Lippmann, Gabriel

(1845–1921)

Francouzský fyzik, narodil se v Lucembursku a zemřel na moři při cestě z Kanady do Francie. Obdržel Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1908 za výrobu první barevné fotografické desky. Byl známý svým úsilím nalézt na barvu citlivé médium pro fotografii.

Přestože se Lippmann narodil francouzským manželům v Lucembursku, vyrůstal v Paříži. Byl chytrý, ale zlobivý student. Přesto, že nikdy nedostal učitelský diplom, byl v roce 1883 jmenován profesorem matematické fyziky na Sorbonně. Později (1886) byl jmenován vedoucím Sorbonnských laboratoří fyzikálního výzkumu. Lippmannův vědecký talent byl proměnlivý, ale nejvíce je znám příspěvky na poli optiky a elektřiny. Studoval piezoelektrika (později na tomto problému pracoval Pierre Curie) a zabýval se supravodivostí (v jeho pracích pokračoval Heike Kammerlingh-Onnes). Vymyslel také coleostat, zařízení, které dovolovalo dělat dlouhé expozice oblohy bez toho, aby byly objekty na snímku rozmazány pohybem Země.

V roce 1891 vyvinul Lippmann revoluční metodu pro barevnou fotografii, později také zvanou Lippmannův proces, která využívala přirozených barev bílém spektru, místo barviv a pigmentů. Umístil reflexní vrstvu rtuti za světlocitlivou emulzí desky. Rtuť odrážela paprsky zpět do citlivé emulze, kde docházelo k interferenci s původním zdrojem světla. Tato přímá metoda barevné fotografie byla pomalá díky dlouhým expozičním časům a nevýhoda také spočívala v tom, že nešlo udělat kopii originálu. Nikdy se příliš nerozšířila, ale byla významným milníkem k cestě za barevnou fotografií.