 20. 12., kdy na obloze nebude rušit Měsíc. V době nejtěsnějšího přiblížení k Zemi by měla mít jasnost kolem 3,5 mag a uvidíme ji v Býkovi poblíž Plejád. Ve druhé polovině měsíce se bude pohybovat postupně souhvězdím Persea a Vozky, kde o Vánocích projde jen těsně vedle Capelly. Koncem roku zeslábne k 4,5 mag.
Zimní slunovrat nastává 21. 12. ve 23 hodin 23 minut.
Odkazy
