Rabi, Isidor Isaac
(1898–1988)
Americký fyzik, který byl oceněn v roce 1944 Nobelovou cenou za objev a využití magnetické rezonance při detekci atomového a molekulárního svazku.
Rabiho rodiče se přistěhovali do New Yorku v roce 1899. Po získání bakalářského diplomu z chemie (1919) na Cornellově univerzitě začal Rabi studovat fyziku a v roce 1927 obdržel na Kolumbijské univerzitě titul PhD. Na téže univerzitě se stal v roce 1937 profesorem fyziky. Mezi lety 1940 až 1945 byl na Massachusettském technologickém institutu vedoucím skupiny vědců, kteří se podíleli na vývoji radaru. Byl členem Hlavního poradního výboru Komise pro atomovou energii (1946-1956) a v roce 1952 nastoupil po Oppenheimerovi na místo předsedy tohoto výboru. Navrhl vybudování mezinárodní laboratoře pro vysokoenergetickou fyziku CERN v Ženevě a byl jedním ze zakladatelů Brookhavenské národní laboratoře na Long Island ve státě New Yorku. Také založil slavné fyzikální oddělení na Kolumbijské univerzitě, které vychovalo několik dalších nositelů Nobelovy ceny za fyziku.
Rabiho nejdůležitější vědeckou prací je objev metody měření magnetických vlastností jader, atomů a molekul. Metoda je založena na měření spinu (magnetického momentu) protonů v atomovém jádře za pomoci rezonance s elektromagnetickým svazkem ve vnějším magnetickém poli. Aplikací magnetické rezonanční metody se pak může určit několik mechanických a magnetických vlastností atomového jádra. Přesná měření provedená díky této metodě nám dala možnost vývoje citlivých přístrojů (například atomových hodin, maserů, laserů). Obrázky pořízené jadernou magnetickou rezonanční metodou jsou využívány při diagnostice v lékařství. Rabiho metoda je základní měřící technikou používanou při experimentech s molekulovým nebo atomovým svazkem.
