Alferov, Zhores
(1930)
Nositel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 2000, která mu byla udělena za vývoj polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní a optoelektronice. Narodil se 15. 3. 1930 ve městě Vitebsk v Bělorusku. V roce 1970 získal doktorát z fyziky a matematiky na Ioffeho fyzikálně-technickém institutu v Leningradě (dnes Petrohrad), kde pracuje dodnes.
V roce 1952 promoval na fakultě elektroniky na Ústavu V. I. Lenina. Od roku 1953 se stal jeho zaměstnancem. Postupně vystřídal tato místa: mladý výzkumník (1953–1964), starší výzkumník (1964–1967), vedoucí laboratoře (1967–1987), ředitel (od 1987 až do současnosti). V roce 1961 získal titul CSc. za přínos k polovodičovým technologiím a v roce 1970 titul DrSc. za fyziku a matematiku. Oba tituly udělil Ioffeho institut. Od roku 1962 se zabýval heterogenními polovodiči na bázi III-V. Jeho přínos spočívá v objasnění a popsání vlastností a chování dopovaných polovodičů, dále se zabýval vývojem laserů, solárních článků, nanášením vrstev, LED diodami a jinými, v moderní elektronice použitelnými heterostrukturami.
V roce 1972 byl zvolen členem korespondentem Sovětské akademie věd. V roce 1979 se stal jejím členem. Od roku 1989 byl vicepresidentem ruské akademie věd a presidentem vědeckého centra v Petrohradě. Je nositelem řady cen a členem mnoha prestižních vědeckých institucí. Napsal více než 400 článků, 4 knihy a má patenty na 50 vynálezů z oblasti polovodičových technologií.
