Glauber, Roy Jay
(1925)
Glauber získal jednu polovinu Nobelovy ceny za fyziku pro rok 2005 za příspěvek ke kvantové teorii optické koherence. Druhou polovinu ceny společně získali John L. Hall a Theodor W. Hänsch za jejich příspěvek k vývoji přesných měřících metod založených na laserové spektroskopii a za objev metody optického frekvenčního hřebenu.
R. J. Glauber je americký fyzik, který zasvětil podstatnou část svého života kvantové optice. Na základě jeho prací lidstvo hlouběji pochopilo podstatu světla, jeho vlnovou i částicovou povahu. Do teorie světla pocházející z počátku 19. století implementoval v 60. letech 20. století moderní kvantové principy. Zajímal se například o otázku detekce světla vzdálené hvězdy dvěma stejnými blízkými detektory. Ukázal, že fotony nedopadají na detektory zcela náhodně, ale při cestě vesmírem dojde k jejich koherenci.
R. J. Glauber se narodil v USA. Již jako středoškolák se zabýval fyzikou a astronomií, stavěl různé optické přístroje a dalekohledy. Jako vysokoškolský student se v letech 1944 až 1946 podílel na projektu Manhattan na výrobu atomové bomby. Studia na Harvardu ukončil v roce 1946, PhD zde získal v roce 1949. Poté pracoval v různých výzkumných ústavech a v roce 1952 se vrátil na Harvard, kde působí dodnes. Od šedesátých let se zabýval kvantovou podstatou světla. V posledních letech se zabývá studiem hmoty v extrémních podmínkách po Velkém třesku.
