Bohm, David Joseph
(1917–1992)
Americko-britský teoretický fyzik, který se zabýval se fyzikou plazmatu, jadernou fyzikou a kvantovou teorií. V průběhu druhé světové války pracoval na projektu Manhattan. Jsou po něm pojmenovány: anomální Bohmova difúze v plazmatu a Aharonův-Bohmův jev, při kterém svazek elektronů změní svou fázi vlivem nenulového vektorového potenciálu i v oblasti, kde je magnetické pole nulové. Je autorem holografické interpretace kvantové teorie. Předpokládal, že každá částice je součástí nedílného celku, který měl při velkém třesku jednu jedinou vlnovou funkci. Zabýval se také vztahem kvantové teorie a vědomí.
Studoval na Pensylvánské státní univerzitě, poté na Caltechu a Kalifornské univerzitě v Berkeley. Byl doktorským studentem Roberta Oppenheimera. Později musel pro své komunistické postoje opustit Spojené státy a odstěhovat se do Velké Británie. Pracoval na nejrůznějších místech na světě, včetně Izraele, Brazílie a Anglie. Aharonův-Bohmův jev objevil spolu se svým studentem Aharonem při pobytu v anglickém Bristolu, kde byl Aharonov jeho studentem. Je nositelem prestižní ceny Elliota Cressona.
