Lenard, Philipp Eduard Anton
(1862–1947)
Německý fyzik a spoludržitel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1905 za výzkum katodových paprsků a za objev mnoha jejich vlastností. Tyto výsledky byly důležité pro vývoj elektroniky a jaderné fyziky. Po té, co se v roce 1893 stal pedagogem na univerzitě v Bonnu a asistentem Heinricha Hertze, stal se také profesorem fyziky na univerzitách ve Vroclavi (1894), v Cáchách (1895), v Heidelbergu (1896) a Kielu (1898). V roce 1907 se vrátil zpět na univerzitu v Heidelbergu, kde setrval až do odchodu do penze.
Lenard věděl, že katodové paprsky procházejí skrz slabé plátky kovu a tak zkonstruoval v roce 1898 katodovou trubici s hliníkovým okénkem, skrze které mohly paprsky volně vycházet do prostoru. Použil fosforeskující stínítko a ukázal, že intenzita paprsků se snižuje se zvětšováním vzdálenosti stínítka. Tento pokus také ukázal, že schopnost příměsí pohlcovat paprsky závisí na jejich hustotě a ne na chemickém složení a že se pohlcování snižuje s rostoucí rychlostí paprsků v prostředí. V pokusu prováděném v roce 1899 ukázal, že „katodové paprsky“ vznikají při dopadu světla na povrch kovu. Tento jev se později stal známým pod názvem fotoelektrický jev. Lenardův výzkum také zahrnoval studium ultrafialového záření, elektrické vodivosti plamenů a fosforescence. Napsal velké množství knih o katodovém záření, relativitě a souvisejících tématech.
