|
Ještě jednou WMAP
Petr Kulhánek, 27. března 2006
Sonda WMAPWMAP – Wilkinson Microwave Anisotropy Probe,
sonda z roku 2001, která pořídila podrobnou mapu fluktuací reliktního
záření s úhlovým rozlišením kolem 0,3° a citlivostí 20 μK.
Zrcadlo sondy má rozměry 1,4×1,6 m a teplota chlazené části je
nižší než 95 K. Data sondy jsou nejdůležitějším zdrojem informací
o raných fázích vývoje vesmíru, většinou se kombinují s daty
z pozemských zařízení jako je CBI a ACBAR. je určena
k detailnímu zkoumání fluktuací a polarizacePolarizace světla – jde o vlastnost,
pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost světla. Elektromagnetické záření
je příčným vlněním, které lze popsat kmity vektorů E a B kolmých na
sebe a na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují
koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizovaného světla
je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny
přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci
rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Příkladem polarizovaného záření je
například záření odražené od rovinného zrcadla. reliktního záření.
Stala se výkonným následovníkem družice COBE. Výsledky
z první sady měření, která trvala rok, byly oznámeny 11. 2. 2003
(viz AB 2003/10). Dlouho očekávané výsledky druhé sady měření byly
zveřejněny na tiskové konferenci dne 17. 3. 2006. Došlo
k výraznému zpřesnění všech dřívějších hodnot. K jediné
podstatné změně dochází u odhadu doby vzniku prvních megahvězd. Podle
druhé sady došlo k překotné tvorbě prvních hvězd 400 milionů let po
Velkém třesku (hodnota z první sady byla 200 milionů let).
WMAP – Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, sonda NASA
z roku 2001, která pořídila podrobnou mapu fluktuací reliktního
záření s úhlovým rozlišením kolem 0,3° a citlivostí
20 μK. Zrcadlo sondy má rozměry 1,4×1,6 m a teplota
chlazené části je nižší než 95 K. Data sondy jsou
nejdůležitějším zdrojem informací o raných fázích vývoje
vesmíru, většinou se kombinují s daty z pozemských
zařízení jako je CBI a ACBAR.
Reliktní záření (CMB - Cosmic Microwave Background) –
záření, které se od hmoty oddělilo 380 000 let po vzniku
vesmíru, dnes má teplotu 2,73 K a z jeho fluktuací
usuzujeme na vlastnosti našeho vesmíru.
|
Po druhé sadě měření zůstávají nezměněny odhady
množství temné
energieTemná energie – entita
zodpovědná za zrychlenou expanzi vesmíru. Tvoří 73 % hmoty
a energie ve vesmíru. Hustota temné energie je velmi málo proměnná
v čase i v prostoru, pokud vůbec. Nejnadějnějším kandidátem
na temnou energii je energie vakua. (73 %) a temné
hmotyTemná hmota – hmota ve
vesmíru nebaryonové povahy, není složena z kvarků. Temná hmota
udržuje pohromadě svítící objekty velkých rozměrů, které díky ní
v periferních oblastech obíhají rychleji, než odpovídá známým
gravitačním zákonům a množství pozorované hmoty. Tvoří 50 %
hmoty galaxií a 23 % hmoty vesmíru. Prozatím je mnoho možností,
co všechno by mohlo být temnou hmotou. Dosud ji však neumíme přímo
detekovat. Termín zavedl v roce 1933 F. Zwicky poukázáním na
neklesající rychlost oběhu hvězd ve vnějších oblastech galaxií – oběh zde
musí způsobovat něco, co není vidět, odtud pojmenování „temná
hmota“. (23 %) ve vesmíru. Zpřesnil se odhad stáří vesmíru na
13,7 miliardy let s přesností pouhých 200 milionů let. Zcela novým
výsledkem po třech letech měření bylo zveřejnění první mapy polarizacePolarizace světla – jde o vlastnost,
pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost světla. Elektromagnetické záření
je příčným vlněním, které lze popsat kmity vektorů E a B kolmých na
sebe a na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují
koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizovaného světla
je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny
přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci
rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Příkladem polarizovaného záření je
například záření odražené od rovinného zrcadla. reliktního záření.
Mikrovlnné záření pozadí bylo částečně polarizováno již v době svého
vzniku, kdy se oddělilo od látky v důsledku vytvoření atomárních
obalů z volných elektronů v době 380 000 let po Velkém
třesku. Další polarizaci záření získalo při své cestě vesmírem
k Zemi, kdy se rozptylovalo na oblastech horkého plazmatu, které
obsahuje ionizovaný vodík. Toto horké plazma vznikalo převážně při
zažehnutí prvních megahvězd. Po zapálení termonukleární syntézy
v nitru začaly první hvězdy intenzivně zářit v ultrafialové
oblasti. Všudypřítomné pronikavé záření ukončilo tzv. temný
věkTemný věk – období mezi vznikem
atomárních obalů (380 000 let po Velkém třesku) a reionizací plynu
v důsledku vzniku prvních megahvězd (400 milionů let po Velkém
třesku). V tomto období látka ve vesmíru nezářila a byla
temná. vesmíru a reionizovalo látku ve vesmíru.
Z polarizace reliktního záření, ke které došlo právě při průchodu
touto ionizovanou látkou, můžeme určit dobu vzniku prvních hvězd, která je
nyní datována na 400 milionů let po Velkém třesku. Je to podstatně dříve,
než uváděly starší kosmologické teorie.
Mapa polarizace reliktního záření. Bílé čárky ukazují směr
polarizace reliktního záření. Barva odpovídá fluktuacím reliktního
záření v rozsahu ± 200 μK. Zdroj NASA/WMAP, 2006.
Dalším důležitým zdrojem informací je spektrum fluktuací.
Nejjednodušším modelem je ploché spektrum (fluktuace mají stejné amplitudy
na všech škálách, tzv. Harrisonův-Zeldovičův model). Spektrum tohoto typu
je neslučitelné s inflační
fázíInflace – prudké
(exponenciální) zvětšení rozměrů raného vesmíru. Zpravidla se dává do
souvislosti s oddělením silné interakce v čase
10−35 s po Velkém třesku. V průběhu inflace dojde
k zvýšení entropie faktorem 1087 a k zvětšení
rozměrů faktorem 1029. Uvolněná energie
1056÷1060 GeV způsobí opětovné ohřátí
vesmíru.. Právě druhá sada dat ukázala, že spektrum fluktuací jeví
odchylky od plochého spektra ve shodě s inflačním modelem. Střední
fluktuace mají velikost kolem 1°, což je ve shodě s plochým vesmírem.
Je to opět inflace, v průběhu níž se vesmír stane efektivně plochý.
Zdá se tedy, že data z WMAP poskytují dnes silné argumenty ve
prospěch inflační fáze v minulosti vesmíru. Inflační fázi zpravidla
klademe do času 10−35 s po Velkém třesku.
Velikost fluktuací závisí na celkovém zakřivení
vesmíru.
V raném vesmíru pravděpodobně proběhla inflační fáze –
prudké rozepnutí všech rozměrů.
Reliktní záření je významným zdrojem našich informací o historii
vesmíru. Družice COBE měla
rozlišovací schopnost pouhých 7°. Sonda WMAP měla
rozlišení 0,3°. V současnosti se připravuje pro další výzkum
reliktního záření sonda Evropské kosmické
agenturyESA – European Space
Agency, Evropská kosmická agentura. ESA spojuje úsilí 15 evropských zemí
na poli kosmického výzkumu. Centrální sídlo je v Paříži, pobočky
v mnoha členských zemích. ESA byla založena v roce 1973 jako
přímý následovník organizací ESRO a ELDO. Nejznámější nosnou raketou
využívanou ESA je Ariane. Planck,
která by měla startovat v roce 2007 a mít rozlišovací schopnost
pouhých 0,17°. V brzké době lze tedy očekávat významné zpřesnění
našich představ o vzniku světa.
Bonus: Klip „Parkerova spirála“
Fluktuace reliktního záření. Fluktuace zjištěné v reliktním
záření jsou prazárodky budoucích vesmírných struktur staré jen 400 000
let. Z nich se později vyvinuly galaxie a galaktické kupy. Nejčastěji
jsou zastoupené fluktuace o velikosti jednoho prostorového stupně. To
podle kosmologických modelů odpovídá plochému vesmíru. Ze zastoupení
jednotlivých fluktuací se dá určit procentuální složení hmoty-energie ve
vesmíru i další důležité kosmologické parametry. Klip byl vytvořen na
základě měření sondy WMAP, která startovala v roce 2001 a pořídila mapu
fluktuací s přesností 0,3°. Na klipu vidíte na počátku mapu
fluktuací reliktního záření, následuje zoom do oblasti o velikosti
zhruba 1°. Tato oblast se začne vyvíjet v čase. Vidíme vznik prvních
supermasivních hvězd, později galaxií a kup galaxií. Animace končí pohledem
na časový vývoj oblasti od zárodečných fluktuací až po pozorování sondou WMAP. Zdroj: NASA.
Odkazy
|
|