Heyrovský, Jaroslav
(1890–1967)
Český fyzik a chemik, který v roce 1959 získal Nobelovu cenu za chemii za objev a vývoj polarografických metod chemické analýzy. Narodil se jako páté dítě v rodině profesora římského práva. Od roku 1909 studoval na Karlově-Ferdinandově univerzitě v Praze chemii, fyziku a matematiku. Hned další rok ale odjel na studia do Londýna, kde získal roku 1913 titul bakaláře. V Londýně se věnoval zejména elektrochemii. Za první světové války sloužil ve vojenské nemocnici jako chemik a radiolog. V roce 1918 v Praze získal titul PhD. a o tři roky později i doktorát věd v Londýně. Poté, v roce 1922, nastoupil na místo profesora fyzikální chemie na Karlově univerzitě v Praze. Zde také objevil metodu polarografie, které věnoval celou svou vědeckou kariéru.
V roce 1924 sestrojil se svým japonským žákem Masuzo Šikatou polarograf. Tento přístroj automaticky zaznamenával křivky závislosti proudu na napětí při elektrolýzách roztoků s rtuťovou kapkovou elektrodou. Teoreticky polarograf rozpracoval slovenský fyzik Dionýz Ilkovič. Heyrovského návrh zrealizovali univerzitní technici Peták a Innemann.
Po zbytek života Heyrovský polarografii rozvíjel a byl její vůdčí osobností. Přednášel o své metodě po celém světě. Dostal čestné doktoráty mnoha světových univerzit a stal se čestným členem mnoha vědeckých společností. Největším oceněním bylo udělení Nobelovy ceny za chemii v roce 1959. Jaroslav Heyrovský zemřel na jaře roku 1967 a je pohřben na Vyšehradě. Je po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce o průměru 16 km a český minerál Heyrovskyit (Pb10AgBi5S18).
