Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics)
Číslo 31 – vyšlo 23. prosince, ročník 22 (2024)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Restaurant na konci vesmíru JADES-GS-z14-0

Ivan Havlíček

Opět se podařilo objevit nejvzdálenější vesmírný objekt. Pokolikáté už? Jde o „galaxii“, a jak taková snad jedna z nejmladších galaxií, které si lze představit v raném vesmíru, asi vypadá? Počátek vesmíru je v podobě, v jaké vesmír známe, datován do minulosti před 13,8 miliard roků. Zhruba 400 tisíc roků trvala, naší pozorovací technice prozatím principiálně nedostupná plazmatická fáze, po níž se oddělilo světlo od vznikající atomární látky. Po několika stovkách milionů roků, kdy se ve vesmíru chladnoucí matérie přetvářela do prvních vznikajících hvězd, se objevily jejich první velké soustavy – prvé galaxie. Podrobnější znalost těchto počátečních vývojových fází je nám ale stále skryta pro velké vzdálenosti, které by pozorovací technikou bylo potřeba překonat, a současně pro velmi hrubý rámec teoretických modelů, které se dosud nepouštěly do struktur s příliš podrobnými detaily. Není tedy jasné, jak první hvězdy vznikaly a v čem se první hvězdné ostrovy podobají těm, které pozorujeme v pozdějších obdobích, z nichž už jich pak známe větší množství.

Obálka ikonického sci-fi titulu Douglase Adamse – místo na konci/počátku vesmíru, času, prostoru a vůbec. Restaurant je úplně nejdál, kam je možné ve vesmíru doputovat. Detaily nechť si laskavý čtenář doplní samostudiem. Zdroj: Reddit.

JWST – James Webb Space Telescope, vesmírný dalekohled Jamese Webba, následovník Hubblova dalekohledu připravený třemi kosmickými agenturami: americkou NASA, evropskou ESA a kanadskou CSA. Dalekohled vynesla do vesmíru evropská nosná raketa Ariane na konci roku 2021. Je umístěn v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce. Průměr segmentovaného zrcadla je 6,5 m. Dalekohled je pojmenován po řediteli NASA, který Ameriku úspěšně dovedl k přistání na Měsíci. Dalekohled Jamese Webba je určený primárně pro pozorování v infračerveném oboru.

Kosmologický posuv – posuv spektrálních čar k červenému konci spektra díky rozpínání vesmíru. Při rozpínání dochází nejen ke vzájemnému vzdalování galaxií, ale i k prodlužování vlnových délek záření. Spektrum vzdálených objektů ve vesmíru se tak jeví posunuté směrem k červené až infračervené oblasti. Kosmologický červený posuv je definován předpisem z = (λ − λ₀)/λ₀, kde λ₀ je vlnová délka spektrální čáry v okamžiku vyslání paprsku, λ je vlnová délka téže spektrální čáry v okamžiku zachycení paprsku. Malé kosmologické červené posuvy lze interpretovat pomocí Dopplerova jevu. U velkých posuvů závisí vzdálenost objektu na parametrech expanze vesmíru (Hubbleově konstantě, křivosti, procentuálním zastoupení temné energie atd.) a není jednoduché z naměřeného kosmologického posuvu vzdálenost přesně určit. Proto se většinou časové období udává pouze hodnotou naměřeného kosmologického posuvu.

Temný věk – období mezi vznikem atomárních obalů na konci velkého třesku (400 000 let po vzniku vesmíru) a reionizací plynu v důsledku vzniku prvních megahvězd (550 milionů let po vzniku vesmíru). V tomto období látka ve vesmíru nezářila a byla temná.

Galaxie – kompaktní seskupení hvězd, hvězdných asociací, otevřených a kulových hvězdokup, mezihvězdné látky a temné hmoty. Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné,…), vyzařovaným výkonem (neaktivní, aktivní, rádiové, Seyfertovy,…) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je udávána v miliardách až stovkách miliard hmotností Slunce. Galaxie jsou obvykle součástmi vyšších celků, jako jsou kupy, nadkupy, vlákna a stěny. V centrech většiny galaxií se nacházejí obří černé díry.

Dalekohled Jamese Webba

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWSTJWST – James Webb Space Telescope, vesmírný dalekohled Jamese Webba, následovník Hubblova dalekohledu připravený třemi kosmickými agenturami: americkou NASA, evropskou ESA a kanadskou CSA. Dalekohled vynesla do vesmíru evropská nosná raketa Ariane na konci roku 2021. Je umístěn v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce. Průměr segmentovaného zrcadla je 6,5 m. Dalekohled je pojmenován po řediteli NASA, který Ameriku úspěšně dovedl k přistání na Měsíci. Dalekohled Jamese Webba je určený primárně pro pozorování v infračerveném oboru.) vzešel z mezinárodní spolupráce NASANASA – National Aeronautics and Space Administration, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, byl založen prezidentem Eisenhowerem 29. července 1958. Jde o instituci zodpovědnou za kosmický program USA a dlouhodobý civilní i vojenský výzkum vesmíru. K nejznámějším projektům patří mise Apollo, která v roce 1969 vyvrcholila přistáním člověka na Měsíci, mise Pioneer, Voyager, Mars Global Surveyor a dlouhá řada dalších., Evropské kosmické agentury (ESAESA – European Space Agency, Evropská kosmická agentura. ESA spojuje úsilí 18 evropských zemí na poli kosmického výzkumu. Centrální sídlo je v Paříži, pobočky jsou v mnoha členských zemích. ESA byla založena v roce 1964 jako přímý následovník organizací ESRO a ELDO. Nejznámější nosnou raketou využívanou ESA je Ariane. Česká republika vstoupila do ESA v listopadu 2008.) a Kanadské kosmické agentury (CSACSA – Canadian Space Agency, Kanadská kosmická agentura existující od roku 1989. Agentura provozuje několik družic pro pozorování Země (RADARSAT, SCISAT), komunikační družice (MSAT, ANIKA) a vědecké družice (například CASSOPE a MOST).). JWST byl vypuštěn 25. prosince 2021 nosnou raketou Ariane 5 ECAAriane – nosná raketa využívaná Evropskou kosmickou agenturou. Její název pochází z francouzského přepisu jména mytologické postavy Ariadne. Nosič byl vyvíjen od 70. let dvacátého století. První úspěšný start Ariane 1 proběhl v roce 1979. Poslední využívaná varianta je nosič Ariane 5 ECA s výškou 59 metrů, průměrem 5,4 metru, celkovou hmotností 770 tun a užitečným nákladem 10 tun. Tento nosič vynesl na orbitu například dalekohled Jamese Webba. Poslední start rakety proběhl 6. července 2023. Připravuje se další verze rakety, Ariane 6. Starty probíhají z kosmodromu Guyanského kosmického centra v blízkosti Kourou ve Francouzské Guyaně. z Kourou ve Francouzské Guyaně a první snímek byl zveřejněn na tiskové konferenci 11. července 2022. Primární zrcadlo JWST se skládá z 18 šestiúhelníkových zrcadlových segmentů vyrobených z pozlaceného beryllia, které dohromady tvoří zrcadlo o průměru 6,5 metru. Díky tomu má Webbův dalekohled sběrnou plochu velikou 25,37 m². JWST je umístěn v Lagrangeově bodě L2Lagrangeovy body – pět bodů v sousedství dvou obíhajících hmotných těles, ve kterých je gravitační a odstředivá síla vyrovnána. Polohu těchto bodů poprvé vypočítal italsko-francouzský matematik Joseph-Louis Lagrange. Velmi výhodné je například umístění sond určených k pozorování vzdáleného vesmíru do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce, který je vzdálený od Země 1 500 000 km ve směru od Slunce (WMAP, Planck, Herschel). Naopak, do bodu L1 soustavy Země-Slunce se umísťují sondy určené pro monitorování Slunce (například SOHO). Lagrangeův bod L3 soustavy Země-Slunce leží opačné straně Slunce, nepatrně dále, než je oběžná dráha Země. Body L4 a L5 neleží na spojnici obou těles, ale tvoří s nimi rovnostranné trojúhelníky., což je 1,5 milionu kilometrů za Zeměkoulí ve směru od Slunce. V přístrojovém modulu s detektory ISIM (Integrated Science Instrument Module) jsou umístěny čtyři „oči“ dalekohledu: NIRCam (Near-Infrared Camera), NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph), MIRI (Mid-Infrared Instrument) a FGS/NIRISS (Fine Guidance Sensor / Near InfraRed Imager and Slitless Spectrograph).

NIRCam je primární zobrazovací detektor dalekohledu pro blízkou infračervenou oblast. NIRCam pracuje v rozsahu od 0,6 do 5 mikrometrů. NIRCam by měl zachytit světlo nejvzdálenějších prvotních hvězd a galaxií v období jejich zrodu, stejně tak jako formující se mladé hvězdy v blízkých galaxiích, rodící se mladé hvězdy v Mléčné dráze a objekty Kuiperova pásuKuiperův pás – oblast malých těles za drahou Neptunu. Vnitřní okraj pásu se nachází ve vzdálenosti asi 30 a vnější asi ve vzdálenosti 500 astronomických jednotek od Slunce. Je „položen“; do roviny ekliptiky. Dnes známe tisíce objektů Kupierova pásu a předpokládá se, že existuje přes 100 000 objektů s velikostí větší než 100 kilometrů. Průměry těles nepřesahují (až na ojedinělé výjimky) 400 km. Celková hmotnost všech těles se odhaduje na 0,1 hmotnosti Země. Nejznámějším tělesem Kuiperova pásu je Pluto.. NIRCam je vybaven koronografem, jímž je možno zastínit slunce jasná světů jiných a zobrazovat pak slabé objekty v jejich bezprostřední blízkosti – například extrasolární planetární systémy.

NIRSpec je spektrograf, někdy je také nazýván spektrometrem, který jako první z obdobných detektorů na kosmickém dalekohledu dokáže zobrazovat spektra až 100 objektů v zorném poli dalekohledu současně. Taková technika je žádoucí, jelikož JWST je určen k prohledávání nejvzdálenějších končin vesmíru, a z tamních objektů přichází jen velmi slabé světlo. Expoziční čas potřebný k zobrazení tak slabých objektů často čítá mnoho hodin a souběžným získáváním mnoha desítek spekter se šetří potřebný pozorovací čas. Současně se očekává, že JWST bude pracovat omezenou dobu – dnes se udává pět roků – a tento čas by měl být využit co možná nejefektivněji. NIRSpec pracuje ve stejném spektrálním intervalu jako NIRCam.

MIRI je současně kamerou a také spektrografem ve středním infračerveném pásmu. MIRI pokrývá vlnové délky v intervalu od 5 do 28 mikronů. V této oblasti se očekává opět zobrazování velmi vzdálených galaxií, jejichž obrazy sem byly posunuty díky kosmologickému červenému posuvu. Spektrograf nepracuje se stejným rozlišením jako NIRSpec, spektrální analýza by ale měla být natolik dostatečná, aby bylo možné určit potřebné srovnatelné vlastnosti zobrazovaných objektů i v této spektrální oblasti.

FGS/NIRISS je poslední modul tvořený dvojicí přístrojů s rozdílným určením. FGS (Fine Guidance Sensor) je určen k navádění a orientaci dalekohledu v prostoru a pro udržování přesné orientace dalekohledu při pozorování. NIRISS (Near InfraRed Imager and Slitless Spectrograph) byl navržen k plnění také několika rozdílných úkolů: předně zajistit detekci prvního světla a posloužit při kalibraci dalekohledu po jeho rozložení ve vesmíru; později bude provádět detekci exoplanet a spektroskopii transitujících exoplanet. FGS/NIRISS pracuje v rozsahu od 0,8 do 5 mikrometrů.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba v pracovním rozložení. Zdroj: NASA.

Přehlídkový program JADES

JADES (JWST Advanced Deep Extragalactic Survey) je ambiciózní přehlídkový program v infračervené oblasti. JADES je zacílen do dvou oblastí snímaných již dříve HSTHST – Hubble Space Telescope, Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnějšímu určení Hubblovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009. a jinými kosmickými dalekohledy: Hubblovo hluboké pole (GOODS-N) v souhvězdí Velké medvědice na severní obloze a Hubblovo ultra hluboké pole (GOODS-S) v souhvězdí Pece na obloze jižní. GOODSGOODS – Great Observatories Origins Deep Survey, program zaměřený na sledování vývoje velmi starých objektů, vedlejším produktem je řada pozorování supernov SN Ia. Do projektu jsou zapojeny 4 vynikající vesmírné dalekohledy: HST (vizuální obor), SST (IR obor), Chandra (RTG obor) a XMM Newton (RTG obor). K pozorování byly vybrány dvě malé oblasti (20×16') oblohy: na severní obloze ve Velké Medvědici a na jižní obloze v souhvězdí Pece. (Great Observatories Origins Deep Survey) je astronomická přehlídka kombinující pozorování pěti kosmických dalekohledů: HSTHST – Hubble Space Telescope, Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnějšímu určení Hubblovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009., Spitzerova dalekohleduSST (Spitzer Space Telescope) – Spitzerův vesmírný dalekohled. Kosmická observatoř NASA pracující v infračerveném oboru, která byla vynesena na oběžnou dráhu v srpnu 2003 nosnou raketou Delta 7920H ELV. Zrcadlo má průměr 85 cm. Přístroje byly chlazeny kapalným heliem na teplotu 5,5 K do roku 2009. Pozorovací spektrální rozsah byl v období chlazení 3÷180 μm. Od roku 2009 pracuje dalekohled v „teplém“ režimu – teplota celého dalekohledu je cca 30 K a pracuje jen přístroj IRAS na vlnových délkách 3,6 μm a 4,5 μm. Program observatoře má na starosti California Institute of Technology., dalekohledu HerschelHerschel – sonda ESA, která byla vynesena do vesmíru 14. května 2009. Jde o obří infračervenou observatoř se zrcadlem o průměru 3,5 metru, která byla umístěna do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce. Observatoř pokrývala obor vlnových délek od 55 μm do 672 μm a byla pojmenována po vynikajícím anglickém astronomovi a objeviteli infračerveného záření Williamu Herschelovi. Šlo o vůbec největší dalekohled umístěný lidstvem ve vesmíru. Mise byla po spotřebování zásob tekutého hélia používaného na chlazení ohniska ukončena dne 29. dubna 2013., rentgenových dalekohledů ChandraChandra – družicová observatoř NASA zkoumající vesmír v rentgenovém oboru. Byla vypuštěna v roce 1999. Na palubě observatoře je rentgenový dalekohled o průměru 1,2 m a ohniskové vzdálenosti 10,05 m, tvořený čtyřmi soubory souosých paraboloidně-hyperboloidních zrcadel o délce 0,85 m, se zorným polem o průměru 1,0° a s rozlišením 0,5″. a XMM–NewtonXMM-Newton – X ray Multi Mirror, rentgenový dalekohled na oběžné dráze (Evropská rentgenová observatoř). Jeho hlavní součástí jsou tři systémy soustředných pozlacených zrcadel o celkové ploše 120 m². Evropská kosmická agentura (ESA) vypustila do vesmíru observatoř XMM-Newton 10. prosince 1999 z paluby rakety Ariane 5.. Souběžně byla do katalogu zahrnuta ještě data z několika velkých pozemních dalekohledů a sítí, například VLTVLT – Very Large Telescope, čtveřice dalekohledů ESO postavená v Chile na Cerro Paranal (2635 m). Dalekohledy mají celistvá zrcadla o průměru 8,2 metru (Antú – 1998; Kueyen – 1999; Melipal – 2000; Yepun – 2001). Názvy zrcadel znamenají v Mapušštině Slunce, Měsíc, Jižní Kříž a Venuši. Sběrná plocha každého z velkých přístrojů je 53 metrů čtverečních. Dalekohledy jsou vybaveny systémem adaptivní a aktivní optiky. Další menší pomocné dalekohledy tvoří s hlavní čtveřicí výkonný interferometr o základně 200 m, jehož srdcem je od roku 2015 přístroj Gravity – interferometr druhé generace. či čtyřmetrového dalekohledu na Kitt Peak National Observatory. Poslední verze souborného katalogu byla publikována v roce 2010. Obě pozorovací pole, jak na severní, tak i jižní polokouli, se stala základem pro navazující hloubkovou přehlídku prováděnou JWSTJWST – James Webb Space Telescope, vesmírný dalekohled Jamese Webba, následovník Hubblova dalekohledu připravený třemi kosmickými agenturami: americkou NASA, evropskou ESA a kanadskou CSA. Dalekohled vynesla do vesmíru evropská nosná raketa Ariane na konci roku 2021. Je umístěn v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce. Průměr segmentovaného zrcadla je 6,5 m. Dalekohled je pojmenován po řediteli NASA, který Ameriku úspěšně dovedl k přistání na Měsíci. Dalekohled Jamese Webba je určený primárně pro pozorování v infračerveném oboru.. Cílem projektu GOODS je porozumět vývoji galaxií v raných fázích nejmladšího vesmíru, kdy se takové struktury teprve začínaly formovat.

Program JADES spotřeboval zhruba 770 hodin pozorovacího času 1. pozorovacího cyklu naplánovaného pro hlavní infračervenou kameru NIRCam a infračervený spektrograf NIRSpec. Z toho zabralo 620 hodin snímání v poli GOODS-S a 150 hodin v poli GOODS-N. Velkou část programu (40 %) v jižním poli se podařilo nasnímat již v prvním roce, od září 2022 do ledna 2023. Pole severní snímal dalekohled od února do května 2023. JADES pokrýval kamerou NIRCam obrazové pole o velikosti 45 čtverečních minut v 8 až10 pásmech průměrným expozičním časem 130 hodin, čímž lze dosáhnout zobrazení objektů slabších než 30 magnituda. V druhém sledu bylo zobrazováno pole velikosti 175 čtverečních minut s typickým expozičním časem 20 hodin. Spektrografie byla prováděna spektrografem NIRSpec pro 5 000 cílů při 31 rozdílných pozicích dalekohledu. Spektrální rozsah snímaných cílů byl rozšířen paralelním snímáním téhož přístrojem MIRI, který má přesah do střední IR oblasti. Výsledkem je přehledový soubor velmi slabých obrazů galaxií včetně jejich spektrálních charakteristik, který se stane základem pro jejich podrobné zkoumání v budoucnu. Po pečlivé analýze výsledků budou vybráni kandidáti na astrofyzikálně nejzajímavější úkazy a na ně se pak zaměří podrobný výzkum. Autoři přehledového článku [3] optimisticky tvrdí, že projekt JADES se stane vůdčím projektem při výzkumu nejranějších fází vesmíru a současně „mapou“ pro příštích 30 roků výzkumu v této oblasti.

Prvotní výběr kandidátů na velmi vzdálené objekty v pilotní přehlídce JOF (JADES Origin Field) s hodnotou z ≳ 12. Typičtí kandidáti v tomto přehlídkovém snímku pořízeném v RGB filtrech mají silný signál v zelené a červené, ale postrádají signál v modrém kanálu. Objekt označený NIRCam ID 183348 byl následně spektroskopicky potvrzen jako JADES-GS-z14-0 s hodnotou z = 14,32. Zdroj: ArXiv.

Galaxie JADES-GS-z14-0 s červeným posuvem z = 14,32 v souhvězdí Pece

Galaxie JADES-GS-z14-0 s červeným posuvem z = 14,32 (+0,08/-0,20) v souhvězdí Pece. Snímek byl pořízen v době od 29. září do 10. října 2022 kamerou NIRCam na JWST. Celá zobrazená oblast měří napříč 6,2 úhlové minuty. Zdroj: JWST.

Galaxie s největším kosmologickým posuvem

V lednu 2024, kdy NIRSpec snímal tuto galaxii, JADES-GS-z14-0, po dobu téměř 10 hodin, a když se podařilo poprvé zobrazit její spektrum, prokázalo se, že galaxie má opravdu dosud nejvyšší zaznamenaný červený posuv 14,32. Objev na jednu stranu zastínil dosud nejvzdálenější rekord JADES-GS-z13-0 s posuvem z = 13,2. Nebylo až tak vzrušující získat další rekord zachycením vyššího červeného posuvu, ale zjištění, že nová „nejvzdálenější“ galaxie je, i přes svoji extrémní vzdálenost od nás, tak extrémně zářivým objektem. Ze zaznamenaného zobrazení lze dovodit, že zdroj by měl být napříč veliký nejméně 1 600 světelných roků. To by znamenalo, že nejde o bezprostřední okolí rozrůstající se černé veledíry v jádru rodící se galaxie, ale o poměrně rozsáhlou oblast plnou mladých hvězd. Zachycené množství zářivého výkonu odpovídá stovkám milionů Sluncí. Což navozuje otázku: Jak mohla v tak krátkém čase, necelých tří stovek milionů roků po vzniku vesmíru, vzniknout tak extrémně svítivá struktura?

Prvotní zobrazení objektu NIRCam ID 183348 aka JADES-GS-z14-0. Nahoře je graf intenzity signálu po jednotlivých filtrech včetně srovnání s předchozími daty pořízenými HST. Určení červeného posuvu (z) na pravém horním grafu vychází z naměřených intenzit signálu, které byly následně statisticky zpracovány srovnáním s obdobnými objekty. Spodní šedivá čtvercová pole ukazují jednotlivé monochromatické snímky z jednotlivých filtrů. Zdroj: ArXiv.

Spektrogram galaxie JADES-GS-z14-0 pořízený spektrografem NIRSpec. Na čtvrtém horním obrazovém poli NIRCam zleva je červeným obrysem naznačena poloha štěrbiny, kteroužto bylo vpuštěno světlo do spektrografu. Spodní zeleno-modro-žlutý pás znázorňuje poměr signál/šum. Zdroj: ArXiv.

Záznam prozradil ještě jiný udivující aspekt této podivuhodné galaxie. Její barva není převážně modrá, jak bychom u ostrova složeného výhradně z mladých hvězd očekávali, ale světlo prodírajíce se mezihvězdným prachem rovnoměrně zčervenalo. Galaxie JADES-GS-z14-0 byla současně zachycena také na delších vlnových délkách přístrojem MIRI (Mid-Infrared Instrument), což jenom potvrzuje vzdálenost, ze které se k nám signál přes propasti času od počátku vesmíru putuje. Záznam z MIRI zachytil záření vyslané ve viditelném světle, které je transponováno červeným posuvem mimo dosah detektorů blízkého IR záření. Z tohoto signálu se srovnáním s dalšími záznamy krátkovlnných detektorů podařilo odvodit, že by světlo mělo pocházet z vysoce ionizovaného plynu s prokazatelnými liniemi vodíku a kyslíku. Přítomnost vodíku nepřekvapí, ale kyslík v tak mladé struktuře potvrzuje dosavadní představy o velmi rychle se vyvíjejících prvních hvězdách. Vodíkové hvězdy první generace musely být extrémně hmotné, žily velmi krátce a následně se staly zdrojem těžších prvků, z nichž se rodily hvězdy další. Pokud v galaxii pozorujeme kyslík, mohl vzniknout jedině v doživších dřívějších hvězdách, z nichž vznikla látka, jejímž světlem galaxie JADES-GS-z14-0 svítí. Prozatím jde ale o poměrně výjimečný objekt, jelikož v souboru naměřených charakteristik srovnatelně vzdálených galaxií, jichž je v současnosti již několik stovek, není nic s podobnými vlastnostmi. Současně nic podobného nenabízejí ani dosavadní teoretické modely zabývající se raným vesmírem. Sledování galaxií na hranici vesmíru je teprve v počátcích a Webbův kosmický dalekohled okno do tamních podivuhodných krajů zatím jen zvolna pootevřel. Určitě se ještě máme na co těšit.

Odkazy