|
Železný meteorit na Marsu
Jakub Haloda, 11. dubna 2005
Automatická vozítka (roveryRover
– automatické vozítko schopné vlastního pohybu určené k výzkumu
těles slunenčí soustavy. Rovery využívá především NASA k výzkumu
Marsu.)
Spirit a Opportunity mise Mars ExplorationMars Exploration
– mise NASA k Marsu s dvěma sondami, které byly vypuštěny ve
dnech 10. 6. 2003 a 7. 7. 2003. Obě sondy
obsahují orbitální modul a přistávací modul s výzkumným
vozítkem (roverem). Modul Spirit úspěšně přistál na povrchu Marsu dne
3. 1. 2004, modul Opportunity přistál na opačné straně Marsu
24. 1. 2004.
se od prosince 2003 věnují
detailnímu průzkumu povrchu planety MarsMars
– rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy se
dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem. Povrch planety je pokryt
načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem
železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh
válek). Obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je
24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na
vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické
systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy
dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než
je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než
v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy
života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila..
Jejich původně plánovaná tříměsíční
mise byla v dubnu 2004 vzhledem k výbornému technickému stavu a dostatku energie
výrazně prodloužena. Po celou dobu jejich činnosti získali odborníci obrovské
množství informací a snímků, které v mnohých ohledech zásadně mění naše
představy o procesech utváření povrchu planety MarsMars
– rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy se
dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem. Povrch planety je pokryt
načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem
železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh
válek). Obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je
24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na
vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické
systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy
dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než
je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než
v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy
života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila.
a dávné existenci větších rezervoárů kapalné vody.
Dne 19. ledna 2005 informovala americká NASA o dalším významném objevu jednoho
z dvojice automatů. RoveruRover
– automatické vozítko schopné vlastního pohybu určené k výzkumu
těles slunenčí soustavy. Rovery využívá především NASA k výzkumu
Marsu. Opportunity, který operuje v oblasti
Meridiani PlanumMeridiani Planum
– místo přistání roveru Opportunity. Velká oblast na povrchu Marsu,
která představuje jeden z nejplošších terénních útvarů na planetě.
Je charakterizována výskytem oxidu železa – hematitu (často vzniká za
přítomnosti kapalné vody) a sledů usazených hornin, což bylo
důvodem pro výběr této lokality jako místa průzkumu roverem Opportunity.,
se podařilo nalézt v blízkosti reliktů tepelného štítu svého vlastního
přistávacího modulu železný meteoritMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles..
Jedná se o první meteorit, který byl
nalezen na jiném vesmírném tělese mimo naši planetu Zemi.
Meridiani Planum
– místo přistání roveru Opportunity. Velká oblast na povrchu Marsu,
která představuje jeden z nejplošších terénních útvarů na planetě.
Je charakterizována výskytem oxidu železa – hematitu (často vzniká za
přítomnosti kapalné vody) a sledů usazených hornin, což bylo
důvodem pro výběr této lokality jako místa průzkumu roverem Opportunity.
Meteoroid – těleso vzniklé obvykle fragmentací planetek
hlavního planetkového pásu mezi Marsem a Jupiterem, které se
pohybuje v meziplanetárním prostoru.
Meteor – světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, zpravidla Země.
Meteorit – těleso pocházející z meziplanetárního
prostoru (pozůstatek po meteoroidu), které se srazilo s planetou
(Země, Mars), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch.
Meteorit kamenný – nejběžnější skupina meteoritů tvořená
převážně silikátovými minerály. Tvoří 94 % všech známých
pozorovaných pádů meteoritů. 84 % kamenných meteoritů tvoří tzv.
chondrity – chemicky primitivní hmota, která se svým obsahem chemických
prvků (mimo lehké prvky) blíží složení sluneční fotosféry, a tedy
i složení materiálu ze kterého vznikala sluneční soustava.
8 % tvoří tzv. achondrity – meteority vzniklé obvykle
kompletním přetavením chondritů. Zvláštní skupiny achondritů tvoří
lunární a marsovské meteority a diferencované meteority
nejasného postavení.
Meteorit železný – skupina meteoritů tvořená výhradně
redukovaným materiálem – slitinami železa a niklu s možnými
silikátovými inkluzemi a vzácnými – akcesorickými minerály.
Představují pravděpodobně jaderný (ve většině případů) materiál
planetesimál vzniklý v počátcích vývoje pevných těles.
Meteorit železno-kamenný – meteority tvořené rovným podílem
slitin železa a niklu a silikátového materiálu. Rozlišujeme
skupinu pallasitů (meteority tvořené téměř výhradně silikátovým
minerálem – olivínem a slitinami železa a niklu)
a mezosideritů (meteority tvořené slitinami železa a niklu
společně se směsí silikátových minerálů nejčastěji pyroxeny
a plagioklasy).
Widmanstaettenovy obrazce – projev prorůstání kamacitových
(slitina Fe-Ni ochuzená o nikl) a taenitových (slitina Fe-Ni
obohacená o nikl) krystalů pozorovaný u železných meteoritů –
oktaedritů.
Planetezimály – dnes již pravděpodobně neexistující tělesa
z raných fází vývoje sluneční soustavy. Mateřská tělesa většiny
planetek a tedy i meteoritů, kde docházelo k procesům
diferenciace hmoty a vzniku minerálních asociací typických pro
jednotlivé druhy většiny známých meteoritů.
|
Jako meteorityMeteorit
– těleso pocházející z meziplanetárního prostoru (pozůstatek po
meteoroidu), které se srazilo s planetou (Země, Mars), přežilo
průlet atmosférou a dopadlo na povrch. označujeme fragmenty meteoroidických
těles, které přežily průlet zemskou atmosférou a byly poté nalezeny
a zdokumentovány. Většinu (94 %) všech doposud známých meteoritů a pozorovaných
pádů na Zemi tvoří meteority kamenné, pouhé 1 % přísluší meteoritům železnokamennýmMeteorit železno-kamenný
– meteority tvořené rovným podílem slitin železa a niklu
a silikátového materiálu. Rozlišujeme skupinu pallasitů (meteority
tvořené téměř výhradně silikátovým minerálem – olivínem
a slitinami železa a niklu) a mezosideritů (meteority
tvořené slitinami železa a niklu společně se směsí silikátových
minerálů nejčastěji pyroxeny a plagioklasy). a 5 % tvoří meteority železnéMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles..
Původ většiny meteoritů můžeme hledat v hlavním pásu planetek mezi planetami
MarsemMars
– rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy se
dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem. Povrch planety je pokryt
načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem
železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh
válek). Obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je
24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na
vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické
systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy
dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než
je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než
v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy
života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila.
a JupiteremJupiter
– největší a nejhmotnější planeta sluneční soustavy má
plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci. Se svými
mnoha měsíci se Jupiter podobá jakési „sluneční soustavě“ v malém.
Jupiter má, stejně jako všechny obří planety, soustavu prstenců. Rychlá
rotace Jupiteru (s periodou 10 hodin) způsobuje vydouvání
rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů.
Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká rudá skvrna,
která je pozorována po několik století. Atmosféra obsahuje kromě vodíku
a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky
směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je −160 °C,
o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi.
Proudy tekoucí v nitru (v kovovém vodíku) vytvářejí kolem
Jupiteru silné dipólové magnetické pole.. Jen zlomek procenta představují meteority lunární, marsovské
anebo takové, u kterých přesně nedokážeme určit jejich původ. Stáří prakticky
veškeré hmoty meteoritů z oblasti hlavního planetkového pásu je totožné se
stářím sluneční soustavy. Meteority tedy poskytují velmi vzácný materiál, ve
kterém je zakódována raná historie vzniku planet.
Meteorit nalezený na povrchu Marsu v oblasti Meridiani PlanumMeridiani Planum
– místo přistání roveru Opportunity. Velká oblast na povrchu Marsu,
která představuje jeden z nejplošších terénních útvarů na planetě.
Je charakterizována výskytem oxidu železa – hematitu (často vzniká za
přítomnosti kapalné vody) a sledů usazených hornin, což bylo
důvodem pro výběr této lokality jako místa průzkumu roverem Opportunity.
patří do skupiny
železných meteoritůMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles.. Analýza nápadného kamene, který byl pro svoji malou
vzdálenost od zbytků tepelného štítu nazván Heat Shield Rock (Kámen
u tepelného štítu), byla
provedena spektrometrem roveruRover
– automatické vozítko schopné vlastního pohybu určené k výzkumu
těles slunenčí soustavy. Rovery využívá především NASA k výzkumu
Marsu. Opportunity. Výsledky ukázaly, že veškerá hmota
kamene je tvořena železem s významným podílem niklu, čímž se definitivně
potvrdila identifikace tohoto unikátního meteoritu. Bohužel není možné říci,
o jaký typ železného meteoritu se jedná, protože klíčová chemická analýza dokládá
jen celkové složení hmoty meteoritu. Pro přesné určení typu železného meteoritu
je nutné získat více detailních analýz. Rover Opportunity však není vybaven
přístrojem, který by potřebné údaje získal.
Železné meteorityMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles. známe samozřejmě
i ze Země. Největším z této skupiny je meteorit Hoba o hmotnosti 60 000 kg
nalezený v Namibii. Dokonce i známý Barringerův meteorický kráter v Arizoně
vznikl jako důsledek dopadu obřího železného meteoritu před asi 50 000 lety.
Jeho drobné zbytky, fragmenty meteoritu nazvaného Canyon Diablo, můžeme nalézt
na stěnách kráteru dodnes.
Známý arizonský meteorický kráter vzniklý po dopadu velkého železného meteoritu.
Jeden z mnoha fragmentů železného meteoritu nazývaného Canyon Diablo,
který byl nalezen na svahu Arizonského meteorického kráteru.
Železné meteorityMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles. se podle stávající nomenklatury rozdělují na jednotlivé
skupiny jednak podle chemického složení a také podle strukturních
charakteristik. Pro zařazení neznámého železného meteoritu do příslušné chemické
skupiny jsou klíčové obsahy niklu a především prvků iridia a germania. Skupiny
železných meteoritů lišící se svým chemickým složením představují materiál,
který vznikl v rámci oddělených a odlišně definovaných rezervoárů. Tedy
pravděpodobně v prostředí jednotlivých mateřských těles –
planetezimálPlanetezimály
– dnes již pravděpodobně neexistující tělesa z raných fází vývoje
sluneční soustavy. Mateřská tělesa většiny planetek a tedy
i meteoritů, kde docházelo k procesům diferenciace hmoty
a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy
většiny známých meteoritů., kde
docházelo k utváření hmoty železných meteoritů. Na základě rozdílů v chemickém
složení a několika dalších charakteristik je možné odhadnout pravděpodobný počet
jednotlivých
planetezimálPlanetezimály
– dnes již pravděpodobně neexistující tělesa z raných fází vývoje
sluneční soustavy. Mateřská tělesa většiny planetek a tedy
i meteoritů, kde docházelo k procesům diferenciace hmoty
a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy
většiny známých meteoritů..
Podle strukturních vlastností je možné železné meteority rozdělit na hexaedrity,
oktaedrity a ataxity. Rozdíly mezi těmito skupinami meteoritů jsou dány jejich
stavbou a zastoupením dvou fází – slitin železa a niklu. Fáze s nízkým obsahem
niklu se nazývá kamacit a fáze s velmi vysokým obsahem niklu taenit. Hexaedrity
jsou tvořeny prakticky výhradně kamacitem. Oktaedrity jsou nejběžnější skupinou
železných meteoritů a jsou charakterizovány společným výskytem kamacitu a taenitu.
Projevem přítomnosti obou fází systému železa a niklu jsou tzv.
Widmanstaettenovy obrazceWidmanstaettenovy obrazce
– projev prorůstání kamacitových (slitina Fe-Ni ochuzená o nikl)
a taenitových (slitina Fe-Ni obohacená o nikl) krystalů pozorovaný
u železných meteoritů – oktaedritů., které jsou viditelné na leštěné ploše meteoritu
leptané zředěnou kyselinou dusičnou. Studiem procesů difuze a zastoupení niklu
v profilech jednotlivých taenito-kamacitových lamel je možné dokonce odhadnout
rychlost chladnutí hmoty železných meteoritů v době, kdy existovala jako část
hmoty
planetezimálPlanetezimály
– dnes již pravděpodobně neexistující tělesa z raných fází vývoje
sluneční soustavy. Mateřská tělesa většiny planetek a tedy
i meteoritů, kde docházelo k procesům diferenciace hmoty
a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy
většiny známých meteoritů.. Ukazuje se, že rychlost chladnutí se u většiny železných
meteoritů pohybovala v řádu několika stupňů Celsia za milion let. Ataxity
představují
skupinu meteoritů, jejichž hmota je tvořena výhradně taenitem bohatým na nikl.
Železné meteorityMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles. pocházejí, jako
většina ostatních meteoritů, z hlavního planetkového pásu
a svým chemickým složením představují jaderný materiál dnes již
neexistujících planetezimálPlanetezimály
– dnes již pravděpodobně neexistující tělesa z raných fází vývoje
sluneční soustavy. Mateřská tělesa většiny planetek a tedy
i meteoritů, kde docházelo k procesům diferenciace hmoty
a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy
většiny známých meteoritů., které se utvořily velmi krátce po vzniku
sluneční soustavy. Výzkum železných meteoritů umožňuje studovat rychlosti
chladnutí
planetezimálPlanetezimály
– dnes již pravděpodobně neexistující tělesa z raných fází vývoje
sluneční soustavy. Mateřská tělesa většiny planetek a tedy
i meteoritů, kde docházelo k procesům diferenciace hmoty
a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy
většiny známých meteoritů. a modelovat procesy, které vedly k jejich formování
v době, ze které se nám jinak nedochoval žádný dostupný materiál. Nález železného
meteoritu na povrchu Marsu rovněž podporuje myšlenku stanovit výskyt všech
meteoritů na jednotku plochy za účelem porovnání míry intenzity meteorického
bombardování Země a Marsu. To je ovšem uskutečnitelné pouze s přesně definovanou
technikou a závislé na průzkumu Marsu s možností sběru meteoritů a jejich
odeslání k výzkumu na Zemi.
I přesto bude v budoucnu tento problém velmi obtížné řešit, protože většina
meteoritů v podmínkách, které panují na marsovském povrchu, již za dobu tisíců
let podlehla vlivům zvětrávání, které je zde velmi intenzivní.
Železné meteorityMeteorit železný
– skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami
železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi
a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně
jaderný (ve většině případů) materiál planetesimál vzniklý
v počátcích vývoje pevných těles. jsou ovšem vůči zvětrávání odolnější než
meteority kamennéMeteorit kamenný
– nejběžnější skupina meteoritů tvořená převážně silikátovými minerály.
Tvoří 94 % všech známých pozorovaných pádů meteoritů. 84 %
kamenných meteoritů tvoří tzv. chondrity – chemicky primitivní hmota,
která se svým obsahem chemických prvků (mimo lehké prvky) blíží složení
sluneční fotosféry, a tedy i složení materiálu ze kterého
vznikala sluneční soustava. 8 % tvoří tzv. achondrity –
meteority vzniklé obvykle kompletním přetavením chondritů. Zvláštní
skupiny achondritů tvoří lunární a marsovské meteority
a diferencované meteority nejasného postavení. a je tedy velmi
pravděpodobné, že jejich počet by byl vyšší než skutečný. Tento rozdíl ale ze
stejného důvodu známe i na Zemi. Železný meteorit na Marsu tedy plně potvrzuje
domněnku, že nálezy těchto pamětníků vzniku sluneční soustavy nebudou v budoucnu
zřejmě nikterak výjimečné ani v případě rudé planety.
Okolí místa nálezu železného meteoritu v oblasti Meridiani Planum na Marsu.
Na snímku jsou viditelné zbytky tepelného štítu a malý „kráter“, který jeho
dopad na povrchu vytvořil. Zdroj: NASA.
První meteorit nalezený na povrchu jiného tělesa než Země – železný meteorit
„Heat Shield Rock“ na Marsu. Zdroj NASA.
Bonus: Klip „Rover Opportunity uvízlý v písečné duně“
Opportunity v písečné duně. Vozítko (rover) Opportunity, které bylo
součástí americké mise Mars Exploration, uvízlo dne 26. dubna 2005 na povrchu
Marsu v písečné duně. Inženýři z NASA JPL zkoušeli téměř pět týdnů vozítko
osvobodit. Nakonec se jim to podařilo a vozítko se pozpátku vrátilo po stejné
cestě, jako přijelo. Na klipu uvidíte postupně záběry na obě přední a obě zadní kola vozítka
(vozítko má celkem 6 kol). V klipu je nafilmováno manévrování mezi 11. květnem a 3. červnem
2005, kdy se podařilo vozítko definitivně osvobodit. Zdroj: NASA JPL.
Odkazy
|
|