|  | Ještě jednou WMAPPetr Kulhánek, 27. března 2006 Sonda WMAPWMAP – Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, 
      sonda z roku 2001, která pořídila podrobnou mapu fluktuací reliktního 
      záření s úhlovým rozlišením kolem 0,3° a citlivostí 20 μK. 
      Zrcadlo sondy má rozměry 1,4×1,6 m a teplota chlazené části je 
      nižší než 95 K. Data sondy jsou nejdůležitějším zdrojem informací 
      o raných fázích vývoje vesmíru, většinou se kombinují s daty 
      z pozemských zařízení jako je CBI a ACBAR. je určena 
      k detailnímu zkoumání fluktuací a polarizacePolarizace světla – jde o vlastnost, 
      pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost světla. Elektromagnetické záření 
      je příčným vlněním, které lze popsat kmity vektorů E a B kolmých na 
      sebe a na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují 
      koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizovaného světla 
      je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny 
      přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci 
      rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Příkladem polarizovaného záření je 
      například záření odražené od rovinného zrcadla. reliktního záření. 
      Stala se výkonným následovníkem družice COBE. Výsledky 
      z první sady měření, která trvala rok, byly oznámeny 11. 2. 2003 
      (viz AB 2003/10). Dlouho očekávané výsledky druhé sady měření byly 
      zveřejněny na tiskové konferenci dne 17. 3. 2006. Došlo 
      k výraznému zpřesnění všech dřívějších hodnot. K jediné 
      podstatné změně dochází u odhadu doby vzniku prvních megahvězd. Podle 
      druhé sady došlo k překotné tvorbě prvních hvězd 400 milionů let po 
      Velkém třesku (hodnota z první sady byla 200 milionů let). 
        
        
          | WMAP – Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, sonda NASA
            z roku 2001, která pořídila podrobnou mapu fluktuací reliktního 
            záření s úhlovým rozlišením kolem 0,3° a citlivostí 
            20 μK. Zrcadlo sondy má rozměry 1,4×1,6 m a teplota 
            chlazené části je nižší než 95 K. Data sondy jsou 
            nejdůležitějším zdrojem informací o raných fázích vývoje 
            vesmíru, většinou se kombinují s daty z pozemských 
            zařízení jako je CBI a ACBAR. Reliktní záření (CMB - Cosmic Microwave Background) – 
            záření, které se od hmoty oddělilo 380 000 let po vzniku 
            vesmíru, dnes má teplotu 2,73 K a z jeho fluktuací 
            usuzujeme na vlastnosti našeho vesmíru. 
       |  Po druhé sadě měření zůstávají nezměněny odhady 
      množství temné 
      energieTemná energie – entita 
      zodpovědná za zrychlenou expanzi vesmíru. Tvoří 73 % hmoty 
      a energie ve vesmíru. Hustota temné energie je velmi málo proměnná 
      v čase i v prostoru, pokud vůbec. Nejnadějnějším kandidátem 
      na temnou energii je energie vakua. (73 %) a temné 
      hmotyTemná hmota – hmota ve 
      vesmíru nebaryonové povahy, není složena z kvarků. Temná hmota 
      udržuje pohromadě svítící objekty velkých rozměrů, které díky ní 
      v periferních oblastech obíhají rychleji, než odpovídá známým 
      gravitačním zákonům a množství pozorované hmoty. Tvoří 50 % 
      hmoty galaxií a 23 % hmoty vesmíru. Prozatím je mnoho možností, 
      co všechno by mohlo být temnou hmotou. Dosud ji však neumíme přímo 
      detekovat. Termín zavedl v roce 1933 F. Zwicky poukázáním na 
      neklesající rychlost oběhu hvězd ve vnějších oblastech galaxií – oběh zde 
      musí způsobovat něco, co není vidět, odtud pojmenování „temná 
      hmota“. (23 %) ve vesmíru. Zpřesnil se odhad stáří vesmíru na 
      13,7 miliardy let s přesností pouhých 200 milionů let. Zcela novým 
      výsledkem po třech letech měření bylo zveřejnění první mapy polarizacePolarizace světla – jde o vlastnost, 
      pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost světla. Elektromagnetické záření 
      je příčným vlněním, které lze popsat kmity vektorů E a B kolmých na 
      sebe a na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují 
      koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizovaného světla 
      je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny 
      přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci 
      rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Příkladem polarizovaného záření je 
      například záření odražené od rovinného zrcadla. reliktního záření. 
      Mikrovlnné záření pozadí bylo částečně polarizováno již v době svého 
      vzniku, kdy se oddělilo od látky v důsledku vytvoření atomárních 
      obalů z volných elektronů v době 380 000 let po Velkém 
      třesku. Další polarizaci záření získalo při své cestě vesmírem 
      k Zemi, kdy se rozptylovalo na oblastech horkého plazmatu, které 
      obsahuje ionizovaný vodík. Toto horké plazma vznikalo převážně při 
      zažehnutí prvních megahvězd. Po zapálení termonukleární syntézy 
      v nitru začaly první hvězdy intenzivně zářit v ultrafialové 
      oblasti. Všudypřítomné pronikavé záření ukončilo tzv. temný 
      věkTemný věk – období mezi vznikem 
      atomárních obalů (380 000 let po Velkém třesku) a reionizací plynu 
      v důsledku vzniku prvních megahvězd (400 milionů let po Velkém 
      třesku). V tomto období látka ve vesmíru nezářila a byla 
      temná. vesmíru a reionizovalo látku ve vesmíru. 
      Z polarizace reliktního záření, ke které došlo právě při průchodu 
      touto ionizovanou látkou, můžeme určit dobu vzniku prvních hvězd, která je 
      nyní datována na 400 milionů let po Velkém třesku. Je to podstatně dříve, 
      než uváděly starší kosmologické teorie. 
 
 Mapa polarizace reliktního záření. Bílé čárky ukazují směr 
      polarizace reliktního záření.Barva odpovídá fluktuacím reliktního 
      záření v rozsahu ± 200 μK. Zdroj NASA/WMAP, 2006.
 Dalším důležitým zdrojem informací je spektrum fluktuací. 
      Nejjednodušším modelem je ploché spektrum (fluktuace mají stejné amplitudy 
      na všech škálách, tzv. Harrisonův-Zeldovičův model). Spektrum tohoto typu 
      je neslučitelné s inflační 
      fázíInflace – prudké 
      (exponenciální) zvětšení rozměrů raného vesmíru. Zpravidla se dává do 
      souvislosti s oddělením silné interakce v čase 
      10−35 s po Velkém třesku. V průběhu inflace dojde 
      k zvýšení entropie faktorem 1087 a k zvětšení 
      rozměrů faktorem 1029. Uvolněná energie 
      1056÷1060 GeV způsobí opětovné ohřátí 
      vesmíru.. Právě druhá sada dat ukázala, že spektrum fluktuací jeví 
      odchylky od plochého spektra ve shodě s inflačním modelem. Střední 
      fluktuace mají velikost kolem 1°, což je ve shodě s plochým vesmírem. 
      Je to opět inflace, v průběhu níž se vesmír stane efektivně plochý. 
      Zdá se tedy, že data z WMAP poskytují dnes silné argumenty ve 
      prospěch inflační fáze v minulosti vesmíru. Inflační fázi zpravidla 
      klademe do času 10−35 s po Velkém třesku.  
 Velikost fluktuací závisí na celkovém zakřivení 
vesmíru. 
 V raném vesmíru pravděpodobně proběhla inflační fáze – 
      prudké rozepnutí všech rozměrů. Reliktní záření je významným zdrojem našich informací o historii 
      vesmíru. Družice COBE měla 
      rozlišovací schopnost pouhých 7°. Sonda WMAP měla 
      rozlišení 0,3°. V současnosti se připravuje pro další výzkum 
      reliktního záření sonda Evropské kosmické 
      agenturyESA – European Space 
      Agency, Evropská kosmická agentura. ESA spojuje úsilí 15 evropských zemí 
      na poli kosmického výzkumu. Centrální sídlo je v Paříži, pobočky 
      v mnoha členských zemích. ESA byla založena v roce 1973 jako 
      přímý následovník organizací ESRO a ELDO. Nejznámější nosnou raketou 
      využívanou ESA je Ariane. Planck, 
      která by měla startovat v roce 2007 a mít rozlišovací schopnost 
      pouhých 0,17°. V brzké době lze tedy očekávat významné zpřesnění 
      našich představ o vzniku světa. Bonus: Klip „Parkerova spirála“
		 Fluktuace reliktního záření. Fluktuace zjištěné v reliktním 
		záření jsou prazárodky budoucích vesmírných struktur staré jen 400 000 
		let. Z nich se později vyvinuly galaxie a galaktické kupy. Nejčastěji 
		jsou zastoupené fluktuace o velikosti jednoho prostorového stupně. To 
		podle kosmologických modelů odpovídá plochému vesmíru. Ze zastoupení 
		jednotlivých fluktuací se dá určit procentuální složení hmoty-energie ve 
		vesmíru i další důležité kosmologické parametry. Klip byl vytvořen na 
		základě měření sondy WMAP, která startovala v roce 2001 a pořídila mapu 
		fluktuací s přesností 0,3°. Na klipu vidíte na počátku mapu 
		fluktuací reliktního záření, následuje zoom do oblasti o velikosti 
		zhruba 1°. Tato oblast se začne vyvíjet v čase. Vidíme vznik prvních 
		supermasivních hvězd, později galaxií a kup galaxií. Animace končí pohledem 
		na časový vývoj oblasti od zárodečných fluktuací až po pozorování sondou WMAP. Zdroj: NASA. Odkazy
   
 |  |