Walton, Ernest Thomas Sinton
(1903–1995)
Irský fyzik, spoludržitel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1951, kterou sdílí společně s Johnem Cockcroftem z Irska za práci, která ukazovala, jak mohou mutovat atomární jádra při působení jiných energetických částic.
Walton studoval matematiku a experimentální fyziku na koleji Trinity v Dublinu, jadernou fyziku na koleji Trinity v Cambridgi. V roce 1927 experimentálně prokázal platnost Einsteinova vztahu E = mc2. Spolupracoval s Cockcroftem ve slavné Cavendishově laboratoři. V dubnu roku 1932 sestrojil s Cockcroftem zařízení postavené ze skleněného válečku, vakuových trubic a autobaterií a tohoto zařízení využili k urychlení protonů. Urychleným svazkem protonů bombardovali terčík z lithia. Jádra lithia rozštěpili na dva atomy helia. Ukázali tak mimořádný význam urychlovačů pro jadernou fyziku. V roce 1934 se Walton vrátil na kolej Trinity do Dublinu jako vedoucí katedry fyziky. V roce 1946 byl jmenován profesorem a v roce 1974 odešel do důchodu.
