Vysokoteplotní supravodivost – supravodivost keramických materiálů za teplot vyšších než 30 K. Nový typ supravodivosti objevili Karl Allex Müller a Johannes George Bednorz v roce 1986. Poté následoval objev supravodičů za teplot vyšších, než je teplota zkapalnění dusíku (77 K). Nejvyšší dosažená teplota stabilního supravodiče je 160 K. Většinou jde o různé oxidy mědi kombinované se vzácnými kovy. Za párování elektronů jsou pravděpodobně zodpovědné magnetické spinové excitace, které se chovají jako výrazně anizotropní rovinné kvazičástice lokalizované v Cu-O rovinách. Karl Müller a Johannes Bednorz za objev získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1987.

Zpět  Glosář

---