Waals, Johannes Diederik van der
(1837–1923)
Holandský fyzik, držitel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1910 za výzkum plynných a kapalných stavů hmoty. Samouk, který využil nabídky univerzity v Leidenu, poté, co na sebe v roce 1873 upozornil odbornou prací “On the Continuity of the Liquid and Gaseous State”, za kterou získal doktorát. Při svém výzkumu si byl vědom toho, že stavová rovnice ideálního plynu může být odvozena z kinetické teorie plynů za předpokladu, že se zanedbá objem molekul a síly působící mezi nimi. Do stavové rovnice proto v roce 1881 přidal dva parametry (představující velikost molekul a přitažlivé síly mezi nimi) a zformuloval novou stavovou rovnici pro reálný plyn, které se dnes říká van der Waalsova rovnice. Jelikož byly parametry pro každý plyn rozdílné, pokračoval v práci dále a dospěl k rovnici, která je stejná pro všechny tekutiny. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia. V roce 1887 byl van der Waals jmenován profesorem fyziky na Univerzitě v Amsterdamu. Na jeho počest se nazývají slabé elektrické přitažlivé síly působící mezi molekulami van der Waalsovy síly.
