Weizsäcker, Carl Friedrich, von
(1912–2007)
Německý fyzik a filozof, který pracoval na teorii jaderných vazeb a jaderných procesech ve hvězdách. Proslul zejména svým podílem na německém vývoji atomové bomby.
Narodil se v Kielu 28. června 1912 do rodiny známého německého diplomata, pozdějšího nacistického zločince, a jako starší bratr pozdějšího německého prezidenta. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, matematiku a astronomii v Berlíně, Göttingenu a Lipsku. Zde se také seznámil s předními německými fyziky té doby: Heisenbergem, Bohrem a Schrödingerem. V roce 1935 spolu s Bethem odhalil poloempirický vztah pro odhad vlastností atomových jader, Betheovu-Weizsäckerovu formuli. Na začátku Druhé světové války, v roce 1939, Weizsäcker začal v nacistickém Německu pracovat na projektu jaderné bomby. Vývoj nebyl úspěšný, ale po prohrané válce hrozily všem účastníkům projektu vážné problémy. Weizsäcker spolu s dalšími německými fyziky Spojencům tvrdil, že projekt sabotovali a nikdy vlastně nechtěli bombu vyrobit. Až v roce 1993 vyšlo najevo, že to byla dodatečně vymyšlená lež, kterou mezi německými fyziky prosadil právě Weizsäcker. Po válce působil jako ředitel oddělení teoretické fyziky Institutu Maxe Plancka v Göttingenu. Stal se odpůrcem jaderných zbraní a roku 1957 byl mezi vědci, kteří hlasitě protestovali proti záměru západoněmecké armády vyvinout vlastní jaderné zbraně. Ve stejném roce získal Planckovu medaili. V letech 1957 až 1969 byl profesorem filozofie na Hamburské univerzitě. V roce 1970 představil „Global governance“, koncept, který měl řešit mezinárodní problémy. Mezi lety 1970 až 1980 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro výzkum životních podmínek v moderním světe. Věnoval se výzkumu následkům jaderné války. Po roce 1980 se věnoval definici pojmů v kvantové fyzice se zaměřením na její Kodaňskou interpretaci.
Carl Friedrich von Weizsäcker zemřel ve věku 94 let, jako poslední z vědců podílejících se na vývoji německé jaderné bomby.
