A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

Å Å – Ångström, jednotka délky 10^–10 m = 0,1 nm.
ΛCDM ΛCDM – všeobecně uznávaný model vesmíru obsahující temnou energii popisovanou kosmologickou konstantou (Λ), chladnou temnou hmotu (CDM – Cold Dark Matter) a baryonovou hmotu. Model ΛCDM věrně popisuje náš vesmír, a proto je často nazýván standardním kosmologickým modelem.
1-2-3 sloučeniny 1-2-3 sloučeniny – sloučeniny, jejichž chemický vzorec začíná Y₁Ba₂Cu₃... Jde o různé variace na supravodivou keramiku YBCO.
2dF (2 degree Field) 2dF (2 degree Field) – unikátní spektrograf připojený k dalekohledu AAT (Anglo Australian Telescope), který má zrcadlo o průměru 3,9 metru a je umístěn od roku 1974 na observatoři AAO (Anglo Australian Observatory) v Austrálii v nadmořské výšce 1 150 m. Spektrograf pořídí v poli o velikosti 2° naráz spektra 400 objektů.
2dFGRS (2dF Galaxy Redshift Survey) 2dFGRS (2dF Galaxy Redshift Survey) – projekt, v rámci kterého již byla pořízena spektra více jak 260 000 galaxií pomocí zařízení 2dF (2 degree Field) – unikátního spektrografu připojeného k dalekohledu AAT (Anglo Australian Telescope), který má zrcadlo o průměru 3,9 metru a je umístěn od roku 1974 na observatoři AAO (Anglo Australian Observatory) v Austrálii v nadmořské výšce 1 150 m. Spektrograf pořídí v poli o velikosti 2° naráz spektra 400 objektů.
2MASS 2MASS – Two Micron All Sky Survey, přehlídka oblohy na vlnové délce 2 μm. Přehlídka byla prováděna automaticky dvěma 1,3 m dalekohledy umístěnými na Mt. Hopkins (Arizona) a na Cerro Tololo (Chile). Přehlídka byla prováděna v pásmech J (1,25 μm), H (1,65 μm) a K (2,17 μm) v letech 1997 až 2001.
2QZ (2dF Quasar Redshift Survey) 2QZ (2dF Quasar Redshift Survey) – projekt ukončený v roce 2002, v rámci kterého byla pořízena spektra více jak 23 000 kvazarů.
3C273 3C273 – první objevený kvazar v souhvězdí Panny (1963). Září ve všech oborech spektra včetně gama. Vzdálenost 300 MPc, červený kosmologický posuv 0,16, rychlost vzdalování 50 000 km/s.
3C279 3C279 – kvazar, který má mimořádnou svítivost v optickém oboru. Je silně proměnný. Červený kosmologický posuv: 0,54. Souřadnice: rektascenze 12:56:11,1; deklinace: -05°47′22″.
51 Peg 51 Peg – hvězda hlavní posloupnosti, u které byla objevena ve vzdálenosti 0,02 AU první exoplaneta. Objev byl učiněn v roce 1995 (D. Queloz, M. Mayor – Švýcarsko, potvrzení: Marcy, Butler – USA). Dnes (2001) je známo zhruba 50 planet u hvězd hlavní posloupnosti a je jasné, že asi 5% hvězd hlavní posloupnosti má planetu typu Jupiter ve vzdálenosti do 2 AU. Kolik je ale planet zemského typu není známo.
A-S A-S – AntiSpoofing, způsob ochrany vojenského P kódu GPS před případným podvržením nebo zneužitím nepřítelem. Bez použití režimu A-S není P kód nijak šifrován a není tak zaručena jeho stoprocentní autentičnost a integrita. Z tohoto důvodu je režim A-S je neustále zapnut a místo P kódu je vysílán šifrovaný Y kód. Klíčem k jeho rozluštění je W kód, podporovaný pouze v autorizovaných přístrojích, které z Y a W kódů vytvoří P kód použitelný pro navigaci.
AAA AAA – planetky, které se na své dráze dostávají do blízkosti Země a mohou ji ohrozit. Pojmenované jsou podle reprezentantů tří základních typů: Amor (kříží dráhu Marsu, nedosahuje až k dráze Země), Apollo (kříží dráhu Země, perioda je větší než rok), Aten (kříží dráhu Země, perioda je menší než rok).
AB experiment AB experiment – experiment, který navrhli v roce 1959 Yakir Aharonov a David Bohm. Experiment měl prokázat nesilové a nelokální působení magnetického pole soustředěného v ose solenoidu na chování elektronu vně solenoidu, kde je pole nulové. K interakci dochází ovlivněním fáze vlnové funkce elektronu v topologicky vícenásobně souvislé oblasti. Tento jev zřetelně ukazuje na kalibrační původ elektromagnetizmu. Experimentálně byl jev prokázán v roce 1986 Akira Tonomarou.
ABC ABC – Accelerator Based Conversion of Plutonium, urychlovačem řízená přeměna plutonia.
ABC domněnka ABC domněnka – též Oesterlého–Masserova domněnka. Mějme rovnici a + b = c. Čísla a, b jsou nestejná prvočísla. Domněnka říká, že součin různých prvočinitelů abc není „o mnoho“ menší než c.
Abell 2125 Abell 2125 – kupa galaxií v souhvězdí Malé medvědice. Vzdálenost se odhaduje na 3 miliard l.y.
Abell 754 Abell 754 – galaktická kupa v souhvězdí Hydry. Leží ve vzdálenosti cca 800 milionů světelných let a obsahuje kolem 1 300 galaxií.
Ablace Ablace – odtavování pevné látky a její následná změna v plynné skupenství. Ablace může nastat při dopadu meteoritu, na tepelném štítu návratového modulu kosmické lodi, při interakci laserového paprsku nebo radiofrekvenčního svazku s látkou apod.
ABRIXAS ABRIXAS – plánovaný rentgenový dalekohled (1999) v rozsahu 0,5÷10 keV. Experiment se neuskutečnil.
Absorbovaná dávka Absorbovaná dávka – D, energie ionizujícího záření pohlcená při průchodu látkou jednotkovým množstvím hmoty (dE/dm). Jednotkou je jeden gray (Gy = J/kg). U člověka dochází k prvním projevům nemoci z ozáření po celotělové aplikaci dávky 1 Gy, za smrtelnou je považována dávka cca 5 Gy. Dávky nad 100 Gy mohou člověka usmrtit i na místě.
Absorpční koeficient Absorpční koeficient – A, poměr intenzity záření pohlceného v systému vůči intenzitě dopadajícího záření. Tomuto koeficientu se také říká pohltivost. V Lambertově zákoně pro útlum I = I₀ exp[−βx] se stejným termmínem označuje koeficent β.
Absorpční koeficient pohlcení Absorpční koeficient pohlcení – přirozený logaritmus podílu intenzity záření prošlého vrstvou pohltivého materiálu jednotkové tloušťky a intenzity dopadajícího záření.
Acetonitril Acetonitril – také metylkyanid (MeCN), chemicky CH₃CN, je bezbarvá kapalina, která se používá jako polární rozpouštědlo. Acetonitril poprvé připravil francouzský chemik Jean-Baptiste Dumas v roce 1847.
Acidobasický proces Acidobasický proces – proces, kterého se zúčastní kyselé i zásadité látky.
ACS ACS – Advanced Camera for Surveys, přístroj umístěný na HST při třetí servisní misi v březnu 2002 namísto starší kamery FOC. ACS má ostřejší obraz, širší zorné pole (202″×202″) a větší vlnový rozsah (blízké IR, V, celé UV) než WFPC2. Přístroj je složen ze širokoúhlé kamery, kamery s vysokým rozlišením a z kamery pro pozorování Slunce. V roce 2007 kamera selhala. Opravena byla při poslední servisní misi v roce 2009.
ACS (Advanced Camera for Surveys) ACS (Advanced Camera for Surveys) – přístroj umístěný na HST při třetí servisní misi v březnu 2002 namísto starší kamery FOC (Faint Object Camera). ACS má ostřejší obraz, širší zorné pole (202″×202″) a větší vlnový rozsah (blízké IR, V, celé UV) než WFPC2. Přístroj je složen z širokoúhlé kamery, kamery s vysokým rozlišením a z kamery pro pozorování Slunce. V roce 2007 kamera selhala. Opravena byla při poslední servisní misi v roce 2009.
AD převodník AD převodník – analogově digitální převodník signálu.
ADAF ADAF – Advection Dominated Accretion Flow. Mechanismus, kterým protéká opticky řídký plyn z akrečního disku kolem černé díry pod horizont bez výrazného vyzařování. Experimentálně pozorováno u černé díry V404 Cygni.
Adaptivní optika Adaptivní optika – slouží ke korekci vysokofrekvenčních změn obrazu způsobených zejména turbulencí atmosféry (až 500 korekcí za sekundu). Korekce se provádí počítačem řízenými posuny a deformacemi pomocných zrcátek. K vyhodnocení aktuálního tvaru vlnoplochy slouží referenční hvězda, která se musí nacházet v blízkosti pozorovaného objektu. Asi v 1% případů lze využít přirozenou hvězdu (NGS – Natural Guide Star). Většinou se používá umělá hvězda (LGS – Laser Guide Star), která se vytváří laserovým paprskem fokusovaným do výšky přibližně 90 km, kde zpětným rozptylem vzniká skvrna zářících sodíkových atomů. Druhou možností je využití Rayleighovy difúze ve výškách 10 až 20 km. Umělou hvězdu můžeme vytvořit jakkoli blízko sledovanému objektu, vyvstávají ale problémy spojené s její konečnou výškou a velikostí.
ADEP ADEP – Accelerator Driven Energy Production, urychlovačem řízená produkce energie.
ADEPT ADEPT – Advanced Dark Energy Physics Telescope. Projekt sondy NASA, která by za pomoci supernov typu Ia měla zkoumat expanzi vesmíru. Uvažuje se o dalekohledu 1,1 m velikém.
Adhezní síla Adhezní síla – přitažlivá síla mezi různými molekulami, která působí napříč rozhraní, zpravidla mezi kapalinou a pevnou látkou. Je způsobena nerovnoměrným rozložením náboje v molekule a jeho prosakováním mimo molekulu.
ADMX ADMX – Axion Dark Matter eXperiment, experiment hledající částice temné hmoty (axiony) na americké univerzitě ve Washingtonu, který funguje od roku 1995. Obdobně jako ostatní experimenty využívá faktu, že v silném magnetickém poli by se axiony měly konvertovat na fotony, v případě zařízení ADMX na mikrovlnné fotony. Experimentální zařízení se skládá ze supravodivého magnetu o indukci 8 T, který má hmotnost 6 tun.
ADP ADP – adenosindifosfát, makroergní nukleotid tvořený dusíkatou heterocyklickou bází adeninem navázanou na sacharid ribózu, na niž jsou zároveň navázány dva zřetězené zbytky kyseliny fosforečné.
ADTT ADTT – Accelerator Driven Transmutation Technologies, urychlovačem řízené transmutační technologie.
AED AED – Automatický Externí Defibrilátor, malý kufřík, se kterým se můžete setkat na letištích nebo ve větších institucích a obchodních domech, který je označen symbolem srdce v kroužku s bleskem v popředí. Slouží k obnově funkce srdce za pomoci elektrického impulzu. Použití je usnadněno pomocí hlasových pokynů. Úkolem zachránce je správně přilepit elektrody na tělo pacienta. AED sám změří a vyhodnotí elektrickou aktivitu srdce pacienta a umožní průchod proudu tělem pacienta jen v případě, kdy to bude mít léčebný efekt.
Aero Vironment Aero Vironment – společnost zabývající se především vývojem bezposádkových letadlových systémů.
Aerobraking Aerobraking – způsob brzdění, který využívá tření atmosféry planety k pozvolnému sestupu kosmické lodi. Zpravidla se tohoto manévru využívá ke snížení výšky oběžné dráhy.
Aerogel Aerogel – vysoce porézní látka vyrobená z kapalného gelu odpařením kapalné složky za nadkritické teploty a tlaku. Aerogely jsou průhledné, charakterizuje je mimořádně nízká hustota, pevnost a vynikající tepelně izolační vlastnosti.
Aeronomie Aeronomie – výzkum horních vrstev atmosféry, v nichž se projevuje silná ionizace a disociace.
Aeroponie Aeroponie – získávání živin ze vzduchu.
Aerosol Aerosol – homogenní směs malých částic v plynu. Částice mohou být kapalné (mlha), nebo pevné (dým). Aerosoly se do atmosféry uvolňují jak přirozeně (během sopečné činnosti, požárů lesů), tak i působením člověka (spalováním fosilních paliv). Množství aerosolů v atmosféře má vliv na globální ochlazování (na aerosolech je rozptylováno sluneční světlo).
AeroVironment AeroVironment – americká společnost se sídlem ve dvou kalifornských městech (Simi Valley a Monrovii), která se zabývá vývojem elektrických systémů, zejména malých létajících dronů. Společnost byla založena v roce 1971 a v současnosti velmi úzce spolupracuje se společností Lockheed Martin.
Afelium Afelium – odsluní, bod na eliptické dráze kolem Slunce, který je Slunci nejdále. Obdobně apogeum je stejný bod na orbitě kolem Země a apoluna na orbitě kolem Měsíce.
AFM AFM – Atomic Force Microscope, mikroskop atomárních sil, zařízení skenující povrch materiálu pomocí hrotu zavěšeného na pružném výkyvném raménku. Hrot je přitahován k povrchu elektrostatickými a van der Waalsovými silami. Sledování pohybu raménka (zpravidla laserem) umožní rekonstruovat třírozměrný obraz povrchu studovaného materiálu. Mikroskop je tak citlivý, že může sledovat jednotlivé atomy. AFM mikroskop byl vynalezen v roce 1986 Gerdem Binningem, Calvinem Quatem a Christophem Gerberem.
AGASA AGASA – Akeno Giant Air Shower Array, japonský detektor kosmického záření s vysokými energiemi. Rozkládá se na ploše 100 km² a skládá se ze 111 pozemních detektorů a 27 mionových detektorů krytých absorbérem. Detektor je v provozu od roku 1991.
AGB AGB – Asymptotic Giant Branch, starší a chladnější hvězdy v HR diagramu, které leží mimo hlavní posloupnost. Mají mezi 0,6 až 10 slunečními hmotnostmi. V AGB hvězdách dochází k pulzacím doprovázeným ztrátou hmoty, která umožnuje transport těžkých prvků (které v těchto hvězdách vznikají) do okolního prostoru, díky čemuž jsou AGB hvězdy největším producentem těžkých prvků.
AGILE AGILE – zkratka z italského Astrorivelatore Gamma a Immagini Leggero, rentgenová a gama observatoř italské kosmické agentury ASI. Observatoř byla vynesena na oběžnou dráhu v roce 2007. Na palubě má několik přístrojů pro rentgenový a gama obor včetně scintilačních detektorů a kalorimetru.
AGN AGN – Active Galactic Nuclei, aktivní jádra galaxií. Tato jádra produkují netepelné pulzní UV a RTG záření, v centru sídlí velmi hmotná černá díra obklopená akrečním diskem (n ~ 10¹⁶ cm^-3, T ~ 10⁵ K, B ~ 0,2 T). Přepojení silokřivek magnetického pole je doprovázeno ohřevem elektronů až na 10⁹ K a rentgenovým či gama zábleskem. Existuje celá řada galaxií s aktivními jádry, například Seyfertovy galaxie, linery, blazary a kvazary.
Agonistický Agonistický – souhlasně působící, například sval nebo lék.
Airy Airy – mechanizmus udržení izostáze navržený Airym a Heiskanenem. Podle této teorie je hustota planetární kůry všude přibližně stejně velká. Hydrostatickou rovnováhu pod horami udržuje mocnější vrstva kůry, pod prohlubněmi je naopak kůra tenčí.
Akacuki Akacuki – japonská sonda pro výzkum Venuše známá také jako Venus Climate Orbiter nebo Planet-C. Odstartovala pomocí nosné rakety H-IIA dne 21. května 2010 z Tanegašimského kosmického střediska.
Akari Akari – japonsko-evropská družice z roku 2006, která je určena pro sledování infračerveného oboru spektra. Na stavbě se podílely kosmické agentury JAXA a ESA. Zrcadlo má průměr 68 cm, přístroje jsou chlazeny 170 litry kapalného helia.
Akcelerometr Akcelerometr – zařízení pro měření zrychlení.
Akrece Akrece – srážení a slepování se malých pevných částic a tělísek do větších celků, zpravidla elektromagnetickou interakcí.
Akreční disk Akreční disk – rozptýlený materiál obíhající kolem centrálního tělesa. Díky vzájemným srážkám nakonec preferuje jednu rovinu oběhu, vytváří diskovou strukturu a padá po spirále do středu. Zároveň se materiál zahřívá a vyzařuje elektromagnetické záření. Je-li přítomno magnetické pole, jsou nabité částice urychlovány ve směru rotační osy pryč. Centrálním tělesem bývá hvězda v libovolné fázi svého vývoje.
Aktinium Aktinium – silně radioaktivní kovový prvek, který nemá žádný stabilní izotop. Yáří přibližně 150× intenzivněji než radium a ve tmě proto vydává namodralé světlo. Aktinium objevil francouzský chemik André-Louis Debierne v uranové rudě roku 1899.
Aktinoidy Aktinoidy – skupina prvků s atomovým číslem mezi 90 a 103, tedy za aktiniem. V zemské kůře se vyskytují ve využitelných množstvích thorium a uran. Aktinoidy jsou radioaktivní a prvky za uranem je nutné připravovat uměle, v přírodě se nevyskytují.
Aktinová filamenta Aktinová filamenta – součást buněčného cytoskeletu. Jde o 7 nm tlustá vlákna, která tvoří síť podílející se na vnitřní stavbě a tvaru buňky. Podílejí se také na buněčném transportu. Jsou tvořeny pospojovanými jednotkami proteinu aktin.
Aktivita zdroje Aktivita zdroje – počet jaderných přeměn za jednotku času (dN/dt), které nastanou v daném zdroji ionizujícího záření. Každá jaderná přeměna bývá spojena s emisí jedné částice ionizujícího záření. Jednotkou je becquerel (Bq = s⁻¹), starší jednotkou je curie (1 Ci = 3,7×10¹⁰ Bq).
Aktivní optika Aktivní optika – způsob korekce nízkofrekvenčních (0,03 Hz a nižších) deformací primárního zrcadla. Poprvé byl systém aktivní optiky vyvinut a použit pro dalekohled NTT (New Technology Telescope) o průměru 3,5 metru, který patří ESO a je umístěn na hoře La Silla. Aktivní optika by měla eliminovat především tyto jevy: stálé výrobní vady, tepelné deformace způsobené teplotním gradientem, kompenzace vlastního průhybu zrcadla způsobeného gravitací, kompenzace nízkofrekvenční složky deformace zrcadla způsobené větrem a změny způsobené přechodem mezi Nasmythovým a Cassegrainovým ohniskem.
Aktivovaný parciální tromboplastinový čas Aktivovaný parciální tromboplastinový čas – aPTT je doba, která popisuje schopnost krevní plazmy konkrétního jedince vytvářet vnitřní koagulační cestou krevní staženinu.
Aktuátor Aktuátor – elektrostatický nebo hydraulický prvek. Takové prvky se využívají jak v nanotechnologiích, tak v klasických technologiích. V nanotechnologiích převádí prvek zaslanou informaci na mechanickou akci. V makrosvětě jde například o systém aktivní optiky – pod zrcadlem je sada aktuátorů, která kompenzuje jeho tvarové změny v závislosti na řídícím signálu. Podmínkou je, aby změny tvaru zrcadla probíhaly s vyšší frekvencí než změny v obrazu, který je korigován.
Akumulační prstenec Akumulační prstenec – pomocný cyklický urychlovač, sloužící k modifikaci urychovaných částic, například změně energetického spektra, proudové hustoty, apod.
Alanin Alanin – nepolární α-aminokyselina.
Albedo Albedo – míra odrazivosti povrchu tělesa. Jde o poměr dopadajícího a odraženého elektromagnetického záření vyjádřený zpravidla v procentech nebo desetinných číslech. Pokud není specifikováno jinak, jde o viditelné světlo a kolmý dopad. Například albedo sněhu je 90 % (0,9), albedo oceánů maximálně 10 % (0,1), Země má celkové albedo 31 % (0,31) a Měsíc 12 % (0,12).
Alcatel Space Alcatel Space – dceřiná společnost telefonní společnosti Alcatel, třetí největší výrobce telekomunikačních družic na světě (před ní jsou jen Boeing Space Systems a Lockheed Martin) a první v Evropě. Vyvíjí jak civilní, tak vojenská zařízení. Společnost vypustila také 11 meteorologických družic Meteosat, byla hlavním dodavatelem pro projekty Huygens, ISO (Infrered Space Astronomy), Planck a další.
Aldebaran Aldebaran – α Tauri, nejjasnější hvězda ze souhvězdí Býka. Jde o oranžového obra s poloměrem 38 krát větším než Slunce, jasností 0,87 magnitudy a spektrální třídou K5. Aldebaran má trpasličího průvodce spektrální třídy M2. Aldebaran je od nás vzdálený 65 světelných let a  má nepravidelně proměnnou jasnost s amplitudou 0,2 magnitudy. Název hvězdy pochází z arabštiny a znamená „Ten, který sleduje“. V názvu je tak vystiženo, že Aldebaran na své pouti noční oblohou sleduje výraznou hvězdokupu Plejády.
Alela Alela – konkrétní forma genu. Každý gen může mít jednu nebo více forem: alel. Je-li alel více, jedná se o genetický polymorfismus. Jako různé alely se obvykle definují formy podstatně odlišné ve svých projevech (drobná mutace, která nemá za výsledek dostatečně odlišnou expresi genu, se za novou alelu většinou nepovažuje). Zjednodušeně si lze představit, že například gen zodpovědný za barvu očí může mít modrou nebo hnědou alelu.
Alfa částice Alfa částice – jádro helia, vázaný stav dvou protonů a dvou neutronů. Přirozenou cestou vzniká při alfa rozpadu. Vzhledem k velké vazebné energii jde o vysoce stabilní částici.
Alfa efekt Alfa efekt – jev, při kterém u rotujícího tělesa (například Slunce) vzniká z azimutální složky magnetického pole složka dipólová. Jde o statistický jev. Fluktuace rychlostního pole (u Slunce jsou největší na hranici konvektivní a zářivé zóny) se kopírují na fluktuace magnetického pole. Z těchto fluktuací vzniká rostoucí nenulová střední hodnota magnetického pole v dipólovém směru.
Alfa helix Alfa helix – alfa šroubovice, typická sekundární struktura bílkovin. Pravotočivá šroubovice, jednotlivé závity jsou stabilizovány vodíkovými můstky.
alfa proces alfa proces – záchyt alfa částice (jádra helia-4) v jádře jiného prvku. Protože je třeba překonávat elektrostatickou bariéru, je proces možný jen pro lehká jádra.
Alfa rozpad Alfa rozpad – proces, při kterém se radioaktivní jádro posouvá ke stabilnější energetické konfiguraci emisí jádra ⁴He, tzv. alfa částice.
Alfred Nobel Alfred Nobel – narodil se 21. října 1833 ve Stockholmu, zemřel ve věku 63 let dne 10. prosince 1896 v San Remu. Alfred Nobel byl švédský vynálezce, který pracoval na výrobě nitroglycerinu. Shodou nešťastných náhod se stalo, že jeho továrna vylétla do vzduchu a švédská vláda zakázala znovu obnovit výrobu. Zanedlouho Nobel zjistil, že nitroglycerin přestane být výbušný, pokud se jím nasákne křemelina (rozsivková zemina) a k explozi ho převede až rozbuška. Dynamit spolu s rozbuškou si nechal patentovat v roce 1867. Věřil, že se vynález stane lidstvu užitečným a vůbec netušil, že bude již v první světové válce těžce zneužit. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek. Alfred Nobel založil v roce 1895 nadaci, do které uložil svůj majetek (32 milionů švédských korun) a ve své závěti rozhodl, že z úroků bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě.
Alfvénova vlna Alfvénova vlna – jedna ze tří magnetozvukových vln, které se mohou šířit plazmatem. Pro Alfvénovu vlnu je typická anizotropie, dominantně se šíří podél magnetického pole. Magnetické siločáry se rozvlní kolmo na svůj směr, což připomíná pohyby trávy ve větru. Alfvénova vlna se šíří Alfvénovou rychlostí a je pojmenována podle švédského fyzika Hannese Alfvéna.
Alfvénův čas Alfvénův čas – doba, za kterou magnetoakustická vlna šířící se Alfvénovou rychlostí v_A projde plazmatem s charakteristickým rozměrem L. Alfvénův čas je dán vztahem: τ_A ~ L/v_A.
Alfvénův povrch Alfvénův povrch – hranice v okolí hvězdy, na níž se vyrovná radiální rychlost pohybu částic větru s rychlostí šíření vln v plazmatu (Alfvénovou rychlostí). Pod touto hranicí se proto jakékoli vzniklé vlny nemohou šířit směrem zpět k povrchu hvězdy. Oblast pod Alfvénovým povrchem nazýváme atmosférou hvězdy, oblast nad ním hvězdným větrem. U dipólového pole má Alfvénův povrch tvar dvou laloků dotýkajících se v rovníkové oblasti.
ALICE ALICE – A Large Ion Collider Experiment. Experiment, jehož součástí je vybudování specializovaného detektoru těžkých iontů pro odhalení unikátních fyzikálních vlastností interakcí jádro-jádro při energiích, které dokáže iontům dodat urychlovač Large Hadron Collider.
Alice a Bob Alice a Bob – tradiční jména pro komunikující osoby užívaná v kryptografii. Jména patrně vznikla zpříjemněním označení osob A a B. Někdy se k nim přidává Eva (eavesdropper), která se snaží narušit bezpečnost komunikace.
Alkany Alkany – uhlovodíky, které obsahují jen jednoduché vazby mezi vodíkem a uhlíkem. Nemají žádné násobné vazby.
Alkogel Alkogel – mezifáze při výrobě aerogelu, kapalnou složku tohoto gelu tvoří alkohol, který je možné z gelu odstranit za technologicky příznivějších nadkritických parametrů než v případě, kdy tvoří kapalnou složku voda.
Alkylace Alkylace – zavedení alkylové skupiny do organické molekuly. Alkyl je uhlovodíkový zbytek, nejčastěji se používá methyl (–CH₃).
ALMA ALMA – Atacama Large Millimeter Array. Síť 66 radioteleskopů o průměru 12,5 metru, kterou vybudovala Evropská jižní observatoř (ESO) v chilských Andách ve výšce 5100 m nad mořem na planině Llano Chajnantor v blízkosti městečka San Pedro de Atacama. Smlouva o stavbě byla podepsána v roce 2002, se stavbou se započalo na podzim 2003, stavba byla dokončena na konci roku 2012 a dnes je radioteleskopické pole v plném provozu.
Almanach Almanach – jedna ze složek signálu GPS – součást navigační zprávy. Obsahuje méně přesná data o poloze družic GPS. Aktualizován je jednou za šest dnů. Všechny družice vysílají stejný almanach, který nese data o poloze všech družic GPS na oběžné dráze.
Alotropie Alotropie – vlastnost chemického prvku označující jeho schopnost vyskytovat se v několika různých strukturních formách, které mají výrazně odlišné fyzikální vlastnosti.
ALPS ALPS – Axion Like Particle Search), experiment hledající částice temné hmoty (axiony) v německé laboratoři DESY (Hamburg). Fotony emitované z laditelného laseru na volných elektronech by měly být v silném magnetickém poli (6 magnetů, každý s indukcí 2,24 T) konvertovány na axiony, které po průchodu neprůhlednou deskou budou opětovně převedeny na fotony. Měření s negativním výsledkem probíhala od roku 2008.
Am hvězda Am hvězda – hvězda spektrální třídy A s atypickými kovovými čarami ve spektru (m je zkratkou z anglického „metallic“).
Amaterasu Amaterasu – japonská bohyně Slunce. Podle báje se po hádce s bratrem ukryla do jeskyně a svět se propadl do tmy. Ostatní bohové, ve snaze vylákat ji ven, předstírali, že si našli náhradu a před vchod jeskyně postavili zrcadlo. Amaterasu ze zvědavosti vyšla ven a během doby, kdy byla zmatena svým odrazem, bohové zatarasili vchod do jeskyně. Od té doby je na světě opět světlo. Zrcadlo je umístěno v Císařském domě a smí do něj pohlédnout pouze císař.
AME AME – Anomalous Microwave Emission, anomální mikrovlnná emise. Jde o mikrovlnný signál v okolí 1 milimetru, který přichází z některých molekulárních mračen. Tento signál je pozorován od poloviny 90. let. Sonda Planck v roce 2011 potvrdila hypotézu, že je tento signál generován rotujícími prachovými zrnky s elektrickým dipólovým momentem.
Americium Americium – sedmý člen řady aktinoidů, třetí transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia. Americium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním Pu 239 neutrony v jaderné laboratoři chicagské university. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Leon O. Morgan, Ralph A. James a Albert Ghiorso.
Aminokyseliny Aminokyseliny – organické sloučeniny charakterizované přítomností karboxylové skupiny –COOH a aminoskupiny –NH₂. V biochemii jsou významné α-aminokyseliny, u kterých jsou obě funkční skupiny, karboxylová i aminoskupina, vázány ke stejnému uhlíku. V živých organismech se až na výjimky vyskytují převážně levotočivé aminokyseliny. Reakcí mezi karboxylovou skupinou a aminoskupinou dvou aminokyselin vzniká peptidová vazba. Aminokyseliny se pomocí peptidové vazby mohou řetězit do složitějších molekul, peptidů. Peptidy dělíme podle počtu aminokyselin na oligopeptidy, vzniklé zřetezením nejvýše deseti aminokyselin a polypeptidy tvořené větším počtem aminokyselin. Bílkoviny (proteiny), které jsou strukturním a funkčním základem živé hmoty, jsou polypeptidy s velkou molekulární hmotností.
Amoniak Amoniak – též čpavek, chemicky NH₃, bezbarvý štiplavý plyn lehčí než vzduch. Poškozuje sliznici a je toxický. Vyskytuje se v mlhovinách. Je odpadním produktem metabolizmu živočichů. Využívá se při výrobě hnojiv.
Amorfní látka Amorfní látka – látka, u které chybí pravidelné uspořádání atomů, rentgenovou difrakcí u této látky získáme pouze difúzní obrazec, svědčící o nahodilém uspořádání bez pravidelné struktury.
Ampér Ampér – Ampér je jednotkou elektrického proudu, jejíž velikost je definována elementárním nábojem, jenž byl zafixován na hodnotě e = 1,602 176 634 × 10⁻¹⁹ A·s.
Amplitudový koeficient odrazivosti Amplitudový koeficient odrazivosti – vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity elektrického pole odraženého záření k intenzitě elektrického pole dopadajícího záření.
Amplitudový koeficient propustnosti Amplitudový koeficient propustnosti – vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity elektrického pole prošlého záření k intenzitě elektrického pole dopadajícího záření.
AMR AMR – Anizotropní magnetorezistence. Magnetorezistence je jev, při kterém dochází ke zvýšení rezistence (odporu) materiálu vlivem vnějšího magnetického pole. Tento jev poprvé pozoroval William Thomson v roce 1856. Anizotropní rezistence závisí na směru proudu tekoucího materiálem.
AMU AMU – Atomic Mass Unit, atomová hmotnostní jednotka, jedna dvanáctina hmotnosti volného izotopu ¹²C v základním stavu.
Amyloplast Amyloplast – druh plastidu (semiautonomní rostlinná organela), ve kterém rostliny skladují zásobní látku a škrob.
Android Android – robot, jehož cílem je napodobit člověka.
Andromeda Andromeda – Velká galaxie v Andromedě, spirální galaxie vzdálená od nás přibližně 2,5 milionu světelných roků. Svým tvarem a velikostí odpovídá naší Galaxii, je jen o něco málo větší. Jako galaxii tento objekt rozlišil Edwin Hubble v roce 1923. Šlo o první galaxii detekovanou po naší Mléčné dráze. Za přibližně 4 miliardy let se Andromeda srazí s naší Galaxií a obě galaxie splynou.
ANGIO ANGIO – Angiografie, rentgenová zobrazovací metoda využívající injekčně podaných kontrastních látek pro zobrazení cévních struktur v těle.
Angström Angström – jednotka délky pojmenovaná po švédském fyziku A. Angströmovi (1814-1874; studium atomových spekter), 1 Å = 10⁻¹⁰ m.
Anihilace Anihilace – proces zániku částice a antičástice, při kterém se obě přemění na záření. O existenci antičástic poprvé teoreticky uvažoval Paul Adrien Maurice Dirac v roce 1928.
Animatronie Animatronie – multidisciplinární obor, který spojuje anatomii, robotiku, mechatroniku a loutkářství za účelem živé animace.
ANN ANN – Artificial neural network, umělá neuronová síť, jeden z výpočetních modelů používaných v umělé inteligenci. Jejím vzorem je chování odpovídajících biologických struktur. Umělá neuronová síť je struktura určená pro distribuované paralelní zpracování dat.
Annefrank Annefrank – planetka z hlavního pásu s pořadovým číslem 5535. Byla objevena Karlem Reinmuthem v roce 1942, který ji pojmenoval po Anně Frankové, židovce, která zemřela v koncentračním táboře. Má nepravidelný tvar, albedo 0,24 a je velká 6,6×5,0×3,4 km. Je poseta mnoha krátery. V roce 2002 kolem ní proletěla sonda Stardust ve vzdálenosti pouhých 3 079 km.
Anomerní uhlík monosacharidů Anomerní uhlík monosacharidů – hemiacetalový nebo hemiketalový uhlík monosacharidů, uhlík, který v monosacharidu vstupuje do karbonylové skupiny C=O, která může vytvářet cyklickou formu sacharidu.
Antagonismus Antagonismus – soupeření dvou neslučitelných nebo oponujících si subjektů, využívaný jako stylistický prvek také v umění (souboj dobra a zla).
Antagonistický Antagonistický – opačně působící, například sval nebo lék. Slovo je odvozené z řeckého slova pro „zápasníka“.
Antičástice Antičástice – částice, u které mají všechna kvantová čísla (elektrický náboj, barevný náboj, vůně atd.) opačné znaménko oproti běžné částici.
Antiferomagnetikum Antiferomagnetikum – systém spinů ve kterém je energeticky výhodné, aby sousední magnetické momenty měly různou hodnotu spinu (například opačný směr). Při nízkých teplotách se vytvářejí periodické struktury opačně orientovaných momentů. Příkladem antiferomagnetika může být supravodič URu₂Si₂, dále chróm, slitina železa a manganu nebo oxid niklu NiO.
Antigen Antigen – látka, kterou imunitní systém rozpozná jako cizorodou a reaguje na ni. Mohou to být rozpustné (solubilní) molekuly, například toxiny, nebo částice, například bakterie nebo viry. V tomto případě se jako antigeny chovají obvykle molekuly vázané na jejich povrch, jako jsou například bakteriální pouzdra nebo lipopolysacharidy. Antigeny mohou být proteiny, polysacharidy i nukleové kyseliny.
Antihmota Antihmota – látka složená z antičástic, které mají oproti částicím opačná znaménka všech kvantových nábojů. Atomární jádra jsou u antihmoty tvořena antiprotony a antineutrony, atomární obaly jsou složené z pozitronů.
Antimon Antimon – Stibium, patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se ve výrobě elektronických prvků, barviv a keramických materiálů.
Antiproton Antiproton – antičástice k protonu. Je stabilní, nicméně rychle anihiluje s okolní látkou. Antiproton byl objeven v roce 1955 Emiliem Segrém a Owenem Chamberlainem, kteří za tento objev získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1959.
Antiproton Decelerator (AD) Antiproton Decelerator (AD) – antiprotonový zpomalovač. Jde o prstenec v CERNu s obvodem 188 metrů, ve kterém jsou antiprotony drženy magnetickým polem dipólového a kvadrupólového charakteru. Zpomalení antiprotonů je provedeno silným elektrickým polem.
Antropický princip Antropický princip – tvrzení, že vesmír má přesně takové parametry, aby vyhovoval člověku. Existuje-li více vesmírů současně, žijeme právě v tom, kde se mohl vyvinout život našeho typu, a proto se nemůžeme divit, že parametry našeho vesmíru jsou nafitovány tak, aby život mohl vzniknout. Nepatrná odchylka od hodnot základních konstant či jiných parametrů by znamenala vznik úplně jiného vesmíru, kde by nemohl existovat život tak, jak ho známe. Název antropický princip poprvé použil v roce 1968 Brandon Carter. Jediným dosud nalezeným vědeckým východiskem je hypotéza multivesmíru: existuje mnoho různých vesmírů, přičemž život vzniká právě tam, kde jsou pro to vhodné podmínky. Silný antropický princip tvrdí, že se vesmír musel vyvinout tak, aby v něm mohly existovat inteligentní bytosti. Antropický princip má své skalní příznivce i odpůrce. Odpůrci argumentují zpravidla tím, že antropický princip odvádí pozornost od zkoumání skutečných počátečních podmínek ve vesmíru.
Aorta Aorta – srdečnice, největší tepna s vnitřním průměrem až 10 milimetrů.
Apertura Apertura – využitelný průměr čočky objektivu, primárního zrcadla dalekohledu nebo jiného optického zařízení.
Apertura kolimátoru Apertura kolimátoru – otvor v kolimátoru, jímž mohou volně pronikat částice.
Apex Apex – bod, k němuž Země směřuje v daném okamžiku při oběhu kolem Slunce.
APEX (radioteleskop) APEX (radioteleskop) – Atacama Pathfinder EXperiment, dvanáctimetrový radioteleskop ESO umístěný v Chile v Atacamské poušti ve výšce 5 080 metrů nad mořem. Do provozu byl uveden v roce 2007, stal se prvním radioteleskopem ze zamýšlené sítě 64 teleskopů ALMA.
APM Galaxy Survey APM Galaxy Survey – přehlídka oblohy více jak 2 milionů galaxií a 10 milionů hvězd pokrývající cca 1/10 celé oblohy kolem jižního galaktického pólu. Přehlídka je vytvořena skenováním 185 fotografických polí získaných dalekohledem UK Schmidt Telescope v Siding Spring v Austrálii. Snímání probíhalo mezi deklinací −72 a −18°. Limitní magnituda pro detekci obrazu je m < 21,5 , pro klasifikaci hvězd v galaxii m < 20,5. Výsledky byly publikovány v roce 1990.
Apocentrum Apocentrum – bod na eliptické dráze kolem centrálního tělesa, který je tomuto tělesu nejdále. Pro Slunce se používá výraz afélium, pro Zemi apogeum, pro Měsíc apoluna, pro Jupiter apojovum, pro Saturn apokronum, pro Mars apoareion a pro hvězdu apoastrum.
Apollo Apollo – americký program pilotovaných vesmírných letů probíhající v letech 1961 až 1972 a současně název kosmické lodi, která dopravila člověka na Měsíc. Vyvrcholením bylo přistání člověka na Měsíci (Apollo 11, Neil Armstrong, 20. 7. 1969). K cestě na Měsíc byla používána dosud největší nosná raketa Saturn V. Astronauté posledních misí využívali k pohybu po povrchu Měsíce speciální motorové vozítko.
Apoluna Apoluna – bod na eliptické dráze tělesa obíhajícího Měsíc, který je od Měsíce nejdále. Obdobně apogeum je stejný bod na orbitě kolem Země a afélium na orbitě kolem Slunce.
APS APS – Advanced Photon Source, zdroj RTG záření umístěný v Argonne Laboratory ve Spojených státech.
APT APT – Accelerator Production of Tritium, urychlovačem řízená produkce tritia.
Arachnoid Arachnoid – povrchová struktura na Venuši, která se skládá ze soustředných kruhových nebo oválných zlomů či hřebenů spolu se sítí zlomů a hřebenů mířících radiálně od centra. Název struktury má připomenout podobnost s pavoučí sítí. Typické rozměry jsou od 50 km do 175 km.
Arboviry Arboviry – viry z různých skupin, které jsou na člověka přenášeny drobnými členovci. Nejvýznamnější skupinou virů, které patří mezi arboviry jsou flaviviry. Arboviry vyvolávají u člověka infekční onemocnění řazené mezi antropozoonózy, nejtypičtějším příkladem je klíšťová encefalitida.
Archea Archea – dříve též archebakterie, jedna ze tří domén (nadříší) organismů (archea, bacteria, eukaryota). Jde o jednobuněčné organismy, které obvykle vytvářejí buněčnou stěnu a nemají obsah buňky rozdělený membránami na oddělené prostory. Osidlují Zemi nejméně 3,5 miliardy let. Vyskytují se v rozmanitých prostředích včetně stanovišť s extrémní teplotou, pH nebo s vysokým obsahem solí. Přestože jsou uspořádáním buněk podobné baktériím, z hlediska kódování genetické informace mají blíže k eukaryotům, organizmům vytvářejícím buněčná jádra a jiné organely ohraničené membránou. Jednotlivý organismus se označuje archeon.
Arecibo Arecibo – do roku 2016 nejvýkonnější radioteleskop světa, ostrov Portoriko. Průměr antény 304 metrů, anténa vyplňuje celé údolí. Povrch tvoří 40 000 hliníkových desek. Postaven byl v roce 1963. Objevy: první extrasolární planeta, změření periody rotace Merkuru, objev podvojného pulsaru PSR 1913+16 (nepřímé potvrzení existence gravitačních vln), potvrzení Jarkovského jevu u planetky Golevka.
Areocetrická dráha Areocetrická dráha – oběžná dráha kolem Marsu. Předpona areo- je dovozena od řecké varianty jména boha války Marta, Áres, po němž je čtvrtá planeta Sluneční soustavy pojmenována.
Argon Argon – prvek patřící mezi vzácné plyny, které tvoří necelé 1 % zemské atmosféry. Jde o nereaktivní bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Objev argonu je oficiálně připisován lordu Rayleighovi a Williamu Ramsayovi, kteří ho detekovali roku 1894. Jako inertní atmosféra se využívá v metalurgii, při balení potravin, v plazmových technologiích i ve výbojkách.
Argument perihelu Argument perihelu – element dráhy udávající úhel ω mezi přímkou apsid (hlavní osou eliptické dráhy) a uzlovou přímkou (spojnicí průsečíků dráhy s rovinou ekliptiky).
Ariane Ariane – nosná raketa využívaná Evropskou kosmickou agenturou. Její název pochází z francouzského přepisu jména mytologické postavy Ariadne. Nosič byl vyvíjen od 70. let dvacátého století. První úspěšný start Ariane 1 proběhl v roce 1979. Poslední využívaná varianta je nosič Ariane 5 ECA s výškou 59 metrů, průměrem 5,4 metru, celkovou hmotností 770 tun a užitečným nákladem 10 tun. Tento nosič vynesl na orbitu například dalekohled Jamese Webba. Poslední start rakety proběhl 6. července 2023. Připravuje se další verze rakety, Ariane 6. Starty probíhají z kos­mod­ro­mu Guyanského kosmického centra v blízkosti Kourou ve Francouzské Guyaně.
Aridní oblast Aridní oblast – oblast, ve které je úhrn srážek nižší než vsak a výpar.
Aritmetická geometrie Aritmetická geometrie – použití technik algebraické teorie pro řešení problémů teorie čísel.
Artemis Artemis – americký program návratu člověka na Měsíc. Na programu se dominantně podílí americká NASA, v menší míře i další vesmírné agentury: evropská ESA, japonská JAXA a kanadská CSA. První fáze, která bude stát 35 miliard amerických dolarů, by měla být završena přistáním člověka v oblasti jižního pólu Měsíce v roce 2025. Přistávání bude probíhat z vesmírné stanice Gateway na oběžné dráze kolem Měsíce. Program je pojmenován podle Artemis, řecké bohyně Měsíce, která byla sestrou boha hudby Apolla. Jako nosná raketa poslouží nově vyvíjená SLS. Vlastní obytná loď programu Artemis se bude jmenovat Orion.
Artrodéza Artrodéza – chirurgické znehybnění kloubu. Odstraněním kloubních chrupavek dojde ke srůstu kostí. Provádí se u některých těžce poškozených kloubů a jejich silných bolestí. Artro znamená bolest, deo vázat.
Arzén Arzén – Arsenicum, toxický polokovový prvek, známý již od starověku. Jeho současné uplatnění se nachází v oblasti metalurgie jako součást speciálních slitin a v polovodičovém průmyslu. Za objevitele prvku je označován středověký alchymista Albertus Magnus, který ho izoloval kolem roku 1250. Oxidy i jiné sloučeniny jsou silně toxické.
ASI ASI – Agenzia Spaziale Italiana, Italská kosmická agentura. Byla založena v roce 1988, hlavním cílem je koordinování aktivit Itálie ve vesmíru. Agentura má zástupce v radě Evropské kosmické agentury.
Asociace Asociace – Nestabilní řídká seskupení mladých hvězd. Stáří 10⁶ až 10⁷ let. Nízká hustota hvězd. K nejznámějším patří OB asociace složené z mladých hvězd spektrální třídy O až B (tzv. asociace typu Orion). V Galaxii je jich asi 100. Dalším druhem jsou asociace typu T Tauri složené z velmi mladých hvězd spektrální třídy F až M. Menší hvězdy jsou schované v oblacích plynu a prachu, charakteristická je emise v IR oboru a přítomnost eruptivních proměnných. V Galaxii se nachází asi 1 000 exemplářů.
ASRG ASRG – Advanced Stirling radioisotope generator, generátor elektrické energie využívající jako zdroj tepla radioizotopový materiál. Stirlingův motor mění teplo uvolněné rozpadem na pohybovou energii, která je již snadno přeměnitelná na elektrickou. Předpokládaná účinnost je čtyřikrát vyšší než u přeměny energie prostřednictvím termočlánku.
Astat Astat – Astatinum, nejtěžší známý prvek ze skupiny halogenů, existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů. Byl objeven roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209.
Astenosféra Astenosféra – zemská vrstva v hloubce cca 80 až 220 km, která je plastická a kloužou po ní litosférické desky. Astenosféra je součástí svrchního pláště, její teplota je přibližně 1 400 °C a je tvořena částečně natavenými horninami.
Asterizmus Asterizmus – výrazné seskupení hvězd, které nepatří do oficiálních souhvězdí. Nejznámějším asterismem je Velký vůz, který je částí souhvězdí Velká medvědice (Ursa Major).
Astigmatismus Astigmatismus – optická vada, při které se dva mimoosé paprsky zobrazí do dvou různých ohnisek kolmo na osu. Astigmatické zrcadlo je konstruováno tak, že tuto vadu nemá.
Astrograf Astrograf – dalekohled uzpůsobený k fotografování oblohy. Objektiv astrografu by měl být bez barevné vady. Normální astrograf je přístroj, který zobrazuje 1 obloukovou minutu jako 1 milimetr na fotografické desce umístěné v ohnisku. Pro Keplerův čočkový dalekohled tomu odpovídá ohnisková vzdálenost 344 cm.
Astrometrie Astrometrie – měření poloh a pohybů objektů, zejména hvězd. Určují se dvě úhlové souřadnice na nebeské sféře a z dlouhodobých měření paralaxa hvězdy a z ní její vzdálenost. První systematickou astrometrii hvězd ve větším měřítku provedla sonda Hipparcos (1989–1993), která připravila katalog poloh 118 000 hvězd.
Astronomická jednotka Astronomická jednotka – au (astronomical unit), původně střední vzdálenost Země od Slunce, v roce 2012 ji IAU definovala jako 149 597 870 700 m přesně a změnila zkratku z AU na au. Astronomická jednotka se používá především pro určování vzdáleností ve sluneční soustavě, pro přibližné odhady postačí hodnota 150 milionů kilometrů.
Astroseismologie Astroseismologie – odvětví astronomie zkoumající vnitřní strukturu hvězd na základě analýzy chvění jejich povrchu. Vlnění povrchu lze detekovat fotometrickými metodami nebo rozborem posunů spektrálních čar způsobených přibližováním nebo vzdalováním hvězdného povrchu.
ATA ATA – Allen Telescope Array, projekt radioteleskopické sítě složené z 350 šestimetrových antén, jejichž celková sběrná plocha by měla mít hektometr čtvereční. Pole je pojmenováno podle nadace Paula Allena, která uvolnila pro rozjetí projektu prostředky. Výstavba probíhá na půdě rádiové observatoře Hat Creek v blízkosti Oaklandu patřící Kalifornské univerzitě. Jde o společné úsilí SETI a Kalifornské univerzity. Jedním z cílů sítě by mělo být hledání mimozemských civilizací. V současnosti se stavba neskutečně vleče, potýká se s obrovskými finančními problémy a v provozu je pouhých 42 radioteleskopů. Vize, že se ATA stane technologickým předskokanem radioteleskopického pole SKA (sběrná plocha kilometr čtvereční), odkráčela do říše snů.
ATHENA ATHENA – AnTiHydrogEN Apparatus, jeden ze dvou experimentů na výrobu antivodíku v CERNu. Skládá se z antiprotonové pasti, zásobníku pozitronů a rekombinační pasti, ve které dochází ke kontaktu antiprotonů s pozitrony. Athena v řecké mytologii symbolizuje bohyni moudrosti.
ATLAS ATLAS – A Toroidal LHC ApparatuS, detektor pro urychlovač LHC s hmotností 7 000 tun umístěný 100 metrů pod zemí. Jde o multifunkční detektor, který je mj. schopen detekovat Higgsovy bosony. Délka zařízení je 44 metrů, magnetické pole cívky vychylující nabité částice 2 T.
Atlas V Atlas V – nosná raketa NASA vyvíjena společností Boeing, od roku 2006 vyráběná společností United Launch Alliance. Celková výška Atlasu s druhým stupněm Centaur III je 60 m. Vzletová hmotnost je 333 000 kg. Připojením až pěti pomocných raketových motorů na tuhé palivo GEM 63 hmotnost vzroste až na 590 000 kg. První stupeň rakety Atlas V je poháněn jedním motorem RD-180 s tahem 3,8 MN a druhý stupeň – Centaur III je poháněn jedním motorem RL10C-1 o tahu 102 kN nebo dvěma motory RL10A-4-2 o celkovém tahu 198 kN.
Atmosféra Atmosféra – plynný obal vesmírného tělesa, který si těleso drží vlastní gravitací. Atmosféru mají především planety. Málo hmotné atomy z atmosféry relativně snadno unikají do meziplanetárního prostoru.
Atom Atom – základní strukturní jednotka hmoty, jádro je složeno z neutronů a protonů, obaly z elektronů. Rozměry atomu jsou 10⁻¹⁰ m, rozměry jádra 10⁻¹⁴ m, hustota atomu je 10¹¹ g·cm⁻³, hustota jádra 10¹⁴ g·cm⁻³. Elektrony nejsou v atomárnáím obalu lokalizovány, můžeme určit jen pravděpodobnosti jejich výskytu v tzv. orbitalech.
Atomová jednotka Atomová jednotka – délková jednotka pro měření vzdáleností v atomech. Je rovna tzv. Bohrovu poloměru (průměrné vzdálenosti elektronu od jádra v základním stavu atomu vodíku). 1 a.u. = 5,29×10⁻¹¹ m.
Atomové hodiny Atomové hodiny – hodiny, jejichž základním řídícím cyklem je frekvence vyzařovaná atomem při nějakém známém přechodu mezi jeho energetickými stavy. Běžná přesnost takových hodin je dnes asi 10⁻⁹ s za den. Nejlepší atomové hodiny pracují při teplotách blízkých absolutní nule. Ty mohou dosahovat až fascinující přesnosti desetiny sekundy za dobu, co existuje vesmír.
Atomový interferometr Atomový interferometr – zařízení využívající laserem excitovaných atomů či iontů, zpravidla v superpozici stavů, které se v přístroji pohybují po dvou drahách. Na každé dráze atomům přísluší hmotové vlny. Po setkání drah spolu tyto hmotové vlny interferují a vytvoří interferenční obrazec, který je možné přečíst. Zařízení je atomovou analogií Machova-Zehnderova interferometru známého z optiky a je součástí některých dnešních kvantových technologií.
ATP ATP – adenosintrifosfát, nejznámější makroergní nukleotid. Při hydrolýze na adenosindifosfát (ADP) a fosforečnanový anion se uvolňuje energie použitelná pro spřažené chemické reakce. ATP slouží jako buněčné energetické oběživo.
ATPázy ATPázy – enzymy hydrolyzující adenosintrifosfát. Tento děj je zpravidla spřažen s energeticky náročným procesem.
Atraktor Atraktor – množina, ke které se s rostoucím časem blíží řešení diferenciální rovnice s počátečními podmínkami nacházejícími se v okolí této množibny. Množina musí splňovat i některé další podmínky (invariantnost, uzavřenost a musí existovat řešení, které ji hustě pokryje).
ATRAP ATRAP – Antihydrogen Trap, jeden ze dvou experimentů na výrobu antivodíku v CERNu. Jde o gradientní magnetickou past, do které z jedné strany vnikají antiprotony a z druhé pozitrony (přes rotující elektrodu). Antivodík zde může být držen až několik hodin.
ATW ATW – Accelerator Transmutation of Waste, urychlovačem řízená transmutace odpadů.
AU AU – astronomická jednotka (Astronomical Unit), původně střední vzdálenost Země od Slunce, v roce 2012 ji IAU definovala jako 149 597 870 700 m přesně a změnila zkratku z AU na au. Astronomická jednotka se používá především pro určování vzdáleností ve sluneční soustavě, pro přibližné odhady postačí hodnota 150 milionů kilometrů.
Aurora Aurora – toto slovo může mít několik významů. Především jde o ruskou bitevní loď, která jediným výstřelem změnila historii lidstva na následujících 80 let. Potom může jít o výkřik Hanáka, který zakopl o ropovod Družba. Slovo aurora také znamená záři. A o tu nám ve fyzice obvykle jde, o záři polární.
Aurorální ovál Aurorální ovál – plošný výboj zářící v okolí 70. geomagnetické rovnoběžky Země. Je způsoben excitacemi atomů atmosféry pronikajícími nabitými částicemi slunečního větru. Při zvýšeném přísunu částic se aurorální ovál rozvine do polárních září. Aurorální ovály byly detekovány i u Jupiteru a Saturnu.
Autentizace Autentizace – ověření totožnosti osoby, s níž komunikujeme.
Autokláv Autokláv – přístroj-reaktor konstruovaný pro reakce probíhající za vysokého tlaku a teploty. V laboratořích se autokláv typicky používá ke sterilizaci materiálů v laboratorním skle, zejména médií. Samotný proces sterilizace je prováděn za zvýšeného tlaku vlhkým teplým vzduchem.
Autonomie Autonomie – schopnost činit samostatná nevynucená rozhodnutí. Daná skupina (či jednotlivec) se řídí pravidly a zákony, které si sama dává a dobrovolně přijímá.
Autoradiografie Autoradiografie – metoda, která zaznamenává na radiografický film vlastní záření vydávané samotným studovaným objektem.
Autorizovaný uživatel Autorizovaný uživatel – má přístup k vojenským kódům GPS. Jde především o ozbrojené složky USA a jejich spojenců. V „bezpečných“ zemích je přístup k vojenským kódům povolen i pro civilní geodetické účely.
Avida Avida – počítačový systém pre simuláciu evolúcie digitálnych organizmov. Bol vytvorený v roku 1999 na Michigan State University. Dokázal, okrem iného, možnosť spontánneho vzniku komplexných orgánov, konkrétne vzniku komplexnej operácie porovnania dvoch čísel iba na základe selekčného evolučného tlaku.
AVO (Astrophysical Virtual Observatory) AVO (Astrophysical Virtual Observatory) – Astrofyzikální virtuální observatoř, projekt šesti evropských organizací v čele s ESO na vybudování celosvětové, globálně elektronicky přístupné sítě astronomických dat v jednotném standardizovaném formátu.
Avogadrova konstanta Avogadrova konstanta – konstanta udávající počet molekul, popřípadě jiných částic, v látkovém množství jeden mol. Značí se N_A. Někdy se také nesprávně označuje jako Avogadrovo číslo. Nejpřesnější metody jejího měření byly založeny na rentgenové difrakci aplikované na vzorky monokrystalů křemíku nebo kalcitu. V roce 2018 byla (s platností od 20. května 2019) Avogadrova konstanta zafixována na hodnotě N_A = 6,022 140 76×10²³ mol⁻¹. Tato hodnota určuje látkové množství jednoho molu v soustavě SI.
Axion Axion – hypotetická částice temné hmoty, málo hmotný, slabě interagující boson se spinem 0 postulovaný kvantovou chromodynamikou. Souvisí s nepozorováním narušení CP symetrie v silné interakci. Je jedním z kandidátů na temnou hmotu. Měl by vznikat v období krátce po Velkém třesku.
AXP AXP – Anomalous X-Ray Pulsar, nepravidelné zábleskové zdroje v RTG oboru, jejichž původcem jsou magnetary.
Azimut Azimut – úhel, který svírá svislá rovina procházející tělesem a zenitem s rovinou místního poledníku. V astronomii se azimut měří od jihu směrem k západu. Následkem otáčení nebeské sféry se mění azimut v závislosti na čase.
BABAR BABAR – B and B-bar experiment. Experiment na urychlovači PEP-II ve Stanfordu, kterému se přezdívá B-factory – továrna na částice obsahující kvarky a antikvarky b.
Bachův tenzor Bachův tenzor – jeden z tenzorů popisujících zakřivení časoprostoru, který poprvé použil německý fyzik Rudolf Bach v roce 1921. Je kombinací Weylova tenzoru a Schoutenova tenzoru. Má nulovou stopu a ve čtyřech dimenzích je konformně invariantní.
Bajkonur Bajkonur – ruský kosmodrom, ze kterého se v roce 1957 vznesla první umělá družice Země – Sputnik 1 a v roce 1961 startoval první kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin. Po rozpadu Sovětského svazu leží Bajkonur na území nezávislého Kazachstánu, ale Rusko má s tamější vládou dohodu o pronájmu a využívání kosmodromu. Souřadnice kosmodromu: 63°25′ v. d., 47°22′ s. š.
Bakterie Bakterie – jedna ze tří domén (nadříší) organizmů (archea, bacteria, eukaryota), jednobuněčné organizmy, které obvykle vytvářejí buněčnou stěnu, až na výjimky nemají obsah buňky rozdělený membránami na oddělené prostory. Typické tvary bakterií jsou kulové a tyčinkovité, mohou mít však i jiné tvary, například spirální. Velikost bakterií se obvykle pohybuje od zlomků mikrometrů po jednotky mikrometrů. Rozmnožují se nepohlavně.
Bakteriofág Bakteriofág – virus napadající bakterie. Pro buňky s jádry (eukaryotní), tj. buňky rostlin a živočichů, je neškodný. DNA, resp. RNA bakteriofágu je obalená v bílkovinném (proteinovém) obalu, na jednom konci přizpůsobeném k přichycení na bakterii. Při napadání bakterie se bakteriofág přichytí na její stěnu a vtlačí do ní svoji kopii DNA, resp. RNA.
Baptistina Baptistina – planetka s přesným označením 298 Baptistina, která má rozměry 13 až 30 km. Obíhá kolem Slunce po eliptické dráze s periheliem 2 AU a aféliem 2,5 AU. Podle numerických simulací (2007) vznikla Baptistina (spolu s dalšími tělesy na obdobné dráze) přibližně před 160 miliony lety jako největší pozůstatek srážky tělesa o průměru 170 km s menším tělesem.
Barevný index Barevný index – rozdíl magnitud objektu ve vybraných spektrálních intervalech.
barn barn – jednotka plochy (10⁻²⁸ m²), ve které se měří účinný průřez srážek. Inverzní femtobarn (fb⁻¹) je mírou počtu srážek na femtobarn cílového účinného průřezu, jde o jednotku tzv. luminosity.
BART BART – Burst Alert Robotic Telescope, malý automatický dalekohled umístěný na Ondřejovské observatoři AVČR. Jeho cílem je nacházení optických protějšků gama záblesků nacházených družicemi INTEGRAL a HETE.
Baryon Baryon – elementární částice složená ze tří kvarků s různým barevným nábojem. Výsledná barva je „bílá“. Baryony podléhají silné interakci a patří proto mezi hadrony. Baryony složené z kvarků první generace (d, u) dělíme na nukleony se spinem rovným 1/2 (proton a neutron) a delta baryony se spinem rovným 3/2 (4 částice s různým nábojem). Baryony obsahující s kvark nazýváme hyperony. Nejznámějším je lambda hyperon. Hyperony byly hojně zastoupené v raných vývojových fázích vesmíru, často hovoříme o hyperonovém plynu. Dnes vznikají interakcí kosmického záření s horními vrstvami atmosféry a umíme je vytvořit uměle na urychlovačích.
Baryonová látka Baryonová látka – látka složená převážně z baryonů, tj. částic tvořených třemi kvarky. K nejvýznamnějším zástupcům baryonů patří proton a neutron, které jsou součástí jader atomů. Nejpodstatnější složkou baryonové látky je atomární látka, volných baryonů je ve vesmíru málo. Odhaduje se, že baryonová složka tvoří 5 % celkové hmoty-energie ve vesmíru.
Baryonové číslo Baryonové číslo – kvantové číslo, které charakterizuje baryony. Každý kvark má B = 1/3, antikvark B = −1/3. Výsledné baryonové číslo mezonů je proto 0, baryonů +1, antibaryonů −1.
Baryum Baryum – pátý prvek ze skupiny kovů alkalických zemin. Měkký, velmi reaktivní a toxický kov. Všechny rozpustné soli jsou prudce jedovaté. Dlouho známou sloučeninou je síran barnatý (baryt, těživec). Samostané baryum poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 elektrolýzou barnatého amalgámu.
Baterie Ryden Baterie Ryden – nový typ baterie vyvinutý v Japonsku (Power Japan Plus ve spolupráci s Univerzitou v Kjúšú), který má obě elektrody vyrobené z uhlíku a elektrolytem je přírodní vodivá látka. Oproti Li-ion baterii vydrží 3 000 cyklů a nabíjí se dvacetkrát rychleji.
BATSE BATSE – experiment pro sledování gama záblesků umístěný na palubě družice Compton, úhlové rozlišení 10°.
Bayesovská statistika Bayesovská statistika – statistika založená na výpočtech podmíněné pravděpodobnosti jevů. Užívá se pro výpočet pravděpodobnosti tam, kde je třeba pracovat s nejistými nebo neúplnými znalostmi.
Bazalt Bazalt – čedič, zdaleka nejrozšířenější vyvřelá hornina. Skládá se především z bazického plagioklasu a pyroxenu, může obsahovat olivín a foidy nebo křemen.
Báze Báze – maximální množina lineárně nezávislých vektorů v lineárním vektorovém prostoru. Každý prvek prostoru lze jednoznačným způsobem napsat jako lineární kombinaci prvků baze.
BCS teorie BCS teorie – na konci 50. let 20. století vytvořili John Bardeen, Leon Cooper a John Robert Schrieffer teorii supravodivosti založenou na myšlence párování elektronů s opačným spinem a směrem pohybu. Tyto páry elektronů (tzv. Cooperovy páry) se chovají jako bosony a mohou za nízké teploty sdílet přesně stejnou deformaci v krystalické mřížce (fonon). Díky tomu se chovají jako koherentní makroskopická kapalina. Při energiích vyšších než prahová energie je tento koherentní stav narušen teplotními excitacemi o energii kT. Za tuto teorii obdrželi v roce 1972 Nobelovu cenu za fyziku.
BEC BEC – Boseho-Einsteinův kondenzát (Bose Einstein Condensate, BEC), představuje stav hmoty, ve kterém jsou všechny částice v jednom jediném kvantovém stavu. Vlnové funkce se vzájemně překrývají a při fázovém přechodu vznikne společná vlnová funkce. Soustava částic se začne chovat jako jediná „superčástice“. Boseova-Einsteinova kondenzace vzniká u bosonů, které se mohou nacházet všechny v nejnižším energetickém stavu. Na rozdíl od běžné kondenzace, jako je tomu u fázových přechodů plynů na pevné látky, jde o kondenzaci v prostoru hybností. Přechod od klasického stavu ke kvantovému je náhlý, až dramatický. Kvantové chování se projevuje při teplotě nižší, než je tzv. teplota degenerace.
Becquerel Becquerel – Bq, fyzikální jednotka aktivity udávající počet radioaktivních přeměn za jednotku času ve studovaném objektu. V jaderné fyzice se používají zejména násobky této jednotky: kilobecquerel kBq (10³ Bq), megabecquerel MBq (10⁶ Bq), gigabecquerel GBq (10⁹ Bq) nebo terabecquerel TBq (10¹² Bq). Starší jednotkou radioaktivity je curie, 1 Ci = 3,7×10¹⁰ Bq.
Belle Belle – jeden z experimentů v japonské laboratoři KEK. Jde o sledování narušení CP invariance na kolideru KEK B factory.
Bellovy stavy Bellovy stavy – 4 propletené stavy dvojice qubitů.
Φ₁ = |0₁1₂> + |1₁0₂>
Φ₂ = |0₁1₂> − |1₁0₂>
Ψ₁ = |0₁0₂> + |1₁1₂>
Ψ₂ = |0₁0₂> − |1₁1₂>
Bellovy stavy tvoří bázi 4-rozměrného Hilbertova prostoru.
Bending magnet Bending magnet – magnet sloužící k zakřivení dráhy urychleného elektronového svazku o předem definovaný úhel (napříklsd o 90°, resp. 270°) před jeho výstupem z evakuované urychlovací trubice.
BepiColombo BepiColombo – společná mise k Merkuru Evropské kosmické agentury ESA a Japonské kosmické agentury JAXA. Start je plánován na rok 2018, k Merkuru by sonda měla dolétnout v roce 2025. Mise bude hledat původ magnetického pole Merkuru, mapovat magnetosféru a provádět detailní testy obecné teorie relativity. Mise počítá s dvěma nezávislými sondami navedenými na oběžnou dráhu kolem planety. Sonda je pojmenována po italském astronomovi Giuseppe Colombovi (1920–1984), objeviteli rezonančního poměru 2:3 mezi oběžnou dobou Merkuru a jeho rotací. Mimo jiné Colombo objevil mechanizmus gravitačního manévru, na jehož principu bylo možné realizovat první (a také všechny další) misi Marineru 10 k planetě Merkur.
BeppoSAX BeppoSAX – Italsko-holandská RTG sonda, odstartovala roku 1996, detektor záblesků gama s úhlovým rozlišením 10’.
Berešit Berešit – název první izraelské měsíční sondy. Startovat by měla 13. února 2019 z Cape Canaveral na palubě rakety Falcon 9. Původní název Sparrow (vrabec) byl poplatný způsobu pohybu sondy po povrchu Měsíce. Pomocí raketového motoru se měl přemísťovat několikasetmetrovými skoky. Dnes nese jméno podle výkladové knihy k První knize Mojžíšově – Genezis.
Berkelium Berkelium – devátý člen řady aktinoidů, pátý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader americia. Berkelium bylo poprvé připraveno v roce 1949 bombardováním Am 241 částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl izotop Bk 243 s poločasem rozpadu 4,5 hodiny. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso.
Berylium Berylium – nejlehčí prvek ze skupiny kovů alkalických zemin, tvrdý, šedý kov o značně vysoké teplotě tání. Vede špatně elektrický proud a teplo. Velmi dobře propouští radioaktivní záření. Jeho soli jsou mimořádně toxické. Berylium bylo objeveno roku 1798 Louisem Vauguelinem jako součást minerálu berylu a smaragdů.
Berylium 10 Berylium 10 – radioaktivní izotop berylia (4 protony, 6 neutronů), který vzniká při interakci atmosféry s kosmickým zářením. Poločas rozpadu je 1,52×10⁶ let. Tento izotop podléhá beta rozpadu a mění se na bór 10. Prvek berylium byl objeven Nicholasem Louisem Vauquelinem v roce 1797. Zásoby tohoto prvku na Zemi se odhadují na 400 000 tun, celkem je známo 8 izotopů.
Besselův svazek Besselův svazek – svazek, jehož amplituda se na průřezu mění podle Besselovy funkce prvního druhu (analogie sinu či kosinu ve válcové geometrii). Průřez svazku má buď ostré maximum v ose (J0) nebo se podobá prstýnku (J1). Ideální Besellův svazek se neohýbá na překážkách a při postupování prostředím se nerozšiřuje. Besselův svazek lze v prvním přiblížení vytvořit z Gaussova svazku za pomoci kuželové čočky.
BESSY BESSY – zdroj synchrotronního záření umístěný v Berlíně (Berliner Elektro­nen­speicher­ring-Gesellschaft für Synchrotronstrahlung). První zdroj byl zpro­voz­něn v roce 1981, obíhající elektrony měly energii až 800 MeV. Následovník BESSY II funguje od roku 1998 a zářící elektrony mají energii až 1,7 GeV.
Beta rozpad Beta rozpad – β⁻: rozpad neutronů v atomovém jádře, jehož výsledkem je elektron, proton a elektronové antineutrino (slabě interagující antilepton).
β⁺: rozpad protonů v atomovém jádře, jehož výsledkem je pozitron (antičástice k elektronu), neutron a elektronové neutrino.
Betatron Betatron – urychlovač elektronů navržený Donaldem Kerstem z Univerzity v Illionois v roce 1940. Jde v podstatě o transformátor, jehož sekundárním závitem je vakuová trubice ve tvaru torusu. Střídavý proud v primární části urychluje elektrony v sekundáru podél kruhové dráhy. Název je odvozen od rozpadu beta, jehož produktem jsou právě elektrony.
Bevatron Bevatron – synchrotron pro urychlování nabitých částic zkonstruovaný v roce 1954 v Lawrence Berkeley Laboratory. Název je zkratkou z anglického "Billion ElectronVolt synchroTRON" (synchrotron urychlující na miliardy elektronvoltů). Maximální dosažitelná energie protonů byla 6,3 GeV. Provoz urychlovače byl ukončen v roce 1993.
Beyond Einstein Beyond Einstein – program NASA zaměřený na výzkum a experimentální ověření důsledků Einsteinovy obecné teorie relativity v extrémních podmínkách pozorovatelného vesmíru. Program počítá s vysláním několika vysoce citlivých kosmických sond. Ve vývoji jsou dvě velké „vlajkové lodě“ tohoto projektu: Constellation-X (extrémně citlivá sonda k detekci rentgenového záření) a LISA (Laser Interferometer Space Antenna, trojice sond zaměřená na detekci gravitačních vln). Dále projekt počítá s vysláním malých sond určených k odhalení vlastností temné energie (JDEM), k hledání černých děr a k pozorování důsledků existence inflační fáze vesmíru.
BFRT BFRT – Brookhaven-Fermilab-Rutherford-Trieste
Bifurkace Bifurkace – větvení řešení, které vede k náhlé změně chování systému v závislosti na malé změně nějakého řídícího parametru (například u fázového přechodu může jít o teplotu). K typické bifurkaci dochází v systému s několika základními stavy (energetickými minimy). Za nízké teploty dojde ke spontánnímu narušení symetrie a systém si „vybere“ jeden z dostupných základních stavů.
Bílé zlato Bílé zlato – slitina zlata s jiným kovem. Mezi příměsemi musí být alespoň jeden bílý kov, typicky nikl nebo paládium. Barva slitiny je také bílá.
Bílkoviny Bílkoviny – proteiny, vysokomolekulární biopolymery aminokyselin s molekulovou hmotností tisíc až milión. Tvoří strukturální i funkční podstatu živé hmoty.
Bílý šum Bílý šum – analogie bílého světla. Má zastoupeny rovnoměrně všechny frekvence a jeho spektrum je tedy ideálně ploché. Ve stejně širokém pásu frekvencí je energie šumu vždy stejná (například v pásu 20÷30 Hz je stejná energie šumu jako v pásu 120÷130 Hz). Příkladem bílého šumu může být tepelný šum polovodičových součástek v elektrotechnice.
Bílý trpaslík Bílý trpaslík – jedna z možných závěrečných fází vývoje hvězd. Hvězda, ve které degenerovaný elektronový plyn vyvíjí gradient tlaku (způsobený Pauliho vylučovacím principem), který odolává gravitaci. Poloměr je 1 000 km až 30 000 km, hustota řádově 10³ kg cm^-3, maximální hmotnost 1,4 M_S. Hmotnější bílí trpaslíci jsou nestabilní, explodují jako supernovy typu Ia. Tuto tzv. Chandrasekharovu mez odvodil Subrahmanyan Chandrasekhar v roce 1930. Objev prvního bílého trpaslíka: Již v roce 1834 Fridrich Bessel předpověděl průvodce Síria A z newtonovské teorie na základě vlnovkovité trajektorie hvězdy Sírius. Tento průvodce (Sírius B) byl objeven v optické dílně bratří Clarků roku 1862 (Alvan Clark – test objektivu průměru 45 cm). Sírius B je prvním známým bílým trpaslíkem. Byla na něm demonstrována správnost newtonovské teorie (vlnovkovitá trajektorie Síria A) i potvrzena OTR (červený posuv). Sírius B je enormně malý a hustý bílý trpaslík s průměrem 11 736 km, ρ = 3×10³ kg cm⁻³. Povrchová teplota je 24 800 K, vzdálenost 8,6 l.y. a hmotnost 1,03 M_S.
Binární násobky Binární násobky – ve výpočetní technice se z technických důvodů používají paměti o velikostech rovných násobkům dvou. Při označování velikostí se vžily předpony používané v SI (kilo, mega, giga, tera). Ty však v tomto kontextu nejsou dekadické. Pro rozlišení v textu by se názvy měly správně doplňovat o malé písmeno i a psát jako kibi (KiB, 2¹⁰), mebi (MiB, 2²⁰), gibi (GiB, 2³⁰) a tebi (TiB, 2⁴⁰). V praxi to ale dělá málokdo.
Binární soustava Binární soustava – soustava dvou těles, jejichž společné těžiště leží mezi oběma tělesy, tedy není pod povrchem některého z nich.
Biomasa Biomasa – celková hmotnost organizmů v daném objemu (rostlin, bakterií, sinic, hub a živočichů).
Biomimetika Biomimetika – vědní obor, který zkoumá živé organizmy, jejich konstrukční řešení a nabyté poznatky uplatňuje v moderních technologiích.
Bionika Bionika – hraniční obor, který je zaměřený na systematické uplatňování poznatků ze stavby a funkcí živých organizmů a jejich struktur při vývoji nových technologií. Spojuje biologii s technikou.
Biosignatura Biosignatura – jakákoliv látka (prvek, izotop, molekula) nebo jev, které jsou průvodními znaky dřívějšího nebo současného života.
Bipedální Bipedální – dvounohý, týkající se obou nohou.
BIPM BIPM – Bureau International des Poids et Mesures; International Bureau of Weights and Measures; Mezinárodní úřad měr a vah. Úřad má sídlo v Sevres v blízkosti Paříže. Založen byl v roce 1875 a jeho hlavním úkolem je zajistit jednotný celosvětový systém měr a vah. Prováděcí práva má výbor CIPM.
bit bit – základní jednotka klasické informace, která nabývá dvou hodnot (ano/ne), (0/1), (pravda/nepravda) atd. Násobnou jednotkou je kilobit označující 2¹⁰ = 1024 možností. Termín zavedl Claude Elwood Shanon coby zkratku anglického termínu binary digit. Fyzikální realizace bitu si žádá systém se dvěma dobře definovanými stavy – například logický obvod bez napětí a s napětím.
Blanket Blanket – reaktor obklopující terč, doslova obálka. Reaktor je trvale v podkritickém stavu. Má funkci násobící soustavy. Vnějším zdrojem neutronů jsou pro něj tříštivé reakce probíhající v terči. Palivo protéká blanketem ve formě roztavených solí.
BLAST BLAST – Balloon-borne Large-Aperture Submillimeter Telescope. Jde o dvoumetrový dalekohled pro dalekou infračervenou a submilimetrovou oblast, který je vynášen do výšky cca 30 km balónem. Přístroj má za sebou 4 lety (2003, 2005, 2006, 2010), z toho poslední tři vědecké. Dalekohled snímkuje oblohu na vlnových délkách 250, 350, a 500 μm. Hlavním cílem projektu je výzkum vzniku hvězd a galaxií. Na projektu se podílejí vesmírné agentury NASA a CSA a univerzity z USA, Kanady, Velké Británie a Mexika.
Blazar Blazar – nejenergetičtější skupina galaxií s kompaktním aktivním jádrem. Buď jde o rychle proměnné kvazary OVV (Optically Violently Variable) nebo o proměnné galaxie typu BL Lacertae.
Blesk kladné polarity Blesk kladné polarity – relativně vzácný druh čárového blesku, který má opačnou polaritu než běžný blesk. Takových blesků je jen několik ze sta. V některých případech vybíhají z horní vrstvy bouřkového oblaku a udeří do země i ve větší vzdálenosti od bouřkové oblasti.
Blue Origin Blue Origin – Blue Origin Federation, LLC, soukromá společnost působící v aerokosmickém průmyslu. Sídlí ve městě Kent ve státě Washington. Byla založena 8. září 2000 Jeffem Bezosem. V současné době je výkonným ředitelem této společnosti (CEO) Bob Smith. V současné době společnost provozuje suborbitální raketu New Sheppard, dále vyvíjí raketu New Glenn a v rámci programu Human Landing System vyvíjí (ve spolupráci s dalšími firmami Draper, Lockheed Martin a Northrop Grumman) možný budoucí přistávací modul pro program Artemis.
Blue-ray Disk Blue-ray Disk – disk patřící k třetí generaci optických disků, určených pro ukládání digitálních dat. Data se ukládají ve stopě tvaru spirály 0,1 mm pod povrch disku, příčný odstup stop je 0,35 μm. Pro čtení disků Blu-ray se používá laserové světlo s vlnovou délkou 405 nm. Technologii vyvinula japonská firma Sony, podílí se na ní také například firma Philips. Název disku pochází z anglického Blue ray, tj. modrý paprsek, označení související s barvou světla používaného ke čtení.
BMG BMG – Bulk Metalic Glas, odlitky z kovového skla o tloušťce větší než 1 mm.
BNCT BNCT – Boron Neutron Capture Therapy, bór neutronová záchytová terapie. Terapeutický postup, při němž se do nádorového ložiska pomocí vhodné sloučeniny, která se přednostně vychytává a akumuluje v nádorové tkáni, navážou vhodné atomy, jejichž jádra mají vysoký účinný průřez pro záchyt neutronů. Následuje ozařování epitermálními neutrony.
BNL (Brookhaven National Laboratory) BNL (Brookhaven National Laboratory) – Brookhavenská národní laboratoř, jedna z deseti národních laboratoří USA založená Americkým ministerstvem energetiky (DOE–U.S. Department of Energy). Její výzkum je orientován na fyziku, biomedicínu, životní prostředí a energetiku. Laboratoř je umístěna na ostrově Long Island v blízkosti New Yorku. K nejvýznamnějším výsledků patří objev narušení CP symetrie, objev těžkého elektronu (mionu), objev K mezonů, objev částice Ω⁻ předpověděné kvarkovým modelem či objev částice J/ψ – vázaného stavu kvarku c a jeho antikvarku.
Boeing Boeing – společnost, jejíž kořeny sahají do roku 1916, kdy byla založena americkým průkopníkem letectví Williamem Edwardem Boeingem a fregatním kapitánem Georgem Conradem Westerveltem. Pod názvem Boeing funguje od roku 1917. Dnes jde o jednoho ze dvou největších výrobců letadel na světě. Podstatnou část obratu společnosti zajišťuje vývoj a prodej zbraňových systémů, Boeing je třetí největší dodavatel zbraní na světě. Společnost je orientována nejen na letectví, ale i na kosmonautiku. Boeing se podílí na vývoji celé řady družic a nosných raket. Za zmínku stojí například největší budovaná raketa SLS, komerčně prodávaná družice 702X či právě vyvíjená dopravní loď Starliner, která bude zajišťovat lety k Mezinárodní vesmírné stanici.
Bohmova interpretace Bohmova interpretace – holografická interpretace. Nelokální interpretace kvantové mechaniky, v níž je každá částice součástí nedílného celku, který měl při velkém třesku jedinou vlnovou funkci. Sledované objekty jsou jen částí reality. Informace o celku jsou zakódovány v menších částech („hologramu“). Na rozdíl od Kodaňské interpretace je Bohmova interpretace deterministická. Někdy je označována jako Teorie pilotní vlny.
Bohrium Bohrium – patnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 107 ohlásila skupina vedená Georgiem Flerovem v roce 1976 v Ústavu jaderného výzkumu v Dubně.
Bohrův magneton Bohrův magneton – přirozená jednotka magnetického dipólového momentu elektronu. Bohrův magneton je univerzální konstanta rovná eħ/2m_e, jejíž hodnota je 9,27×10⁻²⁴ J/T.
Bokova globule Bokova globule – kompaktní tmavá mlhovina kulovitého tvaru, která má hmotnost 1 až 1000 hmotností Slunce. Je složena z plynu a prachu a má rozměr od desetiny světelného roku do několika světelných roků. O globulích tohoto typu se předpokládá, že jde o chladné zhuštěniny plynu a prachu, které mohou zkolabovat a vytvořit protohvězdy. Jsou pojmenovány podle dánského astronoma Barta Boka, který tyto objekty podrobně studoval.
Bolid Bolid – mimořádně jasný meteor, zpravidla má jasnost vyšší než odpovídá −4. magnitudě. Rozpady mateřského tělesa mohou způsobit výbuchy pozo­rova­telné jak ve světelné stopě, tak slyšitelné v doprovodných zvukových efektech.
Bolometr Bolometr – neselektivní detektor tepelného (infračerveného) záření pracující na principu měření změny elektrického odporu v závislosti na změně teploty čidla bolometru v důsledku absorpce záření. Závislost lze vyjádřit přibližným vztahem ΔR/R = αΔT, kde α je teplotní součinitel změny odporu R, jehož velikost je určena materiálem čidla bolometru a pracovní teplotou (α = 0,5 ÷ 5 000 K⁻¹). Současné možnosti (1. polovina roku 2013) komerčně dostupných nechlazených detektorů: zobrazování v rozsahu 7÷14 μm v rozlišení 680×480 pixelů, velikost pixelu až 25 μm.
Boltzmannova konstanta Boltzmannova konstanta – konstanta vyskytující se ve stavové rovnici pro ideální plyn a v mnoha dalších rovnicích termodynamiky. Značí se k nebo k_B. Řadí se mezi fundamentální fyzikální konstanty. V roce 2018 byla (s platností od 20. května 2019) Boltzmannova konstanta zafixována na hodnotě k = 1,380 649×10⁻²³ JK⁻¹. Tato hodnota určuje kelvin – teplotní stupeň Kelvinovy škály v soustavě jednotek SI. S molární plynovou konstantou R souvisí vztahem R = N_Ak, kde a N_A je Avogadrova konstanta.
BOOMERANG BOOMERANG – Balloon Observations Of Millimetric Extragalactic Radiation ANd Geophysics. Jde o radioteleskop vynesený stratosférickým balónem v roce 1998 do výšky 37 km nad Antarktidu. Přesná poloha radioteleskopu byla sledována pomocí družic. Let trval 10,5 dne a byl ukončen přistáním radioteleskopu do sněhu na padáku. Primární zrcadlo mělo průměr 1,2 m s detektory chlazenými na teplotu 0,28 K. Přístroj byl schopen detekovat mikrovlnné záření na čtyřech vlnových délkách: 0,75 mm, 1,25 mm, 2 mm a 3 mm a jeho rozlišovací schopnost byla 10’. Celková vynášená hmotnost byla 1 400 kg.
Booster Booster – přídavný raketový motor. Zpravidla je takových motorů několik a jsou umístěny na bocích rakety. Pokud je booster na pevná paliva, označuje se zkratkou SRB (Solid Rocket Booster). Po vyhoření se boostery oddělí od trupu rakety.
Bor Bor – Borum, nejlehčí z III. hlavní skupiny prvků. Svými vlastnostmi leží na hranici mezi kovy a nekovy. Byl izolován roku 1808 sirem Humphry Davyem, Gay-Lusacem a L. J. Thénardem v nepříliš vysoké čistotě a teprve roku 1824 ho Jakob Berzelius označil za samotný prvek. Využívá se v metalurgii a sklářském průmyslu.
BOREXINO BOREXINO – neutrinový detektor v italské Národní laboratoři Gran Sasso. Nachází se 1 400 metrů pod zemí. Byl zprovozněn v roce 2007. Je schopen detekovat sluneční neutrina s nízkou energií, která vznikají při reakcích berylia a bóru. Podle prvku bor byl detektor pojmenován (BORon EXperiment). Detektor je naplněn 278 tunami scintilační tekutiny. I s vnějšími stínicími obaly má průměr 18 metrů. Záblesky ze scintilační tekutiny jsou zachytávány 2 212 fotonásobiči. Čerenkovovo záření způsobené prolétávajícími miony je detekováno dalšími 208 fotonásobiči. Detektor je citlivý na sluneční neutrina, geoneutrina a exotické rozpady elementárních částic (například elektronu).
BOS BOS – Behörden und Organisationen mit Sicherheitsaufgaben, organizace zaměřená na zvládání krizových situací, zejména přírodních katastrof. Činná je na území Německa, Rakouska a Švýcarska.
BOS-Funk BOS-Funk – rádiová síť využívaná krizovou organizací BOS při řešení přírodních katastrof. Vývoj byl započat již v době druhé světové války.
Boseův Einsteinův kondenzát Boseův Einsteinův kondenzát – Bose-Einstein Condensate, BEC, představuje nový stav hmoty, ve kterém jsou všechny částice v jednom jediném kvantovém stavu. Vlnové funkce se vzájemně překrývají a při fázovém přechodu vznikne společná vlnová funkce. Soustava částic se začne chovat jako jediná „superčástice“. Boseova-Einsteinova kondenzace vzniká u bosonů, které se mohou nacházet všechny v nejnižším energetickém stavu. Na rozdíl od běžné kondenzace, jako je tomu u fázových přechodů plynů na pevné látky, jde o kondenzaci v prostoru hybností. Přechod od klasického stavu ke kvantovému je náhlý, až dramatický. Kvantové chování se projevuje při teplotě nižší, než je tzv. teplota degenerace.
Bosony Bosony – částice, které mají celočíselný spin, symetrickou vlnovou funkci, nesplňují Pauliho vylučovací princip a podléhají Boseho-Einsteinově statistickému rozdělení. Například jsou to všechny skalární i vektorové mezony, fotony a gluony. Při nízkých teplotách se bosony mohou hromadit v základním stavu.
BOSS BOSS – Baryon Oscillation Spectroscopic Survey, jeden z programů Sloanovy digitální přehlídky oblohy SDSS III uskutečněné dalekohledem o průměru 2,5 metru v Novém Mexiku v letech 2008 až 2014. Program byl zaměřen na sledování červených svítivých galaxií a kvazarů. Byla pořízena prostorová mapa rozložení galaxií a 670 000 nových spekter galaxií na zhruba třetině oblohy.
Bouguerův gravitační potenciál Bouguerův gravitační potenciál – gravitační potenciál opravený o příspěvky povrchové topografie.
Bouřkový oblak Bouřkový oblak – Cumulonimbus capillatus incus. Cumulonimbus znamená dešťový sloupec, capillatus znamená vlasatý a incus znamená kovadlina. Výškově protáhlý oblak, jehož spodní hrana může být od několika set metrů až do několika kilometrů. Horní část oblaku dosahuje výšky až 17 kilometrů, obsahuje ledové krupky a její kovadlinový tvar vzniká zastavením vertikálního proudění o tropopauzu. V bouřkových oblacích vznikají vlivem separace náboje (horní část je kladná, dolní záporná) blesky. Ve svislém směru probíhá intenzivní proudění vedoucí na značné turbulence.
Brachyterapie Brachyterapie – část radioterapie, při níž je zdroj záření v těsném kontaktu s ozařovanou tkání, nebo se zavádí přímo do nitra ozařované tkáně.
Braggův rozptyl Braggův rozptyl – rozptyl světla na jakékoli periodické struktuře, například na krystalové mříži nebo na řadě atomů.
Braytonův cyklus Braytonův cyklus – základ přeměny tepelné energie na mechanickou u spalovacích turbín, které pohánějí například letadla s proudovými motory nebo elektrárny na zemní plyn. Technologicky se tento cyklus skládá z kompresoru, který stlačuje plyn, dále ze spalovací komory, kde se plyn zapálí a turbíny, kde dochází k expanzi z vysokého tlaku a teploty na tlak atmosférický. K turbíně může být připojen generátor.
Brázdová vlna Brázdová vlna – vlna za rozruchem šířícím se v daném prostředí, která má podélnou složku elektrického pole. Na ní se mohou urychlit nabité částice obdobně jako surfař na vlně pohybující se na vodní hladině.
Brekcie Brekcie – úlomkovitá hornina složená z ostrohranných často velikostně nevytříděných částic větších než 2 mm většinou tmelených základní hmotou. Brekcie může být různého původu: sedimentární (vzniká usazováním), tektonická (vzniká rozdrcením hornin tektonickými pohyby), vulkanická (vzniká uložením vulkanických úlomků v sopečném popelu), impaktní (vzniká dopadem těles).
Brewsterův úhel Brewsterův úhel – úhel dopadu elektromagnetického záření, při kterém se od rozhraní dvou prostředí neodráží záření polarizované v rovině dopadu.
Brokovnicový efekt Brokovnicový efekt – jev, při němž dojde k události, která se splnila na základě jedné z mnoha předpovědí. Vypovídací hodnota předpovědi je zanedbatelná, protože k ní nedošlo na základě solidní teorie, ale pouze se naplnila jedna z mnoha variant možného vývoje.
Bróm Bróm – Bromum, prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem. Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči.
Brownův pohyb Brownův pohyb – neuspořádaný pohyb malých částeček v kapalině nebo v plynu, jehož příčinou jsou nárazy molekul na tyto částečky. Pohyb Brownovy částice je důsledkem neuspořádaného pohybu molekul prostředí. Střední rychlost Brownovy částice roste s teplotou, se zmenšením viskozity prostředí a se zmenšením rozměru částic. Tento pohyb poprvé pozoroval pod mikroskopem skotský botanik Robert Brown v roce 1827 jako náhodný pohyb pylových zrn v kapce vody. Albert Einstein tento pohyb interpretoval v roce 1905 jako vliv náhodných nárazů molekul vody.
Brzdné záření Brzdné záření – anglicky a německy bremsstrahlung, jev, kdy při změně velikosti rychlosti nabité částice vzniká elektromagnetické záření. Brzdné zářením je emitováno při změně velikosti vektoru rychlosti. Při změně směru hovoříme o cyklotronním nebo synchrotronním záření.
BTS BTS – Base Transceiver Station, základnová převodní stanice, vysílač a přijímač mikrovlnných či radiových signálů. Stanice BTS je základní jednotkou pro šíření elektromagnetického signálu mobilní telefonní sítě.
Build-up effect Build-up effect – fyzikální jev charakteristický pro ozařování nepřímo ionizujícím zářením. V blízkosti povrchu, kterým vstupuje fotonové záření do látky, je vysoká pravděpodobnost, že část energie předané z fotonů na nabité částice (charakterizované veličinou kerma) opět unikne z látky pryč ve formě brzdného, charakteristického, rozptýleného a anihilačního záření. S narůstající hloubkou roste pravděpodobnost, že i tato záření stihnou v látce zainteragovat a předat jí tak svoji energii. Veličina absorbovaná dávka představuje energii, která byla skutečně sdělena (předána) elementu látky, vydělenou hmotností tohoto elementu. Blízko povrchu látky je proto dávka mnohem menší než kerma, a hodnoty obou veličin se k sobě přiblíží až v určité hloubce (hloubce maxima dávky), která je funkcí energie dopadajících fotonů a materiálu látky.
Buněčná stěna Buněčná stěna – pevná struktura na povrchu buňky vyskytující se u na rostlin, bakterií, hub, archeí a řas. Primárně buněčnou stěnu tvoří pektiny, celulózy a hemicelulózy.
Burlak Burlak – námezdná pracovní síla v carském Rusku, ochotná se za úplatu nechat zapřáhnout za loď plující po Volze a ze břehu ji za sebou vláčet na laně proti proudu. Označení prý pochází od volžského kupce Burlakova, který se vůči těmto tahounům choval čestně, za práci jim skutečně zaplatil, tudíž není divu, že byl vyhledávaný. Předchozí označení těchto pracovníků – svoloč – však také přežilo do dnešních dní coby vulgarizmus odrážející sociální poměry této skupiny obyvatel. (Původně na něm nic hanlivého nebylo a je odvozeno od slovesa vléci.)
BWR BWR – Boiling Water Reactor, jaderný reaktor, který používá vodu současně jako chladivo i jako moderátor. Pára se vytváří přímo v aktivní zóně, čímž odpadá potřeba parního generátoru a reaktor má vyšší účinnost. Předností je nižší tlak v primárním okruhu. Nevýhodou je přenos radioaktivity na turbínu.
byte byte – bajt, jednotka informace, která označuje osm bitů, tj. osmiciferné binární číslo. Takové množství informace může reprezentovat například celé číslo od 0 do 255 nebo jeden znak abecedy. Jeden byte je obvykle nejmenší objem dat, se kterým dokáže procesor přímo pracovat. Větší jednotky: kilobajt (kB, 2¹⁰ = 1024 bytů), megabajt (MB, 1024*1024 bytů), gigabajt (GB, 1024³ bytů), terabajt (TB, 1024⁴ bytů).
C invariance C invariance – symetrie vhledem k nábojovému sdružení (C = Charge). Nábojovým sdružením rozumíme nahrazení částice antičásticí, která má všechny kvantové charakteristiky s opačným znaménkem. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vybudovaný z antičástic namísto částic choval stejně jako jeho částicový protějšek. Zkrátka vesmír z antihmoty by měl stejné vlastnosti jako vesmír z hmoty.
C symetrie C symetrie – symetrie vhledem k nábojovému sdružení (C = Charge). Nábojovým sdružením rozumíme nahrazení částice antičásticí, která má všechny kvantové charakteristiky s opačným znaménkem. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vybudovaný z antičástic namísto částic choval stejně jako jeho částicový protějšek. Zkrátka vesmír z antihmoty by měl stejné vlastnosti jako vesmír z hmoty.
CALTECH CALTECH – California Institute of Technology, prestižní americká univerzita, která vznikla v roce 1921. Založil ji chemik Arthur A. Noyes spolu s významným fyzikem Robertem A. Millikanem. Předchůdcem byla Throopova univerzita z roku 1891. Univerzita sídlí v kalifornské Pasadeně. Univerzita zajišťuje provoz JPL (Jet Propulsion Laboratory) americké NASA, analyzuje data ze Spizerova vesmírného dalekohledu a spravuje hanfordskou část detektoru gravitačních vln LIGO.
CANN CANN – Continuous Attractor Neural Network, kontinuálně-atraktorová neuronová síť, síť atraktorů, která vlastní jednu nebo více kvazikontinuálních sad atraktorů, které se v limitě nekonečného počtu neuronových jednotek blíží spojitým atraktorům. Spojitá atraktorová síť je speciálním druhem atraktorové neuronové sítě, která je zase speciálním druhem nelineárního dynamického systému.
Cannyho algoritmus Cannyho algoritmus – numerický algoritmus na detekci hran v dvojrozměrném diskrétním obraze.
CAPS CAPS – CAssini Plasma Spectrometer, plazmový spektrometr na palubě sondy Cassini.
Čas Čas – veličina, jejíž sledování a měření je založeno na zjišťování následností událostí. Otázkou, čím je dáno, že je zde čas a proč ho dokážeme vnímat, se v minulosti zabývalo mnoho významných myslitelů. Z fyzikálního hlediska nám však obvykle stačí, máme-li dobře zaveden způsob jeho měření a okamžiky kauzálně spojených události tvoří rostoucí posloupnost.
Cas A Cas A – zbytek po explozi supernovy v souhvězdí Kasiopeji. Světlo z exploze dolétlo na Zemi přibližně v roce 1670, tehdy však supernovu nikdo nepozoroval. Možná jde o objekt z roku 1680, pozorovaný jako hvězda. Pozůstatek je vzdálený 9 100 světelných roků a září ve všech oborech spektra. Je cílem intenzivního vědeckého výzkumu, neboť jde o relativně mladou a blízkou supernovu a rozmetaná obálka nese ještě mnoho informací o původní hvězdě.
Cas proteiny Cas proteiny – proteiny asociované s CRISPR. Vážou se ke CRISPR sekvencím a poté stříhají či jinak upravují specifickou DNA.
Casimirův jev Casimirův jev – působení kvantového vakua na dvě blízké kovové rovnoběžné desky. Mezi deskami se mohou rozvinout fluktuace jen některých vlnových délek, mimo desky fluktuace libovolné vlnové délky. Výsledkem je přitažlivá síla působící na obě desky. Jev navrhli Hendrik Casimir a Dirk Polder. Experimentálně jev ověřili v roce 1948.
Cassegrainovo ohnisko Cassegrainovo ohnisko – paprsky jsou po odrazu na hlavním parabolickém zrcadle odraženy zpět hyperbolickým vydutým zrcadlem do otvoru v hlavním zrcadle, do tzv. Cassegrainova ohniska.
Cassegrainův dalekohled Cassegrainův dalekohled – zrcadlový dalekohled s vrtaným primárním zrcadlem a s vydutým sekundárním zrcadlem před primárním ohniskem. Světelný svazek se odráží od sekundárního zrcadla a vrací se pak v ose dalekohledu otvorem v primárním parabolickém zrcadle do okuláru. Výhoda tohoto typu spočívá v tom, že má podstatně delší ohniskovou vzdálenost a umožňuje tak větší rozlišení. Systém navrhl téměř neznámý francouzský sochař a vědec Sieur Cassegrain v roce 1672.
Cassini Cassini – meziplanetární sonda NASA, ESA a ASI (Italská kosmická agentura) určená k průzkumu Saturnu. Startovala z Cape Canaveral 15. října 1997, k Saturnu dorazila 30. června 2004. Celková hmotnost Cassini (včetně paliva a pouzdra Huygens) při startu byla 5 600 kg. Vyvrcholením mise bylo měkké přistání pouzdra Huygens na povrchu Saturnova měsíce Titanu dne 14. ledna 2005. Sonda byla pojmenována podle italského matematika a astronoma Giana Domenica Cassiniho (1625-1712). Podle tohoto vědce je pojmenována i část Saturnových prstenců, tzv. Cassiniho dělení. Mise byla ukončena 15. září 2017 řízeným pádem sondy do atmosféry planety.
CAST CAST – CERN Axion Solar Telescope, experiment hledající částice temné hmoty (axiony) v evropském středisku jaderného výzkumu CERN. Jde vlastně o dalekohled určený pro pozorování axionů vznikajících v nitru Slunce. Silný magnet o indukci 9 T a délce 10 m by měl některé sluneční axiony konvertovat zpět na RTG fotony, které je možné zachytit detektory. Dalekohled funguje od roku 2003 s nulovým výsledkem.
Částicový kalorimetr Částicový kalorimetr – součást částicového detektoru, určená k měření energie částic. Měření energie v kalorimetru je pro částici posledním krokem detekce. Částice deponuje svoji energii do kalorimetru a tím se zastaví nebo rozpadne. Vhodnou volbou materiálu kalorimetru můžeme provést selekci různých druhů částic. V detektorech na urychlovačích se používají elektromagnetické a hadronové kalorimetry.
Částicový spektrometr Částicový spektrometr – zařízení, které měří hmotnosti a energie částic. Nejjednodušší jsou spektrometry nabitých částic, jejichž dráhu lze ovlivnit magnetickým polem a ze zakřivení trajektorie určit hmotnost či energii částice. Výsledkem měření částicovým spektrometrem je zpravidla statistické rozdělení energií částic.
CASTOR CASTOR – Czech Academy of Sciences TORus, tokamak v České republice, který byl postaven v Kurčatovově institutu v SSSR v roce 1961. Od roku 1977 byl umístěn v Praze a sloužil pro vědecké a výukové cíle Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. V roce 1983 prošel rekonstrukcí a získal novou komoru. Jeho provoz byl ukončen v roce 2006. Poloměr tokamaku byl 40 cm, maximální pole 1,5 T.
Cauchyho hyperplocha Cauchyho hyperplocha – prostoročasová plocha umožňující na základě potřebného souboru počátečních podmínek na této hyperploše jednoznačně určit fyzikální situaci v celém prostoročase, tj. předpovědět hodnoty polí, polohy a hybnosti všech částic v libovolném časovém okamžiku v budoucnosti, nebo minulosti. Taková je situace třeba v plochém Minkowského prostoročase speciální relativity, kde např. každá hyperplocha t = const je Cauchyovou hyperplochou. V obecnějších případech, jako jsou Reissnerova-Nordströmova, Kerrova a Kerrova-Newmanova geometrie však tento deterministický ideál klasické fyziky není obecně splněn – globální Cauchyho hyperplochy tam neexistují. Vezmeme-li např. obyčejný Minkowského prostoročas, z něhož vyřízneme jen jediný bod Q, pak kuželová hyperplocha, rozbíhající se od odstraněného bodu Q, odděluje oblast prostoročasu, v níž lze předvídat evoluci na základě údajů na nějaké hyperploše S ležící v minulosti, od oblasti, kde toto nelze. Takovouto kuželovou hyperplochu nazýváme Cauchyho horizont.
CBI CBI – Cosmic Background Imager. Přístroj určený zejména k pozorování reliktního záření. Je umístěn v Atacamské poušti na planině Llano de Chajnantor ve výšce 5 080 metrů. Jde o soustavu třinácti radioteleskopů o průměru 90 cm na společné montáži. CBI je společným projektem univerzit California Institute of Technology, Canadian Institute for Theoretical Astrophysics, University of Chicago, Universidad de Chile a observatoře National Radio Astronomy Observatory.
CCD CCD – Charge Coupled Device, zařízení s nábojovou vazbou, umožňuje převést paralelní analogový signál (elektrický náboj kumulovaný v potenciálových jámách) na sériový signál, daný časovou posloupností proudových pulzů úměrných kumulovanému náboji. Při serializaci paralelní informace CCD funguje jako posuvný registr, který umožňuje postupné posouvání náboje změnou potenciálového profilu řízenou hodinovým signálem. (Přesun náboje si lze přestavit podobně jako řetěz lidí předávajících si při požáru na povel různě naplněná vědra s vodou. S každým povelem se konkrétní vědro posune o krok blíže k požáru. Časový průběh proudu vody vylitého do ohně odráží prostorové rozložení objemů vody ve vědrech.) Potenciálové jámy mohou být umístěny vedle sebe pouze v jediné řadě (lineární CCD) nebo ve více řadách (plošné CCD). Nejznámějšími CCD jsou fotoelektrické snímače, kdy se rozložení náboje vytváří vnitřním fotoefektem. Mohou však sloužit i jako paměťové prvky (například jako odkládací paměť pro výše zmíněné fotoelektrické snímače). V zobrazovacích zařízeních jsou nejmenší rozměry jednoho CCD pixelu 9×9 mikrometrů a plošné senzory jsou tvořeny maticí velkou až 5120×5120 pixelů. Chlazené CCD senzory pracují se šumem odpovídajícím 4 až 7 elektronům. (Údaje z roku 2008.)
Čchang-e 3 Čchang-e 3 – čínská měsíční sonda, která dosedla na povrch Měsíce 14. prosince v severozápadní části Moře dešťů. Na palubě nesla šestikolové lunární vozítko Nefritový králík.
CCNY CCNY – City College of New York, jedna z fakult univerzity CUNY (City University of New York).
CD CD – Compact Disk, kompaktní disk. Jde o optický disk určený pro ukládání digitálních dat. Data jsou uložena ve stopách, které tvoří spirálu začínající ve středu média. Každá stopa může obsahovat digitální zvukovou nahrávku (tzv. audio CD) nebo (počítačem čitelná) data (CD-ROM). Příčný odstup stop je 1,6 μm. Pro čtení kompaktních disků se používá laserové světlo s vlnovou délkou 785 nm.
CDF CDF – Collider Detector at Fermilab, jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. CDF měl tvar krychle o hraně 12 m a vážil 6 000 tun. Více než 500 fyziků pracovalo na detektoru, kde byly objeveny kvarky „b“ (bottom) a „t“ (top). Dobíhajícím projektem je intenzívní hledání Higgsova bosonu v již nasbíraných datech. Brzy ho ale v množství nasbíraných dat předběhnou experimenty na urychlovači LHC.
CDM CDM – Cold Dark Matter. Chladná temná hmota je složka temné hmoty, která difunduje do menších vzdáleností, než jsou rozměry zárodečných fluktuací galaxií. Jde tak o jedinou složku temné hmoty, která je schopná tvořit makroskopické struktury. Předpokládá se, že většina temné hmoty je právě chladná temná hmota.
CDX-U CDX-U – zkratka pro Current Drive eXperiment Upgrade. Malý toroidální reaktor pro ověřování teorií pro větší zařízení, umístěn v PPPL od roku 1993. Parametry: hlavní poloměr 34 cm, vedlejší poloměr 22 cm, toroidální pole 2 kG, maximální proud plazmatem 100 kA, teplota elektronů 100 eV, koncentrace elektronů 5×1019 m-3.
Cefeidy Cefeidy – proměnné hvězdy se známou závislostí perioda/svítivost, využívají se při odhadech vzdáleností. Pojmenovány jsou podle hvězdy δ Cephei, jejíž proměnnost objevil John Goodricke (1764–1786). K určování vzdáleností využila tento typ proměnných hvězd poprvé Henrietta Swan Leavittová (1868–1921) v roce 1912.
Čeleď kolibříkovitých Čeleď kolibříkovitých – Trochilidae, čeleď pestře zbarvených ptáků z řádu svišťounů. Mají dlouhý trubičkovitý zobák. Jsou nejmenšími ptáky světa. Nejmenší druh kolibříka má tělo 2,8 cm dlouhé a hmotnost 1,8 g. Známo je celkem 319 druhů. 6 druhů je kriticky ohroženo vyhubením. Žijí v tropech Jižní a Střední Ameriky. Živí se nektarem květů a drobným hmyzem. V letu se dovedou udržet (třepotat) na místě. Žijí v malých hnízdech, která jsou pevně připojena k větvím.
Cer Cer – Cerium, šedavě bílý, přechodný kovový prvek, druhý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin a nebo jejich deoxidaci, je složkou některých skel a průmyslových katalyzátorů. Cer objevil roku 1803 švédský chemik Jöns Jacob Berzelius a Wilhelm von Hisinger. Nezávislý objev se podařil téhož roku v Německu Martinovi Heinrichu Klaprothovi.
Čerenkovovo záření Čerenkovovo záření – kužel elektromagnetického záření v podobě rázové vlny, který vzniká za nabitou částicí pohybující se nadsvětelnou rychlostí v daném prostředí.
Čerenkovův detektor Čerenkovův detektor – detektor částic využívající kužele Čerenkovova záření za nabitou částicí pohybující se v daném prostředí nadsvětelnou rychlostí. Bývá součástí detektorů na velkých urychlovačích. Často se využívá k detekci elektronů nebo mionů v podzemních nádržích naplněných vodou. Stěny nádrží jsou pokryty fotonásobiči detekujícími světelný kužel. Jinou variantou jsou aerogelové Čerenkovovy detektory umísťované na sondách. Dalším typem detektoru je speciální pozemský dalekohled, který sleduje Čerenkovovo záření vznikající v atmosféře ze sekundárních spršek kosmického záření.
Ceres Ceres – trpasličí planeta mezi drahou Marsu a Jupiteru. Objevena byla v roce 1801 Giuseppem Piazzim. Průměr má 974 kilometrů. Pojmenována je po římské bohyni úrody. Slunce oběhne jednou za 4,6 roku ve vzdálenosti 2,5÷3 AU.
CERN CERN – Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire, Evropské centrum jaderného výzkumu. Komplex urychlovačů a laboratoří na pomezí Švýcarska a Francie založený v roce 1954. Na výzkumu se podílí 22 členských zemí včetně České republiky. K největším objevům patří detekce polních částic slabé interakce, příprava antivodíku a vytvoření kvarkového-gluonového plazmatu, pralátky, z níž vznikal vesmír. V současné době je zde vybudován největší urychlovač světa – Large Hadron Collider, který byl po závadě na jednom z magnetů opětovně spuštěn na konci roku 2009. V roce 2012 byl na LHC objeven Higgsův boson, poslední částice standardního modelu. V CERNu byl také vynalezen a poprvé použit Web.
Černá díra Černá díra – objekt, který kolem sebe zakřiví čas a prostor natolik, že z něho nemůže uniknout ani světlo. Část z nich vzniká kolapsem hvězdy v zá­vě­reč­ných fázích vývoje. Druhou skupinu tvoří obří černé díry sídlící v centrech galaxií. Rotující černé díry kolem sebe vytvářejí akreční disky látky a v ose rotace výtrysky vysoce urychlených částic. Paradoxně akreční disky i výtrysky, vznikající v bezprostředním okolí černé díry, velmi intenzivně vyzařují.
Černé těleso Černé těleso – idealizované těleso, které absorbuje veškeré záření na něho dopadající. Těleso je v termodynamické rovnováze, takže je nakonec veškerá absorbovaná energie opět vyzářena, ale pouze povrchem. Střední volná dráha fotonů je natolik malá ve srovnání s rozměry tělesa, že foton z vnitřku tělesa nemůže uniknout. Na vyzařování se podílejí jen fotony v těsném okolí povrchu. Černé těleso vyzařuje spojité spektrum záření (záření černého tělesa). Maximum vyzařování je na vlnové délce, která souvisí s teplotou povrchu. Čím vyšší je teplota, tím těleso vyzařuje na kratších vlnových délkách.
Černý trpaslík Černý trpaslík – bílý trpaslík, který se ochladil na takovou teplotu, že nevyzařuje detekovatelné světlo. Od počátku vesmíru zatím nebylo dostatek času, aby se nějaká hvězda stala černým trpaslíkem.
Cerro Armazones Cerro Armazones – hora v severní Chile, asi 130 km jihovýchodně od Antofagasty. Její vrchol leží 3064 m nad mořem. 89 % nocí je v této oblasti bezoblačných. Sídlí zde Observatoř Cerro Armazones, která je společným pracovištěm německé Porúrské univerzity v Bochumi a Severochilské katolické univerzity. V současné době je největším přítomným dalekohledem 1,5m reflektor Hexapod, jehož jméno připomíná neobvyklou montáž na Stewartově plošině. V budoucnosti zde bude stát Evropský extrémně velký dalekohled. Poloha: 24° 35′ 21″ S, 70° 11′ 32″ W.
Červený gravitační posuv Červený gravitační posuv – závislost frekvence fotonů v důsledku působení gravitačního pole. Fotony opouštějící těleso snižují svou frekvenci (červenají), naopak fotony přibližující se k tělesu zvyšují svou frekvenci (modrají). Jev je způsoben změnou rychlosti chodu hodin v blízkosti hmotných těles.
Červený obr Červený obr – hvězda v závěrečné fázi vývoje. Počáteční hmotnost na hlavní posloupnosti je 1,5 až 10 Sluncí. Ve fázi obra hvězda zvětší své rozměry maximálně na několik desítek původního průměru, svítivost se zjasní maximálně o dva řády původní svítivosti při nízké povrchové teplotě. S rostoucí počáteční hmotností přechází větev obrů v HR diagramu do oblasti veleobrů. Spektrální typ se pohybuje zhruba v intervalu O5 až M5, kde obři s nejnižší hmotností mají spektrum F5. Hmotnost roste směrem ke spektrálnímu typu M, povrchová teplota opačným směrem.
Červený trpaslík Červený trpaslík – málo hmotná hvězda hlavní posloupnosti. Má spektrální třídu K, nebo M. Tomu odpovídá povrchová teplota 2 400 až 5 000 kelvinů s maximem vyzařování v červené oblasti (odsud pochází název těchto hvězd). V nitru probíhá, obdobně jako v našem Slunci, slučování vodíku na helium.
Červený veleobr Červený veleobr – hvězda v závěrečné fázi vývoje. Počáteční hmotnost na hlavní posloupnosti je více než 10 Sluncí. Jako veleobr hvězda zvětší své rozměry několiksetkrát, svítivost může dosahovat až několikasettisícinásobku svítivosti Slunce při velmi nízké povrchové teplotě. Červení veleobři jsou největšími známými hvězdami ve vesmíru. Spektrální typ se pohybuje zhruba v intervalu O5 až M5, veleobři s nejnižší hmotností mají spektrum F5.
Cesium Cesium – Caesium, chemický prvek ze skupiny alkalických kovů, vyznačuje se velkou reaktivitou. Cesium je měkký (měkkčí než vosk), lehký a zlatožlutý kov, který lze krájet nožem. Na rozdíl od ostatních alkalických kovů je spolu s rubidiem těžší než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Cesium bylo objeveno roku 1860 německým chemikem Robertem W. Bunsenem a německým fyzikem Gustavem R. Kirchhoffem.
Česká astronomická společnost Česká astronomická společnost – Česká astronomická společnost byla založena v Praze 8. prosince 1917 jako spolek sdružující zájemce o astronomii z nejširších vrstev obyvatelstva. Dnes jde o dobrovolné sdružení odborných a vědeckých pracovníků v astronomii, amatérských astronomů a zájemců o astronomii z řad veřejnosti. ČAS dbá o rozvoj astronomie v českých zemích a vytváří pojítko mezi profesionálními a amatérskými astronomy. ČAS je kolektivním členem Evropské astronomické společnosti a spolupracuje se zahraničními astronomickými společnostmi.
CfA Redshift Survey CfA Redshift Survey – první pokus o mapování velkorozměrové struktury vesmíru, který od roku 1977 provádělo Harvardovo-Smithonianovo centrum pro astrofyziku (CfA) ve dvou navazujících projektach CfA a CfA2. Proměřeno bylo 18 000 jasných galaxií a v roce 1989 byla objevena Velká stěna – útvar složený z několika galaktických kup.
CFHT CFHT – Canada-France-Hawaii Telescope, kanadsko-francouzský dalekohled na Hawaji o průměru 3,6 metru. Dalekohled je umístěn na hoře Mauna Kea ve výšce 4 200 metrů nad mořem.
CGPM CGPM – Conférence Générale des Poids et Mesures; General Conference on Weights and Measures; Všeobecná konference o mírách a váhách. Konference svolávaná za účelem řešení problematiky definice základních jednotek SI.
ČGS ČGS – Česká geologická služba, původně Český geologický ústav. Historie sahá do roku 1919. Česká geologická služba sbírá a zpracovává údaje o geologickém složení státního území a předává je správním orgánům pro politická, hospodářská a ekologická rozhodování. Poskytuje všem zájemcům regionální geologické informace.
Chameleon Chameleon – hypotetická částice temné hmoty, u níž je hmotnost výraznou funkcí hustoty energie okolního prostředí. Hmotnost chameleonu je proto v mezigalaktickém prostředí mnohem nižší než ve sluneční soustavě. Částice by měla být slabě interagujícím bosonem se spinem 0.
CHAMP CHAMP – CHAllenging Minisatellite Payload, malá německá družice z roku 2000 určená pro výzkum atmosféry a ionosféry z nízké oběžné dráhy. Připravila ji společnost Astrium. Po deseti letech provozu shořela v roce 2010 v zemské atmosféře. Startovala z ruského kosmodromu Pleseck. Jejími následovníky byly družice GRACE a GOCE.
Chandlerova perioda Chandlerova perioda – periodicita pohybu průsečíku zemské osy s povrchem Země. Amplituda je cca 9 metrů, perioda 433 dní. Toto kolísání zemské osy objevil americký astronom Seth Carlo Chandler v roce 1891. Z hlediska mechaniky jde o tzv. volnou nutaci, která souvisí s nesféričností rotujícího objektu. Existenci tohoto jevu pro naši Zemi předpověděli Isaac Newton a Leonhard Euler.
Chandra Chandra – družicová observatoř NASA zkoumající vesmír v rentgenovém oboru. Byla vypuštěna v roce 1999. Na palubě observatoře je rentgenový dalekohled o průměru 1,2 m a ohniskové vzdálenosti 10,05 m, tvořený čtyřmi soubory souosých paraboloidně-hyperboloidních zrcadel o délce 0,85 m, se zorným polem o průměru 1,0° a s rozlišením 0,5″.
Chandrasekharova mez Chandrasekharova mez – Mez stability bílého trpaslíka. Nad hodnotou 1,4 M_S je bílý trpaslík nestabilní a rozmetá ho termojaderná exploze. Mez spočítal indický fyzik Subramanyan Chandrasekhar.
Chaotická inflace Chaotická inflace – jeden ze scénářů inflace, který vysvětluje vlastnosti našeho vesmíru. Chaotická inflace zahrnuje kvantové fluktuace inflatonového pole (může být v principu tvořeno i fluktuující mikrokřivostí prostoročasu) v předinflační fázi vesmíru. Potenciální energie inflatonového pole ϕ je úměrná ϕ⁴ a neobsahuje lokální minima (falešná vakua). Chaotickou inflaci navrhl ruský fyzik Andrej Linde v roce 1986 a také dokázal, že za určitých podmínek může být chaotická inflace trvalá. Při chaotické inflaci existují oblasti prostoru, v nichž je pole dostatečně silné, a přitom téměř homogenní, což efektivně generuje kosmologický člen Einsteinových rovnic, který pak v de sitterovském vesmíru způsobuje gravitační odpuzování.
Charakteristická časová konstanta Charakteristická časová konstanta – konstanta pro exponenciálně probíhající děj, která vyjadřuje, za jakou dobu se sledovaná veličina změní e násobně, kde e je Eulerovo číslo (základ přirozených logaritmů).
Charmonium Charmonium – vázaný stav kvarků charm a anticharm. Nejznámějším příkladem stavu charmonia je vektorová (se spinem 1) rezonance J/ψ, která má velkou pravděpodobnost rozpadu na pár mion a antimion (≈6 %), jenž se v koliderovém detektoru dá jednoduše identifikovat.
Chemická afinita Chemická afinita – schopnost slučovat se s jinými látkami.
Chemicky pekuliární hvězda Chemicky pekuliární hvězda – hvězdy, u kterých je povrchové chemické složení diametrálně odlišné od chemického složení samotné hvězdy. K tomuto jevu dochází u pomalu rotujících hvězd spektrální třídy A zářivou separací, kdy některé ionty stoupají v zářivém poli směrem vzhůru.
Chikyu Chikyu – vědecká loď s vrtnou plošinou, kterou zakoupila japonská agentura JAMSTEC v roce 2005. Loď byla pro tuto vědeckou agenturu vyrobena v roce 2001. Délka lodi je 210 metrů, výtlak 57 000 tun. Vrtná věž ční 121 metrů nad mořskou hladinu. Loď je schopna dosáhnout rychlosti 22 kilometrů za hodinu. Česká transkripce názvu lodi je Čikjú. V anglických materiálech se někdy objevuje přepis Chikyū, na samotné lodi je napsáno Chikyu.
CHIMRA CHIMRA – Collection and Handling for In-Situ Martian Rock Analysis
Chiralita Chiralita – vlastnost, která vyjadřuje, že objekt není zrcadlově totožný sám se sebou. Pravá ruka vypadá v zrcadle jako levá. Přitom nelze jednu zaměnit za druhou. Naproti tomu symetrické objekty, jako například koule, chirální nejsou, protože jsou zaměnitelné se svým zrcadlovým obrazem. Název pochází z řeckého χέρι [chéri], což znamená ruka.
Chlazení odpařováním Chlazení odpařováním – metoda, kterou se pokračuje po laserovém ochlazování a dosahuje se teplot nízkých až desítky nanokelvinů. Spočívá ve změnách magnetického pole, kterým je snižována hladina energetické pasti, ve které zůstávají jen atomy s nejnižší energií. Atomy s vyšší energií past opouštějí podobně jako v horkém šálku kávy odletují z povrchu molekuly vody s nejvyšší energií a tvoří páru.
Chlór Chlór – chloros, toxický světle zelený plyn, druhý člen skupiny halogenů. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy. Je hojně používán v různých technologiích, například k dezinfekci vody, průmyslově se používá kyselina chlorovodíková, dříve DDT k hubení hmyzu, polychlorovabné bufenily a jiná svinstva.
ČHMÚ ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav. Ústav vznikl v roce 1920 rozhodnutím ministerské rady Československé republiky, jímž byl vytvořen československý Státní ústav meteorologický. Spojením tohoto ústavu s hydrologií v roce 1954 vznikl dnešní hydrometeorologický ústav. V souvislosti s růstem významu ochrany životního prostředí byl v roce 1967 do ústavu začleněn třetí obor – ochrana čistoty ovzduší.
Chondrit Chondrit – druh kamenného meteoritu. Je složený z primitivní hmoty, která se svým obsahem blíží složení materiálu, ze kterého vznikala Sluneční soustava.
Chróm Chróm – Chromium, světle bílý, lesklý, velmi tvrdý a zároveň křehký kov. Používá se v metalurgii při výrobě legovaných ocelí a dalších slitin, tenká vrstva chromu chrání povrch kovových předmětů před korozí a zvyšuje jejich tvrdost. Byl objeven roku 1797 Louisem Nicolasem Vauquelinem.
Chromofor Chromofor – světlocitlivá molekula, která absorbuje světelná kvanta s vhodnou vlnovou délkou. Tato kvanta nějakým způsobem změní stav molekuly – zkroutí ji, excitují, změní její vodivost atp.
Chromosféra Chromosféra – nejnižší část sluneční atmosféry, barevná vrstva nad povrchem Slunce o tloušťce jen 2 500 km. Teplota chromosféry směrem od Slunce stoupá.
CIDA CIDA – Cometary and Interstellar Dust Analyzer instrument, analyzátor kometárního a mezihvězdného prachu umístěný na sondě Stardust.
Cín Cín – Stannum, patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku především jako součást slitiny zvané bronz. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, cínové fólie) a při výrobě uměleckých předmětů.
Čípek Čípek – fotoreceptorická buňka v oční sítnici, která umožňuje barevné vidění. Vyskytuje se v určité podobě u většiny obratlovců, ačkoliv chybí například u paryb či u některých nočních obratlovců. Čípek je pojmenován podle tvaru této buňky.
CIPM CIPM – Comité International des Poids et Mesures; International Committee for Weights and Measures; Mezinárodní výbor pro míry a váhy.
Cirkumbinární planeta Cirkumbinární planeta – planeta obíhající těsnou dvojvězdu.
Cirkumpolární Cirkumpolární – obtočnový; termín se používá pro hvězdy nebo jiné objekty, které zůstávají na daném místě Země nad horizontem po celý rok.
Cirkumzenitál Cirkumzenitál – přístroj na určování zeměpisné polohy z okamžiku, kdy předem zvolená hvězda dosáhne určité výšky nad obzorem. Právě tuto výšku měří cirkumzenitál. První cirkumzenitál zkonstruovali F. Nušl a J. Frič, zdokonalil ho E. Buchar. Zeměpisnou polohu bylo možné určit s přesností až 1,5 metru.
Citlivost detektoru gravitačních vln Citlivost detektoru gravitačních vln – 1) absolutní citlivost: relativní změna délky ramen interferometru h = Δl/l; 2) spektrální citlivost: využívá tzv. spektrální hustoty S(f), která je definována tak, aby střední kvadratická fluktuace signálu h byla úměrná integrálu S(f) přes frekvenci. Citlivost je pak úměrná odmocnině z tohoto integrálu.
Citrát Citrát – v úzkém slova smyslu sůl kyseliny citrónové, neboli kyseliny 2-hydroxypropan-1,2,3-trikarboxylové. V biochemii se pojmem citrát myslí též anion kyseliny citronové, disociované ve vodě. Sama kyselina citrónová je bílá, krystalická látka kyselé chuti, používaná v potravinářství pod označením E330.
CKM matice CKM matice – unitární matice popisující sílu vazby mezi W bosonem a kvarky, popisuje mixáž mezi vlastními stavy hmotnosti kvarků a vlastními stavy působení slabé interakce. Je nazvaná podle počátečních písmen příjmení svých tvůrců (Cabibbo, Kobayashi a Maskawa).
CL CL – míra spolehlivosti (z anglického Confidence Level). Ve statistice se touto zkratkou označuje spolehlivost odhadu určená z většího počtu měření.
Clonové číslo Clonové číslo – poměr ohniskové vzdálenosti optické soustavy a apertury (průměru vstupního otvoru). Jde o bezrozměrné číslo vyjadřující nmnožství elektromagnetického záření dopadajícího do ohniska.
Cluster Cluster – čtveřice stejných družic pojmenovaných podle latinsko-amerických tanců (Rumba, Salsa, Samba a Tango) vypuštěných v roce 2000 Evropskou kosmickou agenturou. Šlo o druhý pokus, první proběhl v roce 1996 a skončil explozí nosné rakety Ariane. Kolem Země letí ve vzájemné formaci ve vr­cho­lech čtyřstěnu (vzdáleny 5 000 až 20 000 km) a provádějí dosud nejdetailnější prostorová měření parametrů slunečního větru a jeho interakce s mag­ne­to­sfé­rou Země. Cluster poprvé detekoval plazmové vlny v magnetopauze, přepojení magnetických silokřivek, pohyby rázové vlny pod nápory slunečního větru, prolétl polárním kaspem a vytvořil první třírozměrný obraz magnetosféry Země.
Clusterová fyzika Clusterová fyzika – obor fyziky zabývající se vlastnostmi clusterů. Clusterová fyzika existuje zhruba posledních 15 let a postupem času se rozdělila na dva hlavní směry. První z nich se zaměřuje na základní vlastnosti volných clusterů, druhý na jejich interakci s povrchem.
Clustery Clustery – shluky vytvořené z omezeného počtu atomů nebo molekul. Představují mezičlánek mezi jednotlivými molekulami na jedné straně a kompaktní látkou na straně druhé.
CME CME – Coronal Mass Ejection, výron sluneční koronální hmoty (s vmrznutým magnetickým polem) do meziplanetárního prostoru. K výronům CME dochází pravidelně, jejich četnost odpovídá sluneční aktivitě – v minimu dochází k CME přibližně jednou za den, v maximu dochází k CME až třikrát denně. Rychlé výrony CME se mohou dostat až do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy, takové putující plazmoidy se nazývají ICME (Interplanetary CME).
CMOS CMOS – Complementary Metal Oxid Semiconductor, technologie, která využívá tranzistorů MOSFET obou typů vodivosti (NMOS a PMOS). CMOS technologií se v současnosti vyrábí většina elektronických integrovaných obvodů včetně procesorů, pamětí a v posledních letech také obrazové senzory digitálních fotoaparátů (alternativa k CCD). CMOS součástky vynikají nízkou spotřebou a vysokou hustotou integrace. Technologie samotná je poměrně laciná a dobře technologicky zvládnutá.
CMS CMS – Compact Muon Solenoid. Víceúčelový detektor vybudovaný v CERN pro urychlovač LHC, vážící 12 500 tun, který je schopen mj. detekovat Higgsovy částice.
CNC CNC – Computer Numeric Control, počítačem ovládaný.
CNES CNES – Centre National d’Etudes Spatiales, národní francouzská vesmírná agentura, která má za cíl formovat francouzskou vesmírnou politiku. Založena byla v roce 1961. Zaměstnává 2 400 zaměstnanců z toho je 1 800 inženýrů a vedoucích pracovníků (35 % z tohoto počtu jsou ženy).
CNGS CNGS – Cern Neutrinos to Gran Sasso.
CNN CNN – Convolution Neural Network, konvoluční neuronová síť. Namísto obecného násobení matic používají CNN alespoň v jedné ze svých vrstev matematickou operaci zvanou konvoluce. V hlubokém učení je CNN třídou umělých neuronových sítí, které se nejčastěji používají k analýze vizuálních představ.
CNRS CNRS – francouzské Národní výzkumné centrum (Centre National de la Recherche Scientifique). Vedení je v Paříži, jednotlivá střediska jsou rozptýlena po celé Francii. CNRS je obdobou naší Akademie věd. Zaměstnává přibližně 12 000 vědců.
CNSA CNSA – China National Space Administration, Čínská národní kosmická agentura, založená v roce 1993. Agentura vlastní tři kosmodromy (Jiuquan, Xichang, Taiyuan) a nosnou raketu Long March.
COBE COBE – Cosmic Background Explorer, družice NASA vypuštěná v  roce 1989. Pomocí družice bylo zjištěno, že reliktní záření má teplotu 2,73 K a že jde s vysokou přesností o záření absolutně černého tělesa. V roce 1992 družice objevila fluktuace reliktního záření a jeho anizotropii způsobenou naším vlastním pohybem. Rozlišovací schopnost COBE byla 7°. Činnost sondy byla ukončena v roce 1993.
Cochliomyia Cochliomyia – rod z čeledi bzučkovitých. Jde o mušky z řádu dvoukřídlých. Larva Cochliomyia je obecně nazývaná jako „šroubovicový červ nového světa“. Liší se od larvy Chrysomya, obecně známé jako „šroubovicový červ starého světa“.
Čočková galaxie Čočková galaxie – galaxie, která svým tvarem připomíná spojnou čočku. Její centrální výduť je spojena s diskem galaxie. Nemá vyvinutá žádná spirální ramena.
Coelostat Coelostat – optická sestava povětšinou nejméně dvou rovinných zrcadel, která směřují obraz pozorovaného objektu do optické osy nepohyblivého dalekohledu. První - většinou i plošně větší - zrcadlo je nastavitelné v deklinaci a směřuje obraz pozorovaného objektu na druhé zrcadlo. Druhé rovinné zrcadlo pak odráží obraz přímo do objektivu. Obě zrcadla však musí být svým rozměrem větší než průměr použitého objektivu. Ve starších přístrojích řízených mechanicky bývala optická osa vycházejících paprsků shodná s osou rotace Země. V novějších konstrukcích je používána již altazimutální montáž řízená digitálně - optická osa může být svislá i při použití jen dvou zrcadel. Obraz v ohniskové rovině pak již jen rotuje kolem středu a to jedenkrát za den.
CoGeNT CoGeNT – Coherent Germanium Neutrino Technology, experiment hledající částice temné hmoty (zejména wimpy), který je provozován v americkém dole Soudan v Minnesotě. Aktivní látkou je mimořádně čistý krystal germania o hmotnosti 440 gramů, který je chlazen na teplotu kapalného dusíku. Kolem je stínění ze tří vrstev olova ²¹⁰Pb, polyetylénu s borem, hliníku a 20 cm tlusté vrstvy plastu. Detektor začal sbírat data v prosinci 2009. V květnu 2011 obsahovala data z 442 dnů pozorování několik set záblesků s dobře patrnou roční periodicitou signálu. Jde o jeden ze tří detektorů s nenulovým signálem.
Columbus (ISS) Columbus (ISS) – evropský laboratorní modul připojený k Mezinárodní vesmírné stanici v roce 2008.
COMPTON COMPTON – Compton Gamma Ray Observatory (CGRO), první obří družice NASA určená pro výzkum gama záření, hmotnost měla 17 tun a na oběžnou dráhu ji vynesl raketoplán Atlantis 5. 4. 1991. Mise byla ukončena 4. 6. 2000 navedením družice do zemské atmosféry, kde shořela. Přesnost určení polohy zdroje gama záření činila několik stupňů. Družice byla pojmenována po americkém fyzikovi Arthuru Comptonovi, nositeli Nobelovy ceny za fyziku, a to za výzkum rozptylu vysoce energetických fotonů na elektronech. Právě tento mechanizmus sloužil k detekci gama záření na všech čtyřech přístrojích družice.
Comptonův rozptyl Comptonův rozptyl – rozptyl fotonů (zpravidla RTG nebo gama záření) na volných elektronech. Při tomto rozptylu se snižuje energie fotonů. V akrečních discích černých děr probíhá inverzní Comptonův rozptyl, při kterém se nízkoenergetické fotony rozptylují na elektronech s vysokou energií. Při tomto procesu fotony energii získávají a mění se na rentgenové nebo gama fotony.
CONTOUR CONTOUR – COmet Nucleus TOUR, sonda NASA, která startovala 3. července 2002. Sonda se měla setkat se dvěma kometárními jádry, s kometou Encke a Schwassmann-Wachmann-3. Se sondou byl ztracen kontakt v srpnu 2002.
Cooperův pár Cooperův pár – vázaný pár fermionů (elektronů, neutronů či protonů) s boso­novými projevy. V případě elektronů vede na supravodivé vlastnosti některých materiálů za nízkých teplot. U nukleonů je vazba velmi silná a jedná se o klíčový proces zodpovědný za mnoho vlastností atomových jader.
COROT COROT – COnvection ROtation and planetary Transits, evropská družice, která vznikla na základě spolupráce Francouzské kosmické agentury a Evropské kosmické agentury. Hlavní úlohou je hledání exoplanet. Název má připomínat francouzského malíře Jeana Baptista Camilla Corota. Družice startovala na konci roku 2006 z kosmodromu Bajkonur. Družice je ve výšce 900 km, má hmotnost 670 kg a dalekohled o průměru 27 cm. Doba mise se předpokládala na 2,5 roku, ale postupně byla prodlužována až do roku 2015. V roce 2012 bylo ztraceno spojení se sondou. Pokusy o jeho obnovení byly zatím neúspěšné.
COS COS – Cosmic Origin Spectrograph, citlivý spektrograf pro ultrafialový obor, který byl umístěn na HST při čtvrté servisní misi v roce 2009. COS pracuje pro vlnové délky115÷320 nm a je desetkrát citlivější než minulý spektrograf NICMOS.
COSMOS COSMOS – Cosmic Evolution Survey, přehlídka oblohy probíhající od roku 2002, které se účastní vesmírné observatoře od infračerveného po rentgenový obor (Spitzer, Hubble, GALEX, XMM-Newton a Chandra) a mnoho pozemských optických dalekohledů. Podrobně je sledováno čtvercové rovníkové pole o hraně 2°. Bylo detekováno přes dva miliony galaxií v nejrůznějších vývojových stádiích. Jde o největší přehlídku tohoto druhu.
COSTAR COSTAR – Corrective Optical Space Telescope Axial Replacement, speciální optika pro korekci nesprávného chodu paprsků, který způsobilo chybné vyleštění primárního zrcadla Hubbleova dalekohledu. Jednotka COSTAR byla namontována při první servisní misi v roce 1993.
Coudé ohnisko Coudé ohnisko – paprsky jsou po odrazu na hlavním zrcadle odraženy na vydutém sekundárním zrcadle zpět na rovinné terciální zrcátko skloněné pod úhlem 45°, které paprsky odkloní kolmo na osu (do boku) do tzv. Coudé ohniska. Další pomocnou optikou lze docílit, že Coudé ohnisko je pevné v prostoru.
CP invariance CP invariance – levopravá symetrie kombinovaná se symetrií částice – antičástice. Označení CP pochází z anglických slov „charge“ a „parity“. Základní otázkou je, zda experiment připravený podle zrcadlového obrazu z antičástic by fungoval shodně s původním experimentem. Narušení CP symetrie v přírodě prokázali James Cronin a Val Fitch v roce 1964 v experimentech s rozpadem kaonů.
CP symetrie CP symetrie – levopravá symetrie kombinovaná se symetrií částice – antičástice. Označení CP pochází z anglických slov „charge“ a „parity“. Základní otázkou je, zda experiment připravený podle zrcadlového obrazu z antičástic by fungoval shodně s původním experimentem. Narušení CP symetrie v přírodě prokázali James Cronin a Val Fitch v roce 1964 v experimentech s rozpadem kaonů.
CPA CPA – technologie zesílení laserového pulzu. V první fázi se laserový impulz roztáhne, poté se pulz zesílí a nakonec komprimuje (časově zkrátí), přičemž dojde k velkému nárůstu intenzity. CPA je zkratkou z anglického „Chirped Pulse Amplification“ (kmitočtově rozmítané zesílení pulzu). Za vývoj této techniky získali v roce 2018 Nobelovu cenu za fyziku Gérard Mourou a Donna Strickland.
CPA antilaser CPA antilaser – Coherent Perfect Absorber, dokonalý koherentní pohlcovač, antilaser neboli laser s převráceným chodem času je zařízení schopné dokonalé absorpce laserového záření. Laserové záření se v ideálním pohlcovači CPA neodráží zpět a je zcela pohlceno.
CPG CPG – Central Pattern Generators, centrální generátory vzorů, biologické neurální obvody, které produkují rytmické výstupy při absenci rytmického vstupu. Jsou zdrojem úzce spjatých vzorů nervové aktivity, které řídí rytmické a stereotypní motorické chování, jako jsou chůze, plavání, létání, ejakulace, močení, vyprazdňování, dýchání nebo žvýkání. Schopnost fungovat bez vstupu z vyšších oblastí mozku stále vyžaduje modulační vstupy a jejich výstupy nejsou pevné. Flexibilita v reakci na smyslový vstup je základní kvalitou chování řízeného CPG.
CPT CPT – Coherent Population Trapping, technika vyvinutá v 70. letech jako alternativní metoda k vybuzení rezonanční emise elektronového obalu atomu v mikrovlnné oblasti.
CPT invariance CPT invariance – kombinovaná symetrie, podle které by měl experiment dopadnout stejně, pokud vyměníme všechny částice za antičástice (C = Charge, nábojová symetrie), levé směry za pravé (P = Parity, levopravá symetrie) a časový sled událostí pustíme pozpátku (T = Time, časová symetrie).
CPT symetrie CPT symetrie – kombinovaná symetrie, podle které by měl experiment dopadnout stejně, pokud vyměníme všechny částice za antičástice (C = Charge, nábojová symetrie), levé směry za pravé (P = Parity, levopravá symetrie) a časový sled událostí pustíme pozpátku (T = Time, časová symetrie).
CRESST CRESST – Cryogenic Rare Event Search with Superconducting Thermometers, experiment hledající částice temné hmoty (zejména wimpy), který je umístěn pod italskou horou Gran Sasso. Skládá se ze 17 modulů obsahujících scintilační látku CaWO₄, jenž pracují za extrémně nízké teploty 15 mK. Při této teplotě lze detekovat zahřátí modulu způsobené interakcí s wimpem. Detektor tedy pracuje jako mimořádně citlivý kalorimetr. Na detektoru CRESST bylo v roce 2011 nalezeno 67 signálů, které odpovídají interakci wimpů s detekční látkou a nelze je vysvětlit žádným jiným známým způsobem.
CRISPR CRISPR – Clustered Regurarly Interspaced Short Palindromic Repeats, palindromatická sekvence bakterií a archea, která se využívá pro genové inženýrství.
CRT CRT – Conformal RadioTherapy, radioterapie s přesným vymezením ozařovacího pole na oblast nádorového ložiska, prostřednictvím mnohalistového kolimátoru (MultiLeaf Colimator).
CRT (Catode Ray Tube) CRT (Catode Ray Tube) – klasická katodová obrazovka, ve které vzniká obraz tak, že z elektronového děla, umístěného v zadní části monitoru, je vystřelován proud elektronů. Ten je vychylován elektromagnety a dopadá na luminofor na stínítku. Jednotlivé elektrony v atomech luminoforu po vybuzení opět "padají" zpět na své energetické hladiny a uvolní foton o specifické vlnové délce. Tím se rozsvítí červený, zelený či modrý bod. Jejich namícháním pak vzniká barevný obraz.
CSA CSA – Canadian Space Agency, Kanadská kosmická agentura existující od roku 1989. Agentura provozuje několik družic pro pozorování Země (RADARSAT, SCISAT), komunikační družice (MSAT, ANIKA) a vědecké družice (například CASSOPE a MOST).
CSI CSI – Crime Scene Investigation, v české mutaci Kriminálka Las Vegas.
CSIRO CSIRO – Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation, australská organizace na podporu vědy a výzkumu, která byla založena již v roce 1916. Dnes má 6 500 zaměstnanců a stojí u nejvýznamnějších australských vědeckých projektů.
CT CT – Computed Tomography, počítačová tomografie. Zobrazovací metoda vyvinutá Godfreyem Hounsfieldem a Alanem Cormackem na přelomu 60. a 70. let minulého století. Využívá rozdílnou schopnost struktur různé hustoty pohlcovat rentgenové záření (vyjádřenou v tzv. Hounsfieldových jednotkách) a zpětnou Fourierovu transformaci obrazu. Zobrazuje tenké řezy (tomogramy) skenovaným objektem prostřednictvím rentgenky a protilehlého detektoru, rotujících společně okolo objektu. Složením jednotlivých tomografických řezů vznikne kompletní 3D obraz.
CT komplex CT komplex – CT komplex, komplex elektron-akceptor-donor, slabá vazba mezi dvěma molekulami, či různými částmi jedné dlouhé molekuly, realizovaná elektrostatickým přitahováním v důsledku přechodu elektronu do excitovaného stavu, díky němuž dojde k přenosu části náboje od donorské molekuly k molekule akceptorové.
Čtvrtvlnná destička Čtvrtvlnná destička – optický prvek, jehož základní charakteristikou je různá rychlost šíření světla s různou polarizací. Při vhodně zvolené tloušťce materiálu dosáhneme fázového posuvu 90 stupňů mezi dvěma vlnami se vzájemně kolmými polarizacemi. Čtvrtvlnná destička tak může převést lineárně polarizované světlo na světlo polarizované kruhově.
CubeSats CubeSats – třída nanosatelitů, která využívá standardizovaný tvar a rozměry. Rozměr CubeSatů se udává v jednotkách U (z anglického unit), kde 1U představuje krychli o délce hrany 10 cm a s hmotností do 1,33 kilogramu. Nejčastější rozměry CubeSatů jsou 1U, 1,5U, 2U, 3U, 6U a 12U.
Cukr-fosfátová kostra Cukr-fosfátová kostra – základ nukleových kyselin, dlouhých polymerů skládajících se z neustále se opakujících podjednotek. Každá podjednotka se skládá z fosfátu, cukru (ribózy nebo deoxyribózy) a báze. Jednotlivé cukry jsou propojeny přes fosfáty fosfodiesterou vazbou vždy na 5' a 3' uhlíku. Touto vazbou je pak určena i směrovost DNA.
CUNY CUNY – City University of New York, největší městská univerzita v USA. Má 17 fakult a její kořeny sahají až do roku 1847. Dnes má škola přes 450 000 studentů a zaměstnanců.
Curieova teplota Curieova teplota – teplota fázového přechodu u magneticky aktivních materiálů. Nad touto teplotou jsou elementární magnety uspořádány chaoticky, pod touto teplotou se vytvářejí magnetické domény jednotně uspořádaných elementárních magnetů a materiál má magnetické vlastnosti.
Curium Curium – osmý členem řady aktinoidů, čtvrtý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia. Curium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním Pu 239 částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Ralph A. James a Albert Ghiorso.
CVD CVD – Chemical Vapour Deposition, způsob nanášení tenkých vrstev. Proces probíhá za vysoké teploty, podklad je vystaven působení prekurzoru, který reaguje s povrchem, čímž vzniká požadovaný materiál. Vedlejší produkty se odstraňují proudem plynu nebo unikají do komory se sníženým tlakem.
CVŘ CVŘ – Centrum Výzkumu Řež, s. r. o., dceřiná společnost Ústavu jaderného výzkumu, a. s., sídlící společně ve stejném areálu nedaleko Prahy (s detašovanými pracovišti v Plzni a v Brně).
Cydonia Cydonia – oblast Marsu, 40° zeměpisné šířky severně, ve které se nalézají mýtické „úkazy“ nazývané Tvář a Město.
Cyklóna Cyklóna – oblast, ve které je oproti okolní atmosféře snížený tlak.
Cyklotron Cyklotron – slouží k urychlování nabitých částic, které jsou vedeny na kruhové dráze pomocí magnetického pole. Vlastní urychlování probíhá vysokofrekvenčním elektrickým polem v mezeře mezi elektrodami (duanty). Opakovaným průchodem dochází k urychlování. Prvního předchůdce cyklotronu postavil roku 1929 až 1931 americký fyzik Ernest Lawrence z University of California.
Cyklotronní frekvence Cyklotronní frekvence – frekvence šroubovicového (Larmorova, gyračního) pohybu elektronů kolem magnetických siločar. Důležitá je tzv. cyklotronní rezonance, při které je vlna absorbována na této frekvenci. Z cyklotronní rezonance lze určit magnetické pole plazmatu. Cyklotronní frekvence je rovna QB/m.
Cyklotronní maserová nestabilita Cyklotronní maserová nestabilita – nestabilita v plazmatu, při které elektromagnetická vlna uspořádá fázi cyklotronního pohybu elektronů tak, aby emitovaly synchrotronní záření ve fázi s původní vlnou. Výsledkem jsou polarizované radiové emise na frekvenci blízké cyklotronní frekvenci. Tyto emise byly pozorovány u Země, Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu.
Cyklotronní rezonance Cyklotronní rezonance – ECR (Electron Cyclotron Resonation), rezonanční pohlcování elektromagnetických vln na frekvenci rotace elektronů kolem magnetických silokřivek. Tato frekvence se nazývá cyklotronní a je přímo úměrná magnetickému poli.
Cyklotronní záření Cyklotronní záření – záření generované elektrony rotujícími kolem magnetických siločar nebo elektrony kmitajícími v měnícím se magnetickém poli. Ve spektru záření dominuje cyklotronní frekvence a její násobky.
Cytoplazma Cytoplazma – tekuté vnitřní prostředí buňky ohraničené buněčnou mem­brá­nou, které zahrnuje veškeré buněčné struktury mimo jádra, například organely.
Cytoskelet Cytoskelet – buněčná kostra, opěrný a pohybový aparát buňky, dynamická struktura průběžně tvořená polymerací a rozkládaná disociací podle aktuálních potřeb. Buněčná kostra se skládá z vláken a tubulů. Její funkce je strukturní, ochranná i transportní.
CZ-3A CZ-3A – čínská nosná raketa řady CZ (Chang Zheng, Dlouhý pochod) čerpající z amerických a ruských vzorů. Celková počáteční hmotnost je kolem 240 t, délka 52,5 m, průměr 3,35 m a nosnost 2 500 kg na geostacionární dráhu.
D mezon D mezon – částice složená z kvarku c a antikvarku d. Kvark c je podstatně hmotnější a tvoří centrum, kolem kterého "obíhá" lehký antikvark d.
D-Zero D-Zero – D0, DØ, DZERO, jeden ze dvou velkých detektorů na urychlovači Tevatron. D0 pracoval již od roku 1992 a zaměstnával přibližně 550 vědců z osmnácti zemí světa. Detektor měl rozměry 9×9×15 m a vážil kolem 5 000 tun. Mezi největší objevy patří objev „b“ (bottom) kvarku, „t“ (top) kvarku a exotických baryonů Ξ_b a částice Ω_b. V posledních letech se na Tevatronu zkoumalo narušení CP symetrie. Pomocí dat z D0 byl výrazně omezen rozsah možných hmotností Higgsovy částice.
Dalekohled Gregoryho Dalekohled Gregoryho – zrcadlový dalekohled, který navrhl skotský matematik James Gregory v roce 1663. Má vrtané primární zrcadlo a konkávní sekundární zrcadlo za primárním ohniskem. Světelný svazek se odráží od sekundárního zrcadla a vrací se pak otvorem v primárním zrcadle do okuláru. Na rozdíl od jiných dalekohledů není obraz převrácený.
Dalton Dalton – Da, jednotka molekulární hmotnosti. Velikostí odpovídá atomové hmotnostní jednotce, atomic mass unit, u, rovné jedné dvanáctině hmotnosti volného izotopu ¹²C v základním stavu. U makromolekul, jako jsou například nukleové kyseliny či bílkoviny, se často používají násobné jednotky, kilodaltony kDa a megadaltony MDa.
DAMA/LIBRA DAMA/LIBRA – experiment hledající částice temné hmoty (wimpy) v italské národní laboratoři pod horou Gran Sasso. Experiment poskytuje jakýsi signál již od roku 1996. Jde o scintilační NaI detektor. V první fázi (1996 až 2002) byl detektor provozován s 87 kilogramy scintilační látky pod názvem DAMA (DArk MAtter). Od roku 1998 byla v signálu rozpoznána relativně slabá roční variace. Ta by mohla být způsobena tím, jak Země v průběhu roku letí střídavě ve směru toku wimpů a proti toku wimpů vázaných gravitačně s Galaxií. Od roku 2003 pracuje detektor pod názvem Libra s 233 kg scintilační látky NaI/Th a v získávaném signálu jsou roční variace velmi výrazné.
Darmstadtium Darmstadtium – 18. transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 110 oznámili němečtí fyzici z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu v roce 1994. Prvek byl poté pojmenován podle jména města, v němž byl připraven.
DART DART – Double Asteroid Redirection Test. Mise s cílem vychýlit měsíček Dimorphos obíhající planetku Didymos. Odstartovala dne 24. 11. 2021 ze základny Vandenberg, do planetky narazila dne 27. 9. 2022 a zkrátila její oběžnou dobu o 33 minut.
Dávkový ekvivalent Dávkový ekvivalent – radiobiologická veličina kvantifikující rozdílný radio­bio­lo­gický účinek různých druhů záření prostřednictvím funkce LET (Linear Energy Transfer). Jednotkou je jeden sievert (Sv).
DDI DDI – dipól-dipólová interakce.
De Broglieho vlnová délka De Broglieho vlnová délka – každý objekt mikrosvěta se chová někdy jako částice a někdy jako vlna. Louis de Broglie jako první nalezl vztah λ = h/mv pro vlnovou délku příslušející částici o hmotnosti m a rychlosti v. Vlna přidružená objektu má v kvantové mechanice význam amplitudy pravděpodobnosti výskytu částice.
De Broglieova vlna De Broglieova vlna – vlna, kterou se projevují hmotná tělesa (částice) v mikrosvětě. Každý objekt mikrosvěta se v některých experimentech chová jako vlna a v některých jako částice. Tento dualizmus vln a částic je jedním ze základních projevů kvantového světa. Vlnová délka de Broglieovy vlny je nepřímo úměrná součinu hmotnosti a rychlosti částice. Vlna přidružená objektu má v kvantové mechanice význam amplitudy pravděpodobnosti výskytu částice.
Deaminace Deaminace – odstranění aminoskupiny –NH₂ z organické molekuly.
Debyeova délka Debyeova délka – typická vzdálenost v plazmatu, ve které je potenciál bodového náboje odstíněn v poměru 1/e.
Decibel Decibel – logaritmická míra útlumu, kterou zavedli v roce 1923 inženýři Bellových telefonních laboratoří. Útlum v decibelech je definován jako 10 log(I/I₀). Dnes se tato jednotka využívá i pro logaritmickou míru poměru nejrůznějších dalších veličin, například akustického tlaku.
Deep Impact Deep Impact – mise NASA ke kometě Tempel 1, start 12. 1. 2005, dopad impaktoru na kometu proběhl 4. 7. 2005. Sondu vynesla nosná raketa Delta 2, hmotnost sondy při startu byla 1 020 kg, primární anténa pro přenos dat měla průměr 1 metr a zajišťovala přenosovou rychlost 175 kb/s. Maximální výkon slunečních článků byl 620 W. Po úspěchu u komety Tempel 1 pokračovala mise pod názvem EPOXI a sonda dne 4. listopadu 2010 prolétla ještě kolem komety Hartley 2. Mise byla ukončena po ztrátě signálu ze sondy v září 2013.
Defibrilátor Defibrilátor – lékařský přístroj schopný za pomoci elektrického impulzu obnovit funkci srdce. Srdeční sval musí být okysličený a nepříliš poškozený například infarktem či zraněním. Jeho použití je součástí kardiopulmonální resuscitace.
Degenerovaný plyn Degenerovaný plyn – plyn s natolik extrémní hustotou, že dominují jeho kvantové vlastnosti. Například tlak už není dán stavovou rovnicí ideálního plynu, ale kvantovými vlastnostmi fermionů či bosonů, z nichž je plyn tvořen. V případě fermionů je tlak dominantně určen Pauliho vylučovvacím principem.
Degradace Pluta Degradace Pluta – po vyřazení Pluta ze seznamu planet začali američané používat nové sloveso „zplutovat“ nebo „být zplutován“ (to be plutoed), které se používá ve smyslu „ztratit pozici“ – obvykle bez vlastního přičinění.
Deklinace Deklinace – oblouk mezi světovým rovníkem a hvězdou měřený po deklinační kružnici hvězdy ve stupních. (světový rovník 0°, severní světový pól 90°, jižní světový pól –90°).
Dekontaminace Dekontaminace – 1. proces snížení počtu živých mikroorganizmů v daném objemu nebo na daném povrchu. Úplnou dekontaminaci, tj. likvidaci všech živých organizmů nazýváme sterilizací.

2. zbavení nečistot.
Délka výstupného uzlu Délka výstupného uzlu – úhlová vzdálenost výstupného uzlu, tj. bodu, v němž trajektorie tělesa protíná ekliptiku, od jarního bodu.
Delta II Delta II – nosná raketa využívaná NASA. Raketa byla původně navrhnuta po katastrofě raketoplánu Challenger společností McDonnell Douglas, která později fúzovala se společností Boeing. Od roku 2006 byla vyráběna společností United Launch Alliance. Tato raketa měla mnoho variant s výškou 38 až 39 metrů, průměrem 2,44 metru a hmotností 150 až 230 tun. Od svého zavedení roku 1989 provedla raketa Delta II celkem 156 startů. K poslednímu startu došlo 15. září 2018 a v současné době se již nepoužívá. Během své aktivní kariéry vynesla více než 60 významných vědeckých družic a sond.
Delta IV Heavy Delta IV Heavy – americká nosná raketa pro velké náklady. Vyvíjena byla společností McDonnell Douglas, později United Launch Alliance. Verze Heavy rakety Delta IV vznikla sdružením tří prvních stupňů raket Delta IV, označovaných jako CBS (Common Booster Stage), každý poháněný jedním motorem RS-68A s celkovým tahem 9,4 MN. Druhý stupeň označovaný jako DCSS (Delta Cryogenic Second Stage) pohání jeden raketový motor RL-10-B-2 s tahem 110 kN. Její rozměry jsou následující: výška 72 metrů, průměr 5 metrů (jeden CBS má průměr 5 metrů) a hmotnost 733 tun. Raketa je schopná vynést na nízkou oběžnou dráhu 28 tun nákladu a na geostacionární dráhu 14 tun nákladu. V roce 2014 vynesla kabinu Orion (test pro budoucí lety k Měsíci) a v roce 2018 sluneční sondu Parker Solar Probe.
DEMETER DEMETER – Detection of Electro-Magnetic Emissions Transmitted from Earthquake Regions, francouzská družice určená k měření ionosférických poruch v důsledku seismické a vulkanické aktivity. Startovala v roce 2004, v roce 2005 byla umístěna na kvaziheliosynchronní dráze ve výšce 550 km nad zemským povrchem, zanikla v roce 2010.
DEMO DEMO – DEMOnstration Power Station, ukázkový prototyp termojaderné elektrárny, který má být postaven po ověření základních principů na tokamaku ITER. Uvažuje se o výkonu 2 gigawatty a zprovoznění v druhé polovině 30. let 21. století. Vše ale závisí na úspěchu či neúspěchu tokamaku ITER, který má být zprovozněn po roce 2025. V současnosti není ještě dokončen ani návrh této elektrárny.
Deoxyribóza Deoxyribóza – přesněji 2’ deoxyribóza, derivát ribózy, ve které je hydroxylová skupina –OH na druhém uhlíku nahrazena vodíkem.
Depletiční vrstva Depletiční vrstva – oblast v okolí PN přechodu, ve které majoritní nositelé náboje difundují na druhou stanu PN přechodu, kde jsou minoritními nositeli náboje a rekombinují. Tímto procesem se v okolí přechodu vytvoří oblast, kde se nevyskytují volní nositelé náboje.
Depolarizace Depolarizace – depolarizace buněčné membrány. Uvnitř buňky v klidovém stavu je potenciál nižší než v prostředí vně buňky. Depolarizace buněčné membrány je děj, při kterém se snižuje rozdíl potenciálů na vnitřní a vnější straně buněčné membrány. V průběhu tohoto děje může dojít k transpolarizaci, kdy je uvnitř buňky vyšší potenciál než vně. Depolarizace membrány je obvykle spojena s aktivací buňky.
Depurinace Depurinace – odstranění purinu z organické molekuly. Purin je dusíkatá heterocyklická sloučenina. Je tvořena spojeným pyrimidinovým a imidazolovým kruhem. V DNA je zastoupen bázemi adeninem a guaninem. K purinům patří také kofein nebo kyselina močová.
Depyrimidace Depyrimidace – odstranění pyrimidinu z organické molekuly. Pyrimidin je dusíkatá heterocyklická sloučenina. Je tvořena pyrimidinovým kruhem. V DNA je zastoupen bázemi tyminem a cytosinem, v RNA se ještě navíc vyskytuje jako uracil.
DESTINY DESTINY – Dark Energy Space Telescope. Projekt sondy NASA, která by za pomoci supernov typu Ia měla zkoumat expanzi vesmíru. Uvažuje se o dalekohledu 1,65 m velikém.
Destiny (ISS) Destiny (ISS) – americký laboratorní modul připojený k Mezinárodní vesmírné stanici v roce 2001.
DESY DESY – Deutsches Elektronen SYnchrotron, německé výzkumné centrum částicové fyziky s laboratořemi v Hamburku a Zeuthenu, které bylo založeno v roce 1959. K nejvýznamnějším zařízením patří synchrotronový zdroj záření PETRA III (obvod 2,3 km) a velký evropský laser na volných elektronech European XFEL s délkou 3,4 km, který byl uveden do provozu v září 2017.
Deuterium Deuterium – těžký vodík, v jádře má jeden proton a jeden neutron. V průměru na Zemi připadá na 7 000 atomů normálního vodíku jeden atom deuteria. Jde o stabilní izotop vodíku.
Deuteron Deuteron – jádro těžkého vodíku, obsahuje jeden proton a jeden neutron. V průměru na Zemi připadá na 7 000 atomů normálního vodíku jeden atom deuteria. Jde o stabilní izotop vodíku.
Dewarova nádoba Dewarova nádoba – vakuově izolovaná nádoba s odrazivým vnitřním povrchem. Dewarova nádoba obsahující chladící médium se nazývá kryostat.
DFMI DFMI – Dust Flux Monitor Instrument, zařízení pro sledování mezihvězdného a kometárního prachu umístěné na sondě Stardust.
Diamant Diamant – forma uhlíku s plošně centrovanou kubickou (diamantovou) krystalovou mříží. Sousední vazby (tzv. σ vazby) svírají úhel 109°28′ a jejich délka je 0,154 nm.  Za normálních podmínek je teplota tání 3 500 °C, hustota 3,51 g/cm³ a index lomu n = 2,417. Je-li dotován kyslíkovými ionty, stane se polovodičem typu n.
Diamantová kovadlina Diamantová kovadlina – zařízení, ve kterém je vzorek vystaven vysokému tlaku mezi dvěma diamantovými nástavci. Rovnoměrného rozložení tlaku na vzorek je dosaženo vyplněním prostoru kapalinou, například vodou, nebo dokonalým utěsněním prostoru.
Diazenitál Diazenitál – přístroj na určování průchodu hvězd výškovou kružnicí (prochází zenitem a nadirem). Využívá pravoúhlý hranol ležící ve svislé rovině a rtuťový horizont. Přístrojem se pozorují tři obrazy hvězdy, při průchodu hvězdy výškovou kružnicí mají boční obrazy od sebe stejnou úhlovou vzdálenost.
Diazenylium Diazenylium – jedna z prvních molekul (N₂H⁺) objevených v mezihvězdném prostoru. Díky její afinitě k plynnému oxidu uhelnatému se využívá k jeho detekci ve vzdáleném vesmíru.
Dickův jev Dickův jev – změna sledované průměrné frekvence pasivního frekvenčního standardu způsobená interakcí s měřícím zařízením, které v pravidelných cyklech měří frekvenci oscilátoru. Měřící zařízení je zpravidla realizováno jako zpětnovazební smyčka, která měří a průměruje frekvenci oscilátoru v nějakých cyklech. Do měření zanáší šum v okolí periody měřících cyklů a jejích vyšších harmonických. Šum se přenáší do samotného oscilátoru a ovlivňuje měřenou hodnotu. Dickův jev je největším omezením pro stabilitu frekvenčního zdroje. Objevil ho George John Dick z Kalifornského institutu technologií v roce 1987.
Didymos Didymos – binární systém planetek Didymos (780 m) – Dimorphos (160 m) náležící k Apollonově rodině.
Diferenciální rovnice Diferenciální rovnice – rovnice, která obsahuje hledanou funkci a její různé derivace. Jen ve výjimečných případech lze řešení nalézt analyticky, většinou se hledají numericky na počítačích.
Difrakce Difrakce – ohyb. Skládání mnoha vln do maxim a minim charakteristické vlnové délky. Zdrojem skládaných vln může být okraj malého otvoru, hrana překážky nebo periodická struktura (například krystalová mřížka).
Dimenzionální redukce Dimenzionální redukce – standardní matematická či fyzikální procedura aproximující určitý model tím, že se zaměříme pouze na určité vybrané stupně volnosti, zatímco všechny ostatní stupně volnosti ignorujeme. Například obtížně představitelnou pětirozměrnou varietu můžeme dimenzionální redukcí převést na matematicky snáze uchopitelný útvar s menším počtem dimenzí.
Dimer Dimer – molekula složená ze dvou kovalentně vázaných podjednotek, takzvaných monomerů.
Dimorphos Dimorphos – menší z planetek systému Didymos (780 m) – Dimorphos (160  m). Stala se cílem mise sondy DART. Po jejím nárazu se zkrátila doba jejího dvanáctihodinového oběhu o 33 minut.
DIRBE DIRBE – Diffuse Infrared Background Experiment, přístroj ke sledování difúzního IR pozadí umístěný na družici COBE určené k výzkumu mikrovlnného záření pozadí.
Disociace molekuly Disociace molekuly – rozklad molekuly na menší složky. Energie potřebná k oddělení částí molekuly se nazývá disociační. Nejčastější disociace je elektrolytická (typicky ve vodných roztocích), kdy je rozštěpení molekul způsobené tepelným pohybem polárního rozpouštědla. Za teorii elektrolytické disociace dostal v roce 1903 švédský fyzik a chemik Svante August Arrhenius Nobelovu cenu. Dalším typem je fotodisociace, při které je energie získána pohlcením fotonu světelného záření.
Disociační energie Disociační energie – energie, při které molekula přestává být stabilní a dělí se na menší složky.
Disperze Disperze – závislost rychlosti vlny na vlnové délce. Pokud se vlny různých vlnových délek šíří daným prostředím různě rychle, dochází k postupné změně tvaru vlnového balíku.
Disperzní relace Disperzní relace – vztah mezi vlnovým vektorem a úhlovou frekvenci. Nelineární vztah vede k závislosti rychlosti šíření vlny na vlnové délce (tzv. disperzi).
DISR DISR – Descent Imager/Spectral Radiometer, zařízení umístěné v pouzdře Huygens, které přistálo na Saturnově měsíci Titan v lednu 2005.
Divergence Divergence – matematická operace, která je testem na zdroje polí. Tam, kde je divergence nulová, není zdroj pole, tam kde je kladná, pole vyvěrá, a tam, kde je záporná, pole mizí.
Divertor Divertor – konfigurace pole a vnitřní stěny, která slouží k oddělení plazmatu od stěny a následně k odčerpávání nabitých částic vznikajících při reakci. Jedná se zejména o helium nebo nečistoty způsobené interakcí částic plazmatu se stěnami reaktoru. Proces odčerpávání nečistot probíhá během výboje. Částice unikající z plazmatu jsou vedené toroidálním magnetickým polem kolem tzv. X-bodu – místa nulového poloidálního magnetického pole vytvořeného dodatečnými cívkami. V komoře se divertor z praktických (konstrukčních) důvodů realizuje zpravidla na dně vakuové nádoby. Protože je podél silokřivek magnetického pole konstantní tlak, je v oblasti chladnějšího divertoru výrazně vyšší hustota plazmatu, a proto jde o oblast ideální z hlediska vakuového čerpání.
Dlouhý pochod Dlouhý pochod – řada nosných raket vyvíjených Čínskou lidovou republikou. Anglický název je Long March, český přepis Čchang-čeng. Poprvé byla raketa využita k vynesení družice na oběžnou dráhu v roce 1970. Do dubna 2020 se uskutečnilo 330 startů této nosné rakety.
DLR DLR – Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt, německá národní vesmírná agentura. Jde o německé národní centrum pro letectví, vesmírné lety a dopravu založené v roce 1997. Roční rozpočet je přes jednu miliardu eur. Ředitelství je v Kolíně nad Rýnem.
DMR DMR – Differential Microwave Radiometer, rozdílový mikrovlnný radiometr, přístroj na družici COBE určený ke sledování reliktního záření.
DN-NIM DN-NIM – Double Negative - Negative Index Metamaterial. Metamateriál, který má zápornou permitivitu i permeabilitu. Někdy se označuje jako LH materiál; označení LH (Left Handed) znamená, že vektory k, E, B zde tvoří levotočivou ortogonální soustavu (v izotropním prostředí).
DNA DNA – Deoxyribonucleic acid, deoxyribonukleová kyselina. Jde o nukleovou kyselinu, jejíž cukernou složkou je 2'-deoxyribóza. Báze jsou tvořeny především čtveřicí adenin, thymin, guanin a cytosin; vzájemně komplementární jsou nukleotidy s adeninem a thyminem, a nukleotidy s cytosinem a guaninem. DNA vytváří dvoušroubovici z navzájem komplementárních opačně orientovaných řetězců, pracovního a paměťového. Její hlavní funkcí je uchovávání genetické informace.
DNA ligáza DNA ligáza – enzym katalyzující vznik fosfodiesterové vazby mezi hydroxylovou skupinou 3' konce a fosfátovou skupinou 5' konce. ATP se váže v aktivním místě a štěpí se na AMP a pyrofosfát. Energie z této reakce je využita při tvorbě nové vazby. Využívá se například k ligování Okazakiho fragmentů při replikaci nebo při opravách jednovláknových i dvouvláknových zlomů.
DNA origami DNA origami – samoorganizující se 2D a 3D objekty, které díky přilnavosti většího množství vzájemně komplementárních úseků DNA zaujmou požadovaný tvar a vytvářejí příčné můstky mezi dvoušroubovicemi DNA.
DNA počítače DNA počítače – řešení paralelní úloh pomocí párování komplentárních úseků DNA.
DNA polymeráza DNA polymeráza – enzym, který podle jednoho vlákna DNA syntetizuje k němu komplementární vlákno. Výchozí vlákno slouží jako šablona, podle které je budováno nové vlákno. Svoji činnost však polymeráza nemůže zahájit v libovolném místě, potřebuje, kousek již navázané komplementární nukleové kyseliny, primer, který začne prodlužovat. Polymeráza prodlužuje nové vlákno vždy ve směru od 5′ konce k 3′ konci nukleové kyseliny.
Doba kamenná Doba kamenná – jedno z období pravěku (cca 3 miliony let př. n. l. až 4. tisíciletí př. n. l.). Dělí se na paleolit (starší dobu kamennou, cca do 11. tisíciletí př. n. l.), mezolit (střední dobu kamennou, cca do 8. tisíciletí př. n. l.), neolit (mladší dobu kamennou, cca do 5200 př. n. l.) a eneolit (pozdní dobu kamennou, cca do 3500 př. n. l.).
Doba ledová Doba ledová – chladnější období v dlouhoperiodických změnách klimatu charakteristické růstem polárního ledu i horských ledovců. Zvýšená ledová pokrývka je v dobách ledových zdokumentována na severoamerickém a evropském kontinentu. Ze známých period jde o 41 000 let a 100 000 let, pravděpodobně budou existovat i delší periody. Poslední doba ledová skončila před 10 000 lety.
Doba slovanská Doba slovanská – období, kdy na našem území žijí Slované. Mělo by jít o časový úsek začínající v 6. až 7. století, kdy se při tzv. druhé etapě stěhování národů slovanské kmeny přesunuly z východu do střední, východní a jihovýchodní Evropy. Jazyk Slovanů patří mezi indoevropské jazyky.
DOE DOE – Department of Energy. Ministerstvo energetiky Spojených států.
Dolní hybridní rezonance Dolní hybridní rezonance – LHR (Lower Hybrid Resonance), rezonanční pohlcování elektromagnetických vln elektrony a ionty na frekvenci dané geometrickým průměrem elektronové a iontové cyklotronní frekvence. Pod dolní hybridní frekvencí se nemůže šířit mimořádná elektromagnetická vlna.
Dopant Dopant – nečistota přidávaná záměrně v malém množství do krystalické mříže. Jejím účelem je ovlivnit optické a elektrické vlastnosti krystalu.
Dopplerův jev Dopplerův jev – změna frekvence vlnění při vzájemném pohybu zdroje a pozorovatele. Přibližuje-li se pozorovatel ke zdroji, naměří vyšší frekvenci, než když se vzdaluje. Může jít o zvukové, elektromagnetické i jakékoli jiné vlnění. Jev poprvé popsal rakouský matematik a fyzik Christiaan Doppler (1803–1853), který část svého krátkého života strávil jako profesor pražské Polytechniky, předchůdkyni dnešního ČVUT v Praze.
Dorsiflexe Dorsiflexe – pohyb kotníku zmenšující úhel mezi nohou a chodidlem (například přitažení prstů vzhůru). Odpovídající svaly se nazývají dorzální flexory, typickým příkladem je holenní sval. Opakem je zvětšení úhlu neboli plantarflexe.
Double Star Double Star – čínsko-evropská mise dvou družic zkoumající magnetosféru Země. Společný projekt Čínské národní kosmické agentury CNSA a Evropské kosmické agentury ESA. Družice startovaly v prosinci 2003 a červenci 2004. Jedna ze sond byla navedena na rovníkovou (570 × 78 970 km, sklon 28,5°) a druhá na polární (700 × 39 000 km, sklon 90°) dráhu. Jejich data doplňovala měření evropské čtveřice družic CLUSTER. Mise byla ukončena v říjnu 2007.
Drakonický měsíc Drakonický měsíc – doba mezi dvěma průchody Měsíce týmž uzlem, 27,21222 dní.
Draslík Draslík – Kalium, velmi důležitý a reaktivní prvek ze skupiny alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Volný kov se poprvé podařilo připravit roku 1807 siru Humphry Davymu.
Drip-line Drip-line – hranice počtu protonů či neutronů, při jejímž překročení jádro není vázané. Vymezuje tak maximální množství protonů a neutronů, které jádro může mít.
Druhohory Druhohory – geologické období, které započalo asi před 251 miliony lety a skončilo před 65 miliony lety. Dělí se na trias, juru a křídu. V druhohorách se prakontinent Pangea rozdělil na jednotlivé kontinenty. Typickou faunou druhohor byli velcí plazi.
Druhý termodynamický zákon Druhý termodynamický zákon – zákon určující směr přírodních procesů. Lze ho formulovat mnoha způsoby: 1) existuje integrační faktor k diferenciálu tepla; 2) teplo nemůže samovolně proudit z chladnějšího na teplejší těleso; 3) entropie uzavřené soustavy roste, maxima dosáhne v termodynamické rovnováze; 3) nelze sestrojit trvale pracující termodynamický stroj, který by konal práci ochlazováním jediné lázně (perpetuum mobile druhého druhu).
Ds mezon Ds mezon – částice složení z kvarku c a antikvarku s. Antikvark s má opět menší hmotnost než kvark c, který tvoří přirozené centrum systému.
DSN DSN – Deep Space Network. Jde o mezinárodní komunikační síť antén sloužící podpoře meziplanetárních letů a radioastronomických pozorování. Síť začala budovat NASA a dnes ji tvoří tři sedmdesátimetrové antény umístěné na Zemi v přibližných rozestupech 120°: Goldstone (poušť Mojave v Kalifornii), v blízkosti Madridu (Španělsko) a v blízkosti Canberry (Austrálie).
DSR DSR – Doubly Special Relativity, dvojitá speciální relativita, modifikace Einsteinovy speciální relativity, která požaduje nejenom konstantnost rychlosti světla, ale i nezávislost Planckovy délky na pohybu pozorovatele. Teorii navrhli v roce 2001 Giovanni Amelino-Camelia a João Magueijo.
DSS DSS – Digitized Sky Surveys (DSS 1, DSS 2) jsou celooblohové digitalizované přehlídky snímků z Palomarského (USA) a Schmidtova (Anglie) dalekohledu. Snímky pokrývají pásma E, V, J, R a N. Fotografické desky zabírající pole 6,5°×6,5° byly skenovány s rozlišením 1″. Snímky jsou přístupné ve formátech FITS a GIF.
Dst Dst – Disturbance Storm Time, jeden z indexů popisujících narušení magnetického pole Země. Jde o hodinový průměr odchylky vodorovné složky pole, měřený v blízkosti rovníku pozemními magnetometry. Měření se provádějí v blízkosti rovníku proto, že zde vodorovná složka pole dominuje. Odchylky od normální hodnoty jsou vždy záporné a jsou způsobeny prstencovým proudem elektronů a protonů. Tyto částice driftují v magnetosféře v rovině rovníku napříč zemským silokřivkám. Driftování je způsobeno zakřivením silokřivek a změnou velikosti magnetického pole se vzdáleností od Země. Výsledný elektrický proud teče od východu k západu.
Dubnium Dubnium – 13. transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderném reaktoru nebo urychlovači částic. První příprava prvku s atomovým číslem 105 byla ohlášena roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu.
Dukeova univerzita Dukeova univerzita – americká soukromá univerzita v Durhamu v Severní Karolíně. Tato světoznámá univerzita byla založena v roce 1838. Mezi absolventy jsou čtyři nositelé Nobelovy ceny za fyziku. Univerzita má 4 000 zaměstnanců a 17 000 studentů (rok 2021).
DUNE DUNE – Deep Underground Neutrino Experiment, neutrinový experiment budovaný od roku 2017 v hloubce 1,5 kilometru pod zemí v Jižní Dakotě ve Sanfordově laboratoři, na místě slavného detektoru Homestake. Detektor bude mít čtveřici subdetektorů zásobených neutriny z 1 300 kilometrů vzdáleného Fermilabu. Se zprovozněním se počítá v roce 2027.
Dusík Dusík – Nitrogenium, plynný chemický prvek tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777. Poté co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená ledkotvorný, který se udržel v latinském označení nitrogenium.
Dusíková vakance Dusíková vakance – porucha v krystalické mříži diamantu, která je tvořena dvojicí vázaných poruch: chybějícím atomem uhlíku a v jeho blízkosti vázaným atomem dusíku. Elektrony v takovéto párové poruše jsou mimořádně citlivé na elektrické a magnetické pole. Dusíková vakance může sloužit jako citlivý senzor, qubit nebo jako základní prvek pevnolátkového maseru za pokojové teploty.
DVD DVD – Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc, formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. DVD nosič je zpětně kompatibilní s CD nosičem, a proto se mu značně podobá. Příčný odstup stop je 0,74 μm. Pro čtení dat se používá laserové světlo s vlnovou délkou 660 nm.
Dvojbran Dvojbran – čtyřpól, je model reálných soustav se dvěma vstupními póly a dvěma výstupními póly. Vztahy mezi jednotlivými póly vyjadřují matice 2×2, které popisují vnitřní uspořádání dvojbranu. V teorii elektrických obvodů jsou póly elektrické svorky, v optice jsou póly vstupní a výstupní paprsky.
Dvojhvězda Dvojhvězda – dvě hvězdy, které jsou na obloze blízko u sebe. Fyzická dvojhvězda: objekty jsou gravitačně vázané. Optická dvojhvězda: Objekty se náhodně promítají na stejné místo oblohy a jsou v různých vzdálenostech.
DVS DVS – Dynamic Vision Sensor, senzor dynamického vidění, kamera zaznamenávající vývoj obrazu.
Dwarf Galaxy Dwarf Galaxy – trpasličí galaxie. Galaxie velmi malých rozměrů o hmotnosti 10⁹÷10¹⁰ M_S, často nepravidelného tvaru. Obsahují hvězdy nejrůznějšího stáří, a proto je lze spektroskopicky odlišit od obřích kulových hvězdokup, ve kterých se nachází jen velmi staré hvězdy.
DWE DWE – Doppler Wind Experiment, zařízení umístěné v pouzdře Huygens, které v lednu 2005 přistálo na Saturnově měsící Titan.
Dynamický ohřev Dynamický ohřev – probíhá při gravitační interakci mnoha těles v rotujím disku, pokud mají výrazně excentrické dráhy. Takový disk nazýváme dynamicky excitovaný (horký). Pokud jsou dráhy převážně kruhové, interakce mezi tělesy je výrazně nižší a hovoříme o dynamicky chladném disku.
Dysprosium Dysprosium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, 10. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě speciálních slitin pro jadernou energetiku a při výrobě laserů. Dysprosium objevil roku 1886 francouzský chemik Paul-Emile Lecoq de Boisbaudran.
Dystonie Dystonie – mimovolní svalové stahy a křeče, které vedou ke kroucení, záškubům a atypickému postavení postižených částí těla. Může postihnout jakoukoli část těla a často je vyprovokována zcela běžným pohybem.
E-ELT E-ELT – (European Extremely Large Telescope, Evropský extrémně velký dalekohled, pozemský dalekohled, který bude pozorovat vesmír v optickém a blízkém infračerveném oboru spektra. Staví se na chilské hoře Cerro Armazones. Do provozu má být uveden v roce 2024. Jeho primární zrcadlo bude segmentové, celkem o průměru 39,3 m. Vzhledem k účasti Brazílie v projektu byl dalekohled v roce 2017 přejmenován na ELT (Extrémně velký dalekohled).
EACC EACC – Enviromentally Assisted Corrosion Cracking
EADS Astrium EADS Astrium – European Aeronautic Defence and Space Company, evropský výrobce kosmické techniky. Společnost vznikla v roce 2 000 fúzí společností Matra Marconi Space a kosmického oddělení společnosti DaimlerChrysler Aerospace. Aktivity zahrnují především vědecký výzkum vesmíru, sledování Země a komunikační a navigační systémy. Společnost má roční obrat 1,2 miliardy dolarů, 7 200 zaměstnanců a pobočky ve Velké Británii, Německu, Francii a Španělsku.
Eagle Eagle – Orel, název lunárního modulu Apolla 11. Přistál 20. 7. 1969 v oblasti Moře klidu. Neil Armstrong a Buzz Aldrin tvořící jeho posádku stanuli jako první lidé na cizím vesmírném tělese. Repliku modulu ve skutečné velikosti 8×9×9 m lze navštívit i zevnitř prohlédnout pouze v pražském planetáriu.
Ebit Ebit – entanglovaný neboli provázaný bit. Provázané qubity jsou základem kvantového počítače.
EDFA EDFA – Erbium Doped Fiber Amplifier, vláknový zesilovač elektromagnetického signálu dopovaný erbiem. Zeslabený signál z optického vlákna je smísen se silným signálem jiné frekvence, který excituje erbiové atomy v zesilovači. Tyto excitované atomy předají energii zeslabenému signálu a poté se vrátí na původní energetickou hladinu. Jde o přímé zesílení signálu bez nutnosti ho převádět na elektrický signál.
Ediakara Ediakara – poslední perioda starohor, probíhala před 635 až 539 miliony lety. Oteplení v tomto období přináší vývoj mnohobuněčných organizmů, jejichž otisky nacházíme na různých místech Země. Období bylo pojmenováno podle Ediakarského hřebene v Austrálii, v němž jsou vrstvy z tohoto období.
Efektivní dávka Efektivní dávka – E, radiobiologická veličina kvantifikující celkovou újmu organizmu s ohledem na rozdílný radiobiologický účinek různých druhů záření a současně na rozdílnou radiosenzitivitu různých orgánů a tkání exponovaných ionizujícím zářením. Efektivní dávka je součinem E = w_TH tkáňového váhového faktoru w_T (bezrozměrný) a ekvivalentní dávky H (sievert). Tkáňové váhové faktory vyjadřují míru radiosenzitivity jednotlivých orgánů a tkání lidského těla. Suma váhových faktorů přes všechny orgány a tkáně je rovna jedné, takže při zcela homogenním ozáření celého těla by se efektivní dávka rovnala ekvivalentní dávce. Jednotkou je jeden sievert (Sv).
Efektivní hmotnost Efektivní hmotnost – zdánlivá hmotnost částice v poli mnoha jiných částic. Při pohybu na částici působí síly od ostatních částic. Částice pak reaguje na vnější elektrická a magnetická pole tak, jako by měla hmotnost lišící se od její klidové hmotnosti. Taková hmotnost se nazývá efektivní hmotnost; může být různá v různých směrech, obecně se jedná o tenzorovou veličinu.
Efemeridy Efemeridy – součást navigační zprávy pro GPS obsahující velmi přesná data o poloze dané družice. Jsou vytvářeny Hlavním řídícím střediskem GPS, které je průběžně vypočítává na základě sledování drah družic pozemními stanicemi. Přibližně jednou za hodinu je aktualizované vysílá jednotlivým družicím, které je zahrnují do svých navigačních zpráv. Platnost efemerid trvá nanejvýše čtyři hodiny.
Efemeridy (astronomické) Efemeridy (astronomické) – tabulka poloh astronomického objektu na obloze v daný okamžik, často doplněná o další údaje. Slovo pochází z řeckého ephemeros (denní, pro každý den).
Efimovův efekt Efimovův efekt – jev, při němž tzv. rezonanční interakce s krátkým dosahem způsobí pro systém tří a více částic vznik efektivní interakce s dlouhým, v principu nekonečným dosahem. Efimovovy stavy pak tvoří nekonečnou posloupnost stavů s exponenciálně rostoucí velikostí a exponenciálně klesající vazebnou energií. Efekt je důležitý pro vazbu některých hal=o jader, molekul, a zřejmě hraje roli i pro Hoylův stav ¹²C.
EGRET EGRET – Energetic Gamma Ray Experiment Telescope, gama dalekohled na palubě družice Compton (1991-2000). Detekce probíhala v rozsahu 20 MeV až 30 GeV se zorným polem 80°. Dnes se často využívá katalog 271 bodových gama zdrojů objevených tímto přístrojem.
EHT EHT – Event Horizont Telescope, spojení osmi radioteleskopů a jejich polí do celosvětového přístroje. Projekt pochází z roku 2012 a v roce 2019 poprvé vyfotografoval bezprostřední okolí černé díry v centru galaxie M87. Součástí jsou tyto přístroje: ALMA (Atacama Large Millimeter Array), APEX (Atacama Pathfinder EXperiment), SPT (South Pole Telescope), JCMT (James Clerk Maxwell Telscope), SMA (Submillimeter Array), SMT (Submillimeter Telescope), LMT (Large Millimeter Telescope) a třicetimetrový radioteleskop IRAM (Institute for Radio Astronomy in the Millimeter Range) na Pico Veleta.
Einsteinium Einsteinium – jedenáctý člen řady aktinoidů, sedmý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Jako první identifikoval einsteinium Albert Ghiorso v roce 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley a současně ohlásil objev tohoto prvku i G. R. Choppin v Los Alamos.
Ekliptika Ekliptika – zdánlivá dráha Slunce na obloze. Průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná světovou sféru. Rovina ekliptiky je rovinou oběžné dráhy Země.
Ekvatoreál Ekvatoreál – dalekohled na paralaktické montáži, hlavní osa směřuje ke světovému pólu. K této ose je kolmá osa deklinační. Dalekohled může sledovat pohyb hvězdy pohybem v jediné ose.
Ekvivalentní dávka Ekvivalentní dávka – H, radiobiologická veličina kvantifikující rozdílný radio­bio­logický účinek různých druhů záření prostřednictvím tzv. radiačního váhového faktoru w_R. Ten je roven jedné pro řídce ionizující záření (fotony, elektrony) a narůstá až na hodnotu 20 pro hustě ionizující částice (neutrony, alfa částice, štěpné fragmenty, urychlená jádra apod.). Ekvivalentní dávka je součinem H = w_RD radiačního váhového faktoru w_R (bezrozměrný) a absor­bo­vané dávky D (gray). Jednotkou je jeden sievert (Sv).
ELC (ISS) ELC (ISS) – Express Logistic Carrier, brazilsko-americký modul, který bude připojen k Mezinárodní kosmické stanici v roce 2009. Jde o soubor podpůrných plošin a zdrojů energie pro experimenty prováděné za vnějšího tlaku.
Elektrické napětí Elektrické napětí – rozdíl elektrického potenciálu mezi dvěma místy, jde o elektrickou intenzitu sečtenou podél křivky mezi těmito body U = ∫E·dl. Napětí označujeme U, jednotkou je volt (V).
Elektrický dipólový moment Elektrický dipólový moment – veličina popisující nerovnoměrné rozložení náboje v objektu. Elektrický dipól si zjednodušeně můžeme představit jako objekt, na jehož jednom konci je lokalizován kladný náboj a na druhém záporný náboj. Dipólový moment je v tomto případě roven součinu náboje a velikosti objektu (resp. vzdálenosti separovaných nábojů). Například pro vodní molekuly je vzdálenost mezi kladným a záporným centrem 4×10⁻¹² m a dipólový moment činí 6×10⁻³⁰ C·m.
Elektrický náboj Elektrický náboj – základní kvantový náboj elektromagnetické interakce. Elektrický náboj označujeme Q, jednotkou je coulomb (C). Nejmenším volným nábojem je náboj elektronu (1,6×10⁻¹⁹ C), jde o tzv. elementární náboj.
Elektrický proud Elektrický proud – elektrický náboj proteklý daným místem za jednotku času, I = dQ/dt. Elektrický proud označujeme I, jednotkou je ampér (A = C/s).
Elektroadhezní síla Elektroadhezní síla – přitažlivá síla na rozhraní dvou těles, které jsou vystaveny působení elektrického pole. Jedno z těles může obsahovat elektrody, za jejichž pomoci se na obou površích indukuje opačný elektrický náboj, který drží tělesa elektrostatickou silou pospolu.
Elektroakustický měnič Elektroakustický měnič – zařízení, které mění elektrický signál na zvuk (akustický signál). Elektrický signál v zařízení vybudí mechanické chvění, které se šíří vzduchem a je schopné vybudit sluchový vjem.
Elektrochromizmus Elektrochromizmus – změna barvy materiálu v důsledku průtoku elektrického proudu nebo oxidačně redukčních dějů. Změna velikosti či orientace elektric­kého proudu může vést ke změně zabarvení materiálu, často doprová­zené změnou propustnosti světla a tepla. Jev se využívá v inteligentních sklech, u speciálních zpětných zrcátek automobilů či v displejích. Látka s těmito vlastnostmi se nazývá elektrochrom. Zpravidla je tekutá, může být ale i pevná.
Elektroencefalografie Elektroencefalografie – EEG, technika umožňující zaznamenávat elektrickou aktivitu různých částí mozku. Užívá se k diagnostice epilepsie, spánkových poruch, nádorů apod. Existuje několik rytmů zaznamenávaných při EEG (alfa, beta, delta, theta rytmus).
Elektromagnetická interakce Elektromagnetická interakce – interakce působící na všechny částice s elektrickým nábojem. Má nekonečný dosah, mezi tělesy ubývá s druhou mocninou vzdálenosti. Polními částicemi jsou fotony, které vytvářejí mezi nabitými tělesy elektromagnetické pole. Nemají elektrický náboj, mají nulovou klidovou hmotnost a spin rovný jedné. Teorie elektromagnetické interakce se nazývá kvantová elektrodynamika (QED).
Elektron Elektron – první objevená elementární částice. Je stabilní. Hmotnost má 9,1×10⁻³¹ kg a elektrický náboj 1,6×10⁻¹⁹ C. Elektron objevil sir Joseph John Thomson v roce 1897. Existenci antičástice k elektronu (pozitron) teoreticky předpověděl Paul Dirac v roce 1928 a objevil Carl Anderson v roce 1932.
Elektronegativita Elektronegativita – vlastnost prvku, která vyjadřuje jeho schopnost přitahovat elektrony (většinou souvisí se snahou prvku dosáhnout konfigurace vzácného plynu). Tuto vlastnost zavedl americký chemik Linus Pauling jako bezrozměrnou relativní veličinu.
Elektronový mikroskop Elektronový mikroskop – mikroskop, který k zobrazení předmětů využívá vlnových vlastností svazku elektronů. Elektron se chová podobně jako světlo, jeho vlnová délka je ale výrazně kratší a tak je možné sledovat menší předměty než za pomoci světla. Elektronový mikroskop byl vynalezen v roce 1931 Ernstem Ruskou.
Elektronvolt Elektronvolt – jednotka energie. Jde o energii, kterou získá elektron urychlením v potenciálovém rozdílu jeden volt, 1 eV = 1,6×10⁻¹⁹ J. V jaderné fyzice se používají spíše větší násobky této jednotky, kiloelektronvolt keV (10³ eV), megaelektronvolt MeV (10⁶ eV), gigaelektronvolt GeV (10⁹ eV), teraelektronvolt TeV (10¹² eV) nebo petaelektronvolt PeV (10¹⁵ eV). V těchto jednotkách se také vyjadřuje hmotnost (E=mc²) a teplota (E=k_BT). Jeden elektronvolt odpovídá teplotě přibližně 11 600 K.
Elektronvolt (eV) Elektronvolt (eV) – jednotka energie. Jde o energii, kterou získá elektron urychlením v potenciálovém rozdílu jeden volt, 1 eV = 1,6×10⁻¹⁹ J. V jaderné fyzice se používají spíše větší násobky této jednotky, kiloelektronvolt (keV, 10³ eV), megaelektronvolt (MeV, 10⁶ eV), gigaelektronvolt (GeV, 10⁹ eV) nebo teraelektronvolt (TeV, 10¹² eV).
Elektroslabá interakce Elektroslabá interakce – interakce sjednocující elektřinu a magnetizmus se slabou interakcí. Obě interakce se při velkých energiích chovají jako jediná interakce, při malých energiích se rozštěpí na dvě interakce. Teorii elektroslabého sjednocení zformulovali v 60. letech 20. století Steven Weinberg, Abdus Salam a Sheldon Glashow.
Elektrosprej Elektrosprej – metoda vytváření malých kapiček pomocí elektrického pole. Kapičky produkované elektrosprejem mají vysoký náboj, který zabraňuje jejich vzájemnému shlukování a zároveň podporuje vlastní disperzi jednotlivých kapiček. Rozměry produkovaných kapiček jsou extrémně malé, ve zvláštních případech až nanometrické. Náboj a velikost kapičky lze do jisté míry ovlivnit hodnotou napětí a průtoků pracovních plynů. Tuto techniku zdokonalil John Fenn, který ji využil pro analýzu menších molekul, za což získal v roce 2002 Nobelovu cenu za chemii.
Elementární buňka Elementární buňka – nejmenší možný mnohostěn, jehož posunutím v hlavních směrech je možné vyplnit celý prostor a vygenerovat celou strukturu krystalové mříže.
Elementární náboj Elementární náboj – velikost náboje elektronu či protonu. Jeho hodnotu poprvé experimentálně určil americký fyzik Robert Millikan v roce 1909. V roce 2018 byl (s platností od 20. května 2019) elementární náboj zafixován na hodnotě 1,602 176 634×10⁻¹⁹ C. Pomocí této hodnoty je definována jednotka ampér soustavy SI.
Elongace Elongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce.
ELT ELT – Extremely Large Telescope, Extrémně velký dalekohled, pozemský dalekohled, který bude pozorovat vesmír v optickém a blízkém infračerveném oboru spektra. Staví se na chilské hoře Cerro Armazones. Do provozu má být uveden v roce 2024. Jeho primární zrcadlo bude segmentové, celkem o průměru 39,3 m. Vzhledem k brazilské podpoře projektu byl dalekohled v roce 2017 přejmenován z původního označení E-ELT (Evropský extrémně velký dalekohled) na jednodušší ELT (Extrémně velký dalekohled).
Elysium Planitia Elysium Planitia – významná sopečná oblast na povrchu Marsu. Nachází se severně od rovníku, v okolí sopky Elysium Mons. Kromě této sopky je charakteristická velkým množstvím menších sopek.
EmDrive EmDrive – kosmický motor slibující principiálně nový způsob pohybu vesmírným prostorem. K pohybu nevyžaduje žádné médium, porušuje tedy zákon akce a reakce, což bylo vysvětlováno kontroverzním výkladem kvantové mechaniky. Ačkoli první prototypy dávaly slibné výsledky, přesnější měření ukázala, že šlo jen o kumulaci různých vedlejších efektů, jako jsou působení odpadního tepla na okolí nebo vliv magnetického pole Země na elektrické součástky.
Emergence Emergence – spontánní vznik kvalitativně nových makroskopických vlastností složitých systémů, jež není snadné odvodit z mikroskopických vlastností jednotlivých jejich prvků a vazeb mezi nimi. Tyto jevy mohou být zcela neočekávané a z hlediska obvyklého lidského chápání nové. Matematickým jazykem pro popis emergence je teorie komplexních systémů.
EMR (elektronová magnetická rezonance) EMR (elektronová magnetická rezonance) – magnetická spinová rezonance na spinech elektronů v atomárních obalech. Rezonanční frekvence je úměrná vnějšímu magnetickému poli s koeficientem úměrnosti 1,44 MHz/T.
End-to-end End-to-end – technika testování softwaru, která ověřuje funkčnost a výkon celé softwarové aplikace od začátku do konce simulací reálných uživatelských scénářů a replikací živých dat. Jejím cílem je identifikovat chyby, které se objeví, když jsou všechny komponenty integrovány, a zajistit, aby aplikace poskytovala očekávaný výstup jako jednotný celek.
Endonukleázy Endonukleázy – enzymy štěpící fosfodiesterovou vazbu uvnitř řetězce DNA. Některé štěpí DNA nespecificky. Často ale vyhledávají konkrétní sekvenci (nejčastěji krátký palindrom), těmto endonukleázám se pak říká restrikční endonukleázy. Mají široké využití v genovém inženýrství. Endonukleáza může tvořit konce DNA buď tupé, nebo lepivé, kde je DNA na obou vláknech štěpena nerovnoměrně.
Eneolit Eneolit – doba měděná. Jde o závěrečnou fázi doby kamenné. Přichází po neolitu a plynule přechází v dobu bronzovou.
Energetická subtrakce Energetická subtrakce – metoda spočívající ve váženém odečítání dvou obrazů téhož objektu pořízených různě energetickými fotony pronikavého záření. Metoda umožňuje zvýraznit na snímku struktury požadované hustoty. Využívá skutečnosti, že pro fotony různých energií se závislost pronikavosti na hustotě materiálu značně liší.
Entropie Entropie – v termodynamice je definována vztahem dS = dQ/T, kde dQ je diferenciál tepla a T je absolutní teplota (1/T je integrační faktor). Takto zavedená entropie je na rozdíl od tepla úplným diferenciálem, její integrál nezávisí na cestě ve stavovém prostoru. Ve statistice má entropie význam logaritmické míry pravděpodobnosti realizace stavu, v kvantové teorii je logaritmickou mírou počtu kvantových stavů, kterými lze daný makroskopický stav realizovat. Entropie tak souvisí s „množstvím chaosu“ v systému. V informatice entropie popisuje množství informací. V uzavřeném systému může entropie jen růst. V termodynamické rovnováze dosáhne svého maxima.
Enzymy Enzymy – jednoduché či složené bílkoviny, které katalyzují chemické přeměny v živých organizmech.
Eón Eón – epocha, éra, dějinné období. Slovo pochází z řeckého aión a latinského aeon. V konformní cyklické kosmologii označuje období trvání jedné vesmírné periody mezi dvěma velkými třesky.
EosFP EosFP – Eos Fluorescent Protein, fotoaktivovatelný fluorescenční protein v zelené a červené barvě. Jeho zelená fluorescence (516 nm) se změní na červenou (581 nm) aplikací ultrafialového záření (~390 nm, tj. na hranici mezi fialovým světlem a UV zářením). Změna je způsobena rozbitím peptidového řetězce poblíž chromoforu.
EPFL EPFL – École Polytechnique Fédérale de Lausanne, Švýcarský federální tech­no­lo­gic­ký institut v Lausanne. Jde o výzkumnou univerzitu ve švýcarském Lausanne, jejíž kořeny sahají do roku 1853. Má přes 12 500 studentů (2022). Řadí se do první dvacítky nejprestižnějších univerzit světa.
Epidermis Epidermis – svrchní vrstva kůže, tzv. pokožka. Neobsahuje cévy a je vyživována z vnitřní části kůže – škáry.
Epitaxe Epitaxe – termín pocházející z řeckých slov „epi“ (nad) a „taxis“ (uspořádaně) označující orientovaný růst monokrystalických vrstev. Tyto vrstvy vznikají (doslova rostou) na monokrystalickém substrátu (podložce) z plynných, kapalných či pevných látek a svou krystalickou strukturou plynule navazují na strukturu substrátu. Tento technologický postup se hojně využívá při výrobě polovodičových struktur.
Epitermální neutrony Epitermální neutrony – neutrony s energií ležící mezi termálními (neutrony s energií nižší než 1 eV) a rychlými (neutrony s energií vyšší než 100 keV).
EPR paradox EPR paradox – paradox kodaňské interpretace kvantové teorie zveřejněný v roce 1935 Albertem Einsteinem, Borisem Podolskym a Nathanem Rosenem. Podle něho by pro částice se společným původem mohlo dojít k tomu, že měření na jedné částici okamžitě ovlivní stav druhé částice. Einstein viděl řešení tohoto působení na dálku v neúplnosti kvantové teorie a předpokládal, že existují skryté parametry, které v experimentu nejsou uvažovány. V letech 1976 až 1983 byla existence lokálních skrytých parametrů experimentálně vyvrácena na základě Bellových nerovností.
Erbium Erbium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, 12. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě speciálních slitin pro jadernou energetiku a ve sklářském a keramickém průmyslu. Erbium objevil roku 1843 švédský chemik Carl Gustaf Mosander. Erbium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci přibližně 2,6 mg/kg.
Ergosféra Ergosféra – oblast u rotující černé díry, která se nachází mezi statickou mezí a horizontem událostí. Částice se v této oblasti nemohou pohybovat proti směru rotace, ale v radiálním směru mohou jak spadnout do černé díry, tak uniknout ven. Za určitých okolností mohou vyletět s vyšší energií, než do ergosféry vlétly. Rozdíl jde na úkor rotační energie černé díry.
Erich von Däniken Erich von Däniken – dědek ufologickej.
Eris Eris – největší trpasličí planeta. Objevena byla v roce 2003, průměr má 2 600 km, Slunce obíhá ve vzdálenosti 38÷98 AU a je větší než Pluto. Excentricita dráhy je 0,44. Slunce oběhne za 557 roků. Eris má jediný měsíc Dysnomii.
eROSITA eROSITA – německý rentgenový dalekohled umístěný na palubě rusko-německé observatoře Spektr-RG, která od roku 2019 operuje v bodě L2 soustavy Země-Slunce. Přístroj má hmotnost 810 kg, sestává ze sedmi zrcadlových modulů se sedmi nezávislými kamerami. Moduly obsahují celkem 54 vnořených pozlacených zrcadel. Celkový průměr je 2,6 metru a použitelný rozsah 0,2 až 10 keV.
Eruptivní proměnné Eruptivní proměnné – proměnné hvězdy měnící náhle svou jasnost. Důvodem může být interakce dvojhvězd nebo různé katastrofické procesy. Do této třídy patří novy, supernovy, hypernovy, symbiotické proměnné, kataklyzmatické proměnné a některé mladé hvězdy.
ES-4 ES-4 – látka vyvinutá Evropskou kosmickou agenturou, která napodobuje povrchovou drť na Marsu. Slouží k testům zařízení pro mise na Mars.
ESA ESA – European Space Agency, Evropská kosmická agentura. ESA spojuje úsilí 18 evropských zemí na poli kosmického výzkumu. Centrální sídlo je v Paříži, pobočky jsou v mnoha členských zemích. ESA byla založena v roce 1964 jako přímý následovník organizací ESRO a ELDO. Nejznámější nosnou raketou využívanou ESA je Ariane. Česká republika vstoupila do ESA v listopadu 2008.
Escherichia coli Escherichia coli – gramnegativní baktérie tyčinkovitého tvaru, běžně osidlující tlusté střevo teplokrevných živočichů, včetně člověka. Je fakultativně anaerobní, což znamená, že v případě potřeby dokáže převést svůj metabolismus přizpůsobený na přítomnost kyslíku na fermentaci za nepřítomnosti kyslíku. Je významná z hygienického hlediska jako jeden z indikátorů fekálního znečištění pitné vody. Její přítomnost ve střevě je pro organismus obvykle prospěšná, může však nést genetickou výbavu, která z ní činí původce závažných střevních onemocnění. Vzhledem ke svým nenáročným růstovým vlastnostem a dobře prozkoumané DNA definovaných kmenů je oblíbeným modelovým organismem či nosičem cizorodých genů.
Ešeletový spektrometr Ešeletový spektrometr – spektrometr, jehož srdce tvoří mřížka rozkládající světlo. Speciální typ ešeletových mřížek má strukturu velice jemných vrypů následujících těsně po sobě. Struktura vrypů připomíná schody (francouzsky échelle [ešel]). Hrany jednotlivých stupňů tvoří rozkladnou mřížku.
ESO ESO – European Organisation for Astronomical Research in the Southern Hemisphere, zkráceně European Southern Observatory, Evropská jižní observatoř. Organizace byla založena v roce 1962. Postavila řadu dalekohledů v Chile. Jde o lokality La Silla (2 400 m), kde je dalekohled NTT, dále Cerro Paranal (2 635 m) s čtveřicí dalekohledů VLT a planinu Llano Chajnantor (5 080 m), kde se nachází radioteleskopická síť ALMA. V současnosti je v Chile budován Extra velký dalekohled ELT, který bude zprovozněn v roce 2014 a celooblohová Observatoř Very Rubinové, která bude v rutinním provozu od roku 2023.
Éta Carinae Éta Carinae – hvězda; zářivý modrý proměnný hyperobr o hmotnosti 100 až 150 Sluncí, který se nachází v souhvězdí Lodního kýlu ve vzdálenosti asi 7 500 až 8 000 světelných roků. V astronomicky blízké budoucnosti by měla vybuchnout jako supernova nebo hypernova. Je součástí dvojného hvězdného systému. V dubnu 1843 se náhle zjasnila a byla po Síriu druhou nejjasnější hvězdou na obloze. Od té doby hvězdu obklopuje mlhovina Homunculus.
ETH ETH – prestižní švýcarská polytechnika, na které působil mj. Albert Einstein. Zkratka ETH znamená Eidgenössische Technische Hochschule (Spolková vysoká technická škola). Univerzita byla založena v roce 1855, nyní má dvě části: v Curychu (ETHZ) a v Laussane (ETHL). S univerzitou je spojeno 26 nositelů Nobelových cen.
Eukaryota Eukaryota – jedna ze tří domén (nadříší) organizmů (archea, bacteria, eukaryota), jednobuněčné i vícebuněčné organizmy, které obvykle mají obsah buňky rozdělený membránami na oddělené prostory a genetickou informaci umístěnou v podobě lineárních řetězců DNA v formovaném jádře. Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně.
Eukleidova geometrie Eukleidova geometrie – geometrický systém založený na definicích a axiomech, které publikoval Eukleidés v díle Základy. V Eukleidově geometrii je například součet úhlů v trojúhelníku vždy roven 180°.
EURATOM EURATOM – European Atomic Energy Community, mezinárodní společenství zabývající se využitím atomové energie v Evropě. Vzniklo na základě balíku smluv mezi poválečnými západoevropskými státy. Dnes je zcela integrováno do Evropské unie. Založené bylo v roce 1957.
EURECA EURECA – European Underground Rare Event Calorimeter Array, projekt, který by měl navázat na předchozí projekty EDELWEISS (italská Modana) a CRESST (umístěný pod italskou horou Gran Sasso), si klade za cíl úspěšnou detekci částic temné hmoty (tzv. WIMPů) až do účinného průřezu 10⁻¹⁰ pb (pikobarnu, 1 barn = 10⁻²⁸ m², jde přibližně o plochu jádra uranu). Pro předchozí projekty tato hodnota dosahovala 10⁻⁸ pb, ale předpověď supersymetrických modelů ohledně účinného průřezu se pohybuje právě kolem hodnot o dva řády nižších. Cílem je vybudovat kryogenní detektory zchlazené na milikelvinové teploty s celkovou absorpční hmotností 1 tuna, což při celkovém účinném průřezu bude představovat pouze několik událostí ročně.
Europa Europa – přirozená družice Jupiteru. Patří mezi tzv. galileovské měsíce, které lze pozorovat již malým dalekohledem. Při průměru 3 100 km je jen o málo menší, než náš Měsíc. Předpokládá se malé křemičitanové jádro pokryté oceánem kapalné vody. Kůru tvoří několikakilometrová ledová krusta.
Europa Clipper Europa Clipper – sonda NASA připravovaná k průzkumu Jupiterova ledového měsíce Europa. Start je plánovaný na rok 2024, nosnou raketou bude Falcon Heavy (původně mělo jít o novou americkou superraketu SLS). Sonda nebude navedena přímo na oběžnou dráhu kolem Europy, kde by ji zničila zvýšená radiace, ale na oběžnou dráhu kolem Jupiteru. K Europě se opakovaně přiblíží při 40 až 45 průletech. Jedním z úkolů by měl být sběr a chemická analýza materiálu z ledových gejzírů.
Europa Lander Europa Lander – sonda NASA plánovaná pro přistání na Jupiterově měsíci Europa. Hlavními cíli by mělo být protavení se ledovým příkrovem až do podpovrchového oceánu a hledání výskytu mimozemských forem života. Projekt je zatím ve fázi nadšeného plánování.
Europium Europium – měkký, stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, 7. člen skupiny lanthanoidů. Z této skupiny je prakticky nejžádanějším prvkem díky svému uplatnění při výrobě barevných televizních obrazovek, kde funguje jako luminofor. Europium objevil Paul Émile Lecoq de Boisbaudran roku 1890.
EUSO EUSO – Extreme Universe Space Observatory, experiment Evropské kosmické agentury, který by měl být umístěn k boku evropského modulu Columbus na Mezinárodní kosmické stanici v roce 2009. Základním cílem je výzkum kosmického záření a neutrin s extrémními energiemi nad GZK mezí (5×10¹⁹ eV). Jako obří detektor bude využita celá atmosféra Země a budou sledovány fluorescenční záblesky způsobené interakcí kosmického záření s atmosférou.
Eutektická směs Eutektická směs – směs dvou nebo více látek, která utuhne při určité teplotě. Látky jsou mísitelné v tekutém stavu, nemísitelné ve stavu pevném. Zatuhlá směs sestává z více fází. Eutektická teplota je nejnižší teplota, při níž je eutektická směs v kapalném stavu. Může být nižší než jednotlivé teploty tání složek směsi.
EUV EUV – extrémní ultrafialový obor, někdy také značený XUV. Jde o UV na hranici s RTG, vlnová délka je 10 až 100 nm.
EVA EVA – Extra-Vehicular Activity, výstup do vesmíru. Přelomové okamžiky v dějinách vesmírných výstupů byly 18. 3. 1965, kdy Alexej Leonov jako první člověk opustil mateřskou loď (Voschod 2); 3. 6. 1965 vystoupil do kosmu první Američan Ed White (Gemini IV) a 21. 7. 1969 vystoupil první člověk na jiné vesmírné těleso – na Měsíci stanul Neil Armstrong.
Evanescentní vlna Evanescentní vlna – elektromagnetická vlna na rozhraní dvou prostředí s různými optickými vlastnostmi. Šíří se podél rozhraní a kolmo na rozhraní ubývá exponenciálně. Z hlediska řešení vlnových rovnic jde o pole krátkého dosahu, které zajišťuje spojitost normálových složek polí. Vzniká při průchodu světla rozhraním, nejznámější je situace při úplném odrazu. Obdobná vlna vzniká i při šíření zvuku.
EVN EVN – European VLBI Network, evropská radioteleskopická síť, která funguje od roku 1980, spojuje 12 velikých evropských radioteleskopů, lze ji navíc propojit s britskou sítí MERLIN. Od roku 2004 jsou radioteleskopy spojeny optickými vlákny a síť pracuje jako e-VLBI síť na vlnových délkách od 0,7 cm do 18 cm (1,7÷43 GHz) a nejlepší dosažitelné úhlové rozlišení je lepší než tisícina obloukové vteřiny.
Excentricita Excentricita – výstřednost, poměr vzdálenosti ohniska od středu elipsy k délce hlavní poloosy. U pohybu těles v gravitačním poli jde o jeden ze základních dráhových elementů.
Excentricita oskulační Excentricita oskulační – okamžitá excentricita u proměnné dráhy tělesa, která je aproximována v daném okamžiku elipsou.
Excitace Excitace – proces, při kterém dojde k přechodu na vyšší energetickou hladinu systému.
Exciton Exciton – kvazičástice, která vzniká jako vázaný stav elektronu a díry v polovodičích, izolantech a některých kapalinách. Tato kvazičástice přenáší energii a hybnost, nepřenáší elektrický náboj.
Excitovaný stav Excitovaný stav – stav, kdy má systém vyšší energii, než je energie základního stavu.
Exonukleázy Exonukleázy – enzymy štěpící fosfodiesterovou vazbu na koncích řetězce nukleové kyseliny. Liší se podle rozeznávání 3' nebo 5' konce. Například 5'-3' exonukleáza štěpí od 5' konce a v buňkách se využívá při odstraňování 5' čepičky na mRNA. DNA polymeráza má také exonukleázovou aktivitu a je schopna štěpit v obou směrech, čímž umožňuje opravy DNA a proofreading.
Exoplaneta Exoplaneta – extrasolární planeta, planeta obíhající okolo jiné hvězdy, než je naše Slunce. Jejich existence byla předpovězena dlouhou dobu, první exoplaneta u pulzaru byla detekována v roce 1992, první exoplaneta u hvězdy hlavní posloupnosti byla objevena až v roce 1995 u hvězdy 51 Pegasi. Její objevitelé – Michel Mayor a Didier Queloz – získali v roce 2019 Nobelovu cenu. Do roku 2019 bylo nalezeno přibližně 4 000 exoplanet. Většinou jde o velká tělesa s hmotností a velikostí jen o málo menší, než mají hnědí trpaslíci.
Expanzní funkce Expanzní funkce – bezrozměrná funkce času a(t) udávající, jakým způsobem se s časem mění vzdálenosti v rozpínajícím se vesmíru. Můžeme si ji představit jako poměr vzdálenosti libovolných dvou vzdálených objektů ve vesmíru dnes a v minulosti (hodnota 1 znamená, že se vzdálenosti nemění). Mezi expanzní funkcí a kosmologickým červeným posuvem existuje jedno­duchý vztah z = (a − a₀)/a₀, kde a₀ charakterizuje lineární rozměry vesmíru v době vyslání paprsku a a lineární rozměry vesmíru v době jeho zachycení. Z naměřeného kosmologického červeného posuvu můžeme snadno vypočítat, jak se změnily rozměry vesmíru od doby, kdy byl vyslán dnes pozorovaný světelný paprsek, a = (1 + z)a₀.
Exprese Exprese – exprese genu, převod genetické informace z DNA do funkční podoby. To může znamenat pouhý přepis do RNA, která sama může mít v buňce funkci, či následný přepis RNA do proteinu. Gen, u něhož právě probíhá exprese, se označuje jako exprimující gen.
Extinkce Extinkce – zeslabení světla vzdálených hvězd. Je způsobena pohlcováním světla mezihvězdnou látkou. V galaktické rovině v bezprostředním okolí Slunce jde o průměrné zeslabení o 1,9 mag/1 kpc. Mezihvězdná látka ale není v Galaxii rozmístěna rovnoměrně a na větších vzdálenostech může nabývat i velmi rozdílných hodnot. Velikost extinkce je zhruba nepřímo úměrná vlnové délce světla. Z velkých vzdáleností tedy lépe prochází mezihvězdným prostředím červené světlo a vzdálenější hvězdy se proto jeví červeně. Extinkce je způsobena rozptylem a pohlcováním fotonů na částicích prostředí. Z charakteristik extinkce lze tak přímo zjistit vlastnosti mezihvězdného prostředí, které nás dělí od zdroje světla.
Extradimenze Extradimenze – další dimenze doplňující tři známe prostorové dimenze a jednu časovou dimenzi. Jsou součástí některých hypotéz pokoušejících se spojit obecnou relativitu s kvantovou teorií. Extradimenze mohou být jak kompaktifikované (svinuté, velmi malých rozměrů), tak makroskopické.
Facula Facula – latinsky pochodeň.
FADH FADH – flavinadenindinukleotid, prostetická čili kovalentně vázaná skupina mnoha proteinů. Existuje ve třech různých redoxních stavech, je tedy schopen přenášet elektrony, čehož se hojně využívá při Krebsově cyklu, kde vzniká jeho redukovaná forma, která se pak účastní i dýchacího řetězce.
Faktorizace Faktorizace – rozklad čísla na součin prvočísel.
FAO FAO – Food and Agriculture Organization of the United Nations
Faradayova klec Faradayova klec – prostor obklopený vodivým materiálem, často sítí vodičů či pletivem. Takové uspořádání zamezuje průniku elektromagnetických polí oběma směry a do jisté míry funguje jako izolace od rušivých elektromagnetických vlivů. Je pojmenována po anglickém experimentátorovi Michaelu Faradayovi.
Faradayova rotace Faradayova rotace – magnetické pole rovnoběžné se směrem šíření paprsku stáčí polarizační rovinu úměrně indukci pole a vzdálenosti, kterou prošel paprsek: α = V·B·d ; α je úhel stočení, V Verdetova konstanta, B indukce magnetického pole a d prošlá vzdálenost.
FAST FAST – Five hundred meter Aperture Spherical Telescope, čínský radioteleskop o průměru 500 metrů, který byl zprovozněn v roce 2016. Celkem 4 600 odrazných segmentů je zavěšených v krasové proláklině na unikátní lanové konstrukci, která umožňuje přesné tvarování odrazné plochy. Ohniskové přístroje pro devět pásem jsou zavěšeny nad mísou na lanech v pohyblivé kabině. Přístroj pokrývá frekvenční rozsah 0,07÷3 GHz (0,1÷4 m).
Fázový přechod Fázový přechod – změna chování systému v závislosti na nějakém vnějším parametru, například teplotě nebo magnetickém poli. Rozlišujeme fázové přechody prvního druhu, při nichž se skokem mění vnitřní energie, hustota a další parametry (například tání ledu), a fázové přechody druhého druhu, u nichž se energie mění spojitě, ale skokem se mění až první derivace energie, například měrné teplo, susceptibilita atd. Typickým příkladem fázového přechodu druhého druhu je změna nemagnetického materiálu na feromagnetikum při Curieově teplotě, kdy se chaotická fáze mění na fázi s orientovanými Weissovými doménami.
Fázový šum Fázový šum – nechtěné fázově modulované komponenty signalu o jedné frekvenci.
FDM FDM – Fused Deposition Modeling, jedna z metod 3D tisku, která používá vlákno z tavitelného plastu (termoplastu). Po zahřátí vzniká nenewtonovská kapalina, která se nanáší podle pokynů počítače na podklad a po ochladnutí opět ztuhne. Nejčastěji se využívá ABS (směs akrylonitrylu, butadienu a styrénu), PLA (kyselina polymléčná), HIPS (houževnatý polystyrén), TPU (termoplastický polyuretan) nebo nylon. Metoda byla vyvinuta na Bathské univerzitě v Anglii v roce 2005.
FEL ČVUT FEL ČVUT – Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze, jedna z osmi fakult univerzity, jejíž kořeny sahají do roku 1717. Pod současným názvem funguje univerzita od roku 1920. Fakulta elektrotechnická byla založena v roce 1950, je druhou největší fakultou ČVUT, má 2 100 studentů a 750 zaměstnanců.
Femto Femto – předpona označující 10⁻¹⁵.
Femtokapička Femtokapička – kapička o rozměrech přibližně 10⁻¹⁵ litru.
Femtometr (fm) Femtometr (fm) – nebo též fermi je jednotkou vzdálenosti, 1 fm = 10⁻¹⁵ m.
Femtosekunda Femtosekunda – jednotka času, 10⁻¹⁵ s.
Ferimagnetikum Ferimagnetikum – systém spinů, ve kterém je energeticky výhodné, aby sousední magnetické momenty měly opačný směr. Látka obsahuje alespoň dva druhy magneticky aktivních atomů s nestejně velikými magnetickými momenty. Výsledkem je nenulová (permanentní) magnetizace materiálu po odstranění magnetického pole. Typickým příkladem je oxid železa, karbonát bária nebo karbonát stroncia.
Fermi Fermi – americká gama observatoř, která se v roce 2008 stala následovníkem slavné gama observatoře Compton. Rozsah detekovaného záření: 10 až 300 GeV. Původně se tato observatoř jmenovala GLAST (Gamma-ray Large Area Space Telescope), v srpnu 2008 byla přejmenována na Fermi Gamma-ray Space Telescope (FGST) podle významného italského kvantového fyzika. Observatoř je na nízké oběžné dráze s perigeem 536 km a apogeem 553 km. Na stavbě observatoře se kromě NASA také podílely CEA, DLR, ASI, JAXA a SNSB. Mise byla několikrát prodloužena, observatoř je stále funkční (2024).
Fermiho degenerovaný plyn Fermiho degenerovaný plyn – plyn se střední tepelnou energií podstatně nižší než Fermiho mez, kvantové vlastnosti jsou pro tento plyn podstané a určují jeho chování.
Fermiho hladina Fermiho hladina – poslední obsazená energetická hladina v soustavě fermionů při nízké teplotě.
Fermiho mechanizmus Fermiho mechanizmus – mechanizmus urychlování nabitých částic v magnetických polích. Oblasti silnějších polí mohou sloužit jako magnetická zrcadla, která svým pohybem dokáží částici urychlit nebo přibrzdit. Při opakovaných odrazech může u některých jedinců dojít k statisticky významnému nárůstu energie. Mechanizmus navrhl italský teoretik Enrico Fermi.
Fermiho moře Fermiho moře – uskupení fermionů, které vyplňují kvantové stavy s nejnižší energií, které daný kvantový systém umožňuje. Fermiony s nejvyšší energií tvoří energetickou hladinu nazývanou Fermiho hladina, a slovem moře vyjadřujeme podobnost s vodním útvarem, který vyplňuje prostor s nejnižší gravitační potenciální energií a tvoří povrch v určité výšce. Při teplotě 0 K jsou všechny elektrony ve Fermiho moři a Fermiho hladina je maximální energií kteréhokoli z nich. Malé množství energie (například teplo, které nepatrně zvedne teplotu) ovlivňuje pouze elektrony na povrchu Fermiho moře nebo v jeho blízkosti. Elektrony pod povrchem Fermiho hladiny jsou chráněny: takové elektrony obecně potřebují dostatek dodatečné energie, aby se dostaly na energetické hladiny vyšší, než je Fermiho hladina. Elektrony na nebo nad Fermiho hladinou mají mnohem větší pravděpodobnost, že změní polohu, například v reakci na elektrické pole, čímž vytvoří vodivostní proud.
Fermilab Fermilab – komplex urychlovačů ve Spojených státech, ve státě Illinois. Fermilab byl založen v roce 1967, prvním ředitelem se stal Robert Wilson, vynálezce mlžné komory. V roce 2011 zde byl ukončen provoz druhého největšího urychlovače světa – Tevatronu. K nejvýznamnějším objevům patří objev kvarku „b“ (1977), kvarku „t“ (1995) a tau neutrina (2000). Fermilab se zabýval výzkumem „b“ a „t“ kvarku, výrobou a výzkumem antivodíku, narušením CP symetrie, zkoumáním platnosti CPT symetrie a výzkumem řady dalších vlastností hmoty a antihmoty za vysokých energií.
Fermiony Fermiony – částice, které mají poločíselný spin, vlnová funkce je antisymetrická, splňují Pauliho vylučovací princip a podléhají Fermiho–Diracovu statistickému rozdělení. Patří mezi ně všechny leptony, kvarky a baryony – například elektron, neutrino, proton a neutron. Při nízkých teplotách fermiony obsazují stavy postupně, až po tzv. Fermiho mez.
Fermium Fermium – dvanáctý člen řady aktinoidů, osmý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v roce 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley.
Feroelektrikum Feroelektrikum – látka schopná udržet si dipólový moment (vlastní elektrické pole ve svém okolí) i bez vnějšího elektrického pole. Příkladem feroelektrik jsou látky s chemickým vzorcem ABO₃, kde A a B jsou dva různé kovy, například SrTiO₃.
Feromagnetikum Feromagnetikum – materiál, ve kterém je energeticky výhodné, aby sousední magnetické momenty měly shodný směr. Tyto látky, například železo, jsou schopné značné magnetizace ve vnějším magnetickém poli. Po odstranění magnetického pole si ponechávají permanentní magnetizaci, tj. zůstávají zmagnetizované i bez vnějšího magnetického pole. Typickým příkladem je krystalické železo, kobalt či oxid chromičitý CrO₂.
Feshbachova rezonance Feshbachova rezonance – rezonance, která nastává, je-li pohybová energie srážejících se atomů rovna energii vázaného stavu (molekuly). Při rezonanci prudce roste účinný průřez srážky atomů v s stavu (stravu s nulovým momentem hybnosti) a roste pravděpodobnost vzniku molekuly.
FET FET – Field-Effect Transistor, tranzistor řízený elektrickým polem. Tvar a vodivost kanálu mohou být ovlivněny napětím přiloženým k řídící elektrodě. Součástku patentoval v roce 1930 Julius Edgar Lilienfeld, americký inženýr rakousko-uherského původu.
Feynmanovy diagramy Feynmanovy diagramy – grafické zkratky pro jednotlivé části členů poruchové řady při řešení rovnic kvantové teorie pole. Tyto zkratky lze interpretovat jako elementární procesy interakce kvarků, leptonů a polních částic. Každému Feynmanovu diagramu odpovídá konkrétní matematický výraz a pro sestavování diagramů platí jednoduchá pravidla: počet vrcholů diagramu odpovídá pořadí v příslušné poruchové řadě a amplituda pravděpodobnosti dějů s každým dalším vrcholem klesá v poměru 1/137, který nazýváme konstanta jemné struktury. Linie částic, spojující jednotlivé uzly diagramu, nazýváme propagátory diagramu. Pouze propagátory s volnými konci představují skutečné částice, které lze registrovat v našich přístrojích. Propagátory, které začínají a končí ve vrcholu, odpovídají tzv. virtuálním částicím, které nerespektují zákon zachování energie. Tyto částice nikdy nemůžeme pozorovat (nemají volné konce linií). Jde například o polní částice zprostředkující sílu mezi skutečnými částicemi.
Feynmanovy integrály Feynmanovy integrály – integrály po drahách, nekonečně rozměrné integrály sčítající amplitudy pravděpodobnosti přes všechny možné dráhy částice. Výsledkem je amplituda pravděpodobnosti výskytu částice v prostoru.
Feynmanův integrál Feynmanův integrál – matematická metoda, při níž se nechá kvantový systém z výchozího klasického uspořádání propagovat po všech přípustných klasických trajektoriích. Každé takové klasické trajektorii přísluší komplexní váha, která odpovídá amplitudě pravděpodobnosti (A ~ exp[iS/ħ], kde S je akce dané trajektorie). Po čase t se spočtou celkové amplitudy možných klasických stavů od všech drah, které v těchto stavech končí. Jejich čtverce pak reprezentují pravděpodobnosti nalezení těchto stavů v okamžiku měření. Čtverec komplexní amplitudy tedy udává míru na prostoru všech možných klasických trajektorií.
FGS FGS – Fine Guidance Sensors, optické senzory zjišťující polohu Hubbleova dalekohledu.
Fickův zákon Fickův zákon – určuje hustotu a směr difuzního toku. Matematicky říká, že difuzní tok je přímo úměrný gradientu koncentrace. Spolu s rovnicí kontinuity pak vede Fickův zákon na rovnici difuze, která určuje časovou a prostorovou závislost koncentrace částic.
Filtr s dolní propustností Filtr s dolní propustností – Low-pass filter, konvoluční jádro sloužící k vyhlazení (integraci) šumu v signálu, pracující na principu průměrování. Vedlejším efektem působení Low-pass filtru je snížení rozlišení v obraze.
Filtrace svazku Filtrace svazku – rentgenové záření, vznikající dopadem urychlených elektronů na vhodný terčík, je tvořeno převážně brzdným zářením se spojitým energetickým spektrem. Vložením filtru z vhodného materiálu (Al, Cu, …) do svazku dojde k potlačení (pohlcení) nízkoenergetických (měkkých) složek brzdného záření, čímž se celé spektrum posune k vyšším energiím (vytvrdí se).
Filtrovaná zpětná projekce Filtrovaná zpětná projekce – výpočetní algoritmus pro zpětnou Radonovu transformaci ve dvou rozměrech, založený na zpětném promítání.
FIRAS FIRAS – Far Infrared Absolute Spectrophotometer, spektrometr pro vzdálenou infračervenou oblast umístěný na americké družici COBE určenou pro výzkum reliktního záření.
FK Com FK Com – žlutý obr v souhvězdí Vlasy Bereniky. Je prototypem celé třídy proměnných hvězd, u nichž je proměnnost způsobena chladnými skvrnami na rotujícím povrchu. Perioda FK Com je 2,4 dne, změna magnitudy 0,1, vzdálenost 760 světelných roků, spektrální třída G5 až G8, průměr 8 R_S, svítivost 30 L_S, obvodová rychlost 180 km/s.
FLASH FLASH – Free-electron LASer in Hamburg, laser na volných elektronech vybudovaný v německém středisku jaderného výzkumu DESY v blízkosti Hamburgu. Urychlené elektrony jsou vychylovány v undulátoru a generují koherentní paprsek elektromagnetického záření, který je laditelný od UV po měkké RTG. Celé zařízení je dlouhé 260 metrů. Ve výstavbě je již další laser s názvem XFEL, který bude dlouhý 3 kilometry.
Flat panel Flat panel – plochý maticový detektor
Flerovium Flerovium – transuran s protonovým číslem 114. Poprvé byl připraven v ruské Dubně v roce 1999. Pojmenován je podle objevitele samovolného štěpení a spoluzakladatele Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně Georgije Nikolajeviče Fljorova.
Flíčková anténa Flíčková anténa – Patch Antenna, anténa s několika plošnými vodivými prvky nanesenými na nevodivý substrát. Jednotlivé prvky jsou nejčastěji obdélníky, mohou mít ale i tvar obecnějších plošek (flíčků). Jednotlivé plošky jsou vodivě propojeny. Této anténě se také (zejména při pravoúhlém tvaru plošek) říká mikropásková anténa.
Flops Flops – zkratka pro počet operací v pohyblivé řádové čárce za sekundu (FLoating-point Operations Per Second), což je obvyklé měřítko výpočetní výkonnosti počítačů.
Fluence částic Fluence částic – podíl počtu částic dopadajících na malou kouli a plochy jejího příčného řezu. Jednotkou je m⁻².
Fluidizace Fluidizace – proces obdobný zkapalnění pevné či plynné látky. Zrnitý materiál je převeden z pevného statického stavu do dynamického stavu podobného tekutině. K tomu se využívá průchodu plynu či kapaliny zrnitým prostředím směrem vzhůru proti gravitaci. Zrnka se pak vznášejí a chovají se jako tekutina.
Fluor Fluor – nekovový značně toxický prvek, zelenožlutý plyn, chemicky mimořádně reaktivní, vyznačuje se největší elektronegativitou ze všech prvků periodické soustavy. Je nejlehčím prvkem ze skupiny halogenů. Fluor poprvé připravil Henri Moissan roku 1886. Fluor je součástí často používaných freonů, které poškozují ozónovou vrstvu.
Fluorescence Fluorescence – jev, při kterém je v důsledku absorpce světla látkou vyzářeno světlo na jiné, zpravidla delší vlnové délce. Pohlcené fotony excitují elektrony v atomárních obalech a ty poté při přechodu na nižší hladinu vyzáří opět světlo. Při pohlcení dvou fotonů naráz může být vyzářeno i světlo kratší vlnové délky. Jev poprvé pojmenoval v roce 1852 George Gabriel Stokes.
FLWO FLWO – Fred Lawrence Whipple Observatory. Observatoř v Arizoně na vrcholku hory Mount Hopkins v blízkosti města Amado. Observatoř vlastní dalekohledy o průměrech 6.5,1.5 a 1.2 metru pro vizuální obor, 1.3 m pro IR obor, 10 m pro gama obor, síť 4 teleskopů VERITAS pro gama obor (12 m), síť šesti robotických optických dalekohledů HAT (11 cm) a síť osmi optických dalekohledů MEarth (40 cm).
FNPP FNPP – Floating Nuclear Power Plant, ruský projekt plovoucích jaderných elektráren, které budou zásobovat elektrickou energií, pitnou vodou a teplem nepřístupné přímořské oblasti v Rusku. Projekt byl odstartován v roce 2007 a první taková elektrárna by měla být v provozu kolem roku 2012.
FOC FOC – Full Operational Capability, plná operační schopnost globálního polohového systému GPS. Byla vyhlášena 17. července 1995, po dosažení počtu 24 družic Bloku II a IIA na oběžné dráze a jejich důsledném testování. V obecném pojetí označení pro dostupnost dané technologie (frekvence, kódu) na 24 plně funkčních družicích GPS na oběžné dráze.
FOC (HST) FOC (HST) – Faint Object Camera, CCD fotoaparát vyrobený Evropskou kosmickou agenturou, který fungoval na Hubbleově dalekohledu do roku 2002. Pracoval v oblasti vlnových délek 115 až 6 500 nm.
Fockův stav Fockův stav – stav v kvantové teorii, ve kterém je znám počet jedinců s danou energií. Někdy hovoříme o tzv. reprezentaci obsazovacích čísel. Tento stav je pojmenován podle sovětského fyzika Vladimira Alexandroviče Foka (1898–1974), v angličtině se jeho příjmení píše Fock.
Fokkerova-Planckova rovnice Fokkerova-Planckova rovnice – rovnice popisující statistické chování plazmatu se započtením párové Coulombovy interakce nabitých částic. Ústřední veličinou je hustota pravděpodobnosti závislá na čase, prostoru a rychlostech částic.
Fonon Fonon – kvazičástice vibrací krystalové mříže, vibrační kvantum šířící se krystalovou mříží. Pomocí fononů lze popisovat šíření zvukových vln v pevných látkách. Samotný název fonon vznikl jako analogie k fotonu. Foton je částicí elektromagnetického pole, fonon je kvazičásticí netlumeného zvukového pole v pevné látce.
Fononický krystal Fononický krystal – periodická struktura zabraňující v daném kmitočtovém pásmu vniknutí zvukových vln.
Fosfát Fosfát – fosforečnan, v biochemii fosforečnanový anion ve vodném roztoku.
Fosfor Fosfor – Phosphorus, nekovový chemický prvek, poměrně hojně se vyskytující v zemské kůře, který má zároveň důležitou roli i ve stavbě živých organizmů. Historicky byl fosfor poprvé izolován německým alchymistou Heningem Brandtem v roce 1669. Elementární fosfor se vyskytuje ve třech modifikacích – bílý, červený a černý fosfor.
Fotodisociace Fotodisociace – disociace, při které je disociační energie dodána energetickým fotonem.
Fotoelektrický jev Fotoelektrický jev – vyrážení elektronů z povrchu některých látek (zejména kovů) světlem. Při tomto jevu se projevují částicové vlastnosti světla, jednotlivý foton musí mít energii vyšší než je výstupní práce nutná k vytržení elektronu z atomu. Jev poprvé objevil Heinrich Hertz v roce 1887 a vysvětlil Albert Einstein v roce 1905.
Fotoelektrický jev (vnitřní) Fotoelektrický jev (vnitřní) – uvolňování elektronů uvnitř polovodiče dopadajícím zářením. Elektrony jsou dodanou energií excitovány z valenčního do vodivostního pásu, čímž dojde ke zvýšení vodivosti materiálu. V hradlových fotočláncích dopadá záření na rozhraní polovodičů typu N a P a vyvolává přímo elektromotorické napětí. Na základě vnitřního fotoefektu jsou konstruovány fotometry, expozimetry, zařízení automatické ochrany, ovládací mechanizmy, CCD čipy, kopírky, fotočlánky, fotonásobiče a mnohá další zařízení.
Fotogrammetrie Fotogrammetrie – způsob rekonstrukce třírozměrných objektů z dvojrozměrného záznamu. Rozlišujeme fotogrammetrii leteckou (dálkový průzkum Země), pozemní a blízkou. Před snímkováním je nutné rozmístit na snímkovaném předmětu kontrastní body, pomocí jejichž polohy se pak bude tvar předmětu matematicky zpracovávat.
Fotolitografie Fotolitografie – technologický postup používaný při výrobě polovodičových součástek. Na polovodičovou destičku se nanese vrstva fotorezistu, posléze se destička ozáří a projde vývojkou. Fotorezist chrání jím pokrytá místa před vyleptáním.
Fotometr Fotometr – přístroj k měření světelných hodnot (světelného toku, jasu, teploty, barvy). Používá se například ve fotografii k hodnocení účinků světla na citlivou vrstvu nebo v chemii k určení světelné absorpce roztoků. Fotometr využívá zpravidla fotoelektrického jevu, kdy fotonka, fotodioda či fotonásobič převádí intenzitu osvětlení na elektrický signál.
Fotometrie Fotometrie – část astronomie zabývající se zkoumáním a porovnáváním světla z různých zdrojů z hlediska jeho působení na lidský zrakový orgán. Sledované fotometrické veličiny, například jasnost, světelný tok nebo osvětlení zohledňují vedle vlastností dopadajících fotonů fyziologii našeho zraku.
Foton Foton – základní kvantum energie elektromagnetického záření, polní částice elektromagnetické interakce. Má nulovou klidovou hmotnost a nemá elektrický náboj. Jeho energie a hybnost jsou přímo úměrné frekvenci záření (E = ħω, p = E/c). Stav fotonu zahrnuje také polarizaci, protože jde o příčné vlnění. Kvantování energie poprvé zavedl Max Planck při pokusech o vysvětlení záření černého tělesa. Albert Einstein dal těmto kvantům reálný význam v roce 1905 při vysvětlení fotoelektrického jevu. Samotný název foton poprvé pro tuto částici použil až americký fyzikální chemik Gilbert Lewis v dopise časopisu Nature z roku 1926.
Fotonásobič Fotonásobič – často označováno jako PMT (PhotoMultiplier Tube), vakuová fotocitlivá součástka využívající zesilovacího efektu prostřednictvím sekundární emise na systému elektrod. Prvotní proud, iniciovaný dopadem světla na světlocitlivou vrstvu, fotokatodu, je tak mnohonásobně zesílen. Napětí mezi elektrodami je několik set voltů a je nastaveno tak, aby koeficient sekundární emise při dopadu elektronu na její povrch byl kladný. Fotonásobiče pracují v impulzním režimu.
Fotonický krystal Fotonický krystal – periodická dielektrická struktura, která v určitém kmitočtovém pásmu zabraňuje vniknutí elektromagnetických vln.
Fotonika Fotonika – věda zabývající se vznikem a využitím světla jako nosiče informace.
Fotonová sféra Fotonová sféra – plocha ve vzdálenosti 1,5 Schwarzschildova poloměru od černé díry. Na této ploše mohou fotony obíhat černou díru, dráhy jsou ale nestabilní. Pro pomalu rotující černou díru je fotonové sféra vně statické meze. U rychle rotujících černých děr ji protíná a fotony se mohou pohybovat jen ve směru rotace.
Fotosyntéza Fotosyntéza – biochemický pochod, při kterém dochází k přeměně světelného záření na energii chemických vazeb. Při fotosyntéze se takto zpracovává oxid uhličitý a voda na kyslík a cukr.
Fototropizmus Fototropizmus – ohyb rostliny nebo její části za zdrojem nebo od zdroje světla. Pomocí fototropizmu jsou například rostliny schopné regulovat množství ozářených listů, a tím i míru fotosyntézy.
Fotovoltaický článek Fotovoltaický článek – polovodičová součástka schopná přeměňovat za pomoci tzv. fotovoltaického jevu světelnou energii na elektrickou. Z fotovoltaických článků se například konstruují panely slunečních baterií na kosmických družicích a sondách.
Fotovoltaický jev Fotovoltaický jev – vznik elektrického napětí při dopadu světla na rozhraní dvou materiálů. Jevu lze využít ke konstrukci fotovoltaického článku. Fotovoltaický jev objevil v roce 1839 Alexandr Edmond Becquerel (1820–1891) spolu se svým otcem Antoine Césarem Becquerelem (1788–1878).
Fourierova transformace Fourierova transformace – integrální transformace, která skládá neperiodický signál ze sinů a kosinů (resp. kmitavých komplexních exponenciál), v případě prostoročasu z rovinných vln. Původní signál (vzor) je integrálem všech parciálních signálů (obrazů). Transformace probíhá buď mezi časovou a frekvenční oblastí, nebo mezi prostoročasem a k-prostorem daným vlnovým čtyřvektorem.
Fraktál Fraktál – donekonečna se opakující struktura na různých prostorových úrovních. Dimenze fraktální struktury je vždy větší než topologická dimenze a může být neceločíselná.
FRAM FRAM – Fotometric Robotic Atmospheric Monitor, malý robotický dalekohled vyvinutý v České republice. Průměr zrcadla má 20 cm, ohniskovou vzdálenost 3 m. V projektu Pierre Auger slouží k určování průzračnosti atmosféry pomocí měření jasností hvězd.
Framework Framework – aplikační rámec. Softwarová struktura, která slouží jako podpora při programování a vývoji a organizaci jiných softwarových projektů. Může obsahovat podpůrné programy, knihovny API, podporu pro návrhové vzory nebo doporučené postupy při vývoji.
Francium Francium – nejtěžší známý prvek ze skupiny alkalických kovů. Je nestabilní, velmi silně radioaktivní. Nejstabilnější izotop francia Fr 223 má poločas rozpadu 21 minut a podléhá beta rozpadu. Francium bylo objeveno až roku 1939 Margueritou Pereyovou v Paříži a pojmenováno bylo podle země svého objevu.
Frekvence Frekvence – značíme f, počet opakování sledovaného děje za časovou jednotku. V SI měříme frekvenci v  hertzích (Hz, počet dějů za sekundu). Lze ji vypočítat jako převrácenou hodnotu periody děje: f = 1/T. Často se používá také úhlová frekvence, kterou značíme ω. Jde o časovou změnu fáze vlnění. Pro obě frekvence platí převodní vztah ω = 2πf.
Frekvence cyklotronní Frekvence cyklotronní – frekvence šroubovicového (Larmorova, gyračního) pohybu elektronů kolem magnetických siločar. Důležitá je tzv. cyklotronní rezonance, při které je vlna absorbována na této frekvenci. Z cyklotronní rezonance lze určit magnetické pole plazmatu. Cyklotronní frekvence je rovna QB/m.
Frekvence plazmová Frekvence plazmová – charakteristická frekvence oscilací a vln v plazmatu, která souvisí s pohyby nabitých částic. Plazmová frekvence závisí na koncentraci částic, je dána vztahem (nQ²/mε₀)^1/2. Rozlišujeme plazmovou frekvenci elektronů (je důležitá při šíření elektromagnetických vln) a iontů či protonů (je důležitá při šíření zvukových vln). Elektromagnetické vlny procházejí plazmatem (například ionosférou) jen tehdy, pokud je jejich frekvence vyšší než plazmová frekvence elektronů.
Frekvence úhlová Frekvence úhlová – časová změna fáze vlnění. Pro monochromatickou vlnu je rovna 2π/T.
Frekvenční hřeben Frekvenční hřeben – signál (zpravidla optický) složený z mnoha ekvidistantních čar s měnící se frekvencí. Zařízení umožňuje kontrolovat a měřit frekvenci s relativní přesností v řádu 10⁻¹⁵. Za objev metody optického frekvenčního hřebenu získali Nobelovu cenu za fyziku Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch v roce 2005.
Fresnelova čočka Fresnelova čočka – čočka, v níž chybí části materiálu, které se na lomu světla nepodílí, a ostatní části jsou vhodně posunuté. Při obdobných parametrech má výrazně nižší hmotnost než klasická čočka. Výsledná čočka má značné optické vady a není vhodná pro optické zobrazování. Používá v optických přístrojích a v zařízeních, která směrují tok světla, například v semaforech nebo majácích. Její poloměr může být až 2,5 metru.
Fresnelova šošovka Fresnelova šošovka – má pri podobných parametroch a rovnakom použitom materiály nižší objem a hmotnosť ako klasická šošovka. Sú z nej vyňaté časti materiálu, ktoré sa nepodie¾ajú na lome svetla a ostatné časti sú vhodne posunuté. Výsledná šošovka má ve¾ké optické chyby a nie je vhodná na optické zobrazovanie. Typicky sa používa v optických prístrojoch a zariadeniach na smerovanie svetelných lúčov, kde nie je presná projekcia nutná, napr. semafóry, reflektory alebo majáky, kde môže byť jej polomer až 2,5 m.
Fresnelovy vzorce Fresnelovy vzorce – vztahy popisující koeficienty odrazivosti a propustnosti při šíření elektromagnetického záření na rozhraní dvou prostředí. Vycházejí z okrajových podmínek na rozhraní dvou prostředí a ukazují závislost odrazu a lomu na polarizaci záření.
Fridmanovy rovnice Fridmanovy rovnice – soubor kosmologických rovnic, které řídí expanzi vesmíru pro homogenní a izotropní modely v rámci obecné teorie relativity. Byly odvozeny ruským fyzikem Alexandrem Fridmanem v letech 1922 a6 1924 na základě Einsteinových rovnic gravitačního pole.
FSP FSP – First Wall Full-Scale Prototype, plně funkční prototyp Primární stěny ITER.
FSW FSW – Friction Stir Welding, třecí svařování s promíšením. Metoda svařování, která byla objevena v roce 1991 v Anglii v Ústavu svařování TWI. Podél spoje se pohybuje rotující nástroj, který vyvíjí třením teplo. Materiál změkne a spojí se, aniž by došlo k jeho tání. Nástroj se otáčí kolmo na linii spoje, čímž dochází k mísení obou částí kovu.
FTIR FTIR – Fourier Transform InfraRed spectroscopy, infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací, analytická metoda založená na absorpci infračerveného záření při průchodu vzorkem, během kterého proběhnou změny rotačně vibračních energetických stavů molekul v závislosti na změnách dipólového momentu molekuly. Výsledné infračervené spektrum je funkční závislostí energie na vlnové délce dopadajícího záření.
Fullereny Fullereny – sférické struktury tvořené atomy uhlíku, rozměr této obří molekuly je kolem 0,7 nm. Nejdůležitější z fullerenů jsou C₆₀, C₅₀ a C₇₀ obsahujících 60, 50 a 70 atomů uhlíku. Fullereny za normálních podmínek sublimují při teplotách nad 500 °C. Fullereny jsou pojmenovány po americkém architektu Buck­min­ste­ro­vi Fullerovi, který stavěl kopule podobného tvaru. Za objev fullerenů získali Nobelovu cenu za chemii v roce 1996 Robert Curl, Harold Kroto a Richard Smalley.
Fúze Fúze – způsob získávání energie slučováním lehkých atomárních jader. Tento proces probíhá přirozenou cestou ve hvězdách. V pozemských podmínkách je základním problémem udržení plazmatu na potřebnou dobu. Může jít o tzv. inerciální fúzi (například iniciovanou laserem), kdy terčík na krátkou dobu drží pohromadě setrvačností nebo o fúzi udržovanou v magnetickém poli (tokamak, stelarátor, pinč).
FWP FWP – First Wall Panel – panel chránící primární stěnu komory fúzního zařízení. U tokamaku ITER jde o blok beryliových dlaždic připojený k hypervapotronu.
Fytohormon Fytohormon – rostlinný hormon. V porovnání s živočišnými hormony mají často méně specifické funkce, a tak výsledek záleží na kooperaci více fytohormonů.
Fytoremediace Fytoremediace – dekontaminace půdy s využitím rostlin.
Fyzikální matematika Fyzikální matematika – matematická oblast motivovaná fyzikálními problémy, ovšem fungující ve své čisté formě abstrahované od jevů fyzikální reality (například kvantová algebra, geometrie dláždění inspirovaná výzkumem krystalů a kvazikrystalů).
Fyziologie Fyziologie – vědní obor studující podstatu funkce živých organismů z hlediska fyzikálního, molekulárně-biologického, biochemického a kybernetického.
g faktor g faktor – bezrozměrné číslo, označované zpravidla g, které udává magnetický moment částice. Jde o koeficient úměrnosti mezi magnetickým momentem a elementárním magnetickým kvantem, který závisí na spinu částice. Pokud je částice součástí většího celku (například atomu), závisí g faktor i na dalších kvantových číslech. Pro elektron je g přibližně 2.
Gadolinium Gadolinium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový feromagnetický prvek, osmý člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití v jaderné energetice a při výrobě počítačových pamětí. Má nejvyšší účinný průřez pro záchyt tepelných neutronů ze všech známých prvků. Gadolinium objevil spektroskopicky švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac v roce 1880. Jmého získalo gadolinium podle minerálu, ten byl pojmenován po finském chemiku a geologovi Johanu Gadolinovi.
Gaia Gaia – sonda Evropské kosmické agentury mající za úkol zpřesnit polohu zhruba miliardy hvězd naší Galaxie. Byla vypuštěna nosnou raketou Sojuz dne 19. prosince 2013 z kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Svá měření provádí v libračním (Lagrangeově) bodě L2 soustavy Slunce-Země. Její vývoj stál 650 milionů eur.
Galaktická kupa Galaktická kupa – největší gravitačně vázané objekty ve vesmíru, z nichž některé dosahují hmotnosti až desetitisícenásobku hmotnosti naší Galaxie. Jsou tvořené třemi hlavními složkami:
 – stovkami galaxií obsahujícími hvězdy, plyn a prach,
 – obrovskými mraky horkých plynů,
 – temnou hmotou zatím neznámé povahy.
Galaktické haló Galaktické haló – oblast obklopující nejnápadnější část galaxie. U spirálních galaxií jde o prostor kulového tvaru opsaný galaktickému disku. Halo je tvořeno řídkou mezihvězdnou látkou a nacházejí se v něm kulové hvězdokupy vázané gravitačně na mateřskou galaxii. Koncentrace látky v halo se snižuje s rostoucí vzdáleností od roviny galaxie a od jejího jádra. Všeobecně uznávaným předpokladem dnes je, že temná látka obklopující galaxie je rozložena také do tvaru halo.
Galaktické jádro Galaktické jádro – nejvnitřnější část galaxie, zpravidla má podobu centrální výdutě a obsahuje podstatnou část atomární látky galaxie. V mnoha galaxiích je v jádře obří kompaktní objekt, pravděpodobně černá díra.
Galaxie Galaxie – kompaktní seskupení hvězd, hvězdných asociací, otevřených a kulových hvězdokup, mezihvězdné látky a temné hmoty. Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné,…), vyzařovaným výkonem (neaktivní, aktivní, rádiové, Seyfertovy,…) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je udávána v miliardách až stovkách miliard hmotností Slunce. Galaxie jsou obvykle součástmi vyšších celků, jako jsou kupy, nadkupy, vlákna a stěny. V centrech většiny galaxií se nacházejí obří černé díry.
Galaxie M 82 Galaxie M 82 – 11 milionů světelných roků vzdálená galaxie, která je tvořena asi padesátkrát větším počtem hvězd, než je běžné.
Galaxie S0 Galaxie S0 – typ galaxie s jasnou centrální výdutí a výrazným diskem, ve kterém nejsou patrná spirální ramena. Tento typ se nazývá čočková galaxie.
GALEX GALEX – Galaxy Evolution Explorer, kosmický dalekohled NASA určený ke studiu galaxií v ultrafialovém oboru. GALEX pracuje od roku 2003. Hlavním přístrojem je Cassegrainův dalekohled o průměru primárního zrcadla 50 cm. Dalekohled zobrazí oblast o průměru 1,2°. Pracuje v FUV pásmu (135÷175 nm) a NUV pásmu (175÷280 nm) s rozlišením 6÷8 úhlových sekund. Observatoř také pracuje v režimu s rozlišením 1 úhlové sekundy pro astrometrii a UV záření kosmického pozadí.
Galileo (sonda) Galileo (sonda) – americká mise k Jupiteru, která startovala v roce 1989 a po několika prodlouženích trvala bez jednoho měsíce 14 let. Galileo byla první sondou umístěnou na oběžné dráze Jupiteru, odkud prováděla podrobný výzkum planety. Obsahovala sestupný modul, který byl použit v roce 1995. V roce 2003 ukončila sonda Galileo svou činnost řízeným pádem do atmosféry planety.
Galium Galium – Gallium, velmi lehce tavitelný kov, bílé barvy s modrošedým nádechem, měkký a dobře tažný. Hlavní uplatnění nalézá v elektronice jako složka polovodičových materiálů. Objevil jej roku 1875 spektroskopicky francouzský chemik Paul Èmile Lecoq de Boisbaudran.
gama faktor gama faktor – koeficient (1 −v²/c²)^−1/2, kterým je ve speciální relativitě kontrahována délka tyče ve směru pohybu a dilatován chod letících hodin.
Gama karotáž Gama karotáž – metoda průzkumu geologického podloží založená na umístění vysoce aktivního zdroje ionizujícího záření hluboko pod zem. Následuje detekce emitovaného ionizujícího záření procházejícího různými vrstvami podloží.
Gama rozpad Gama rozpad – změna energetického stavu atomového jádra doprovázená emisí vysoce energetického fotonu.
Gamagrafie Gamagrafie – metoda nedestruktivního testování materiálů (zejména potrubí) založená na průchodu fotonů záření gama emitovaných vhodným radionuklidovým zdrojem (například ¹⁹²Ir, ⁷⁵Se, ⁶⁰Co, ¹⁶⁹Yb) testovaným materiálem a jeho zaznamenávání na radiografický film.
GammeV GammeV – experiment hledající částice temné hmoty (axiony, chameleony) v americké laboratoři Fermilab. V roce 2007 byla zkoumána možná konverze fotonů (gama) na axiony (s hmotností v meV) v magnetickém poli 5 T. Název detektoru je zkratkou z gama-meV. V následujícím běhu v roce 2008 pod názvem CHASE (CHAmeleon SEarch) byl hledán svit chameleonů (dalších kandidátů na temnou hmotu) zachycených v magnetickém poli. V obou dvou případech byl výsledek experimentů záporný.
Gantry systém Gantry systém – část ozařovače, která zajišťuje rotaci generovaného svazku záření okolo pacienta.
Gauss Gauss – jednotka indukce magnetického pole, 1 G = 10⁻⁴ T = 10⁻⁴ NA⁻¹m⁻¹
GBT GBT – Green Bank Telescope, radioteleskop Roberta C. Byrda v Green Banku v Západní Virginii (79° 50′ 23,42″ západní délky, 38° 25′ 59,26″ severní šířky). Průměr antény je dle použitého radiového okna 100÷110 m. Radioteleskop je největším pohyblivým zařízením tohoto druhu na světě. Lze tak snímat celou oblohu od výšky 5° nad obzorem. Na rozdíl od většiny klasických antén je jeho talíř asymetrickým výřezem z paraboloidu o průměru 208 m a optická osa prochází 4 m od okraje antény. Na místě stojí již druhá verze radioteleskopu. První radioteleskop o průměru 92 metrů se v Green Banku zřítiil vlastní vahou dne 15. 2. 1988.
GCMS GCMS – Gas Chromatograph and Mass Spectrometer, zařízení umístěné v pouzdře Huygens, které přistálo na Saturnově měsíci Titan v lednu 2005.
GDP GDP – guanositdifosfát, makroergní sloučenina, produkt hydrolýzy guanosintrifosfátu. Pomocí G-proteinů se účastní buněčné signalizace.
Gekko XII Gekko XII – japonský systém pro inerciální fúzi postavený na Univerzitě v Osace v roce 1983. Název zařízení má připomínat gekona (druh ještěrky). Na kapsli s palivem míří dvanáct Nd:YAG laserů o délce 10 metrů. Fáze ohřevu trvá 1 až 2 nanosekundy a do kapsle proudí celková energie až 10 kilojoulů. V současnosti zařízení využívá metodu rychlého zážehu, při které na kapsli zasvítí v kompresní fázi ještě další dva lasery s ultrakrátkým pulzem a je provozováno pod názvem FIREX II (z anglického Fast Ignition Realization Experiment). Po proběhlých úpravách a výměně laserů by měla být do kapsle dodávána energie 50 kilojoulů za pouhých 10 pikosekund.
Geminga Geminga – zkratka z Gemini gamma-ray source. Je to rádiově tichý pulzar v souhvězdí Blíženců, který byl priřazen ke známému zdroji gama záření.
Gemini Gemini – dvě observatoře se zrcadly o průměru 8,1 m. Na severní polokouli je Gemini-N (Mauna Kea, Havaj, 4 100 m) a na jižní polokouli Gemini-S (Cerro Pachón, Chille, 2 737 m). Oba dalekohledy byly uvedeny do provozu v roce 2000 a využívají, tak jako všechny současné velké dalekohledy, systém adaptivní optiky.
Gen Gen – úsek DNA se specifickou funkcí, který je schopen utvářet při dělení buňky svoje vlastní přesné kopie, které se přenáší do dalších generací.
Generátory ionizujícího záření Generátory ionizujícího záření – skupina zdrojů ionizujícího záření, v nichž jsou nabité částice urychlovány elektrickým polem. K radioterapeutickým účelům se pak využívá buď přímo svazku těchto nabitých částic, nebo sekundárních částic vznikajících při interakčních procesech na vhodných terčících.
Genom Genom – veškerá genetická informace uložená v DNA (u některých virů v RNA) konkrétního organismu. Zahrnuje všechny geny a nekódující sekvence.
Genus topologie Genus topologie – číslo, které charakterizuje danou topologii z hlediska počtu „děr“ nebo „držadel“. Genus se určuje pomocí skupin křivek, které nelze stáhnout do bodu (jsou natažené kolem díry či držadla).
GEO GEO – Geostationary Earth Orbit, geostacionární dráha. Družice na této dráze má takovou oběžnou dobu, že zdánlivě „visí“ nad určitým místem Země. Výška takové dráhy je 35 800 km.
GEO 600 GEO 600 – německo-anglický detektor gravitačních vln umístěný v blízkosti Hannoveru. Interferenční ramena mají délku 600 metrů, frekvenční rozsah je 50 Hz až 1,5 kHz. Detektor je v provozu od roku 2002.
Geodetika Geodetika – nejrovnější možná dráha v zakřiveném časoprostoru. Po této dráze se pohybují všechna volná hmotná tělesa bez rozdílu.
Geoid Geoid – tvar Země daný gravitační ekvipotenciálou. Jde o povrch, který by zaujaly oceány bez existence větrů a mořských proudů. Tento tvar je určován podpovrchovými útvary a tvoří přirozený referenční systém pro odečítání výšky. Pokud se na geoidu vyskytne místní vypouklina nebo propadlina, kulička položená na její stěny by se nezačala kutálet, neboť jde o ekvipotenciálu.
Geomagnetický pól Země Geomagnetický pól Země – místo na povrchu Země, v němž osa dipólové složky magnetického pole Země tento povrch protíná. Pokud bychom pole Země co možná nejvěrněji nahradili tyčovým magnetem, jde o místo průsečíků jeho osy s povrchem Země.
Geometrie Geometrie – geometrie vesmíru je lokálně určována obecnou relativitou, čas a prostor jsou zakřiveny přítomností těles a v tomto zakřiveném časoprostoru se tělesa pohybují po geodetikách.
Geometrie vesmíru Geometrie vesmíru – je lokálně určována obecnou relativitou, čas a prostor jsou zakřiveny přítomností těles a v tomto zakřiveném časoprostoru se tělesa pohybují po geodetikách. Geometrie může mí nulovou, kladnou, nebo zápornou křivost. V geometrii s nulovou křivostí platí Euklidovy zákony (např. součet úhlů v trojúhelníku je 180°.
Geosynchronní dráha Geosynchronní dráha – dráha, na které je perioda oběhu družice kolem Země (vzhledem ke hvězdám) stejná jako rotační perioda Země. Družice se pro pozorovatele na určitém místě zeměkoule bude vracet na stejné místo na obloze vždy ve stejný čas (odsud pochází název geosynchronní). Její dráha na obloze připomíná tvarem číslici 8. Speciálním případem je geostacionární dráha, která je kruhová a má nulový sklon. Její výška nad povrchem Země je 35 800 km a družice se pozorovateli jeví na obloze jakoby nehybná.
Germanium Germanium – vzácný polokovový prvek, nalézající největší uplatnění v polovodičovém průmyslu. Objevil jej roku 1886 německý chemik Clemens A. Winkler a pojmenoval jej podle své vlasti. Využívá se při výrobě tranzistorů, integrovaných obvodů a světlovodné techniky.
Germinace Germinace – obyčejné klíčení. Počátek vývoje rostlin, kdy po přijetí vody v semenech započnou štěpné procesy zásobních látek (tuků, bílkovin či polysacharidů).
GF-AAS GF-AAS – grafitová atomová absorpční spektrometrie, analytická metoda umožňující detekovat extrémně nízké koncentrace prachových částic různých kovů.
Giotto Giotto – sonda ESA, která startovala 2. července 1985, mise úspěšně skončila 23. července 1992. Zkoumala komety Halley a Grigg-Skjellerup. Přinesla první fotografie kometárního jádra zblízka.
Glaciál Glaciál – doba ledová. Poslední doba ledová nastoupila před 80 000 lety a skončila přibližně 10 000 let před naším letopočtem.
Glashowova rezonance Glashowova rezonance – rezonanční záchyt elektronového neutrina elektronem, k němuž dochází při energii 6,3 peV (6,3 milionů GeV). Výsledkem je polní částice W⁻. Rezonance je pojmenována podle amerického teoretika Sheldona Glashowa, jednoho ze spoluautorů teorie elektroslabé interakce.
GLAST GLAST – Gamma-ray Large Area Space Telescope, kosmický dalekohled pro obor gama, v roce 2008 se stal následovníkem slavné gama observatoře Compton. Projekt USA. Rozsah detekovaného záření: 10÷300 GeV. V srpnu 2008 byla observatoř přejmenována na Fermi (podle významného italského kvantového fyzika).
Glioblastoma multiforme Glioblastoma multiforme – agresivní inoperabilní mozkový nádor prorůstající mozkovou tkání jako jemná pavučina. Prozatím končí toto onemocnění ve 100 % případů smrtí pacienta. Neutronová záchytová terapie však dokáže život pacientů zasažených tímto typem nádoru prodloužit a zkvalitnit.
GLONASS GLONASS – ruský navigační systém, jde o zkratku z Globalnaja navigacionnaja sputnikovaja sistema (GLObal NAvigation Satellite System). Systém provozují Ruské obranné síly vzdušného provozu. Vývoj začal v roce 1976, první satelit byl vynesen v roce 1982, plného pokrytí Ruska bylo dosaženo v roce 1995. Od roku 2011 má systém 24 satelitů a je dále rozvíjen.
Glukóza Glukóza – hroznový cukr, krevní cukr, monosacharid se šesti uhlíky. V čisté formě je to bílá, krystalická látka sladké chuti. V přírodě se vyskytuje jen v optické formě D, pak se nazývá dextróza. Pro červené krvinky a mozek je to jediný zdroj energie.
Gluony Gluony – intermediální (polní, výměnné) částice silné interakce, která působí na hadrony a je krátkého dosahu. Tato interakce spojuje kvarky v mezony a baryony, udržuje pohromadě neutrony a protony v atomovém jádře a způsobuje některé rychlé rozpady elementárních částic. Celkem známe 8 gluonů. Tyto polní částice jsou nositeli barevného náboje (náboje silného interakce). Tím se silná interakce odlišuje od elektromagnetické a slabé interakce.
Glycin Glycin – nejjednodušší aminokyselina. Jako jediná z dvaceti tří aminokyselin tvořících bílkoviny může vznikat v bezvodém prostředí, a proto je po ní intenzivně pátráno jak v mezihvězdném prostoru, tak ve sluneční soustavě. Do detekce hmotnostním spektrometrem systému ROSINA na sondě ESA Rosetta, který přímo změřil výskyt glycinu při těsném průletu kolem komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko a přitom důsledně prováděl kontrolní měření látek uvolňovaných ze samotné sondy, byla všechna oznámení výskytu glycinu mimo Zemi zatížena buď kontaminací ze Země, nebo metodickou chybou a posléze zpochybněna.
Glykosidy Glykosidy – deriváty monosacharidů, ve kterých je na anomerní uhlík navázán náhradou za hydroxylovou skupinu jiný složitější substituent. V případě, kdy je substituent navázán přes kyslík, hovoříme O-glykosidech, pokud přes dusík, N-glykosidech (glukosaminech) a pokud přes síru, S-glykosidech. O-glykosidovou vazbou jsou monosacharidy vzájemně vázány do oligosacharidů a polysacharidů.
GM čítač GM čítač – Geigerův-Müllerův počítač. Jde o detektor ionizujícího záření. Plyn v detekční trubici změní po vniknutí částice svou vodivost. Detektor je citlivý na energetické fotony, alfa částice a elektrony. Není citlivý k neutronům.
GM počítač GM počítač – Geigerův-Müllerův počítač. Jde o detektor ionizujícího záření. Plyn v detekční trubici změní po vniknutí částice svou vodivost. Detektor je citlivý na energetické fotony, alfa částice a elektrony. Není citlivý k neutronům.
GMO GMO – Geneticky modifikované organizmy, tedy organizmy vytvořené pomocí genového inženýrství.
GMOS GMOS – Gemini Multi-Object Spectrograph, spektrograf na observatořích Gemini-N a Gemini-S.
GMT GMT – Greenwich Mean Time, greenwichský střední čas. Střední sluneční čas měřený na nultém poledníku procházejícím Královskou hvězdárnou v anglické Greenwichi.
Gnómón Gnómón – nejjednodušší astronomický přístroj. Jde o tyč zaraženou svisle do Země. Z délky jejího stínu lze určit výšku Slunce nad obzorem a ze směru stínu azimut Slunce.
GOCE GOCE – první evropská družice určená pro mapování zemského gravitačního pole s bezprecedentní přesností. Název sondy je zkratkou z anglického Gravity Field and Steady-State Ocean Circulation Explorer. Družice startovala v roce 2009 byla funkční do roku 2013. Přesnost měření tíhového zrychlení byla 10⁻⁵ m/s² a zemský geoid byl proměřen s přesností několika centimetrů.
Goldstoneovy bosony Goldstoneovy bosony – bosony se spinem 0, které jsou zodpovědné za narušení symetrie v přírodě. Jde například o Higgsovy bosony narušující symetrii elektroslabé interakce nebo o axiony narušující Peccei-Quinnovu symetrii.
GOLEM GOLEM – malý tokamak provozovaný na FJFI ČVUT. Vyroben byl na počátku 60. let v Sovětském svazu, kde byl provozován v Moskvě pod názvem TM-1. Od roku 1977 do roku 2006 fungoval v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd, nejprve pod názvem TM-1-MH, od roku 1985 do roku 2006 pod názvem CASTOR. V současnosti je provozován pod názvem GOLEM na Fakultě jaderné a inženýrské ČVUT v Praze. Velký poloměr je 0,4 metru, vedlejší 0,085 metru. Tokamak může být ovládán vzdáleně po internetu.
Golevka (1991 JX) Golevka (1991 JX) – planetka s  pořadovým číslem 6489. Byla objevena Halleovým dalekohledem na Mt. Palomaru  v roce 1991. Oběžná perioda kolem Slunce je 4 roky, poloměr planetky 0,5 km. Planetka se dostává do těsné blízkosti Země a její trajektorie ve Sluneční soustavě se mění.
GOODS GOODS – Great Observatories Origins Deep Survey, program zaměřený na sledování vývoje velmi starých objektů, vedlejším produktem je řada pozorování supernov SN Ia. Do projektu jsou zapojeny 4 vynikající vesmírné dalekohledy: HST (vizuální obor), SST (IR obor), Chandra (RTG obor) a XMM Newton (RTG obor). K pozorování byly vybrány dvě malé oblasti (20×16') oblohy: na severní obloze ve Velké Medvědici a na jižní obloze v souhvězdí Pece.
Google Lunar X Prize Google Lunar X Prize – soutěž vyhlášená v roce 2007 společností Google. Výhru až 20 milionů dolarů měla vyhrát ta soukromá společnost, která jako první dokáže vyslat na Měsíc sondu, dosednout, přemístit se o nejméně 500 metrů a odeslat na Zem snímky ve vysokém rozlišení. Dalších deset milionů mělo pokrýt vedlejší ceny. Soutěž byla ukončena v březnu 2018, aniž by získala vítěze.
GPS GPS – globální polohovací systém, navigace pomocí družic umístěných na oběžné dráze Země. Oficiální název je NAVSTAR GPS (Navigation Satellite Timing and Ranging Global Positioning System). Systém je vyvíjen 30 let a v roce 2007 byla na oběžné dráze umístěna již čtvrtá generace polohovacích družic.
GRACE GRACE – Gravity Recovery and Climate Experiment. Dvojice družic NASA vypuštěných v roce 2002, které detailně měří gravitační pole Země. Družice byly vyvinuty Texaskou univerzitou za přispění německých odborníků. Přesnost měření tíhového zrychlení dosáhla 10⁻³ m/s².
Gradient Gradient – prostorová změna dané veličiny, někdy hovoříme o spádu. Tvoří ho trojice prostorových derivací podle jednotlivých souřadnicových os.
Gradient pole Gradient pole – změna pole se vzdáleností, někdy hovoříme o spádu pole.
Gradiometr Gradiometr – zařízení, které měří gradient nějaké veličiny, tedy její prostorovou změnu. Při měření se odečítají hodnoty ze dvou blízkých míst, což vede i k odečtu podstatné části šumu a jeho snížení. Proto gradiometry mívají vysoký odstup užitečného signálu od šumu.
Grafen Grafen – jedna z mnoha forem uhlíku. Jde o atomární monovrstvu či dvojvrstvu složenou z pravidelných šestiúhelníků, která má mimořádnou pevnost a vysokou elektrickou i tepelnou vodivost. Má revoluční využití v elektro­tech­nice a jiných oborech. Grafen poprvé připravili v roce 2004 Andrej Geim a Konstantin Novoselov. Za svůj objev získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2010.
Grafit Grafit – forma uhlíku s atomy tvořícími, podobně jako led, šestiúhelníkovou krystalovou mříž. Atomy v jedné rovině jsou propojeny v pravidelné šestiúhelníky do tvaru připomínajícího včelí plástve. Tyto roviny jsou pak řazeny nad sebou tak, že tři uzlové body (atomy) sousedních vrstev krystalové mříže jsou právě nad geometrickými středy šestiúhelníků sousední vrstvy a tři jsou v zákrytu. Vzdálenost mezi vrstvami je 0,336 nm, strana šestiúhelníku 0,2464 nm, hustota grafitu je 2,26 g/cm³.
Grafullereny Grafullereny – polymerní forma fullerenu. Fullerenové koule jsou spojené vazbami do dvojrozměrných vrstev podobných grafenu. Polymerní fulleren poprvé připravili v ruské Národní univerzitě pro vědu a technologii MISiS v roce 2021. Dvojrozměrnou formu syntetizovali v roce 2022 dvě skupiny – jedna z Kolumbijské univerzity a druhá z čínského Pekingu a Ťin-čou.
GRAIL GRAIL – dvojice amerických sond (Ebb a Flow), jejichž hlavním úkolem bylo mapování gravitačních anomálií Měsíce. Odstartovaly 10. září 2011 a na Měsíc plánovaně dopadly 18. prosince 2012. Během pozorování létaly po kruhové dráze ve výšce pouhých 55 km nad povrchem Měsíce.
Gravimetrie Gravimetrie – měření síly gravitačního pole. V důsledku nehomogenit nebývají gravitační pole těles jednoduchá, čehož se dá využít právě ke zjišťování nehomogenit skrytých pod povrchem.
Gravitační čočka Gravitační čočka – efekt gravitační čočky předpověděl v roce 1924 ruský fyzik Orest Chvolson a v roce 1936 Albert Einstein. Hmotný objekt (zpravidla velká galaxie) ležící mezi zdrojem záření a pozorovatelem zakřivuje světelné paprsky podobně jako skleněná čočka v laboratoři. Jsou-li objekty dokonale na přímce, vznikne jako obraz vzdálené galaxie tzv. Einsteinův prstenec. Jsou-li objekty mimo osu, vznikne buď oblouk, několikanásobný obraz nebo zdeformovaný obraz vzdálené galaxie či kvazaru. První gravitační čočka byla objevena v roce 1979.
Gravitační interakce Gravitační interakce – interakce působící na všechny částice bez výjimky. Má nekonečný dosah a její intenzita ubývá s kvadrátem vzdálenosti. Současnou teorií gravitace je obecná relativita publikovaná Albertem Einsteinem v roce 1915. Podle této teorie kolem sebe každé těleso zakřivuje prostor a čas a v tomto pokřiveném světě se tělesa pohybují po nejrovnějších možných drahách, tzv. geodetikách. Obecná relativita předpověděla řadu jevů, které z Newtonovy teorie gravitace nevyplývají.
Gravitační konstanta Gravitační konstanta – fundamentální konstanta charakterizující gravitační interakci. Vystupuje jako koeficent úměrnosti v Newtonově gravitačním zákonu. Podle současných znalostí je G = 6,674 28(67)×10⁻¹¹ m³·s⁻²·kg⁻¹ s relativní chybou 10⁻⁴.
Gravitační manévr Gravitační manévr – gravitační asistence, gravitační prak, gravitační brzda: změna vektoru rychlosti tělesa ve vesmíru při blízkém průletu kolem výrazně hmotnějšího tělesa. Nejčastěji je tento manévr využíván ke zrychlení, zbrzdění nebo odklonění kosmických sond pohybujících se po heliocentrických drahách pomocí průletu lokálním gravitačním polem planet nebo měsíců.
Gravitační vlna Gravitační vlna – periodicky se šířící zakřivení času a prostoru. Může vzniknout v okolí těles s nenulovým kvadrupólovým momentem, například kolem dvojice rotujících kompaktních hvězd. Právě tyto vlny by měly být nejběžnější a mít frekvenci od 0,1 mHz do 10 kHz. K první přímé detekci gravitačních vln došlo dne 14. září 2015. Gravitační záblesk ze splynutí dvou černých děr středních hmotností ve vzdálenosti 1,3 miliardy světelných roků zachytily oba americké přístroje LIGO.
Gravitino Gravitino – fermionový protějšek (tzv superpartner) gravitonu. Doposud nebyl objeven ani graviton, ani gravitino, jehož existence plyne z teorie supersymetrie (SUSY).
Graviton Graviton – hypotetická polní částice gravitační interakce, která by měla smysl, pokud by gravitace byla popsatelná kvantovou teorií. Graviton by měl mít spin 2. Našimi současnými prostředky není detekovatelný.
Gravitotropizmus Gravitotropizmus – ohyb rostliny nebo její části ve směru nebo od směru gravitace (dle toho se dále rozděluje na gravitropizmus pozitivní či negativní). U rostlin tuto funkci zajišťuje primárně fytohormon auxin.
Gravity Gravity – nový interferometr druhé generace, který byl zprovozněn u čtveřice dalekohledů VLT na Mt. Paranal v Chile. Přístroj pracuje v pásmu K (2,2 μm), kde proměřuje polohy objektů s přesností 10 obloukových mikrosekund. Signál z dalekohledů přichází do interferometru Gravity optickými vlákny. Pokud přístroj využívá signál ze čtyř hlavních osmimetrových dalekohledů, je zorné pole 2”, pokud pracuje v režimu, při němž využívá pomocné dalekohledy, je zorné pole 4”.
Gray Gray – Gy, jednotka absorbované dávky záření, energie ionizujícího záření absorbovaného v 1 kg látky. 1 Gy = 1 J/kg. Vyjadřuje pouze energii absorbovaného ionizujícího záření, nikoli jeho účinky na danou látku. Menší jednotkou je centigray (cGy), setina graye.
GRB GRB – Gamma Ray Bursts, záblesky gama. Náhlá vzplanutí různé povahy v oboru gama. Dnes je jasné, že bude existovat více mechanizmů vzplanutí gama, která jsou pozorována jak v kosmologických vzdálenostech, tak přímo v naší Galaxii. K zábleskům gama dochází přibližně jednou denně a mají trvání od několika milisekund po několik stovek sekund. Může jít o vznik černé díry, splynutí dvou neutronových hvězd, procesy v aktivních jádrech galaxií nebo o další, dosud neznámé mechanizmy.
GRC GRC – Glenn Research Center, Glennovo výzkumné středisko. Má za úkol hledat a vyvíjet nové technologie a materiály pro letectví a kosmonautiku. Založeno bylo v roce 1942, nynější název nese po prvním americkém astronautu Johnu Glennovi.
GREAT GREAT – German REceiver for Astronomy at Terahertz Frequencies, spektrometr pro infračervený obor v rozsahu 60÷600 μm. V tomto pásmu je zemská atmosféra neprůhledná, proto je přístroj instalován na palubě létající observatoře SOFIA.
GRID GRID – technologie umožňující zpřístupnění nevyužitých prostředků počítačů v síti. Z těchto nevyužitých prostředků vznikne jakýsi virtuální systém, který lze použít například pro vědecké výpočty. GRID omezuje různé neefektivní stavy (například jeden počítač je přetížen, zatím co jiný je nevyužitý) lépe než současné technologie v datových centrech. Název technologie vznikl z anglického slova grid – síť.
GSI GSI – Gesellschaft für SchwerIonenforschung (Sdružení pro výzkum iontů). Německá laboratoř v blízkosti Darmstadtu, která byla založena v roce 1969. Laboratoř má 1050 zaměstnanců. Ve vybavení je lineární urychlovač UNILAC, iontový synchrotron SIS, experimentální prstenec ESR. V současnosti se buduje výkonný laser PHELIX a urychlovač FAIR.
GSO GSO – dráha, na které je perioda oběhu družice kolem Země (vzhledem ke hvězdám) stejná jako rotační perioda Země. Družice se pro pozorovatele na určitém místě zeměkoule bude vracet na stejné místo na obloze vždy ve stejný čas (odsud pochází název geosynchronní). Její dráha na obloze připomíná tvarem číslici 8. Speciálním případem je geostacionární dráha, která je kruhová a má nulový sklon. Její výška nad povrchem Země je 35 800 km a družice se pozorovateli jeví na obloze jakoby nehybná.
GTC GTC – Gran Telescopio Canarias, Velký kanárský dalekohled. Primární zrcadlo má průměr 10,4 metru. Dalekohled se nachází na Kanárském ostrově La Palma ve výšce 2 400 metrů nad mořem na vrcholku s názvem Roque de Los Muchachos. Zrcadlo je složeno z 36 segmentů, první světlo jím prošlo v roce 2007.
GTO GTO – Geostationary/Geosynchronous Transfer Orbit, eliptická geostacionární přechodová oběžná dráha, umožňující v nejvzdálenějším bodě drobnou úpravou dosáhnout tzv. geostacionární dráhy, kdy družice „visí“ nad stejným bodem na Zemi. Příkladem je družice Astra sloužící pro přenos televizního signálu.
GTP GTP – guanosintrifosfát, makroergní nukleotid. Při hydrolýze na guanosidifosfát (GDP) a fosforečnanový anion se uvolňuje energie použitelná pro spřažené chemické reakce. Má význam jak z hlediska energetiky enzymatických reakcí, tak i z hlediska buněčné signalizace pomocí specializovaných G-proteinů, které využívají změn v důsledku navázání GTP a hydrolýzy na GDP.
GUT GUT – Grand Unified Theory, teorie velkého sjednocení. Popisuje sjednocení elektroslabé a silné interakce při energiích 10¹⁶ GeV (GUT škála). Při vyšších energiích než 10¹⁶ GeV existovaly pouze GUT interakce a gravitační interakce. Teorie velkého sjednocení předpovídá zatím nepozorované procesy, jako je například rozpad protonu.
Guyanské kosmické centrum Guyanské kosmické centrum – kosmodrom Evropské kosmické agentury nacházející se v blízkosti městečka Kourou ve Francouzské Guyaně v Jižní Americe. Kosmodrom má velmi výhodnou polohu v blízkosti rovníku, startující rakety totiž získají v okamžiku startu bez jakéhokoli paliva oběžnou rychlost Země v daném místě (zde 460 m/s), která je na rovníku nejvyšší. Kosmodrom leží přibližně 500 km severně od rovníku na 5° 8' severní šířky a funguje od roku 1968. V současnosti se zde nachází pět odpalovacích ramp a montážní hala.
Gy Gy – gray, jednotka absorbovanej dávky žiarenia, energia ionizujúceho žiarenia absorbovaného v 1 kg látky. 1 Gy = 1 J/kg. Vyjadruje iba energiu absorbovaného ionizujúceho žiarenia nie jeho účinky na danú látku.
GYO GYO – Graveyard Orbit, odkladní dráha. Dráha pro družice vyřazené z činnosti, u kterých je technicky nemožné, aby shořely v atmosféře Země. Jde o dráhu ve větší vzdálenosti než 36 100 km od Země.
Gyrostat Gyrostat – jednotka zajišťující stabilizaci zařízení, která nejsou pevně ukotvená. Hlavní komponentou je setrvačník, který díky zákonu zachování momentu hybnosti nemění směr osy otáčení v prostoru. Osa setrvačníku tak míří ve stále stejném směru bez ohledu na změny orientace zařízení vzhledem k okolí.
GZK mez GZK mez – energetická mez (5×10¹⁹ eV), nad kterou by neměly existovat protony kosmického záření pocházející ze vzdáleností přes 50 Mpc, protože bude jejich energie rozptýlena interakcí s fotony reliktního záření. Tuto mez nezávisle spočítali v roce 1966 Kenneth Greisen, Vadim Kuzmin a Georgiy Zatsepin.
H alfa H alfa – spektrální čára vodíku s vlnovou délkou 656,3 nm, která vzniká přechodem ze třetí energetické hladiny na druhou. Je součástí tzv. Balmerovy série spektrálních čar.
H I oblasti H I oblasti – oblasti neutrálního vodíku, které jsou nerovnoměrně rozloženy v galaxiích. Nezapočítáváme-li skrytou látku, pak je vodík ve vesmíru nejrozšířenějším prvkem vůbec - hmotnostně jde o cca 70 % veškeré viditelné hmoty. V naší Galaxii je výskyt H I oblastí koncentrován ke spirálním ramenům, výrazně více se vyskytují v galaktickém disku a svým měřítkem jsou srovnatelné s měřítkem spirálních galaktických ramen. H I oblasti jsou relativně chladné – cca 80 K, vodík je zde v základním stavu. Díky přechodu mezi ortovodíkem (elektron a proton mají nesouhlasný spin) a paravodíkem (souhlasný spin) září tyto oblasti na vlně 21,105 cm, což odpovídá frekvenci 1420,4 MHz a lze je mapovat radioastronomickými metodami. Lze tak získat radiovou mapu struktury Galaxie v rovině galaktického disku i ve větších vzdálenostech, kam nelze pro mezihvězdnou extinkci dohlédnout ve viditelné části spektra.
H II oblasti H II oblasti – část mezihvězdného prostoru, ve kterém se nachází ionizovaný vodík. Vodík je ionizován UV zářením z blízkých obřích hvězd spektrálního typu O a B. Tyto hvězdy mohou ionizovat vodík na vzdálenosti až stovek světelných let. Teplota H II oblastí se pohybuje v intervalu 10 000 K až 20 000 K a má koncentraci v řádu desítek atomů v centimetru krychlovém. Nejznámější H II oblastí je například velká mlhovina v Orionu M42.
Hadrony Hadrony – částice složené z kvarků, které interagují silnou jadernou interakcí. Dělíme je na mezony složené z kvarku a antikvarku a baryony složené ze tří kvarků různých barev. Název je odvozeninou z řeckého hadros (silný, těžký). K nejznámějším mezonům patří piony, k nejznámějším baryonům neutron a proton. Hmotnosti hadronů převyšují hmotnost elektronů o několik řádů. Jejich interakce s látkovým prostředím se výrazně liší jak od elektronů, tak i od fotonů.
Hafnium Hafnium – šedý až stříbřitě bílý, kovový prvek, chemicky velmi podobný zirkonu. Hlavní uplatnění nalézá jako složka některých speciálních slitin. Hafnium bylo objeveno roku 1923 v dánském hlavním městě Kodani, podle jehož latinského jména bylo také pojmenováno. Objeviteli byli chemici Dirk Coster a Georg von Hevesy.
Hajabusa Hajabusa – anglicky Hayabusa, malá japonská robotická sonda, které se 26. listopadu 2005 podařilo odebrat vzorek horniny z povrchu planetky Itokawa. Sonda startovala 3. května 2003 a její součástí bylo miniaturní přistávací pouzdro Minerva. Návrat sondy byl plánován na rok 2007. Nakonec se k Zemi vrátila až 13. června 2010, když návratové pouzdro úspěšně přistálo v Austrálii. Hajabusa znamená v japonštině sokol. Původní název sondy byl MUSES C. Sonda má svého následovníka s názvem Hajabusa 2.
Hajabusa 2 Hajabusa 2 – japonská sonda, která zkoumala blízkozemní planetku Ryugu. Startovala v roce 2014, u planetky pracovala v letech 2018 a 2019. Odebrala povrchové vzorky, vytvořila na planetce kráter, z něhož odebrala podpovrchový materiál. Sonda se s návratovým pouzdrem vrátí k Zemi na konci roku 2020. Název sondy vychází z japonského označení pro sokola stěhovavého. Sonda je následovnicí sondy Hajabusa, která zkoumala planetku Itokawa.
Hallův jev Hallův jev – uplatňuje se ve vodiči (polovodiči), kterým protéká proud za přítomnosti magnetického pole. Pokud má magnetické pole kolmou složku na rychlost nosičů náboje, působí na náboje Lorentzova síla a na bočních stěnách vodiče se objeví tzv. Hallovo napětí. Za extrémně nízkých teplot se s měnícím se magnetickým polem mění toto napětí skokově (hovoříme o kvantovém Hallově jevu). Pozorované skoky jsou důsledkem kvantování odporu (vodivosti) materiálu za nízké teploty.
Haló jádra Haló jádra – zvláštní skupina jader s neobvyklou vnitřní stavbou. Na většinu z nich můžeme nahlížet jako na systém sestávající ze dvou složek: z jadérka a z haló tvořeného jedním nebo více slabě vázanými valenčními nukleony. U normálního jádra je jeho poloměr úměrný třetí odmocnině z počtu jeho nukleonů. Tato jednoduchá závislost ale u haló jader neplatí. Oblast, ve které se mohou slabě vázané valenční nukleony vyskytnout, odpovídá jádrům s daleko větším nukleonovým číslem.
Halogenová žárovka Halogenová žárovka – klasická žárovka s wolframovým vláknem, v níž je okolní plyn obohacen o halové prvky (například bróm nebo jód), které umožňují vyšší teplotu vlákna, a tím bělejší světlo.
Harmonická analýza Harmonická analýza – rozklad signálu do násobků základní frekvence. Z harmonické analýzy lze určit mnoho informací o zdroji a vlastnostech signálu. U reliktního záření jde o zjištění zastoupení různě velikých fluktuací na obloze.
Harmonický oscilátor Harmonický oscilátor – systém s kvadratickou závislostí potenciální energie na výchylce. Tomu odpovídá lineární závislost vratné síly na výchylce. Řešením jsou oscilace popsané matematickými funkcemi sinus a kosinus.
Harvardova univerzita Harvardova univerzita – nejstarší univerzita na území Spojených států, založena byla roku 1636. Sídlí ve městě Cambridge ve státě Massachusetts . Studuje zde kolem 20 tisíc studentů z celého světa. Přijímací řízení trvá jeden rok a ročně je v průměru přijato 7 % žadatelů. Nobelovou cenou bylo oceněno 47 absolventů.
HASI HASI – Huygens Atmosphere Structure Instrument, zařízení umístěné v pouzdře Huygens, které v lednu 2005 přistálo na Saturnově měsící Titan.
Hassium Hassium – šestnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 108 oznámili němečtí fyzici Peter Armbruster a Gottfried Münzenberg roku 1984 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Prvek byl pojmenován po německé spolkové zemi Hesensko.
HD 189733b HD 189733b – exoplaneta objevená roku 2005, vzdálená 63 světelných roků od Země, patří do třídy horkých Jupiterů s hmotností 1,1 hmotnosti Jupiteru. Mateřskou hvězdu v souhvězdí Lištičky obíhá s periodou 2,2 dne ve vzdálenosti 0,031 AU.
HD 209458b HD 209458b – exoplaneta známá i pod jménem Osiris. Objevena byla v roce 1999 jako vůbec první tranzitující exoplaneta. Tento plynný obr obíhá s periodou 3,5 dne velmi blízko povrchu hvězdy HD 209458 podobné Slunci ve vzdálenosti 0,047 AU (odpovídá přibližně vzdálenosti Merkuru od Slunce). Soustava se nachází v souhvězdí Pegase a je od nás vzdálená 153 světelných roků.
HD televize HD televize – High Definition TV neboli standard HDTV s rozlišením 1920×1080 pixelů.
HDD HDD – Hard Disk Drive, pevný disk. Zařízení k uchování většího množství dat formou magnetického zápisu. Zápis i čtení probíhá pomocí hlav pohybujících se nad magnetickým médiem. První pevný disk se objevil v roce 1956. Dnešní komerčně prodávané disky pojmou mnoho terabajtů dat.
HDF I HDF I – Hubble Deep Field I. První ze série podrobných snímků malé části oblohy. Byl složen z 342 různých snímků pořízených HST v průběhu deseti dnů (18 až 28. 12. 1995 ) v souhvězdí Velké Medvědice. Doba expozice byla 15 až 40 minut. Snímky byly fotografovány v různých oborech spektra. Zobrazený výsek oblohy odpovídá velikostí malému penízku sledovanému ze vzdálenosti 25 m. Na snímcích bylo nalezeno 1 500 galaxií v různých stupních vývoje.
HDM HDM – Hot Dark Matter. Horká temná hmota je tvořena částicemi s vysokou rychlostí, které se za dobu existence vesmíru dostaly do vzdálenosti srovnatelné s rozměry viditelného vesmíru. Tato složka zárodečné fluktuace rozmělňuje. Jelikož se tyto fluktuace vyvinuly v dnes pozorovatelné struktury, musí horká temná hmota tvořit zanedbatelnou část temné hmoty. K této složce patří například neutrina.
HEAO HEAO – High Energy Astronomy Observatory, tři rentgenové družice NASA. HEAO 1: 1977-1979, 0,2 keV ÷ 10 MeV. HEAO 2 (Einstein): 1978-1981, 0,2÷20 keV, první družice schopná zobrazovat objekty v RTG oboru, naprostý průlom v RTG astronomii. HEAO 3: 1979-1981, 50 keV ÷ 10 MeV, obdoba první družice.
HEGRA HEGRA – High Energy Gamma Ray Astronomy, soustava pěti pozemních detektorů záření gama, které sledovaly Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Experiment HEGRA byl budován od roku 1992 a jeho činnost byla ukončena v roce 2002. Experiment byl umístěn na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) ve výšce 2 200 m a vybudovali ho vědci z Max Planck Institutu. Každý z dalekohledů měl plochu 8,2 m². Citlivost: 0,5÷10 TeV.
HeLa buňka HeLa buňka – nádorové buňky používané k experimentům, jejichž prapředek byl odebrán v roce 1951 z nádoru děložního hrdla Henrietty Lacksové (HeLa). Buněčná linie je kultivována v mnoha laboratořích světa.
HeLa buňky HeLa buňky – nádorové buňky používané k experimentům, jejichž prapředek byl odebrán v roce 1951 z nádoru děložního hrdla Henrietty Lacksové (HeLa). Buněčná linie je kultivována v mnoha laboratořích světa.
HELCZA HELCZA – High Energy Load Czech Assembly, zařízení pro testování primární stěny fúzního reaktoru a cyklické testování materiálů vysokým tepelným tokem. Jinak řečeno jde o obří elektronové dělo pracující ve vakuu.
Helicita Helicita – točivost, šroubovitost vektorového pole. Pro pole A je hustota helicity definována jako A·rotA.
Helikáza Helikáza – enzym pohybující se podél fosfátové kostry a rozvíjející vlákna DNA od sebe. Proces je poháněn energií z ATP. Využívá se v mnoha klíčových buněčných procesech, jako jsou replikace, translace, rekombinace nebo opravy DNA.
Heliocentrická dráha Heliocentrická dráha – oběžná dráha kolem barycentra sluneční soustavy, které se obvykle nachází uvnitř Slunce. V naší sluneční soustavě mají heliocentrickou dráhu všechny planety, planetky, komety a některé umělé družice.
Heliopauza Heliopauza – hranice heliosféry. Jde o oblast, ve které končí vliv magnetického pole našeho Slunce. Uvnitř heliosféry dominuje sluneční vítr, za heliopauzou se nachází mezihvězdné prostředí.
Heliosféra Heliosféra – oblast magnetického vlivu Slunce. Heliosféra není kulová, jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Je od Slunce v různých směrech různě vzdálená, zhruba 110 až 160 au. Uvnitř heliosféry se nachází plazma slunečního větru. Heliosféra končí hraniční vrstvou, jejíž vnější část se nazývá heliopauza.
Heliosynchronní dráha Heliosynchronní dráha – geocentrická dráha, která kombinuje výšku a sklon takovým způsobem, že satelit prochází nad určeným místem povrchu Země vždy ve stejném slunečním čase. Na této oběžné dráze může být satelit neustále osvícen Sluncem.
Helium Helium – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní. Francouzský astronom Pierre Janssen objevil helium ze spektrální analýzy sluneční korony. V roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. Je pojmenované po starořeckém bohu Slunce, Héliovi.
Helium 3 Helium 3 – zkratka ³He, izotop helia se třemi nukleony v jádře, lehké helium. V zemské atmosféře je ho přítomno milionkrát méně, než ⁴He. Teplota varu je 3,2 K, v supratekutý stav přechází při teplotě 2,6×10⁻³ K. Zůstává rovněž, jako ⁴He, kapalinou až do absolutní nuly. V koherentním stavu se chová jako fermionová látka, pokud ovšem nedojde k párování jader. Ve fázovém diagramu, zvláště za přítomnosti vnějšího magnetického pole, je mnoho fázových přechodů a supratekuté ³He vykazuje vlastnosti, s nimiž se nesetkáváme u žádné jiné kvantové kapaliny.
Helium 4 Helium 4 – zkratka ⁴He, izotop helia se čtyřmi nukleony v jádře, kapalní za normálního tlaku při teplotě 4,2 K, tuhá složka za normálního tlaku neexistuje. Při teplotě 2,17 K dochází k fázovému přechodu kapalina–kapalina helia typu I na helium typu II, kdy se kapalina začne chovat jako bosonová látka a stane se supratekutou a tepelně supravodivou.
Hematoencefalická bariéra Hematoencefalická bariéra – souvislá vrstva endotelu mozkových kapilár, bazální membrána a z mozkové strany vrstva astrocytů. Endotel mozkových kapilár se odlišuje od endotelu v jiných tkáních tím, že je bez fenestrací (pórů) a endotelové buňky jsou spojeny těsnými kontakty (tight junctions). K bazální membráně jsou připevněny výběžky astrocytů společně s mikrogliálními buňkami. Z krve do mozku snadno prostupuje voda a látky dobře rozpustné v lipidech (např. etanol, nikotin, O₂, CO₂, N₂O). Nezbytné hydrofilní látky (glukóza, neutrální aminokyseliny) musí být do mozku aktivně transportovány pomocí specifických transportních systémů spotřebovávajících energii. Díky tomu může být výměna látek mezi krví a mozkovou tkání regulována.
Hemokoagulace Hemokoagulace – srážení krve, proces vytváření třírozměrné sítě z bílkoviny fibrinu. Do této sítě se zachytávají krvinky. Proces hemokoagulace probíhá jako kaskáda enzymatických reakcí, kdy jsou na každém stupni kaskády neaktivní enzymy přeměňovány na enzymy aktivní. Enzymy spolu s dalšími látkami, které jsou schopny na jednotlivém stupni koagulační kaskády spustit přeměnu neaktivního enzymu na aktivní, jsou označovány jako koagulační faktory. Tato kaskáda je k vysvětlení významu jednotlivých koagulačních faktorů v klasickém výkladu rozdělována na vnitřní, vnější a společnou koagulační cestu. V živém organizmu probíhají vnější i vnitřní cesta společně a místo nich jsou faktory zařazovány do iniciační a amplifikační fáze. Konečným stupněm kaskády je vytvoření stavebního prvku fibrinové sítě – monomerního fibrinu z bílkoviny fibrinogenu. Monomerní fibrinogen polymerizací vytváří fibrinovou síť, zpočátku volnou, která je následnými enzymatickými reakcemi stabilizována vytvářením příčných kovalentních můstků mezi jednotlivými řetězci fibrinu za účasti vápenných kationtů.
Hemostáza Hemostáza – soubor současně probíhajících a navzájem se ovlivňujících dějů, které jsou cíleny na zastavení krvácení. Na hemostáze se podílí činnost krevních destiček, reakce poškozené cévní stěny a hemokoagulace.
HEPL HEPL – Hansen Experimental Physics Laboratory, laboratoř ve Stanfordské univerzitě, ve které byla připravena družice Gravity Probe B.
HERA HERA – Hadron-Electron Ring Accelerator, urychlovač protonů na energie 318 GeV. Obvod urychlovače byl 6,3 kilometru a byl pod zemí v hloubce 15 až 30 metrů. Provozován byl německou částicovou laboratoří DESY v blízkosti Hamburku od roku 1992 do roku 2007.
HERA (radioteleskopy) HERA (radioteleskopy) – radioteleskopické pole v jižní Africe, které se spolu s polem MeerKAT stane součástí budovaného pole SKA. HERA je zkratka z anglického „Hydrogen Epoch of Reionization Array“. HERA pracuje v frekvenčním rozsahu 50 až 250 MHz. Hlavním cílem bude pozorování období reionizace vesmírné látky způsobené svitem prvních hvězd ve vesmíru. Pole HERA se nachází v národním parku MeerKAT. Počet antén se rozrostl z původních 37 (2016) na 350 (2020).
Herbigovy-Harovy objekty Herbigovy-Harovy objekty – malé jasné mlhoviny vznikající při utváření hvězdy, které jsou formovány výtrysky materiálu a tvrdého záření ve směrech obvykle odpovídajících rotační ose centrální hvězdy. Mlhoviny vznikají při interakci výtrysků s okolním mezihvězdným prostředím, svítí ve viditelné oblasti spektra, jde o vysoce ionizované prostředí. V chladném plynu za rázovou vlnou pak dochází k rekombinaci, záření HH objektů má typické emisní spektrum. Objekty jsou pojmenovány po Georgu Herbigovi a Guillermu Harovi, kteří v letech 1946–1947 objevili první tři objekty tohoto typu ve velké mlhovině v Orionu. Všechny v současnosti známé HH objekty jsou obklopeny hustým prachovým diskem a jsou intenzivními zdroji IR záření.
Hermitovská matice Hermitovská matice – matice nad komplexními čísly, jejíž diagonálně sdružené prvky jsou komplexně sdružené. Taková matice má všechna vlastní čísla reálná a vlastní vektory navzájem kolmé. V kvantové mechanice se hermitovské matice používají jako operátory pozorovatelné veličiny a jejich vlastní čísla odpovídají naměřeným hodnotám.
Herpesvirus Herpesvirus – DNA virus s dvojvláknovou nukleovou kyselinou. Má kubickou symetrii, replikuje se v jádře a v hostiteli přetrvává celoživotně.
Herschel Herschel – sonda ESA, která byla vynesena do vesmíru 14. května 2009. Jde o obří infračervenou observatoř se zrcadlem o průměru 3,5 metru, která byla umístěna do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce. Observatoř pokrývala obor vlnových délek od 55 μm do 672 μm a byla pojmenována po vynikajícím anglickém astronomovi a objeviteli infračerveného záření Williamu Herschelovi. Šlo o vůbec největší dalekohled umístěný lidstvem ve vesmíru. Mise byla po spotřebování zásob tekutého hélia používaného na chlazení ohniska ukončena dne 29. dubna 2013.
HESE HESE – High Energy Starting Events, termín využívaný při detekci neutrin. Takto jsou označovány události v detektoru, které byly způsobeny příletem neutrina s energií vyšší než 20 TeV.
HESS HESS – High Energy Stereoscopic System, soustava pěti pozemních detektorů záření gama, které sledují Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Dalekohledy umístili v Namíbii vědci z Max Planck Institutu. Zkratka projektu má připomínat Viktora Hesse, který objevil v roce 1912 kosmické záření. Dalekohledy projektu pracují od roku 2003. Průměr čtyř zrcadel je 12 metrů, centrální přístroj má průměr 28 metrů. Celková sběrná plocha je 614 m². Citlivost detektorů: 0,1÷1 TeV.
HET HET – Hobby Ebberly Telescope, dalekohled, který je umístěn na severní polokouli, na hoře Mount Fowlkes v Texasu na McDonaldově observatoři v nadmořské výšce 2 072 metrů. Do provozu byl uveden v roce 1977. z 91 segmentů poskládaných do šestiúhelníku o rozměrech 10×11 metrů. Primární zrcadlo je během pozorování pevně uchyceno. Navádění je zprostředkováno pohybem sekundárního zrcadla, které se může natočit až o 12 stupňů od své osy. Dalekohled je schopen pozorovat část oblohy, která je 55 stupňů nad horizontem. Tento rozsah umožňuje sledovat 70 % oblohy. Celý dalekohled se otáčí o 360 stupňů na bezmála metrovém ložisku bez viditelných vibrací.
HETE HETE – High Energy Transient Explorer, malá družice NASA určená ke sledování gama záblesků. Celý projekt koordinuje universita MIT. První start 4.11.1996 se nezdařil, družice byla sice navedena na oběžnou dráhu, ale nepodařilo se ji vypustit. Po mnoha odkladech byla druhá verze družice, pojmenovaná HETE-2, navedena na oběžnou dráhu dne 9.10.2000. Na palubě jsou optické kamery, RTG kamery v oboru 1÷25 keV a gama detektory v oboru 8÷500 keV.
Heterocyklické sloučeniny Heterocyklické sloučeniny – organické sloučeniny vytvářející cyklické struktury, ve kterých jsou do kruhu vázány nejen atomy uhlíku, ale i jiné atomy, nejčastěji kyslík, dusík nebo síra. Nejstabilnější a nejvýznamnější jsou pěti a šestičlenné heterocyklické sloučeniny. Cyklus v molekule může být jeden, časté jsou i sloučeniny s více cykly, které většinou sdílejí část atomů v sousedících cyklech (kondenzované cykly).
Heterodimer Heterodimer – molekula složená ze dvou různých menších podjednotek, monomerů. Nejznámějším heterodimerem je sacharóza, řepný cukr.
Heterodynní detektor Heterodynní detektor – detekce intenzity i fáze elektromagnetického signálu založená na jeho smísení se signálem lokálního oscilátoru (heterodynu), jehož záření má stejný směr jako signál a pevně danou známou frekvenci.
Heteropřechod Heteropřechod – rozhraní polovodivých materiálů s různými šířkami zakázaného pásu, přičemž je nutné, aby jednotlivé materiály na sebe plynule navazovaly na úrovni krystalové mříže. Heteropřechody se používají často v optoelektronických součástkách a vysokofrekvenčních tranzistorech.
HFI HFI – High Frequency Instrument, vysokofrekvenční přístroj.
Hi-Res Camera Hi-Res Camera – kamera s vysokým rozlišením
Higgsovy částice Higgsovy částice – částice, které se objevují ve sjednocené teorii elektromagnetické a slabé interakce (tzv. elektroslabé interakce) standardního modelu. Částice a jim odpovídající Higgsovo pole zde zajišťují nenulovou hmotnost polních částic slabé interakce a způsobují narušení symetrie elektroslabé interakce při energiích nižších než 100 GeV. Částice jsou pojmenovány podle skotského fyzika Petera Higgse. Tento mechanizmus nazýváme Higgsův mechanizmus a je aplikovatelný i na jiné částice. Existence Higgsovy částice byla s největší pravděpodobností potvrzena v červenci 2012 na dvou detektorech urychlovače LHC v CERNu. O Higgsově částici se často hovoří jako o Higgsově bosonu, Higgsově poli či jen higgsi.
Hilbertův prostor Hilbertův prostor – úplný lineární vektorový prostor se skalárním součinem. V kvantové teorii odpovídá každý kvantový stav paprsku v Hilbertově prostoru (všem nenulovým násobkům nějakého prvku). Lineární kombinace prvků odpovídají superpozici stavů. Vlastnosti Hilbertova prostoru umožňují hovořit o změnách stavu systému v geometrických pojmech, jako jsou projekce, rotace, zrcadlení apod.
Hillova sféra Hillova sféra – oblast kolem nějakého tělesa (planety, měsíce), v níž má toto těleso dominantní gravitační vliv. V případě planety je to například oblast, ve které má planeta větší gravitační vliv než Slunce, kolem kterého obíhá. V této oblasti musí ležet celá oběžná dráha jejího měsíce, jinak by tento měsíc planeta časem ztratila.
Hinode Hinode – japonská družice kosmické agentury JAXA z roku 2006 určená k výzkumu Slunce. Její původní název byl SOLAR-B. Hlavním cílem je výzkum magnetického pole Slunce, jeho vznik a souvislost s generováním slunečního větru a výzkum ohřevu koróny. Družice pracuje na heliosynchronní orbitě Země.
Hipparcos Hipparcos – HIgh Precission PAralax COllecting Satellite, astrometrická družice ESA, která byla provozována v letech 1989 až 1993. Proměřovala s vysokou přesností polohy a paralaxy blízkých hvězd. Výsledkem je katalog 120 000 hvězd s vysokou přesností určení polohy a katalog Tycho s dalšími 400 000 hvězdami popsanými s nižší přesností.
HiRes HiRes – fluorescenční experiment pro sledování částic kosmického záření s extrémně vysokou energií. Dva detektory vysoko v horách v americkém Utahu sledují záření excitovaných N₂ molekul na vlnové délce 300÷400 nm.
HiRISE HiRISE – High Resolution Imaging Science Experiment, je kamera umístěná na sondě Mars Reconnaissance Orbiter. Její 0,5 metrový zrcadlový dalekohled umožňuje pořizování snímků s rozlišovací schopností až 0,3 metru.
Hlavní pás Hlavní pás – pás planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Největším tělesem je planetka Ceres (průměr 974 km) objevená v roce 1801. V roce 2005 překročil počet známých těles Hlavního pásu 100 000. Jejich úhrnná hmotnost je ale velmi malá. Existuje zde jen 16 těles s rozměry nad 240 km.
Hlavní posloupnost Hlavní posloupnost – skupina hvězd táhnoucí se diagonálně v HR diagramu. Hvězdy hlavní posloupnosti svítí energií vzniklou fúzí vodíku, mezi tyto hvězdy patří i Slunce. Nejvíce jsou zastoupeny chladné, málo svítivé hvězdy. Jde o první stádium hvězdného vývoje.
Hlezenní kloub Hlezenní kloub – kotník, latinsky articulatio talocruralis, je kloub, který spojuje kosti bérce (kost holenní a kost lýtkovou) s kostí hlezenní (jedna ze zánártních kostí).
Hliník Hliník – Aluminium, velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích. Hliník byl objeven roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem.
Hmotnost efektivní elektronu Hmotnost efektivní elektronu – zdánlivá hmotnost elektronu v krystalové mříži. Pokud se elektron pohybuje krystalovou mříží určitého materiálu, působí na něj elektrické síly atomu, poblíž kterého se elektron zrovna vyskytuje. Elektron pak reaguje na vnější elektrická a magnetická pole tak, jako by měl hmotnost lišící se od jeho klidové hmotnosti. Taková hmotnost se nazývá efektivní hmotnost; může být různá v různých směrech, obecně se jedná o tenzorovou veličinu.
Hmotnost Slunce Hmotnost Slunce – M_S = 1,989×10³⁰ kg.
Hmotnost Země Hmotnost Země – M_Z = 5,9×10²⁴ kg.
Hmotnostní schodek Hmotnostní schodek – Úbytek klidové hmotnosti soustavy odpovídající vazebné energii. Pro jádro jde o rozdíl hmotnosti volných nukleonů a nukleonů vázaných v jádře.
Hmotnostní spektrometrie Hmotnostní spektrometrie – diagnostická metoda zaměřená na stanovení složení plynné směsi. Hmotnostní spektrometrie určuje zastoupení molekul nebo jejich fragmentů ve směsi iontů podle parametru daného podílem molekulové hmotnosti a náboje iontu. Využívá skutečnosti, že zrychlení nabité částice je přímo úměrné náboji nabité částice a nepřímo úměrné hmotnosti.
Hmotný střed Hmotný střed – místo, kterým je daný objekt možné nahradit, pokud ho chceme považovat za jediný bod (tzv. hmotný bod). Hmotný střed je působištěm vnějších sil, proto se mu v přítomnosti tíže říká těžiště. Látka tělesa je kolem hmotného středu rovnoměrně rozložena.
Hnědý trpaslík Hnědý trpaslík – hvězda s tak malou hmotností (13÷80 M_J), že teplota v nitru nikdy nedosáhne bodu vzplanutí dostatečně energetických termojaderných reakcí (alespoň 8×10⁶ K). Dalšímu stlačování vlivem gravitace a tím i nárůstu teploty zabrání elektronová degenerace. Od planet se liší tím, že emituje po dobu několika miliard let viditelné světlo (planeta září v IR).
Hodinový úhel Hodinový úhel – úhel mezi místním poledníkem a objektem měřený ve směru zdánlivého pohybu hvězd, tj. od jihu k západu. Udává se v hodinách (azimut vyjádřený v hodinách).
Hohlraum Hohlraum – dutina, komůrka, jejíž stěny jsou v radiační rovnováze se zářivou energií uvnitř dutiny. Záření unikající z takovéto dutiny se bude blížit záření černého tělesa. V současné době se slovo „hohlraum“ nejčastěji používá v souvislosti s laserovými fúzními experimenty na principu nepřímého ohřevu, což je typické pro experimenty na zařízení National Ignition Facility (NIF). Do takovéto válcové komůrky s otvory v obou podstavách je umístěna kulová kapsle s fúzním palivem, která je ozářena rentgenovým zářením vznikajícím dopadem laserového záření na její vnitřní stěny.
Holistický přístup Holistický přístup – celostní pohled na systém. Vlastnosti systému nelze určit jen pomocí vlastností jeho částí. Naopak celek ovlivňuje podobu a fungování svých částí.
Holmium Holmium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, 11. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě silných permanentních magnetů, speciálních slitin pro jadernou energetiku a při výrobě laserů. Holmium objevili roku 1878 současně Marc Delafontaine, Jacques Louis Soret a Per Teodor Cleve. Holmium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci přibližně 1,2 mg/kg.
Holografický princip Holografický princip – představa, že informace o N-dimenzionální entitě je zapsatelná v N−k dimenzích. Název pochází z holografie, v níž se informace o třírozměrném objektu zapisují na dvojrozměrném hologramu, z něhož je možné původní objekt rekonstruovat. V matematice jsou ze znalosti hodnot komplexní funkce mající derivaci (tzv. holomorfní funkce) na hranici množiny určitelné její hodnoty v celé množině. Ve fyzice jsou vlastnosti černé díry určeny pouze jejím povrchem. Holografický princip je velmi atraktivní ve fyzice elementárních částic a v některých teoriích gravitace.
Holografie Holografie – forma záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu na dvourozměrný obrazový nosič neboli hologram (fotografická deska, binární záznam) a jeho opětovnou rekonstrukci. Na hologram se zaznamenává jak intenzita, tak fáze světla. Holografii objevil Dennis Gabor v roce 1948, kvalitní hologramy byly ale pořízeny až po objevu laseru. V elektronovém mikroskopu lze pořídit elektronový hologram, v němž je zaznamenáno jak množství elektronů prošlých vzorkem, tak fáze jejich hmotové vlny. Fáze elektronových vln je citlivá na magnetické pole, proto je možné z elektronového hologramu určit průběh magnetických siločar ve vzorku.
Homestake Homestake – první detektor neutrin byl postaven v opuštěném zlatém dole v Jižní Dakotě. Šlo o vodorovně uloženou válcovou nádobu naplněnou 615 tunami tetrachloretylenu. Detektor byl uveden do provozu v roce 1967 za vydatného přispění R. Davise. Administrativně spadá pod Brookhavenské laboratoře. Jde o chlorový detektor slunečních neutrin. Jeho činnost byla ukončena v roce 1993.
Homogenní Homogenní – stejný ve všech místech.
Hořčík Hořčík – Magnesium, lehký, středně tvrdý stříbrolesklý kov, druhý nejlehčí z kovů alkalických zemin. Využívá se při výrobě lehkých a pevných slitin, jako redukční činidlo v organické syntéze a při pyrotechnických aplikacích. V léčitelství se soli hořčíku používají od 17. století. Čistý hořčík elektrolyticky připravil sir Humphry Davy roku 1808.
Horizont událostí Horizont událostí – rozhraní u černé díry, po jehož překročení již není možné vyslat jakýkoli signál vnějšímu pozorovateli. Rozměr horizontu událostí určil z obecné relativity Karl Schwarzschild v roce 1916, proto často hovoříme o tzv. Schwarzschildovu poloměru černé díry. U rotující černé díry spočítal tvar horizontu událostí Roy Kerr v roce 1963.
Horká komora Horká komora – radiačně stíněná laboratoř vybavená hermetickými podtlakovými boxy, kanalizací napojenou na záchytnou nádrž a dálkovými manipulátory pro manipulaci s vysoce aktivními vzorky.
Horká skvrna Horká skvrna – Hot Spot, oblast výrazně teplejší než okolí. Používá se například v souvislosti s fúzními experimenty, kde je stlačována kulová kapsle fúzního paliva. Ke stlačení dochází po ozáření několika laserovými svazky (v případě přímého ohřevu), nebo rentgenovým zářením (v případě nepřímého ohřevu). Hmota z povrchu kapsle je odpařena a pak principem akce a reakce, který například urychluje raketu, urychlí palivo směrem do středu. Tím dochází k implozi. Pak následuje stagnace (zastavení) paliva v okolí středu. Velikost, teplota a hustota vytvořené horké skvrny je dána převážně vývojem nestabilit při implozi a množstvím příměsí v palivu, které způsobují velké energetické ztráty zářením.
Horké jupitery Horké jupitery – exoplanety s hmotností srovnatelnou nebo větší, než má planeta Jupiter, ale podstatně menší vzdáleností od mateřské hvězdy (přibližně 0,015 až 0,5 au).
Horké neptuny Horké neptuny – exoplanety s hmotností srovnatelnou nebo větší, než má planeta Neptun, ale podstatně menší vzdáleností od mateřské hvězdy (přibližně 0,015 až 0,5 au).
Horní hybridní frekvence Horní hybridní frekvence – frekvence, nad kterou se nemůže šířit mimořádná elektromagnetická vlna. Při této frekvenci dochází k tzv. horní hybridní rezonanci, při které elektrony oscilují na frekvenci dané kombinací plazmové a cyklotronní frekvence. Vratnou silou je jak Coulombova síla, tak Lorentzova síla způsobující gyraci. Z hodnoty horní hybridní frekvence lze určit koncentraci plazmatu a indukci magnetického pole.
Horní hybridní rezonance Horní hybridní rezonance – UHR (Upper Hybrid Resonation), rezonanční pohlcování elektromagnetických vln elektrony, které oscilují na frekvenci dané kombinací plazmové a cyklotronní frekvence. Vratnou silou je jak Coulombova síla, tak Lorentzova síla způsobující gyraci. Nad horní hybridní frekvencí se nemůže šířit mimořádná elektromagnetická vlna.
Hoylův stav Hoylův stav – druhý excitovaný stav uhlíku ¹²C, který má strukturu vázaného systému tří alfa částic. Tento stav vzniká z ⁸Be záchytem alfa částice (jádra 4He) v tři alfa procesu ve hvězdách v etapě spalování helia. Teoretické analýzy ukazují, že i malá změna vlastností Hoylova stavu by vedla k tomu, že by ve vesmíru nevznikly těžké prvky (tři alfa proces by neprobíhal, nebo naopak probíhal příliš rychle).
HPG HPG – homopolární generátor neboli Faradayův disk. Zpravidla jde o vodivý setrvačník rotující v poli permanentního magnetu, mezi okrajem a středem setrvačníku se generuje napětí. Existují ale i jiné konfigurace, ve kterých může rotovat magnet.
HR diagram HR diagram – Hertzsprungův-Russelův diagram zobrazující hvězdy podle povrchové teploty (spektrálního typu) a svítivosti (vyzařovaného výkonu). V průběhu svého života se hvězda v závislosti na počáteční hmotnosti po HRD pohybuje – HRD zobrazuje svítící objekty v nejrůznějších fázích vývoje. Nejdéle (80÷90 % doby svého života) hvězda zůstává na tzv. hlavní posloupnosti, kdy uvnitř hvězdy hoří vodík na helium. V HRD jsou na vodorovné ose spektrální typy od vysokých povrchových teplot (zpravidla v logaritmické stupnici) vlevo k nízkým vpravo. Na svislé ose se vynáší svítivost nebo absolutní magnituda hvězdy, bývá kalibrována dle Slunce. První HRD pro Plejády vzniknul v roce 1908, v použitelné podobě byl publikován v roce 1911.
Hranol Hranol – optické zařízení využívané k rozkladu světla na jednotlivé spektrální barvy pomocí lomu na stěnách hranolu. Úhel lomu závisí na vlnové délce světla a tím se různé barvy lámou různě. Základna hranolu se používá zpravidla trojúhelníková a lom probíhá na dvou bočních stěnách.
HRSC HRSC – High/Super Resolution Stereo Colour Imager, stereoskopická kamera se CCD detektorem umístěná na sondě Mars Express.
HRV HRV – Heart Rate Variability, proměnlivost srdečného rytmu.
HSA HSA – High Sensitivity Array, pole radioteleskopů s vysokou citlivostí. Jde o celosvětovou síť radioteleskopů, které provozují interferometrii (s mezikontinentální základnou) založenou na technologii VLBI (Very Large Baseline Interferometry). K nejznámější přístrojům sítě patří: Arecibo, Effelsberg, Green Bank, ALMA, Large Millimeter Telescope a VLA (Verry Large Array).
HST HST – Hubble Space Telescope, Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnějšímu určení Hubblovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009.
HST (Hubble Space Telescope) HST (Hubble Space Telescope) – Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnému určení Hubbleovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009.
Hubbleův zákon Hubbleův zákon – Edwin Hubble zjistil v roce 1929, že čím vzdálenější galaxie, tím vyšší rychlostí se od nás vzdaluje. Koeficient úměrnosti se nazývá Hubbleova konstanta a označujeme ji H. Tento vztah samozřejmě platí jen pro velmi vzdálené galaxie, pro blízké galaxie je rychlost expanze malá a převládají vzájemné pohyby galaxií.
Hubblova konstanta Hubblova konstanta – koeficient úměrnosti mezi rychlostí vzdalování a vzdáleností objektů při expanzi vesmíru (H = v/R). Přesnější definice je dána přes expanzní funkci a: H = (da/dt)/a. Dnes se hodnota Hubblovy konstanty odhaduje na přibližně 70 km/s na megaparsek. Různé metody dávají poněkud odlišné výsledky, což je buď způsobeno systematickými chybami v odhadu vzdáleností, nebo nepřesným kosmologickým modelem.
Hubblův zákon Hubblův zákon – Edwin Hubble zjistil v roce 1929, že čím je galaxie vzdálenější, tím vyšší rychlostí se od nás vzdaluje. Koeficient úměrnosti se nazývá Hubblova konstanta a označujeme ji H. Tento vztah samozřejmě platí jen pro velmi vzdálené galaxie, pro blízké galaxie je rychlost expanze malá a převládají vzájemné pohyby galaxií. Vzhledem k tomu, že vztah objevil Georges Lemaître už v roce 1927, schválila Mezinárodní astronomická unie v roce 2018 rezoluci, podle které se tento zákon má nazývat Hubblův-Lemaîtrův zákon.
Hubblův-Lemaîtrův zákon Hubblův-Lemaîtrův zákon – čím vzdálenější galaxie, tím vyšší rychlostí se od nás díky expanzi vesmíru vzdaluje. Tento vztah experimentálně objevil v roce 1927 belgický kněz Georges Lemaître (využíval měření amerického astronoma Vesto Sliphera). Edwin Hubble vztah nezávisle nalezl v roce 1929. Koeficient úměrnosti se nazývá Hubblova konstanta a označujeme ji H. Vztah samozřejmě platí jen pro velmi vzdálené galaxie, pro blízké galaxie je rychlost expanze malá a převládají vzájemné pohyby galaxií.
HUDF HUDF – Hubble Ultra Deep Field, snímek 11,5 čtverečných úhlových minut v souhvězdí Pece pořízený Hubblovým dalekohledem mezi 24. 9. 2003 a 16. 1. 2004, na němž je zachyceno zhruba 10 000 galaxií v nejrůznějších vývojových stádiích.
Huygens Huygens – část sondy Cassini. Jde o pouzdro, které se od ní odpoutalo a poté dne 14. ledna 2005 měkce přistálo na povrchu Saturnova měsíce Titanu. Pouzdro bylo vyrobeno Evropskou kosmickou agenturou ESA, jeho hmotnost je 350 kg. Je pojmenováno podle objevitele Titanu, známého holandského fyzika Christiaana Huygense (1629-1695).
HVC HVC – High Velocity Clouds, ostře ohraničená oblaka plynů padající do Galaxie z mezigalaktického prostoru. Mají vysoké radiální rychlosti (větší jak 200 km/s). Při průchodu galaktickou koronou se rozzáří podobně jako meteor při průchodu atmosférou. Spektrum oblaků HVC je obdobné spektru hvězd v počátečních fázích hvězdného vývoje, chybí absorpční čáry pozdních stadií hvězd. Velmi často lze zjistit rychlou rotaci oblaků HVC, která dopplerovsky rozšiřuje spektrální čáry. Usuzujeme-li z jejich vysoké svítivosti, pak se tato oblaka nalézají ve vzdálenostech desítek kpc. Jejich podrobná struktura a fyzikální mechanizmus vyzařování však nejsou známy především proto, že lze jen velmi obtížně určit jejich vzdálenost.
Hvězda hlavní posloupnosti Hvězda hlavní posloupnosti – označení pro hvězdu, která ve svém jádře přeměňuje termojadernou syntézou vodík na hélium. Název je odvozen od polohy hvězdy na tzv. Hertzsprungově-Russelově diagramu (spektrální třída na vodorovné ose a absolutní magnituda na svislé).
Hvězdná aberace Hvězdná aberace – úhlový odklon paprsku hvězdy od původního směru způsobený skládáním rychlosti světla s rychlostí pohybu Země kolem Slunce.
Hvězdný prach Hvězdný prach – označení pro prachová zrnka zanášená do sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. V tomto prachu je obsažena důležitá informace o tvorbě prvků ve hvězdách.
Hvizdy Hvizdy – nízkofrekvenční elektromagnetické vlny (300 Hz až 30 kHz) šířící se podél magnetických siločar. Charakteristické je krátkodobé trvání s postupně klesající frekvencí vlny. Jde o modifikaci R vln. Poprvé byly pozorovány v kanálech blesků na Zemi Barkhausenem v roce 1919.
Hybrid Hybrid – homosexuál Horáček hladící hubici hasičské hadice hýžděmi.
Hybridizace nukleových kyselin Hybridizace nukleových kyselin – spojení komplementárních úseků dvou nukleových kyselin různého původu.
Hydráty Hydráty – látka obsahující molekuly vody provázané s dalšími molekulami.
Hydraulický průměr Hydraulický průměr – průměr myšlené trubice, přepočítaný tak, aby v ní tekutina proudila stejným způsobem jako v potrubí či kanálu kruhového tvaru.
Hydrid helia Hydrid helia – sloučenina vodíku a helia HeH. Ačkoli se tato molekula rychle rozpadá, její kationt HeH⁺ je stabilní. Poprvé byl připraven již v roce 1925, v roce 2019 byla jeho přítomnost potvrzena v planetární mlhovině NGC 7027. Předpokládá se, že sloučenina byla hojná v raném vesmíru, v době tvorby prvních atomárních obalů.
Hydrolýza Hydrolýza – rozkladná reakce, při které se spotřebovává molekula vody.
HyperCP HyperCP – malý experiment na urychlovači Tevatron, který je citlivý na měření rozdílu mezi hyperony a antihyperony. Experiment slouží ke zkoumání narušení CP symetrie.
Hypergolická reakce Hypergolická reakce – extrémně rychlá chemická reakce, při níž se uvolní takové množství tepla, že k zažehnutí chemického hoření dojde už při prvním kontaktu obou složek. Obvykle jde o palivo a okysličovadlo. Reakce se využívá například v raketových motorech.
Hypernáboj Hypernáboj – průměrný elektrický náboj multipletu (rodiny příbuzných částic).
Hypernova Hypernova – zhroucení extrémně hmotné hvězdy (tzv. hyperobra) přímo na černou díru, doprovázené zábleskem gama a mohutnou explozí, která je ještě výraznější než u supernovy. Svítivost objektu je srovnatelná s celou galaxií. Nejvážnějším kandidátem na hypernovu v našem okolí je v budoucnosti hyperobří hvězda Éta Carinae z naší Galaxie.
Hyperon Hyperon – částice složená ze tří kvarků (baryon), obsahují podivný kvark s. Částice neobsahuje kvarky c, b, t. Příkladem je Lambda hyperon (Λ⁰ = uds) nebo sigma baryony (například Σ⁺ = uus).
Hypervapotron Hypervapotron – zařízení sloužící ke chlazení součástek, které jsou zatíženy vysokým tepelným tokem. Teplo ze součástky odvádějí odpařující se vodní molekuly. Tato technologie se původně využívala při chlazení elektronek.
Hypovolemie Hypovolemie – snížený objem tekutiny v cévním systému.
IACT IACT – Imaging Atmospheric Cherenkov Telescopes. Pozemské dalekohledy pro sledování Čerenkovova záření, které vzniká při průletu nabitých částic atmosférou. Původcem těchto částic (tzv. sekundární spršky) je gama foton kosmického záření. K nejznámějším dalekohledům tohoto typu patří HEGRA, HESS, VERITAS nebo MAGIC.
IAEA IAEA – International Atomic Energy Agency
IAI IAI – Israel Aerospace Industries, izraelská společnost zaměřená na letectví a hi-tech elektroniku. Má bohaté zkušenosti s vývojem a výrobou raketových systémů pro civilní i vojenské využití. Je hlavním partnerem společnosti Space IL, stojí za vývojem první izraelské měsíční sondy.
IAP IAP – Institut d'Astrophysique de Paris, jde o jednu z laboratoří Národního centra pro vědecký výzkum přidruženého k Univerzitě Pierra a Marie Curriových ve Francii. Založena byla v roce 1938.
IASCC IASCC – Iradiation Assisted Stress Corrosion Cracking, korozní praskání při napětí indukovaném ozářením.
IAU IAU – Mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union), organizace založená v roce 1919. Sdružuje astronomické společnosti z celého světa a vydává závazná rozhodnutí ohledně názvosloví těles a útvarů na nich. Vedení IAU sídlí v Paříži. Od roku 1922 (s výjimkou válečných let 1939–1948) zasedá IAU pravidelně každé tři roky na Valném shromáždění IAU.
IceCube IceCube – největší detektor neutrin, obří hranol v antarktickém ledu. Detektor vznikl rozšířením detektoru AMANDA. Základem jsou vrty o průměru zhruba 60 centimetrů zanořující se do hloubky 1 450 až 2 450 metrů. Do těchto vrtů jsou umísťovány struny s detektory, které jsou následně zality vodou a zamrznou. Stavba detektoru byla dokončena v roce 2010, obsahuje 86 svislých strun, na nichž je navěšeno celkem 5 160 detektorů.
ICL ICL – Imperial College London, Královská univerzita v Londýně. Prestižní výzkumná univerzita vznikla v roce 1907 královskou listinou, podle níž došlo ke spojení tří subjektů: Royal College of Science, Royal School of Mines a City and Guilds College. Univerzita je zaměřena na vědu, techniku, medicínu a obchod.
ICME ICME – Interplanetary Coronal Mass Ejection, oblak plazmatu vyvržený ze Slunce, který se pohybuje meziplanetárním prostorem rychleji než sluneční vítr. Postupně je tato pohybující se hmota ovlivňována meziplanetárním prostředím. Magnetické pole ICME je výrazně vyšší než pole okolního meziplanetárního prostoru. Od relativně homogenního pozadí slunečního větru se liší rychlostí, teplotou a poměrem p⁺/He⁺⁺. U větších ICME jsou rozlišitelné menší oblasti – tzv. shluky MC.
ICRS ICRS – International Celestial Reference System. Mezinárodní nebeský referenční systém určený statistickým zpracováním mnoha radioastronomických měření založených na metodě VLBI zahrnující přes 600 radiových zdrojů. V tomto systému je určována přesná orientace Země a také polohy hvězd na obloze, uváděné ve hvězdných katalozích. Z teoretického hlediska vlastně jde o souřadnicový systém nejvíce se blížící tzv. inerciálnímu systému. Jiné používané souřadnicové systémy, odvozené z poloh těles ve sluneční soustavě nebo hvězd z naší Galaxie, mají nevýhodu způsobenou pohybem vztažných bodů, na jejichž základě jsou realizovány. Například jarní bod, definující počátek ekliptikálního souřadnicového systému, závisí na parametrech dráhy Země kolem Slunce a na okamžité orientaci zemské osy.
IDLH IDLH – Immediately Dangerous to Life or Health, bezprostředně nebezpečné pro život nebo zdraví.
IGRT IGRT – Image Guided Radiotherapy, systémy radioterapie řízené obrazem.
IGSCC IGSCC – Inter Granular Stress Corrosion Cracking, interkrystalické korozní praskání materiálu pod napětím.
IKONOS IKONOS – řecky „obrázek“, komerční družice vypuštěná v roce 1999 poskytující obrázky zemského povrchu v submetrovém rozlišení.
Impaktní parametr Impaktní parametr – záměrná vzdálenost, kolmá vzdálenost mezi směrem rychlosti nalétávajícího tělesa a středem dalšího (cílového) objektu.
IMPT IMPT – Intensity Modulated Proton Therapy, protonová terapie s modulovanou intenzitou svazku.
IMRT IMRT – Intensity Modulated Radiotherapy, radioterapie s modulovanou intenzitou svazku.
IMT IMT – Institute of Microtechnology, švýcarský ústav mikrotechnologií, část ústavu se zabývá metrologií a optikou. Ústav je součástí University of Neuchâtel.
IMU IMU – Inertial Measurement Unit, setrvačníková měřicí jednotka zaznamenávající polohu a směr pohybu.
In situ In situ – na místě. Výraz pochází z latiny a znamená, že se něco vyskytuje na „svém původním místě“ a i tam je to zkoumáno. Toto původní místo je pak přesněji vytyčeno dle oboru, který popisuje zkoumaný předmět výzkumu a jeho výskyt nebo danou lokalitu.
In vitro In vitro – ve zkumavce.
In vivo In vivo – na živém organizmu.
Index lomu Index lomu – absolutní index lomu je v homogenním izotropním prostředí bez disperze definován jako podíl rychlosti světla a fázové rychlosti. Obecně je index lomu komplexní veličina závislá na frekvenci, v případě anizotropního prostředí tenzorová. Frekvenční závislost reálné části popisuje disperzi v daném prostředí. Imaginární část indexu lomu popisuje (v závislosti na znaménku) absorpci nebo zesílení světla. Relativní index lomu je dán poměrem indexů lomu prostředí, do kterého záření vstupuje vůči indexu lomu prostředí, z něhož záření vychází. Na rozhraní dvou prostředí je relativní index lomu roven podílu sinu úhlu dopadu a sinu úhlu lomu (Snellův zákon). Uvozující přídavné jméno (absolutní nebo relativní) se často vypouští, takže zda se jedná o absolutní či relativní index lomu poznáme pouze z kontextu.
Indium Indium – snadno tavitelný kov, bílé barvy, měkký a dobře tažný. Objevili jej roku 1863 Ferdinand Reich a Hieronymus T. Richter ve spektru zbytků po zpracování zinkové rudy sfaleritu. V jaderné energetice slouží jako materiál pro výrobu moderátorových tyčí. Je důležitým prvek při výrobě tranzistorů, termistorů, kapalných krystalů (LCD) a světlo emitujících diod (LED).
Inerciální fúze Inerciální fúze – uskutečnění fúze za pomoci setrvačnosti. Zpravidla jde o peletu (kapsli paliva v pevném stavu), na níž je namířeno velké množství laserů. Peleta se změní na plazma, v němž probíhá fúzní reakce tak dlouho, dokud plazma zůstává setrvačností v reakční oblasti. K největším zařízením pro laserem iniciovanou fúzi v současnosti patří systémy Gekko XII (Japonsko) a NIF (USA). Ke stavbě se připravuje evropský systém HiPER, jehož osud je značně nejasný.
INES INES – International Nuclear Event Scale, mezinárodní stupnice hodnocení závažnosti jaderných událostí zavedená v březnu 1990 Mezinárodní agenturou pro jadernou energii (IAEA) a Agenturou pro jadernou energii Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD/NEA). Jejím primárním účelem je usnadnit komunikaci mezi odborným nukleárním společenstvím, sdělovacími prostředky a veřejností v případech výskytu událostí na jaderných zařízeních či událostí spojených s radioaktivním materiálem nebo s radiací, včetně přepravy radioaktivních materiálů.
Inflace Inflace – prudké (exponenciální) zvětšení rozměrů raného vesmíru. Zpravidla se dává do souvislosti s oddělením silné interakce v čase 10⁻³⁵ s od hypotetické nuly dané zpětnou extrapolací expanze. V průběhu inflace dojde k zvýšení entropie faktorem 10⁹⁰ až 10¹²⁰ a k zvětšení rozměrů faktorem 10³⁰ až 10⁵⁰. Uvolněná energie je minimálně 10⁶⁰ GeV, způsobí opětovné ohřátí vesmíru a vznik stochastických reliktních gravitačních vln. Některé modely kladou inflaci do ještě ranějších fází vývoje vesmíru. Pokud ale inflace existovala, je ona samotná skutečnou časovou nulou, skutečným počátkem našeho vesmíru.
Informace Informace – veličina, která má různý význam v různých oborech. V technických vědách znamená zprávu zapsanou jako uspořádaný řetězec symbolů. Nejmenší informací je jeden bit odpovídající zápisu dvoustavové veličiny (0/1, ano/ne atd.). Ve fyzice může jít o cokoli, co je schopno ovlivnit stav systému. Informaci lze přenášet za pomoci vln nebo jiných signálů. Logaritmickou mírou informace obsažené v látce je entropie.
Infračervená spektroskopie Infračervená spektroskopie – metoda, pomocí které se určuje z absorpčních čar přítomnost určitých molekul v plynech a v kapalinách. Zpravidla se využívají rotační a vibrační přechody víceatomových molekul, které se většinou nacházejí v infračervené oblasti spektra.
Infračervené záření Infračervené záření – elektromagnetické záření s delší vlnovou délkou, než má viditelné světlo, v rozsahu od 0,75 μm do 400 μm. Infračervené záření objevil v roce 1800 William Herschel při rozkladu slunečního světla hranolem. Zjistil, že za červenou barvou existuje další záření, které zahřeje teploměr. IR záření využíváme v infrazářičích, v infralampách, při infraterapii, v dálkových ovladačích, v termovizi, v čidlech na zloděje, v dálkových teploměrech a při dálkovém průzkumu Země. V astronomii se využívá IR záření k výzkumu meziplanetární hmoty, planetárních atmosfér, plynu a prachu v galaxiích, hnědých trpaslíků, červených veleobrů, exoplanet, protoplanetárních disků a mlhovin. IR záření prochází zemskou atmosférou jen částečně, v tzv.oknech.
Infrazvuk Infrazvuk – zvukové vlny s frekvencí nižší než 16 Hz, které nejsou slyšitelné lidským uchem.
ING ING – Isaac Newton Group of Telescopes. Skupina tří dalekohledů ING sestává z 4,2 m William Herschel Telescope (WHT), 2,5 m Isaac Newton Telescope (INT) a 1,0 m Jacobus Kapteyn Telescope (JKT). ING je na Roque de Los Muchachos Observatory ve výšce 2 400 m, na ostrově La Palma ve Španělsku. INT a JKT pracují od května 1984, WHT od srpna 1987. Projekt ING je řízen a podporován UK Particle Physics and Astronomy Research Council (PPARC), Nederlanse Organisatie voor Wetenschappelijk Onderzoek (NWO) a Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC).
Inklinace Inklinace – úhel sklonu oběžné dráhy tělesa k rovině rovníku.
INMS INMS – Ion and Neutral Mass Spectrometer, hmotnostní spektrometr pro ionty a neutrály, který je umístěný na palubě sondy Cassini.
INRS INRS – Institut National de la Recherche Scientifique, kanadský Národní institut pro vědecký výzkum. Institut byl založen v roce 1969 jako součást Quebecké univerzity. Je zaměřen na vývoj technologií nové generace. V současnosti probíhá výzkum v těchto oblastech: životní prostředí, energie, materiály a telekomunikace, zdraví lidí a zvířat, urbanizace, kultura a společnost.
InSight InSight – Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport. Americká sonda určená k výzkumu Marsu. V popředí jsou experimenty zaměřené na seismický výzkum vnitřní struktury planety. Sonda vystartovala 5. května 2018 ze základny Vandenberg, na Marsu úspěšně přistála 26. listopadu téhož roku. Mise fungovala do 15. prosince 2022, kdy byla ukončena z důvodu nedostatečného přísunu energie díky zaprášeným panelům slunečních baterií.
Instanton Instanton – topologicky netriviální řešení kalibrační SU(N) teorie, které minimalizuje integrál energie. Řešení je lokalizováno v časoprostoru, proto má charakter pseudočástice.
INT INT – Isaac Newton Telescope. Jeden ze tří dalekohledů skupiny ING. Dalekohled Isaac Newton Telescope má primární zrcadlo o průměru 2,54 m a ohniskový poměr f/2,94. Pracuje na rovníkové montáži. Přístroje mohou být umístěny do korigovaného primárního ohniska f/3,29 nebo do f/15 ohniska Cassegrainova. Celková hmotnost je okolo 90 tun. Dalekohled je určen k širokoúhlému snímkování a k nízkodisperzní spektroskopii.
INTEGRAL INTEGRAL – INTErnational Gamma-Ray Astrophysics Laboratory. Gama observatoř ESA o hmotnosti 4 tuny, navedená na oběžnou dráhu 17. 10. 2002 pomocí ruské nosné rakety Proton z kosmodromu Bajkonur. Na konci roku 2003 bylo rozhodnuto o prodloužení mise o čtyři roky (do roku 2008). V současné době je jasné, že by observatoř mohla vydržet i do období po roce 2020. Jde o dosud nejcitlivější přístroj v oblasti gama záření. INTEGRAL je evropská mise ve spolupráci s Ruskem a USA.
Integrující dozimetr Integrující dozimetr – zařízení pro měření některé z veličin popisujících účinky ionizujícího záření. Umožňuje odečet celkové hodnoty ozáření i po delší době po iradiaci.
Interference Interference – skládání vln z několika zdrojů. V daném místě se sčítají amplitudy vln. Jsou-li v protifázi, dojde k zeslabení výsledné vlny (destruktivní interferenci). Jsou-li ve fázi, dojde k zesílení výsledné vlny (konstruktivní interferenci). V detekčním přístroji se detekuje intenzita vlny, která je úměrná druhé mocnině amplitudy.
Interferometr Interferometr – soustava dvou a nebo více antén či dalekohledů, ze kterých se signál z jediného zdroje přivádí do detektoru, kde interferuje (sčítají se amplitudy vln). Může jít také o jediný přístroj, v němž je paprsek rozdělen do více ramen. Jsou-li v detektoru vlny protifázi, může dojít k vyrušení výsledné vlny. V detektoru se zaznamenává intenzita vlny, která je kvadrátem amplitudy. Čím větší je základna interferometru, tím vyšší je jeho rozlišovací schopnost.
Interkosmos Interkosmos – kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jeho deklarovaným cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Dominantní postavení v programu INterkosmos měl Sovětský svaz. Šlo o protiváhu obdobných programů západních zemí.
Invariantní hmotnost Invariantní hmotnost – klidová hmotnost, hmotnost částice v klidové soustavě částice. V obecné vztažné soustavě je invariantní hmotnost dána velikostí čtyřvektoru energie a hybnosti částice.
Invertor Invertor – elektrické zařízení, které mění stejnosměrný proud na střídavý.
Io Io – Jupiterův měsíc, průměr má 3 630 km, obíhá ve vzdálenosti 422 000 km. Objeven byl Galileo Galileem v roce 1610. Na Iu je aktivní sopečná činnost, nitro je ohříváno slapovým působením a elektrickými proudy. Tyto proudy tekou podél silokřivek Jupiteru a uzavírají se přes Io. Io se nachází na vnitřní straně plazmového toru, který obklopuje Jupiter.
IOC IOC – Initial Operational Capability, částečná operační schopnost globálního polohového systému GPS. Označení pro stav, kdy je na oběžné dráze prvních 18 plně funkčních družic GPS podporujících nově zaváděnou technologii (např. frekvenci nebo vysílaný kód).
Ionizace Ionizace – odtržení elektronu z atomu nebo molekuly. Stupeň ionizace se označuje chemickým symbolem atomu s přidanou římskou číslicí, která je o jednotku vyšší než ionizace: I značí neutrální atom, II jedenkrát ionizovaný, III dvakrát ionizovaný atd. H I je například neutrální vodík.
Ionizační komora Ionizační komora – plynový detektor pracující v tzv. oblasti nasyceného proudu, tj. v intervalu velikostí připojeného elektrického napětí, kdy počet sebraných nosičů náboje odpovídá počtu těchto nosičů náboje uvolněných ionizujícím zářením (v detektoru tedy nedochází k plynovému zesílení, ani ohmickému zeslabení jeho účinnosti).
Ionizující záření Ionizující záření – jakékoli radiační pole, jehož kvanta mají dostatečnou energii, aby ionizovaly atomy a molekuly. V biomedicíně musí proniknout do těla a ionizovat biomolekuly.
Ionosféra Ionosféra – slabě ionizovaná oblast atmosféry Země, dělí se na vrstvy E (60÷90 km), D (90÷150 km), F (150÷800 km). Přes den se vrstva F dělí na F1 a F2. Ve výšce kolem 300 km je koncentrace částic řádově 10⁶ cm⁻³.
Iontové kapaliny Iontové kapaliny – rozpuštěné soli, tekuté za pokojových teplot, obvykle s minimální tendencí k odpařování. Bývají dobře vodivé a povrchové napětí mají nižší než voda.
Iontový motor Iontový motor – reaktivní motor, ve kterém se urychlují ionty elektrickým polem na vysoké rychlosti. Iontový motor má malou spotřebu vylétávající látky, poskytuje malý tah po velmi dlouhou dobu. Hodí se tedy pro dlouhodobé lety.
IPCC IPCC – Intergovernmental Panel on Climate Change, Mezivládní výbor pro změny klimatu. Byl ustaven v roce 1988 Světovou meteorologickou organizací WMO (World Meteorological Organization) a Programem životního prostředí Společnosti národů UNEP (United Nations Environment Programme) s cílem sledovat problematiku globálních klimatických změn.
IPNS IPNS – Institute of Particle and Nuclear Studies, japonský Institut částicového a jaderného výzkumu. Tento vědecký institut provozuje komplex urychlovačů KEK. Má tři výzkumná centra: Tsukubský kampus, Tokaiský kampus a Jaderné vědecké středisko ve Wako WNSC (Wako Nuclear Science Center).
IQOQI IQOQI – Institute for Quantum Optics and Quantum Information, Institut kvantové optiky a kvantových informací. Vědecký ústav, který patří pod Rakouskou akademii věd. Byl založený v roce 2003 a sdružuje vědecké skupiny z Innsbrucké univerzity a z Vídeňské univerzity. V současnosti do obou skupin patří přibližně 80 vědců.
IRAS PSC Redshift Survey (PSCz) IRAS PSC Redshift Survey (PSCz) – přehlídka červených posuvů 15 000 galaxií zachycených v katalogu bodových zdrojů IRAS Point Source Catalogue. Přehlídka zahrnuje více jak 83 % oblohy, jde o nejrozsáhlejší celooblohovou přehlídku, která v současnosti existuje. Pozorování probíhala na několika přístrojích v letech 1992 – 1995.
Iridium Iridium – drahý kov šedivě bílé barvy. Iridium bylo objeveno roku 1804. Ušlechtilý, poměrně tvrdý i když křehký kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje téměř pouze jako ryzí kov, převážně v okolí míst dopadu meteoritů.
ISA ISA – International Symposium on Aerogels, mezinárodní sympozium o aerogelech, vědecká konference specializovaná pouze na výzkum aerogelů, opakuje se každé tři roky, první proběhla v roce 1985 ve Würzburgu.
ISIS ISIS – spalační zdroj neutronů a mionů v blízkosti říčky Isis, součást Rutherfordovy-Appletonovy laboratoře v blízkosti Oxfordu.
ISO ISO – Infrared Space Observatory, infračervený dalekohled na oběžné dráze vypuštěný Evropskou kosmickou agenturou v roce 1995 pomocí nosné rakety Ariane 44P ve francouzské Guianě. Dalekohled byl funkční do roku 1998, kdy došla chladicí kapalina (2 286 litrů kapalného helia). Dalekohled pracoval na vlnových délkách 2,5÷240 μm, přístroje byly chlazeny na −273 °C a primární zrcadlo mělo rozměr 60 cm. Ve své době šlo o nejcitlivější IR přístroj vůbec.
ISRO ISRO – Indian Space Research Organisation, Indická kosmická agentura, která byla založena v roce 1969 a má na starosti indický vesmírný program. Rozpočet této státem řízené organizace je přibližně 2 miliardy USD ročně (2014). Organizace má přes 20 000 zaměstnanců. První úspěšná družice Aryabhata byla vypuštěna Sovětským svazem v roce 1975. V roce 1980 umístili Indové zcela samostatně na oběžnou dráhu Země družici Rohini. ISRO provozuje telekomunikační satelity INSAT a satelity IRS pro dálkový průzkum Země. V roce 2014 byla navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu indická sonda Mangalyaan.
ISS ISS – International Space Station, mezinárodní vesmírná stanice. Od roku 1993 je společným projektem americké NASA, Ruska, Kanady, evropských států sdružených v kosmické agentuře ESA a Japonska. První modul byl vynesen v roce 1998, první posádka na stanici byla v roce 2000. V roce 2008 byl k ISS připojen evropský výzkumný modul Columbus. V roce 2011 byl instalován víceúčelový americký modul Leonardo a v roce 2021 zatím poslední ruský modul Nauka. V roce 2011 letěl k ISS poslední raketoplán. Od té doby zajišťují styk se stanicí lety ruských lodí Sojuz, v poslední době se přidaly lodi Crew Dragon soukromé společnosti SpaceX. Na ISS operuje stálá posádka.
ITAMP ITAMP – Institute for Theoretical Atomic Moleculear and Optical Physics. Ústav je součástí Harvardova-Smithsonianova centra pro astrofyziku (CfA), které bylo založeno v roce 1973 v americké Cambridgi ve státě Massachusetts. Vzniklo sloučením Harvardovy univerzitní observatoře a Smithsonianovy observatoře.
ITER ITER – původně zkratka pro „International Thermonuclear Experimental Reactor“, dnes se název odvozuje z latinského slova „iter“, které znamená „cesta“. Předpokládaný výkon reaktoru je 500 MW, stavba probíhá v blízkosti francouzského hradu Cadarache. Reaktor bude mít průměr 6 metrů. Tento dosud největší tokamak ITER by měl být uveden do provozu kolem roku 2025. Předpokládá se, že půjde o poslední pokusný reaktor před stavbou první skutečné termojaderné elektrárny.
ITI ITI – Innovation Triangle Initiative, program Evropské kosmické agentury (ESA), který si klade za cíl urychlit, zefektivnit a podpořit proces vyvíjení nových technologií pro výzkum vesmíru.
ITO ITO – Indium-Tin Oxide, oxid india dotovaný oxidem cínu, používá se na průhledné vodivé povlaky, využití nalezl i jako kladný kontakt v novém typu solárního článku.
Itokawa Itokawa – blízkozemní planetka typu Apollo s katalogovým číslem 25143. Je pojmenována podle Hideo Itokawy, otce japonského kosmického programu. Planetka byla objevena v roce 1998 v rámci projektu LINEAR. Rozměry planetky jsou 540×270×210 m, rotační perioda je 12,32 h, albedo 0,53 a průměrná teplota na povrchu činí 206 K.
Izocentrum Izocentrum – bod v prostoru, okolo kterého probíhá buď kyv, nebo rotace veškerých komponent teleterapeutického ozařovače. Izocentrum musí ležet vždy uvnitř ozařovaného cílového objemu.
Izodóza Izodóza – plocha v prostoru, kterou charakterizuje všude stejná velikost absorbované dávky, popřípadě dávkového příkonu.
Izomerizace Izomerizace – chemická reakce, při níž se molekula, ion nebo část molekuly přemění na izomer s jinou strukturou.
Izomery Izomery – chemické sloučeniny se stejným sumárním vzorcem, ale lišící se prostorovým uspořádáním. V některých případech se izomery mohou lišit pouze orientací spinu některých atomů v molekule.
Izospin Izospin – Veličina, kterou v roce 1937 zavedl Eugene Wigner k popisu multipletů příbuzných částic. Všechny částice multipletu, který obsahuje N částic, mají stejnou velikost izospinu I = (N−1)/2. Izospin byl zaveden jako analogie ke spinovým stavům částice. Jednotlivé částice multipletu se liší projekcí izospinu I₃ do libovolné osy. Daná částice má projekci izospinu rovnou I₃ = Q−Y/2, kde Q je náboj částice a Y průměrný elektrický náboj multipletu (tzv. hypernáboj). Počet částic multipletu je 2I+1, stejně jako počet možných projekcí.
Izostáze Izostáze – stav hydrostatické rovnováhy litosférických bloků plujících na roztaveném magmatu. Každé porušení této rovnováhy vede k přesunům hmoty a ustavení nové izostáze.
Izotopy Izotopy – prvky, jejichž jádra mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů. Všechny izotopy prvku mají stejné chemické vlastnosti, liší se však od sebe svými fyzikálními vlastnostmi, například hmotností, poločasem rozpadu atd.
Izotropní Izotropní – stejný ve všech směrech.
Jaderná magnetická rezonance Jaderná magnetická rezonance – spiny atomových jader mohou konat precesní pohyb kolem silokřivek silného magnetického pole. Tento pohyb může být vyvolán rezonančním průchodem elektromagnetické vlny vhodné frekvence.
Jaderný izomer Jaderný izomer – excitovaný stav atomového jádra, který má výrazně delší poločas rozpadu než ostatní excitované stavy tohoto jádra. Nestabilnějším izomerem je ^180mTa, jehož rozpad na základní stav nebyl nikdy pozorován a odhaduje se na nejméně 10¹⁵ let. Potlačení rozpadů těchto stavů je způsobeno velmi rozdílnou strukturou obou stavů (spin, deformace apod.). Jaderný izomer se označuje písmenem „m“ (metastabilní) v nukleonovém čísle, například ^53mFe nebo ⁵³Fe^m.
Jaderný klastr Jaderný klastr – pevně vázaný systém nukleonů, typickým případem je ⁴He (alfa částice). Některá jádra lze popsat jako systém takovýchto klastrů. Příkladem může být ⁸Be, jehož strukturu lze velmi dobře popsat jako vázaný stav dvou jader hélia ⁴He.
Jakubova hůl Jakubova hůl – (1) jednoduchý astronomický přístroj na měření úhlové vzdálenosti dvou objektů. Jde o pravítko s úhlovou stupnicí opatřenou kolmým posuvným ramenem. Oko přiložíme ke konci pravítka tak, abychom si ho nevypíchli a posouváme ramenem tak, aby objekty byly na jeho koncích. Na pravítku odečteme úhel mezi objekty. Pokud si oko přeci jen vypíchneme, odečítáme hodnoty druhým okem.

(2) hůl ředitele Hvězdárny a planetária Hlavního města Prahy, kterou nutí své zaměstnance těžce pracovat.
JAMSTEC JAMSTEC – japonská agentura určená k vědeckému výzkumu vztahu oceánů a Země (Japan's Agency for Marine-Earth Science and Technology's). Funguje jako výzkumný ústav. Založena byla v roce 1971 se sídlem v japonském městě Jokosuka. Dnes má vědecká střediska v dalších pěti městech.
Jasnost Jasnost – osvětlení vyvolané hvězdou nebo jiným tělesem v rovině proložené pozorovacím místem a kolmé k dopadajícím paprskům. Logaritmická míra této veličiny se nazývá hvězdná velikost neboli magnituda. Jasnost je vázána na vzdálenost a pohlcování světla v mezihvězdném prostoru – tzv. extinkci. Vztah mezi jasností a hvězdnou velikostí vyjadřuje Pogsonova rovnice:
m₂ − m₁ = 2,5 log I₁ / I₂.
Jasnost hvězdy Jasnost hvězdy – osvětlení vyvolané hvězdou na rovině proložené pozorovacím místem a kolmé k dopadajícím paprskům. Jasnosti hvězd na obloze se liší o mnoho řádů, proto se využívá logaritmická míra této veličiny – hvězdná velikost neboli magnituda. Jasnost klesá se vzdáleností objektu a závisí na pohlcování světla v mezihvězdném prostoru – tzv. extinkci. Vztah mezi jasností a hvězdnou velikostí vyjadřuje Pogsonova rovnice:
m₂ − m₁ = 2,5 log J₁ / J₂.
JAXA JAXA – Japan Aerospace eXploration Agency, japonská kosmická agentura, která vznikla v roce 2003 sloučením tří institucí: ISAS (Institute of Space and Astronautical Science), NAL (the National Aerospace Laboratory of Japan)a NASDA (National Space Development Agency of Japan). Ke svým letům agentura využívá kosmodrom USC (Uchinoura Space Center). V současnosti používá JAXA nosnou raketu H-IIA. JAXA využívá Tanegašimské kosmické středisko (na ostrově Tanegašima, 115 km jižně od ostrova Kjúšú).
JCMT JCMT – James Clerk Maxwell Telescope, dalekohled pro submilimetrovou oblast postavený na hoře Mauna Kea na Havaji. Primární zrcadlo má průměr 15 metrů. V roce 1998 zde byla nainstalována kamera SCUBA, v roce 2011 byla zprovozněna výkonnější a kvalitnější kamera SCUBA-2.
JDEM JDEM – Joint Dark Energy Mission. Společný projekt NASA a Ministerstva energetiky USA pro výzkum temné energie.
Jeansova hustota Jeansova hustota – kritická hodnota hustoty pro samovolný hydrodynamický kolaps oblaku plynu (bez vlivu magnetických polí a nabitých částic). Po jejím překročení vzniká v oblaku protohvězda. ρ_J = (81/32πM ²)·(kT/Gμm)³, kde M je hmotnost oblaku, m je průměrná hmotnost částic. Vztah odvodil James Jeans (1877–1946).
Jeansovo kritérium Jeansovo kritérium – hvězdy mohou vznikat jen v mlhovinách větších a hmotnějších než je určitá kritická mez. Typické zárodečné mlhoviny mají rozměry 20÷30 ly a hmotnosti 100÷1000 M_S. V přítomnosti magnetického pole Jeansovo kritérium neplatí a hvězdy mohou vznikat i v menších mlhovinách.
Jednoduše souvislá množina Jednoduše souvislá množina – množina, která nevypadá jako „ementál“. Nemá žádné díry ani držadla, každou uzavřenou křivku lze stáhnout do bodu.
Jednofotonová výpočetní tomografie Jednofotonová výpočetní tomografie – SPE-CT, Single Photon Emission Computed Tomography, zobrazovací metoda využívající otáčivých scintilačních kamer k výpočetní rekonstrukci prostorové distribuce radionuklidového zářiče ve studovaném objemu.
Jemná struktura Jemná struktura – rozštěpení energetických hladin v elektronovém obalu způsobené interakcí orbitálního a spinového momentu elektronů. O řád menší je tzv. hyperjemná struktura, která vzniká dalším rozštěpením energetických hladin vlivem interakce elektronů s magnetickým polem jádra atomu.
JET JET – Joint European Torus, zařízení postavené v anglickém Culhamu. Stavba byla započata v roce 1978 a byla dokončena v roce 1983. První řízená termojaderná syntéza byla díky použití směsi deuteria a tritia uskutečněna v roce 1991 (1 MW), v roce 1997 byl dokonce dosažen fúzní výkon 16 MW. Společnost JET Joint Undertaking provozující tokamak ukončila činnost v roce 1999. Od té doby provozuje JET společnost UKAEA (United Kingdom Atomic Energy Authority) pro uživatele z celé Evropské unie a Švýcarska.
Jihoatlantická anomálie Jihoatlantická anomálie – oblast nacházející se nad Jižní Amerikou a Atlantickým oceánem mezi pobřežími Jižní Ameriky a Afriky. Jde o místo, kde se vnitřní radiační pás nejvíce přibližuje k Zemi, jde proto o oblast zvýšené radiace. V jihoatlantické anomálii je nejslabší magnetické pole Země, což je příčinou přiblížení radiačního pásu k Zemi.
JILA JILA – Joint Institute for Laboratory Astrophysics, americká laboratoř založená v roce 1962. Je společným pracovištěm Národního úřadu pro standardy a technologie NIST a Univerzity v Coloradu (v Boulderu). Výzkum se zabývá ultrachladnými atomy a kvantovou fyzikou, nanofyzikou, biofyzikou, laserovou technikou a astrofyzikou. Laboratoře se nacházejí na úpatí Skalistých hor a jsou součástí kampusu Univerzity v Coloradu. Z JILA pochází 6 nositelů Nobelových cen.
Jilin University Jilin University – Univerzita v Jilinu, velká čínská univerzita, která byla založena v roce 1946. Univerzita se spojila s mnoha jinými univerzitami. Má přes 40 000 studentů a je pojmenována podle provincie Jilin. Na univerzitě je pět národních laboratoří, provoz sedmi dalších významných laboratoří je placen z rozpočtu ministerstva školství a jedenácti laboratoří z rozpočtu ostatních ministerstev.
JINR JINR – Joint Institute for Nuclear Research, mezinárodní částicová laboratoř v Dubně v Rusku založená v roce 1956. Mezi 18 členských zemí patří také Česká republika. Laboratoř vlastní několik urychlovačů – Nuklotron, cyklotrony U-400 a U-400M, fázotron a také jaderný reaktor IBR-2 pro produkci neutronových pulzů. Mezi nejvýznamnější objevy patří identifikace prvků s protonovými čísly 113 až 118.
JLab JLab – Jeffersonova laboratoř, přesně Thomas Jefferson National Accelerator Facility, je jedna z deseti národních laboratoří Spojených států, které jsou financovány přímo ze státního rozpočtu. Laboratoř byla založena v roce 1984, nachází se ve Virginii a je zaměřena na jadernou fyziku. Motem laboratoře je „výzkum podstaty hmoty“.
Jód Jód – Iodum, prvek za skupiny halogenů, tvoří tmavě fialové destičkovité krystalky. Je to důležitý biogenní prvek, jehož přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu. Jód je velmi vzácný prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Byl objeven roku 1811 francouzským chemikem Barnardem Courtoisem.
Jódová profylaxe Jódová profylaxe – podání 50 až 300 mg stabilního jodidu draselného (KI), který poskytuje téměř 100% ochranu štítné žlázy proti působení radioaktivního jódu, jenž je významnou součástí radioaktivního mraku uvolněného z havarovaného reaktoru. Radioaktivní izotopy jódu, zejména ¹³¹I, přecházejí v případě vdechnutí nebo požití do vnitřního prostředí organizmu, kde jsou vychytávány štítnou žlázou. V ní se mohou hromadit ve vysoké koncentraci a vést k jejímu poškození. Stabilní jodid draselný blokuje ukládání radiojódu do štítné žlázy, podá-li se 1 až 6 hodin před očekávanou dobou příjmu. Při podání profylaktické dávky 6 hodin po příjmu kontaminantu se účinek snižuje na méně než 50 %. Šíření radioaktivního mraku z havarovaného reaktoru však může pokračovat i několik dní a podání KI může být v takových případech zdůvodněno i řadu hodin po prvním kontaktu s radioaktivním mrakem.
Jodrell Bank Observatory Jodrell Bank Observatory – observatoř patřící Univerzitě v Manchesteru ve Velké Británii. Nejznámějším přístrojem je Lovellův radioteleskop o průměru 76 metrů. Observatoř také provozuje radioteleskopickou síť MERLIN (Multi-Element Radio Linked Interferometer Network).
Josephsonův jev Josephsonův jev – jev, při kterém dva supravodiče oddělíme tenkou vrstvou izolantu tak, aby Cooperovy páry mohly tunelovat izolantem. Rozhraním poteče elektrický proud, jehož velikost závisí na vnějším magnetickém poli a teplotě. Využívá jej například senzor magnetického pole SQUID (Superconducting Quantum Interference Device). Součástka založená na Josephsonově jevu se nazývá Josephsonův spoj.
Jouleův ohřev Jouleův ohřev – ohřev vodivého prostředí způsobený jeho nenulovým odporem. Nositelem elektrického proudu jsou elektrony a ionty, jejichž energie je při srážkách převáděna na teplo. Jev je pojmenován podle anglického fyzika Jamese Prescotta Joulea (1818–1889).
Jouleův-Thomsonův jev Jouleův-Thomsonův jev – ochlazení plynu, který podléhá adiabatické (bez výměny tepla s okolím) expanzi. Jev je pojmenován podle Jamese Prescotta Joulea (1818–1889) a Williama Thomsona (1824–1907), který byl povýšen do šlechtického stavu na lorda Kelvina. Proto se někdy jevu říká Jouleův-Kelvinův jev.
JRM JRM – jaderný raketový motor. Motor pracující na reaktivním principu. Pracovní médium (většinou vodík) je ohříváno jaderným štěpením probíhajícím v tyčích z karbidu uranu ²³⁵U.
JUICE JUICE – JUpiter ICy moons Explorer, průzkumník jupiterových ledových měsíců. Projekt ESA, který má za cíl studium ledových měsíců Jupiteru, zejména měsíce Ganymed, a i planety samotné. Start je plánován na duben 2024, sonda by měla k Jupiteru přilétnout v roce 2031. Délka základní mise se odhaduje na 11 let. Projekt byl schválen k realizaci v květnu 2012.
JUNO JUNO – americká sonda určená k průzkumu polárních oblastí planety Jupiter. Odstartovala dne 5. srpna 2011, na oběžnou dráhu Jupiteru byla navedena v roce 2016. Sonda Juno zkoumá atmosféru a hledá v ní molekuly vody. Zaměřuje se i na rozsáhlou magnetosféru Jupiteru a její vliv na planetu.
Jupiter Jupiter – největší a nejhmotnější (1,9×10²⁷ kg) planeta Sluneční soustavy má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci. Se svými mnoha měsíci se Jupiter podobá jakési „sluneční soustavě“ v malém. Jupiter má, stejně jako všechny obří planety, soustavu prstenců. Rychlá rotace Jupiteru (s periodou 10 hodin) způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů. Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká rudá skvrna, která je pozorována po několik století. Atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je −160 °C, o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi. Proudy tekoucí v nitru (v kovovém vodíku) vytvářejí kolem Jupiteru silné dipólové magnetické pole.
Jurij Jarkovski Jurij Jarkovski – dnes částečně zapomenutý ruský inženýr polského původu (1844-1902), který kolem roku 1900 navrhl, že dynamika malých těles sluneční soustavy je ovlivněna příjmem záření a vlastním tepelným vyzařováním. Jev po něm pojmenoval v roce 1951 E. J. Öpik, který se v té době problematikou intenzivně zabýval.
JWST JWST – James Webb Space Telescope, vesmírný dalekohled Jamese Webba, následovník Hubblova dalekohledu připravený třemi kosmickými agenturami: americkou NASA, evropskou ESA a kanadskou CSA. Dalekohled vynesla do vesmíru evropská nosná raketa Ariane na konci roku 2021. Je umístěn v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce. Průměr segmentovaného zrcadla je 6,5 m. Dalekohled je pojmenován po řediteli NASA, který Ameriku úspěšně dovedl k přistání na Měsíci. Dalekohled Jamese Webba je určený primárně pro pozorování v infračerveném oboru.
JWST (James Webb Space Telescope) JWST (James Webb Space Telescope) – James Webb Space Telescope, vesmírný dalekohled Jamese Webba, následovník Hubblova dalekohledu připravený třemi kosmickými agenturami: americkou NASA, evropskou ESA a kanadskou CSA. Dalekohled vynesla do vesmíru evropská nosná raketa Ariane na konci roku 2021. Je umístěn v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce. Průměr segmentovaného zrcadla je 6,5 m. Dalekohled je pojmenován po řediteli NASA, který Ameriku úspěšně dovedl k přistání na Měsíci. Dalekohled Jamese Webba je určený primárně pro pozorování v infračerveném oboru.
Kaczmarzova metoda Kaczmarzova metoda – algebraická iterační metoda využívající operace s vektorovými poli a maticemi pro rekonstrukci obrazu původního skenovaného řezu objektem z jeho sinogramu.
Kadmium Kadmium – Cadmium, měkký, lehce tavitelný, toxický kovový prvek. Slouží jako součást různých slitin a k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. Vzhledem k jeho toxicitě je jeho praktické využití omezováno na nejnutnější minimum. Kadmium pohlcuje neutrony, proto se kadmiové tyče využívají v některých typech reaktorů k utlumení štěpné reakce. Kadmium bylo objeveno roku 1817 německým chemikem Friedrichem Stohmeyerem.
KAGRA KAGRA – Kamioka Gravitational Wave Detector, tříkilometrový podzemní interferometrický detektor gravitačních vln, který byl vybudován v Japonsku v blízkosti neutrinového detektoru Super-Kamiokande. Jako první detektor na světě má chlazená koncová zrcadla. Po zprovoznění v únoru 2020 doplnil stávající detektory LIGO (USA) a Virgo (Itálie). Větší síť detektorů umožňuje vyšší přesnost lokalizace zdrojů gravitačních vln. Původní název detektoru byl LSGT (Large Scale Gravitational Wave Telescope).
Kalcit Kalcit – krystalická forma uhličitanu vápenatého CaCO₃ (vápenec), krystalizuje v trojklonné soustavě a v čisté formě je bezbarvý a průhledný. Jeho základní vlastností je dvojlom světla, při dopadu světelného paprsku na kalcit se uvnitř krystalu nešíří jeden lomený paprsek, ale dva – řádný a mimořádný. Tyto dva paprsky jsou polarizované v navzájem kolmých rovinách a šíří se pod různými úhly.
Kalibrační bosony Kalibrační bosony – kvanta kalibračních polí. Pokud potenciály pole rozšíříme přesně definovaným způsobem o libovolnou skalární funkci Q, pole si zachovají svoje vlastnosti nezávisle na volbě této funkce, neboli na tzv. kalibraci. Žádná měřitelná veličina totiž nesmí záviset na výběru té či oné kalibrace, a to ani v klasické, ani v kvantové mechanice – příroda je kalibračně invariantní. Přechod od jedné kalibrace k jiné nazýváme kalibrační transformací. Tato transformace často vyžaduje přítomnost nových kompenzujících polí, která nazýváme kalibračními poli, kvanta těchto polí pak kalibračními bosony. Doplňování symetrií do rovnic je základním principem teorií vystavěných na transformačních symetriích fyzikálních zákonů – tzv. kalibračních teorií.
Kalibrační teorie Kalibrační teorie – teorie vystavěné na transformačních symetriích fyzikálních zákonů. Základním principem je doplňování symetrií do rovnic popisujících přírodní děje. Nové členy musí splňovat určité transformační vlastnosti. Tyto tzv. kalibrační transformace často vyžadují přítomnost nových kompenzujících polí, která nazýváme kalibračními poli. Kvanta kalibračních polí nazýváme kalibrační bosony. Žádná měřitelná veličina totiž nesmí záviset na výběru té či oné kalibrace, a to ani v klasické, ani v kvantové mechanice – příroda je kalibračně invariantní.
Kalifornium Kalifornium – Californium, desátý člen řady aktinoidů, šestý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Kalifornium bylo poprvé připraveno v roce 1950 bombardováním izotopu curia Cm 242 částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl tak izotop Cf 245 s poločasem rozpadu 44 minut. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso.
Kalypta nejmenší Kalypta nejmenší – Mellisuga helenae (angl. Bee Hummingbird), řád Apodiformes (svišťouni), čeleď Trochilidae (kolibříkovití). Nejmenší pták na světě. Dospělý jedinec měří 5 centimetrů a váží pouhých 8 gramů. Průměrné rozpětí křídel je 3,25 cm. Nejmenší jsou pak i snesená vejce, která jsou menší než zrnko kávy. Vyskytují se na Kubě a ostrově Isla de la Juventud, pozorováni byly též na sousedních ostrovech Jamajka a Haiti.
Kambrium Kambrium – nestarší období prvohor, probíhalo před 539 až 485 miliony lety. Došlo k prudkému vývoji života, jehož pozůstatky nacházíme zkamenělé v podobě různých fosilií. Období je pojmenováno podle latinského označení Walesu (Cambria), v němž se nachází mnoho geologických vrstev z této éry.
KamLAND KamLAND – KAMioka Liquid scintillAtor Neutrino Detector, japonský scintilační detektor neutrin. Detektor tvoří průhledná nilonová koule o průměru 13 m, která je naplněna scintilační kapalinou detekující pozitrony vzniklé při záchytu antineutrina protonem. Koule je ponořena do oleje v ocelové nádobě o průměru 18 m. Na vnitřním povrchu nádoby je 1879 fotonásobičů. Vně nádoby je vnější Čerenkovův vodní detektor s 3 200 tunami vody. Celá konstrukce je tak třívrstvá. Detektor je primárně určen ke sledování antineutrin z jaderných reaktorů, dokáže ale sledovat i další druhy neutrin, například geoneutrina.
Kandela Kandela – Kandela je jednotka svítivosti v daném směru, jejíž velikost je definována světelnou účinností zdroje, který vysílá monochromatické záření frekvence 540×10¹² Hz. Tato světelná účinnost byla zafixována na hodnotě K_cd = 638 s³ m⁻² kg⁻¹ cd sr.
Kaon Kaon – mezon K, částice složená z jednoho kvarku a jednoho antikvarku. Jeden kvark/antikvark je z první generace (d či u) a druhý kvark/antikvark je podivný kvark s. Kaony v hojné míře vznikají v horních vrstvách atmosféry při její interakci s kosmickým zářením.
Kaony Kaony – mezony K, skupina mezonů, které nesou kvantové číslo zvané „podivnost“ (angl. strangeness). Obsahují jeden podivný kvark nebo antikvark: K⁺ (us), K⁰ (ds/sd) a K⁻ (su). Jejich hmotnosti jsou 493,667±0,013 MeV (K^±) a 497,648±0,022 MeV (K⁰).
Kapkový model jádra Kapkový model jádra – jádro je popisováno na základě analogie s kapkou kapaliny o poloměru přibližně R = 1,2×A^1/3 fm. V rámci tohoto jednoduchého modelu dokážeme přibližně určit střední vazbovou energii na jeden nukleon pomocí semiempirické Weizsackerovy formule.
Kapsle Kapsle – pod českým významem slova kapsle si každý můžeme představit různé věci. Asi nejčastější asociací bude malinká tobolka s léky, které se polykají. V kosmickém výzkumu může jít o malý kontejner s vesmírnou sondou. Ve fyzice, která se zabývá laserovou fúzí (na principu přímého i nepřímého ohřevu), pojmem kapsle rozumíme kuličku s fúzním palivem. Kapsle zde mají v průměru okolo 2 mm, povrch může být z plastu, berylia nebo i z hustých forem uhlíku (diamantu). Pod touto vrstvou může následovat vrstvička ledu (z deuteria a tritia). Většina objemu je pak vyplněna směsí deuteria a tritia v plynné formě. Povrchem do kapsle vede úzká trubička (2 až 10 μm) pro zavedení plynné směsi, náplně.
Kapton Kapton – polyimidová fólie odolná velkým změnám teploty. Je relativně odolná různým druhům elektromagnetického záření, včetně rentgenového. Je stabilní v teplotním rozmezí 4 K až 673 K.
Karmánova hranice Karmánova hranice – pomyslná hranice mezi zemskou atmosférou a kosmickým prostorem. Je definována jako výška, ve které rychlost potřebná k udržení hladiny letu pomocí vztlaku křídel dosahuje orbitální rychlosti. Hodnota Karmánovy hranice – 100 km – je definitorickým kompromisem mezi hodnotami kolísajícími podle aktuálního stavu ovzduší a parametrů letadla.
Katalog Abellův Katalog Abellův – katalog bohatých kup galaxií, jehož základ vytvořil v roce 1958 americký astronom George Ogden Abell. Do současné podoby byl katalog doplněn v roce 1989. Katalog obsahuje 4073 kup s červeným kosmologickým posuvem menším než 0.2.
Katalog Arp-Madore Katalog Arp-Madore – katalog neobvykle vypadajících galaxií na jižní obloze, který založil americký astronom Halton Christian Arp již v roce 1966. Tehdy do něho zařadil 338 galaxií. Později katalog rozšířila jeho partnerka Barry Madore, takže v roce 1987 obsahoval několik tisíc galaxií. Katalog nese jména obou astronomů.
Katalog Messierův Katalog Messierův – katalog mlhavých objektů (většinu tvoří mlhoviny, galaxie a hvězdokupy). Poprvé byl vydán v roce 1781 francouzským pozorovatelem komet Charlesem Messierem, později byl doplněn o další objekty, dnes obsahuje 110 položek. Objekty katalogu jsou označeny písmenem M a číslem. Například M 31 je Velká galaxie v Andromedě.
Katalog NGC Katalog NGC – New General Catalogue, katalog mlhovin hvězdokup a galaxií poprvé publikovaný dánským astronomem Johnem Dreyerem v roce 1888. Za jeho základ posloužila pozorování Williama Herschela. Objekty v tomto katalogu jsou označovány písmeny NGC a číslem. Velká galaxie v Andromedě má například označení NGC 244. Katalog obsahuje přibližně 8 000 objektů.
Katodová trubice Katodová trubice – vakuovaná trubice s minimálně dvěma elektrodami. Po přivedení napětí na elektrody prochází katodovou trubicí elektrický proud. Toto zařízení bylo předchůdcem prvních elektronek.
Kauzalita Kauzalita – příčinná souvislost. Pokud jsou dva děje v příčinné souvislosti (například zapálení rozbušky a exploze) musí ve všech souřadnicových soustavách nastat ve stejném pořadí. Kauzálně spojené děje jsou v takové vzdálenosti, že mezi nimi mohl proběhnout světelný signál.
Kavitace Kavitace – fyzikální jev v kapalině, při němž vznikají, vyvíjejí se a zanikají kavitační bubliny (dutiny), které jsou vyplněny parami, případně plyny. Kavitační bubliny mohou vznikat například působením intenzivních ultrazvukových vln při poklesu tlaku pod tlak sytých par (při dané teplotě).
Keck Keck – Dvojice obřích, pohyblivých segmentovaných dalekohledů. Jsou umístěny na hoře Mauna Kea na Havajských ostrovech v nadmořské výšce 4 123 metrů. Každé zrcadlo je tvořeno 36 šestiúhelníkovými segmenty a má průměr 10 metrů. Keckovy dalekohledy byly uvedeny do provozu v letech 1993 a 1996.
KEK KEK – japonská Národní laboratoř pro fyziku vysokých energií. Založena byla v roce 1971, umístěna je v Tsukubě v Japonsku. Největším urychlovačem je KEKB (KEK B factory, továrna na B mezony obsahující b nebo anti-b kvarky). Jde o nesymetrický elektron-pozitronový kolider složený ze dvou prstenců (3,5 GeV a 8 GeV). Maximální tok částic je 10³⁴ cm⁻²s⁻¹. Obvod obou prstenců je 3 016 m.
Kelvin Kelvin – Kelvin je jednotkou termodynamické teploty, jejíž velikost je definována Boltzmannovou konstantou, která byla zafixována na hodnotě ksub>B = 1,380 649 × 10⁻²³ s⁻² m² kg K⁻¹.
KEMD KEMD – kolejnicové elektromagnetické dělo.
Kepler Kepler – sonda NASA z roku 2009 určená především pro vyhledávání exoplanet. Na palubě má Schmidtův dalekohled o průměru 1,5 metru a fotometr složený z 42 CCD čipů. Pozoruje fixní výsek oblohy v souhvězdí Labutě o průměru 12°. V roce 2012 byla mise prodloužena do roku 2016. V roce 2013 nastala porucha na mechanické části, kvůli které byla činnost dalekohledu dočasně pozastavena. Oprava se ukázala nemožná, proto došlo k výrazné modifikaci pozorovacích programů a mise s jinými než původně plánovanými objekty pokračuje dál.
Keplerovy zákony Keplerovy zákony – tři zákony, které objevil v 17. století Johanes Kepler. Popisují pohyb planet v okolí Slunce: I. Planety se pohybují po elipsách, v jejichž ohnisku je Slunce. II. Plošná rychlost planet je konstantní (měřeno spojnicí planety a Slunce). III. Poměr druhých mocnin oběžných dob a třetích mocnin velkých poloos je pro všechny planety stejný.
Kerma Kerma – kinetická energie nabitých částic uvolněných nenabitými částicemi v elementu látky, vydělená hmotností tohoto elementu. Jde o zkratku z anglického Kinetic Energy Released in MAterial.
Kerrův optický jev Kerrův optický jev – při průchodu světla vhodným prostředím dochází ke změně indexu lomu látky úměrné intenzitě procházejícího světla. Důsledkem jsou nelineární jevy, například samofokusace svazku nebo nestability svazku. Jev poprvé popsal skotský fyzik John Kerr v roce 1875.
KHI KHI – Kelvin-Helmholtz Instability. Nestabilita rozvíjející se na rozhraní dvou prostředí s různou rychlostí (například vítr na vodní hladině). Někdy dochází k vytváření typických vírů.
Kibo (ISS) Kibo (ISS) – japonský laboratorní modul připojený k Mezinárodní kosmické stanici v roce 2008.
Killingovo vektorové pole Killingovo vektorové pole – zavádí se v diferenciální geometrii pro popis prostoročasových symetrií. Symetrie fyzikální soustavy je popisována lagranžiánem a vede k zákonům zachování určitých veličin (integrálů pohybu – především energie a hybnosti) i za použití křivočarých souřadnic a v zakřiveném prostoročase. Killingův vektor vyjadřuje složky nekonečně malé translace zachovávající délku (tzv. izometrie). Distribuce Killingova vektoru v každém bodě variety tvoří Killingovo vektorové pole infinitesimálních generátorů isometrií. Má-li prostoročas určité vlastnosti symetrie (např. sférickou, axiální nebo rovinnou) vyjádřené existencí příslušných Killingových vektorů, potom lze sestrojit vektor, pro který platí zákon zachování kovariantní hodnoty hybnosti, počítané v souřadnicové bázi. Podle toho, zda je Killingův vektor časového nebo prostorového typu, to lze interpretovat jako zákon zachování energie nebo hybnosti.
Kilogram Kilogram – Kilogram je jednotkou hmotnosti, jejíž velikost je definována Planckovou konstantou, která byla zafixována na hodnotě h = 6,626 070 15 × 10⁻³⁴ m²·kg·s⁻¹.
Kinematická viskozita Kinematická viskozita – vazkost. Udává poměr mezi tečným napětím a prostorovou změnou rychlosti způsobenou vnitřním třením ve směru kolmém na proudění skutečné kapaliny.
Kineziny Kineziny – třída motorických proteinů v eukaryotických buňkách (buňkách obsahujících jádro a jiné organely oddělené membránami). Pomocí kráčivého pohybu po orientovaných lineárních trubicovitých mikrotubulech za hydrolýzy ATP realizují nitrobuněčné pohyby například při dělení buněk či transportu vakuol.
KISS KISS – KEK Isotope Separation System, hmotový spektrometr pro separaci izotopů těžkých prvků umístěný v japonské laboratoři KEK. Slouží k výzkumu podmínek, za nichž těžké prvky, jako je například zlato a platina, vznikají, zejména v procesech explozí supernov nebo při splynutí dvou neutronových hvězd.
KIT KIT – Karlsruhe Institute of Technology, jedna z největších výzkumných univerzit v Německu. Univerzita vznikla v roce 2009 sloučením Karlsruhské univerzity (založené v roce 1825) a Karlsruhského výzkumného centra (založeného v roce 1956). Z KIT a jejích předchůdců vzešlo šest nositelů Nobelových cen. Podle citačního indexu jde o šestou nejvýznamnější evropskou univerzitu. Příkladem vědeckých aktivit může být spektrometr KATRIN, který se pokouší změřit hmotnost neutrin.
Kladný kanál Kladný kanál – kanál, který se v úvodní fázi blesku vytvoří ze země proti krokovému kanálu přicházejícímu z oblaku. Kladný kanál je dlouhý maximálně 50 metrů. Po jejich spojení vznikne vodivá cesta pro hlavní výboj, který nejprve přichází z oblaku k zemi a je následován zpětným výbojem ze země k oblaku.
Klasické objekty Kuiperova pásu Klasické objekty Kuiperova pásu – objekty nacházející se za oběžnou dráhou Pluta. Někdy se označují Cubewana, podle největšího zástupce této skupiny. Jejich dráhy jsou téměř kruhové, mají  jen nepatrnou excentricitu.
Klatrát Klatrát – krystalická sloučenina vzniklá vřazením cizí molekuly do dutiny krystalové mříže hostitelské látky.
Klatráty Klatráty – krystalické sloučeniny vzniklé vřazením cizí molekuly do dutiny krystalové mříže hostitelské látky.
Kleinův paradox Kleinův paradox – fyzikální jev, který v roce 1929 předpověděl švédský fyzik Oskar Klein. Jeho teorie popisuje chování rychle se pohybujících elektronů v kvantové jámě. Elektron je z pohledu klasické fyziky například uvězněn uvnitř kvantové tečky. Z pohledu fyziky kvantové sice může „protunelovat“ ven, avšak čím vyšší a silnější bariéru použijeme, tím menší je pravděpodobnost takového procesu. Klein vyslovil teorii, že pokud by rychlost elektronu byla dostatečně vysoká, ani libovolně silná bariéra elektronu v úniku nezabrání. Soudilo se, že tyto podmínky jsou možné jen například v blízkosti černých děr. Avšak s objevem grafenu je poměrně reálné, že tento jev bude pro kvazičástice ověřen za vynaložení mnohem menší energie, a to již v poměrně blízké budoucnosti.
Klon Klon – v biologii původně populace geneticky identických jedinců, později byl tento termín používán i pro jedince uměle vytvořené genetické kopie, v informatice kopie dat či částí kódu reprezentující vlastnosti a chování.
KLT-40 KLT-40 – ruský jaderný reaktor využívaný na ledoborcích a na ruské obchodní lodi Sevmoput. Jde o tlakovodní reaktor s výkonem 35 MW. Jako palivo slouží obohacený uran 235. Varianta KLT-40S bude sloužit na ruských plovoucích jaderných elektrárnách, které budou osazeny dvěma reaktory.
Klystron Klystron – zařízení využívané jako zesilovač mikrovlnných a radiových frekvencí. Energii získávají vlny ze svazku elektronů emitovaných z tepelné katody. Přístroj vynalezli bratři Russell a Sigurd Varianovi v roce 1937.
KMOS KMOS – spektrograf dalekohledu VLT určený pro pásmo K (0,8÷2,5 μm). Jeho název vznikl z anglické zkratky „K-band Multi Object Spectrograph“. Spektrograf je součástí jednotky UT1 dalekohledu VLT a dokáže zpracovat signál z 24 zdrojů naráz.
Knock-out/knock-in Knock-out/knock-in – vyřazení nebo naopak zařazení aktivního genu do organizmu.
Kobalt Kobalt – Cobaltum, namodralý, feromagnetický, tvrdý kov. Používá se v metalurgii pro zlepšování vlastností slitin při barvení skla a keramiky a je důležitý i biologicky. Kov, který byl součástí rud využívaných k barvení skla, objevil roku 1735 švédský chemik George Bradnt.
Kód Kód – způsob zápisu informací, který každému znaku přiřazuje symbol. Například Morseova abeceda.
Kodaňská interpretace Kodaňská interpretace – nejpřijímanější interpretace kvantové mechaniky. Opírá se o nedeterminističnost mikrosvěta a pravděpodobnostní přístup. Před měřením je systém v superpozici stavů. V průběhu měření systém přejde do jednoho ze stavů této superpozice.
Kodžiki Kodžiki – nejstarší dochovaná japonská kronika. Dokončena byla v roce 712. Vypráví celou tehdejší historii Japonska, od mýtického stvoření ostrovů až po několik generací prvních císařů. Dlouho byla pokládána za nejdůležitější zdroj historických informací o starověkém Japonsku.
Kofaktor Kofaktor – součást složených enzymů, neaminokyselinová skupina, která je nezbytně nutná pro funkci daného enzymu. Na ten se může vázat jak kovalentně, tak nekovalentně. Struktura kofaktorů je značně různorodá.
Kognitivní funkce Kognitivní funkce – schopnost poznávat okolí, reagovat a zvládsat úkoly. Jde o paměť, koncentraci, pozornost, zpracování informací, pohotovost, ale i vyjadřování, prostorovou orientaci atd.
Koherence Koherence – situace, při které je fázový rozdíl interferujících vln z daného zdroje či objektu v určitém bodě prostoru konstantní a nebo se pomalu mění v čase. Opakem koherence jsou nepravidelné a dostatečně rychlé změny fázového rozdílu interferujících vln. Ideální koherence nelze nikdy dosáhnout.
Kohezní síla Kohezní síla – přitažlivá síla mezi stejnými molekulami, která je způsobena nerovnoměrným rozložením náboje v molekule a jeho prosakováním mimo molekulu. Nevyrovnané kohezní síly na povrchu kapaliny způsobují povrchové napětí.
Kolaps vlnové funkce Kolaps vlnové funkce – je-li kvantový systém v superponovaném stavu, nemůžeme jeho stav přímo zjistit. Při měření v určité bázi si systém náhodně vybere některý z bázových stavů a skokem do něj přejde. Říkáme, že jeho vlnová funkce zkolabovala. Například měření na stavu |0>+|1> způsobí s 50 % pravděpodobností přechod systému do stavu |0> a se stejnou pravděpodobností do stavu |1>.
Kolider Kolider – urychlovač, ve kterém jsou dva urychlené svazky částic nasměrovány proti sobě. Jiným užívaným systémem je namíření svazku na nepohyblivý terč.
Koma Koma – plynný obal jádra komety, vzniká při přiblížení komety ke Slunci. Koma může mít rozměry stovek až tisíců kilometrů.
Koma (optická vada) Koma (optická vada) – optická vada, při které se bodový objekt zobrazí jako útvar připomínající hlavu komety. Jde o formu nepravidelného astigmatismu, která není korigovatelná běžnými prostředky.
Kometa Kometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu.
Kometa Tempel 1 Kometa Tempel 1 – kometa objevená v roce 1867 Ernestem Tempelem. Oběžná doba komety kolem Slunce je 5,5 roku, rozměry jádra 5×11 km.
Komplementární báze Komplementární báze – doplněk dané báze do Watsonova-Crickova páru. Pro A je to v DNA T, v RNA U, pro C je komplementární G, pro G naopak C, pro T, případně U, je to A.
Komplementární domény Komplementární domény – vzájemně se doplňující části molekul, přesně do sebe zapadající jako klíč do zámku či otisk do formy. Slouží k rozpoznávání na molekulární úrovni. Příkladem mohou být vlákna DNA tvořící dvojšroubovici, úseky t-RNA, zodpovědné za vytvoření charakteristického motivu trojlístku z původní lineární molekuly, aktivní oblasti antigenu a protilátky či signální molekuly a receptoru buněčné membrány.
Komplementární páry Komplementární páry – vzájemně se doplňující dvojice částí molekul, které do sebe zapadají jako klíč do zámku nebo odlitek do formy. Umožňují samoorganizaci a vzájemné rozpoznávání na úrovni molekul.
Kompulzátor Kompulzátor – kompenzovaný pulzní alternátor, typ zdroje elektrické energie. Uskladněná kinetická energie v rotujícím disku je z něj uvolňována ve formě energie elektrické. Kompenzací se myslí to, že zařízení má co nejmenší indukčnost, aby mohlo dodávat energii v co nejsilnějších a zároveň nejkratších pulzech. Používá se jako zdroj energie pro kolejnicová elektromagnetická děla.
Komutace Komutace – symetrická vlastnost objektů vzhledem k zavedené operaci, platí například při běžném násobení nebo sčítání čísel: AB = BA, A+B = B+A. Svět na malých škálách nekomutuje, měření dvou veličin závisí na jejich pořadí. Znbsp;tohoto faktu plynou velmi odlišné vlastnosti mikrosvěta od makrosvěta.
Komutátor Komutátor – operace, která vyjadřuje, nakolik dvě jiné matice komutují. Značí se [A, B] a vypočte se jako AB−BA. Je-li násobení matic A a B komutativní, vyjde nulová matice. V kvantové mechanice je možné měřit současně jen veličiny, jejichž operátory komutují. Je-li komutátor nenulový, platí relace neurčitosti.
Konce C a N Konce C a N – označení konců polypeptidů či bílkovin; C-konec je zakončen karboxylovou skupinou, N-konec aminoskupinou.
Konfokální mikroskop Konfokální mikroskop – druh optického mikroskopu, jehož výhodou je vyšší rozlišovací schopnost daná detekcí světla pouze z ohniskové roviny mikroskopu.
Konformní transformace Konformní transformace – transformace prostoru, která zachovává úhly vektorů. Jinak řečeno, změna měřítka je při konformní transformaci ve všech směrech stejná.
Konjunkce Konjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem.
Konstanta jemné struktury Konstanta jemné struktury – jedna z fundamentálních konstant, popisuje intenzitu elektromagnetické interakce. Lze ji zapsat jako jednoduchou kombinaci α = e²/(4πε₀ħc). Hodnota konstanty jemné struktury je přibližně 1/137. Dnes udávaná hodnota je (7,297 352 537 6 ± 0,000 000 005 0)×10⁻³.
Kontralaterální Kontralaterální – ležící na opačné straně, postihující opačnou stranu. Například po mozkové příhodě může dojít ke kontralaterální obrně poloviny těla na opačné straně, než je ložisko mozkové příhody. Opakem je ipsilaterální, ležící na stejné straně.
Konvektivní vrstva Konvektivní vrstva – vnitřní vrstva Slunce, která zasahuje až do hloubky 200 000 km pod povrchem. Energie se zde šíří prouděním, ve vrstvě jsou vzestupné a sestupné proudy a mnohé turbulentní oblasti. Vrstva rotuje diferenciální rotací, tj. rychlost rotace závisí na heliografické šířce.
Konvoluce Konvoluce – matematická operace, která zobecňuje násobení matice vektorem na případ spojitých indexů. Matice přechází v tzv. konvoluční jádro, vektor se stane funkcí a sumace přejde v integraci. Při zpracování signálů působí konvolučního jádro (též konvoluční filtr či maska) na zdrojový signál. Výsledkem operace konvoluce je „násobení“ jednotlivých prvků zdrojového signálu s odpovídajícími prvky konvolučního jádra a následná sumace všech takto vzniklých dílčích výsledků.
Kopernicium Kopernicium – silně radioaktivní kovový prvek s protonovým číslem 112, dvacátý transuran. Izotop 277 byl objeven v roce 1996 v Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Patří do skupiny přechodových kovů.
Kórium Kórium – roztavená směs štěpného materiálu vznikající při havarijním přehřátí jádra reaktoru. Obsahuje jaderné palivo, štěpitelné materiály, regulační tyče, části konstrukce reaktoru a produkty probíhajících chemických reakcí.
Korona Korona – atmosféra Slunce, v níž pohyb částic dominantně ovlivňuje gravitace a magnetické pole. Hranice mezi koronou a slunečním větrem se nazývá Alfvénův povrch. Teplota korony dosahuje až milionů stupňů Celsia, pravděpodobně je korona ohřívána rozpadem plazmových vln a lokálními rekonekcemi (přepojováním) magnetických siločar. K korona (kontinuum) je způsobena rozptylem slu­neč­ní­ho světla na volných elektronech. F korona (Fraunhoferova) je způsobena rozptylem slunečního světla na prachových částicích padajících z mezi­pla­ne­tár­ní­ho prostoru na Slunce, charakteristické jsou absorpční čáry. E korona (emisní) jsou emisní čáry způsobené přechody ve vysoce ionizovaných kovech. Tyto čáry jsou možné jen za vysokých teplot milionů kelvinů.
Koronální díry Koronální díry – oblasti Slunce s otevřenými siločarami, podél nichž uniká plazma do slunečního větru. Korona je v těchto místech chladnější a méně hustá než v okolí. V koronálních dírách je minimální množství uzavřených magnetických siločar, chybí zde proto magnetické dipóly. V ultrafialovém a rentgenovém oboru jsou koronální díry tmavé.
Koronograf Koronograf – původně přístroj k pozorování koróny Slunce, ve kterém je vlastní povrch Slunce zakryt, aby nerušil pozorování. Koronograf se používá i k pozorování okolí hvězd. Samotná hvězda je zakryta a koronograf zobrazuje její okolí, například protoplanetární disky nebo planety.
Koronograf vírový Koronograf vírový – koronograf, v němž se fázový posun vytvořený maskou mění v azimutálním směru.
Korónový výboj Korónový výboj – druh elektrického výboje v plynech. Vzniká na ostrých hranách elektrod, kde je díky malému poloměru křivosti generováno silné elektrické pole. Samotný výboj hoří jen v okolí těchto hran a dále do prostoru se elektrický náboj přenáší jen za pomoci volných nosičů náboje bez další ionizace a emise záření. Korónový výboj může před bouřkou vznikat na ostrých hranách střech nebo hromosvodů jako tzv. Eliášův oheň. Vzniká také na sloupech vysokého napětí, kde slyšíme jeho projevy jako známé sršení.
Kosmická krystalografie Kosmická krystalografie – jde o způsob zobrazování konečné (kompaktní) topologie za pomoci vyplnění prostoru opakujícím se základním útvarem. Jde o podobný proces jako skládání krystalu z elementárních opakujících se buněk.
Kosmické struny Kosmické struny – hypotetické lineární gravitační objekty, které by měly vznikat v raných fázích vesmíru jako topologické defekty při narušení symetrie.
Kosmické záření Kosmické záření – proud částic nejrůznějšího původu přilétající z vesmíru. Při interakci s atmosférou vzniká sprška milionů i miliard částic. Nejenergetičtější částice kosmického záření, které se dosud podařilo detekovat, mají energie až 10²⁰ eV. Sprška z takové částice zasáhne na zemském povrchu mnoho desítek km². Tak energetická částice se objeví přibližně jednou za sto let. Kosmické záření je majoritním zdrojem antihmoty na naší planetě. Může vznikat v supernovách, pulzarech, aktivních galaktických jádrech, atd. Naprostá většina částic kosmického záření, okolo 88 %, jsou protony, přibližně 10 % jsou jádra hélia (alfa záření), 1 % elektrony a pozitrony a 1 % těžké prvky. Kosmické záření má naprosto nejširší spektrum energií ze všech dodnes známých jevů. Mnohé částice, které se dnes vědci pokoušejí nalézt v moderních urychlovačích, se mohou nacházet právě v kosmickém záření. Kosmické záření bylo objeveno v roce 1912 rakouským fyzikem Victorem Hessem při balónových experimentech ve výšce až 5 300 metrů. S rostoucí výškou stoupala ionizace atmosféry, a tím byl prokázán kosmický původ záření. Za objev získal Hess v roce 1936 Nobelovu cenu za fyziku.
Kosmodrom Vandenberg Kosmodrom Vandenberg – Kosmodrom nedaleko stejnojmenné kalifornské vojenské základny. Její severnější poloha a zároveň vhodné proudění v atmosféře z ní dělá vhodný kosmodrom pro vypouštění vědeckých družic, které je třeba usadit na polární dráhu.
Kosmografie Kosmografie – mapování vesmíru nejrůznějšími prostředky. Donedávna šlo zejména o 3D mapy založené na přehlídkovém snímání oblohy prováděném na základě kompilace dat pořízených satelitními observatořemi a projekty obdobnými SDSS. Základ tvoří fundamentální katalogy. Přesnost astronomických map klesá v čase na obě strany od data pořízení mapy a v prostoru se vzdáleností od místa pozorovatele. V současnosti se postupně přechází na časoprostorová zobrazení, tedy 4D mapy.
Kosmologická konstanta Kosmologická konstanta – člen v Einsteinových rovnicích obecné relativity, který je úměrný metrickému tenzoru (Λg_μν). Albert Einstein ho zavedl v roce 1917. Jeho účelem bylo, aby rovnice poskytovaly stacionární řešení. Po objevu expanze vesmíru v roce 1929 se tento člen jevil jako zbytečný. Moderní kosmologie o něm opět uvažuje v souvislosti s popisem zrychlené expanze vesmíru. Hodnota Λ odhaduje na Λ ~ 2×10⁻⁵² m⁻².
Kosmologické vzdálenosti Kosmologické vzdálenosti – vzhledem k nejistotám vznikajícím při měření velkých – kosmologických – vzdáleností, neudávají se velké vzdálenosti v obvyklých délkových mírách, jako jsou světelné roky nebo parseky. Na velkých vzdálenostech lze změřit výhradně vlastnosti světla vzdálených zdrojů, tedy jasnost a spektrum. Za určitých předpokladů lze tyto vlastnosti interpretovat jako vlastnosti vzdáleností ovlivněné – např. čím je zdroj dál, tím rychleji by se od nás měl díky Hubblově toku vzdalovat. Jelikož je ale rychlost vzdalování veličina přímo měřitelná a Hubblova konstanta je jen veličina odvozená na základě mnoha nejistých předpokladů, udávají se velmi velké vzdálenosti v kosmologických textech pro jistotu jen v hodnotách změřeného červeného posuvu spektrálních čar, popř. z něj odvozené rychlosti vzdalování. Odpadá tak pro budoucí interpretace nutnost zpětného zjišťování metody, s jakou byl červený posuv na vzdálenost přepočítán a jaké předpoklady byly brány pro výpočet v úvahu.
Kosmologický parametr Kosmologický parametr – η, podíl počtu baryonů a počtu fotonů, přibližně 6×10⁻¹⁰.
Kosmologický posuv Kosmologický posuv – posuv spektrálních čar k červenému konci spektra díky rozpínání vesmíru. Při rozpínání dochází nejen ke vzájemnému vzdalování galaxií, ale i k prodlužování vlnových délek záření. Spektrum vzdálených objektů ve vesmíru se tak jeví posunuté směrem k červené až infračervené oblasti. Kosmologický červený posuv je definován předpisem z = (λ − λ₀)/λ₀, kde λ₀ je vlnová délka spektrální čáry v okamžiku vyslání paprsku, λ je vlnová délka téže spektrální čáry v okamžiku zachycení paprsku. Malé kosmologické červené posuvy lze interpretovat pomocí Dopplerova jevu. U velkých posuvů závisí vzdálenost objektu na parametrech expanze vesmíru (Hubbleově konstantě, křivosti, procentuálním zastoupení temné energie atd.) a není jednoduché z naměřeného kosmologického posuvu vzdálenost přesně určit. Proto se většinou časové období udává pouze hodnotou naměřeného kosmologického posuvu.
Kosmologický princip Kosmologický princip – vesmír vypadá ve všech svých místech stejně, je homogenní a izotropní. Expanze vesmíru probíhá ze všech jeho bodů, v každém místě uvidíme vesmír expandující právě od nás. Kosmologický princip vede na expanzi, při níž je rychlost vzdalování objektů úměrná jejich vzdálenosti.
Kosmologie Kosmologie – nauka o vesmíru jako celku, o jeho struktuře, minulosti a budoucnosti. Slovní základ této vědecké disciplíny pochází z řečtiny. Slovo „kosmos“ v tomto jazyku znamená svět, ale také řád, eleganci a krásu. Stejný slovní základ má kosmetika. Současné pozorovací možnosti posunuly kosmologii do nejbouřlivěji se rozvíjejících vědeckých disciplín. K největším problémům současné kosmologie patří nejasnosti kolem podstaty temné hmoty a temné energie, které by měly být největší součástí vesmíru. Naopak jsou relativně dobře prozkoumány poslední fáze Velkého třesku.
Koutový odražeč Koutový odražeč – pasivní zařízení schopné odrazit dopadající paprsek zpět ke zdroji. Je tvořen třemi navzájem kolmými zrcadly.
Kovalentní vazba Kovalentní vazba – chemická vazba vznikající při sdílení elektronů dvěma atomy či molekulami.
Kovové sklo Kovové sklo – též amorfní nebo metalické sklo. Chemicky se jedná o kovy nebo slitiny kovů, ale na rozdíl od běžného stavu jednotlivé atomy neobsazují vrcholy krystalové mřížky, ale vytvářejí neuspořádaný stav připomínající podchlazenou kapalinu.
Kovový vodík Kovový vodík – forma vodíku, která vzniká za vysokých tlaků, kdy se elektronové orbitaly překrývají a elektrony volně putují látkou. Kovový vodík byl poprvé připraven v roce 1996 v Lawrencově národní laboratoři za tlaku 140 GPa a teploty 3 000 K. Předpokládá se, že může být součástí nitra některých obřích planet.
KP KP – kontrolované pásmo se zdrojem ionizujícího záření, zpravidla stavebně oddělená oblast, která se vymezuje všude tam, kde by efektivní dávka mohla být vyšší než 6 mSv/rok nebo kde by ekvivalentní dávka mohla být vyšší než 3/10 limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny, nebo v pracovním místě, kde lze očekávat průměrný roční příkon dávkového ekvivalentu z ozáření při běžném provozu zdroje ionizujícího záření vyšší, než je 2,5 µSv/h.
Kp index Kp index – logaritmická míra fluktuací vodorovné složky geomagnetického pole vzhledem k jeho klidovému stavu. Tento index je integrálně počítán přes tříhodinový interval, nabývá hodnot 0 až 9.
KPNO KPNO – Kitt Peak National Observatory. Observatoř byla založena v roce 1958, leží 90 km jihozápadně od Tusconu. Observatoři patří tři velké dalekohledy a hostí 19 dalších dalekohledů a dva radioteleskopy různých organizací.
Krása Krása – bottomness (někdy beauty), kvantové číslo udávající počet b kvarků (bottom) ve složené částici.
Krebsův cyklus Krebsův cyklus – cyklický metabolický proces v mitochodriích buněk. Oxiduje acetylová rezidua na oxid uhličitý CO₂. Je pojmenován podle německo-anglického lékaře sira Hanse Adolfa Krebse (1900–1981). Někdy se mu říká citrátový cyklus.
KREEP KREEP – měsíční hornina, která je bohatá na draslík (K), vzácné zeminy (RRE – Rare Earth Elements) a fosfor (P). Kromě nich obsahuje také vysoké koncentrace uranu a thoria. Kvůli svému složení při tuhnutí prvotního oceánu magmatu nemohla krystalizovat a díky své nízké hustotě zůstala u povrchu.
Křemík Křemík – polokovový prvek, hojně se vyskytující v zemské kůře. Slouží jako základní materiál pro výrobu polovodičových součástek nebo položek pro pěstování nanostruktur. Oxid křemičitý je základní surovina pro výrobu skla a významná součást keramických a stavebních materiálů. Objev křemíku je připisován švédskému chemikovi J. Jacobu Berzeliovi (1824).
Křída Křída – poslední druhohorní období, které započalo před 145 miliony lety a skončilo před 65 miliony lety. Je charakteristické rozsáhlými křídovými pánvemi. Období poprvé definoval belgický geolog Jean Baptiste Julien d'Omalius d'Halloy (1783–1875) v roce 1822.
Kritická hustota Kritická hustota – pojem z Fridmanových modelů. Vesmír s nižší hustotou než kritickou je otevřený a bude expandovat i v libovolné budoucnosti. Vesmír s vyšší hustotou je uzavřný a v budoucnu by měl začít kolabovat. Tento pojem byl zaveden v době, kdy nebyla známa existence temné energie ve Vesmíru.
Kritický bod Kritický bod – koncový bod rovnovážné křivky mezi párou a kapalinou. Nad kritickým bodem nelze plyn zkapalnit pouhým působením tlaku. Hranice mezi oběma fázemi se stírá. Pro vodu má kritický bod hodnoty 374 °C, 22 MPa.
Krokový kanál Krokový kanál – prostředí, kterým jsou vedeny elektrony při bleskovém výboji z mraku k Zemi. Krokový kanál vzniká postupně jako série jasných úseků, každý z nich je dlouhý přibližně 30 metrů a trvá méně než mikrosekundu. Další úsek se objeví přibližně po 50 mikrosekundách. Celý krokový kanál existuje kolem jedné setiny sekundy a k zemi se pohybuje rychlostí 300 kilometrů za hodinu. Jakmile se krokový kanál přiblíží k zemi, objeví se proti němu kladný kanál vystupující ze země.
Krtek Krtek – zviřátko podzemní, dětmi idealizované do plyšákovité podoby, ve skutečnosti je slepé, nevzhledné až odpudivé.
Kryogén Kryogén – předposlední perioda starohor, probíhala před 720 až 635 miliony lety. Došlo k výraznému zalednění celé planety. Před kryogénem bylo období velkého bombardování (častých dopadů meteoroidů a planetek), po kryogénu následovalo období ediakara s výrazným oteplením, které přineslo rychlou evoluci druhů.
Kryovulkanizmus Kryovulkanizmus – druh sopečné činnosti, při které dochází k výronům chladné hmoty. Na rozdíl od vulkanizmu při kryovulkanizmu sopky chrlí látku při velice nízkých teplotách.
Kryptoanalýza Kryptoanalýza – věda zabývající se metodami zjištění původní informace ze zašifrované bez znalosti klíče. Slovo pochází z řečtiny: kryptós je skrytý a analýein znamená rozvázat, uvolnit.
Kryptografie Kryptografie – věda zabývající se utajováním smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí. Slovo pochází z řečtiny: kryptós je skrytý a gráphein znamená psát. Někdy je pojem obecněji používán pro vědu o čemkoli spojeném se šiframi a je alternativou k pojmu kryptologie.
Kryptologie Kryptologie – věda o utajování zpráv ve všech formách zahrnující kryptografii a kryptoanalýzu. Slovo pochází z řečtiny: kryptós je skrytý a logos znamená původně slovo, v přeneseném smyslu vědění.
Krypton Krypton – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny. Je bezbarvý, bez chuti a zápachu, nereaktivní, téměř inertní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem a kyslíkem. Krypton byl objeven v roce 1898 Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem. Využívá se ve výbojkách, k datování hornin a dříve se jeden z jeho zářivých přechodů využíval v definici metru.
Krystalická mřížka Krystalická mřížka – pravidelné, periodické uspořádání atomů takové, že rovnoběžným posunutím o celočíselný násobek základní periody získáme tutéž strukturu. Směry, ve kterých toto nastává v případě posunutí o základní periodu, nazýváme hlavní směry mřížky, roviny na tyto směry kolmé nazýváme krystalografickými rovinami. Další třídu symetrií získáme kromě posunutí také otočením. Rentgenovou difrakcí zřetelně odhalíme krystalovou strukturu, neboť stopy rentgenových paprsků odražených od povrchu zkoumané látky vytvoří na filmovém materiálu ohybový obrazec, charakteristický pro každý typ krystalové struktury.
Krystalizační jádra Krystalizační jádra – malé zárodečné monokrystaly spojující se do větších celků. Vazby mezi krystalizačními jádry jsou slabší, než vazby mezi jednotlivými atomy v krystalizační mřížce.
Krystalová mříž Krystalová mříž – pravidelné, periodické uspořádání atomů takové, že rovnoběžným posunutím o celočíselný násobek základní periody získáme tutéž strukturu. Směry, ve kterých toto nastává v případě posunutí o základní periodu, nazýváme hlavní směry mřížky, roviny na tyto směry kolmé nazýváme krystalografickými rovinami. Další třídu symetrií získáme kromě posunutí také otočením. Rentgenovou difrakcí zřetelně odhalíme krystalovou strukturu, neboť stopy rentgenových paprsků odražených od povrchu zkoumané látky vytvoří na filmovém materiálu ohybový obrazec, charakteristický pro každý typ krystalové struktury.
Krystaly Krystaly – látky charakteristické pravidelným uspořádáním částic (atomů, molekul nebo iontů), z nichž jsou složeny. Rozlišujeme monokrystalické a polykrystalické látky. Polykrystaly se skládají z drobných monokrystalů – náhodně orientovaných zrn o velikosti od desítek mikrometrů až po milimetry, monokrystaly se uspořádávají dalekodosahově (s nenulovou korelací orientace i ve velké vzdálenosti). Vlastnosti polykrystalů jsou izotropní (tj. mají ve všech směrech uvnitř krystalu stejné vlastnosti), monokrystalické látky vykazují naopak anizotropii, která je jednak objektem výzkumu a jednak ji lze využít v mnoha technických aplikacích.
KSC KSC – Kennedy Space Center, Kennedyho vesmírné středisko. Americká raketová základna, která byla vybudována na východním pobřeží Floridy na mysu Canaveral (poloostrov Merritt Island). Středisko patří americké NASA a letěla z něho do vesmíru většina amerických družic, sond a pilotovaných letů. Středisko má 17 000 zaměstnanců a zabírá plochu přes 500 km².
KT vrstva KT vrstva – tenká vrstva sedimentů oddělujících období křídy a třetihor bohatá na iridium. Byla objevena Walterem a Luisem Alvarezovými v roce 1980. Předpokládá se, že jde o pozůstatek po dopadu desetikilometrové planetky, která způsobila vyhynutí velkých plazů.
KTJ KTJ – kolonie tvořící jednotky, mikrobiologický parametr udávaný v počtu kolonií na jednotku objemu. Měřený objem se liší pro různé typy bakterií.
Kuboktaedr Kuboktaedr – mnohostěn s 8 trojúhelníkovými plochami a 6 čtvercovými plochami. Kuboktaedr má 12 identických vrcholů, v každém se setkávají 2 trojúhelníky, 2 čtverce a 24 stejných hran, z nichž každá odděluje trojúhelník od čtverce.
Kuiperův pás Kuiperův pás – oblast malých těles za drahou Neptunu. Vnitřní okraj pásu se nachází ve vzdálenosti asi 30 a vnější asi ve vzdálenosti 500 astronomických jednotek od Slunce. Je „položen“; do roviny ekliptiky. Dnes známe tisíce objektů Kupierova pásu a předpokládá se, že existuje přes 100 000 objektů s velikostí větší než 100 kilometrů. Průměry těles nepřesahují (až na ojedinělé výjimky) 400 km. Celková hmotnost všech těles se odhaduje na 0,1 hmotnosti Země. Nejznámějším tělesem Kuiperova pásu je Pluto.
Kulminace Kulminace – okamžik, kdy je nějaký astronomický objekt nejvýše (horní kulminace) nebo nejníže (dolní kulminace) nad obzorem.
Kulová hvězdokupa Kulová hvězdokupa – systém obsahující statisíce až miliony hvězd, držený pohromadě gravitací. Hvězdy v kulových hvězdokupách neobsahují prakticky žádné těžší prvky, a jsou proto velmi staré, nezřídka 12 až 13 miliard roků. Vznikly z prvotního plynu – vodíku a hélia v zárodcích budoucích galaxií. Většina kulových hvězdokup, které pozorujeme, je součástí naší Galaxie. Nejsou vázány na plochý podsystém, ale na celé galaktické haló.
Kulový blesk Kulový blesk – Zatím ne zcela objasněný jev, pravděpodobně koule z plazmatu objevující se při bouřkách. Kulový blesk má typicky 30 centimetrů v průměru a trvá po dobu několika sekund.
Kupy galaxií Kupy galaxií – největší gravitačně vázané objekty ve vesmíru tvořené třemi hlavními složkami:
 – stovkami galaxií obsahujícími hvězdy, plyn a prach,
 – obrovskými mraky horkých plynů,
 – temnou hmotou zatím neznámé povahy.
Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné,…), vyzařovaným výkonem (neaktivní, radiové, Seyfertovy,…) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je miliardy až stovky miliard Sluncí.
Kutikula Kutikula – nebuněčný obal některých živých organizmů, například hmyzu. Skládá se z povrchové jednovrstvé epikutikuly a vícevrstvé exokutikuly a endokutikuly.
Kvadratická gravitace Kvadratická gravitace – třída alternativních teorií gravitace, které rozšiřují rovnice obecné relativity o druhou mocninu Ricciho skaláru (popisuje skalární křivost, v OTR je v první mocnině) a zúžení Weylova tenzoru (popisuje torzní a slapové jevy, OTR ho neobsahuje) se sebou samým. Jsou-li tyto členy rovny nule, přechází rovnice kvadratické gravitace v klasickou Einsteinovu obecnou teorii relativity (OTR).
Kvadratura Kvadratura – vzájemná poloha vnějších planet, při níž je úhel planeta – Země – Slunce rovný 90°.
Kvadrupólová deformace Kvadrupólová deformace – deformace tělesa, například atomového jádra, do tvaru elipsoidu. Jedná se o nejjednodušší typ deformace jádra, který se liší od sférického tvaru.
Kvantová gravitace Kvantová gravitace – teorie pokoušející se spojit zákony kvantové mechaniky se současnou teorií gravitace, obecnou relativitou. Zdá se, že nejblíže cíli jsou tzv. teorie strun.
Kvantová interference Kvantová interference – skládání amplitud pravděpodobnosti několika možností vývoje systému. Amplitudy se mohou vyrušit, potom hovoříme o destruktivní interferenci. Pravděpodobnosti dějů jsou druhou mocninou součtu amplitud pravděpodobností jednotlivých možností.
Kvantová nelokálnost Kvantová nelokálnost – skutečnost, že kvantové objekty nemusí být lokalizované v jednom jediném místě. Například elektron se vyskytuje v celém atomárním obalu a známe jen pravděpodobnosti jeho výskytu, foton se vyskytuje v obou ramenech interferometru současně atd. Kvantová nelokálnost objektů mikrosvěta spolu se superpozicí a provázaností kvantových stavů patří k základním pilířům současných kvantových technologií.
Kvantová provázanost Kvantová provázanost – kvantově korelovaný stav systému dvou a více částic, v němž nemá smysl mluvit o stavech jednotlivých složek. Například z provázaného stavu dvojice fotonů nelze vyjádřit stavy jednotlivých fotonů. Měřením provedeným na jedné částici se dozvíme ihned určitou informaci o částici druhé. Je to způsobeno tím, že mají společnou minulost. Někdy se také hovoří o propletených nebo entanglovaných stavech (z anglického entanglement). Provázané stavy se hojně využívají v kvantových technologiích, například v kvantových počítačích, při kvantové teleportaci, u kvantových senzorů a v kvantovém šifrování.
Kvantová superpozice Kvantová superpozice – skutečnost, že se objekty mikrosvěta mohou nacházet ve více stavech naráz. Například elektron v atomárním obalu může mít současně dva energetické stavy, nebo může současně procházet dvěma otvory ve stěně. Pokud dva stavy představují fyzikálně realizovatelný stav systému, je vždy možná i superpozice těchto stavů. Teprve při aktu měření objekt „získá“ jeden konkrétní stav. Například hzpotetická kvantová kočka nemusí být jen živá, nebo mrtvá, může být i „obojí zároveň“. Pokud na kočce v tomto superponovaném stavu provedeme měření, najdeme ji buď živou, nebo mrtvou. Kvantová superpozice stavů je běžná pro kvantové objekty, například elementární částice nebo atomy. U makroskopických objektů komunikujících s okolím (kočka, člověk) je nemožná.
Kvantová tečka Kvantová tečka – quantum dot, ohraničená oblast polovodiče o průměru jednotek až desítek nanometrů a výšce do deseti nanometrů, která je schopná vázat elektrony v důsledku nižší energie vodivostního pásu ve srovnání s okolním polovodičem. Tyto elektrony mohou nabývat pouze diskrétních hodnot energie. Jde vlastně o uměle vytvořenou kvantovou potenciálovou jámu modifikovatelné hloubky. Například v GaAs se dno vodivostního pásu nachází na nižší energetické hladině než dno vodivostního pásu AlGaAs. Obklopíme-li mikroskopický kousek GaAs (o velikosti několika nm) materiálem AlGaAs, vodivostní elektron uvnitř GaAs bude uvězněn v trojrozměrné potenciálové jámě, jejíž parametry se dají přesně nastavit při výrobním procesu. Kvantové tečky se využívají ve speciálních součástkách, které jsou schopny pracovat s jednotlivými elektrony či fotony.
Kvantová teleportace Kvantová teleportace – děj navržený v roce 1993 Charlesem Bennettem a poprvé uskutečněný v roce 1997 v Innsbrucku Anthony Zeilingerem. Je založena na tenzorovém součinu Hilbertových prostorů (popisuje provázání – entanglement – stavů) a vzájemném vztahu různých bází (Bellovy stavy). Při kvantové teleportaci se přenášejí virtuální EPR (Einsteinovy-Podolského-Rosenovy) páry tzv. ebitů, vytvořené z entropického vakua. Konkrétní informační proces pak lze popsat pomocí analogie Feynmanových diagramů s ebity a antiebity. V reálných teleportačních obvodech pro kvantové počítače může hrát úlohu ebitu například spin elektronu obsazujícího orbitální stav v polovodičové kvantové tečce (spintronika).
Kvantová teorie pole Kvantová teorie pole – popis interakce založený na kvantových principech, tj. na nekomutativnosti základních operací v mikrosvětě. Kvantová teorie pole nahrazuje silové působení polními částicemi. Tyto částice jsou virtuální a nikdy nemohou skončit v detektoru, působí jen mezi dvěma interagujícími částicemi. Jako první prototyp kvantové teorie pole se vyvinula ve 30. letech 20. století kvantová elektrodynamika, později se objevila teorie slabé a silné interakce. Jediná gravitace je popsána jinak – za pomoci obecné relativity.
Kvantové číslo, hlavní Kvantové číslo, hlavní – značíme n, čísluje energii systému E_n. Hodnota energie závisí na průběhu potenciální energie. Energie je proto jinak kvantována ve vodíkovém atomu, jinak v harmonickém oscilátoru, kvantové jámě, atd.
Kvantové číslo, magnetické Kvantové číslo, magnetické – značíme m, čísluje projekci momentu hybnosti do libovolného směru. Ta může nabývat celistvých násobků Planckovy konstanty ħ, tedy L_k = mħ.
Kvantové číslo, vedlejší Kvantové číslo, vedlejší – značíme l, vyjadřuje maximální možnou projekci momentu hybnosti do nějaké osy v jednotkách redukované Planckovy konstanty. U atomu vodíku nabývá vedlejší kvantové číslo hodnot 0, 1, ... n–1. Časté je označování vedlejšího kvantového čísla písmeny s, p, d, f..., které odpovídají hodnotám 0, 1, 2, 3... Velikost momentu hybnosti (nikoli projekce) je dána vztahem L² = l(l+1)ħ².
Kvantový bit, qubit Kvantový bit, qubit – kvantová verze bitu (jednotky informace). Klasický bit je buď ve stavu |0⟩, nebo |1⟩. Qubit zahrnuje navíc všechny superpozice α|0⟩+β|1⟩. Konkrétní hodnotu |0⟩, nebo |1⟩ nabude teprve v okamžiku měření.
Kvantový Hallův jev Kvantový Hallův jev – pozorujeme ve dvoudimenzionálních strukturách, kdy za nízkých teplot a silných magnetických polí elektrická vodivost materiálu nabývá celočíselných násobků e²/h s velmi vysokou přesností. V tomto stavu vodivost nezávisí na jiných vlastnostech materiálu.
Kvantový počítač Kvantový počítač – počítač využívající k zápisu informace kvantově mechanické vlastnosti částic, například spin elektronů, spin atomových jader nebo jiné vlastnosti kvantově se chovajících objektů. Kvantový počítač nese současně informaci o všech možných hodnotách kvantované veličiny, a tím provádí paralelně výpočet všech možností, které mohou nastat. Výpočet je mnohonásobně efektivnější než u klasického počítače. Základní jednotka informace se nazývá qubit (kvantový bit). Zatím jsou kvantové počítače ve stádiu ověřování principů.
Kvantový stav Kvantový stav – soubor pozorovatelných parametrů kvantového systému, kterými je systém plně charakterizován. Popis stavu musí respektovat omezení kvantové mechaniky na současnou měřitelnost či neměřitelnost veličin. Například základní energetický stav atomu značíme symbolem |S>, vakuový stav symbolem |0>, živou kočku označíme |Ž>, mrtvou kočku |M> a podobně. Kvantový stav je zpravidla charakterizován sadou kvantových čísel a je matematicky vyjádřen tzv. vlnovou funkcí (prvkem Hilbertova prostoru stavů).
Kvark gluonové plazma Kvark gluonové plazma – Další skupenství hmoty, kdy se kvarky a gluony začnou chovat jako volné částice. Tohoto stavu se dosahuje velmi vysokou teplotou, při které jsou průměrné vzdálenosti mezi kvarky menší než 10-15 m. Poprvé bylo pozorováno v 90. létech minulého století, jeho objev byl oznámen 10. února 2000.
Kvarky Kvarky – částice, ze kterých jsou tvořeny těžké částice s vnitřní strukturou (hadrony). Hadrony dělíme na baryony složené ze tří kvarků (například protony a neutrony) a na mezony tvořené kvarkem a antikvarkem (například piony). Kvarky se dělí do tří generací, první tvoří kvarky „d“ (down) a „u“ (up), druhou kvarky „s“ (strange) a „c“ (charm) a třetí kvarky „b“ (bottom nebo beauty) a „t“ (top nebo truth). Kvarky mají neceločíselné (třetinové a dvoutřetinové) elektrické náboje. Jsou také nositeli barevného náboje silné interakce.
Kvazar Kvazar – objekty objevené v roce 1963, mají malé úhlové rozměry (<1″) a ob­rov­ský zářivý výkon v celém spektru (10³⁵ až 10⁴⁰ W). Kvazary se nacházejí ve velkých kosmologických vzdálenostech, jejich světlo je poznamenáno roz­pí­ná­ním vesmíru a spektrum je výrazně posunuté k červenému konci. Energetická bilance odpovídá vyzařování celých galaxií. Jde o zárodky budoucích galaxií, v jejichž středu se nachází obří černá díra s charakteristickým výtryskem hmoty.
Kvazičástice Kvazičástice – z místa na místo se přesouvající rozruch neboli excitace budící dojem pohybu skutečné částice. Příkladem mohou být postupně padající kostky domina, překlápějící se elementární spiny, šířící se vibrační kvantum v krystalu nebo excitace hustotní vlny elektronů.
Kvazikrystal Kvazikrystal – krystaly s pětičetnou, desetičetnou či jinou symetrií, která vylučuje dokonalé periodické pokrytí roviny. Krystaly vytváření obrazce, které sice vypadají pravidelně, ale při bližším ohledání postrádají translační symetrii. Mohou mít rotační symetrii. Obrazce se nikdy neopakují. Izraelský fyzik Dan Shechtman poprvé kvazikrystaly pozoroval ve slitinách uhlíku s hořčíkem v roce 1982. V roce 2008 byl objeven první přírodní kvazikrystal v meteoritu ze sbírky italského Muzea přírodních věd ve Florencii.
Kvintesence Kvintesence – hypotetické kvantové pole, které by mohlo být nositelem páté interakce, která se chová jako dynamická, časově se vyvíjející a prostorově nehomogenní forma energie vykazující tlak dostatečně záporný na to, aby urychlovala rozpínání vesmíru.
Kyselina mravenčí Kyselina mravenčí – jednoduchá organická kyselina HCOOH, nacházející se v sekretech některých druhů hmyzu, například mravenců. Zředěná má příjemnou kyselou chuť.
Kyslík Kyslík – Oxygenium, plynný chemický prvek, tvoří druhou hlavní složku zemské atmosféry. Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organizmů na naší planetě. V atmosféře tvoří plynný kyslík 21 objemových %. Kromě obvyklých dvouatomových molekul O₂ se kyslík vyskytuje i ve formě tříatomové molekuly jako ozon O₃. Produkty hoření se nazývají oxidy, dříve kysličníky. Kyslík je třetím nejhojnějším prvkem ve vesmíru.
Kyslíkový efekt Kyslíkový efekt – Oxygen Enhancement Ratio, OER. Jedním z významných radiobiologických faktorů je tzv. nepřímý účinek ionizujícího záření spočívající v radiační indukci kyslíkových radikálů, které následně napadají DNA a ničí živé buňky. Tento tzv. zesilující efekt kyslíku (zkráceně kyslíkový efekt) má často rozhodující vliv na úspěšnost protinádorové léčby ionizujícím zářením. Nádorové buňky však naneštěstí bývají často hypoxické, neboť nemají vybudované dostatečně robustní cévní zásobení. Nepřímý účinek ionizujícího záření je tak zasahuje paradoxně méně než okolní zdravé buňky. Po iradiaci se cévní řečiště zásobující nádor ještě více tromboticky uzavírá, což vede k větší hypoxii buněk nádoru a zpomalení jejich růstu, současně však i vyšší radiorezistenci.
l.y. l.y. – light year, světelný rok. Jde o vzdálenost, kterou ulétne světlo za rok: 9,46×10¹² km.
LABOCA LABOCA – Large APEX BOlometer CAmera, maticový detektor elektromagnetického záření v submilimetrové oblasti na pomezí radiových vln a infračerveného světla, s excelentní citlivostí. Umístěn je na radioteleskopu APEX v Atacamské poušti v Chile v nadmořské výšce 5 080 m.
Lagrangeovy body Lagrangeovy body – pět bodů v sousedství dvou obíhajících hmotných těles, ve kterých je gravitační a odstředivá síla vyrovnána. Polohu těchto bodů poprvé vypočítal italsko-francouzský matematik Joseph-Louis Lagrange. Velmi výhodné je například umístění sond určených k pozorování vzdáleného vesmíru do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce, který je vzdálený od Země 1 500 000 km ve směru od Slunce (WMAP, Planck, Herschel). Naopak, do bodu L1 soustavy Země-Slunce se umísťují sondy určené pro monitorování Slunce (například SOHO). Lagrangeův bod L3 soustavy Země-Slunce leží opačné straně Slunce, nepatrně dále, než je oběžná dráha Země. Body L4 a L5 neleží na spojnici obou těles, ale tvoří s nimi rovnostranné trojúhelníky.
LAMA LAMA – Large-Aperture Mirror Array, projekt sítě tekutých zrcadel o rozměru každého zrcadla 10 metrů. Soustava by se měla chovat jako jeden přístroj o průměru 54 metrů. Koordinaci projektu provádí UBC (University of British Columbia). O místě stavby není dosud rozhodnuto.
Lambda bod Lambda bod – teplota fázového přechodu ⁴He, za normálního tlaku rovna 2,17 K, při níž přechází „obyčejné“ kapalné helium na supratekutou kapalinu. Název „lambda“; pochází z tvaru křivky závislosti měrné tepelné kapacity c_v na teplotě, podobající se řeckému písmenu lambda. V lambda bodě má tato závislost logaritmickou singularitu a tepelná kapacita dosahuje nekonečné hodnoty. U všech ostatních látek může nastat nanejvýš konečný skok této závislosti a to u fázových přechodů prvního druhu.
Lambda částice Lambda částice – jedna z částic objevených v kosmickém záření. Její kvarková struktura je uds, tedy jde o baryon obsahující podivný kvark. Částice nemá elektrický náboj, proto za sebou nezanechává v mlžné komoře žádnou stopu, dokud se nerozpadne pomocí slabé interakce, většinou na proton a záporný pion. Proton a pion za sebou zanechávají stopu ve tvaru písmene Λ, která dala částici její jméno.
Lambův posuv Lambův posuv – nepatrný posuv některých energetických hladin vodíku způsobený interakcí elektronu s vakuovými páry virtuálních částic. Tento posuv expermentálně změřili Willis Lamb a Robert Retherford v roce 1947.
Laminární proudění Laminární proudění – při laminárním proudění mohou téct různé části kapaliny různou rychlostí, ale nedochází při tom k tvorbě vírů. Vrstvy kapaliny s různou rychlostí po sobě jakoby "kloužou".
Landauova hladina Landauova hladina – nabitá částice v magnetickém poli vykonává rotační (spirálový) pohyb. Její rotační energie je kvantována. Částice proto může obsazovat pouze některé povolené orbity, které se nazývají Landauovy hladiny.
Landauův útlum Landauův útlum – útlum vln, který souvisí se statistickým chováním částic a předáváním energie vlny částicím. Tento útlum teoreticky odvodil Lev Davidovič Landau v roce 1946 na základě statistického popisu plazmatu. Není možné ho odvodit z tekutinového modelu. K útlumu dochází i v bezesrážkovém plazmatu. Později byl tento útlum vln nalezen experimentálně.
LANL LANL – Los Alamos National Laboratory, jedna z deseti národních laboratoří Spojených států amerických, vědecká základna nacházející se ve státě Nové Mexiko. Laboratoř je jednou z největších vědeckých institucí na světě s mnohostranným zaměřením. Byla zřízena roku 1943, pokrývá oblast o rozloze větší než 90 km² a má zhruba 13 000 zaměstnanců. Ve 40. letech 20. století se zde v rámci projektu Manhattan pod vedením amerického fyzika Roberta Oppenheimera zrodily první jaderné zbraně.
Lanthan Lanthan – stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je lanthan značně reaktivním prvkem. Již za normální teploty reaguje se vzdušným kyslíkem za vzniku velmi stabilního oxidu lanthanitého. S vodou reaguje lanthan zvolna za vzniku plynného vodíku Byl objeven v roce 1839 Carlem Mosanderem, v čisté podobě byl izolován až roku 1923.
Lanthanoidy Lanthanoidy – skupina prvků s atomovým číslům mezi 58 a 71. V periodické tabulce prvků následují za lanthanem. Vykazují velmi podobné chování a patří mezi kovy. Spolu s lanthanem, skandiem a ytriem tvoří skupinu prvků vzácných zemin.
Laplaceův zákon Laplaceův zákon – napětí stěny roztaženého dutého tělesa je přímo úměrné součinu tlaku uvnitř telesa a poloměru křivosti tělesa a nepřímo úměrné tloušťce stěny. Pro kulovou vrstvu má tvar T = Pr/2h, kde T je napětí stěny, P je tlak uvnitř dutiny, r je poloměr dutiny a h je tloušťka stěny.
LaRC LaRC – Langley Research Center, Langleyovo výzkumné středisko. Často se hovoří jen o „NASA Langley“. Středisko je pojmenováno podle amerického průkopníka letectví a astronoma Samuela Pierponta Langleye. Středisko se nachází ve virginském Hamptonu, vlastní 40 aerodynamických tunelů a mnoho testovacích laboratoří. Kořeny střediska sahají až do roku 1917, dnes je součástí NASA.
Large Hadron Collider Large Hadron Collider – Urychlovač umístěný v Evropském středisku jaderného výzkumu CERN. Protony by se zde ve vstřícných svazcích měly srážet až s energií 14 TeV. Na urychlovači budou možné i srážky těžkých iontů. Prstenec urychlovače má obvod 27 km a je umístěn v blízkosti Ženevy, 100 metrů pod zemí. V roce 2009 byl zahájen zkušební provoz, s plným provozem se počítá v roce 2012.
LASER LASER – Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation, zesílení světla pomocí stimulované emise záření. Roku 1958 ukázal Charles Hard Townes spolu s Arthurem Leonardem Schawlowem, že je možné zkonstruovat podobné zařízení jako již existující MASER (pracuje v mikrovlnné oblasti) také pro světlo. První laser zkonstruoval Theodore Harold Maiman v roce 1960. Aktivním prostředím byly ionty chrómu v syntetickém rubínovém krystalu.
Laserová vibrometrie Laserová vibrometrie – metoda pro bezkontaktní měření výchylek nebo vibrací těles. Laserový paprsek je rozdělen na referenční a měřicí svazek. Měřicí svazek se odráží od zkoumaného povrchu a při zpětném složení interferuje s referenčním svazkem. Z průběhu interference je možno usuzovat na změny polohy zkoumaného povrchu.
Laserové módy Laserové módy – laserové vidy, stojaté vlny vybuzené aktivním prostředím laseru v optickém rezonátoru, tvořeném obvykle dvojicí odrazných ploch. U jednovidových laserů se aktivní prostředí v rezonátoru vybudí na poměrně přesně dané frekvenci, splňující podmínku celočíselného násobku polovin vlnových délek mezi odraznými plochami. Jelikož však aktivní prostředí laseru zesiluje v určitém pásmu frekvencí (například díky tepelnému pohybu částic, které pak vyzařují zesilované fotony na odlišné frekvenci v důsledku Dopplerova jevu), může být podmínka celočíselného násobku polovin vlnových délek splněna i pro další vlnové délky, které jsou v laseru zesilovány. Při dostatečně dlouhém rezonátoru se vybuzují stojaté vlny více vlnových délek rozmístěné rovnoběžně s osou rezonátoru, hovoříme o podélných módech. Příčné módy vznikají při dostatečně širokém aktivním prostředí díky vybuzení stojatých vln podél paprsků nakloněných vůči ose.
Laserové ochlazování Laserové ochlazování – technika využívající k ochlazování atomů laserového světla s vlnovou délkou nepatrně nižší než je charakteristický elektronový přechod v atomu. Toto „podladění“ má za následek, ža atomy absorbují větší množství fotonů, pokud se pohybují směrem ke zdroji, než pokud se pohybují od zdroje. Při interakci s fotonem atom ztrácí odpovídající hybnost ve směru zdroje světla. Při následném vyzáření fotonu sice hybnost opět získá, ale v náhodném směru. Zpravidla se používá šest laserů ve směru a proti směru tří souřadnicových os. Ať se atom vydá kamkoli, vždy proti němu bude svítit laser se správně posunutou frekvencí. Mnohonásobným opakováním lze shluk atomů ochladit na nanokelvinové teploty. V roce 1997 byla za tento objev udělena Stevenovi Chuovi, Claudeovi Cohen-Tannoudjimu a Williamovi Philipsovi Nobelova cena za fyziku.
Latence Latence – zpoždění mezi požadavkem na provedení nějaké akce a okam6ikem, kdy je daný požadavek zpracován.
Lavalova Univerzita Lavalova Univerzita – kanadská univerzita se sídlem v Quibecku, která byla založena v roce 1663 biskupem Nové Francie, panem François de Lavalem.
Lavinová fotodioda Lavinová fotodioda – AVD (AValanche Photodiode), polovodičová součástka využívající lavinového efektu – prudké nárazové ionizace v závěrném směru. Vznik laviny je iniciován dopadem světla. Pracuje v impulzním režimu. Materiály používané pro lavinové fotodiody jsou nejčastěji Ge, Si a InGaAs.
Lawrencium Lawrencium – patnáctý (poslední) člen řady aktinoidů, jedenáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader kalifornia. Lawrencium bylo poprvé připraveno v roce 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley. Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjørn Sikkeland.
LBCO LBCO – Lanthan Barium Copper Oxide, oxid mědi s lanthanem a bariem, La_2−xBa_xCuO₄. Někdy se o této struktuře hovoří jako o 2-1-4 struktuře. Supravodivost s T_C nad 30 K byla objevena v roce 1986.
LBNL LBNL – Lawrence Berkeley National Laboratory. Jedna z nejproslulejších světových laboratoří založená v roce 1931 Ernestem Orlando Lawrencem, nositelem Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1939 za vynález cyklotronu. Laboratoř je řízena Kalifornskou univerzitou a dodnes v ní pracovalo 12 nositelů Nobelovy ceny.
LBV 1806-20 LBV 1806-20 – hvězda, zářivý modrý proměnný hyperobr o hmotnosti 130 až 150 Sluncí, který se nachází nedaleko galaktického centra v souhvězdí Střelce ve vzdálenosti asi 40 000 světelných roků. Zářivý výkon hvězdy je až 5 milionu Sluncí. Hvězda je od Slunce viditelná jen v infračerveném oboru, protože ji zastiňují mezihvězdná mračna prachu. Je možné, že jde o dvojhvězdu. Je součástí klastru hvězd Cl* 1806-20, skupiny mnoha podivných hvězd.
LC oscilátor LC oscilátor – elektrický obvod složený z cívky o indukčnosti L a kondenzátoru o kapacitě C. Systém vykonává harmonické oscilace s úhlovou frekvencí LC^−1/2.
LCD LCD – Liquid Crystal Display. Jde o displej využívající k modifikaci světelného signálu tekuté krystaly. Ty samy nemohou světlo generovat, ale pouze ovlivnit. Tekuté krystaly jsou formou látky, která má jak vlastnosti kapaliny, tak pevné krystalické látky.
LCLS LCLS – Linac Coherent Light Source, rentgenový laser na volných elektronech provozovaný v americkém urychlovačovém středisku SLAC (Kalifornie, Menlo Park) od roku 2007. Laser má délku 2 kilometry a pokrývá vlnové délky od 0,13 nm do 6,2 nm. Po zprovoznění evropského laaseru XFEL v září 2017 půjde o druhý největší rentgenový laser světa.
LCROSS LCROSS – Lunar Crater Observation and Sensing Satellite, sonda NASA, jejímž úkolem bylo hledání vody na Měsíci. LCROSS startovala spolu se sondou LRO dne 18. června 2009 na palubě nosné rakety ATLAS V. Sonda byla dne 9. října 2009 záměrně svržena do kráteru Cabeus, který se nachází v polární oblasti a do jehož nitra nikdy nedopadají sluneční paprsky. Spektrální analýza vyvržené látky skutečně přítomnost vody prokázala i přesto, že vyvrženého materiálu bylo méně, než se očekávalo.
LDX LDX – Levitated Dipole eXperiment, experiment realizovaný v MIT ve spolupráci s Kolumbijskou univerzitou. Srdcem experimentu je levitující supravodivý prstenec, který je zdrojem přibližně dipólového magnetického pole. V tomto poli je drženo plazma určené k termojaderné fúzi (D+D reakce). Zařízení bylo uvedeno do provozu 13. 8. 2004. Protékající proud je více jak 750 000 A a doba udržení plazmatu 5÷10 s.
LED LED – Light Emitting Diode, světlo emitující dioda. LED je polovodičová optoelektronická součástka, která emituje nekoherentní monochromatické světlo při průchodu proudu v propustném směru. Emise světla vzniká na základě elektroluminiscence.
Ledové měsíce Ledové měsíce – měsíce pokryté ledovým příkrovem. U některých se předpokládá vnitřní oceán tekuté vody. Obíhají planety Jupiter a Saturn, není vyloučeno, že jsou i u dalších obřích planet.
Leidenfrostova vrstva Leidenfrostova vrstva – vrstva plynů, která odděluje kapalinu od horkého podkladu. Pojmenována podle Johanna Gottloba Leidenfrosta, který ji poprvé popsal v roce 1756.
Lenseův-Thirringův jev Lenseův-Thirringův jev – strhávání lokálního souřadnicového systému rotujícím tělesem (frame dragging). Jev si lze představit jako strhávání viskózní kapaliny v blízkosti rotujícího tělesa. Jev odvodili z rovnic obecné relativity Joseph Lense a Hans Thirring v roce 1918.
LEO LEO – Low Earth Orbit, nízká oběžná dráha, na které krouží družice kolem Země ve výšce od cca 200 km do 2 000 km. Oběžná doba je od 84 do 127 minut. V této výšce již není takový odpor vzduchu, aby způsobil rychlý pokles výšky.
LEP LEP – Large Electron-Positron collider. Dosud nejvýkonnější urychlovač elektronů a pozitronů se vstřícnými svazky na světě, který byl v CERN provozován od roku 1989 do roku 2000. Dosažitelná energie byla 209 GeV. Dnes je v tunelu po urychlovači LEP postaven urychlovač LHC.
Lepivý konec DNA Lepivý konec DNA – koncový úsek řetězce s nenavázaným komplementárním řetězcem nukleové kyseliny. Základní spojovací prvek při syntéze delších řetězců i složitějších struktur z nukleových kyselin. Významné jsou i při náhradě jednoho řetězce DNA jiným.
LEPS LEPS – Laser Electron Photon beamline at SPring-8, experiment na synchrotronu SPring-8 (obvod 1 436 m) v japonském Hyogo, kde elektrony urychlené na energii 8 GeV interagují zpětným Comptonovým rozptylem s UV fotony generovanými laserem. Vzniká tak GeV fotonový svazek. Experiment je v provozu od roku 1999.
Leptokvarky Leptokvarky – hypotetické kalibrační bosony X a Y, které mají podle teorie velkého sjednocení převádět leptony na kvarky a naopak.
Leptonové číslo Leptonové číslo – kvantové číslo, které charakterizuje leptony. Každý lepton má L = +1, antilepton L = −1.
Leptony Leptony – skupina částic, mezi které patří elektron, těžký elektron (mion) a supertěžký elektron (tauon) a jejich neutrina (elektronové, mionové a tauo­nové). Tyto částice nepodléhají silné interakci, ale jen slabé a elektro­mag­ne­tické (pokud jsou nabité).
LET LET – Linear Energy Tranfer, lineární přenos energie, fyzikální veličina popisující hustotu přenosu energie z částic ionizujícího záření na látkové prostředí: LET = dE/dl.
Letalita Letalita – smrtnost, demografický ukazatel udávající podíl zemřelých ze skupiny zasažené určitým jevem, například chorobou nebo ozářením. Smrtnost je vedle úmrtnosti (mortalita) druhým statistickým údajem popisujícím pravděpodobnost úmrtí. V souvislosti s akutní nemocí z ozáření se uvádí veličina LDn/t což je letální dávka působící smrt n % ozářených jedinců za čas t (dny). Například pro jednorázové celotělové ozáření člověka ve střední čáře řídce ionizujícím zářením se LD50/60 nejčastěji uvádí v rozmezí 4 až 5 Gy.
Letální dávka Letální dávka – LD, Letal Dose. Dávka záření, která je považována (zpravidla minimálně v 50 % případů) za smrtelnou.
Lévyho lety Lévyho lety – typické pohyby dané statistickým rozdělením, jehož vysokorychlostní část (chvost rozdělení) neubývá exponenciálně, jak je tomu u Gaussova rozdělení, ale pouze mocninně. Výsledkem jsou běžné chaotické pohyby kombinované s občasnými náhlými pohyby na delší vzdálenost. Lévyho lety se objevují v teorii chaosu, při zemětřeseních, v biologii (náhodné hledání potravy jedincem), v astronomii, ale i ve finančních tocích, kryptografii a jinde. Pojmenovány jsou podle francouzského matematika Paula Lévyho.
LFI LFI – Low Frequency Instrument, nízkofrekvenční přístroj.
LGS LGS – Laser Guide Star, laserem vytvořená naváděcí hvězda. Jde o v atmosféře laserem vytvořenou svítící skvrnu, která se využívá jako referenční zdroj pro monitorování turbulencí atmosféry v systémech adaptivní optiky. Zdrojem světla jsou buď excitované sodíkové atomy ve výšce kolem 90 km, nebo Rayleighův rozptyl v nižších vrstvách atmosféry. První z metod je nákladnější, ale přesnější.
LGS 3 LGS 3 – nepravidelná trpasličí galaxie v Rybách patřící k Místní skupině galaxií. LGS je označení katalogu Local Group Suspected. Galaxii lze také nalézt pod označením PCG 3792 nebo Pisces Dwarf. Je satelitní galaxií galaxie v Trojúhelníku M 33. Její parametry jsou: rektascenze 01:03,8; deklinace +21:53; radiální rychlost -277 km/s; vzdálenost 3 000 000 ly; zdánlivý průměr 2‘; průměr viditelné soustavy 1 700 ly; hvězdná velikost 15,4 mag.
LH materiál LH materiál – prostředí, které vykazuje současně zápornou permitivitu a permeabilitu. Označení LH (Left Handed) znamená, že vektory k, E, B zde tvoří levotočivou ortogonální soustavu (v izotropním prostředí).
LHC LHC – Large Hadron Collider. Urychlovač protonů na nominální energie 14 TeV. LHC byl vybudován ve středisku jaderného výzkumu CERN v tunelu po urychlovači LEP II, který má obvod 27 km. Do zkušebního provozu byl uveden v září 2008, ale zanedlouho došlo k poruše na jednom z magnetů. Urychlovač byl opětovně spuštěn v listopadu 2009. Od března 2010 probíhal fyzikální program na energii 7 TeV. V roce 2012 byl na urychlovači objeven Higgsův boson. Provoz na energiích blízkých nominální probíhá od roku 2015.
LHCb LHCb – Large Hadron Collider beauty, multifunkční detektor pro LHC, na kterém je sledováno narušení CP symetrie a jsou zkoumány hadrony obsahující kvark b.
LHD LHD – Large Helical Device, největší stelarátor na světě do roku 2015, kdy ho překonal německý Wendelstein 7-X. Do provozu byl uveden v roce 1998 v japonském Národním institutu pro fúzní vědu v Toki. Malý poloměr je 0,6 metru, velký 3,9 metru a magnetické pole 3 tesla.
Librace Librace – malé periodické výkyvy v rotaci měsíce nebo planety způsobené nejrůznějšími vlivy.
LIDAR LIDAR – Light-Imaging Detection and Ranging, detekce a určování vzdálenosti za pomoci laseru. Jde o metodu zjišťování vzdálenosti a vlastností objektu na základě analýzy rozptýleného světla laseru. Analogií v rádiovém oboru jsou radary. Vzdálenost objektu se určí z časové prodlevy odraženého signálu. Lidary se využívají hojně v geologii, seismologii a při sledování vlastností atmosféry.
Lidoví myslitelé Lidoví myslitelé – takové podivné bytosti, které nám občas píší ještě podivnější dopisy, ve kterých se úvahy při často zcela elementárních neznalostech ubírají zcela nejpodivnějšími směry. Jejich dopisy se standardně ukládají do druhého šuplíku vlevo a není moudré na ně odpovídat, neboť nežijeme věčně a svůj čas bychom měli věnovat lidem, které můžeme něco naučit, od kterých se můžeme něco naučit a se kterými se při tom cítíme dobře. Občas to pochopitelně setrvačností danou naším posláním vzdělávat učiníme a pokaždé toho hořce litujeme.
Lieova grupa/algebra Lieova grupa/algebra – matematická struktura pojmenovaná po norském matematikovi Sophusi Lieovi, spojující dohromady pojmy grupy a hladké variety. Lieovy grupy představují přirozený matematický model tzv. spojitých symetrií. Jsou mocným nástrojem v mnoha oblastech matematiky a moderní fyziky, od mechaniky, teorie pole až po částicovou fyziku.
Ligand Ligand – iont či molekula, která poskytuje jeden nebo více elektronových párů pro vytvoření chemické vazby. Tyto páry přijímá tzv. centrální atom. Vzniklé vazbě se říká koordinačně kovalentní vazba.
Lignin Lignin – složka dřeva zajišťující dřevnatění buněčných stěn dřevin.
LIGO LIGO – Laser Interferometry Gravitational-Wave Observatory, největší světový interferometr pro hledání gravitačních vln s délkou ramen 4 km. Postaveny jsou dva velké detektory stejného typu, jeden v Livingstonu a druhý v Hanfordu (USA). Oba velké přístroje doplňuje dvoukilometrový interferometr v Hanfordu. Uvažuje se o stavbě dalšího stroje v Indii. Frekvenční rozsah detektoru je od 10 Hz do 10 kHz. Detektor byl uveden do provozu v roce 2002. Od roku 2010 do roku 2015 probíhala kompletní rekonstrukce, jejímž cílem bylo výrazné zvýšení citlivosti přístroje. První přímá detekce gravitačních vln se podařila 14. září 2015. Do konce roku 2021 bylo zachyceno 90 průkazných signálů.
Limb Limb – okraj pozorovaného disku Slunce, Měsíce nebo planety.
LINAC LINAC – zkratka používaná pro lineární urychlovače (LINear ACcelerator). Příkladem může být první urychlovací předstupeň Velkého hadronového kolideru v CERNu. V případě radioterapeutických účelů někdy užívá zkratky clinac.
Lipozom Lipozom – umělá struktura připravená z lipidové dvojvrstvy. Různé makromolekuly mohou být uzavřené uvnitř nebo v dvojvrstvě. Často se využívají jako prostředky pro dopravu účinných látek na různá místa.
LIRG LIRG – Luminous Infrared Galaxies, svítivé infračervené galaxie. Jejich výkon v IR oboru je alespoň 100 miliardkrát vyšší než celkový výkon Slunce. Poprvé byly objeveny družicí ISO Evropské kosmické agentury. Předpokládá se, že jde o galaxie s intenzivní tvorbou hvězd.
LISA LISA – Laser Interferometry Satellite Antenna, společný projekt ESA a NASA tří sond obíhajících kolem Slunce. Jejich cílem mělo být interferometrické měření gravitačních vln. Ramena interferometru (vzájemná vzdálenost sond) měla být dlouhá pět milionů kilometrů. Realizace se postupně odsouvala, v roce 2011 NASA konstatovala, že projekt nemůže z finančních důvodů uskutečnit. ESA v projektu pokračovala pod názvem NGO (New Gravitational Observatory), v roce 2012 ale byla dána přednost jinému velkému projektu JUICE (mise k Jupiteru). Poté byl projekt vzkříšen pod názvem eLISA (evolved LISA) s rameny interferometru dlouhými „jen“ milion kilometrů. V roce 2017 se opětovně přepracovaný projekt dostal do výběru velkých (L3, Large) misí Evropské kosmické agentury pod původním názvem LISA. Finální délka ramen interferometru bude 2,5 milionu kilometrů. Start je plánován na rok 2034.
Lissajousova dráha Lissajousova dráha – periodická dráha sondy kolem Lagrangeova bodu, která má jak rovinnou, tak svislou (kolmou na danou rovinu) komponentu.
Lithium Lithium – nejlehčí ze skupiny alkalických kovů, značně reaktivní, stříbřitě lesklého vzhledu. Jedná se o lehký a měkký kov, který lze krájet nožem. Dobře vede elektrický proud a teplo. Bylo objeveno roku 1817 švédským chemikem Johannem Arfvedsonem.
Litografie Litografie – metoda tisku na hladké povrchy, současně metoda úpravy povrchu polovodičů. Speciálním případem je imersní litografie, jejímž základem je odpuzování oleje a vody. Část povrchu média má za pomocí leptání kyselinami implementován do své struktury olej. Při tisku je povrch pokryt vodou, barva rozpustná v oleji přilne jen k leptaným částem. Obdobnou metodou je elektronová litografie, jejíž podstatou je bodový zápis difrakční mikrostruktury (pomocí skenovacího elektronového paprsku). Záznam se provádí do fotorezistu, kde vzniká po expozici a chemickém odleptání reliéfní profil.
Litosféra Litosféra – vnější vrstva zemského pláště, jejíž tloušťka je 70 až 100 km. Litosféra se skládá z litosférických desek, mohutných bloků, které plavou po plastickém podloží. Pod oceány jsou litosférické desky tenčí než mimo ně.
Litostatický tlak Litostatický tlak – tlak, kterým působí nadložní horniny na vrstvu hornin ležících pod nimi.
Livermorium Livermorium – transuran s protonovým číslem 116. Objeven byl v roce 1999 v Lawrencově národní laboratoři v Livermoru. Podle tohoto města byl také pojmenován.
LLNL LLNL – Lawrence Livermore National Laboratory, slavná laboratoř patřící Kalifornské univerzitě. Založena byla v roce 1952. Jedním ze základních cílů bylo zajištění jaderné bezpečnosti USA. Dnes se podílí na experimentech z mnoha vědních oborů.
LMC LMC – Large Magellanic Cloud, Velké Magellanovo mračno. Trpasličí souputník naší Galaxie ve vzdálenosti 180 000 l.y. Jde o nádherný objekt viditelný spolu s Malým Magellanovým mračnem na jižní obloze.
LMU LMU – Ludwig-Maximilians-Universität München, česky Mnichovská univerzita či Ludwigova-Maximilianova univerzita. Významná německá univerzita založená v roce 1472. Má 19 fakult, přes 50 tisíc studentů a je s ní spojeno 34 Nobelových cen.
LNGS LNGS – Laboratori Nazionali del Gran Sasso, Národní laboratoř Gran Sasso. Byla vybudována ve střední Itálii na bocích tunelu, který spojuje města Teramo a L'Aquilla, přibližně 120 km od Říma. Nachází se 1 400 metrů pod horou Gran Sasso a tvoří ji tři haly, každá o délce 100 metrů a výšce necelých 30 metrů. Je zde umístěno přibližně 20 funkčních experimentů. Celková plocha laboratoří, které byly otevřeny v roce 1987, je 17 300 m². Laboratoře patří pod Národní ústav jaderné fyziky INFN (Instituto Nazionale di Fizica Nucleare). V podzemí jsou především detektory neutrin různého původu, kosmického záření a temné hmoty.
LOCA LOCA – Lost Of Coolant accident, jaderná havárie spojená s únikem chladiva z primárního okruhu jaderného reaktoru.
LOFAR LOFAR – Low Frequency Array, síť rádiových antén s jednoduchou pyramidovou konstrukcí fungující jako obří radiointerferometr rozprostřený po celé Evropě. Oficiální inaugurace nizozemskou královnou Beatrix proběhla dne 12. června 2010. Počet antén dnes dalece přesahuje 10 000. Na frekvencích 120 až 200 MHz se zaměřuje na zkoumání signálů z období reionizace vesmíru.
Lokomoce Lokomoce – přemísťování objektů, živočichů či člověka z místa na místo. Pohyb probíhá buď prouděním protoplazmy (například u měňavky), nebo stahy svalů u větších živočichů. Podle prostředí, v němž se pohyb provádí, se rozlišuje například chůze (běh), plavání nebo let. Lokomoce robotů vychází často ze vzorů z živočišné říše.
Lokomoce člověka Lokomoce člověka – schopnost pohybu v prostoru pomocí svalové činnosti. Je zajištěna pomocí lokomočního systému, který je podsystémem pohybového systému, jenž zajišťuje a řídí aktivní přemístění živého organizmu v daném prostoru a čase. U dospělého člověka a některých primátů dominují v zajištění lokomoce dolní končetiny (tzv. bipedální lokomoce).
Lokomoce živočichů Lokomoce živočichů – přemísťování živočichů z místa na místo. Pohyb probíhá buď prouděním protoplazmy (například u měňavky), nebo stahy svalů u větších živočichů. Podle prostředí, v němž se pohyb provádí, se rozlišuje například chůze (běh), plavání nebo let.
Londonův magnetický moment Londonův magnetický moment – vzniká v rotujícím supravodiči. Právě tento moment slouží k měření směru osy gyroskopu. Je pojmenován podle Fritze Londona (1900-1954), teoretika, který se zabýval supravodivostí a kvantováním magnetického toku.
Lorentzova rovnice Lorentzova rovnice – pohybová rovnice popisující pohyb nabité částice s nábojem Q a průvodičem r v elektrickém poli E a magnetickém poli B: md²r/dt² = QE  +  Q v×B.
Lorentzova síla Lorentzova síla – síla, kterou působí magnetické pole na pohybující se nabité částice s nábojem Q. Je úměrná rychlosti částice v a indukci magnetického pole B. Směr má kolmý na rychlost částice i na aplikované magnetické pole. Matematicky je Lorentzova síla dána vektorovým součinem F = Q v×B.
Lorentzova symetrie Lorentzova symetrie – symetrie vyjadřující shodné výsledky experimentů ve dvou navzájem se rovnoměrně přímočaře pohybujících inerciálních soustavách. Důsledkem této symetrie je existence spinu.
Loveho vlny Loveho vlny – seismické vlny, které se šíří v kůře planety po jejím povrchu. Jedná se o příčné vlnění. Jde o typické střižné vlny, které byly pojmenováno podle anglického matematika Augusta Edwarda Hougha Loveho.
LQCD LQCD – Lattice QCD, kvantová chromodynamika na mříži. Jde o numerickou implementaci kvantové chromodynamiky, při níž jsou hledané hodnoty udržovány jen ve vrcholech předem dané mříže. Takový výpočet dokáže oříznout nekonečné hodnoty vznikající při výpočtech v rámci kvantové chromodynamiky.
LQD LQD – Lattice Quantum Gravity, kvantová teorie gravitace formulovaná na mřížce.
LRO LRO – Lunar Reconnaissance Orbiter, sonda NASA, která snímkuje Měsíc z oběžné dráhy. Start se konal 18. června 2009 a sondu LRO spolu se sondou LCROSS vynesla raketa ATLAS V. Hlavními úkoly LRO je mapování povrchu Měsíce s bezprecedentní přesností a hledání vhodného místa pro případnou stavbu lunární základny.
LS vazba LS vazba – spin-orbitální interakce. Každý objekt má orbitální (l) a spinový (s) moment hybnosti. V kvantové teorii se oba momenty skládají do výsledného momentu hybnosti, který je charakterizován kvantovým číslem j nabývajícím hodnot od |l−s| do |l+s|.
LSP LSP – Lightest Supersymmetric Particle, označení pro nejlehčí elektricky neutrální supersymetrickou částici, která je stabilní. Je to také horký kandidát na temnou hmotu, kde se označuje WIMP.
LSS LSS – Large Scale Structure, velkorozměrová struktura vesmíru, vlákna a stěny tvořené vesmírnou látkou na největších dosažitelných vzdálenostech.
LSST LSST – Large Synoptic Survey Telescope, česky Velký celooblohový daleko­hled. Původní název pro nový přehlídkový dalekohled o průměru 8,4 metru stavěný v Chile v oblasti Cerro Pachón. Jeho kamera bude mít 3 200 megapixlů a bude snímat miliardy objektů v šesti pásmech. První světlo se očekává v roce 2021 a rutinní skenování oblohy od roku 2023. V roce 2020 byl dalekohled přejmenován na Observatoř Very Rubinové, významné osobnosti ve výzkumu temné hmoty.
LST LST – Large Size Telescope, dalekohled o průměru 24 metrů, který bude součástí nově stavěné observatoře CTA (Cherenkov Telescope Array).
LTU LTU – Luleå Tekniska Universitet, Luleåská technická univerzita, nejsevernější technická univerzita ve Skandinávii. Byla založena roku 1971 ve švédském Luleå. Nabízí 11 magisterských programů.
Luminofor Luminofor – světélkující látka, která po excitaci vyzařuje kvanta energie (fotony) po přechodu z energeticky vyššího stavu do stavu s nižší energií. Například jednotlivé barevné buňky na vnitřní straně stínítka vašeho monitoru.
Luminozita Luminozita – integrální tok částic průřezem urychlovače.
Lunar Prospector Lunar Prospector – Sonda NASA, která po mnoha letech od programu Apollo měla za cíl zkoumat Měsíc. Od roku 1998 rok mapovala povrch Měsíce a měřila gravitační a magnetické pole. V lednu 1999 byla mise prodloužena o 7 měsíců. Po vyčerpání paliva byla loď v roce 1999 nasměrována do jednoho kráteru v blízkosti jižního pólu Měsíce. Dopadem se měl uvolnit pozorovatelný oblak vodní páry a potvrdit tak existenci vody na Měsíci. Nic takového se ale nestalo.
Lunisolární kalendář Lunisolární kalendář – kalendář, který se snaží skloubit tropický rok s rokem odvozeným od délky měsíčního cyklu.
Lutecium Lutecium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, poslední člen skupiny lanthanoidů. Lutecium objevili teprve roku 1907 nezávisle na sobě francouzský chemik Georges Urbain a rakouský mineralog Carl Auer von Welsbach. Lutecium je poměrně dosti vzácný prvek, v zemské kůře se vyskytuje jen v koncentraci 0,5 až 0,75 mg/kg.
LWA LWA – Long Wavelength Array, pole radioteleskopů budované v Novém Mexiku v blízkosti sítě VLA se sběrnou plochou 1 km². Soustava bude určena pro měření na dlouhých vlnových délkách v rozsahu frekvencí 10 až 88 MHz. Zprovoznění se předpokládá v roce 2008. V tuto chvíli se testuje malé demonstrační pole LWDA o pouhých 16 prvcích. Po propojení se sítí VLA bude získána radioteleskopická síť pro širokou oblast vlnových délek. Síť LWA buduje SWC (SouthWest Consircium). Členy jsou například Los Alamos National Laboratories, University of New Mexico, University of Texas. Na budování se podílí i Naval Research Laboratory.
LWIR LWIR – Long-Wave Infrared, infrakamera pracující na frekvenci dlouhých vln
ly ly – světelný rok (light year), vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden rok, ly = 9,46×10¹² km. Menšími jednotkami jsou: světelný den, světelná hodina, světelná minuta a světelná sekunda. Větší jednotkou je 1000 ly, což označujeme zkratkou kly. Tyto jednotky se velmi často používají v populárních textech. V odborných textech se spíše využívají parseky.
Lymanova série Lymanova série – skupina spektrálních čar vodíku, která vzniká přeskokem elektronu z vyšších energetických hladin na první hladinu. Vlnové délky Lymanovy série končí na krátkovlnné hranici s vlnovou délkou 91,2 nm. Sérii objevil americký fyzik Theodore Lyman.
LZT LZT – Large Zenith Telescope, šestimetrový rtuťový dalekohled umístěný v Kanadě 30 km od Vancouveru. Dalekohled byl uveden do provozu v roce 2004, na stavbě se podílela Universtity of British Columbia, Lavalova univerzita a Institut d'Astrophysique de Paris.
M-teorie M-teorie – teorie superstrun zastřešující jednotlivé dosavadní teorie strun, které jsou její nízkoenergetickou limitou. Jednotný pohled na různé teorie strun je dosažen přidáním páté makroskopické dimenze (tzv. Kaluzovy-Kleinovy dimenze) ke čtyřem časoprostorovým a několika svinutým dimenzím (zpravidla 6 nebo 22).
M87 M87 – NGC 4486, velmi aktivní obří eliptická galaxie v souhvězdí Panny, 53,5 milionu světelných roků daleko. V jejím středu sídlí černá díra o hmotnosti 7 miliard Sluncí.
Mach Mach – jednotka rychlosti, udává kolikrát je rychlost tělesa vyšší než rychlost zvuku. Pojmenována byla na počest rakouského fyzika Ernesta Macha (1838-1916), který v 19. století studoval dynamiku plynů.
MACHO MACHO – Massive Astrophysical Compact Halo Objects. Málo svítivé objekty, jako jsou planety, hnědí či bílí trpaslíci, černé díry, které najdeme v haló naší Galaxie. Většinou jsou tyto objekty tak málo jasné, že je není možné sledovat přímo. Tvoří malou část temné hmoty v haló Galaxie. Také stejnojmenný projekt na vyhledávání těchto objektů.
Machovo-Alfvénovo číslo Machovo-Alfvénovo číslo – jednotka rychlosti, udává kolikrát je rychlost částice vyšší než Alfvénova rychlost. Alfvénova rychlost je rychlost, kterou by plazma získalo při úplné přeměně magnetické energie na energii kinetickou.
Macula Macula – latinsky skvrna.
Magellan Magellan – 1) americká sonda, která vylétla 4. května 1989 vstříc planetě Venuši. Na oběžné dráze kol Venuše započala svůj výzkum 10. srpna 1990. Hlavním programem mise bylo poměrně detailní radarové mapování povrchu v rozlišení alespoň 100 m. Radarové mapování MGN (Magellan Venus Radar Mapping Mission) probíhalo ve třech cyklech s rozdílnými parametry oběžné dráhy, takže výsledkem je možnost stereoskopického zobrazení povrchu ve velmi vysokém rozlišení. Od 14. září 1992 probíhalo ve dvou cyklech proměřování gravitačních povrchových nerovnoměrností planety. Každý cyklus trval 243 dnů vzhledem k rotaci planety a snaze zobrazit celý povrch. Mise byla ukončena 13. října 1994 po ztrátě signálu o den dříve. Výsledky mise Magellan umožnily dosud nejpodrobnější zobrazení povrchových charakteristik planety včetně výstupu ve formě stratigrafických geologických a gravitačních map.
2) portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães, který vedl první výpravu kolem světa 1519 až 1522. Zahynul bídnou či hrdinskou smrtí – podle toho, kdo o ní bude vypovídat – rukama Filipínců. Zprávu o jeho cestě zapsal Antonio Pigafetta, který jako jeden z mála námořníků obeplul tehdy poprvé celý svět. Po Magellanovi jsou pojmenovány satelitní galaxie Mléčné dráhy viditelné na jižní obloze a také sonda vyslaná agenturou NASA k Venuši.
Magellanovy dalekohledy Magellanovy dalekohledy – dvojice daleohledů o průměru 6,5 m postavená v chillských Andách v nadmořeské výšce 2 660 m. Magellan I (dalekohled Waltera Baadeho) byl uveden do provozu v roce 2000, Magellan II (dalekohled Landona Claye) v roce 2002.
MAGIC MAGIC – Major Atmospheric Gamma-ray Imaging Cherenkov, pozemní detektor záření gama, který sleduje Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Jde o dvojici dalekohledů na Kanárském ostrově La Palma. První byl uveden do provozu v roce 2003, druhý v roce 2009. Povrch každého ze zrcadel má plochu 236 m², průměr je 17 metrů. Na stavbě se podílelo 17 institucí z různých zemí světa, k nejvýznamnějším patří MPI z Německa.
Magická čísla Magická čísla – 2, 8, 20, 28, 50, 82, 126 udávají počty protonů nebo neutronů, které vytvoří v jádře zaplněnou slupku.
Magma Magma – přírodní tavenina vznikající v hlubokých částech kůry nebo pláště planet. Jedná se o směs roztavených minerálů, pevných krystalů a rozpuštěných sopečných plynů. Může mít různé chemické složení a teplotu v závislosti na zdroji, ze kterého vzniklo. Označení magma se používá tehdy, pokud je tavenina pod povrchem, jakmile dosáhne povrchu, využívá se termín láva.
Magnetar Magnetar – neutronová hvězda s mimořádně silným magnetickým polem až 10¹² T. Kůra je již nestabilní, praská, dochází k pravidelným magnetotřesením doprovázeným přepojením magnetických siločar a záblesky v retgenovém a měkkém gama oboru. První projevy magnetaru byly detekovány v roce 1979 (opakované záblesky gama neboli SGR). První magnetar detekovala v roce 1998 Chryssa Kouveliotou z Marshallova kosmického letového centra v NASA. Výjimečně mohou opakující se záblesky přejít v jeden mohutný, neopakovatelný záblesk.
Magnetická doména Magnetická doména – oblast elementárních magnetických dipólových momentů, které jsou uspořádány jednotným způsobem. Magnetické domény v materiálu vznikají při teplotách nižších, než je Curieova teplota. Při vyšších teplotách je uspořádání elementárních magnetů chaotické.
Magnetická siločára Magnetická siločára – linie, podél níž míří magnetické pole. Ve směru siločar se například zorientují magnetické piliny ve známém školním experimentu. Zdroje magnetického pole mají jak uzavřené siločáry, které se do zdroje vracejí, tak otevřené siločáry, které zajišťují komunikaci zdroje pole s okolím. Síla míří ve skutečnosti kolmo na siločáry, proto je slovo „siločára“ považováno za slangový výraz, správný název je magnetická indukční čára.
Magnetická spinová rezonance Magnetická spinová rezonance – elementární magnetické dipóly vzorku (spiny) interagují s vnějším magnetickým polem. Tuto kvantovou interakci si můžeme představit jako precesi elementárních dipólů kolem magnetických silokřivek. Precesní kužel může být díky zákonům kvantové teorie rozevřen jen v určitých úhlech (projekce spinu do osy pole má jen některé hodnoty). Prochází-li soustavou elektromagnetická vlna vhodné rezonanční frekvence, může rezonanční záchyt fotonu způsobit rozevření precesního kužele. Po nějaké době je foton znovu vyzářen a kužel se opět zúží. Vyzářené fotony nesou informaci o struktuře vzorku.
Magnetická susceptibilita Magnetická susceptibilita – koeficient úměrnosti χ_M mezi magnetizací a intenzitou magnetického pole: M = χ_MH.
Magnetický dipólový moment Magnetický dipólový moment – v astronomii je definován jako součin pole na rovníku tělesa a třetí mocniny poloměru tělesa. Takto zkonstruovaná hodnota je úměrná magnetickému dipólovému momentu, který se používá ve fyzice.
Magnetický indukční tok Magnetický indukční tok – tok magnetické indukce přesčítaný přes určitou plochu, Φ = ∫∫B·dS. Magnetický indukční tok značíme Φ, jednotou je weber (Wb = T·m²).
Magnetický monopól Magnetický monopól – neexistující analogie elektrického náboje v magnetickém poli. Dodnes není zcela jasné, proč se magnetické monopóly v přírodě nevyskytují.
Magnetický pól Země Magnetický pól Země – pohybující se místo na povrchu Země, ve kterém siločáry magnetického pole směřují kolmo k zemskému povrchu. Severní magnetický pól se nachází v blízkosti severního pólu a fyzikálně jde o jižní pól magnetu; u jižního magnetického pólu je tomu obráceně.
Magnetický skyrmion Magnetický skyrmion – kruhová konfigurace překlápějících se spinů (připomínající buď ježka, nebo spirálový vír), která je stabilní a může se přemísťovat z místa na místo beze změny tvaru (jde o soliton). V běžných materiálech (Fe, Ir) mají skyrmiony rozměr od jednoho nanometru do několika desítek nanometrů. Lze je vytvářet a ovládat raménkem rastrovacího tunelového mikroskopu. Mohou být využity k zápisu informace (1 – existuje skyrmion, 0 – neexistuje skyrmion) v nastupující generaci spintronických zařízení. Magnetický skyrmion byl předpovězen v roce 2001 a poprvé experimentálně pozorován v roce 2009. Jejich tvorba za pokojové teploty (včetně ovládání) se podařila v roce 2015.
Magnetický spektrometr Magnetický spektrometr – zařízení, vychylující v příčném magnetickém poli částice podle jejich měrného náboje do různých směrů.
Magnetizace Magnetizace – objemová hustota magnetického dipólového momentu. Jde o vektorový součet všech elementárních dipólových momentů dělený objemem látky. Jsou-li elementární magnety orientovány chaoticky, je výsledná magnetizace nulová.
Magnetohydrodynamika Magnetohydrodynamika – teoretický popis plazmatu jakožto nabité vodivé tekutiny. Tento popis poprvé zavedl v roce 1942 Hannes Alfvén a získal za něj Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1970. Z magnetohydrodynamiky přirozeně vyplývá možnost magnetického pole vmrznutého do plazmatu.
Magnetopauza Magnetopauza – vnější hranice magnetosféry planety. Tlak slunečního větru vně je vyrovnán tlakem magnetického pole uvnitř. Jde o hranci magnetického vlivu planety.
Magnetorezistence Magnetorezistence – závislost elektrického odporu na vnějším magnetickém poli. Pokud má vodič magnetické vlastnosti, může směr vnějšího magnetického pole ovlivnit jeho elektrický odpor. Jev objevil William Thomson (lord Kelvin) v roce 1856. Tehdy šlo však jen o několikaprocentní hodnotu celkového odporu vodiče.
Magnetosféra Magnetosféra – oblast magnetického vlivu planety nebo jiného nebeského tělesa. U naší Země je dipólové magnetické pole vytvářeno v jádru elektrickými proudy o řádové hodnotě 10⁹ A. Toto pole je deformováno interakcí se slunečním větrem do charakteristického tvaru – magnetosféry Země. Magnetosféry planet jsou přirozeným ochranným štítem před nabitými částicemi slunečního větru.
Magnetozvuková vlna Magnetozvuková vlna – obdoba zvukové vlny šířící se v ionizovaném prostředí za přítomnosti magnetického pole. Vlna se šíří anizotropně, a to ve třech vlnoplochách (rychlé, pomalé a Alfvénově). Dochází k přelévání energie mezi kinetickou energií částic, tlakovou energií látky a energií magnetického pole. Nejznámější magnetozvukovou vlnou je Alfvénova vlna, ve které se magnetické silokřivky rozvlní napříč směru šíření. Vlna se šíří Alfvénovou rychlostí B/(μρ)^1/2.
Magnetron Magnetron – speciální elektronka, v jejímž centru je katoda, ze které vyletují elektrony a míří k anodě. Ta je tvořena velkým blokem kovu, zpravidla mědí, a na jejím vnitřním povrchu je tvarována do řady dutin. Elektron je na cestě k anodě ovlivněn silným magnetickým polem, které ho uvede na zvlněnou dráhu mezi katodou a anodou. Elektron, jehož rychlost se periodicky mění, vyzařuje mikrovlnný elektromagnetický signál.
Magnituda Magnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru).
Magnituda absolutní Magnituda absolutní – absolutní hvězdná velikost je magnituda objektu, kterou by měl ve vzdálenosti 10 pc od nás. Závisí jen na skutečné svítivosti objektu. Zadáváme-li vzdálenost objektu v parsecích, platí mezi absolutní (M) a relativní magnitudou (m) jednoduchý vztah: M = m + 5 – 5 log r. Rozlišujeme bolometrickou absolutní magnitudu (v celém spektru) a vizuální absolutní magnitudu (pouze v rámci viditelného spektra). Pro určování vzdáleností se někdy využívají proměnné cefeidy, jejichž absolutní magnituda (svítivost) souvisí s periodou světelné křivky P vyjádřenou ve dnech podle přibližného vztahu M = –2.4 log P – 1.5. Ze známé periody a relativní magnitudy určíme z posledních dvou vztahů snadno vzdálenost cefeidy.
Mahalanobisova vzdálenost Mahalanobisova vzdálenost – MV, pravděpodobnostní vzdálenost od průměru. Dá se přirovnat ke vzdálenosti od střední hodnoty jednorozměrného výběru v jednotkách sigma. Velká hodnota MV je málo pravděpodobná, a tedy podezřelá.
MAIUS MAIUS – Materiewellen-Interferometrie Unter Schwerelosigkeit, experiment Leibnizovy University v Hannoveru a Německého střediska pro letecké a vesmírné cesty. Výsledkem spolupráce je automatické zařízení na výrobu a testování Boseho-Einsteinova kondenzátu ve stavu beztíže, který se vytvoří v raketě letící po balistické dráze.
Majoranova částice Majoranova částice – fermion, který je sám sobě antičásticí.
Majoritní nositelé náboje Majoritní nositelé náboje – náboje, které vznikly v polovodiči vytvářením chemických vazeb prvků s různým mocenstvím. V polovodiči typu P jsou to díry (neobsazené místo po elektronu v chemické vazbě) a v polovodiči typu N elektrony (tyto elektrony se nemohou účastnit chemické vazby a jsou k atomům vázány velmi volně). Koncentrace majoritních nositelů náboje je v polovodiči obvykle o několik řádů vyšší, než koncentrace minoritních nositelů náboje.
Makroergní vazba Makroergní vazba – vazba, jejímž hydrolytickým štěpením se uvolní velké množství energie. Molekuly s makroergními vazbami, makroergní sloučeniny, se účastní enzymy katalyzovaných reakcí coby zdroj energie. Důležitou roli v biochemii hrají makroergní nukleotidy tvořené ribózovým jádrem, heterocyklickými dusíkatými bázemi a několika zbytky kyseliny fosforečné. Makroergní vazba je mezi zbytky kyseliny fosforečné. V buňce tyto nukleotidy slouží jako univerzální zdroj energie pro chemické reakce vedoucí například k syntéze nových sloučenin, transportu iontů, či pohybu.
Makroskopické modely Makroskopické modely – modely systému pracující s globálními parametry systému. V případě atomových jader se jedná například o modely využívající deformační parametry jader. Model je méně přesný než mikroskopický, ale umožnuje popsat i jevy, které by v mikroskopickém modelu byly příliš výpočetně náročné.
Makrosvět Makrosvět – svět uchopitelný lidskými smysly, svět škál, které jsou pro nás snadno přestavitelné, od tisícin milimetru po miliony kilometrů. Na straně malých rozměrových škál stojí mikrosvět, na straně velkých megasvět. Hranice mezi těmito "světy" není přesně definovaná a často jde o subjektivní hledisko použití.
Mangan Mangan – Manganum, světle šedý, paramagnetický, tvrdý kov. Používá se v metalurgii jako přísada do různých slitin, katalyzátorů a barevných pigmentů. Mangan objevil roku 1774 švédský chemik Carl W. Scheele. Oxid manganičitý (burel) je znám již od starověku, kdy se používal při výrobě skla.
Mariner Mariner – deset sond NASA určených k výzkumu vnitřních planet sluneční soustavy. K Marsu byly poslány sondy s označením 3, 4, 6, 7, 8 a 9. První, Mariner 3, odstartovala 5. 12. 1964. Na řadu sond k Marsu navázal Mariner 10, který prolétl kolem Venuše a poté jako jediná sonda z počátku kosmické éry zamířil k Merkuru, kde na přelomu let 1974 a 1975 pořídil fotografie Merkuru a první informace o jeho magnetosféře.
Marinojské zalednění Marinojské zalednění – zalednění většiny planety v kryogénu, které nás­le­do­va­lo po sturtském zalednění v období před 650 miliony až 635 miliony lety. Poj­me­no­vá­no je podle pobřeží na periferii australského Adelaide. Tímto za­led­ně­ním končí kryogén a začíná období oteplení – ediakara.
Markovovská rovnice Markovovská rovnice – popisuje obvykle diskrétní stochastický proces, pro který platí, že pravděpodobnosti přechodu do následujícího stavu závisejí pouze na současném stavu, ne na předchozích stavech. Tato tzv. Markovova vlastnost dovoluje proces znázornit stavovým diagramem, kde z každého stavu (uzlu grafu) vycházejí hrany možných přechodů do dalšího stavu s připsanou pravděpodobností. Četné aplikace nalezneme zejména v informatice, v chemii, v ekonomii i společenských vědách.
Markovův proces Markovův proces – náhodný řetězec událostí, pro které je pravděpodobnost další události nezávislá na událostech předchozích. Markovův proces (řetězec) je pojmenován po ruském matematikovi Andrei Andrejeviči Markovovi (1856–1922).
Mars Mars – rudá planeta se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Na povrchu se nacházejí obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila.
Mars Exploration Mars Exploration – mise NASA k Marsu s dvěma sondami, které byly vypuštěny ve dnech 10. 6. 2003 a 7. 7. 2003. Obě sondy obsahují orbitální modul a přistávací modul s výzkumným vozítkem (roverem). Modul Spirit úspěšně přistál na povrchu Marsu dne 3. 1. 2004, modul Opportunity přistál na opačné straně Marsu 24. 1. 2004.
Mars Express Mars Express – sonda k Marsu vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou 2. června 2003. Sonda obsahovala orbitální a přistávací modul (Beagle 2). Přistání se nezdařilo, orbitální mise úspěšně probíhá. Sondu vynesla do vesmíru nosná raketa Sojuz-FG/Fregat z evropského kosmodromu Bajkonur. Celková hmotnost sondy včetně modulu Beagle 2 byla 666 kg.
Mars Global Surveyor Mars Global Surveyor – další z řady sond NASA určených k průzkumu Marsu. Start dne 7. 12. 1996. Měla pouze orbitální modul, který podrobhně mapoval povrch Marsu. Mise byla ukončena téměř po deseti letech v listopadu 2006 z důvodu selhání baterií sondy.
Mars Observer Mars Observer – sonda NASA vypuštěná k Marsu dne 25.9.1992. Mise byla neúspěšná.
Mars Odyssey 2001 Mars Odyssey 2001 – sonda NASA k Marsu vypuštěná dne 7. 4. 2001, mise pokračuje bez problémů, sonda stále obíhá kolem Marsu. V roce 2004 byla mise prodloužena. K dosud největším úspěchům patří nalezení zmrzlé vody na Marsu. Sonda umožňuje přenos signálů z vozítek Spirit a Opportunity na Zem.
Mars Pathfinder Mars Pathfinder – sonda NASA vypuštěná k Marsu dne 4.12.1996. Obsahovala orbitální a přistávací modul s vozítkem Sojourner. Mise proběhla úspěšně.
Mars Surveyor Mars Surveyor – označení pro dvě spolupracující mise NASA k Marsu (Mars Climate Orbiter, 11.12.1998 a Mars Polar Lander, 3.1.1999), dopadly totálním neúspěchem.
MASER MASER – Microwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation. Zařízení, které zesiluje elektromagnetické záření pomocí stimulované emise v mikrovlnném a rádiovém oboru. Obdobně funguje v optickém oboru LASER. Teoreticky byl maser předpovězen v roce 1952 Nikolajem Basovem a Alexandrem Prochorovem. Tato práce však byla zveřejněna až v roce 1954. Mezitím byl v roce 1953 nezávisle realizován Charlesem Townesem, Jamesem Gordonem a Herbertem Zeigrem na Kolumbijské univerzitě. Masery se využívají jako velice přesné etalony frekvence, například v atomových hodinách, jako zesilovače vynikají velice nízkým šumem, díky čemuž mohou být použity například k zesílení signálu od velice vzdálených sond, které vysílají na relativně malých výkonech nebo k radiolokaci. Nezastupitelnou roli mají rovněž v radioteleskopii. Klasické konstrukce maserů jsou poměrné náročné na provoz (vakuové systémy, magnetické stínění, silné elektromagnety nebo chlazení tekutým héliem). V roce 2012 byl zkonstruován pulzní a v roce 2018 kontinuální maser, který pracuje za pokojové teploty bez nutnosti magnetického stínění a bez použití vnějšího magnetického pole.
MAST MAST – Mega-Ampere Spherical Tokamak. Fúzní zařízení umístěné v UKAEA v anglickém Culhamu. Tokamak MAST byl uveden do provozu v roce 1998 jako následovník úspěšného sférického tokamaku START. Poloměr tokamaku je 0,85 m, magnetické pole 0,6 T, dodatečný ohřev plazmatu činí 5 MW.
Matematická fyzika Matematická fyzika – vývoj matematických metod pro potřeby fyziky bez nutnosti zkoumání jednotlivých fyzikálních jevů, absence myšlenkových experimentů (například diferenciální geometrie časoprostoru, matematické metody kvantové mechaniky).
Matice přenosu Matice přenosu – T matice, popis interakce záření s objektem. Vyjadřuje vztahy mezi zářením šířícím se v daném směru k objektu a zářením šířícího se v témže směru od objektu. Matici přenosu je možné vyjádřit pomocí prvků matice rozptylu a naopak. Maticový zápis umožňuje popis šíření elektromagnetických vln v členitém prostředí vyjádřit jako součin matic přenosu jednotlivých částí popisovaného prostředí.
Matice rozptylu Matice rozptylu – S matice, popis interakce záření s objektem. Vyjadřuje vztah mezi dopadajícím zářením a zářením vycházejícím z objektu (odražené a prošlé).
Maunderovo minimum Maunderovo minimum – období odpovídající zhruba rokům 1645 až 1715, kdy sluneční skvrny byly výjimečně vzácné a sluneční cyklus byl velmi potlačen. Časově odpovídá takzvané Malé době ledové, kdy se prokazatelně alespoň severní polokoule Země ochladila. Podle posledních výzkumů se Slunce v té době zřejmě zvětšilo a zpomalila se jeho rotace.
MAVEN MAVEN – Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN, sonda NASA studující aktuální stav a vývoj atmosféry Marsu. Na areocentrickou dráhu byla umístěna 22. září 2014. Cíle mise jsou: určení významu ztráty těkavých látek v průběhu vývoje marsovské atmosféry, stanovení stávajícího stavu horní vrstvy atmosféry, ionosféry a její interakce se slunečním větrem, zjištění aktuálních rychlostí úniku neutrálních částic a iontů do prostoru a procesů, které tyto děje řídí, vyhodnocení poměrů stabilních izotopů v atmosféře Marsu. Při vyhodnocení se počítá s porovnáním dat z vozítka Curiosity, které pracuje na povrchu planety.
MAXIMA MAXIMA – Millimeter Anisotropy eXperiment IMaging Array. Jde o balónový experiment, který zjišťoval úhlové spektrum fluktuací reliktního záření. MAXIMA jako detektor využívá šestnáctipixlové pole bolometrů chlazených na teplotu 100 mK a je schopné detekovat fluktuace v rozmezí 10′ až 4°. Maximum fluktuací bylo pozorováno pro 1°, což odpovídá plochému Vesmíru. Lety byly provedeny v roce 1995 (MAXIMA-0), 1998 (MAXIMA-1) a 1999 (MAXIMA-2). Ve všech případech šlo o noční krátkodobé lety.
MBL MBL – Many Body Localized Phase, fáze systému s mnoha tělesy, v níž jsou polohy jednotlivých objektů lokalizovány v určitých místech a tyto polohy jsou stabilní vůči malým vnějším poruchám. Příkladem může být řetězec spinů nebo atomů, v němž má každý z jedinců určitou stabilní polohu.
MC MC – Magnetic Clouds, kompaktní části plazmových oblaků vyvržených ze Slunce a putujících sluneční soustavou (tzv. ICME). Tyto shluky MC jsou popisovány jako v magnetickém poli rotující části ICME. Plazmový útvar ICME při svém pohybu meziplanetárním prostorem radiálně expanduje do okolního prostoru, následně lze vypozorovat rozdílné rychlosti jednotlivých shluků MC.
McIlwainovy souřadnice McIlwainovy souřadnice – dvě souřadnice popisující polohu v zemském magnetickém dipólu. První je L souřadnice – popisuje tzv. slupku. Jde o všechny silokřivky, které se od Země vzdálí v oblasti magnetického rovníku právě do L-násobku poloměru Země. Druhá je B souřadnice – magnetická indukce velikosti pole v nanoteslách. Souřadnice zavedl Carl McIlwain, jeden z doktorandských studentů Van Allena.
McKayova grupa McKayova grupa – konečná jednoduchá grupa náležející mezi 26 tzv. sporadických grup. Největší z těchto grup, s řádem 8×10⁵³ – tzv. „Fischerovo-Griessovo monstrum“ čili „přátelský obr“ – obsahuje skupinu 19 sporadických grup – tzv. „dětských příšer“ – jako subkvocienty. Těchto celkem 20 sporadických grup nazýváme „šťastná rodina“. Zbývajících 6 výjimek, mezi které náleží též McKayova grupa, patří do tzv. skupiny vyvrhelů.
MCNP MCNP – Monte Carlo N-Particle Transport Code, kód využívaný pro modelování transportu částic zejména v oblasti dozimetrie a ochrany před ionizujícím zářením, při návrhu stínění, konstrukce detektorů a podobně.
MDO MDO – Massive Dark Object, hmotný temný objekt, například černá díra nebo jiný objekt v centru galaxie.
MEarth MEarth – projekt na vyhledávání exoplanet metodou tranzitní fotometre. Projekt využívá 8 dalekohledů o průměru 40 cm umístěných na vrcholu hory Mount Hopkins v Arizoně.
Měď Měď – Cuprum, ušlechtilý kovový prvek načervenalé barvy, používaný člověkem již od starověku. Vyznačuje se velmi dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí, dobře se mechanicky zpracovává a je odolný proti atmosférické korozi. Je základní součástí řady velmi důležitých slitin a mimořádně důležitý pro elektrotechniku.
Megalit Megalit – velký opracovaný kámen. Slovo pochází z řeckého megos (velký) a lithos (kámen). Tyto kameny sloužily pravděpodobně jako kultovní objekty nebo astronomické stavby. Objevují se od mladší doby kamenné.
Megasvět Megasvět – svět obrovských rozměrů neuchopitelný lidskými smysly. Zejména pojmem megasvět rozumíme vesmír jako celek a jeho projevy na kosmologických měřítkách.
Meissnerův jev Meissnerův jev – materiál, který přejde do supravodivého stavu, aktivně vytlačuje externí magnetické pole, které od povrchu exponenciálně ubývá a může proniknout maximálně do Londonovy penetrační hloubky (20÷40 nm).
Meitnerium Meitnerium – sedmnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 109 oznámili němečtí fyzici Peter Armbruster a Gottfried Münzenberg roku 1982 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Prvek byl poté pojmenován rakouské matematičce a fyzičce Lise Meitner.
Měkká robotika Měkká robotika – specifická podoblast robotiky zabývající se konstrukcí robotů z vysoce pružných materiálů, podobných těm, které se nacházejí v živých organizmech.
Melanin Melanin – skupina biologických pigmentů, zodpovídajících například za barvu kůže, vlasů a očí. Díky svým fotochemickým vlastnostem zajišťuje ochranu organizmů před poškozením zejména ultrafialovým zářením. Rozlišujeme hnědý až černý eumelanin, podmiňující například zbarvení hnědých či černých vlasů, žlutý až červenohnědý feomelanin, zodpovědný za zbarvení rtů či prsních bradavek u bělochů a zrzavých vlasů, a neuromelanin, vyskytující se ve specializovaných strukturách mozku. Relativní nadbytek feomelaninu u žen vysvětluje odlišný odstín kůže oproti mužům z téže populace. Tvorba melaninu v organizmu je stimulována ozářením UVB zářením.
Melanom Melanom – zhoubný nádor melanocytů, pigmentových buněk nacházejících se převážně na kůži, v menším počtu ve střevě a v oku.
Melatonin Melatonin – hormon produkovaný nadvěskem mozkovým, který umožňuje přirozený spánek. Jeho produkce začíná s úbytkem modré složky světla ve večerních hodinách. Maximální hladina melatoninu v těle je u zdravého jedince mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Jakékoli světlo s modrou složkou produkci spánkového hormonu zastavuje.
MELCOR MELCOR – plně integrovaný počítačový kód vyvinutý společností Sandia National Laboratories pro americkou komisi pro regulaci jaderných zbraní za účelem modelování postupu závažných havárií v jaderných elektrárnách. V systému MELCOR je zpracováno v uceleném rámci široké spektrum závažných havárií tlakovodních i varných reaktorů. Aplikace MELCOR zahrnují odhad podmínek vzniku a rozvoje závažných nehod a havárií, jejich citlivosti a nejistoty.
Memristor Memristor – čtvrtá základní elektrotechnická součástka (po odporu, cívce a kondenzátoru). Měla by realizovat vztah mezi nábojem a magnetickým indukčním tokem. Teoreticky ji předpověděl Leon Chua v roce 1971. Realizace je pravděpodobná ve druhém desetiletí 21. století. Magnetický odpor součástky není konstantní, ale závisí na historii procházejícího náboje.
MEMS MEMS – mikro-elektro-mechanické systémy, technologie ve výrobě součástek umožňující realizovat kromě vrstevnatých struktur běžných v mikroelektronice také miniaturní, mechanicky se pohybující části. Technologie využívá výrobní procesy používané pro výrobu integrovaných obvodů (fotolitografii, leptání, epitaxi atd.). Systém obsahuje elektronickou část (např. A/D převodník) a mechanické komponenty (např. malý objekt na pružině), které jsou často umístěny na jednom substrátu a uzavřeny v pouzdře, takže se uživateli jeví jako jediná součástka – například akcelerometr, gyroskop, senzor tlaku atd.
Měňavka Měňavka – jednobuněčný eukaryotní organizmus měnící téměř libovolně svůj tvar a pohybující se pomocí panožek. Měňavky vysunují své panožky (vychlípeniny buňky) kupředu a pak za nimi přitahují celé tělo. Panožky slouží rovněž k přijímání potravy. Typicky může žít ve vodě nebo ve vlhké půdě, některé mohou žít neškodně nebo patogenně v trávicí soustavě jiných živočichů. Některé druhy, například Physarum polycephalum, mohou vytvářet mnohojaderná plazmodia o plochách až několik metrů čtverečních. Plazmodium vzniká procesem mnohonásobného dělení buněčných jader, přičemž se poslední fáze rozdělení samotné buňky vynechá.
Mendelejevium Mendelejevium – třináctý člen řady aktinoidů, devátý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader einsteinia. Mendelevium bylo poprvé připraveno na v roce 1955 v laboratořích kalifornské university v Berkeley. Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, Bernard Harvey a Greg Choppin.
Menhir Menhir – osamoceně stojící, do země uměle zapuštěný kámen. Druh megalitu.
MEO MEO – Medium Earth Orbit, střední oběžná dráha, na které krouží družice kolem Země ve výšce od 2 000 km do 35 000 km.
Měření kvantového stavu Měření kvantového stavu – zjišťování jednoho či více pozorovatelných parametrů kvantového systému. Každá veličina je vyjádřena operátorem na prostoru stavů. Po měření přejde systém do jednoho z bázových stavů operátoru. Pokud operátory komutují, lze veličiny měřit současně s plnou přesností. Pokud nekomutují, platí mezi nimi relace neurčitosti.
Meridiani Planum Meridiani Planum – místo přistání roveru Opportunity. Velká oblast na povrchu Marsu, která představuje jeden z nejplošších terénních útvarů na planetě. Je charakterizována výskytem oxidu železa – hematitu (často vzniká za přítomnosti kapalné vody) a sledů usazených hornin, což bylo důvodem pro výběr této lokality jako místa průzkumu roverem Opportunity.
Merkur Merkur – planeta nejbližší Slunci. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Jde o nejmenší planetu vůbec. Je téměř bez atmosféry. Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi −180 °C a 430 °C. Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Jde o příklad vázané rotace (spinorbitální interakce) v poměru 2:3 způsobené slapovými silami. Dráha Merkuru kolem Slunce je protáhlá elipsa, která se stáčí vlivem přítomnosti ostatních planet. Malá část stáčení perihelia dráhy (43″ za století) je způsobena efekty obecné relativity.
Měsíc Měsíc – přirozený satelit Země, rotuje tzv. vázanou rotací (doba oběhu a rotace je shodná). Díky tomu stále vidíme přibližně jen přivrácenou polokouli Měsíce. Měsíc je prvním cizím tělesem, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong, 1969, Apollo 11). Voda na Měsíci byla objevena v stinných částech kráterů a pod povrchem (Lunar Prospektor, 1998). Povrch Měsíce je pokryt regolitem (drobná drť s vysokým obsahem skla). Malé pevné jádro je obklopené plastickou vrstvou (v hloubce 1 000 km pod povrchem). Velké množství kráterů má rozměry od milimetrů po stovky kilometrů. Několik z nich je pojmenováno i po českých osobnostech (například kráter Anděl).
MESSENGER MESSENGER – sonda NASA, která zkoumala planetu Merkur. Startovala v srpnu 2004, v letech 2006 a 2007 prolétla dvakrát kolem Venuše. Kolem Merkuru poprvé prolétla v lednu 2008. Další průlety proběhly v říjnu 2008 a září 2009. V březnu 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem Merkuru a od té doby prováděla komplexní měření. Název sondy je zkratkou z anglického MErcury, Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging. Sonda ukončila svou činnost 30. dubna 2015 řízeným pádem na povrch planety.
Městská hvězdárna ve Slaném Městská hvězdárna ve Slaném – hvězdárna založená v roce 1963. Má šestimetrovou otočnou kopuli se zrcadlovým dalekohledem o průměru 50 cm a ohniskové vzdálenosti 2,5 metru. Hvězdárna se nachází v blízkosti lesoparku Háje a je dominantou severní části města. Kromě popularizační činnosti se pracovníci hvězdárny věnují pozorování proměnných hvězd.
Metalicita Metalicita – obsah kovů. V astronomii se tak označují veškeré prvky těžší než vodík a helium.
Metaloproteiny Metaloproteiny – bílkoviny, které obsahují kovy jako nebílkovinnou část, která zajišťuje katalytickou funkci. Příkladem je třeba známý hemoglobin, který obsahuje kationty železa.
Metamateriál Metamateriál – umělá struktura, která se v přírodě nevyskytuje a vykazuje atypické elektrické, magnetické a akustické vlastnosti, například permitivitu, permeabilitu, index lomu, akustickou propustnost a další. Vlastnosti metamateriálů bývají zpravidla silně závislé na frekvenci, takže výhodné vlastnosti pro určité technologie existují jen v úzkém pásmu frekvencí.
Metan Metan – nejjednodušší uhlovodík, CH₄. Patří mezi tzv. alkany. Při pokojové teplotě je to netoxický plyn bez barvy a zápachu, lehčí než vzduch. Hlavním zdrojem metanu je přírodní surovina, zemní plyn.
Metanogeny Metanogeny – archea produkující metan redukcí oxidu uhličitého, uhličitanů, kyseliny mravenčí, octové či metanolu v prostředí bez přístupu kyslíku.
Metanol Metanol – neboli metylalkohol (MeOH) je bezbarvá lehká a hořlavá kapalina, chemicky CH₃OH, která má vůni podobnou etanolu. Vyrábí se destilací dřeva a využívá se jako polární rozpouštědlo. Pro člověka je jedovatý.
Metašošovka Metašošovka – planárna nanoštruktúra, ktorá vhodne mení fázu prechádzajúceho svetla tak, aby sa výsledná vlnoplocha prechádzajúceho svetla javila lomená ako po prechode klasickou šošovkou.
Metastabilní stavy Metastabilní stavy – stavy s dlouhou dobou života částice. Excitovaná částice přechází samovolně do nižšího energetického stavu při vyzáření fotonu za typickou dobu 10⁻⁸ s. Elektron se ale v atomu nebo molekule může nacházet v takovém excitovaném stavu, z něhož jsou díky výběrovým pravidlům optické přechody do nižšího energetického stavu, při nichž je vyzářen foton, zakázány. Pravděpodobnost přechodu do nižšího energetického stavu je proto velmi nízká a doba života takového stavu částice může být 10⁻³ s a více. Částice se v tomto stavu nazývá metastabilní. Metastabilní částice ztrácejí svou energii zpravidla srážkami s jinými částicemi. V plazmatu se uplatňují jako zásobárna energie, kterou je možno využít jak pro interakce v plazmatu, tak i pro interakci plazma-pevná látka například při modifikaci povrchů.
Meteor Meteor – světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, zpravidla Země.
Meteorický roj Meteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí.
Meteorit Meteorit – pozůstatek po meteoroidu, těleso pocházející z meziplanetárního prostoru, které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch.
Meteorit kamenný Meteorit kamenný – nejběžnější skupina meteoritů tvořená převážně silikátovými minerály. Tvoří 94 % všech známých meteoritů dopadlých na Zemi. 84 % kamenných meteoritů tvoří tzv. chondrity – chemicky primitivní hmota, která se svým obsahem chemických prvků (mimo lehké prvky) blíží složení sluneční fotosféry, a tedy i složení materiálu ze kterého vznikala sluneční soustava. 8 % tvoří tzv. achondrity – meteority vzniklé obvykle kompletním přetavením chondritů. Zvláštní skupiny achondritů tvoří lunární a marsovské meteority a diferencované meteority nejasného postavení.
Meteorit železno-kamenný Meteorit železno-kamenný – siderolit, meteorit tvořený rovným podílem slitin železa a niklu a silikátového materiálu. Rozlišujeme skupinu pallasitů (meteority tvořené téměř výhradně silikátovým minerálem – olivínem a slitinami železa a niklu) a mezosideritů (meteority tvořené slitinami železa a niklu společně se směsí silikátových minerálů nejčastěji pyroxeny a plagioklasy).
Meteorit železný Meteorit železný – siderit. Skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně (ve většině případů) materiál z jader planetesimál vzniklý v počátcích vývoje pevných těles.
Meteoroid Meteoroid – těleso obvykle vzniklé postupným rozpadem komet nebo planetek Hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Některé meteoroidy mohou být pozůstatkem původního materiálu, z něhož vznikala Sluneční soustava. Meteoroidy se pohybují v meziplanetárním prostoru.
Metoda standardní svíčky Metoda standardní svíčky – způsob měření vzdáleností objektů porovnáním jejich skutečné a zdánlivé jasnosti na obloze. Metodu lze použít u všech objektů, u kterých lze zjistit jejich skutečnou svítivost z nějaké fyzikální vlastnosti nezávislé na vzdálenosti. Např. u proměnných hvězd typu δ Cephei koreluje svítivost s periodou, supernovy typu Ia mají při výbuchu pokaždé přibližně stejnou svítivost atd.
Metr Metr – Metr je jednotka délky, jejíž velikost je definována rychlostí světla ve vakuu, která byla zafixována na hodnotě c = 299 792 458 m·s⁻¹.
Metrika Metrika – matematická struktura zobecňující pojem vzdálenosti dvou bodů. Definuje nejkratší vzdálenost mezi dvěma body v obecném (tzv. metrickém) prostoru. Tvoří-li metrický prostor například povrch koule, potom nejkratší spojnicí mezi libovolnými dvěma body tohoto prostoru je část kružnice (oblouk). Metrickým prostorem je i zakřivený prostoročas obecné relativity, a metrikou tohoto prostoru pak rozumíme nejkratší prostoročasový interval mezi dvěma událostmi v tomto prostoročase.
Metro Metro – 1) tunel s mnoha cestujícími; 2) neuvěřitelně sladký dezert.
Metylace Metylace – připojení metylového zbytku -CH₃ k aminokyselině v proteinu.
Mez stability Mez stability – u těles nad mezí stability se dráha transneptunických těles nekříží s dráhou Neptunu. Na mezi stability se dráha dotýká dráhy Neptunu, pod mezí stability se dráha kříží s dráhou Neptunu a obecně mlůže dojít k blízkému přiblížení a tím pádem jsou dráhy těles s danými elementy nestabilní.
Mezon Mezon – částice složená z jednoho kvarku a jednoho antikvarku. Název vznikl z toho, že první objevené mezony měly hmotnost „mezi“ hmotností elektronu a protonu. Pokud se kvarky složí s nesouhlasným spinem, vznikne skalární mezon (má nulový spin), pokud se souhlasným spinem vznikne vektorový mezon (spin má roven jedné). Skalární mezony zkombinované z kvarků „d“ a „u“ nazýváme piony, vektorové róony. Pokud mezon obsahuje kvark „s“, nazývá se kaon.
Mezon B Mezon B – vázaný stav kvarku a antikvarku, ve kterém je jeden z nich kvark nebo antikvark b.
Mezosféra Mezosféra – vrstva atmosféry nad stratosférou, sahá přibližně do 80 až 85 km. Teplota v mezosféře s nadmořskou výškou klesá až na −100 °C. V mezosféře shoří většina meteoroidů. Zmrzlá vodní pára zde vytváří noční svítící oblaka.
MH-1A MH-1A – tlakový jaderný reaktor vytvořený v šedesátých letech v USA pro potřeby armády. Zkratka MH pochází z anglického „mobile, high power“. Šlo o tlakový jaderný reaktor o výkonu 10 MW, který byl v roce 1961 namontován na americkou válečnou loď Sturgis.
MHD MHD – magnetohydrodynamika, popis plazmatu jakožto tekutiny v přítomnosti magnetického pole. Přesnější popis lze získat za pomoci více prolínajících se tekutin (například tekutiny elektronů, iontů a neutrálních částic). Magnetohydrodynamiku poprvé použil k popisu plazmatu švédský fyzik Hannes Alfvén v polovině 20. století.
MHD dynamo MHD dynamo – magnetohydrodynamické dynamo, tekutinová varianta klasického dynama. Elektrické proudy vznikají při pohybu plazmatu nebo tekutého kovu a generují magnetické pole. Dipólová složka se mění na azimutální tzv. omega efektem a azimutální na dipólovou tzv. alfa efektem. Tekutinové dynamo nemůže být stacionární, jeho základní vlastností je překlápění magnetických pólů.
MHNN MHNN – multimodální hybridní neuronová síť.
Micius Micius – čínská družice pro kvantové technologie, která byla na oběžnou dráhu vynesena dne 17. srpna 2016 na palubě nosné rakety Dlouhý pochod 2D. Oficiální název družice je QUESS (QUantum Science Experiment Satellite). V červenci 2017 se podařila kvantová teleportace fotonů na vzdálenost 1 400 kilometrů. Téhož roku se uskutečnila distribuce kvantového klíče šifrované zprávy na vzdálenost 7 500 kilometrů. Alternativní název Micius je vytvořen ze jména čínského filosofa ze 4. století před naším letopočtem.
MICROSCOPE MICROSCOPE – Francouzská sonda Evropské kosmické agentury, která s zatím největší přesností ověřovala princip ekvivalence. Název sondy je zkratkou z francouzského „Micro-Satellite à traînée Compensée pour l'Ob­ser­va­tion du Principe d'Equivalence“. Sonda obsahovala dva přesné akce­le­ro­met­ry, s jejich pomocí ověřila princip ekvivalence s přesností 1,5×10⁻¹⁵. Sonda startovala v roce 2016, její mise skončila v roce 2018 a výsledky byly oz­ná­me­ny v roce 2022.
Migrace nucená Migrace nucená – (angl. forced migration) probíhá za podmínky, že je k přílivu nových planetezimál do okolí planety nutná přítomnost jiných planet.
Migrace podporovaná Migrace podporovaná – (angl. sustained migration) nastává, pokud akvizice nových planetezimál do oblasti v okolí planety díky její migraci převyšuje ztráty způsobené gravitačním rozptylováním a migrace planety se urychluje. Tuto migraci můžeme dále rozdělit na překotnou a nucenou.
Migrace překotná Migrace překotná – (angl. runaway migration) nastává, jestliže je migrace podporována planetezimálami doplňovanými do okolí planety její vlastní migrací a není k tomu zapotřebí přítomnosti ostatních planet.
Migrace prostá Migrace prostá – (angl. simple migration) probíhá v disku, ze kterého již byl primordiální plyn vypuzen, ale nachází se v něm stále podstatné množství planetezimál. Planetární migrace je pak důsledkem gravitační interakce s těmito tělesy během těsných přiblížení, konkrétně reakcí na změny v drahách malých těles, která díky svému gravitačnímu působení rozptyluje. Pokud by k přiblížením mezi planetou a malými tělesy mohlo docházet se stejnou pravděpodobností ve všech možných vzájemných orientacích, změny hlavní poloosy planety by měly charakter náhodné procházky. Pokud však bude k setkáním mezi planetou a malými tělesy docházet z určitého preferovaného směru, bude se za nepřítomnosti silnějších gravitačních perturbací ostatních planet velká poloosa planety plynule s časem měnit.
Migrace tlumená Migrace tlumená – (angl. damped migration) nastává, pokud není ztráta planetezimál, způsobená jejich konečnou dynamickou životností, kompenzována přílivem nových planetezimál do oblasti v okolí planety. Planetezimální disk v okolí planety se tedy rozpadá a migrace planety se zastaví.
Mikroflóra Mikroflóra – různá společenstva nižších rostlin, bakterií a prvoků.
Mikrogravitace Mikrogravitace – prostředí s velmi nízkou gravitací na oběžné dráze.
Mikroskop atomárních sil Mikroskop atomárních sil – AFM (Atomic Force Microscope). Zařízení skenuje povrch materiálu pomocí hrotu zavěšeného na pružném výkyvném raménku. Hrot je přitahován elektrostatickými a van der Waalsovými silami. Výkyvy raménka nad povrchem jsou sledovány laserem. AFM mikroskop není omezen na vodivé materiály jako STM mikroskop. AFM mikroskop byl vynalezen v roce 1986 G. Binnigem, C. Quatem a C. Gerberem.
Mikroskopické modely Mikroskopické modely – modely systému pracující s jednotlivými základními složkami tohoto systému. Například pro atomové jádro se jedná o modely, které pracují s jednotlivými protony a neutrony. Opačným přístupem je makroskopický model.
Mikrosvět Mikrosvět – svět malých rozměrů neuchopitelný lidskými smysly. V tomto světě platí zákony kvantové teorie, charakteristické jsou diskrétní hladiny některých veličin, dualismus vln a částic, nelokálnost objektů, superpozice jejich stavů a nekomutativnost příslušných teorií.
Mikrotron Mikrotron – druh cyklotronu, ve kterém se energie elektronů zvyšuje úměrně počtu otoček. Mikrotrony mají fixní frekvenci elektrického pole a fixní velikost magnetického pole. Různě urychlené elektrony se proto nutně nacházejí na různých drahách.
Mikrotubuly Mikrotubuly – orientovaná přímá dutá vlákna tvořící součást opěrného a pohybového aparátu buňky. Dynamicky se vytvářejí i dekomponují. Vznikají polymerací bílkovin dvou typů, tubulinů. Polymerace i disociace na tubuliny probíhá jen z jednoho konce a je řízena hydrolýzou guanosintrifosfátu na guanosindifostát. Jsou také základem složitějších organel: centriolů, bazálních tělísek, řasinek či bičíků.
Mikrovlnné vrtání Mikrovlnné vrtání – technologie používající k narušení pevného materiálu koncentrovaného svazku mikrovlnného elektromagnetického záření.
Mikrovlny Mikrovlny – část spektra s vlnovou délkou od 0,4 mm do 15 cm (frekvencí od 2 GHz do 750 GHz). Hranice mezi infračervenou a mikrovlnnou oblastí, stejně tak jako hranice mezi mikrovlnnou a rádiovou oblastí, není přesně definována a různí autoři používají různé hodnoty. Mikrovlnným vlnovým délkám odpovídá velikost hmyzu. S mikrovlnami se v praxi setkáme při televizním vysílání, u polohovacího systému GPS nebo při ohřevu potravin v mikrovlnné troubě (vlnová délka 12.24 cm). Ve vesmíru září v mikrovlnné oblasti reliktní záření z období konce Velkého třesku (maximum má na vlnové délce 1 mm), plyn a prach v galaxiích, rodící se hvězdy a nejchladnější zákoutí hlubin vesmíru.
Milisekundový pulsar Milisekundový pulsar – neutronové hvězdy s rotační periodou v rozmezí 1÷10 ms. Občas jsou také nazývány „recyklovanými“ pulsary. Většinou se jedná o binární systémy, ve kterých je rotace urychlena v důsledku přetoku hmoty z průvodce na neutronovou hvězdu. Moment hybnosti látky se při tom zachovává. Záblesky se zkracují a jejich perioda dosahuje milisekundových hodnot.
Minimum Maunderových Minimum Maunderových – období odpovídající zhruba rokům 1645 až 1715, kdy sluneční skvrny byly výjimečně vzácné a sluneční cyklus byl velmi potlačen. Časově odpovídá takzvané Malé době ledové, kdy se prokazatelně alespoň severní polokoule Země ochladila. Podle posledních výzkumů se Slunce v té době zřejmě zvětšilo a zpomalila se jeho rotace. Pojmenováno je podle britských slunečních astronomů Annie Maunderové a Edwarda Maundera (byli manželé).
Minkowského geometrie Minkowského geometrie – 4tyřrozměrný geometrický systém zavedený německým matematikem Hermanem Minkowskim roku 1908, v němž jako čtvrtý rozměr vystupuje čas a platí zde vztahy speciální teorie relativity – Lorentzovy transformace. V Minkowského geometrii je kupříkladu čtverec nad přeponou pravoúhlého trojúhelníka roven rozdílu čtverců nad oběma odvěsnami.
Minoritní nositelé náboje Minoritní nositelé náboje – náboje opačné polarity oproti majoritním nositelům v dané oblasti. Vznik minoritních nositelů v polovodiči je způsoben hlavně tepelným pohybem, dopadem fotonů nebo elektricky nabitých částic.
Mion Mion – těžký elektron, hmotnost má 207 m_e. Střední doba života je přibližně 2×10⁻⁶ s. Těžký elektron se rozpadá na stabilní elektron, elektronové antineutrino a mionové neutrino. Mion se vyskytuje v sekundárních sprškách z kosmického záření. Mion byl objeven C. Andersonem v kosmickém záření za pomoci mlžné komory v roce 1936.
Mionová spektroskopie Mionová spektroskopie – experimentální technika, při které je na vzorek vysílán svazek mionů s preferovanou orientací spinu (spinově polarizovanými miony). Pohyb spinu mionu přináší informace o prostředí, kterým mion právě prolétá. Jde o techniku podobnou magnetické rezonanci (ať jaderné nebo elektronové).
Mionová tomografie Mionová tomografie – zobrazovací technika využívající tok mionů ze sekundárních spršek kosmického záření. Miony procházejí objektem a jejich tok se mění na dutinách a kompaktních tělesech. Je-li objekt obložen mionovými detektory, stačí v několika úhlech vyhodnotit změny toku mionů a počítačově vytvořit třírozměrnou mapu nehomogenit uvnitř objektu. Metoda připomíná klasickou rentgenovou tomografii. Poprvé byla použita při hledání neznámých prostor v pyramidách.
MIP MIP – Minimum Ionizing Particle, částice, která na jednotku vzdálenosti ztrácí při průchodu prostředím málo energie, ale ještě ionizuje prostředí a scintilační detektor dává signál. Za MIP se velmi často volí miony. MIP se používá jako jednotka intenzity signálu pro scintilační detektory.
Mir Mir – první sovětsko-ruská, trvale obydlená, orbitální stanice. Skládala se z modulů Mir, Kvant (2), Kristal, Spektr, Priroda a DM. Stanice pracovala v letech 1986 až 2001, kdy byla řízeně navedena do atmosféry a zbytky dopadly do Tichého oceánu.
Miridy Miridy – dlouhoperiodické proměnné hvězdy pojmenované po hvězdě Mira Ceti ze souhvězdí Velryby. Miridy jsou chladné proměnné hvězdy, jejichž perioda je v rozmezí 100 až 500 dní.
Místní skupina galaxií Místní skupina galaxií – gravitačně vázaná soustava tří velkých spirálních galaxií: galaxie v Trojúhlelníku M33, Velké galaxie v Andromedě M31 a naší Galaxie – Mléčné dráhy. Místní skupina zaujímá v prostoru oblast o průměru 10 milionů světelných roků. Krom zmíněných velkých galaxií je členy Místní skupiny také osm desítek trpasličích galaxií tvořících satelity velkých spirál. Nejznámějšími trpaslíky jsou Magellanova oblaka – satelity Mléčné dráhy viditelné na jižní obloze a satelity galaxie v Andromedě označované M32 a M110. Termín Místní skupina (The Local Group) zavedl Edwin Hubble v knize „The Realm of the Nebulae“ v roce 1936.
MIT MIT – Massachusetts Institute of Technology, prestižní americká univerzita v massachusettském Cambridge. Univerzita byla založena Williamem Bartonem Rogersem v roce 1861. Skládá se z pěti škol a jedné koleje. Přestože jde o soukromou univerzitu, je podporována i státem. Spravuje livingstonskou část detektoru LIGO.
MLC MLC – MultiLeaf Colimator, mnohalistový kolimátor, zařízení obsahující velký počet lamel s nezávislým pohybem. V radioterapii může s vysokou přesností vymezit tvar svazku podle morfologie nádorového ložiska.
MLM (ISS) MLM (ISS) – Multipurpose Laboratory Module, Mnogocelevoj laboratornyj modul, Víceúčelový laboratorní modul. Ruský laboratorní modul, který by měl být připojen k Mezinárodní kosmické stanici koncem roku 2008. Vynese ho ruská nosná raketa Proton.
MLSM MLSM – Multiscale Liquid State Machine, vícestupňový stroj v kapalném stavu.
MMH MMH – zkratka pro MonoMethylHydrazin, zkráceně metylhydrazin. Chemicky jde o sloučeninu CH₃(NH)NH₂ využívanou jako raketové palivo. Tato chemikálie je silně toxická a karcinogenní. Při skladování nepotřebuje chladit, teplota varu je za normálního tlaku 87 °C.
MMO MMO – Mercury Magnetospheric Orbiter, modul sondy BepiColombo zabezpečující vhodné prostředí pro přístroje určené k průzkumu magnetosféry Merkuru. Modul dodala Japonská kosmická agentura JAXA.
Moderace Moderace – zpomalení neutronů na tepelné rychlosti.
MOF MOF – Metal-Organic Framework, metaloorganická síť. Jde o sloučeninu skládající se z kovových iontů (nebo jejich shluků) a organických ligandů, která vytváří struktury s póry a dutinami. V těchto pórech jsou hostitelské molekuly, které lze odstranit a nahradit jinými molekulami. Struktury MOF tak mohou fungovat jako úložiště různých plynů, například vodíku nebo oxidu uhličitého.
Mohorovičiæovo rozhraní Mohorovičiæovo rozhraní – diskontinuita oddělující zemskou kůru od zemského pláště. Seismické vlny se nad rozhraním pohybují pomaleji než pod ním, což vede k jejich lomu. Toto rozhraní objevil chorvatský geofyzik Andria Mohorovičiæ, který je považován za zakladatele současné seismologie.
Mol Mol – Mol je jednotka látkového množství dané entity (atomů, molekul, iontů, elektronů nebo jiných jedinců či jejich skupin), jejíž velikost je dána Avogadrovou konstantou, která byla zafixována na hodnotě N_A = 6,022 140 76 × 10²³ mol⁻¹.
Molární plynová konstanta Molární plynová konstanta – konstanta vyskytující se ve stavové rovnici pro ideální plyn a v mnoha dalších rovnicích termodynamiky. Značí se R. Řadí se mezi odvozené fyzikální konstanty a lze ji vyjádřit pomocí základních fyzikálních konstant vztahem R = N_Ak, kde k je Boltzmannova konstanta a N_A je Avogadrova konstanta. Poslední určená hodnota molární plynové konstanty je R = 8,314472 JK⁻¹mol⁻¹ s relativní chybou 1,7×10⁻⁷.
Molybden Molybden – molybdaenum, kovový prvek VI. skupiny periodické soustavy prvků. Praktické využití nalézá hlavně jako složka vysoce legovaných ocelí a při výrobě průmyslových katalyzátorů. Roku 1778 švédský chemik C. W. Scheele izoloval z minerálu molybdenitu oxid dosud neznámého prvku. P. J. Hjelm připravil z tohoto oxidu kovový molybden redukcí dřevěným uhlím.
Moment hybnosti Moment hybnosti – veličina popisující rotační pohyby těles. Jde o vektorový součin spojnice počátku souřadnicové soustavy a tělesa (radiusvektoru) s hybností tělesa. Velikost momentu hybnosti je rovna součinu hmotnosti tělesa, rychlosti tělesa, vzdálenosti tělesa od počátku souřadnic a sinu úhlu mezi radiusvektorem a směrem rychlosti. Při dané rychlosti a hmotnosti je moment hybnosti maximální pro kruhový pohyb a minimální (nulový) pro radiální pohyb od nebo ke středu soustavy (úhel v definičním vztahu je nulový).
Moment síly Moment síly – točivý moment, veličina popisující schopnost působící síly otočit těleso. Jde o vektorový součin spojnice osy otáčení a místa působení (radiusvektoru) se silou. Velikost momentu síly je rovna součinu velikosti síly, radius vektoru a sinu úhlu mezi radiusvektorem a směrem síly.
MOND MOND – Modified Newtonian Dynamics, úpravy Newtonových zákonů, které měly za cíl vysvětlit rozdělení rychlostí hvězd v galaxiích jinak než za pomoci temné hmoty.
Monitorovací jednotka Monitorovací jednotka – MU, Monitor Unit; nejmenší kvantum energie, které je urychlovač schopen vyzářit. Každá MU odpovídá 1 cGy v SSD 100 v tzv. referenční hloubce pod hladinou vody.
Monochromatický Monochromatický – jednobarevný, u elektromagnetického záření se rozumí s jedinou vlnovou délkou.
Monosacharidy Monosacharidy – organické sloučeniny tvořené kostrou vzájemně vázaných uhlíků, kde k jednomu uhlíku je vázán kyslík dvojnou vazbou (karbonylová skupina C=O) a k ostatním je vždy po jednom navázán kyslík v podobě hydroxylové skupiny –OH. Pokud je uhlík vázaný s kyslíkem dvojnou vazbou na konci řetězce, nazývají se monosacharidy aldózy, pokud je uvnitř řetězce, hovoříme o ketózách. Podle počtu uhlíků dělíme monosacharidy na triózy (3 C), tetrózy (4 C), pentózy (5 C), hexózy (6 C) a heptózy (7 C). Karbonylová skupina C=O je vysoce reaktivní, což u delších řetězců, pentóz a zejména hexóz, umožňuje vytváření heterocyklické formy monosacharidů díky reakci s –OH skupinami navázanými na vzdálenějších uhlících. Tato cyklická forma je v rovnováze s formou, ve které se vyskytuje karbonylová skupina.
Montáž azimutální Montáž azimutální – montáž, která umožňuje dalekohled otáčet ve výšce (kolem vodorovné osy) a v azimutu (kolem svislé osy). Dalekohled je natáčen v obou osách pomocí motorů řízených počítačem.
Monte Carlo Monte Carlo – skupina numerických metod využívající náhodná čísla a náhodné procesy. Ke nejznámějším patří například Metropolisova metoda.
Moorův zákon Moorův zákon – pozorování Gordona Moora, jednoho ze spoluzakladatelů společnosti Intel, které říká, že počet tranzistorů na jednom čipu se přibližně každých 18 měsíců zdvojnásobí. Toto pozorování publikoval v roce 1965 s periodicitou 12 měsíců, v roce 1975 zákon upravil na dobu 18 měsíců. Nejedná se o přesný fyzikální zákon, ale toto tvrzení s malými odchylkami platilo až přibližně do roku 2015.
Morávka Morávka – meteorit nalezený na Moravě na základě pozorování dráhy bolidu z 6. 5. 2000. Jde o chondrit, z něhož se nalezly 3 úlomky. Původní těleso mělo rozměr přibližně 1 metr a hmotnost asi 2 tuny. Jde o jeden z několika na světě nalezených meteoritů na základě pozorování (2 ČR, 2 USA, 2 Kanada, 1 Německo). U nás byl v roce 1959 ještě nalezen slavný meteorit Příbram.
Mořské kvarky Mořské kvarky – virtuální částice, které vznikají uvnitř hadronu při fluktuaci gluonu barevného pole na pár kvark a antikvark. Následná anihilace dvou mořských kvarků opět vytvoří gluon. Výsledkem je konstantní vnitřní vývoj, který se označuje jako moře virtuálních kvarků.
MOSFET MOSFET – Metal Oxide Semiconductor Field Effect Transistor, polem řízený tranzistor, ve kterém je vodivost kanálu mezi elektrodami S (Source) a D (Drain) ovládána elektrickým polem vytvářeným ve struktuře kov–oxid–polovodič (MOS, Metal-Oxid-Semiconductor) napětím přiloženým mezi řídící elektrodu G (Gate) a elektrodu S.
Moskovium Moskovium – transuran s protonovým číslem 115. Objeven byl v letech 2003 až 2004 v Rusku, Spojených státech a Japonsku.
Mössbauerova spektroskopie Mössbauerova spektroskopie – rezonanční spektroskopická technika. Na vzorek dopadá svazek gama fotonů a detektor sleduje intenzitu prošlého nebo odraženého paprsku v závislosti na energii gama svazku, která se mění v úzkém rozsahu pohybem zdroje pomocí lineárního motoru. Dopplerův jev pak způsobí změnu energie dopadajících fotonů. Svazek gama musí mít energii odpovídající jaderným přechodům zkoumaného vzorku. Metoda je vhodná především pro Fe 57, Co 57, In 129, Sn 119 a Sb 121.
Mössbauerův jev Mössbauerův jev – za normálních podmínek dojde při emisi gama kvanta k zpětnému odrazu atomového jádra. Podle velikosti zpětného rázu se mění vlnová délka emitovaného záření. Mössbauer zjistil, že při nízkých teplotách se jádro stává součástí krystalové mříže krystalu a ten absorbuje energii zpětného rázu a emitovaná vlnová délka je proto přesně definovaná. Jev objevil německý fyzik Rudolf Ludwig Mössbauer (*1929), který za tento objev získal v roce 1961 Nobelovu cenu.
Motorické proteiny Motorické proteiny – bílkoviny, které v buňkách realizují převod energie makroergních vazeb na mechanický pohyb.
Motorika člověka Motorika člověka – souhrn lidských pohybových projevů, zahrnuje pohyblivost, koordinaci pohybů, držení rovnováhy, pohyby prstů, řeč i  pohyby očních svalů. Motorika je řízena centrální nervovou soustavou.
Mottův izolátor Mottův izolátor – skupina nevodivých materiálů, které by podle standardní pásové teorie měly být vodiči. Jev je způsoben párovými interakcemi elektron-elektron, které pásová teorie neuvažuje. Jev se vyskytuje za nízkých teplot například u NiO nebo CoO. Chování těchto látek vysvětlil až t-J model z roku 1977.
Motýlový diagram (Butterfly Diagram) Motýlový diagram (Butterfly Diagram) – diagram znázorňující polohy skvrn pro každou otáčku. Je na něm krásně vidět, jak na začátku jedenáctiletého cyklu skvrny vznikají v okolí 30. stupně šířky a později se stěhují k rovníku. Jednotlivé cykly se překrývají.
Mozková kůra Mozková kůra – latinsky cortex cerebri, nejvyšší část centrální nervové soustavy, plášť velkého mozku (telencephala). Kryje bílou hmotu hemisfér. Koordinuje veškerou činnost nervové soustavy.
MPE MPE – Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics, pobočka německého Ústavu Maxe Plancka zaměřená na kosmickou fyziku se sídlem v Garchingu u Mnichova.
MPI MPI – Max Planck Institute, největší síť vědeckých ústavů v Německu s po­boč­kami v mnoha velkých městech. Zahrnuje celkem 80 ústavů, jde o německou obdobu naší Akademie věd.
MPIfR MPIfR – Max Planck Institute for Radioastronomy. Součást největšího německého komplexu 80 vědeckých ústavů Maxe Plancka (MPI), obdoby naší Akademie věd. Ústav pro radioastronomii byl založen v roce 1966 společností Maxe Planka. Sídlo ústavu je v Bonnu. Ústav se zabývá radioastronomií a astronomií v infračerveném oboru.
MPO MPO – Mercury Planetary Orbiter, modul sondy BepiColombo zabezpečující vhodné prostředí pro jedenáct přístrojů určených k průzkumu povrchu Merkuru. Modul dodala Evropská kosmická agentura ESA.
MRI MRI – Magnetic Resonance Imaging, zobrazení magnetickou rezonancí, lékařská zobrazovací metoda či zobrazovací zařízení, využívající jevu nukleární magnetické rezonance (NMR) pro 3D zobrazování struktur uvnitř těla. Klasická MRI je nastavena na spinovou rezonanci s jádry vodíku a rozlišuje tak struktury v těle nepatrně se lišící koncentrací vody. V současnosti existuje též tzv. funkční magnetická rezonance, která je citlivá na spinovou rezonanci s jádry železa v červeném krevním barvivu. Tato metoda dovoluje zobrazit stupeň prokrvení různých tkání a jejich částí, což umožňuje například odlišit momentálně aktivní oblasti mozku od nečinných.
Mřížková konstanta Mřížková konstanta – parametr mřížky, označuje rozměr základních buněk v krystalové mřížce. Třírozměrní mřížky mají obecně tři mřížkové konstanty, označované jako a, b a c. Ve zvláštním případě kubických krystalových struktur jsou však všechny konstanty stejné a jsou označovány jako a.
mRNA mRNA – jednovláknová nukleová kyselina (RNA), která vzniká během transkripce DNA a slouží jako předpis pro výrobu bílkoviny na základě genetické informace přepsané podle genetického kódu. Zkratka „mRNA“ pochází z angličtiny, ve které se tato molekula označuje jako messenger RNA, což znamená „poslíček“.
MRO MRO – Mars Reconnaissance Orbiter (Průzkumná oběžnice Marsu), sonda NASA, která získává detailní informace o vybraných místech na Marsu, zejména s ohledem na přítomnost vody v minulosti i v současnosti. Sonda startovala v srpnu 2005 a na oběžnou dráhu byla navedena v březnu 2006. Rozlišení je pouhých několik decimetrů. Od ledna 2009 slouží také jako retranslační stanice.
MSE MSE – Maunakea Spectroscopic Explorer, plánovaný širokoúhlý dalekohled se zorným polem 1° čtvereční, který by měl pořizovat naráz spektrum deseti tisíc objektů (ve vizuálním a v blízkém infračerveném oboru). Dalekohled by měl vzniknout kompletní rekonstrukcí ze stávajícího Kanadsko-francouzského dalekohledu na Havaji.
MSSM MSSM – Minimal Standard Supersymmetry Model, základní rozšíření standardního modelu o superpartnery (bosony k fermionům a fermiony k bosonům).
MST MST – Medium Size Telescope, dalekohled o průměru 12 metrů, který bude součástí nově stavěné observatoře CTA (Cherenkov Telescope Array).
MTM MTM – Mercury Transfer Module, transportní modul určený k dopravě sondy BepiColombo na oběžnou dráhu Merkuru. Obsahuje dvě pohonné jednotky. Pro orbitální manévry jsou určeny rakety na chemické palivo. Dvojitý iontový motor T6 firmy QuinetiQ s tahem 290 mN bude aktivní po dobu přeletu mezi Zemí a Merkurem.
MTU MTU – Michigan Technological University, univerzita původně založená jako báňská škola v roce 1885. Dnes ji navštěvuje téměř 7 000 studentů a jde o americkou veřejnou univerzitu se sídlem v městě Houghton.
MUF MUF – Maximal Usable Frequency, nejvyšší použitelný kmitočet. Při rádiovém spojení na větší vzdálenost vstupuje do hry odraz signálu od ionosféry. Zatímco se nižší kmitočty odrážejí zpět k Zemi, kmitočty vyšší než MUF ionosférou unikají.
Multimodální Multimodální – komunikace s více než jedním modem, tj. současná komunikace s více zdroji či vstupy.
Multiplet Multiplet – skupina příbuzných kvantových stavů, například v elektronovém obalu molekuly. Jednotlivé stavy se liší projekcí celkového spinu a jejich počet (2s+1) se nazývá multiplicita. Jako multiplet se také označují skupiny příbuzných elementárních částic, které se liší projekcí izospinu.
Multipólový rozvoj Multipólový rozvoj – rozvoj signálu do jednotlivých frekvenčních módů na sféře. Módy jsou číslovány číslem l, které je analogií vedlejšího kvantového čísla v kvantové mechanice. Toto číslo souvisí s rozměrem fluktuací vztahem φ = 180°/ℓ.
Multiverzum Multiverzum – mnohovesmír, předpoklad některých kosmologických modelů nebo interpretací kvantové teorie, podle kterého může existovat vysoký počet, možná dokonce nekonečně mnoho různých oddělených vesmírů.
Murchison Murchison – uhlíkatý meteorit, který dopadl v Austrálii v blízkosti vesničky Murchison dne 28. září 1969. Bylo nalezeno mnoho úlomků s celkovou hmotností přes 100 kilogramů. Jde o jeden z nejzkoumanějších meteoritů.
MWe MWe – jednotka používaná v jaderné energetice. Jde o elektrický výkon elektrárny v megawattech. Tepelný výkon k tomu potřebný je označován jednotkou MWt.
MWIR MWIR – Mid-Wave Infrared, infrakamera pracující na frekvenci středních vln
MWPC MWPC – Multi Wire Proportional Chamber, citlivá drátová komora pro sledování stop částic. Funguje analogicky jako Geiger Müllerův počítač, ale obsahuje velké množství detekčních drátků a pracuje v proporcionálním režimu. Je součástí mnoha detektorů.
Myoelektrická protéza Myoelektrická protéza – motorické zařízení poháněné elektřinou z malého akumulátoru. Pomocí povrchových kožních elektrod, které jsou zabudovány v protézovém pahylovém lůžku na individuálně stanoveném nejvhodnějším místě se přenášejí svalové potenciály uživatele na řídící elektroniku protézy.
Nabité proudy Nabité proudy – slabá interakce, kterou zprostředkovávají nabité intermediální bosony W⁺ a W⁻.
Nadir (podnožník) Nadir (podnožník) – opak zenitu, bod přímo pod námi.
Nanobot Nanobot – zkratka slova nanorobot. Jedná se o miniaturní zařízení složené z nanokomponent, atomů či molekul, které dokáže vykonávat některé jednoduché funkce.
Nanofotonika Nanofotonika – vědní obor na rozhraní nanotechnologie a optiky. Studuje struktury na nanometrových škálách a jejich interakce se světlem.
Nanofyzika Nanofyzika – obor fyziky, zabývající se vlastnostmi látky v nanometrových měřítcích. Spadá do fyziky pevných látek. O možnosti manipulovat s jednotlivými atomy v nanometrových měřítcích poprvé uvažoval Richard Feynman v roce 1959.
Nanokolibřík Nanokolibřík – Nano Hummingbird, produkt firmy Aero Vironment – bezpilotní letadélko vyrovnávající se vzhledem a leteckými schopnostmi kolibříkům. Předpokládá se jeho využití ke špionážním účelům.
Nanometr Nanometr – tisícina mikrometru, jednotka používaná zejména ve fyzice pevných látek. Je to jednotka srovnatelná s meziatomovou vzdáleností v krystalické mříži.
Nanopulzar Nanopulzar – mikrobublina v pevném materiálu, která po zasažení energetickým laserovým paprskem imploduje a vyzáří urychlené protony. Při periodickém bombardování laserovými pulsy opakovaně emituje korpuskulární záření. Zatím (polovina roku 2018) je tento jev potvrzen pouze simulacemi.
Nanosatelity Nanosatelity – satelity s hmotností kolem 1 kg a rozměry přibližně 10 cm. Jsou často vynášeny do vesmíru ve větším množství, jako tomu je například při některých startech nosných raket Vega, Atlas V nebo Falcon 9. Do jejich vyřazení roku 2018 byly k těmto misím využívány i rakety Delta II. Nejznámější projekt týkající se nanosatelitů je CubeSat, kde mají nanosatelity tvar krychliček o hraně 10 cm.
Nanotechnologie Nanotechnologie – obor zabývající se aplikováním výsledků nanofyziky. Zkoumá možnosti, jak vytvářet zařízení molekulových rozměrů a jak manipulovat s jednotlivými atomy tak, aby se dosáhlo žádaných vlastností. Protože u zařízení vyrobených pomocí nanotechnologie můžeme jejich činnost předurčit polohou a druhem jednotlivých atomů, můžeme dosáhnout maximální účinnosti, efektivity a výkonu, při dodržení malých rozměrů.
Nanotrubička Nanotrubička – tenké a zároveň dlhé duté valčeky zložené z uhlíkových atómov. Priemer je nieko¾ko nanometrov, dåžka môže dosahovať až centimetre.
Nanovodiče Nanovodiče – válcové vodivé prvky submikronových průměrů, tj. v desítkách či stovkách nanometrů.
Nárt Nárt – metatarsus, pět kůstek tvořících hřbet nohy a spojujících zánártí (tarsus) s prsty nohou.
NASA NASA – National Aeronautics and Space Administration, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, byl založen prezidentem Eisenhowerem 29. července 1958. Jde o instituci zodpovědnou za kosmický program USA a dlouhodobý civilní i vojenský výzkum vesmíru. K nejznámějším projektům patří mise Apollo, která v roce 1969 vyvrcholila přistáním člověka na Měsíci, mise Pioneer, Voyager, Mars Global Surveyor a dlouhá řada dalších.
NASA JPL NASA JPL – Jet Propulsion Laboratory, oddělení NASA zabývající se konstrukcí raketových pohonů. NASA – National Aeronautics and Space Administration, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, založen byl v roce 1958. Jde o instituci zodpovědnou za kosmický program USA a dlouhodobý civilní i vojenský výzkum vesmíru. K nejznámějším projektům patří mise Apollo, která v roce 1969 vyvrcholila přistáním člověka na Měsíci, mise Pioneer, Voyager, Mars Global Surveyor a dlouhá řada dalších.
NASA JPL (NASA Jet Propulsion Laboratory) NASA JPL (NASA Jet Propulsion Laboratory) – oddělení NASA zabývající se konstrukcí raketových pohonů.
Natrolit Natrolit – nejznámější zeolit, přírodní průhledný minerál, hydratovaný hlinitokřemičitan sodný s chemickým vzorcem Na₂Al₂Si₃O₁₀-2H₂O. Používá se jako chemický filtr.
Nautický soumrak Nautický soumrak – období, kdy je střed Slunce 6° až 12° pod obzorem.
NAVSTAR GPS NAVSTAR GPS – Navigation Satellite Timing and Ranging Global Positioning System, oficiální název pro globální polohový systém.
NC za ekonomii NC za ekonomii – cena za ekonomii se uděluje spolu s ostatními Nobelovými cenami, ale nejde o skutečnou Nobelovu cenu, ekonomie nebyla zmíněna v Nobelově závěti. Ve skutečnosti jde o cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela.
Nd:YAG Nd:YAG – druh laseru, ve kterém je jako aktivní prostředí použit krystal granátu Y₃Al₅O₁₂ dotovaný neodymem (Nd). Tento typ laseru se používá od roku 1964, typickou emisní čárou je vlnová délka 1064 nm.
NEA (Near-Earth Asteroids) NEA (Near-Earth Asteroids) – blízkozemní planetky, objekty na drahách s velkou poloosou menší než 1,3 AU. Předpokládá se, že jsou to jádra komet a tělesa vymrštěná z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Řadí se do tří skupin podle nejznámějších zástupců: Amor, Apollo, Aten. Odtud také označení planetky typu AAA.
Nedostatečně aktivovaný Nedostatečně aktivovaný – technický termín používaný v robotice a teorii řízení k popisu mechanických systémů, kterým nelze přikázat, aby sledovaly libovolné trajektorie v konfiguračním prostoru. Tento stav může nastat z řady důvodů, z nichž nejjednodušší je, když má systém nižší počet akčních členů, než je počet stupňů volnosti. V tomto případě se říká, že systém je triviálně poddimenzovaný.
Nekomutativní geometrie Nekomutativní geometrie – jeden z hraničních oborů mezi geometrií a algebrou. Geometrický prostor je zde popisován pomocí funkcí, které tvoří nekomutativní algebru. Základy této teorie položil francouzský matematik Alain Connes koncem 80. let dvacátého století. Nekomutativní geometrie má využití v částicové fyzice v kvantové teorii pole, kvantových teoriích gravitace i v různých pokusech o sjednocenou teorii pole (TOE – Theory Of Everything).
NEMS NEMS – Nanoelektromechanické systémy, zařízení, která integrují elektrické a mechanické funkce na součástce s rozměry v nanometrech. NEMS jsou dalším miniaturizačním krokem navazujícím na tzv. mikroelektromechanické systémy MEMS.
Neodym Neodym – Neodymium, měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, čtvrtý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě speciálních skel a keramiky a slouží také k výrobě mimořádně silných permanentních magnetů. Neodym izoloval rakouský chemik baron Carl Auer von Welsbach v roce 1885.
Neolit Neolit – mladší doba kamenná, pravěké období od 10. tisíciletí př. n. l. do 5. tisíciletí př. n. l. Namísto dosavadního lovu a sběru se stává hlavním zdrojem obživy zemědělství. Typická je výroba keramiky, kamenných nástrojů, stavba domů a výroba oděvů.
Neon Neon – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny. Nevytváří sloučeniny. Neon byl objeven v roce 1898 Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem. Využívá se v osvětlovacích tělesech a světelných indikátorech. Slouží jako náplň do některých typů laserů.
Nepodmíněná bezpečnost Nepodmíněná bezpečnost – znamená vysokou bezpečnost utajení, která není podmíněna žádnými předpoklady na schopnosti a technické možnosti útočníka. Takovou míru bezpečnosti dnes nabízí kvantová kryptografie a Vernamova šifra.
Nepřímo ionizující záření Nepřímo ionizující záření – ionizující záření, které je vyvoláno proudem elektricky neutrálních částic.
Nepřímý ohřev Nepřímý ohřev – Indirect Drive, způsob ohřevu fúzní kapsle při laserových experimentech využívající obecný princip inerciálního udržení (inerciální fúze). Svazky více laserů zde nejsou namířeny přímo na povrch kapsle (kuličku s fúzním palivem), ale jsou namířeny na vnitřní stěnu duté válcové komůrky, v jejímž středu se kapsle nachází. Takovýto druh experimentů se typicky provádí na zařízení National Ignition Facility (NIF), kde do velké sférické experimentální komory vstupují laserové svazky pouze v polárních oblastech, nikoliv rovnoměrně po celém jejím kulovém povrchu.
Neptun Neptun – poslední z obřích planet. Podobně jako ostatní obří planety má prstence, rozsáhlou soustavu měsíců a pásovitou strukturu atmosféry s obřími víry – skvrnami. Neptun je téměř stejně velký jako Uran. Průměrná hvězdná velikost je 7,8^m, a proto nemůže být pozorován okem. Atmosféra má pásovitou strukturu, rotace je diferenciální s průměrnou periodou 19 hodin. Vlastní rotační perioda planety je 16 hodin, atmosféra tedy vzhledem k povrchu rotuje retrográdně. V atmosféře se nachází obří anticyklóny, například Malá a Velká temná skvrna. Atmosféra má zelenomodrou barvu, v horních vrstvách převládá vodík a helium. Modrozelené zabarvení je způsobeno stopami metanu. Rychlosti větru naměřené sondou Voyager 2 přesahují 2 000 km/h. Magnetické pole má dipólový charakter, osa je skloněna 47° vzhledem k rotační ose a posunutá od středu o 0,55 poloměru.
Neptunium Neptunium – první z řady transuranů a pátý prvek z řady aktinoidů. Byl objeven roku 1940 Edwinem McMillanem a Phillipem Abelsonem. Jde o umělý radioaktivní kov, stříbrné barvy. Je pojmenován po planetě Neptun.
Nerelativistický Nerelativistický – jakýkoli děj, ve kterém jsou všechny zúčastněné rychlosti podstatně nižší, než je rychlost šíření elektromagnetického vlnění ve vakuu, tj. přibližně 3×10⁸ m/s.
NERVA NERVA – Nuclear Engine for Rocket Vehicle Application - americký jaderný raketový motor vyvíjený mezi roky 1964-1972.
Nestabilita Kelvinova-Helmholtzova Nestabilita Kelvinova-Helmholtzova – nestabilita tekutiny rozvíjející se na rozhraní dvou prostředí s různou rychlostí (například vítr na vodní hladině). Někdy dochází k vytváření typických vírů či turbulencí. Je pojmenována po anglickém fyzikovi lordu Kelvinovi (1824–1907) a německém fyzikovi Hermannu von Helmholtzovi (1821–1894).
Nestabilita Rayleighova-Taylorova Nestabilita Rayleighova-Taylorova – nestabilita vznikající na rozhraní dvou tekutin s různou hustotou, které se nacházejí v gravitačním poli (řidší tekutina je „pod“ hustší). Malé poruchy se budou zvětšovat, hustší (těžší) tekutina bude klesat do řidší (lehčí) tekutiny a dojde k charakterictickému mísení. V astronomii je ji možno pozorovat při prostupu záření hvězd skrze plynová oblaka. Nestabilita se vyvíjí do podoby Rayleighových-Taylorových prstů, střídajících se hustších a řidších oblastí, ve kterých tekutiny proudí opačným směrem a připomínají prsty. Nestabilitu poprvé popsal lord Rayleigh (1842–1919) a později zobecnil Geoffrey Ingram Taylor (1886–1975).
Nestabilita výměnná Nestabilita výměnná – nestabilita, při níž gradient tlaku způsobí přeskupení látky, které způsobí snížení vnitřní energie tekutiny. Tekutina se tím stane nestabilní.
Neurčitost měření Neurčitost měření – zápisy standardní neurčitosti měření:
4,1257±0,0018
4,1257(18)
4,1257 ^+0,0018_−0,0018
Neuroprotetika Neuroprotetika – obor na pomezí neurovědy a biomedicínského inženýrství, který se zabývá vývojem nervových protéz (neuroptozéz). Tato vědecká a technologická disciplína se zaměřuje především na mozek a rozhraní počítače. Spojuje spíše mozek s počítačem než s daným zařízením, které má nahradit chybějící biologickou funkčnost.
Neurospora crassa Neurospora crassa – červená chlebová plíseň, modelový organismus. E. Tatum a G. W. Beadle na ní prokázali díky mutacím způsobeným rentgenovým zářením, že jeden gen odpovídá jednomu enzymu, za což v roce 1958 dostali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Genom N. crassa je plně sekvenován. Jako modelový organismus je studován v souvislosti s cirkadiálními rytmy, epigenetickou, umlčováním genů, buněčnou polaritou či splýváním buněk.
Neuschwanstein Neuschwanstein – meteorit nalezený v Německu 14. 7. 2003 na základě měření dráhy bolidu pozorovaného dne 6. 4. 2002. Dráhu zachytilo 10 kamer celooblohové sítě, jedna v ČR. Hmotnost bolidu byla přibližně 600 kg, dopadlo cca 25 kg, nalezeno bylo 1,7 kg. Meteorit má přibližně stejnou dráhu jako jiný nalezený meteorit Příbram.
Neutralino Neutralino – nejlehčí supersymetrická částice. Mělo by jít o směs kvantových stavů higsina, zina a fotina (superpartneři Higgsovy částice, Z⁰ a fotonu). Tento nejlehčí superpartner se nemůže samovolně rozpadat a měl by ve vesmíru přetrvat až dodnes. Je nejvážnějším kandidátem na částice temné hmoty.
Neutrální proudy Neutrální proudy – slabá interakce, kterou zprostředkovává nenabitý intermediální boson Z⁰.
Neutrina Neutrina – částice, které nemají elektrický náboj, neinteragují ani silně ani elektromagneticky, a proto látkou většinou procházejí. Spolu s elektrony patří do rodiny tzv. leptonů. Neutrina známe ve třech provedeních – elektronová, mionová a tauonová. Alespoň jedno z neutrin má nenulovou klidovou hmotnost, a proto dochází k tzv. oscilacím neutrin, samovolné přeměně mezi jednotlivými typy.
Neutrino elektronové Neutrino elektronové – částice patřící mezi leptony, vzniká spolu s pozitronem při slabých rozpadech. Jde o částici velmi malé hmotnosti, která interaguje s hmotou jen slabou interakcí, snadno proto hmotou proniká. Jeho existenci předpověděl W. Pauli v roce 1930 na základě analýzy beta rozpadu. Název neutrino mu dal Enrico Fermi po objevu neutronu v roce 1932 (v italštině znamená neutrino malý neutron). Jeho existence byla potvrzena v roce 1956 v jaderné elektrárně Savannah River v Jižní Karolíně (Frederick Reines, Clyde Cowan).
Neutrino mionové Neutrino mionové – doprovází při slabých rozpadech mion (těžký elektron). Má podobné vlastnosti jako neutrino elektronové. Mionové neutrino objevili Leon Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger v roce 1962 na urychlovači v Brookhavenské národní laboratoři (Long Island, USA). Za tento objev obdrželi Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1988.
Neutrino tauonové Neutrino tauonové – doprovází tauon (supertěžký elektron) při slabých procesech. Bylo objeveno v laboratoři Fermilab v roce 1999 v experimentu DONUT (Do Nu Tau). Z objevitelského týmu jmenujme alespoň Phillipa Marvina Yagera a Vittorio Paoloneho.
Neutron Neutron – částice složená ze tří kvarků (ddu) se spinem 1/2, hmotností 1,675×10⁻²⁷ kg (940 MeV) a nulovým elektrickým nábojem. Volné neutrony jsou nestabilní se střední dobou života 886 s (15 minut) a poločasem rozpadu 10 minut. V roce 1930 Walther Bothe a Herbert Becke ostřelovali lehké prvky alfa částicemi a objevili nový druh pronikavého záření. V roce 1932 zjistil James Chadwick, že je toto záření složeno z neutrálních částic přibližné velikosti protonu a objevil tak neutron.
Neutronová aktivační analýza Neutronová aktivační analýza – analytická metoda založená na měření indukované aktivity a její časové změny ve vzorku ozářeném neutrony.
Neutronová hvězda Neutronová hvězda – těleso tvořené degenerovaným neutronovým plynem o hmotnosti menší než přibližně 2,2 až 3 M_S (Tolmanova-Oppenheimerova-Volkoffova mez). Typický průměr neutronové hvězdy je v řádu desítek kilometrů, průměrná hustota 10¹⁷ kg m⁻³ dosahuje hodnot hustoty atomového jádra. Neutronové hvězdy vznikají při gravitačním kolapsu velmi hmotných červených veleobrů, při výbuchu supernovy typu II. Obrovský tlak způsobuje „vtlačení“ elektronů do protonů za vzniku neutronů a neutrin. Neutronové hvězdy byly teoreticky předpovězeny ve 30. letech 20. století.
Neužitečné záření Neužitečné záření – všesměrové záření X vznikající při dopadu elektronového paprsku na terčík, které míří jiným směrem než do štěrbiny kolimátoru vymezující primární svazek.
New Frontiers New Frontiers – Nové hranice, program americké NASA, jehož cílem je výzkum těles Sluneční soustavy. Program využívá středně drahé sondy. Navazuje na přechozí programy Discovery a Explorer. Zatím jde o tři sondy – New Horizons (2006) k trpasličí planetě Pluto, Juno (2011) k Jupiteru a OSIRIS REx (2016) k planetce Bennu.
New Horizons New Horizons – americká sonda, která se vydala na cestu k Plutu v lednu 2006. Sonda byla vynesena raketou Atlas V551. Opuštění Zeměkoule bylo propočteno tak, aby sonda letěla nejprve k Jupiteru, který ji urychlil na cestu k Plutu. Po průletu kolem Pluta a Charónu v červenci 2015 mise pokračuje do oblasti dalších transneptunických těles v Kuiperově pásu.
New Scientist New Scientist – mezinárodní vědecký časopis věnující se pokrokům ve vědě a technologiích. Založen byl v roce 1956, dnes vychází ve třech mutacích – britské, americké a australské. Zveřejňované články neprocházejí oponentním procesem.
Newtonovo ohnisko Newtonovo ohnisko – paprsky jsou po odrazu od hlavního parabolického zrcadla vedeny na sekundární rovinné zrcátko skloněné pod úhlem 45°, kde se odráží kolmo na osu dalekohledu (do boku) do tzv. Newtonova ohniska.
Newtonův důkaz Newtonův důkaz –
Stojím na čtverci o ploše jeden metr čtvereční.
To znamená, že jsem Newton na metr čtvereční.
Teď nejsem Newton, ale Pascal!
NICER NICER – Neutron star Interior Composition ExploreR. Zařízení pro sledování hvězdných rentgenových zdrojů, především pulzarů. Je vyzbrojeno šestapadesáti rentgenovými detektory. Přístroj je připevněn na mezinárodní kosmické stanici ISS.
NICMOS NICMOS – Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer, infračervená kamera na HST pro blízké IR chlazená na 77 K pomocí Dewarovy nádoby se 114 kg kapalného dusíku. Instalována byla v roce 1997 při druhé servisní misi, při třetí misi byl znovu vychlazen chladící systém kamery.
NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer) NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer) – infračervená kamera pro blízké IR chlazená na 77 K pomocí Dewarovy nádoby se 114 kg kapalného dusíku. Instalována byla v roce 1997 při druhé servisní misi, při třrtí misi byl znovu vychlazen chladící systém kamery.
NIF NIF – National Ignition Facility, v současné době (2022) největší laserový systém, který se nachází v Lawrencově národní laboratoři v Livermoru (LLNL), v americké Kalifornii. Jedná se o zařízení, které bylo vybudováno v letech 1997 až 2009 pro výzkum termojaderné fúze pomocí takzvaného inerciálního udržení. Svého času byl NIF největší, míněno v objemu získaných financí, vědecký projekt v USA. Skládá se ze 192 laserových svazků o celkové energii 1,9 MJ (optické, na třetí harmonické), experimentální komory o průměru 10 m s mnoha diagnostickými přístroji (více než 120) a podpůrnými subsystémy (například ~400 MJ kondenzátorová baterie pro zesilovače laserů).
Nihonium Nihonium – transuran s protonovým číslem 113 připravený v roce 2004 v ruské Dubně a americké Lawrencově národní laboratoři v Berkeley. Vzniká při alfa rozpadu moscovia. Téhož roku potvrdili existenci prvku v japonském pracovišti RIKEN. Nihon v japonštině znamená „země vycházejícího Slunce“.
Nikl Nikl – Niccolum, bílý, feromagnetický, kujný a tažný kov. Vyznačuje se vysokou elektrickou vodivostí. Slouží jako součást různých slitin a k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. Předměty ze slitin niklu se podařilo nalézt v Číně a jejich stáří je více než 2 000 let. Nikl byl objeven roku 1751 německým chemikem baronem Axelem Frederikem Cronstedtem.
Niob Niob – Niobium, přechodový kovový prvek, který nachází využití v elektronice a metalurgii při výrobě speciálních slitin. Při teplotách nižších než 9,26 K a magnetických polích pod 410 mT je supravodivý. Niob byl objeven roku 1801 Charlesem Hatchttem v minerálu kolumbitu a byl pojmenován podle Niobe, dcery bájného krále Tantala.
NIST NIST – National Institute of Standards and Technology, Americký Národní úřad standardů a technologie. Založen byl v roce 1901. Jeho laboratoře se nacházejí v Boulderu (Colorado) a v Gaithersburgu (Maryland).
Nitrid galia Nitrid galia – GaN. Nitrid galia je polovodič s krystalografickou strukturou podobnou wurtzitu. Může být vytvořen na substrátu z monokrystalu oxidu hlinitého (Al₂O₃, safír) nebo na karbidu křemíku (SiC). Dopování křemíkem vede na polovodič typu N a dopování hořčíkem na polovodič typu P. Dopování zasahuje do procesu růstu krystalu, čímž krystaly GaN křehnou a vznikají v nich zlomy. Právě tyto vady krystalů vedou k dobré elektronové vodivosti GaN. Šířka zakázaného pásu je 3,4 eV, což odpovídá vlnové délce v ultrafialové oblasti.
Nízkofrekvenční komplex vln Nízkofrekvenční komplex vln – především jde o magnetoakustické vlny, jakousi obdobu zvuku v plazmatu. Vlny jsou anizotropní, což je způsobeno přítomností magnetického pole. Každá vlnoplocha je trojitá, je tvořena tzv. rychlou (F), pomalou (S) a Alfvénovou (A) vlnou.
NLGS NLGS – Národní laboratoř Gran Sasso, byla vybudována ve střední Itálii na bocích tunelu, který spojuje města Teramo a L'Aquilla. Nachází se 1 400 metrů pod horou Gran Sasso a tvoří ji tři haly, každá o délce 100 metrů a výšce necelých 30 metrů. Je zde umístěno přibližně 20 funkčních experimentů. Celková plocha laboratoří, které byly otevřeny v roce 1987, je 17 300 m². Laboratoře patří pod Národní ústav jaderné fyziky INFN (Instituto Nazionale di Fizica Nucleare). V podzemí jsou především detektory neutrin různého původu, kosmického záření a temné hmoty.
NMR (nukleární magnetická rezonance) NMR (nukleární magnetická rezonance) – magnetická spinová rezonance na spinech neutronů a protonů atomových jader. Rezonanční frekvence je úměrná vnějšímu magnetickému poli s koeficientem úměrnosti 0,76 kHz/T.
NMSSM NMSSM – Next to Minimal Supersymmetric Standard Model, jedna z variant supersymetrického (SUSY) rozšíření standardního modelu elementárních částic.
No hair No hair – teorém, který říká, že každou černou díru lze popsat pouze třemi parametry – hmotností, momentem hybnosti a elektrickým nábojem. Žádné jiné vlastnosti látky padající do černé díry se nezachovají. Tuto zásadní vlastnost parafrázoval izraelský fyzik Jacob Beckenstein slovy „Black holes have no hair“, což dalo tomuto teorému jméno, které začal jako první používat John Archibald Wheeler.
NOAA NOAA – National Oceanic and Atmospheric Administration. Americká federální organizace pro sledování oceánů a atmosféry. Její kořeny sahají až do roku 1807. Dnes má za úkol nejenom sledování počasí a klimatických změn, ale i výzkum kosmického počasí, vztahu Země a Slunce a výzkum oceánů. K tomu využívá NOAA velké množství družic.
NOAO NOAO – National Optical Astronomy Observatory, Národní optická astronomická observatoř. Od roku 1982 sdružuje několik astronomických observatoří pod jediným vedením. Zejména jde o Kitt Peak National Observatory (Arizona), Cerro Tololo Inter-American Observatory (Chile) a National Solar Observatory (Arizona, Nové Mexiko).
Nobelium Nobelium – čtrnáctý člen řady aktinoidů, desátý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela, objevitele dynamitu. Nobelium bylo poprvé připraveno v roce 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley. Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjørn Sikkeland.
Nobelova cena Nobelova cena – je udílena švédskou Královskou akademií věd jednou ročně v pěti kategoriích: za fyziku, chemii, fyziologii a medicínu, literaturu a za úsilí o mír. Cena je hrazena z Nobelovy nadace, kterou založil Alfréd Nobel, vynálezce dynamitu, v roce 1895. První cena za fyziku byla udělena v roce 1901 Wilhelmu Roentgenovi za objev rentgenového záření. Hodnota Nobelovy ceny se mění, v roce 2021 činí 10 milionů švédských korun, tj. 25 milionů českých korun. Uděluje se vždy 10. prosince při výročí smrti Alfreda Nobela.
NODO NODO – NASA Orbital Debris Observatory, dalekohled NASA s třímetrovým zrcadlem tvořeným rotující rtutí. Byl postaven v Novém Mexiku v nadmořské výšce 2 772 m. Činnost dalekohledu byla ukončena v roce 2002.
Northrop Grumman Northrop Grumman – nadnárodní společnost se sídlem v americkém Los Angeles, jejímž hlavním cílem je prodej zbraňových systémů, námořních plavidel a letecké a raketové techniky. Společnost byla založena v roce 1939 americkým leteckým návrhářem Jackem Northropem. Společnost vyvinula lunární modul, který v roce 1969 přistál na Měsíci, podílela se na výrobě vesmírného dalekohledu Jamese Webba, provozuje rakety Antares a vyvíjí novou nosnou raketu OmegA.
NOT NOT – Nordic Optical Telescope. Dalekohled spravovaný společností NOT Scientific Association (NOTSA), založenou v roce 1984. Dalekohled je umístěn na ostrově La Palma na Kanarských ostrovech. Má altazimutální montáž, hmotnost 43 tun, průměr primárního zrcadla 2,56 m ohniskovou vzdálenost 5,12 m a průměr sekundárního zrcadla 0,51 m. Dalekohled byl uveden do provozu v roce 1988.
Nova Nova – hvězda malé svítivosti, která prudce zvýší jas během několika hodin či dnů až o 4 řády. Důvodem je překotná termonukleární reakce na povrchu způsobená materiálem bohatým na vodík, který přetéká z průvodce. Svítivost v průběhu několika měsíců klesá na původní hodnotu. Zbytky odhozené obálky se nazývají planetární mlhoviny. Po explozi novy zůstává na původním místě podstatná část hvězdy. Rekurentní novou nazýváme hvězdu, jejíž záblesky se nepravidelně opakují v průběhu řádově desítek let.
NPL NPL – National Physics Laboratory, Národní fyzikální laboratoř ve Velké Británii. Zabývá se zejména měřícími standardy. Založena byla v roce 1900 a proslula zejména vyrobením prvních atomových hodin na světě.
NRAO NRAO – National Radio Astronomy Observatory, staví a spravuje největší radioteleskopy současnosti. Pod správu NRAO patří radioteleskop v Green Bank, sítě VLA a VLBA a spolu s Evropskou jižní observatoří staví radioteleskopickou síť ALMA.
NRC NRC – National Research Council, Národní výzkumná rada. Součást Národní akademie věd USA, založena byla v roce 1916. Hlavním cílem je určování základních směrů vědeckého výzkumu a vydávání doporučení vládě USA.
NSF NSF – National Science Foundation. Nezávislá nadace vytvořená americkým kongresem v roce 1950. Jejím základním cílem je podpora vědy za účelem zlepšení prosperity, blaha a zdraví národa. Roční rozpočet je 5,5 miliardy USD.
NSLS (National Synchrotron Light Source) NSLS (National Synchrotron Light Source) – synchrotron v Brookhavenské národní laboratoři s dvěma prstenci. Urychlené elektrony produkují v jednom prstenci RTG záření a ve druhém UV záření. Ohyb záření na atomech vzorků se využívá k určení prostorového upořádání atomů v látce.
Nukleáza Nukleáza – enzym, který hydrolyzuje fosfodiesterovou vazbu nukleových kyselin (DNA, RNA), a tím je rozkládá.
Nukleon Nukleon – společný název pro částice jádra (protony a neutrony). Jde o baryony složené z kvarků „u“ a „d“.
Nukleonové číslo A Nukleonové číslo A – udává počet nukleonů (neutronů a protonů) v atomovém jádře prvku.
Nukleosidy Nukleosidy – glykosidy ribózy (ribonukleosidy) nebo deoxyribózy (deoxyribonukleotidy), na něž jsou N-glykosidovou vazbou navázány nukleové báze dusíkem v heterocyklu.
Nukleosyntéza Nukleosyntéza – proces vzniku těžších prvků. Zahrnuje jak fúzní procesy (pro lehká jádra), tak jaderné reakce, především záchyt neutronu následovaný beta rozpadem či fotodezintegraci.
Nukleotidy Nukleotidy – fosforylované nukleosidy, na pátý uhlík sacharidové složky je navázán jeden nebo více zbytků kyseliny fosforečné. Sacharidovou složku tvoří buď ribóza (ribonukleotidy) nebo deoxyribóza (deoxyribonukleotidy). Tvoří monomery nukleových kyselin, dále vstupují (přímo nebo ve formě derivátů) do enzymatických reakcí, přenosu energie a informace. Genetická informace je kódována posloupností nukleotidů.
Nukleové báze Nukleové báze – báze nukleových kyselin, heterocyklické struktury nesoucí informaci v nukleových kyselinách. Vedle nukleových kyselin jsou součástí sloučenin hrajících důležitou roli v enzymatických reakcích a přenosu energie a informace v buňce. Dělí se na purinové a pyrimidinové báze. Vedle pěti majoritních bázi adeninu (A), guaninu (G), thyminu (T), cytosinu (C) a uracilu (U) existuje řada minoritních bází.
Nukleové kyseliny Nukleové kyseliny – makromolekuly zajišťující v živé buňce ukládaní, přenos a zpracování genetické informace, jsou lineární orientované polymery tvořené nukleotidy. Informační obsah nukleotidů nesou heterocyklické dusíkaté báze odvozené buď od purinu, nebo od pyrimidinu. V ribonukleotidech, vytvářejících ribonukleovou kyselinu (RNA) jsou purinové báze adenin (A) a guanin (G) a pyrimidinové báze cytosin (C) a uracil (U) navázány v místě uhlíku 1’ na ribóza 5-fostát. V deoxyribonukleotidech, vytvářejících deoxyribonukleovou kyselinu (DNA) je na uhlíku 2’ nahrazena hydroxylová skupina vodíkem. DNA využívá purinové báze A a G, avšak pyrimidinové báze cytosin (C) a thymin (T).
Nuklidy Nuklidy – druhy atomových jader, určené počtem protonů a neutronů. Významem odpovídají izotopům chemických prvků.
Numerická apertúra (NA) Numerická apertúra (NA) – vyjadruje účinnú svetelnosť objektívu ako NA = n·sin α, kde n je index lomu prostredia pred objektívom a α vyjadruje polovicu vrcholového uhlu kuže¾a lúčov vstupujúcich do objektívu. Numerická apertúra je k¾účová pre rozlišovaciu schopnosť X optických prístrojov, ktorá je pod¾a Rayleighova kritéria X = 0,61·λ/NA, kde X je minimálna rozlíšite¾ná vzdialenosť dvoch bodov a λ je vlnová dåžka použitého svetla.
Nutace Nutace – periodické kolísání zemské osy s nejvýraznější periodou 18,61 roků, které se kombinuje s precesním pohybem. Příčinou jsou periodické změny gravitačních účinků Měsíce na rotující zemský elipsoid. Tyto změny jsou natolik krátkodobé, že na rozdíl od precese neovlivňují zemské podnebí. Nutace byla objevena Bradleym v 18. století.
NW FET NW FET – NanoWire Field-Effect Transistor, unipolární tranzistor, tranzistor řízený polem, založený na nanovodičích. Řídící elektroda, hradlo, je realizována pomocí nanovodiče.
O-C diagram O-C diagram – diagram konstruovaný pro zákrytové proměnné hvězdy nebo pro tranzitující exoplanety. Na vodorovné ose je čas, na svislou osu se vynáší pro každou událost (tranzit, zákryt) rozdíl skutečného času pozorování (O – Observed) a předpovězeného času události z modelu (C – Computed).
Občanský soumrak Občanský soumrak – okamžik, kdy se střed Slunce dostane 6° pod obzor.
Obecná relativita Obecná relativita – teorie gravitace publikovaná Albertem Einsteinem v roce 1915. Její základní myšlenkou je tvrzení, že každé těleso svou přítomností zakřivuje prostor a čas ve svém okolí. Ostatní tělesa se v tomto pokřiveném světě pohybují po nejrovnějších možných drahách, tzv. geodetikách.
OBI OBI – On-Board Imaging, snímkování prováděné vestavěným kilovoltážním RTG zařízením, které využívá klasickou radiodiagnostickou rentgenku a maticový detektor (flat panel) citlivý na kilovoltové záření.
Obor UV Obor UV – elektromagnetické záření v oboru vlnových délek 1 nm až 380 nm. Tento obor dále dělíme na extremální UV (XUV neboli EUV, 1 nm až 31 nm), daleké UV (FUV neboli VUV, 30 nm až 200 nm) a blízké UV (UV, 200 nm až 380 nm). Blízké UV je pak možné dále dělit na UVA, UVB a UVC.
Obří magnetorezistence Obří magnetorezistence – ovlivnění elektrického odporu látky interakcí spinu elektronu s magnetizací materiálu. Je-li materiál nanesen v několika nanovrstvách, může měnící se magnetizace některé z vrstev podstatnou měrou ovlivnit elektrický proud protékaný obvodem. Toho lze využít například ke čtení informace zapsané na harddisku. První čtecí hlava založená na tomto principu byla vyrobena v roce 1997.
Obyvatelná zóna Obyvatelná zóna – oblast vzdálenosti od mateřské hvězdy, ve které se může nacházet život. Planety se musí nacházet ve správné vzdálenosti od mateřské hvězdy – nesmí být příliš horké ani příliš studené. Tyto podmínky závisí především na velikosti a teplotě hvězdy; rozmezí vhodně klesajících teplot se vzrůstající vzdáleností pak vymezuje obyvatelnou zónu v okolí hvězdy.
Oceán bouří Oceán bouří – Oceanus Procellarum, největší z měsíčních moří, největší útvar na přivrácené straně Měsíce.
Oční čočka Oční čočka – průhledná bikonvexní (ve tvaru čočky) struktura v oku, která spolu s rohovkou láme světlo tak, aby mohlo být zaměřeno na sítnici.
OCS OCS – Operational Control System, kontrolní (pozemní) segment GPS. Je tvořen Hlavním řídícím střediskem, pěti monitorovacími a čtyřmi vysílacími stanicemi.
Odin Odin – švédská družice z roku 2001. Vznikla ve spolupráci s Finskem, Kanadou a Francií. Družice pojmenovaná po severském bohu Ódinovi je určena především ke sledování ozónu v zemské atmosféře a výzkumu globálního oteplování. Provádí ale i astronomický výzkum složení hvězdných porodnic. V roce 2007 byl ohlášen dále nepotvrzený objev molekulárního kyslíku v mezihvězdném prostředí.
Odometrie Odometrie – proces, který popisuje transformaci dat poskytnutých enkodéry na změnu pozice a orientace robota. Vlastní slovo odometrie je složeno ze dvou řeckých slov odós (cestovat, cesta) a metron (měřit), což napovídá, že se této problematice dostává pozornosti již nějakou dobu.
Odraz od ionosféry Odraz od ionosféry – v případě, že má elektromagnetické vlnění vyšší frekvenci než plazmovou, ionosférou prochází. Pokud je jeho frekvence nižší, elektromagnetická vlna rozkmitá ionosférické elektrony a kmitající elektrony vytvoří novou vlnu, která může postupovat i směrem k zemi. Výsledkem je tzv. úplný odraz (totální reflexe) na elektronové vrstvě. Podmínky pro úplný odraz konkrétní vlnové délky závisejí na úhlu dopadu a hodnotě plazmové frekvence, která roste s koncentrací elektronů a určuje index lomu prostředí.
Odrazivost Odrazivost – reflektivita, součinitel odrazu neboli intenzitní koeficient odrazivosti je vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity odraženého záření k intenzitě záření dopadajícího.
Oersted Oersted – malá dánská družice o hmotnosti 60 kg určená k přesnému měření magnetického pole Země. Je od roku 1999 na nízké oběžné dráze (téměř synchronní s pohybem Slunce) ve výšce 500 kilometrů. Tento kosmický veterán je i dnes stále funkční (2019). Pojmenovaná je podle dánského fyzika Hanse Christiana Ørsteda, který se zabýval výzkumem účinků magnetického pole. Družici vyrobila společnost Computer Resources International.
OFET OFET – Organic Field-Effect Transistor, tranzistor řízený elektrickým polem, který využívá organický polovodič. Technologie přípravy jsou různé, často jde o organickou vrstvu nanesenou na podklad. OFET tranzistory se využívají v biologicky odbouratelné elektronice.
Oganesson Oganesson – chemická značka Og, transuran s protonovým číslem 118. Prvek je pojmenován na počest ruského jaderného vědce Jurije Colakoviče Oganesjana. Objeven byl v letech 1999 až 2006 na více pracovištích.
Ohmův zákon Ohmův zákon – lineární závislost mezi tekoucím proudem a přiloženým napětím. V případě kontinua jde o lineární závislost mezi proudovou hustotou a elektrickým polem. Konstanta úměrnosti se nazývá diferenciální vodivost. Zákon odvodil německý fyzik George Simon Ohm v roce 1827.
Ohybová mřížka Ohybová mřížka – soustava paralelních vrypů na odrazném nebo propustném podkladu. Světlo z jednotlivých vrypů vzájemně interferuje a ohýbá se. Výsledkem je odraz nebo průchod světla jen v určitých směrech, které se nazývají spektrální řády. Tyto směry jsou závislé na vlnové délvce světla a proto se ve směru daného řádu zobrazí spektrum použitého světla.
OK OK – vzdálenost Ohnisko – Kůže. V rentgenové terapii a diagnostice udává vzdálenost mezi ohniskem rentgenky a povrchem těla pacienta.
Okrajové podmínky Okrajové podmínky – podmínky zajišťující jednoznačnost řešení parciálních diferenciálních rovnic. Dirichletovy podmínky předepisují hodnotu hledané funkce na hranici výpočetní oblasti. Neumannovy podmínky předepisují hodnotu první derivace hledané funkce na hranici výpočetní oblasti.
Okulter Okulter – objekt, přírodní nebo umělý, který blokuje chod světla z jiného objektu k pozorovateli. Měsíc je například okulterem během zatmění Slunce.
OLED OLED – Organic Light-Emitting Diode, svítívá dioda LED, v níž je jako svítící elektroluminiscenční látka použita tenká vrstva organické sloučeniny, která při průchodu elektrického proudu emituje světlo. Tato polovodičová vrstva je umístěna mezi dvě elektrody, z nichž je alespoň jedna průhledná. Technologie pochází z roku 1987, kdy jí vyvinula firma Eastman Kodak. Nyní se tyto displeje používají především v mobilních telefonech nebo MP3 přehrávačích.
Oligonukleotid Oligonukleotid – krátký úsek nukleové kyseliny, tvořený sekvencí zhruba 20 základních stavebních kamenů nukleových kyselin – nukleotidů. Nukleotidy jsou samy tvořeny sacharidovou složkou, zbytkem kyseliny fosforečné a strukturou nesoucí informaci – heterocyklickou dusíkatou bází.
Olivín Olivín – žlutozelený až olivově zelený minerál (Mg,Fe)₂[SiO₄], krystaluje v kosočtverečné soustavě. Index lomu 1,65 až 1,69, hustota 3,3 g/cm³. Podíl hořčíku a železa je proměnlivý v závislosti na podmínkách při jeho vzniku. Na zemi vzniká krystalizací z magmatu s nízkým obsahem křemíku.
Olovo Olovo – Plumbum, těžký toxický kov, který je znám lidstvu již od starověku. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Je součástí barviva – olovnaté běloby, žlutý chroman olovnatý je známý jako chromová žluť. Zvyšuje oktanové číslo paliva. Velmi čistý PbS je citlivým detektorem infračerveného záření a využívá se při výrobě fotografických expozimetrů a fotočlánků.
Omega efekt Omega efekt – jev, při kterém rotující těleso (například Slunce) přeměňuje dipólovou složku magnetického pole na azimutální. Magnetické pole je je zamrzlé do plazmatu tělesa a otáčí se s ním. Pokud má těleso diferenciální rotaci, magnetické siločáry jsou v místech, kde je rotační rychlost vyšší, vytahovány v azimutálním směru. Tím vzniká azimutální složka pole.
Ommatidium Ommatidium – základní stavební kámen složeného (fasetového) oka. Vyhlíží jako trubička zakončená světločivnou skvrnou. Fasetové oko se skládá z několika tisíc ommatidií, každé je natočené poněkud jiným směrem a dohromady vytvářejí mozaikový obraz.
ONERA ONERA – Office National d'Etudes et de Recherches Aérospatiales, francouzské výzkumné středisko pro lety do atmosféry a vesmíru. Středisko bylo v roce 1946 přebudováno z institutu, v němž se původně vyvíjely vojenské balóny. V současnosti je v ONERA největší aerodynamický tunel v Evropě a vyvíjejí se zde komponenty pro vesmírné lety. ONERA je na osmi místech a má 2 000 zaměstnanců, z toho 1 500 vědců.
Oortův oblak Oortův oblak – také Oortovo-Öpikovo mračno. Jedná se o jakousi zásobárnu kometárních jader, která se nachází ve vzdálenosti zhruba 20 000 až 100 000 astronomických jednotek od Slunce. Obsahuje velké množství nepravidelných těles s drahami o sklonech v rozmezí 0 až 90°. Jedná se většinou o slepence zmrzlých plynů, vodního ledu a úlomků hornin, které se dostávají do blízkosti Slunce vlivem gravitačních poruch. Jejich počet se odhaduje na jeden bilión při celkové hmotnosti do 10 Zemí. také Oortovo-Öpikovo mračno. Jedná se o jakousi zásobárnu kometárních jader, která se nachází ve vzdálenosti zhruba 20 000÷100 000 AU od Slunce. Obsahuje velké množství nepravidelných těles s drahami o sklonech v rozmezí 0°÷90°. Jedná se většinou o slepence zmrzlých plynů, vodního ledu a úlomků hornin, které se dostávají do blízkosti Slunce vlivem gravitačních poruch. Jejich počet se odhaduje na jeden bilión při celkové hmotnosti do 10 M_Z.
OPDRO OPDRO – osoba s přímým dohledem nad radiační ochranou, radiační pracovník, který je držitelem zvláštní odborné způsobilosti dle zákona 263/2015 Sb (tzv. atomový zákon) a trvale dohlíží nad radiačními činnostmi na pracovišti držitele povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření (ZIZ), provádí pravidelná školení radiačních pracovníků apod.
OPERA OPERA – zařízení, kde se zpívá a tančí jako o život.
Operátor Operátor – je zobrazení nad lineárním vektorovým prostorem. Lineární operátory jednoznačně odpovídají maticím. V kvantové mechanice popisuje operátor nad Hilbertovým prostorem změnu stavu systému.
Opozice Opozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce.
Optická denzita Optická denzita – OD, dekadický logaritmus podílu intenzity dopadajícího a prošlého světelného záření.
Optická hustota Optická hustota – dekadický logaritmus podílu intenzity dopadajícího a prošlého světelného záření.
Optická mříž Optická mříž – pravidelně se střídající minima a maxima elektrického potenciálu, jež vznikla interferencí dvou nebo více laserových svazků.
Optická pinzeta Optická pinzeta – laserové zařízení pro manipulaci s průsvitnými mikroskopickými objekty. Fokusovaný laserový paprsek vytváří optickou past, ve které lze objekt držet jako v pinzetě. Posunováním paprsku se přemísťuje i vybraný objekt. Laserový paprsek vytváří malou sílu (obvykle v řádu piconewtonů), v závislosti na relativním indexu lomu mezi částicemi a okolním médiem. K optické levitaci dochází tehdy, pokud síla světla překoná gravitační sílu. Zachycené částice mají obvykle velikost mikronů nebo menší.
Optický mikroskop Optický mikroskop – zařízení ke sledování drobných předmětů v optickém oboru za pomoci soustavy čoček. Vynalezen byl v roce 1590 H. Janssenem a jeho synem Z. Janssenem v Holandsku.
Optoelektronika Optoelektronika – bouřlivě se rozvíjející odvětví, které se zabývá interakcí světla a elektronických součástek. Na straně jedné mohou součástky světlo emitovat (například LED, OLED), na straně druhé ho mohou zpracovávat (různé senzory, například fotodiody, fototranzistory, CCD).
Orbital Orbital – oblast v atomárním či molekulárním obalu, kde se vyskytuje elektron. Pravděpodobnost výskytu elektronu v orbitalu je rovna druhé mocnině velikosti komplexní vlnové funkce.
Ordovik Ordovik – období prvohor v rozmezí od 490 do 435 milionů let před současností. Naše území leželo na okraji obrovského kontinentu Gondwana na jižní polokouli. Ordovik je považován za jedno z nejchladnějších období v historii naší Země. Mezi živými organismy došlo k velkým změnám, řada dřívějších druhů vymizela a místo nich nastoupily nové.
Orfit Orfit – speciální polymer, který při teplotě nad 50 °C změkne a dá se snadno tvarovat. Při teplotě pod 40 °C opět ztuhne a získá pevnost srovnatelnou například se silonem. Speciální orfitové mřížky se používají jako fixační pomůcky v radioterapii. Tvarují se na míru konkrétnímu pacientovi a slouží k pevnému upínání různých částí těla na simulátoru a později na ozařovacím stole lineárního urychlovače. Například orfitový pelvicast slouží k fixaci pánve při ozařování prostaty nebo orfitová obličejová maska pro fixaci hlavy při radioterapii mozku.
Organická sloučenina Organická sloučenina – chemicky čistá látka, jejíž molekuly obsahují vždy jeden nebo více atomů uhlíku. Obsahuje i další atomy, především vodík, kyslík, dusík, síru. Mezi organické sloučeniny se nepočítají jednoduché oxidy uhlíku.
Organické solární články Organické solární články – hybridní organické solární články, které obsahují jako polovodič anorganické mezostrukturované oxidy (jako je například TiO₂) a komplexní organokovové barvivo absorbující světlo (například perovskity).
Ortovoda Ortovoda – forma vody, jejíž molekuly obsahují atomy vodíku se shodně orientovanými spiny.
Oscilace neutrin Oscilace neutrin – kvantový jev, při němž se mění koeficienty superpozice hmotových stavů neutrin, takže za letu vnímáme daný objekt jakoby se měnil z elektronového neutrina na mionové a poté na tauonové. Tyto oscilace neutrin mohou nastat jen tehdy, pokud jsou alespoň některé hmotové stavy nenulové. Oscilace atmosférických neutrin byly objeveny v japonském detektoru SuperKamiokande v roce 1998, oscilace slunečních neutriny byly nalezeny o rok později v Sudburské neutrinové observatoři v Kanadě.
Oscilátor Oscilátor – Systém vykazující periodické nebo kvaziperiodické chování. Děje se tak zpravidla v okolí minima potenciální energie.
Osévání oblaků Osévání oblaků – způsob vytvoření umělého deště nebo sněhu, který byl v minulosti používán k ovlivnění množství srážek. Letadla se uměle pokoušela přinutit mraky k dešti nebo sněhu „rozséváním“ chemických látek – například jodidu stříbrného. Podchlazené kapičky v oblacích zkondenzovaly a změnily se ve sníh, který spadl nebo se přeměnil v déšť. Nový výzkum ukazuje, že letadla sama o sobě toto dokáží za určitých podmínek bez použití chemických prostředků.
Osmium Osmium – drahý kov modro-šedé barvy. Osmium bylo objeveno roku 1804. Ušlechtilý, značně tvrdý a křehký kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Patří spolu s iridiem a platinou do tzv. triády těžkých platinových kovů. Společně s iridiem je prvkem s největší známou hustotou. V přírodě doprovází v rudách platinové kovy, hlavní naleziště jsou na Urale a v Americe.
OSO OSO – Onsala Space Observatory, švédská národní radioastronomická observatoř umístěná 45 kilometrů jižně od Gothenburgu v Onsale. Vlastní dva radioteleskopy pracující na milimetrových a centimetrových vlnách. Observatoř byla založena v roce 1949.
OSU OSU – Oregonská státní univerzita, výzkumná univerzita ve Spojených státech, která byla zalořena v roce 1868. Od založení univerzity ji vystudovalo přes 200 000 studentů, kteří získali tituly v dvoustech udělovaných oborech. Na univerzitě studuje 25 000 studentů a je zde zaměstnáno 3 000 akademických pracovníků.
Otazník Otazník – klikyhák za větou.
Otevřená hvězdokupa Otevřená hvězdokupa – fyzikálně příbuzná skupina hvězd, která drží pohromadě gravitační přitažlivostí a má společný původ. Většina hvězd se vytvořila ze stejné mlhoviny, a tak mají podobné počáteční chemické složení. Otevřená hvězdokupa může mít desítky až desítky tisíc jedinců. Na rozdíl od kulové hvězdokupy zpravidla nevykazuje otevřená hvězdokupa kulové prostorové uspořádání.
Ovitrap Ovitrap – past, která se skládá z tmavé nádoby obsahující vodu a substrát, kde komáři mohou snášet vejce. Vejce poté padají okénkem do vody, kde se líhnou larvy a vyvinou se z nich kukly. Když se objeví dospělí komáři, jsou uvězněni pod okénkem a nemohou z ovitrapu uniknout.
OWL OWL – OverWhelmingly Large.  Projekt segmentového dalekohledu o průměru zrcadla 100 metrů. Má být umístěn v Atacamské poušti.
Oxid Oxid – dříve označovaný jako kysličník, je sloučenina kyslíku s méně elektronegativními prvky. Oxidy vznikají oxidací (hořením) za přítomnosti kyslíku ze vzduchu nebo jiných přítomných chemických látek.
OZI pravidlo OZI pravidlo – vysvětluje, proč se některé kanály rozpadu částic objevují méně často, než by se dalo očekávat. Pravidlo říká, že když je možné Feynmanův diagram rozdělit odstraněním linek gluonů na alespoň dvě části, pak je tento fyzikální kanál potlačen. Pravidlo OZI je důsledkem vlastností kvantové chromodynamiky. Je pojmenované podle jeho tvůrců (Susumu Okubo, George Zweig a Jugoro Iizuka), kteří ho nezávisle navrhli v šedesátých letech 20. století.
P invariance P invariance – symetrie vzhledem k záměně levého a pravého směru. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vytvořený podle zrcadlového obrazu choval shodně s původním přístrojem. Z této symetrie plyne existence zachovávající se veličiny, kterou nazýváme parita (odsud písmenko P, paritní symetrie). Pokud by symetrie platila, parita by se zachovávala. Narušení levopravé symetrie prokázala čínská fyzička C. S. Wu z Kolumbijské univerzity v roce 1957 v experimentu s rozpadem kobaltu 60.
P symetrie P symetrie – symetrie vzhledem k záměně levého a pravého směru. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vytvořený podle zrcadlového obrazu choval shodně s původním přístrojem. Z této symetrie plyne existence zachovávající se veličiny, kterou nazýváme parita (odsud písmenko P, paritní symetrie). Pokud by symetrie platila, parita by se zachovávala. Narušení levopravé symetrie prokázala čínská fyzička C. S. Wu z Kolumbijské univerzity v roce 1957 v experimentu s rozpadem kobaltu 60.
P versus NP P versus NP – zatím nevyřešená otázka z výpočetní techniky. Představme si, že jsme nějak uhodli řešení problému a počítač dokáže polynomiálním algoritmem ověřit, že jde o řešení. Existuje také polynomiální algoritmus, kterým počítač toto řešení sám nalezne? Problém byl zformulován v roce 1971 a řešení není dodnes známo. P třída: polynomiální ověření, polynomiální řešení. NP třída: polynomiální ověření, nepolynomiální řešení. Platí P = NP? Tj. existuje i pro NP úlohy polynomiální algoritmus řešení?
P vlny P vlny – primární seismické vlny, které se šíří vlastním tělesem planety. Jedná se o podélné vlny zhuštění a zředění v pevném nebo kapalném prostředí, někdy tento typ vln označujeme jako kompresní vlny. Písmeno P pochází z anglického slova Primary.
p-adická čísla p-adická čísla – běžným rozšířením racionálních jsou reálná čísla, resp. komplexní čísla. Ovšem p-adická čísla rozšiřují pro každé prvočíslo prostor prostřednictvím alternativního uchopení absolutní hodnoty – alternativně definuje pojem metriky, což je zobecnění pojmu vzdálenost.
p-i-n p-i-n – z anglické zkratky positive-intrinsic-negative. Polovodičová struktura tvořená p typem polovodiče, vlastním polovodičem a n typem polovodiče.
p-proces p-proces – termín původně označující záchyt protonu. Proces ale relevantně probíhá jen u lehkých jader, kde je elektrostatická bariéra poměrně slabá. V případě těžkých prvků je však tento proces už velmi nepravděpodobný. V současné době se označení p-proces používá i pro fotodezintegraci produktů syntézy, nejčastěji uvažujeme (γ,n) reakci, tedy excitaci neutronu pryč z jádra záchytem fotonu o vysoké energii. Název p-proces zde používáme z toho důvodu, že podobně jako u záchytu protonu i zde vznikají prvky s přebytkem protonů.
PAH PAH – polycyklické aromatické uhlovodíky jsou sloučeniny, které obsahují minimálně dvě benzenová jádra (rovinné uzavřené struktury C₆H₆). Tyto uhlovodíky vznikají zejména při nedokonalém spalování. Většina těchto látek je karcinogenní.
Paládium Paládium – drahý kov šedivě bílé barvy. Ve skupině drahých kovů se vyznačuje největší reaktivitou. Nalezá uplatnění především při výrobě průmyslových katalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití. Paladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston.
Palindrom Palindrom – slovo, věta, číslo, melodie, kód, obecně posloupnost symbolů, která dává při čtení zleva doprava i zprava doleva stejný význam. Příkladem může být slovo „nezařazen“ či věta: „Ale jak ta Katka jela.“ Nejpoužívanějším palindromem, nikoli však pro palindrom samotný, bude asi věta: „Je blbej.“ Nejpodlejším palindromem je slůvko „TAHAT“ vyvedené velkými písmeny na průhledných dveřích. V genetice se palindromovou sekvencí rozumí dvě komplementární domény umístěné na jediném řetězci. Na rozdíl od palindromu v původním smyslu je palindromová sekvence nukleotidů v opačném pořadí tvořena komplementárními nukleotidy, například TAAGCATGCTTA.
PALS PALS – Prague Asterix Laser System, laboratoř pro výzkum výkonných laserů a jejich aplikací. PALS náleží v současnosti mezi tři největší civilní laserové systémy v Evropě. Páteří laboratoře PALS je výkonový jódový laserový systém, poskytující pulsy o energii více než 1 kJ. Tento systém byl vyvinut v Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu u Mnichova. Akademie věd ČR získala tento laser na základě smlouvy z roku 1997. Konstrukce budovy laboratoře PALS byla započata v prosinci 1997 a dokončena v březnu 1999. Následná instalace vlastního laseru byla dokončena v lednu 2000.
PAMELA PAMELA – sonda pro zkoumání částic kosmického záření. Název vznikl jako zkratka z anglického Payload for Antimatter Matter Exploration and Light-nuclei Astrophysics. Detektor PAMELA byl umístěn na palubě ruské družice Resurs-DK1. Dne 15. června 2006 navedla nosná raketa Sojuz družici na eliptickou dráhu ve výšce mezi 350 až 610 km. Na vývoji sondy se podíleli vědci z Itálie, Německa, Ruska, Švédska, USA a Indie.
Pan-STARRS Pan-STARRS – Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System, přehlídkový projekt, který sleduje pohybující se objekty a provádí jejich astrometrii a fotometrii. Pozorování mají na starosti dva dalekohledy o průměru 1,8 metru umístěné na Havajských ostrovech.
Pantheon plus Pantheon plus – analýza kosmologických parametrů ze záznamů z dosud největšího souboru dat o supernovách typu Ia. Analýzu publikovalo v roce 2022 Centrum pro astrofyziku Harvard & Smithsonian. Ke zjištění Hubblovy konstanty a zastoupení temné hmoty a energie bylo využito 1 550 supernov Ia.
Paralaktická montáž Paralaktická montáž – montáž dalekohledu, u které jedna z os míří k světovému pólu a druhá (deklinační) je na ni kolmá. Takový dalekohled je možné navádět za hvězdou pohybem v jediné ose.
Paralaxa Paralaxa – úhlový rozměr velké poloosy elipsy, kterou hvězda zdánlivě opisuje na obloze vzhledem ke vzdálenějším objektům. Tento zdánlivý pohyb blízkých hvězd je způsoben pohybem Země kolem Slunce (na hvězdu se díváme odjinud v létě a odjinud v zimě). Čím je hvězda blíže, tím je její paralaxa větší. Největší je u Proximy Centaury, kde činí 0,76″.
Paramagnetizmus Paramagnetizmus – forma magnetizmu, která se projevuje jen v přítomnosti vnějšího magnetického pole. Bez přítomnosti pole jsou elementární magnetické momenty uspořádány v materiálu náhodně a celková magnetizace je nulová (na rozdíl od feromagnetik). V přítomnosti pole se dipóly zorientují a materiál je magneticky aktivní. Paramagnetika mají lineární závislost magnetizace na vnějším magnetickém poli.
Parametr Ω Parametr Ω – podíl hustoty dané entity ve vesmíru ku kritické hustotě. Omega parametr lze zavést pro hmotu, (Ω_m), i pro další entity. Součet všech Ω parametrů je v našem vesmíru je přibližně roven jedné, tj. vesmír je téměř plochý.
Parametr w Parametr w – zavádí se jako koeficient úměrnosti mezi tlakem a hustotou energie, p = wρ. Reprezentuje stavovou rovnici dané entitity. Například pro zrychlenou expanzi (temnou energii) způsobenou kvantovými fluktuacemi vakua vychází přesně w = −1.
Paravoda Paravoda – forma vody, jejíž molekuly obsahují atomy vodíku s opačně orientovanými spiny.
Parazit Parazit – organizmus žijúci na úkor hostite¾ského organizmu, pričom mu viac alebo menej spôsobuje ujmu. V medicíne sa za parazity považujú všetky parazity s výnimkou baktérií a vírusov, ktoré spadajú do mikrobiológie.
Parietální oko Parietální oko – primitivní oko sloužící většinou jen k rozpoznání intenzity osvětlení.
Parita Parita – zrcadlová symetrie, při níž se ve třech dimenzích změní znaménko jedné či tří souřadnic. S touto symetrií souvisí zachovávající se veličina, které se říká stejným slovem, tedy „parita“.
Parní reforming Parní reforming – metoda pro přípravu syngasu – směsi vodíku a oxidu uhelnatého – z metanu a vodní páry. Jde o silně endotermní reakci (ΔH_SR = 206 kJ/mol). Dá se zapsat rovnicí CH₄+ H₂O ↔ CO + 3H₂.
Parsek Parsek – pc, paralaktická sekunda, astronomická jednotka vzdálenosti. Jde o vzdálenost, ze které je vidět střední vzdálenost Země-Slunce (jedna astronomická jednotka) pod úhlem jedné obloukové vteřiny. Měří se kolmo k zornému paprsku. Číselně je 1 pc = 30×10¹² km, což je zhruba 3,26 světelného roku. Často používanými násobky jsou kiloparsek (kpc) a megaparsek (Mpc).
Parsek (pc) Parsek (pc) – paralaktická sekunda. Vzdálenost, ze které je vidět střední vzdálenost Země-Slunce (jedna astronomická jednotka) pod úhlem jedné obloukové vteřiny. Měří se kolmo k zornému paprsku, 1 pc = 30,9×10¹² km = 3,27 ly.
Pásmo Ka Pásmo Ka – mikrovlnné pásmo v oblasti 27,25 GHz až 36 GHz. Jde o pásmo s frekvencemi nad Kurtovým pásmem K, odsud je odvozený jeho název (Kurt above).
Pásmo R Pásmo R – frekvenční pásmo elektromagnetického záření s frekvencemi od 26,5 GHz do 40 GHz. Jde o vlnové délky od 0,75 cm do 1,1 cm.
Pásmo S Pásmo S – pásmo krátkých vln (Short) o frekvenci 2÷4 GHz.
Pásmo UHF Pásmo UHF – Ultra High Frequency, mikrovlnné pásmo vysokých frekvencí v rozmezí 30 MHz až 3 GHz. V tomto pásmu vysílá televize, využívají ho mobilní sítě i systémy GPS pro přesné zjišťování polohy za pomoci družic.
Pásmová propust Pásmová propust – termín používaný v elektronice pro součástky schopné propouštět pouze některé složky frekvenčního spektra elektromagnetické vlny. Například pásmová propust o dolní mezní vlnové délce 500 nm a horní mezní vlnové délce 600 nm propustí jen elektromagnetické záření z tohoto intervalu.
Pásmová zádrž Pásmová zádrž – termín používaný v elektronice pro součástky schopné propouštět pouze některé složky frekvenčního spektra elektromagnetické vlny. Například pásmová propust o dolní mezní vlnové délce 500 nm a horní mezní vlnové délce 600 nm propustí jakékoliv elektromagnetické záření z tohoto intervalu.
Pásové spektrum Pásové spektrum – typ energetického spektra. Pokud se elektrony nachází v soustavě, kde je mnoho atomů, jejich možné energetické hladiny se rozmazávají (na základě relací neurčitosti) a vznikají tzv. energetické pásy dovolených a zakázaných energií. Průběh potenciální energie má mnoho maxim a minim (podle pozic jednotlivých atomů).
Pásový diagram Pásový diagram – diagram závislosti energie E na hybnosti k v periodickém potenciálu pevných látek, například polovodičích. V energetickém spektru jsou typické pásy možných energií částic. Poslední zaplněný energetický pás (i částečně) se nazývá valenční pás, nejbližší další volný pás je tzv. vodivostní pás. Mezi valenčním a vodivostním pásem je u polovodičů a nevodičů interval zakázaných energií, tzv. zakázaný pás.
Pauliho vylučovací princip Pauliho vylučovací princip – „Dva fermiony nemohou být nikdy ve stejném kvantovém stavu“. Právě proto různé elektrony v atomárním obalu zaujímají různé kvantové stavy a tím vytvářejí různorodé chování chemických prvků.
Paulova past Paulova past – třírozměrná verze kvadrupólových elektrických polí generovaných speciální konfigurací elektrod. Pole mění svou polaritu většinou na radiové frekvenci a ve středu zařízení udržuje shluk iontů. Paulova past se používá v hmotových spektrometrech a při realizaci kvantových počítačů. Je pojmenována po německém fyziku Wolfgangu Paulovi, který za její konstrukci získal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1989.
PCBM PCBM – 6,6-Phentl-C61-Butyl acid-Methylester. Příjemce (akceptor) elektronů v novém typu solárního článku.
PCR PCR – Polymerase Chain Reaction, polymerázová řetězová reakce, metoda zmožení části vlákna DNA mezi dvěma známými sekvencemi nukleotidů opakovaným rozpojováním každé dvouvláknové DNA na dvě jednovláknové DNA a dotvářením podle nich nových komplementárních řetězců do dvouvláknové DNA.
PDB PDB – Protein Data Bank, databáze třírozměrných struktur proteinů i dalších molekul. Databáze byla založena v roce 1971 a data jsou především experimentálního původu – z rentgenové krystalografie, elektronové mikroskopie nebo jaderné magnetické rezonance.
PDM PDM – Particle Dark Matter
PDP (Plasma Display Panel) PDP (Plasma Display Panel) – je to zobrazovací jednotka pracující na principu elektrického výboje za sníženého tlaku (60÷70) kPa.
PECVD PECVD – Plasma-Enhanced Chemical Vapor Deposition, plazmatické napařování tenkých vrstev z plynné fáze na pevný substrát. V důsledku chemických reakcí v plazmatu elektrického výboje dochází k usazování požadované sloučeniny na substrát. Například pro vytvoření vrstvy oxidu křemičitého hoří výboj ve směsi silanu a kyslíku.
PEDO PEDO – levný vodivý a průhledný polymer, který se běžně používá na antistatické vrstvy na fotografických filmech a na průhledné kontakty v displejích. PEDOT je složen ze dvou komponent, základní PEDT a PSS.
PEDT PEDT – polyethylenedioxythiophene, polymer který je základem pro výrobu materiálu PEDOT.
Pegasus XL Pegasus XL – malá nosná okřídlená raketa vyvinutá společností Alliant Techsystems. Poprvé startovala jako menší verze Pegasus v roce 1990. Jde o jedinou raketu USA, která startuje zavěšená na spodní části letadla B 52 (dříve) nebo L-1011 (nyní). Délka 17,2 m, průměr 1,27 m, hmotnost 23,1 tuny, rozpětí křídel 6,7 m, nosnost 460 kg na nízkou dráhu. Má tři až čtyři stupně na pevné palivo, které ji ze stratosféry dostanou na oběžnou dráhu.
PEGDA PEGDA – průmyslově vyráběný akrylát, jde o zkratku z chemického názvu PolyEtylénGlykolDiAkrylát. Tento ve vodě dobře rozpustný polymer lze tvrdit ultrafialovým zářením. Je netoxický, biokompatibilní a využívá se proto i v medicíně, kde vedle tvrditelných polymerů zajímavé možnosti nabízí i schopnost akrylátu PEGDA vytvářet hydrogely.
Pekuliární hvězdy Pekuliární hvězdy – hvězdy, které mají nezvyklé (pro příslušnou spektrální třídu netypické) chemické složení povrchových vrstev. U horkých hvězd sem patří zhruba desetina pozorovaných objektů. U hvězd spektrálního typu A se jedná zejména o metalické a magnetické hvězdy. U spektrálního typu B se jedná o rtuťové hvězdy, hvězdy se zeslabeným nebo zesíleným héliem. Pekuliarita je přisuzována hvězdným atmosférám a je rozpoznatelná spektroskopicky. Pekuliární hvězdy se označují CP (CP1 až CP6.7) nebo jen malým p za příslušnou hlavní spektrální třídou hvězdy.
Pemza Pemza – vyvřelá hornina pórovité textury, většinou částečně nebo zcela sklovitá. Patří k přirozeným sklům. Hustotu má nižší než voda, proto na vodě plave. Používá se k pedikůře, zahradnictví i jinde.
Penetrátor Penetrátor – pouzdro, obvykle kuželovitého tvaru, které se zavrtá pod povrch zkoumaného objektu.
Penroseovo pokrytí Penroseovo pokrytí – neperiodické pokrytí roviny složené ze dvou kosočtverců. Jeho existenci dokázal v roce 1974 anglický matematický fyzik Roger Penrose. Pokrytí má pětičetnou symetrii, ale obrazce se nikdy přesně neopakují. Jiným Penroseovým pokrytím je tzv. P2 pokrytí, v němž jsou základními útvary „dráčci“ – čtyřúhelníky ve tvaru dětského draku a „šipky“ – čtyřúhelníky ve tvaru šipky.
Penroseův mechanizmus Penroseův mechanizmus – způsob exktrakce rotační energie černé díry při průletu objektu ergosférou. Pokud se v ergosféře objekt rozdělí a jedna jeho část (se zápornou energií vzhledem k vnějšímu pozorovateli) spadne do černé díry, bude výsledek následovný: spadlá část sníží rotační energii černé díry a vylétávající část bude mít energii větší než objekt, který do ergosféry černé díry vlétl. Jev teoreticky předpověděl britský matematik Roger Penrose.
Penrosovo pokrytí Penrosovo pokrytí – neperiodické pokrytí roviny složené ze dvou kosočtverců. Jeho existenci dokázal v roce 1974 anglický matematický fyzik Roger Penrose. Pokrytí má pětičetnou symetrii, ale obrazce se nikdy přesně neopakují. Jiným Penrosovým pokrytím je tzv. P2 pokrytí, v němž jsou základními útvary „dráčci“ – čtyřúhelníky ve tvaru dětského draku a „šipky“ – čtyřúhelníky ve tvaru šipky.
Pentacén Pentacén – polycyklický aromatický uhlovodík tvořený pěticí lineárně konjugovaných aromatických jader. Tato molekula se proslavila při prvním bezprostředním pozorování jediné molekuly pomocí mikroskopie atomárních sil. Pomocí rastrové tunelové mikroskopie byly u pentacénu experimentálně určeny tvary nejvíce a nejméně obsazených elektronových orbitalů. Další prvenství nese jako aktivní příměs prvního pevnolátkového maseru pracujícího za pokojové teploty.
Pentakvark Pentakvark – částice složená z pěti kvarků. První částice tohoto typu byla objevena v roce 2003.
Penumbra Penumbra – polostín. V přístrojové technice jde o oblast za aperturou kolimátoru, do které pronikají některé, ale ne všechny fotony prošlé aperturou. V astronomii je tak označována oblast, do níž při zákrytu nebo zatmění proniká jen část původního světelného toku.
PEP II PEP II – asymetrický kolider ve Stanfordu skládající se ze dvou nezávislých prstenců, uložených nad sebou v existujícím PEP tunelu. Termín asymetrický znamená, že energie elektronů a pozitronů v obou prstencích nejsou shodné. V prstenci HER (High Energy Ring) jsou elektrony urychlené na 9 GeV a v prstenci LER (Low Energy Ring) pozitrony urychlené na energii 3,1 GeV.
PEP–II PEP–II – asymetrický kolider ve Stanfordu skládající se ze dvou nezávislých prstenců, uložených nad sebou v existujícím PEP tunelu. Termín asymetrický znamená, že energie elektronů a pozitronů v obou prstencích nejsou shodné. V prstenci HER (High Energy Ring) jsou elektrony urychlené na 9 GeV a v prstenci LER (Low Energy Ring) pozitrony urychlené na energii 3,1 GeV.
Percepční aliasing Percepční aliasing – nežádoucí změny (aliasing) při převodu zaznamenaných podnětů (percepcí) z analogové do digitální podoby.
Pericentrum Pericentrum – bod na eliptické dráze kolem centrálního tělesa, který je tomuto tělesu nejblíže. Pro Slunce se používá výraz perihélium, pro Zemi perigeum, pro Měsíc periluna, pro Jupiter perijovum, pro Saturn perikronum, pro Mars periareion a pro hvězdu periastrum.
Perihelium Perihelium – přísluní, bod na eliptické dráze kolem Slunce, který je Slunci nejblíže. Obdobně perigeum je stejný bod na orbitě kolem Země a periluna na orbitě kolem Měsíce.
Periluna Periluna – bod na eliptické dráze tělesa obíhajícího Měsíc, který je Měsíci nejblíže. Obdobně perigeum je stejný bod na orbitě kolem Země a perihélium na orbitě kolem Slunce.
Permafrost Permafrost – trvale zmrzlá půda, například v polárních oblastech.
Permeabilita Permeabilita – lineární koeficient úměrnosti mezi magnetickou indukcí a intenzitou. V izotropním a homogenním materiálu jde o jediné číslo, v komplikovanějších materiálech o tenzor (matici) koeficientů.
Permitivita Permitivita – lineární koeficient úměrnosti mezi elektrickou indukcí a intenzitou. V izotropním a homogenním materiálu jde o jediné číslo, v komplikovanějších materiálech o tenzor (matici) koeficientů.
Perovskit Perovskit – minerál krystalující v kosočtverečné soustavě, chemický vzorec CaTiO₃ (oxid titaničito-vápenatý). Byl objeven na Urale v roce 1839 Gustavem Rosem a pojmenován podle ruského diplomata, ministra, mineraloga a archeologa Lva Alexejeviče Perovského (1792–1856). Dnes se tento minerál dostává do popředí díky svým polovodičovým vlastnostem, kterými by mohl konkurovat stávající křemíkové technologii.
Perpetuum mobile druhého druhu Perpetuum mobile druhého druhu – hypotetický stroj, který by trvale a cyklicky pracoval tak, že by odčerpával energii z jediné lázně (například ochlazováním oceánu). Tento tepelný stroj neporušuje zákon zachování energie, v principu ho lze zkonstruovat, ale bude fungovat jen po omezenou dobu, jinak by se dostal do sporu se zákonem růstu entropie v uzavřené soustavě.
Perpetuum mobile prvního druhu Perpetuum mobile prvního druhu – hypotetický stroj, který by porušoval zákon zachování energie a vykonával trvale a cyklicky mechanickou práci bez přísunu energie. Generace nadšenců se pokoušely takový stroj bez úspěchu vytvořit.
Perturbace Perturbace – porucha. Tento pojem je základem perturbačního počtu, při kterém hledáme odchylky od známého řešení v podobě nekonečné řady poruch. Zpravidla se omezíme na několik prvních členů, někdy jen na první člen. Příkladem může být porucha dráhy nějakého tělesa způsobená interakcí s jiným tělesem.
PET PET – Pozitronová Emisní Tomografie, lékařská zobrazovací metoda spadající do oboru nukleární medicíny. Principem je lokalizace místa vzniku fotonů, emitovaných v těle při anihilaci elektronů s pozitrony uvolněnými podaným beta plus aktivním radiofarmakem. Metoda umožňuje trojrozměrnou rekonstrukci koncentrace radiofarmaka v těle.
Petriho miska Petriho miska – mělká skleněná nebo plastová kruhová miska s volně přiléhajícím víčkem používaná v mikrobiologii a chemii ke kultivaci kultur nebo k přípravě látek. Byla pojmenována po německém bakteriologovi Juliu Richardu Petrim (1852–1920), který ji vyvinul v roce 1877, když pracoval jako asistent Roberta Kocha.
PeVatrony PeVatrony – místa vzniku kosmického záření v naší Galaxii s energií řádově 10¹⁵ eV, tedy v petaelektronvoltech. Z těchto míst by k nám měly přilétat petaeketronvoltové fotony a petaelektronvoltová neutrina.
PFW PFW – Primary First Wall, vrstva panelů chránící primární stěnu fúzního reaktoru. U tokamaku ITER jde o blok beryliových dlaždic připojený k hypervapotronu.
pH pH – záporně vzatý dekadický logaritmus koncentrace hydroxoniových iontů H₃O⁺: pH = –log[c(H₃O⁺)]. Chemicky čistá voda má pH = 7, kyseliny od 0 do 7, zásady od 7 do 14.
PHA (Potentialy Hazardous Asteroids) PHA (Potentialy Hazardous Asteroids) – potenciálně nebezpečné planetky. Jejich dráhy se přibližují na vzdálenost menší než 0,05 AU (dvacetinásobek střední vzdálenosti Země - Měsíc) k dráze Země a jejichž průměr je větší než cca 150 metrů (taková tělesa již mohou při pádu do oceánu způsobit přílivovou vlnu).
Philae Philae – robotický přistávací modul ESA, který 12. listopadu 2014 jako první provedl řízené přistání na povrch komety. Ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko byl dopraven na sondě Rosetta. Přistávací manévr se nerealizoval podle plánu a výsledná poloha po dvou odpoutáních od povrchu komety je zhruba kilometr od vybrané lokality v poloze na boku a ve stínu terénní nerovnosti. Po vyčerpání energie primárních baterií byl modul v listopadu 2014 hibernován. Po přiblížení ke Slunci se baterie dobily a modul se ze spánku probudil v červnu 2015.
Phoenix Phoenix – robotická sonda americké NASA zkoumající historii vody na Marsu. Na Marsu pracovala v oblasti Vastitas Borealis poblíž severní polární čepičky mezi 25. 5. 2008 až 2. 11. 2008.
PIC PIC – Particle In Cell, numerický kód, který se využívá při simulacích plazmatu. Pohyby nabitých částic se řeší diferenčními schématy odvozenými z Lorentzovy pohybové rovnice. Elektromagnetická pole částic se počítají na 2D nebo 3D mříži z Maxwellových rovnic. Simulace tedy nepoužívají klasickou párovou interakci, čímž je možné náročnost výpočtu snížit z N² na N*log(N).
Pierre Auger Pierre Auger – dosud největší projekt pro sledování kosmického záření, pojmenovaný podle objevitele spršek kosmického záření. Observatoř tvoří celkem 24 fluorescenčních detektorů a 1 600 Čerenkovových detekčních stanic pokrývajících území 3 000 km². Jako vhodné místo byla zvolena Argentina, oblast Pampa Amarilla, což je polovyprahlá planina v blízkosti města Malaragüe. Do projektu, jehož realizace započala v roce 2005, je zapojena i Česká republika. Observatoř je v plném provozu od roku 2007. V původním projektu se uvažovalo i o observatoři na severní polokouli, ta se ale z finančních důvodů nerealizovala.
Piezoelektrický jev Piezoelektrický jev – vznik napětí při deformaci určitých druhů krystalů. Piezoelektrický jev se využívá ke konstrukci různých snímačů vibrací. V domácnosti ho známe z piezoelektrického zapalovače plynu, ve kterém deformace krystalu způsobí přeskočení elektrické jiskry.
Piko Piko – předpona označující 10⁻¹².
Pikosatelity Pikosatelity – satelity s hmotností kolem 1 kg a rozměry přibližně 10 cm. Jsou často vynášeny do vesmíru ve větším množství, jako tomu je například při některých startech nosných raket Vega, Atlas V nebo Delta II. Nejznámější projekt týkající se pikosatelitů je CubeSat, kde mají pikosatelity tvar krychliček o hraně 10 cm.
Pinč Pinč – pinč neboli plazmové (proudové vlákno) patří snad k nejběžnějším útvarům v plazmatu. V nejjednodušší konfiguraci (tzv. z-pinč) teče proud v ose pinče a kolem pinče vytváří azimutální magnetické pole, které působí Lorentzovou silou na plazmové vlákno a snaží se ho smrštit (pinch = stlačit). Stlačením se plazma adiabaticky zahřívá, magnetické pole koná práci. Po čase se ustaví rovnováha mezi gradientem tlaku plazmatu, který se snaží plyn rozepnout a Lorentzovou silou, která pinč komprimuje. Tato rovnováha je nestabilní a pinč tohoto typu se rychle rozpadá. Stabilnější jsou helikální pinče, které mají nenulovou jak azimutální tak osovou složku pole.
Pion Pion – mezon π, částice s nulovým spinem složená z kvarků u a d.
Pistolová hvězda Pistolová hvězda – zářivý modrý proměnný hyperobr o hmotnosti přes 100 Sluncí, který se nachází nedaleko galaktického centra v souhvězdí Střelce ve vzdálenosti asi 25 000 světelných roků. Zářivý výkon hvězdy je asi 1,7 milionu Sluncí. Obklopuje ji Pistolová mlhovina o délce čtyři světelné roky, která zřejmě vznikla asi před 5 000 lety poté, co hvězda odvrhla asi desetinásobek hmoty Slunce. Hvězda je od Slunce viditelná jen v infračerveném oboru, protože ji zastiňují mezihvězdná mračna prachu.
Pixel Pixel –  (z angl. picture element) – v záznamové technice nejmenší jednotka měřící intenzitu dopadajícího světla, v zobrazovací technice jeden obrazovkový bod.
PLA PLA – Polylactic Acid, kyselina polymléčná, biologicky odbouratelná látka na bázi polyesteru. PLA poprvé syntetizoval Wallace Corothers (objevitel nylonu) ve 20. letech 20. století. Syntetická vlákna byla poprvé připravena v roce 1932. Dnes se využívají v chirurgii pro vstřebatelné stehy, při výrobě textilií nebo pro 3D tisk. PLA se nevyrábí jen ve formě vláken, ale používají se také biologicky odbouratelné fólie, plachty, kelímky atd.
Planck Planck – mikrovlnná observatoř evropské kosmické agentury ESA, která byla vynesena do vesmíru 14. května 2009. Byla určena k výzkumu fluktuací reliktního záření a monitorování vesmíru v mikrovlnné oblasti. Měla úhlovou rozlišovací schopnost 5′ a teplotní citlivost 2 μK. Oblohu snímkovala v devíti frekvenčních pásmech od 30 do 857 GHz (0,2 až 10 mm). Zrcadlo sondy mělo rozměry 1,9×1,5 m. Teplotu vysokofrekvenční části ohniska se podařilo po dobu dvou let udržet na extrémně nízké hodnotě 0,1 K. Činnost sondy byla ukončena v říjnu 2013.
Planckova konstanta Planckova konstanta – fundamentální konstanta popisující chování mikrosvěta. Jde o základní konstantu kvantové teorie, kterou zavedl Max Planck v roce 1899 při vysvětlení záření absolutně černého tělesa. V roce 2018 byla (s platností od 20. května 2019) tato konstanta zafixována na hodnotě h = 6,626 070 15×10⁻³⁴ J·s. Touto hodnotou je v soustavě jednotek SI definován kilogram. Dnes preferujeme tzv. redukovanou Planckovu konstantu ħ = h/(2π), která má význam elementárního kvanta projekce momentu hybnosti do libovolné souřadnicové osy. Její hodnota je ħ ≅ 1,054 571×10⁻³⁴ J·s.
Planckovy škály Planckovy škály – charakteristické rozměry získané kombinací fundamentálních konstant (gravitační, Planckovy a rychlosti světla). Planckova délka vychází 10⁻³⁵ m, Planckův čas 10⁻⁴³ s, Planckova hmotnost 10⁻⁸ kg a Planckova energie 10¹⁹ GeV.
Planckův vyzařovací zákon Planckův vyzařovací zákon – závislost intenzity vyzařování absolutně černého tělesa na vlnové délce či frekvenci. Zákon odvodil Max Planck v roce 1900 za předpokladu, že vyzařovaná energie není spojitá, ale mění se po kvantech. Planckův vyzařovací zákon stál u zrodu kvantové teorie.
Planeta Planeta – nebeské těleso, které: 1) obíhá okolo Slunce. 2) má dostatečnou hmotnost, aby jeho gravitace překonala vnitřní síly pevného tělesa (dosáhne kulového tvaru odpovídajícího hydrostatické rovnováze). 3) vyčistí okolí své dráhy od drobnějších těles. Planetami jsou Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. V poslední době se název planeta vžil i pro exoplanety obíhající kolem jiných hvězd, než je naše Slunce.
Planetární mlhovina Planetární mlhovina – odhozená obálka hvězdy v jejím závěrečném stádiu vývoje. Za roztodivné tvary planetárních mlhovin může přítomné magnetické pole. Planetární mlhoviny nemají nic společného s planetami, název vznikl na základě podobnosti mlhoviny s kotoučkem planety v malých dalekohledech.
Planetesimály Planetesimály – tělesa z raných fází vývoje sluneční soustavy. Jedná se o stavební kameny budoucích planetek, na kterých docházelo k procesům diferenciace hmoty a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy většiny známých meteoritů. V současné době se planetesimály mohou nacházet v oblastech Kuiperova pásu a Oortova oblaku, kam byly vypuzeny v pozdních fázích vývoje sluneční soustavy planetami.
Planetezimály Planetezimály – tělesa z raných fází vývoje sluneční soustavy. Jedná se o stavební kameny budoucích planetek, na kterých docházelo k procesům diferenciace hmoty a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy většiny známých meteoritů. V současné době se planetezimály mohou nacházet v oblastech Kuiperova pásu a Oortova oblaku, kam byly vypuzeny v pozdních fázích vývoje sluneční soustavy planetami.
Planetka Planetka – nesprávně asteroid, malé těleso o rozměrech maximálně stovek kilometrů na samostatné dráze kolem Slunce. Nejvíce planetek se nachází v tzv. Hlavním pásu mezi drahami Marsu a Jupiteru. Obdobná tělesa jsou i v Kuiperově pásu za drahou Neptunu.
Planetka 288P Planetka 288P – plným názvem (300163) 2006 VW₁₃₉. Byla objevena v roce 2006. Obíhá v Hlavním pásu planetek na protáhlé dráze s perihelem 2.4358 au a afeliem 3.6619 au. Při přiblížení ke Slunci vzniká plynoprachový ohon. Jedná se o první kometu patřící do Hlavního pásu. V roce 2016 bylo potvrzeno dvojité jádro.
Plantarflexe Plantarflexe – pohyb kotníku zvětšující úhel mezi nohou a chodidlem (například při výponu na špičky). Svaly zodpovědné za plantarflexi se nazývají plantární flexory, k nejvýznamnějším patří šikmý lýtkový sval. Opakem je zmenšení úhlu neboli dorsiflexe.
Plantární flexory Plantární flexory – svaly ohýbající dolní část nohy v hlezenním kloubu směrem k chodidlu.
Plášť heliosféry Plášť heliosféry – poslední oblast heliosféry před heliopauzou, oblast mezi terminační vlnou a heliopauzou.
Platina Platina – velmi těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy. Jako doba objevení platiny je obvykle označován rok 1735. Ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Využití má v elektrotechnickém průmyslu a šperkařství.
PLATO PLATO – PLAnetary Transits and Oscillations of stars, mise Evropské kosmické agentury, start je plánován na rok 2026. Sonda bude sledovat tranzity planet u milionu hvězd. Jedním z hlavních cílů bude vyhledávání terestických planet u hvězd podobných našemu Slunci. Sonda bude umístěna v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce.
Plazma Plazma – kvazineutrální soubor nabitých a neutrálních částic, který vykazuje kolektivní chování. Lidsky to znamená, že se v dané látce nachází elektricky nabité částice. Kladné a záporné náboje se navzájem kompenzují, takže celek je elektricky neutrální. Částice jsou schopné reagovat na elektrická a magne­tická pole jako celek. Plazma vzniká odtržením elektronů z elektric­ké­ho obalu atomárního plynu nebo ionizací molekul. S plazmatem se můžeme setkat v elektrických výbojích (blesky, jiskry, zářivky), v polárních zářích, ve hvězdách, ve slunečním větru a v mlhovinách. Pro plazma jsou typické silně nelineární jevy a nestability. Přes 99 % atomární látky ve vesmíru je v plazmatickém skupenství.
Plazma (krevní) Plazma (krevní) – tekutá složka krve jantarové barvy. Spolu s krvinkami tvoří krev. Pro krevní plazmu používáme ženský rod, pro plazma, jakožto ionizovaný plyn, střední rod.
Plazma (minerál) Plazma (minerál) – šedozeleně zbarvený chalcedon, odrůda křemene s kryptokrystalickou strukturou (je tvořen velice malými krystaly, takže se prostým okem jeví jako celistvý). Chemicky je to oxid křemičitý s příměsemi oxidů hliníku, hořčíku, vápníku, železa, chromu a niklu, které ovlivňují výsledné zabarvení, často velice pestré.
Plazmid Plazmid – mimochromozómová DNA. Malá kruhová molekula DNA, která kóduje specifické informace a je schopna samostatného množení, autoreplikace. Vyskytuje se u archeí, některých baktérií a vzácně i eukaryot. Plazmidy hrají významnou roli v odolnosti baktérií vůči antibiotikům. Genetická informace uložená na plazmidech může být vyměňována mezi dvěma baktériemi konjugací, což je obdoba pohlavního rozmnožování.
Plazmoid Plazmoid – kompaktní plazmový útvar, někdy nazývaný plazmový oblak, zhustek, shluk, cluster. Plazmoid s sebou může unášet tzv. vmrznuté magnetické pole.
Plazmon Plazmon – kvazičástice (kvantum) podélných oscilací elektronového plynu v pevných látkách (v krystalové mříži kovů, v nekovech, v plastech). Například v kovech je možné vybudit oscilace plazmatu jako kolektivní excitace plynu vodivostních elektronů na pozadí kationtů krystalové mříže. Odražené či prošlé elektrony nebo fotony interagující s plazmony vykazují ztráty energie rovné celistvým násobkům energie plazmonu. Vytváření plazmonů (ve většině materiálů o energii 10÷20 eV) vede k energetickým ztrátám, které se projeví ve formě tzv. Ferrelova záření (objeveno v roce 1960) v UV nebo vizuálním oboru.
Plazmonická anténa Plazmonická anténa – plošná kovová nanostruktura, která umožňuje lokalizaci elektromagnetického pole na škálách menších, než je jeho vlnová délka. Vzniklé oscilace elektrického náboje vytvářejí kvazičástice, které nazýváme plazmony. V případě povrchových plazmnonů hovoříme o polaritonech.
Plazmony vázané na povrch Plazmony vázané na povrch – plazmony vyskytující se na rozhraní vakua či materiálu s kladnou relativní permitivitou a prostředí se zápornou relativní permitivitou (obvykle kovy či dotované polovodiče). Silně interagují s fotony a vytvářejí tak další kvazičástici – polariton.
Plazmová frekvence Plazmová frekvence – charakteristická frekvence oscilací a vln v plazmatu, která souvisí s pohyby nabitých částic. Plazmová frekvence závisí na koncentraci částic, je dána vztahem (nQ²/mε₀)^1/2. Rozlišujeme plazmovou frekvenci elektronů (je důležitá při šíření elektromagnetických vln) a iontů či protonů (je důležitá při šíření zvukových vln). Elektromagnetické vlny procházejí plazmatem (například ionosférou) jen tehdy, pokud je jejich frekvence vyšší než plazmová frekvence elektronů.
Plazmová frekvence elektronů Plazmová frekvence elektronů – charakteristická frekvence oscilací a vln v plazmatu, která souvisí s pohyby elektronů na pozadí iontů. Vratnou silou je Coulombova elektrická síla vznikající vychýlením souboru elektronů oproti souboru iontů. Tato frekvence závisí především na koncentraci elektronů, ω_p=(n_ee²/m_eε₀)^1/2. Pod touto frekvencí se nemohou šířit řádné elektromagnetické vlny. Při nižších frekvencích totiž energii vlny přebírají oscilace elektronů. Měřením plazmové frekvence lze určit koncentraci plazmatu.
Plejády Plejády – Kuřátka, Sedm sester, M 45. Otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka, vzdálená zhruba 400 světelných roků od Země. Stáří hvězdokupy je přibližně 100 miliónů roků a dle simulací by se měla rozpadnout na nezávisle se pohybující hvězdy v průběhu následujících 250 milionů roků. Průměr hvězdokupy je zhruba 15 světelných roků. Hvězdokupa je zahalena do charakteristické modré reflexní mlhoviny, kterou právě prochází. Rektascenze hvězdokupy je 3 h 47 min, deklinace 24° 7′.
Plicnice Plicnice – hlavní tepna plicního oběhu
Plošná bolometrická hvězdná velikost Plošná bolometrická hvězdná velikost – hvězdná velikost části plošného objektu o velikosti čtvereční obloukové vteřiny nebo minuty v celém oboru spektra.
Plošná hvězdná velikost Plošná hvězdná velikost – hvězdná velikost části plošného objektu o velikosti čtvereční obloukové vteřiny nebo minuty.
Plošný odpor Plošný odpor – veličina popisující odpor tenké vrstvy. Plošný odpor je definován jako rezistivita vrstvy (Ω·m) dělená její tloušťkou (m). Výsledek vychází v ohmech. Aby se plošný odpor nepletl s běžným odporem prostorové součástky, zapisuje se plošný odpor tenké vrstvy jako číslo s jednotkou Ω/square nebo Ω/sq.
Plutina Plutina – objekty s oběžnou drahou podobnou Plutu a Charonu, která rezonuje s Neptunovou v poměru 2:3 (na dva oběhy plutin připadnou 3 oběhy Neptunu). Odhaduje se, že objektů s průměrem větším než 100 km je zhruba 1 400. Největšími zástupci jsou pochopitelně Pluto a Charon.
Pluto Pluto – spolu s Charonem tvoří trpasličí dvojplanetu v Kuiperově pásu, která patří do rodiny plutoidů. Do roku 2006 byl Pluto řazen konvenčně mezi planety. V blízkosti jsou čtyři menší měsíce Nix, Hydra, Kerberos a Styx. Pluto oběhne Slunce jednou za 248 pozemských let po protáhlé, eliptické dráze. Kolem vlastní osy se otáčí v opačném smyslu, než obíhá. Jeho povrch, kde je nejvíce zastoupen dusíkový a metanový led, dobře odráží světlo. Dráha Pluta je mimořádně excentrická, v některých obdobích je blíže ke Slunci než Neptun (1979–1999). Sklon dráhy k rovině ekliptiky je 17,1°. Sklon rotační osy od kolmice na rovinu dráhy je 122,5°. Pluto se, podobně jako Uran, odvaluje v rovině dráhy.
Plutoidy Plutoidy – trpasličí planety za drahou Neptunu. Tato skupina těles byla definována v roce 2008 na zasedání Mezinárodní astronomické unie ve Stockholmu. K typickým zástupcům patří Pluto, Eris nebo Makemake.
Plutonium Plutonium – šestý člen z řady aktinoidů, druhý transuran, silně radioaktivní toxický kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především pro výrobu atomových bomb. Plutonium má poločas rozpadu přibližně 88 roků. Je využitelné rovněž jako palivo pro jaderné reaktory a jako zdroj energie pro radioizotopový termoelektrický generátor. Plutonium bylo poprvé připraveno roku 1940 dvěma vědeckými týmy bombardováním uranu 238 neutrony. V Berkeley jej připravili Edwin M. McMillan a Philip Abelson a v britské Cambridgi Norman Feather a Egon Bretscher. Plutonium je pojmenováno po trpasličí planetě Pluto.
PN přechod PN přechod – rozhraní v polovodiči, kde dochází ke změně typu majoritních nosičů náboje.
Počasí Počasí – soubor fyzikálních veličin popisující stav atmosféry v daném místě a čase (tlak, teplota, vlhkost vzduchu, oblačnost, ...). Počasí studuje meteorologie, snaží se také o předpověď počasí, tedy na základě znalosti počasí v okolí pozorovaného místa předpovědět vývoj počasí v příštích hodinách, někdy i dnech.
Počet skupin slunečních skvrn (GSN - Group Sunspot Number) Počet skupin slunečních skvrn (GSN - Group Sunspot Number) – novější číslo zavedené roku 1998. Počítá se podle formule R_g = (12,08/n) ∑K_iG_i, kde G_i je počet skupin slunečních skvrn zaznamenaných i-tým pozorovatelem, K_i je jeho individuální korekční faktor, n je počet pozorovatelů pro daný den a 12,08 je normalizační konstanta škálující R_g na R_z.
Počítačová simulace Počítačová simulace – napodobení skutečnosti pomocí numerického výpočtu, nezbytná součást modelování fyzikálních procesů. Dokáže na základě sofistikovaných algoritmů předpovědět jak kvantitativní, tak kvalitativní výsledky pokusů při různých počátečních podmínkách. Umožňuje omezit výběr jevů, které celý pokus ovlivňují nejvíce, a tím vysvětlit příčiny a podstatu procesů.
Podchlazená kapalina Podchlazená kapalina – při tuhnutí čisté kapaliny se často stává, že zárodky pevného skupenství se vytvoří až za teploty menší, než je teplota tuhnutí dané látky. Kapalinu, která má nižší teplotu, než je teplota tuhnutí, nazýváme podchlazenou kapalinou. Podchlazenou kapalinu lze převést do pevného skupenství vhozením několika krystalků nebo za pomoci jakýchkoli kondenzačních jader (stačí vhodná chemikálie nebo nečistoty).
Podivnost Podivnost – strangeness, kvantové číslo udávající počet s kvarků (strange) ve složené částici.
Podnebí Podnebí – neboli klima. Dlouhodobá chrakteristika počasí, opírá se o dlouhodobé průměry teploty (v daném ročním období), srážkové úhrny, atp. Typicky se jedná o průměrování za období několika desítek let, dělají se ale i průměry za 10 000 let. Anglické přísloví: „Podnebí je to co očekáváme, počasí to, co máme“.
Pogsonova rovnice Pogsonova rovnice – Vztah mezi jasností hvězdy a hvězdnou velikostí vyjadřuje Pogsonova rovnice: m₂ − m₁ = 2,5 log I₁ / I₂.
Pohltivost Pohltivost – absorbance, součinitel absorpce neboli intenzitní koeficient pohltivosti je vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity záření pohlceného za rozhraním k intenzitě záření dopadajícího.
Pohyblivost Pohyblivost – mobilita, koeficient úměrnosti mezi průměrnou rychlostí nabitých částic a elektrickým polem.
Poissonova statistika Poissonova statistika – popis diskrétních jevů na základě Poissonova rozdělení P(k) = λ^ke^−λ/k!. Jediným parametrem je střední (očekávaný) počet výskytů λ. Tato statistika je limitním případem binomického rozdělení pro mnoho nezávislých opakování (n→∞) daného jevu. Využívá se pro popis událostí v konečném časovém úseku, pokud známe střední počet výskytů a události jsou nezávislé na okamžiku poslední události. Rozdělení objevil Siméon-Denis Poisson (1781–1840) v roce 1838.
Pokus Pokus – Tady je poněkud upravená položka, která dokonce obsahuje úžasných 0,0001 kg textu.
POLAR POLAR – družice NASA z roku 1996. Polar spolupracovala s obdobnou družicí WIND, která startovala později. POLAR je známa skvělými vizuálními a ultrafialovými snímky aurorálního oválu a polárních září. Jedinečné jsou nahrávky hvizdů – krátkých nízkofrekvenčních elektromagnetických pulsů šířících se podél zemských magnetických silokřivek. Polar se pohybovala na protáhlé polární dráze s oběžnou dobou 18 hodin a apogeem ve vzdálenosti dvou poloměrů Země. Mise byla ukončena v roce 2008.
Polarizace Polarizace – vlastnost, pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost elektromagnetického vlnění. Elektromagnetické záření je příčným vlněním, které lze ve vakuu popsat kmity vektorů elektrického a magnetického pole, které jsou kolmé jak na sebe, tak na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizované vlny je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Polarizaci posuzujeme dohodou podle roviny kmitů elektrického vektoru. Při kruhové polarizaci opisuje konec elektrického vektoru v prostoru kružnici. Příkladem polarizovaného záření je například záření odražené od rovinného zrcadla.
Polarizace dielektrika Polarizace dielektrika – jev, při kterém se působením elektrického pole z neutrálních atomů a molekul stanou elektrické dipóly, tedy část kladného náboje jedinců se přesune ve směru pole a část záporného náboje proti směru pole.
Polarizace fotonu Polarizace fotonu – rovina kmitů elektrického pole, fotony jako kvanta příčného elektromagnetického vlnění mohou mít dvě nezávislé polarizace. Skutečný stav fotonu je potom lineární kombinací obou polarizačních stavů v dané bázi.
Polarizace světla Polarizace světla – jde o vlastnost, pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost světla. Elektromagnetické záření je příčným vlněním, které lze ve vakuu popsat kmity vektorů E a B kolmých na sebe a na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizovaného světla je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Polarizaci posuzujeme dohodou podle roviny kmitů elektrického vektoru. Při kruhové polarizaci opisuje konec elektrického vektoru v prostoru kružnici. Příkladem polarizovaného záření je například záření odražené od rovinného zrcadla.
Polarizovaný elektrický proud Polarizovaný elektrický proud – proud nesený zpravidla elektrony, které mají preferovanou orientaci spinu. Polarizované proudy se používají všude tam, kde daná technologie využívá nejen náboj částice (elektronika), ale i spin částice (spintronika).
Polární kasp Polární kasp – trychtýřovitá oblast v blízkosti magnetických pólů planety, kterou pronikají jako obrovským vírem nabité částice do atmosféry. Název pochází z anglického „cusp“ (roh, cíp).
Polární záře Polární záře – nepravidelné, proměnlivé elektromagnetické záření vytvářené v atmosféře tokem nabitých částic z okolního prostoru. Energetické částice pronikají do hlubších vrstev atmosféry, kde excitují neutrální molekuly. Typickým zdrojem nabitých částic z vnějšího prostředí je sluneční vítr. Na Zemi se polární záře typicky vytvářejí v polárních oblastech, kde podél uzavřených siločar vlastního magnetického pole planety pronikají do atmosféry nabité částice. U planet bez vlastního magnetického se polární záře vyskytují také, avšak navzdory svému názvu již nejsou vázány na polární oblasti, protože tyto planety žádné magnetické póly nemají.
Polaron Polaron – kvazičástice, která je tvořena vázaným stavem elektronu a oblaku fononů. Vzniká při interakci elektronu s ionty nebo atomy krystalové mříže a šíří se krystalem. Spolu s elektronem se přesouvá i deformace krystalové mříže. Kladný polaron vzniká jako vázaný stav díry a fononů.
Pole duchů Pole duchů – části Higgsova komplexního pole, které lze odstranit vhodnou kalibrační podmínkou. Zbude jediné skalární pole, po kterém se pátrá, tzv. higgs neboli Higgsova částice. Předpovídaná hmotnost je jedno až dvojnásobek hmotnosti částic W či Z.
Polem řízený tranzistor Polem řízený tranzistor – FET, Field Effect Transistor, polem řízený tranzistor. Tranzistor pracující na základě změny vodivosti v proudovém kanálu, způsobené změnou elektrického pole. Velikost elektrického pole lze měnit elektrickým potenciálem na řídicí elektrodě.
Polní částice Polní částice – též virtuální, mezipůsobící či intermediální. Jde o částici, která ve Feynmanových diagramech nemá žádnou volnou linii, tedy nikdy nemůže skončit v registračním přístroji. Taková částice pouze zprostředkovává komunikaci mezi dvěma kvantovými objekty.
Poločas rozpadu Poločas rozpadu – doba, za kterou se jádro radioaktivního izotopu rozpadne s pravděpodobností 1/2.
Polonium Polonium – nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší za skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Sklodovskou-Curiea pojmenován podle Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud.
Polutant Polutant – znečišťující látka.
Polyimidy Polyimidy – polymery z imidových monomerů. Jsou teplotně a chemicky vysoce stabilní s výbornými mechanickými vlastnostmi. Mají charakteristickou žlutou až oranžovou barvu.
Polykarbonát Polykarbonát – polyester kyseliny uhličité, který se vyrábí postupnou polymerací bisfenolu A s fosgenem. Jedná se o trans­pa­rentní polymer s velkým indexem lomu (n = 1,584) a velkou propustností světla.
Polymerázy Polymerázy – enzymy, které podle jednoho vlákna DNA syntetizují k němu komplementární vlákno. Výchozí vlákno tedy pro tyto enzymy slouží jako jakási šablona, podle které je budováno nové vlákno. Svoji činnost však polymerázy nemohou zahájit v libovolném místě, potřebují, kousek již navázané komplementární nukleové kyseliny, primer, který začnou prodlužovat. Polymerázy prodlužují nové vlákno vždy ve směru od 5’ konce k 3’ konci nukleové kyseliny.
Povrchové napětí Povrchové napětí – síla působící na jednotku délky povrchu kapaliny. Přitažlivé síly mezi molekulami kapaliny nejsou na její hladině dostatečně kompenzovány. Proto se povrch kapaliny chová jako pružná membrána formující objem do tvaru koule.
Povrchové plazmony Povrchové plazmony – plazmony vyskytující se na rozhraní vakua či materiálu s kladnou relativní permitivitou a prostředí se zápornou relativní permitivitou (obvykle kovy či dotované polovodiče). Silně interagují s fotony a vytvářejí tak další kvazičástici – polariton.
Poyntingův vektor Poyntingův vektor – vektor toku energie, S = E×H, jednotkou je W/m².
Poyntingův-Robertsonův jev Poyntingův-Robertsonův jev – prach z roviny sluneční soustavy je brzděn interakcí se slunečním zářením a padá po spirále do Slunce s časovou konstantou stovky tisíc let. Prach je doplňován kometami, planetkami a galaktickým větrem.
Pozitron Pozitron – antičástice k elektronu. Teoreticky existenci pozitronu předpověděl Paul Dirac v roce 1928. Experimentálně ho objevil v kosmickém záření Carl Anderson v roce 1932.
Pozitronium Pozitronium – vázaný stav elektronu a pozitronu.
PPG PPG – photoplethysmography, fotopletismografie, získávání informací z průchodu světla živou tkání. Příkladem mohou být pulzní oxymetry zjišťující hladinu kyslíku v krvi.
Prahová teplota Prahová teplota – teplota nutná k fázovému přechodu látky do stavu kvark gluonového plazmatu. Hodnota prahové teploty je neuvěřitelných 10¹² K, stotisíckrát vyšší teplota než je v nitru Slunce.
Praseodym Praseodym – Praseodymium, měkký, stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, třetí člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin anebo jejich deoxidaci a je složkou skel se zvláštními vlastnostmi. Praseodym izoloval rakouský chemik baron Carl Auer von Welsbach v roce 1885.
Pratt Pratt – mechanizmus udržení izostáze navržený Prattaem a Hayfordem. Podle této teorie se hustota planetární kůry mění místo od místa. Aby hydrostatický vztlak byl schopen udržet hory v patřičné výšce, musí mít menší hustotu. Materiál prohlubní je naopak hustší.
Pravá anomálie Pravá anomálie – element dráhy tělesa pohybujícího se v gravitačním poli. Pravá anomáliue je úhel, který svírá průvodič tělesa (spojinice Slunce – těleso) se směrem k perihelu.
Precese Precese – obecně pohyb osy setrvačníku po kuželové ploše vlivem vnějších sil. V astronomii tak označujeme kuželový pohyb zemské osy s periodou 25 772 roků (tzv. Platonský rok) a úhlem mezi osou kužele a jeho povrchem 23,4°. Pohyb osy způsobují kombimované síly Slunce, Měsíce a planet. Díky tomuto pohybu byla Polárkou egyptské civilizace hvězda Thuban ze souhvězdí Draka.
Přechodové záření Přechodové záření – záření, které vzniká průletem nabité částice prostředím se skokovými změnami indexu lomu. Jeho intenzita je úměrná hmotnosti a relativistickému koeficientu gama.
Premotorická korová oblast Premotorická korová oblast – oblast před primární motorickou kůrou, která je aktivní při přípravě složitých volních pohybů. Vyházejí z ní dráhy do okohybných nervů, do prodloužené míchy i do míchy a motorických jader kmene.
Přestupná sekunda Přestupná sekunda – sekundová oprava světového času UTC řešící posun pravého poledne v důsledku zpomalování Země. Vkládá se (nebo teoreticky i ubírá) o půlnoci 30. 6. nebo 31. 12, aby se smazal rozdíl mezi greenwichským středním časem a UTC. Zavedena byla v roce 1972 za půl století dávají tyto opravy přibližně půl minuty. Nejpozději od roku 2035 se předpokládá její pozastavení na dobu nejméně sto let.
Příbram Příbram – první meteorit na světě nalezený u Příbrami v roce 1959 na základě pozorování dráhy bolidu. Dodnes (2009) existuje jen 5 případů meteoritů nalezených na základě výpočtu z jejich dráhy a 10 případů pozorování průletu i nalezení tělesa. V ČR se podařilo nalézt ještě meteorit Morávka v roce 2000.
Primární motorická kůra Primární motorická kůra – oblast mozkové kůry, která dává podněty k pohybům svalů, a zajišťuje tak volní motoriku. Elektrickou stimulací této oblasti lze vyvolat pohyby svalů. Oblast leží před střední mozkovou rýhou.
Primární stěna Primární stěna – FW, First Wall. Stěna fúzního reaktoru, například u tokamaku ITER je z mědi.
Primordiální černé díry Primordiální černé díry – černé díry, které by měly mít rozměry elementárních částic a mohly by vznikat v raných fázích vývoje vesmíru. Jestliže existují, měly by díky Hawkingovu vypařování intenzivně zářit. Současné experimenty již vyloučily, že by těchto objektů mohlo být být více než 300 v krychlovém světelném roku. Otevřená je možnost existence větších primordiálních objektů. Není totiž vyloučeno, že už v průběhu velkého třesku vznikaly černé díry středních hmotností (desítky Sluncí).
Primordiální nukleosyntéza Primordiální nukleosyntéza – období v raném vesmíru, kdy vznikala první atomová jádra z protonů a neutronů. Primordiální nukleosyntéza probíhala od první sekundy do třetí minuty po vzniku vesmíru. V tomto krátkém období mohla vzniknout pouze lehká jádra deuteria, helia a lithia. Po třetí minutě již vesmír ochladl natolik, že protony a neutrony neměly dostatečnou energii k další jaderné syntéze.
Přímý ohřev Přímý ohřev – Direct Drive, způsob ohřevu fúzní kapsle při laserových experimentech využívající obecný princip inerciálního udržení (inerciální fúze). Svazky více laserů jsou namířeny přímo na povrch kapsle (kuličku s fúzním palivem). Takovýto druh experimentů lze provádět na vícesvazkových laserových systémech, kde mohou jednotlivé svazky laseru procházet rovnoměrně kulovou experimentální komorou. Typickým zařízením je laserový systém Omega na Univerzitě v Rochestru, USA. Za přímý ohřev by se z části mohl považovat i přístup s názvem „Polar Drive“ (ohřev polárních oblastí kuličky s fúzním palivem). Tento přístup se zkoušel na zařízení National Ignition Facility (NIF), kde do velké sférické experimentální komory vstupují laserové svazky pouze v polárních oblastech, nikoliv rovnoměrně po celém jejím kulovém povrchu. Na tomto zařízení (NIF) však převažují experimenty s nepřímým ohřevem.
Princip ekvivalence Princip ekvivalence – gravitační zrychlení těles nezávisí na jejich chemickém složení, gravitační a setrvačná hmotnost těles je vzájemně úměrná, ve vhodné soustavě jednotek shodná. Tento princip se někdy nazývá slabý princip ekvivalence (WEP – Weak Equivalence Principle). Podle silného principu ekvivalence by měly platit i předpoklady speciální relativity, tj. princip konstantní rychlosti světla a neodlišitelnost inerciálních soustav pro mechanické i elektromagnetické děje. Silný princip ekvivalence má za důsledek to, že by gravitační účinky měla mít i hmotnost odpovídající energii elektromagnetického pole. Důsledkem principu ekvivalence je nerozlišitelnost mezi setrvačnými a gravitačními jevy.
Princip holografický Princip holografický – holofgrafickým principem je nazývána skutečnost, že černé díře lze přiřadit entropii lokalizovanou jen na Schwarzschildově horizontu černé díry. Tato informace je pravděpodobně uložena ve fluktuacích horizontu způsobených jak gravitačními, tak kvantovými jevy a je, obdobně jako dvojrozměrný hologram, nositelem informace o třírozměrném vnitřku černé díry. Mnoho autorů považuje holografický princip za zásadnější a aplikuje ho buď na celý vesmír nebo naopak v mikrosvětě na světoplochy strun.
Princip kosmologický Princip kosmologický – vesmír vypadá ve všech svých místech stejně, je homogenní a izotropní. Expanze vesmíru probíhá ze všech jeho bodů, v každém místě uvidíme vesmír expandující právě od nás. Kosmologický princip vede na expanzi, při níž je rychlost vzdalování objektů úměrná jejich vzdálenosti.
Princip předběžné opatrnosti Princip předběžné opatrnosti – způsob chování, podle něhož vždy, když existuje riziko možného nebezpečí, je třeba jednat tak, jako by toto nebezpečí bylo reálné. A to i v případě, že riziko není zcela ověřené. Pro nás platí definice Evropské komise z 2. února 2000, podle které je třeba užít principu předběžné opatrnosti vždy, když existuje alespoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před riziky poškození životního prostředí či zdraví lidí, živočichů a rostlin, která by mohla narušit základní princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí.
Přirozená soustava jednotek Přirozená soustava jednotek – soustava, v níž pokládáme rychlost světla rovnou jedné. Rychlost je v této soustavě bezrozměrná, prostorová a časová osa má stejnou jednotku. V obecné relativitě se navíc požaduje, aby byla rovna jedné i gravitační konstanta, což vede na stejný rozměr jednotek času, délky a hmotnosti. Obdobně se v kvantové teorii požaduje, aby byla rovna jedné kromě rychlosti světla ještě Planckova konstanta. Přirozená soustava jednotek zjednodušuje zápis vztahů v daném oboru.
Přístup shora dolů Přístup shora dolů – rozděluje složitý problém nebo algoritmus do několika menších částí (modulů). Tyto moduly jsou dále rozloženy, dokud není výsledný modul dále nerozložitelný.
Přístup zdola nahoru Přístup zdola nahoru – funguje opačným způsobem než přístup shora dolů. Zpočátku zahrnuje návrh nejzákladnějších částí, které jsou pak kombinovány tak, aby vytvořily modul vyšší úrovně. Tato integrace submodulů a modulů do modulu vyšší úrovně je opakovaně prováděna, dokud není získán celý požadovaný algoritmus.
PRN Code PRN Code – Pseudorandom Noise Code, pseudonáhodný fázový šum (kód). Moduluje nosnou vlnu signálu GPS, pro každou družici je unikátní. Představiteli PRN kódu jsou například kódy C/A nebo P(Y).
Problém hierarchie Problém hierarchie – otázka, proč je vazební konstanta slabé interakce 10³²krát větší než u gravitace. V obou silách se objevují fundametální konstanty přírody, Fermiho konstanta pro slabou interakci a gravitační konstanta pro gravitaci.
Prokaryota Prokaryota – souhrnné označení archeí a baktérií. Z hlediska genetické podobnosti mezi archey a eukaryoty a odlišnosti obou těchto nadříší od baktérií se od tohoto označení ustupuje. I přes jistou schopnost výměny genetické informace se rozmnožují nepohlavně.
Proměnné hvězdy Proměnné hvězdy – hvězdy měnící svou jasnost. K základním typům patří pulzující hvězdy, eruptivní proměnné hvězdy, zákrytové promněnné hvězdy a ostatní. Výzkum proměnných hvězd přispívá k pochopení vnitřní stavby hvězd, dynamiky přenosu hmoty mezi složkami, k pochopení závěrečných stádií vývoje hvězd, ale i k měření vzdáleností ve vesmíru (cefeidy, supernovy typu Ia).
Promethium Promethium – jediný lanthanoid, který nemá stabilní izotop a v přírodě se nevyskytuje. Důkaz o existenci promethia podali teprve v roce 1945 Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell na základě analýzy produktů jaderného rozpadu uranu v jaderném reaktoru.
Promotor Promotor – sekvence DNA nutná k zahájení transkripce. V případě bakterií se na tuto sekvenci přímo váže RNA polymeráza. Typickým příkladem promotoru je bakteriální TATA box.
Propagátor Propagátor – linie a jí odpovídající matematický výraz popisující rozptyl částic ve Feynmanových diagramech. Na propagátory lze též nahlížet jako na převrácené hodnoty vlnových operátorů dané částice, proto se často nazývají (kauzální) Greenovy funkce.
Propletený stav (entanglement) Propletený stav (entanglement) – kvantový stav systému dvou a více částic, v němž nemá smysl mluvit o stavech jednotlivých složek. Například z propleteného stavu dvojice fotonů nelze vyjádřit stavy jednotlivých fotonů. Značíme |AB>+|XY>, což znamená, že najdeme-li první částici ve stavu A, je druhá ve stavu B. Je-li první ve stavu X, pak druhá je ve stavu Y. Nelze ale měřit stav jedné částice aniž bychom ovlivnili druhou.
Propriocepce Propriocepce – polohocit, schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností. Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalového napětí, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd.
Proprioreceptory Proprioreceptory – receptory zjišťující informace o poloze a pohybu těla, jedná se o podněty ze svalů, šlach a kloubních pouzder.
Propustnost Propustnost – transmisivita, součinitel propustnosti neboli intenzitní koeficient propustnosti je vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity prošlého záření k intenzitě záření dopadajícího.
Protaktinium Protaktinium – třetí z řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek. Jako první identifikovali izotop 234 Kasimir Fajans a O. H. Göhring jako produkt rozpadu uranu 238. Za objevitele jsou ale označováni Otto Hahn a Lise Meitner z Německa a Frederick Soddy a John Cranston z Velké Británie, kteří roku 1918 nezávisle na sobě oznámili objev izotopu 231 s mnohem delším poločasem rozpadu.
Proteiny Proteiny – bílkoviny, velké organické molekuly tvořené aminokyselinami uspořádanými do lineárních útvarů. Tyto dlouhé řetězce jsou pospojovány peptidovými vazbami (vazba karboxylové skupiny jedné molekuly a aminoskupiny druhé molekuly).
Protilátka Protilátka – bílkovina, zaměřená proti cizorodé látce v organismu. Jejím úkolem je navázat se na specifický antigen a buď usnadnit jeho pohlcení buňkami imunitního systému, nebo svým navázáním přerušit škodlivé působení antigenu, případně spolu s antigenem vytvořit větší nerozpustný celek. Pod vlivem jednoho antigenu se může najednou tvořit více protilátek, neboť se mohou vázat na různá místa antigenu. Vazebná místa antigenu a jemu příslušející protilátky do sebe zapadají jako klíč do zámku, obecně tedy daná protilátka reaguje pouze na zcela určitý antigen.
Proton Proton – částice složená ze tří kvarků (duu) se spinem 1/2, hmotností 1,673×10⁻²⁷ kg (938 MeV) a elektrickým nábojem +1,6×10⁻¹⁹ C. Proton je na běžných časových škálách stabilní, pokud se rozpadá, je poločas rozpadu větší než 10³⁵ let. Za objevitele protonu je považován Ernest Rutherford, který v roce 1911 objevil atomové jádro při analýze rozptylu částice alfa pronikající tenkou zlatou fólií. Samotná jádra vodíku (protony) detekoval v roce 1918 při ostřelování dusíku částicemi alfa. Antiproton byl objeven v roce 1955 Emilio Segrem a Owenem Chamberlainem.
Proton M Proton M – ruská nosná raketa pro velké náklady, která je vyvíjena od roku 1965. Poslední varianta má výšku 53 metrů a průměr 7,4 metru. Na nízkou oběžnou dráhu dokáže vynést náklad 22 tun, na geostacionární dráhu 3,5 tuny.
Protonium Protonium – vázaný stav protonu a antiprotonu.
Protonové číslo Z Protonové číslo Z – udává počet protonů v atomovém jádře prvku.
Protrombinový čas Protrombinový čas – PT, tromboplastinový čas, Quickův test. PT je doba, která popisuje schopnost krevní plazmy konkrétního jedince vytvářet vnější koagulační cestou krevní sraženinu.
Provázaný stav Provázaný stav – entanglement, kvantově korelovaný stav systému dvou a více částic, v němž nemá smysl mluvit o stavech jednotlivých složek. Například z provázaného stavu dvojice fotonů nelze vyjádřit stavy jednotlivých fotonů. Značíme |AB>+|XY>, což znamená, že najdeme-li první částici ve stavu A, je druhá ve stavu B. Je-li první ve stavu X, pak druhá je ve stavu Y. Měřením provedeným na jedné částici se dozvíme určitou informaci o částici druhé. Je to způsobeno tím, že mají společnou minulost. Někdy se také hovoří o propletených stavech.
Průměrná hustota Země Průměrná hustota Země – ρ_Z = 5,520 g/cm³.
Prvok Prvok – jednobuněčné organizmy neschopné fotosyntézy. Patří do nadříše eukaryota. Jejich buňky mají jádro. Rozměry mají od 0,005 mm do 0,5 mm. Tvoří kolonie. Množí se nepohlavně i pohlavně, nepatří ani do živočichů, ani do rostlin. Bičíkovci se pohybují za pomoci bičíku.
PS PS – první velký urychlovač v komplexu CERN postavený v roce 1959. Dokázal urychlit protony na energii 28 GeV. Později se využíval jako injektor pro urychlovač SPS, který bude sloužit stejnému účelu pro budovaný urychlovač LHC.
Pseudoskalár Pseudoskalár – veličina, která se nemění při určité transformaci (rotační, Lorentzově) a při prostorové inverzi mění znaménko.
PSLV PSLV – Polar Satellite Launch Vehicle, nosná raketa Indické kosmické agentury. Původně byla vyvinuta pro vynášení satelitů IRS pro dálkový průzkum Země. Raketa je schopna vynést malé družice i na geostacionární dráhu. Raketu počali Indové vyvíjet v 90. letech 20. století, první start se uskutečnil v roce 1993. V roce 1994 za sebou měla raketa 71 úspěšných startů (31 indických a 40 komerčních pro jiné země) a 1 neúspěšný. V listopadu 2013 při startu C-25 tato raketa vynesla na oběžnou dráhu první indickou misi k Marsu (Mars Orbiter Mission). PSLV je čtyřstupňová raketa s kombinací pevného a kapalného paliva. Maximální tah prvního stupně je 4 430 kN. Na nízkou orbitu je raketa schopna vynést až 3 800 kg užitečného nákladu. Výška rakety je 44 m, hmotnost 294 000 kg a průměr 2,8 m.
PSP PSP – Parker Solar Probe, sonda americké NASA určená pro výzkum Slunce z těsné blízkosti. Startovala v srpnu 2018, mise je plánována do roku 2025. Sonda se na konci mise dostane až do vzdálenosti 6,2 milionu kilometrů od slunečního povrchu. Z dosavadních objevů jmenujme alespoň pozorování nehomogenity a turbulencí slunečního větru, objev bezprašné zóny a objev záhybů tvaru písmene S ve slunečním větru.
PSS PSS – polystyrene sulphonic acid, látka využívaná k dotování materiálu PEDOT.
PTA PTA – Pulsar Timing Array, metoda detekce gravitačních vln za pomoci vyb­ra­ných pulzarů z naší Galaxie, jejichž signál se cestou k nám pohupuje na gravitačních vlnách, které ovlivní dobu příchodu jednotlivých pulzů. Signál je sledován sítěmi radioteleskopů. Tato metoda je testována od roku 2005 na australských radioteleskopech Parkers (Parkers PTA). Existuje i Evropské pole EPTA zahrnující například radioteleskopy Lovell, Effelsberg, Wersterbork a Nan­çay a Severoamerická nanohertzová observatoř NANOGrav. V roce 2023 bylo oznámeno mo6né zachycení gravitačních vln. Velký průlom se očekává po dostavbě obřího pole radioteleskopů SKA (Square Kilometer Array).
PTB PTB – Physikalisch-Technische-Bundesandstalt, německý národní metrologický ústav, který je nejvyšší německou autoritou řízenou přímo spolkovou vládou. PTB disponuje řadou špičkových laboratoří a má obdobnou úlohu jako NIST ve Spojených státech a NPL ve Velké Británii. U zrodu ústavu stáli Werner von Siemens a Hermann von Helmholtz. Založili ho v roce 1887, tehdy s názvem PTR (Physikalisch-Technische Reichsanstalt). Ústav je orientován na základní fyzikální výzkum v mnoha odvětvích.
PTZ PTZ – Pan-Tilt-Zoom, otáčení nahoru, do stran a přiblížení. Kameru s označením PTZ lze vzdáleně (pomocí telefonu či počítače) natáčet a zoomovat s ní.
Pulsar Pulsar – neutronová hvězda, jejíž magnetická a rotační osa nemají shodný směr. Zářící oblasti v magnetických pólech hvězdy díky rotaci vytvářejí pro pozorovatele majákovým efektem pulzy, zpravidla radiové, výjimečně až rentgenové či gama. První pulzar byl objeven v roce 1967 Jocelyne Bellovou pod vedením Anthony Hewishe.
Půlvlnná destička Půlvlnná destička – optický prvek, jehož základní charakteristikou je různá rychlost šíření světla s různou polarizací. Při vhodně zvolené tloušťce materiálu dosáhneme fázového posuvu 180 stupňů mezi dvěma vlnami se vzájemně kolmými polarizacemi.
Pulzar Pulzar – neutronová hvězda, jejíž magnetická a rotační osa nemají shodný směr. Zářící oblasti v magnetických pólech hvězdy díky rotaci vytvářejí pro pozorovatele majákovým efektem pulzy, zpravidla radiové, výjimečně až rentgenové či gama. První pulzar byl objeven v roce 1967 Jocelyn Bellovou (dnes Jocelyn Bell Burnell) pod vedením Anthony Hewishe.
Pulzarová mlhovina Pulzarová mlhovina – Pulsar Wind Nebula (PWN) nebo také plerion je mlhovina (odvrhnutá obálka hvězdy), která je buzena intenzivním relativistickým větrem nabitých částic emitovaných pulzarem v centru. Příkladem PWN je Krabí mlhovina. Jsou zdrojem energetických fotonů s energií někdy převyšující desítky GeV.
Pulzující hvězdy Pulzující hvězdy – proměnné hvězdy, které mění svou jasnost díky pulzacím. Dělíme je na krátkoperiodické a dlouhoperiodické nebo na hvězdy s radiální a neradiální pulzací. K nejznámějším zástupcům patří cefeidy (perioda 1 až 135 dní, u kterých je znám vztah mezi periodou pulzací a svítivostí, a proto je lze využít k odhadu vzdáleností ve vesmíru. Dalším typickým zástupcem jsou pulzující obři typu RR Lyrae (perioda do jednoho dne).
Purduova univerzita Purduova univerzita – americká veřejná univerzita, která byla založena v americké Indianě v roce 1869. Sídlem univerzity se stalo město West Lafayette. Je pojmenována podle filantropa a obchodníka Johna Purdue. Univerzita je zaměřena na inženýrství, zemědělství, letectví a informační technologie. V roce 1962 zde byla založena první fakulta informatiky na světě. Školu navštěvuje 40 000 studentů.
PVLAS PVLAS – Polarization of Vacuum with LASer, italský experiment v laboratoři v Legnaru, který prokázal v roce 2006 stočení roviny polarizovaného světla (4×10⁻¹² rad/m) generovaného laserem (1063 nm) ve vakuu v silném magnetickém poli (5 T). Stočení bylo mylně vysvětlováno přeměnou části fotonů na pseudoskalární částice podobné axionům.
PWR PWR – Pressurized Water Reactor, tlakovodní jaderný reaktor druhé generace. Poprvé byly tyto reaktory vyvinuty americkou společností Westinghouse v padesátých letech 20. století jako zdroj energie pro americké námořnictvo, poté se ujaly i v komerční sféře. Chladivem je voda hnaná pod vysokým tlakem do reaktoru.
Pyramidy, Město Pyramidy, Město – skalnaté uskupení na Marsu ležící 16 km od známé Tváře v oblasti Cydonia. Podobá se pětici pyramid.
Pyrethroid Pyrethroid – syntetická chemická sloučenina podobná přírodním látkám pyrethrinům produkovaným květinami (Chrysanthemum cinerariaefolium a Chrysanthemum coccineum).
Pyroklastický proud Pyroklastický proud – žhavé mračno, často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí. Jde o rychle pohyblivou, tekoucí směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, jejíž teplota dosahuje od 100 °C do 1 100 °C.
Pyrometr Pyrometr – přístroj k bezdotykovému měření povrchové teploty. Určuje teplotu měřeného tělesa z tepelného záření. Měří se jím převážně teploty v rozsahu −50 °C až +3500 °C.
Python Python – vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Python je vyvíjen jako open source, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem.
Q faktor Q faktor – faktor kvality, podíl frekvence spektrální čáry ku její frekvenční pološířce. Žádná spektrální čára není dokonale „ostrá“ Úzké čáry mají vysoký Q faktor, široké čáry jsou výsledkem velkého šumu a mají malý Q faktor.
QCD QCD – Quantum Chromodynamics, kvantová chromodynamika, teorie silné interakce. Kvarky interagují prostřednictvím polních částic silné interakce – gluonů. Silnou interakcí drží pohromadě kvarky například v neutronech a protonech. Silná interakce je zodpovědná i za soudržnost atomového jádra. K typickým rysům silné interakce patří uvěznění kvarků a jejich asymptotická volnost na malých vzdálenostech. Nábojem silné interakce je „barva“, odsud název chromodynamika. Dosah silné interakce je přibližně 10⁻¹⁵ m.
QDFET QDFET – Quantum Dot Field Effect Transistor, fotoelektrická polovodičová součástka vzniklá modifikací tranzistoru FET přidáním vrstvy s kvantovými tečkami. Tranzistorem QDFET lze detekovat jednotlivé fotony.
QED QED – Quantum Electrodynamics, kvantová elektrodynamika, současná teorie elektromagnetické interakce. Teorie je postavená na Diracově rovnici pro elektron a na kvantové verzi teorie elektromagnetického pole. Polní částicí interakce je foton.
QFD QFD – Quantum Flavourdynamics, kvantová flavourdynamika, teorie slabé interakce. Kvarky a leptony interagují prostřednictvím polních částic slabé interakce – bosonů Z⁰, W⁺ a W⁻. Slabá interakce je zodpovědná například za beta rozpad částic. Nábojem silné interakce je „vůně“, odsud název flavourdynamika. Dosah slabé interakce je přibližně 10⁻¹⁷ m.
QGP QGP – kvarkové-gluonové plazma. Podaří-li se nám „dostat“ kvarky na vzdálenosti menší než 10⁻¹⁵ m, začnou se kvarky a gluony chovat jako volné (nevázané) částice. Tím vznikne zcela zvláštní stav hmoty nazývaný kvarkové-gluonové plazma. Poprvé byla tato fáze látky připravena na urychlovači SPS ve středisku CERN v roce 2000. Ve vesmíru existovalo QGP v období do 10 mikrosekund po vzniku vesmíru.
QinetiQ QinetiQ – společnost vyvíjející obranné a bezpečnostní systémy pro Velkou Británii. QinetiQ má 9 000 zaměstnanců, společnost vznikla v roce 2001 rozdělením tehdejší agentury DERA (Defence Evaluation and Research Agency) na společnosti QinetiQ a Dstl.
Quasar Quasar – kvazistelární objekt, objekt s malým úhlovým rozměrem (<1") a obrovským zářivým výkonem v celém spektru (řádově 10⁴¹ W). U kvasarů pozorujeme velké červené posuvy emisních čar. Předpokládá se, že červený posuv je kosmologického původu; pak jsou ovšem kvasary nejvzdálenějšími a nejzářivějšími objekty, které ve vesmíru pozorujeme.
Qubit Qubit – kvantová verze bitu neboli kvantový bit, základní jednotka informace podléhající kvantové logice. Klasický bit je buď ve stavu |0⟩, nebo |1⟩. Qubit zahrnuje navíc všechny superpozice α|0⟩+β|1⟩. Konkrétní hodnotu |0⟩, nebo |1⟩ nabude teprve v okamžiku měření. Element kvantové informace zavedl Benjamin Schumacher roku 1995. Na qubit lze také pohlížet jako na virtuální částici a v analogii k antičásticím lze zavést rovněž antiqubit nesoucí zápornou informaci.
QuTech QuTech – společné výzkumné centrum Delftské technologické univerzity a nizozemského Centra aplikovaného výzkumu TNO, které vzniklo v roce 2013. QuTech je samostatným výzkumným ústavem orientovaným na vývoj kvantových technologií. V roce 2019 byla podepsána smlouva s holandskou telefonní společností KPN, jejímž cílem je vývoj prostředků pro kvantovou komunikaci na velké vzdálenosti, mj. vznik kvantového internetu.
r-proces r-proces – proces ve hvězdách, zejména při explozích supernov nebo při splynutí dvou kompaktních objektů, při němž dochází k rychlému záchytu neutronů a vzniku prvků s protonovým číslem vyšším, než má železo, které je nejefektivněji vázaným jádrem. Hojně vznikají i prvky s jádry většími než olovo či vizmut. Písmeno r v názvu procesu vzniklo z anglického „rapid neutron capture“ – rychlý záchyt neutronů.
Rabiho frekvence Rabiho frekvence – frekvence periodických změn dvouhladinového systému v přítomnosti elektromagnetického záření. Frekvence vyjadřuje intenzitu vazby mezi dvouhladinovým systémem (například atomy) a elektromagnetickým polem. Může jít například o frekvenci absorpce a stimulované reemise fotonů v dvouhladinovém systému nebo jen o frekvenci změn vlnové funkce. Frekvence je pojmenována podle rakouského fyzika Isidora Isaaca Rabiho (1898–1988).
Rackets Rackets – rychlý halový sport velmi podobný squashi. Původně vznikl ve věznicích, oblibu si získal v 19. století, kdy byl provozován ve státních anglických školách.
Radar se syntetickou aperturou Radar se syntetickou aperturou – radar rychle se pohybující nad krajinou, který vysílá v rychlém sledu sérii impulsů a matematickou analýzou odražených paprsků získává obraz s vyšším rozlišením, než by poskytl statický radar. Postup je náročný na výpočetní techniku. Zpracovává informaci nejen o amplitudě, ale i o fázovém posunu odražených vln.
Radiační délka Radiační délka – vzdálenost l₀, na které částice ztratí 1/e ze své původní energie, která klesá podle vztahu E = E₀ exp[−x / l₀].
Radiační vrstva Radiační vrstva – vnitřní vrstva Slunce, v níž se energie z centrálního termojaderného kotle šíří směrem k povrchu zářením. Elektromagnetické pole předává energii kmitajícím elektronům a ty ji zpět vyzařují. Radiační vrstva končí 200 tisíc kilometrů pod povrchem, kde je už výhodnější, aby se energie šířila prouděním.
Radiální excitace Radiální excitace – stav, v němž má částice (rezonance) vyšší hlavní kvantové číslo než v základním stavu a přitom má stejná ostatní kvantová čísla, včetně vnitřního spinového a orbitálního momentu hybnosti. Například ψ(2S) je radiální excitací částice J/ψ.
Radiant Radiant – bod na obloze, ze kterého se vlivem perspektivy rozbíhají zdánlivé dráhy meteorů roje.
Radikál Radikál – částice, které mají ve svém vnějším orbitalu alespoň jeden nepárový elektron, tj. elektron který nemá vykompenzován svůj spin jiným elektronem opačného spinu ve stejném orbitalu. Vyznačují se velkou reaktivitou, a proto také krátkou dobou života. Výrazně ovlivňují složení plazmatu. Volné radikály označujeme v reakcích tečkou umístěnou v pravém horním indexu příslušné částice. Typickými radikály vyskytujícími se v nízkoteplotním plazmatu jsou například hydroxylový radikál OH^• nebo peroxydový radikál HO₂^•. Naopak radikály nejsou například peroxid vodíku H₂O₂, ozón O₃ ani singletový kyslík ¹O₂ – vyznačují se sice velkou reaktivitou, ale nemají nepárový elektron. I navzdory poměrně jasné definici nepanuje v chemii úplná shoda v názorech, které částice jsou a které nejsou radikály.
Radioaktivita Radioaktivita – radioaktivní rozpad, přeměna jader nestabilních nuklidů na jiná jádra, při níž vzniká ionizující záření. Pokud se změní v jádře počet protonů, dojde ke změně prvku. Rychlost přeměny je charakterizována poločasem rozpadu. Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu.
Radiochromický jev Radiochromický jev – fyzikálně-chemický proces, kterým se po vystavení některých materiálů poli ionizujícího záření mění jejich optická hustota (zpravidla roste).
Radiogenní ohřev Radiogenní ohřev – ohřev teplem, které vzniká v důsledku rozpadu radioaktivních izotopů některých prvků. Radiogenní teplo je například zdrojem energie pohybu litosférických desek u Země.
Radioizotopový termoelektrický generátor Radioizotopový termoelektrický generátor – zdroj energie, který využívá tepla vzniklého rozpadem radioaktivních prvků. Soustava termočlánků pak převede tepelnou energii na elektrickou. Radioizotopový generátor byl s výhodou použit i pro napájení sond Voyager, kde jako radioaktivní materiál slouží oxid plutonia 238.
Radioteleskop Effelsberg Radioteleskop Effelsberg – největší pohyblivý radioteleskop v Evropě, postavený v roce 1971. Průměr paraboly je 100 m. Nach8y9 se v německém pohoří Ahr. Kolem teleskopu je 150 km ochranné pásmo s omezenou radiokomunikací, aby nedocházelo ke kontaminaci signálu.
Radioterapie Radioterapie – metoda léčby využívající destruktivních účinků ionizujícího záření na buňky živých tkání.
Radiozenitál Radiozenitál – jeden z přístrojů zkonstruvaných J. Fričem a F. Nušlem pro určování zeměpisné šířky a délky z polohy hvězd.
Radium Radium – šestý prvek ze skupiny kovů alkalických zemin, silně radioaktivní, vzniká v rozpadové řadě uranu a thoria. Radium bylo objeveno roku 1898 Marií Curie-Sk³odowskou, jejím manželem Pierem a Gustavem Bémontem v jáchymovském smolinci.
Řádkovací tunelový mikroskop Řádkovací tunelový mikroskop – STM (Scanning Tunnelling Microscope). Zařízení mapuje povrch pomocí pohybu vodivého hrotu nad vodivým povrchem sledovaného materiálu. Množství elektronů, které tuneluje z materiálu do hrotu je exponenciálně závislé na vzdálenosti a pomocí měřeného proudu lze vykreslit mapu povrchu. STM mikroskop byl vynalezen v roce 1981 G. Binnigem a H. Rohrerem.
Radon Radon – Radonum, nejtěžší prvek ve skupině vzácných plynů, je radioaktivní a nemá žádný stabilní izotop. Byl objeven roku 1900 Friedrichem Ernstem Dornem. V geologii slouží studium obsahu izotopů radonu v podzemních vodách k určení jejich původu a stáří. Radon se využívá i v medicíně jako zářič s krátkým poločasem rozpadu.
Radonova transformace Radonova transformace – matematická transformace poprvé publikovaná Johanem Radonem roku 1917. Jedná se o integrální transformaci přes paprsky. Inverzní Radonova transformace se využívá k rekonstrukci obrazu ve výpočetní tomografii.
Raketoplán Raketoplán – Space Shuttle (oficiálně Space Transportation System) byl americký pilotovaný kosmický letoun provozovaný pro lety do vesmíru agenturou NASA. Firma Rockwell International Space Systems Group (nyní Boeing North American) raketoplán vyprojektovala a postavila pět plně provozuschopných exemplářů. První let proběhl v roce 1981. Raketoplán startoval za pomoci nosné rakety, samostatně se pohyboval ve vesmíru a samostatně přistával. Lety byly řízeny z Johnsonova kosmického střediska v texaském Houstonu. Lety raketoplánu byly ukončeny v roce 2011. Obdobný sovětský projekt raketoplánu Buran nebyl dokončen, došlo k jedinému startu v roce 1988.
RAL RAL – RAL – Rutherford Appleton Laboratory, jedna z národních laboratoří ve Velké Británii. Slavná laboratoř vznikla postupným spojení Rutherfordovy laboratoře (1957) s počítačovou laboratoří ATLAS (1975) a poté s Appletonovou laboratoří (1979). Dnes má 1200 zaměstnanců, kteří pracují pro 10 000 vědců z různých univerzit. Laboratoř sídlí v Chiltonu (Oxfordshire). Součástí laboratoře je neutronový a mionový zdroj ISIS a laserový komplex CLF.
Ramanův jev Ramanův jev – také Ramanův rozptyl (kombinační rozptyl, Mandelstamův rozptyl, Smekalův-Ramanův rozptyl). Jde o změnu směru i velikosti vlnového vektoru a polarizace fotonů při průchodu prostředím v důsledku interakce s dvěma stavy atomu či molekuly. Rozptýlené fotony mají jinou frekvenci, fázi i polarizaci a nesou informace o energetickém spektru rozptylového centra a u molekul dokonce i o prostorové orientaci konkrétní chemické vazby, tedy jakési molekulární „vizitky“. Pokud má rozptýlený foton nižší energii než původní, hovoříme o tzv. Stokesově fotonu. Bez speciálních opatření je však tímto způsobem rozptylován pouze jediný foton ze stovek miliónů až stovek miliard dopadajících fotonů. Účinný průřez Ramanova rozptylu je zhruba 10⁻³⁰ cm². Pokud do prostředí posíláme fotony s vhodnou frekvencí, může dojít ke stimulovanému Ramanovu rozptylu, který je mnohem účinnější. Na tomto jevu jsou založeny Ramanovy lasery.
Ramjet (náporový motor) Ramjet (náporový motor) – motor, který využívá ke vhánění vzduchu vlastního pohybu motoru (ram = vhánět). Vzduch se stlačuje v difuzéru a přidává se k němu palivo, které spolu se vzduchem hoří ve spalovací komoře. Rozšířenou tryskou (jet = tryska) odcházejí zplodiny ven. Na vývoji motoru se pracuje již 30 let.
Ramseyova spektroskopie Ramseyova spektroskopie – zjištění stavu dvouhladinového systému (zpravidla atomu) za pomoci dvou interakcí s mikrovlnným pulzem (generovaným maserem). Doba mezi interakcemi je podstatně delší než doba pulzu. Stav se zjišťuje interferencí signálu z obou měření (Ramseyův interferometr). Metoda Je pojmenována podle amerického fyzika Normana Fostera Ramseye (1915), který za ni získal Nobelovu cenu v roce 1989.
Rankinův-Clausiův cyklus Rankinův-Clausiův cyklus – základ přeměny tepelné energie na mecha­nickou u tepelných a jaderných elektráren. Jako oběhové médium se využívá voda, která se v reaktoru izobaricky mění na páru. Poté jde pára do turbíny, kde adiabaticky expanduje, přičemž turbíně předává mechanickou energii. V kondenzátoru voda kondenzuje do napájecí nádrže, odkud je čerpadlem tlačena zpátky do reaktoru.
RAS RAS – Royal Astronomical Society, Královská astronomická společnost. Anglická vědecká společnost založená v roce 1820.
Rastrovací konfokální mikroskop Rastrovací konfokální mikroskop – používá jako zdroj světla laserový paprsek, ten je fokusován na clonku, dále prochází objektivem až na vzorek, kde je obraz clonky fokusován do bodu, jehož průměr odpovídá difrakční mezi (rozlišovací mez). Přes stejný objektiv jde zpětně i světlo na vzorku odražené či rozptýlené, případně fluorescence. Sekundární světlo putující zpět prochází opět clonkou. Jeho bodový obraz je s pomocí děliče paprsků lokalizován před fotonásobič, kde je umístěna druhá konfokální bodová clonka, která filtruje světlo pocházející z oblasti mimo ohniskovou rovinu mikroskopu. Obraz celé zaostřené roviny lze pak získat rastrováním bod po bodu. (Wikipedie)
RAT (Rock Abrasion Tool) RAT (Rock Abrasion Tool) – nástroj pro broušení povrchu skal umístěný na výzkumném vozítku (roveru). Pomocí dvou brusných kamenů lze obrousit materiál skály v oblasti o průměru 45 mm do hloubky 5 mm.
RATAN 600 RATAN 600 – sovětský radioteleskop vybudovaný na Kavkaze v roce 1974. Průměr má 576 metrů, 895 odrazných segmentů je umístěno jen po obvodě a jejich celková plocha je třetina odrazné plochy amerického Areciba. Použitelný vlnový rozsah je údajně od 1 cm do 50 cm (frekvenční rozsah 0,6÷30 GHz).
Rayleighovy vlny Rayleighovy vlny – seismické vlny, které se šíří v kůře planety po jejím povrchu. Podobají se vlnění na vodě. Jedná se o složeninu příčného a podélného vlnění. Body vykonávají krouživé pohyby. Vlny byly pojmenovány podle anglického matematika a fyzika Johna Williama Strutta, třetího barona Rayleigho.
Rayleighův rozptyl Rayleighův rozptyl – rozptyl světla způsobený elastickými srážkami fotonů s molekulami a shluky částic v atmosféře, které jsou mnohem menší než vlnová délka. Světlo rozkmitá náboje ve shluku a ty se stanou zdrojem rozptýleného světla. Rayleighův rozptyl je zodpovědný za difúzní svit oblohy a za její namodralou barvu. Jevem se podrobně zabýval John William Strutt (lord Rayleigh) v letech 1871 až 1899.
Rázová vlna heliosféry Rázová vlna heliosféry – rázová vlna vznikající ve směru pohybu Slunce mezihvězdným prostředím. Stýká se zde magnetické pole Slunce s magnetickým polem galaktickým.
Rázová vlna magnetosféry Rázová vlna magnetosféry – hranice magnetosféry formovaná nalétávajícím slunečním větrem. Na této rázové vlně se skokem mění koncentrace částic, rychlost plazmatu a magnetické pole. Nachází se od planety směrem ke Slunci.
RBE RBE – Relative Biological Effectiveness, relativní biologická účinnost, poměr biologické účinnosti jednoho typu ionizujícího záření k druhému, a to při stejnému množství absorbované energie. RBE je empirická hodnota, která se mění v závislosti na typu ionizujícího záření, použitých energiích, uvažovaných biologických účincích, nebo kyslíkovém efektu.
Read-out šum Read-out šum – počet elektronů na pixel, který se přidá k signálu při načítání CCD obrazu z čipu. Jde o parazitní jev způsobený konverzí analogového signálu na digitální a nechtěnými fluktuacemi na výstupu.
Redoxní reakce Redoxní reakce – oxidačně-redukční reakce, chemická reakce, při které dochází k přenosu elektronu a tím se mění oxidační čísla reagentů. Při oxidaci se oxidační číslo zvyšuje, reagent ztrácí elektrony; při redukci se oxidační číslo snižuje, reagent elektrony přijímá. S ohledem na zachování elektrického náboje je vždy oxidace provázena redukcí a naopak.
Redukovaná Hubblova konstanta Redukovaná Hubblova konstanta – bezrozměrný poměr Hubblovy konstanty a hodnoty 100 km·s⁻¹·Mpc⁻¹. Označuje se malým h a využívá se k poměr­nému vyjádření vzdáleností ve vesmíru. Tyto vzdálenosti získají skutečnou fyzikální hodnotu až po dosazení za konkrétní hodnotu Hubblovy konstanty.
Redukovaná Pl. konstanta Redukovaná Pl. konstanta – (1,054 571 68 ± 0,000 000 18)×10⁻³⁴ J·s.
Redukovaná Planckova konstanta Redukovaná Planckova konstanta – fundamentální konstanta popisující chování mikrosvěta. Jde o základní konstantu kvantové teorie, která má význam elementárního kvanta projekce momentu hybnosti do libovolné osy. Podle současných znalostí je její hodnota ħ = (1,054 571 628(53)×10⁻³⁴ J·s s relativní chybou 5×10⁻⁸.
Redukovaný svazek Redukovaný svazek – svazek (zpravidla světelný), jehož průřez je záměrně omezen vstupní clonou (tzv. aperturou). Ze svazku jsou odstraněny paprsky s velkou vzdáleností od optické osy, jejichž chod optickou soustavou je nejméně přesný. Tyto paprsky zhoršují kvalitu vlnoplochy v ohnisku.
Reflektor Reflektor – zrcadlový dalekohled. Název pochází od reflekce – odrazu. Naopak refraktor je čočkový dalekohled (od refrakce – lomu).
Reflexní koeficient Reflexní koeficient – R, poměr intenzity záření odraženého systémem vůči intenzitě dopadajícího záření. Součet absorpčního, transmisního a  reflexního koeficientu je roven jedné, A + T + R = 1.
Regelace ledu Regelace ledu – spojování bloků ledu do jediného celku. Jev souvisí s táním pevné látky vlivem zvýšeného tlaku. Při regelaci hraje důležitou roli tenká vrstva vody vznikající mezi oběma ledovými bloky. Vysvětlením regelace se poprvé zabýval anglický fyzik Michael Faraday v roce 1859. Příbuzným jevem je pájení elektrotechnických součástek.
Regolit Regolit – vrstva nezpevněného materiálu, která pokrývá celistvé podloží. Zpravidla jde o drť vzniklou dopadem drobných těles nebo jinou erozivní činností. Vrstvu regolitu najdeme na Měsíci, v některých oblastech na Zemi i na jiných tělesech Sluneční soustavy.
Regulace genové exprese Regulace genové exprese – jakékoliv ovlivnění množství produktu jednotlivého genu. Může se jednat o represi, kdy je tvorba produktu zastavena, nebo naopak o zvýšení produkce – indukci. K regulaci může docházet na všech úrovních, od regulace přepisu DNA do RNA (transkripce), přes životnost RNA, až po přepis RNA do proteinu. Regulace genové exprese stojí například za diferenciací jednotlivých buněčných typů, kdy z stejné počáteční informace (DNA) vznikají tak rozličné typy buněk, jako jsou například buňky mozkové a buňky jaterní.
Reionizace Reionizace – období po éře temného věku, kdy se ve vesmíru opět objevuje slabě ionizované plazma. Neutrální plyn je ionizován světlem prvních hvězd. Ionizovaný plyn polarizuje reliktní záření, což umožňuje éru opětovné ionizace vesmírné látky relativně dobře datovat na období zhruba 550 milionů roků po vzniku vesmíru.
Rekombinace Rekombinace – opětovný návrat elektronu do atomárního obalu, kde zaplní místo po dříve vytrženém elektronu.
Rekombinace v polovodiči Rekombinace v polovodiči – proces, při kterém elektron z vodivostního pásu obsadí volnou energetickou hladinu ve valenčním pásu. Rekombinace může být buď zářivá (doprovázena emisí fotonu), nebo nezářivá (přebytečná energie se využije na kmity atomů v krystalové mříži).
Rekonekce Rekonekce – přepojení magnetických siločar, při němž siločáry prudce změní svou dosavadní topologii do jiné, energeticky výhodnější podoby. Při tom dojde k uvolnění energie, která zahřeje okolní plazma. Někdy natolik, že plazma zazáří i v rentgenovém nebo v gama oboru. Na mikroskopické úrovni jsou za rekonekci zodpovědné pohybující se nabité částice, které generují nová magnetická pole skládající se s polem původním.
Rektascenze Rektascenze – Oblouk mezi jarním bodem a deklinační kružnicí hvězdy měřený ve stupních nebo v hodinách.
Relace neurčitosti Relace neurčitosti – v mikrosvětě není možné současně změřit polohu a hybnost objektů. Změření jedné veličiny naruší měření druhé veličiny. Čím přesněji zjistíme polohu, tím menší informaci budeme mít o hybnosti a naopak. Jde o principiální zákonitost kvantového světa, která souvisí s nekomutativností veličin na elementární úrovni. Relace neurčitosti objevil Werner Heisenberg. Stejné relace platí také mezi energií a časovým intervalem. Ve vakuu mohou po velmi krátkou dobu vznikat ve shodě s relacemi neurčitosti fluktuace (objekty) o určité energii. Čím vyšší energie, tím kratší doba života těchto fluktuací. Dále relace platí i pro jakoukoli zobecněnou souřadnici a její hybnost. Může jít například o nějaké pole, které nemůže mít současně nulovou hodnotu a nulovou hybnost, což vede k jeho vakuovým fluktuacím.
Relativní biologická účinnost Relativní biologická účinnost – Relative Biological Effectiveness, RBE, poměr biologické účinnosti jednoho typu ionizujícího záření k druhému, a to při stejnému množství absorbované energie. RBE je empirická hodnota, která se mění v závislosti na typu ionizujícího záření, použitých energiích, uvažovaných biologických účincích nebo kyslíkovém efektu.
Relativní přesnost Relativní přesnost – bezrozměrný poměr chyby určení dané veličiny a veličiny samotné.
Relativní přesnost určení G Relativní přesnost určení G – 1,5×10⁻⁴.
Relativní šířka čáry Relativní šířka čáry – bezrozměrné číslo charakterizující šířku čáry, Δλ/λ.
Reliktní záření Reliktní záření – záření, které se od látky oddělilo přibližně 400 000 let po vzniku vesmíru, v době, kdy se vytvářely atomární obaly prvků a končilo plazmatické období vesmíru. Počáteční horkou (plazmatickou) fázi existence vesmíru nazýváme Velký třesk a reliktní záření tedy pochází z období konce Velkého třesku. Dnes má teplotu 2,73 K a vlnovou délku v milimetrové oblasti. Je jedním ze základních zdrojů informací pro naše poznání raného vesmíru. V anglické literatuře se označuje zkratkou CMB (Cosmic Microwave Background, mikrovlnné záření pozadí).
Remediace Remediace – pokus o navrácení původních vlastností danému prostředí.
Renormalizace Renormalizace – matematická procedura vedoucí k odstranění některých nekonečen vyskytujících se v kvantové teorii.
Rentgenové vzplanutí Rentgenové vzplanutí – prudké uvolnění energie způsobené přepojením (rekonexí) magnetických silokřivek. Zahřáté plazma vyzařuje v celém spektru včetně rentgenového oboru. Rentgenová vzplanutí se klasifikují podle toku energie v intervalu vlnových délek 0,1 až 0,8 nm: třída B (< 10⁻⁶ W/m²); třída C (10⁻⁶ až 10⁻⁵ W/m²); třída M (10⁻⁵ až 10⁻⁴ W/m²); třída X (> 10⁻⁴ W/m²).
Reostat Reostat – regulovatelný rezistor, v minulosti byl většinou realizován odporovým drátem navinutým na izolačním tělese s posuvným jezdcem. Dnes se k regulaci výkonu spotřebičů využívají jiné, zejména polovodičové součástky.
Repolarizace Repolarizace – repolarizace buněčné membrány. Repolarizace buněčné membrány je děj následující po depolarizaci, vedoucí k obnovení záporného potenciálu uvnitř buňky vůči vněbuněčné tekutině. V průběhu tohoto děje může dojít k hyperpolarizaci, kdy je uvnitř buňky nižší potenciál než je potenciál buňky v klidovém stavu.
Represor Represor – obvykle protein, který se váže na DNA v oblasti promotoru, a blokuje tak nasedání RNA polymerázy a transkripci. Opakem represoru je pak aktivátor.
ReRAM ReRAM – rezistivní paměť RAM, která uchovává uloženou informaci i po odpojení od zdroje energie. Tato paměť by měla vykazovat hysterezi v odporu, tj. uchovávat hodnotu elektrického odporu. V současnosti (2014) je vyvíjena více společnostmi (Rambus, Panasonic, Crossbar), je založena na perovskitech, oxidech kovů, oxidu křemíku nebo chalkogenitech. Paměť tohoto typu se chová jako memristor, čtvrtá základní elektrotechnická součástka.
Reynoldsovo číslo Reynoldsovo číslo – poměr inerciálních a viskózních sil. Bezrozměrné číslo charakterizující silové poměry v proudící tekutině. Je přímo úměrné rychlosti, hustotě a hydraulickému průměru. Nepřímo úměrné je kinematické viskozitě. Tekutina s vysokým Reynoldsovým číslem proudí turbulentně, při nízké hodnotě proudí tekutina laminárně. Číslo je pojmenováno po irském fyzikovi Osbornu Reynoldsovi.
Rezistivní časová konstanta Rezistivní časová konstanta – charakteristická doba procesů spojená s konečnou vodivostí η plazmatu o rozměru L. Je dána vztahem: τ_R ~ L²/η.
Rezonance Rezonance – vlastnost pohybu dvou těles ve Sluneční soustavě, při které jsou jejich doby oběhu v poměru malých celých čísel. V takovém případě nastává mezi tělesy gravitační vazba (rezonance), která ovlivňuje stabilitu tohoto uspořádání. Rezonance může také nastat v rámci dvou různých pohybů jediného tělesa, zpravidla jeho oběhu kolem Slunce a rotace kolem osy. Pak hovoříme o spinorbitální rezonanci.
Rezonance (částicová fyzika) Rezonance (částicová fyzika) – částice s krátkou dobou života. Je to pík (lokální maximum) v grafu účinného průřezu u srážkových experimentů. Nachází se v okolí definované energetické hladiny u složených částic nebo v okolí invariantní hmotnosti v případě elementárních částic. Každý z hadronů má řadu rezonancí, které odpovídají vnitřním energetickým hladinám v jeho struktuře. Šířka rezonance (Γ) je rovna reciproční hodnotě její doby života. V experimentální fyzice pojmy částice a rezonance splývají.
Rezonanční interakce Rezonanční interakce – nelineární interakce tří a více částic, při níž dojde k zeslabení interakce natolik, že se stane nevýraznou a přibližně se vyruší s kvantovými fluktuacemi kinetické energie. Částice interagující touto interakcí se může nacházet ve velké oblasti prostoru, tj. nemá dobře definovanou polohu.
RFNA RFNA – Red Fuming Nitric Acid, červená dýmavá kyselina dusičná, chemicky HNO₃ + NO₂. Používá se jako oxidační činidlo pro raketová paliva. Němci využívali RFNA pro raketové pohony za druhé světové války.
RGB RGB – jedno ze dvou základních barevných schémat. Písmena jsou odvozena z anglických názvů pro červenou (Red), zelenou (Green) a modrou (Blue) barvu. Barvené schéma RGB se nejčastěji využívá v monitorech a displejích. Celkové množství dosažených barev je dáno počtem bitů pro každou složku. Pro 8 bitů (celkem tedy 24 bitů) může mít každá složka 256 barev, celkem lze namíchat 256×256×256 barev, což je 16 777 216 barev.
Rhenium Rhenium – velmi vzácný, těžký a tvrdý, odolný kovový prvek s vysokým bodem tání. Rhenium objevili Walter Noddack, Ida Tackeová a Otto C. Berg v roce 1925. V zemské kůře činí průměrný obsah rhenia pouze kolem 3 ng/kg.
RHESSI RHESSI – Reuven Ramaty High Energy Solar Spectroscopic Imager, malá družice NASA vypuštěná 5. 2. 1992. Jejím hlavním cílem je výzkum uvolňování energetických částic při náhlých slunečních vzplanutích. Pohybuje se na kruhové dráze kolem Země ve výšce 600 km. Pojmenována je podle Reuvena Ramatyho (1937–2001), který je průkopníkem sluneční fyziky, gama astronomie a výzkumu kosmického záření. Ramaty se narodil v Rumunsku, většinu života ale pracoval v USA v NASA.
RHIC RHIC – Relativistic Heavy Ion Collider, urychlovač v Brookhavenské národní laboratoři s obvodem 6 700 metrů. Při srážkách jader zlata zde vytvářejí na detektorech Phoenix a STAR kvarkové gluonové plazma.
Rhodium Rhodium – drahý kov stříbřitě bílé barvy. Chemicky je mimořádně stálé s poměrně vysokým bodem tání. Hlavní uplatnění nalézá ve slitinách s platinou při výrobě termočlánků a chemicky a teplotně odolných součástí průmyslových výrobních zařízení. Rhodium objevil v roce 1803 anglickým chemik William Hyde Wollaston.
Ribóza Ribóza – monosacharid, aldóza tvořená pěti uhlíky.
Ribozomy Ribozomy – součásti buňky, struktura tvořená bílkovinami a ribonukleovými kyselinami. Sestávají z velké a malé podjednotky. Zajišťují vytváření peptidů a bílkovin z aminokyselin podle vzoru RNA, vzniklé přepisem z DNA.
Rigidita Rigidita – energie částice vztažená na její náboj. Udává se ve voltech. Číselná hodnota určuje napětí potřebné k zabrzdění nabité částice (W_k = QU).
RIKEN RIKEN – japonský národní institut pro výzkum a vývoj, obdoba naší Akademie věd. Název je odvozen ze zkratky původního jména „Rikagaku Kenkyūsho“. Výzkum je orientován zejména na fyziku, chemii, biologii a medicínu. Organizace byla založena v roce 1917 a má nyní přes 3 000 vědců v sedmi kampusech napříč celým Japonskem.
Ripstop Ripstop – prošívaná tkanina s vysokou pevností vyrobená tak, že do běžné textilie jsou ve dvou směrech vetkány s odstupem pěti až osmi milimetrů tlustší nitě. Tkanina tak získá členitou strukturu a je mimořádně odolná proti roztržení. Technika se využívá například pro výrobu padáků. Název je odvozen z anglických slov „rip“ (roztržení) a „stop“.
Ritchey-Chrétien Ritchey-Chrétien – optický systém dalekohledu, v němž má primární zrcadlo otvor, kterým procházejí paprsky odražené od sekundárního zrcadla do ohniska. Na rozdíl od Cassegrainova dalekohledu mají obě zrcadla hyperbolický tvar, což odstraňuje řadu optických vad. Výroba hyperbolického zrcadla je ovšem technologicky náročnější než parabolického nebo kulového.
RMs RMs – Rotation measures, měření rotací.
RMU RMU – radiační mimořádná událost, událost důležitá z hlediska jaderné bez­peč­nos­ti nebo radiační ochrany, která vede nebo může vést k nepří­pust­nému uvolnění radioaktivních látek nebo ionizujícího záření, případně ke vzniku radiační nehody nebo radiační havárie.
RNA RNA – Ribonucleic acid, ribonukleová kyselina. Jde o nukleovou kyselinu, jejiž cukernou složkou je ribóza, nukleotidy jsou obdobné jako v DNA, pouze báze thymin je nahrazena uracilem, který také umožňuje komplementaritu s adeninem. Hlavní funkcí RNA je přenos informace z DNA do dalších struktur. Na rozdíl od DNA dvoušroubovice není typickou strukturou RNA.
RNA polymeráza RNA polymeráza – enzym, který podle vlákna DNA syntetizuje k němu komplementární vlákno RNA. Výchozí DNA tedy slouží jako šablona pro tvorbu RNA molekuly. Na rozdíl od DNA polymeráz mohou RNA polymerázy zahájit syntézu bez pomoci části komplementární sekvence (primeru). V buňkách existuje několik typů RNA polymeráz, které se specializují na různé druhy RNA. Speciálním druhem RNA polymerázy je RNA dependentní polymeráza, která syntetizuje RNA vlákno dle RNA předlohy. Tato polymeráza se vykytuje u RNA virů.
RNC RNC – RIKEN Nishina Center for Accelerator-Based Science, Nishinovo vědecké centrum, jedna ze součástí japonské národní vědecké organizace RIKEN. Provozuje nejvýkonnější urychlovač pro těžké ionty na světě RIBF (Radioactive Isotope Beam Factory).
Robotický exoskelet Robotický exoskelet – vnější kostra, zařízení určené k podpoře svalů člověka při chůzi nebo práci, například pro zdravotní nebo také vojenské účely. Skládá se z vnějšího rámu (kostry), která je ovládána člověkem pomocí hydrauliky a motorů.
Robotika Robotika – vědní disciplína zaměřující se na automatické stroje používané pro průmyslové a obchodní účely.
Rocheův lalok Rocheův lalok – prostorové ohraničení ekvipotenciální plochy systému dvou těles, například hvězd. Tato plocha se stejnou potenciální energií má tvar osmičky, složené ze dvou kapkovitých útvarů – Rocheových laloků. Pokud hvězda zcela vyplní prostor svého Rocheova laloku, dojde k přetoku látky na druhou složku. V případě planety a měsíce dojde při průchodu měsíce Rocheovou plochou k nestabilní situaci, měsíc začne padat na planetu a bude roztrhán slapovými silami.
Roentgenium Roentgenium – 19. transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 111 oznámili němečtí fyzici z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu v roce 1994.
Rondel Rondel – prehistorická stavba s kruhovým nebo oválným půdorysem.
ROS ROS – robotický operační systém neboli robotický middleware (tj. kolekce softwarových frameworků pro vývoj softwaru robotů). Ačkoli ROS není operační systém, poskytuje služby určené pro heterogenní počítačový klastr, jako jsou abstrakce hardwaru, ovládání zařízení na nízké úrovni, implementace běžně používaných funkcí, předávání zpráv mezi procesy a správa balíčků.
ROSAT ROSAT – ROentgen SATellite. Německá rentgenová družice vypuštěná NASA v roce 1990. Hlavním přístrojem byl čtyřvrstvý zrcadový dalekohled o průměru 83 cm a ohniskovou vzdáleností 240 cm. Přístroj byl schopen pracovat v energetickém oboru (0,1÷2) keV s úhlovým rozlišením až 40′. Družice pracovala do roku 1999.
Rosatom Rosatom – ruská agentura pro jadernou energii, hlavní regulační instituce ruské jaderné energetiky. Dohlíží na Atomenergoprom, který sdružuje 31 společností výrobců jaderných zbraní, výzkumných institucí a agentur pro jadernou bezpečnost. Ředitelství je v Moskvě. Původně šlo o Ministerstvo pro atomovou energii Ruské federace (Minatom) založené v roce 1992. V roce 2004 bylo reorganizováno na Federální agenturu pro atomovou energii. V roce 2007 byl Minatom transformován na státní akciovou společnost Rosatom.
Rosetta Rosetta – sonda ESA vypuštěná 2. března 2004, která byla jako první navedena na oběžnou dráhu kolem jádra komety (67P/Čurjumov–Gerasimenko dne 6. srpna 2014). Dále uskutečnila průlet kolem planetek 2867 Steins (5. září 2008) a 21 Lutetia (10. července 2010); řízené přistání na jádru komety (modul Philae, 12. listopadu 2014). Během cesty ke kometě se podílela na projektu Deep Impact při pozorování komety 9P/Tempel 1 a projektu New Horizons při pozorování Jupiteru a plazmového toru měsíce Io. Sonda spolu s kometou prošla perihéliem 13. srpna 2015. Mise byla několikrát prodloužena a definitivně byla ukončena dne 30. září 2016 řízeným pádem na povrch komety.
Roseův kov Roseův kov – slitina tří kovů s velmi nízkou teplotou tání – bismutu, cínu a olova. V metalurgii platí, že slitiny mívají zpravidla nižší teplotu tání než jejich složky. Teplota tání Roseova kovu je necelých 100 °C. Technicky se jedná v podstatě o známý Woodův kov (teplota tání 63 °C), který je pouze ochuzen o toxické kadmium.
Roskosmos Roskosmos – ruská kosmická agentura, dříve Ruská letecká a vesmírná agentura je vládní agentura zodpovědná za ruský vesmírný program a letecký výzkum. Ruská kosmická agentura byla založena v Sovětském svazu v druhé polovině padesátých let. Vyvinula první balistickou raketu, umělou družici Země, vyslala prvního kosmonauta na oběžnou dráhu, provedla první průzkum Měsíce, Venuše a Marsu.
Rotace Rotace – matematická operace, která umožňuje zjistit v daném poli vírové struktury. Rotace je nenulová v místech, kde je střed víru, její směr udává osu víru.
Rotační spektrum molekuly Rotační spektrum molekuly – molekula může mít vlastní rotaci, a tudíž nenulový celkový moment hybnosti. Ten může v kvantové mechanice nabývat pouze diskrétních hodnot a spektrum, které vzniká při přechodech z jedné hodnoty na druhou, nazýváme rotačním spektrem molekuly. Rozdíl energií nejbližších hladin rotačního spektra je asi o dva řády menší než energie přechodů vibračního spektra.
Rotační stavy Rotační stavy – stavy atomového jádra či molekuly, které spočívají v aku­mu­la­ci energie rotací. Přechody mezi rotačními stavy jsou obvykle mnohem rychlejší než mezi stavy, které odpovídají změně struktury jádra.
Rover Rover – automatické vozítko schopné vlastního pohybu určené k výzkumu těles slunenčí soustavy. Rovery využívá především NASA k výzkumu Marsu.
Rovina dopadu Rovina dopadu – rovina, ve které leží normála k rozhraní dvou prostředí a dopadající paprsek.
Rovina lomu Rovina lomu – rovina, ve které leží normála k rozhraní a procházející paprsek.
Rovnodennost Rovnodennost – okamžik, kdy je střed Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu na světovém rovníku. Při přechodu Slunce z jižní polokoule na severní nastává jarní rovnodennost (kolem 21. března); při přechodu ze severní na jižní polokouli nastává podzimní rovnodennost (kolem 23. září).
Rozdělení exoplanet Rozdělení exoplanet – podle velikosti rozdělujeme exoplanety na země (do 1,25 R_Z), superzemě (1,25÷2 R_Z), neptuny (2÷6 R_Z) a jupitery (nad 6 R_Z). Vzhledem k tomu, že nejde o jména konkrétních těles, píšeme tyto názvy s malým počátečním písmenem (podobně jako naše Slunce a cizí slunce).
Rozlišení spektroskopu Rozlišení spektroskopu – je dáno podílem vlnové délky pozorovaného světla a nejmenšího rozdílu vlnových délek monochromatických vln stejné intenzity, které prvek ještě rozliší. U hranolu závisí rozlišení spektroskopu na disperzi materiálu, ze kterého je vyroben a na absolutní velikosti jeho základny. U difrakční mřížky je rozlišení spektroskopu tím větší, čím je větší řád spektra, ve kterém provádíme měření a čím je větší počet vrypů mřížky.
Rozpadová šířka Rozpadová šířka – převrácená hodnota střední doby života stavu, Γ = 1/τ. Rozpadová šířka reprezentuje pravděpodobnost rozpadu částice za jednotkový čas. Obvykle je modelovaná relativistickým Breitovým-Wignerovým rozdělením. Anglický ekvivalent je decay width nebo decay rate.
Rozptýlené objekty Kuiperova pásu Rozptýlené objekty Kuiperova pásu – tělesa s velikou výstředností a chaotickými drahami. Odsluní (afélium) drah těchto excentrických těles může být až mnoho set AU.
rp-proces rp-proces – proces, při němž dochází k rychlému záchytu protonů ve hvězdách a vzniku prvků s protonovým číslem vyšším, než má železo. Písmeno r v názvu procesu vzniklo z anglického „rapid“, tedy rychlý. Jde o obdobu r-procesu, v němž jsou ale zachytávány neutrony, což je jednodušší, protože nemají elektrický náboj. K rp-procesu typicky dochází na povrchu neutronové hvězdy při termojaderné explozi materiálu dopadajícího ze souputníka.
RPC RPC – Resistive Plate Chamber
RSD RSD – Red Shift Distorsion, nepravidelnosti v rozložení červeného kosmologického posuvu na velkých vzdálenostech způsobené velkorozměrovou strukturou vesmíru a nehomogenitami ve velmi mladém vesmíru.
RSU RSU – Rate Sensing Unit, setrvačníková jednotka na Hubbleově vesmírném dalekohledu. Jde o základní součást navigačního systému. HST obsahuje 3 jednotky RSU obsazené po dvou setrvačnících.
RTG RTG – radioizotopový termoelektrický generátor, zdroj energie využívaný pro mise sond do nejvzdálenějších částí Sluneční soustavy, kde jsou klasické solární panely neúčinné. Základem RTG generátoru je kapsle z radioaktivního materiálu, zpravidla plutonia. Při rozpadu se uvolňuje velké množství tepla, které se v termočláncích konvertuje na elektřinu. Odpadní teplo je vyzařováno do okolního prostoru. RTG články mohou dodávat energii přístrojům několik desítek let.
RTG prášková difraktometrie RTG prášková difraktometrie – zjišťování struktury látky z ohybového obrazce způsobeného ohybem RTG záření na vzorku z prášku. Pro prášek je typický překryv ohybových obrazců od jednotlivých krystalů a proto musí být pro určení struktury použity specializované numerické metody.
Rtuť Rtuť – Hydrargyrum, těžký, toxický kovový prvek. Slouží jako součást slitin (amalgámů) a jako náplň různých přístrojů (teploměry, barometry). Je jediným kovem, který je za normálních podmínek kapalný.
Rubidium Rubidium – prvek ze skupiny alkalických kovů, vyznačuje se velkou reaktivitou. Rubidium je měkký (asi jako vosk), lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Na rozdíl od předchozích alkalických kovů je těžší než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Rubidium bylo objeveno roku 1861 německým chemikem Robertem W. Bunsenem a německým fyzikem Gustavem R. Kirchhoffem.
Ruthenium Ruthenium – drahý kov šedivě bílé barvy. Ruthenium bylo objeveno roku 1844 v sibiřské platinové rudě ruským chemikem Karlem Karlovičem Klausem. V přírodě doprovází platinové kovy.
Rutherfordium Rutherfordium – 12. transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderném reaktoru nebo urychlovači částic. Ruthefordioum bylo připraveno v roce 1969 v Berkeley. Původní ohlášení z roku 1964 (Dubna, SSSR) se nepotvrdilo. Tehdy se prvek měl jmenovat Kurčatovium.
RWA RWA – Reaction Wheel Assembly, reakční kola umožňující pohyb dalekohledu HST.
RXTE RXTE – jedna z nejvýznamnější rentgenových družic. Pracovala od roku 1995 do roku 2012, trojnásobek plánované životnosti. Název je zkratkou z Rossi X-Ray Time Explorer, je pojmenována po Bruno Rossim, objeviteli prvního rentgenového zdroje mimo sluneční soustavu. Tato rentgenová observatoř NASA potvrdila existenci magnetarů, detekovala strhávání časoprostoru v okolí černých děr, povrdila záření milisekundových pulzarů v RTG oblasti, potvrdila probíhající termojaderné reakce na povrchu neutronových hvězd (při dopadu látky z okolí) a učinila řadu daších výzmaných objevů.
Rychlost fázová Rychlost fázová – rychlost šíření bodů vlnění, které mají shodnou fázi. Fázová rychlost nic nevypovídá o šíření energie, informace či hmoty. Může být i vyšší než je rychlost šíření světla ve vakuu.
Rychlost grupová Rychlost grupová – rychlost šíření vlnového balíku nebo obálky vln. Grupová rychlost je rychlostí přenosu informace a musí být nižší než je rychlost šíření světla ve vakuu.
Rychlost světla Rychlost světla – jedna z fundamentálních přírodních konstant popisující rychlost šíření elektromagnetické interakce. Vzhledem k tomu, že metr je dnes definován právě pomocí rychlosti světla, je její hodnota dána od roku 1983 přesně, a to c = 299 792 458 m/s.
Rydbergův atom Rydbergův atom – atom excitovaný do vysokého hlavního a vedlejšího kvantového čísla. Rydbergovy atomy jsou velmi citlivé na okolní elektrická a magnetická pole. Elektronová vlnová funkce může být u některých superpozic stavů těchto atomů aproximována klasickým pohybem elektronu po kružnici. Vysoce excitované atomy jsou pojmenovány podle švédského fyzika Johannese Roberta Rydberga (1854–1919).
Ryugu Ryugu – blízkozemní uhlíkatá planetka o průměru 880 metrů. Patří do tzv. Apollónovy skupiny. Její dráha zasahuje do blízkosti Země, proto se řadí mezi potenciálně nebezpečné planetky. Objevena byla v roce 1999 v programu LINEAR. Pojmenována je podle podmořského paláce z japonské mytologie.
s proces s proces – mechanizmus nukleosyntézy, kdy jádro zachytí neutron, a je-li vzniklé jádro (těžší izotop stejného prvku) nestabilní vůči beta minus rozpadu, dochází k jeho rozpadu na těžší prvek. Tento mechanizmus syntézy se proto drží v oblasti stabilních jader, případně jader, která se nacházejí blízko od údolí stability na straně jader s přebytkem neutronů.
S vlny S vlny – sekundární seismické vlny, které se šíří vlastním tělesem planety. Jedná se o příčné vlny v pevném prostředí. Kapalným prostředím se nešíří. Látka v  této vlně vybočuje kolmo na směr šíření, a vytváří tak charakteristické zvlnění. Písmeno S pochází z anglického slova Secondary.
s-proces s-proces – mechanizmus nukleosyntézy, kdy jádro zachytí neutron, a je-li vzniklé jádro (těžší izotop stejného prvku) nestabilní vůči beta minus rozpadu, dochází k jeho rozpadu na těžší prvek. Tento mechanizmus syntézy se proto drží v oblasti stabilních jader, případně jader, která se nacházejí blízko od údolí stability na straně jader s přebytkem neutronů.
SA SA – Selective availability, selektivní (výběrová) dostupnost. Způsob cílené degradace určení přesnosti polohy pomocí GPS záměrnou modifikací civilních C/A kódů. Nařízením prezidenta Clintona bylo od 2. května 2000 používání selektivní dostupnosti zrušeno.
Saccharomyces cerevisiae Saccharomyces cerevisiae – pivovarská kvasinka, modelový organismus. První eukaryotní organismus, u kterého byla určena sekvence nukleotidů v DNA.
Sacharovovy podmínky Sacharovovy podmínky – podmínky pro to, aby se vesmír, v němž bylo na začátku stejně hmoty jako antihmoty, mohl vyvinout ve vesmír s výraznou nadvládou hmoty nad antihmotou. Sacharov ukázal v roce 1967, že k tomu může dojít, pokud:
1) existují procesy, které nezachovávají baryonové číslo,
2) existuje narušení C a CP symetrie,
3) probíhaly procesy mimo termodynamickou rovnováhu.
SACLA SACLA – SPring-8 Angstrom Compact free electron LAser, rentgenový laser na volných elektronech, který je od roku 2011 provozován v japonském komplexu urychlovačů Spring-8 v prefektuře Hjógo. Délka zařízení je 0,7 km. Na poměrně krátké vzdálenosti je možné generovat elektromagnetické záření s vlnovou délkou 0,06 nm. Po zprovoznění Evropského laseru XFEL v září 2017 půjde o třetí největší laser tohoto druhu na světě.
Sagitální rovina Sagitální rovina – rovina procházející tělem zepředu dozadu a rozdělující jej na pravou a levou část.
Saljut Saljut – sovětský program orbitálních stanic, který se uskutečnil v letech 1971 až 1991. Celkem bylo vypuštěno 7 těchto orbitálníh stanic. Zásobování prováděly lodi Progress nebo Sojuz.
SAM SAM – Sample Analysis at Mars
Samarium Samarium – měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, šestý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě mimořádně silných permanentních magnetů a slouží také k výrobě speciálních skel a keramiky. Samarium objevil švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac roku 1853.
San Marco Equatorial Range San Marco Equatorial Range – italský námořní kosmodrom vypouštějící menší rakety Scout. Vznikl v roce 1965, první start se uskutečnil v roce 1967, poslední v roce 1988.
SAO SAO – Smithsonian Astrophysical Observatory. Spolu s HCO (Harvard College Observatory) vytvářejí gigantické vědecké centrum CfA (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics).
Saturn Saturn – druhá největší planeta Sluneční soustavy. Je charakteristická dobře viditelným prstencem. Saturn je od Slunce desetkrát dále než Země, a proto je jeho teplota velmi nízká (−150 °C). Průměrná hustota planety 0,7 g·cm⁻³ je nejnižší z celé sluneční soustavy, dokonce nižší než hustota vody. Saturn patří k obřím planetám. Oběhne Slunce za 30 let, kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Rychlá rotace způsobuje vznik pásů. V atmosféře jsou pozorovány velké žluté či bílé skvrny. Atmosféra je tvořena oblaky čpavku, vodíkem a heliem. V nitru je snad malé jádro z křemičitanů obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1 800 km/h. Magnetické pole má dipólový charakter s osou téměř rovnoběžnou s rotační osou.
Saturn V Saturn V – největší nosná raketa dosud vyrobená člověkem. Raketa Saturn V byla použita v programu Apollo a bezpečně dopravila člověka na Měsíc. Později vynesla upravená verze kosmickou stanici Skylab na oběžnou dráhu Země. Jedná se o třístupňovou raketu. První stupeň (5 motorů F-1 společnosti Rocketdyne) využíval jako palivo kerosin a kapalný kyslík, hořel 150 sekund a celkový tah měl 34 MN. Druhý stupeň (5 motorů J2) měl jako palivo kapalný vodík a kyslík, hořel 360 sekund a tah měl 5 MN. Třetí stupeň měl jediný motor J2 s tahem 1 MN a zapaloval se dvakrát, poprvé na 165 sekund a podruhé na 335 sekund. Celková výška rakety byla 111 metrů, průměr měla 10 metrů, hmotnost 3 000 tun. Při 13 startech rakety nedošlo nikdy k žádné havárii. Poslední start proběhl v roce 1973.
SBO SBO – Station BlackOut, úplná ztráta elektrického napájení jaderné elektrárny.
Sbor Sbor – vlnění vznikající v magnetosféře interakcí elektronů rotujících po spirálách kolem magnetických siločar s plazmatem. Spektrální charakteristika, která dává tomuto záření jeho jméno, je řadou převážně zvyšujících se tónů, které zní jako sbor švitořících ptáčků. Tyto zvyšující se tóny trvají velmi krátce, typicky jen 0,1÷1,0 sekundy.
Schmidtův dalekohled Schmidtův dalekohled – dalekohled s primárním kulovým zrcadlem, v jehož ohnisku je detektor (CCD, fotografická deska) a před zrcadlem je v jeho středu křivosti korekční deska (čočka). Systém navrhl estonsko-švédský optik Bernhardt Schmidt v roce 1930.
Schrödingerova kočka Schrödingerova kočka – myšlenkový experiment, při kterém je kočka v neprůhledné krabici buď živá, nebo mrtvá, podle toho, zda se rozpadl či nerozpadl atom ovládající ampuli se smrtícím jedem. Podle kvantové teorie je objekt v takové situaci v superpozici obou dvou stavů, tedy živé i mrtvé kočky a teprve při experimentu (odkrytí víka) dojde ke kolapsu vlnové funkce a k realizaci jednoho ze stavů. Nesmyslnost takové superpozice pro objekty makrosvěta je zjevná na první pohled.
Schrödingerova rovnice Schrödingerova rovnice – základní rovnice nerelativistické kvantové teorie, z níž je možné určit možné stavy energie a pravděpodobnosti naměření těchto stavů. Rovnici zformuloval rakouský fyzik Erwin Schrödinger v roce 1925.
Schwarzschildova geometrie Schwarzschildova geometrie – nejobecnější statické, sféricky symetrické, vakuové řešení Einsteinových rovnic gravitačního pole bez elektrického náboje. Řešení je pojmenováno podle německého fyzika Karla Schwarzschilda, který je publikoval v roce 1916. Popisuje jednu z tzv. neeukleidovských geometrií, ve kterých je kupříkladu součet úhlů v trojúhelníku obecně odlišný od 180°.
Schwarzschildova sféra Schwarzschildova sféra – myšlená sféra pojmenovaná podle německého fyzika Karla Schwarzschilda (1873–1916), který na základě rovnic obecné teorie relativity ukázal, že existuje dolní hranice pro poloměr statického tělesa. Zhroutí-li se těleso pod sféru vymezenou tímto poloměrem (tzv. Schwarzschildovu sféru), jeho hroucení dle OTR pokračuje až k singularitě. Pro vnějšího pozorovatele pak sféra představuje horizont událostí, neboť úniková rychlost z jejího povrchu je rovna rychlosti světla.
Scintilace Scintilace – náhodné změny intenzity hvězdy způsobené lomem na vrstvách atmosféry, zejména rozdíly v hustotě a teplotě. Oproti seengu vzniká scintilace především v horních vrstvách atmosféry. Typická frekvence scintilace je 10 ms. Oko vnímá nejlépe změny kolem 0,1 s. Scintilace nad obzorem je o řád vyšší než v zenitu, neboť světlo objektu prochází tlustší vrstvou atmosféry.
Scintilační detektor Scintilační detektor – zařízení využívající scintilátor a fotonásobič k detekci ionizujícího záření. Scintilátor konvertuje energii zachycených částic ionizujícího záření na záblesky viditelného světla, které jsou poté fotonásobičem převedeny na elektrické impulzy a následně značně zesíleny.
SCP SCP – Supernova Cosmology Project, pokračování aktivit skupiny Saula Perlmuttera, které směřují k získání co nejširších experimentálních podkladů ke zrychlené expanzi vesmíru. Základem jsou měření pomocí supernov Ia, analýza fluktuací reliktního záření a analýza velkorozměrových struktur, do nichž se tyto zárodečné fluktuace v průběhu vývoje vesmíru transformovaly.
Scramjet (Supersonic Combustion RAMJET) Scramjet (Supersonic Combustion RAMJET) – nadzvuková varianta motoru RAMJET. Teprve při hypernadzvukových rychlostech začíná být náporový motor prakticky využitelný a lze s ním dosáhnou rychlosti až Mach 15. Jako palivo se používá vodík.
SCUBA SCUBA – Submillimetre Common User Bolometer Array, nejlepší přístroj na světě k pozorování záření o vlnové délce okolo 1 mm. V budoucnu by ho měla překonat soustava radioteleskopů ALMA, která se staví v chilské poušti Atacama.
SDO SDO – Solar Dynamics Observatory, americká sluneční observatoř, která startovala 11. února 2010. Dokáže pořídit snímek Slunce každých 12 sekund v rozlišení 4096×4096 pixelů. K základním přístrojům observatoře patří: AIA (Atmospheric Imaging Assembly) – čtveřice dalekohledů o průměru 20 cm s deseti filtry pro různé vlnové délky, HMI (Helioseismic and Magnetic Imager) – helioseismometr a magnetometr, EVE (EUV Variability Experiment) – detektor fluktuací extrémního ultrafialového záření. Observatoř je na geosynchronní orbitě Země.
SDSS SDSS – Sloan Digital Sky Survey, ambiciózní projekt přehlídky oblohy podporovaný nadací Alfreda Pritcharda Sloana, která byla založena v roce 1934. Alfred P. Sloan (1875-1976) byl americký obchodník a výkonný ředitel společnosti General Motors po více než dvacet let. Sloanova nadace podporuje také vědu a školství. Projekt katalogizuje všechny galaxie s mezní jasností do 23. magnitudy na čtvrtině severní oblohy. Přehlídka zahrnuje asi 500 miliónů galaxií a ještě více hvězd. U každé galaxie je určena pozice, jasnost a barva. Pro asi milión galaxií a 100 000 kvazarů budou pořízena spektra. Stanice SDSS je postavena v Novém Mexiku v Sacramento Mountains na observatoři Apache Point. Hlavním přístrojem projektu SDSS je dalekohled o průměru primárního zrcadla 2,5 m.
Sea Launch Equatorial Range Sea Launch Equatorial Range – původně mezinárodní a nyní ruský námořní kosmodrom kotvící v Tichém oceánu poblíž rovníku. Rakety startují z přebudované ropné plošiny Ocean Odyssey, řídicí středisko se nalézá na doprovodné lodi Sea Launch Commander. Následník kosmodromu San Marco Equatorial Range.
Seaborgium Seaborgium – čtrnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena v roce 1974 nezávisle v Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu a v Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Searlův „čínský pokoj“ Searlův „čínský pokoj“ – myšlenkový experiment, jehož cílem je ukázat, že samotná schopnost smysluplně odpovídat na položené otázky (hlavní princip Turingova testu umělé inteligence) není dostatečná pro prokázání schopnosti vědomého porozumění, což očekáváme od tzv. silné umělé inteligence. Argument čínského pokoje byl předložen filosofem Johnem Searlem v roce 1980. V tomto experimentu je testovaná osoba, jež neovládá čínštinu, uzavřena uvnitř místnosti, naplněné velkým množstvím čínských textů, ve kterých se nalézá smysluplná odpověď na každou čínskou otázku. Testovaný subjekt má znalost klíče, podle kterého vždy dokáže nalézt na základě předaného textu smysluplnou odpověď. Vnější tazatel poté s touto testovanou osobou provede klasický Turingův test – bude klást písemné otázky v čínštině a testovaná osoba uvnitř místnosti na ně bude písemně odpovídat dle naučeného algoritmu. Vnější tazatel brzy nabyde přesvědčení, že osoba uvnitř pokoje čínštině perfektně rozumí, přestože ve skutečnosti pouze mechanicky pracuje s pro ni neznámými symboly, takže by její práci mohl zastat i nemyslící stroj.
SEČ SEČ – středoevropský čas. SEČ je roven světovému času + 1 hodina. V období od poslední březnové neděle do poslední říjnové neděle platí tzv. letní čas (SELČ), který je roven světovému času + 2 hodiny.
Sedna Sedna – název nově objeveného tělesa 2003 VB12. Jméno je vypůjčeno od severských Inuitů (Eskymáků) a v jejich řeči znamená bohyni moře. Je známa z pověsti, kdy je doprovázena tuleni a velrybami. Tato pověst vznikla na kanadském Labradoru. Jde o transneptunické těleso s načervenalou barvou o průměru zhruba 1 700 km (tedy něco mezi Cháronem a Plutem) s velmi eliptickou drahou (e = 0,86) a sklonem k ekliptice 12 stupňů. Přísluní je 75,8 AU od Slunce a odsluní ve vzdálenosti téměř 1 000 AU, hlavní poloosa dráhy má délku 531,7 AU a oběžnou dobu 12 260 let. Teplota na povrchu se odhaduje zhruba na −240 °C.
Seeing Seeing – z anglického seeing conditions (podmínky viditelnosti). Turbulence atmosféry v okolí dalekohledu mění strukturu obrazu objektu a způsobují jeho pohyb v zorném poli. Tyto projevy nazýváme seeing. Seeing vyjadřujeme v obloukových vteřinách. Údaj určuje limitní rozlišovací schopnost dalekohledů způsobenou projevy atmosféry.
Sekunda Sekunda – Sekunda je jednotka času, jejíž velikost je definována frekvencí přechodu mezi dvěma hyperjemnými hladinami základního stavu atomu ¹³³Cs, která byla zafixována na hodnotě ν_Cs = 9 192 631 770 s⁻¹, tedy 1 s = 9 192 631 770/ν_Cs.
Sekundární sprška Sekundární sprška – kužel mnoha částic letících směrem k zemi z oblasti interakce primární částice kosmického záření s atmosférou. Spršky kosmického záření objevil italský fyzik Bruno Rossi v roce 1934, rozsáhlé spršky detekoval o čtyři roky později francouzský fyzik Pierre Auger.
Sekundární struktura bílkovin Sekundární struktura bílkovin – prostorové uspořádání polypeptidového řetězce bílkoviny díky vzájemné interakci částí řetězce. Nejznámější útvary jsou alfa šroubovice, beta skládaný list či beta vlásenka.
Sekundární zákryt Sekundární zákryt – období, kdy je těleso, například exoplaneta, ukryto za hvězdou. Je charakteristické poklesem jasnosti soustavy.
Sekvence nukleotidů Sekvence nukleotidů – pořadí nukleotidů v nukleové kyselině. Obvykle se zapisuje pomocí jednopísmenných zkratek pro jednotlivé nukleotidy.
SELČ SELČ – středoevropský letní čas. Označení pro středoevropské časové pásmo v období od poslední březnové neděle do poslední říjnové neděle. SELČ je roven světovému času + 2 hodiny.
Selen Selen – Selenium, nekovový prvek ze skupiny chalkogenů, významný svými fotoelektrickými vlastnostmi. Selen je poměrně vzácný prvek, byl objeven roku 1817 Jonsem Jacobem Berzeliem. Selen se využívá při výrobě fotočlánků. Nedostatek selenu v potravě způsobuje srdeční potíže.
SELENE SELENE – japonská sonda pro výzku Měsíce, od dob letů Apollo asi nejdokonalejší vědecká sonda vypuštěná k Měsíci. SELENE je zkratka z anglického SELenological and ENgineering Explorer. Její japonský název Kaguya je jménem japonské princezny, která podle pověstí přišla na Zemi z Měsíce. Sonda tvaru hranolu startovala v roce 2007.
SEM SEM – Skenovací Elektronová Mikroskopie, vytváření obrazu předmětu elektronovým mikroskopem z odražených elektronů. Energetický svazek elektronů skenuje povrch vzorku. Obraz tvořený odraženými elektrony je následně zvětšen a zaostřen elektronovou optikou a na stínítku převeden na viditelné záření, které je většinou dále zaznamenáváno CCD kamerou. Slouží zejména k metalografickým analýzám kovových či pokovených materiálů a chemické analýze jejich složení na základě spektrometrie charakteristického rentgenového záření buzeného dopadajícím elektronovým svazkem. Jinou technikou je TEM, při které se obraz vytváří z prošlých elektronů.
SENT SENT – Single Etched Notch Test
Sérovar (sérotyp) Sérovar (sérotyp) – skupina mikroorganizmů jednoho druhu se společnými antigenními vlastnostmi, proti kterým si organizmus tvoří jeden typ protilátek.
Serpentinizace Serpentinizace – přeměna některých tmavých hornin, například olivínu nebo pyroxenu, na hadec (serpentin).
SERS SERS – povrchem zesílený Ramanův rozptyl (Surface Enhanced Raman Scattering). Při Ramanově rozptylu na molekulách navázaných na povrch drahého kovu (zlata, stříbra) může dojít k zesílení jak rozptýleného tak dopadajícího záření díky rezonanční interakci fotonů s kvanty kmitů elektronového plynu v poli iontů krystalové mříže vázaných na povrch.
SEVA SEVA – Stand-Up Extra-Vehicular Activity, neúplný výstup do vesmíru. Astronaut je stále v mateřské lodi a vyčnívá pouze částí těla. Původně plánováno Američany pro let Geminy IV, ale díky náskoku Sovětského svazu se nakonec uskutečnila plnohodnotná EVA. Další SEVA se uskutečnila při misi Apolla 15, kdy David Scott po přistání vyhlédl z lunárního modulu a vyfotografoval okolí.
SEXTANT SEXTANT – Station Explorer for X-ray Timing and Navigation Technology. Experimentální zařízení pro zjištění své polohy v kosmickém prostoru. Pro výpočet využívá přesné pulzy milisekundových rádiových pulzarů.
Sfaleron Sfaleron – statické řešení rovnic elektroslabé teorie, které nezachovává baryonové a leptonové číslo. Jde o neporuchové řešení, které nelze vyjádřit Feynmannovými diagramy.
Sféra posledního rozptylu Sféra posledního rozptylu – oblast, ze které k nám z vesmíru přichází reliktní záření. V počátečním období světlo intenzivně interagovalo s žhavou vesmírnou látkou, která postupně chladla. V určité fázi začaly vznikat atomární obaly, světlo se naposledy rozptýlilo, přestalo s látkou výrazněji interagovat a oddělilo se v podobě reliktního záření pozadí. Jde o horizont, na kterém bychom viděli oddělení záření od hmoty.
Sféroid Sféroid – rotační elipsoid, jehož dvě poloosy jsou stejné. Sféroid se používá v teorii tíhového potenciálu Země za účelem aproximace hladin geopotenciálu. Tvar sféroidu má míč v americkém fotbale či ragby.
SGR SGR – Soft Gama Repeater, zábleskové zdroje v měkkém gama oboru, jejichž původcem jsou magnetary. První SGR byl objeven v roce 1979, k identifikaci s magnetary došlo v roce 1998.
Sgr A* Sgr A* – Sagittarius A*, jasný a relativně malý rádiový zdroj v centru naší Mléčné dráhy, vzdálený cca 26 000 světelných roků. Podle pozorování jde o velmi hmotnou černou díru o hmotnosti čtyř milionů Sluncí.
SH0ES SH0ES – projekt určený k přesnému zjištění současné hodnoty Hubblovy konstanty H₀ parametru w. Název je zkratkou z „Supernova H0 for the Equation of State“. Využívají se jak data ze supernov Ia, tak z cefeid. Kosmologický žebříček vzdáleností je budován od paralaxy hvězd měřených observatoří Gaia až po využití cefeid a supernov Ia pozorovaných Hubblovým dalekohledem.
SI SI – Système International d'Unités, mezinárodní soustava jednotek. Základ soustavy vznikal v poslední dekádě 18. století, kdy byl vytvořen první uznávaný prototyp metru, k němuž se postupně přidaly kilogram a sekunda. V roce 1954 do soustavy přibyly ampér, kelvin a kandela. Soustava SI jako jednotný systém měr a vah vznikla v roce 1960. Mol byl přidán v roce 1971. Poslední etalon – prototyp kilogramu uložený v Mezinárodním úřadu měr a vah v Sèvres u Paříže – zanikl dne 20. května 2019, kdy vešly v platnost reformy odsouhlasené dne 16. listopadu 2018 na 26. všeobecné konferenci o mírách a váhách, včetně zafixování některých fundamentálních konstant, z nichž jsou nyní odvozeny nové definice kilogramu, ampéru, molu a kelvinu.
Siderická perioda Siderická perioda – doba mezi dvěma po sobě následujícími návraty tělesa na nebeské sféře k téže hvězdě. Jde tedy o periodu měřenou vzhledem ke vzdáleným hvězdám. Na příklad siderická oběžná doba Země kolem Slunce je 31 558 149,5 sekund (8 766,15264 hodin neboli 365,25636 dní).
Siderická rotace Siderická rotace – (též „siderický den“) rotace tělesa měřená vzhledem ke vzdáleným stálicím.
Siderostat Siderostat – speciální zrcadlová montáž, na které se rovinné zrcadlo pohybuje tak, aby se sledovaná hvězda v centru zorného pole nepohybovala. Ostatní objekty kolem ní opisují kružnice. Signál ze siderostatu je zpravidla veden do nějaké nepohyblivé optické soustavy.
Šifra Šifra – způsob změny tajné zprávy, aby její smysl mohl zjistit jen oprávněný adresát. Někdy se slovo šifra používá pro samu zašifrovanou zprávu.
Šikmý lýtkový sval Šikmý lýtkový sval – musculus soleus, hluboký sval lýtka, součást trojhlavého svalu lýtkového.
Silná interakce Silná interakce – interakce krátkého dosahu, přibližně 10⁻¹⁵ m. Silná interakce je výběrová, působí jen na částice s barevným nábojem, tj. kvarky. Polními částicemi silné interakce jsou gluony (z anglického „glue“ = lepit, lepidlo). Gluony spojují kvarky do větších celků, tzv. hadronů. Nejznámější jsou proton a neutron složený ze tří kvarků. Silná interakce je odpovědná za soudržnost atomárního jádra. Polní částice mají barevný náboj a proto mohou působit samy na sebe. Barevný náboj na malých vzdálenostech (při vysokých energiích) slábne a kvarky se chovají jako volné částice. Hovoříme o tzv. asymptotické volnosti kvarků. Teorií silné interakce se nazývá kvantová chromodynamika (QCD).
SIMFONI SIMFONI – spektrograf na dalekohledu VLT, který je určený pro blízký infračervený obor. Název je zkratkou z anglického „Spectrograph for INtegral Field Observations in the Near Infrared“. Spektra jsou pořizována v rozsahu vlnových délek 1,1÷2,45 µm ze signálu přiváděného z jednotky UT 4 dalekohledu VLT. Signál je před rozkladem do spektra zpracován systémem adaptivní optiky.
Singletový stav Singletový stav – stav kvantového systému, například elektronového obalu molekuly, při kterém jsou všechny spiny spárovány. Celkový spin je nula a multiplicita stavu je rovna 1.
Singularita Singularita – oblast, v níž některé veličiny nabývají nekonečných hodnot. Nekonečno samotné je matematickou limitou označující hodnotu velkou „nade všechny meze“. Takové hodnoty mohou vycházet v teoriích (například ve středu černé díry, na počátku vesmíru, v místě bodového náboje), ale neměly by být součástí přírody. Nekonečno v teorii obvykle znamená její selhání pro popis dané situace.
Singularita meteorologická Singularita meteorologická – odchylka od očekávaného ročního průběhu počasí. Asi nejznámější meteorologickou singularitou v našich zemích jsou ledoví muži – ochlazení v druhém květnovém týdnu na svátek Pankráce, Serváce a Bonifáce. Naopak potěšující je babí léto na přechodu léta a podzimu, obdobné potěšení skýtá indiánské léto v Severní Americe. Ani vánoční obleva nezůstává emočně neutrální.
Sinogram Sinogram – soubor dat z Radonovy transformace (integrály přes všechny paprsky). Protože je Radonova transformace Diracovy delta funkce (bodového pulzu) sinusoida, vypadá transformace několika malých předmětů graficky jako několik rozmazaných sinusových vln s různými amplitudami a fázemi – odtud původ názvu sinogram.
Sint-800 Sint-800 – syntetická nahrávka intenzity magnetického pole v průběhu posledních 800 000 let získaná z 33 sad různých vědeckých dat (Yohan Guyodo, Jean-Pierre Valet).
Šintó Šintó – japonské lidové náboženství. Vyšší sílu hledá v neobyčejných přírodních jevech tzv. kami, běžně překládáno jako božstvo. Jednotlivé rody uctívaly své vlastní rodové kami. Císařský rod je podle jejich hierarchie umístěný na nejvyšší obřadní pozici. „Kánon“ šintó nalezneme v kronice Kodžiki, která byla kompilována pro posílení autority císařské linie a zdůrazněním posvátného charakteru.
Síra Síra – Sulphur, je nekovový chemický prvek žluté barvy, hojně zastoupený v přírodě. Tvoří přibližně 0,05 % zemské kůry. Patří do skupiny tzv. chalkogenů. Síra byla známa již v dávnověku, ve starověké Číně sloužila jako jedna ze složek střelného prachu. V chemickém průmyslu se síra používá především pro vulkanizaci kaučuku. Dále je elementární síra základní surovinou pro výrobu kyseliny sírové. Síra je významnou složkou různých prostředků působících proti růstu hub a plísní. Síření sklepů i sudů pro uchovávání vína či piva efektivně brání množení nežádoucích plísní a mikroorganizmů.
Sirrah Sirrah – nejjasnější hvězda ze souhvězdí Andromedy (α And), někdy se nazývá Alpheratz. Jde o spektroskopickou dvojhvězdu s orbitální periodou 96,7 dne, vzdálenou 97 světelných roků. Svítivější složka má spektrální třídu B8 a povrchovou teplotu 13 800 K. Druhá komponenta je o dvě magnitudy slabší, má spektrální třídu A3 a povrchovou teplotu 8 500 K.
SIT SIT – Sterile Insect Technique, vypouštění sterilních komárů či jiných přenašečů (sterilizovaných například ozářením) do volné přírody. Jde o šetrnou alternativu k hubení hmyzu insekticidy.
Sítnice Sítnice – vnitřní tenká vrstva oka obratlovců. Její hlavní funkcí je snímání a předzpracování světelných signálů, které na sítnici nasměruje čočka.
SKA SKA – Square Kilometer Array, plánovaná síť radioteleskopů, která by měla fungovat jako jediný gigantický přístroj o ploše 1 km². K vybudování bude potřeba území o průměru 6 000 km, předpokládaná cena je dvě miliardy euro. Mělo by jít o tisíce antén třech typů (pro různé frekvence). Jako místo výstavby byla vybrána západní Austrálie a Jižní Afrika. První antény se začaly stavět v roce 2018 a první snímek pořízený celým komplexem by měl být uskutečněn v roce 2027. Nová observatoř budovaná na dvou kontinentech je prezentována zkratkou SKAO (SKA Observatory).
Skalár Skalár – veličina, která se nemění při určité transformaci (rotační, Lorentzově) ani při prostorové inverzi.
Skalární součin Skalární součin – funkce, která dvojici prvků Hilbertova prostoru přiřazuje komplexní číslo. V kvantové mechanice zapisujeme skalární součin Φ a Ψ jako <Φ|Ψ>. Druhá mocnina jeho absolutní hodnoty vyjadřuje pravděpodobnost, že při měření systému ve stavu Ψ zjistíme stav Φ.
Skalární veličina Skalární veličina – jediná funkce času a prostoru, nezávislá na volbě souřadnicové soustavy, například hustota, teplota.
Skandium Skandium – Scandium, stříbřitě bílý, měkký a výrazně lehký kov, je podobný svými vlastnostmi hliníku, titanu a lanthanoidům. Jeho existenci předpověděl ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Skandium objevil švédský chemik Lars Fredrick Nilson za pomoci spektrální analýzy.
Skin-sparing-effect Skin-sparing-effect – důsledek build-up efektu, spočívající ve skutečnosti, že čím tvrdší nepřímo ionizující záření dopadá na pacienta, tím nižší je absorbovaná dávka v kůži.
Sklivec Sklivec – průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, která vyplňuje 2/3 vnitřního prostoru oční bulvy (bulbus oculi) za oční čočkou a jejím závěsným aparátem, tzv. řasnatým tělískem (corpus ciliare).
Sklon dráhy Sklon dráhy – jeden ze základních elementů dráhy tělesa v gravitačním poli. Pro tělesa ve sluneční soustavě jde o úhel mezi rovinou oběhu tělesa a rovinou ekliptiky (pohybu Země kolem Slunce).
Sklon ramen Sklon ramen – anglicky pitch angle, ψ, je úhel tangenciály ramene vůči kolmici k radiále vycházející z jádra galaxie měřený v rovině galaktického disku.
Skull vrstva Skull vrstva – tenká pevná krusta vytvořená z taveného materiálu v místě, kde je tavenina intenzivně ochlazována.
Skvrnková interferometrie Skvrnková interferometrie – zobrazovací metoda, která pořizuje mnoho snímků malých částí obrazu (skvrnek) s krátkou expozicí (přibližně setinu sekundy) v rychlém sledu po sobě. Následným počítačovým zpracováním se odečtou atmosférické turbulence a z analýzy skvrnek lze získat řadu informací, například rekonstruovat detaily na povrchu úhlově malého objektu, či rozlišit jeho jednotlivé části.
Skylab Skylab – první americká vesmírná stanice. Byla provozována v letech 1973 až 1979 a navštívily ji jen tři posádky. Nejdelší pobyt trval tři měsíce. Celková hmotnost byla 75 tun.
Skyrmion Skyrmion – topologicky stabilní konfigurace nelineárního pole, kterou poprvé v roce 1962 využil britský fyzik Tony Skyrme při popisu struktury nukleonů. Tyto kvazičástice byly na jeho počest pojmenovány skyrmiony.
Slabá interakce Slabá interakce – interakce s konečným dosahem, který je přibližně 10^–17 m. Působí pouze na levotočivé kvarky a leptony. Polními částicemi jsou vektorové bosony W⁺, W⁻ a Z⁰ se spinem rovným jedné. Hmotnosti částic jsou v rozmezí (80÷90) GeV. Typickým slabým procesem je například beta rozpad neutronu. Teorie slabé interakce se nazývá kvantová flavourdynamika (QFD).
SLAC SLAC – Stanford Linear Accelerator Center, středisko s několika urychlovači, nejznámějším je přes 3 kilometry dlouhý lineární urychlovač patřící Stanfordově univerzitě v Kalifornii, podle něhož je centrum SLAC pojmenováno. Urychlovač je v provozu od roku 1962. V současnosti je středisko přejmenováno na „SLAC National Accelerator Laboratory“ a je jednou z deseti národních laboratoří Spojených států.
Slackline Slackline – chození a skákání na popruhu upevněném mezi dvěma body, například stromy. Název je z anglických slov „slack“ (balancování) a „line“ (linie). Na rozdíl od chození po provazu není popruh natažený napevno, ale je více, nebo méně pružný. Počátky této nové zábavy/sportu lze vystopovat do Yosemitského národního parku, kde si lezci krátili volnou chvíli chozením po řetězech u místních parkovišť.
Slapová síla Slapová síla – rozdíl gravitačních sil působících na různé části tělesa. Například Země působí na naše nohy větší gravitační silou než na hlavu, rozdíl je ale zanedbatelný. Slapové síly Měsíce působící na Zemi jsou příčinou přílivu a odlivu a také příčinou výměny momentu hybnosti mezi Měsícem a Zemí, která vede k postupnému vzdalování Měsíce. Obdobná slapová vazba existuje mezi Zemí a Sluncem a je pravděpodobně hlavní příčinou současného vzdalování Země od Slunce. Ve větších měřítkách působí slapové síly například při prolínání dvou galaxií.
Slapové chvosty Slapové chvosty – oblasti mezihvězdné látky vytrhávané z hvězdných struktur při prolínání (srážkách) galaxií. Následně zde dochází k bouřlivému vzniku nových hvězd. Slapové chvosty sestávají oproti původním galaxiím z mnohem řidšího materiálu, zejména z plynu a jsou výrazněji pozorovatelné v radiovém oboru spektra.
Slaterův determinant Slaterův determinant – vyjádření antisymetrické vlnové funkce soustavy N nerozlišitelných částic. Takovou vlnovou funkci můžeme zapsat jako determinant matice, jejíž sloupce číslují polohu jednotlivých částic a řádky tvoří jednočásticové vlnové funkce první, druhé, třetí, ... až N-té částice. Determinant automaticky zaručí antisymetrii vlnové funkce.
SLS SLS – Space Launch System. Raketa vesmírné agentury NASA, která by měla do kosmického prostoru vynášet materiál i kosmonauty. První verze by měla mít nosnost 70 tun, později 105 tun a nakonec 130 tun. Počítá se s ní při dopravě astronautů k Měsíci. První testovací start bez posádky se uskutečnil v listopadu 2022.
Slunce Slunce – nám nejbližší hvězda, tzv. hvězda hlavní posloupnosti, která se nachází ve vzdálenosti 149,6×10⁶ km od Země. Jde o žhavou plazmatickou kouli s průměrem 1,392×10⁶ km, teplotou na povrchu 5 780 K, teplotou v centru přibližně 15×10⁶ K a zářivým výkonem 3,846×10²⁶ W. Zdrojem energie je jaderná syntéza, při které se za každou sekundu sloučí v jádru Slunce 700 milionů tun vodíku na hélium.
Sluneční cyklus Sluneční cyklus – přibližně jedenáctiletý základní cyklus v životě Slunce. Během něho se periodicky mění počet slunečních skvrn i samotný sluneční výkon. Poprvé o něm pro nás napsal Heinrich Schwabe v roce 1843, i když objeven byl už v 70. letech 18. století Christianem Horrebowem, jehož práce ale bohužel zapadla. Švýcarský astronom Rudolf Wolf (1816–1893) dopočetl sluneční aktivitu zpětně až do poloviny 17. století a cyklus z let 1755 až 1766 označil jako první. V  prosinci roku 2019 Slunce podle tohoto značení zahájilo 25. cyklus činnosti.
Sluneční kolektory Sluneční kolektory – sběrače slunečního záření, ve kterých se přímo na místě dopadu přeměňuje energie slunečního záření na jinou formu energie.
Sluneční koncentrátory Sluneční koncentrátory – zařízení sloužící k soustředění dopadajícího slunečního záření z relativně velké plochy do relativně malého objemu, obvykle pomocí odrazu. V dosud realizovaných zařízeních byly nejčastěji používanými odraznými plochami části parabolického válce pro liniové soustředění, pro bodové soustředění lze využít rotačního paraboloidu, ale i velkého množství malých rovinných zrcadel. Liniové soustředění se využívá v solárních žlabech, bodové v solárních talířích či solárních věžích.
Sluneční plachetnice Sluneční plachetnice – kosmická loď, která ke svému pohonu využívá tlaku elektromagnetického záření Slunce případně tlaku laserového svazku. Po řadě nezdarů bylo první takové plavidlo (plachetnice IKAROS) otestováno japonskou kosmickou agenturou JAXA v polovině roku 2010.
Sluneční skvrna Sluneční skvrna – oblast na slunečním povrchu s intenzivní magnetickou aktivitou, díky které má nižší teplotu než okolí (méně než 5000 K). Jsou to viditelné projevy trubic magnetických toků v konvektivní zóně. Ačkoli jsou ve skutečnosti velmi jasné, v porovnání s okolím se jeví jako tmavé. V UV oboru jsou ale naopak světlejší než okolí. Někdy mají i 50 tisíc km v průměru. Vyskytují se většinou ve skupinách a můžeme je dělit podle toho, ke kterému konci magnetické silokřivky patří. Poprvé byly pozorovány v roce 1611.
Sluneční vítr Sluneční vítr – proud nabitých částic ze Slunce, které zaplavují celou Sluneční soustavu. Zejména jde o protony, elektrony a alfa částice (jádra hélia). Typická rychlost částic u Země je kolem 500 km/s (rychlost zvuku v tomto prostředí je 50 km/s), teplota 3 eV (30 000 K) a koncentrace několik protonů v cm³. Částice vylétávající podél otevřených siločar mají vyšší rychlost (přibližně 750 km/s) a nazýváme je rychlý sluneční vítr. Sluneční vítr objevil anglický astronom Richard Carrington v roce 1859, kdy bylo za půl dne po slunečním vzplanutí narušeno magnetické pole Země. Pojmenování sluneční vítr pochází od amerického astronoma Eugena Parkera.
Sluneční záření Sluneční záření – elektromagnetické záření širokého spektra, od dlouhovlnného rádiového záření až po rentgenové, které vyzařuje Slunce. U Země tok energie slunečního záření činí přibližně 1,4 kW/m².
Slunovrat Slunovrat – okamžik, kdy má Slunce maximální nebo minimální deklinaci (úhlovou vzdálenost od světového rovníku). Slunce se poté „vrací“ ke světovému rovníku (odtud název). Při letním slunovratu je to obvykle 21. 6., při zimním slunovrtatu 21. 12.
Slupková galaxie Slupková galaxie – eliptická galaxie obklopená slupkou hvězd, nikoli jen prstencem. Poprvé takové galaxie detekoval australský astronom a vynikající fotograf David Malin v roce 1979.
Slupkový model jádra Slupkový model jádra – popisuje jádro jako soubor vzájemně interagujících nukleonů. Kvantové stavy jádra jsou kombinací stavů jednotlivých nukleonů, které získáme řešení Schrödingerovy rovnice. Skupiny stavů s podobnou hodnotou energie tvoří slupky, někdy však může vlivem silné spin-orbitální interakce docházet k překryvu jejich energií.
Směrodatná odchylka Směrodatná odchylka – kvadratický průměr odchylek od jejich střední hodnoty. Vypočítá se jako odmocnina z průměru kvadrátů odchylek.
Směšovací úhly Směšovací úhly – úhly využívané v kvantové teorii k popisu přechodu od jedné sady bázových vektorů ke druhé. Matice přechodu má charakter rotační matice, která je zcela určena několika úhly. Příkladem mohou být neutrina, která jsou směsí hmotových stavů, příslušná matice směšovacích úhlů se označuje PNMS. V mixážní matici kvarků vystupuje Cabbiho úhel. Weinbergův úhel popisuje mixáž polních částic elektromagnetických a slabých sil.
SMM SMM – Solar Maximum Mission, specializovaná družice NASA ke sledování slunečních vzplanutí, která startovala v roce 1980. V roce 1984 byla opravena na palubě raketoplánu Challenger a poté sloužila až do roku 1989.
SMSS SMSS – SkyMapper Southern Survey, jižní přehlídka oblohy prováděná da­le­koh­le­dem SkyMapper australské observatoře Mount Stromlo. Plně auto­mati­zovaný dalekohled má průměr zrcadla 1,35 metru a v provozu je od roku 2008 v Novém jižním Walesu. Pracuje na vlnové délce 325 nanometrů a k největším objevům patří nejstarší známá hvězda J0313 (2014) a blízký extrémně svítivý kvazar J1144 (2022).
Smyčková gravitace Smyčková gravitace – Loop Quantum Gravity, teorie snažící se rozpor mezi obecnou relativitou a kvantovou teorií vyřešit kvantováním prostoru na základní kvanta – tzv. smyčky. Síť těchto smyček se nazývá spinová pěna. Rozměry smyček by měly být rovny Planckově délce, tj. 10⁻³⁵ m.
SN-NIM SN-NIM – Single Negative - Negative Index Metamaterial. Metamateriál, který má buď zápornou permitivitu anebo permeabilitu (nemá záporné obě veličiny současně).
SNAP SNAP – SuperNova/Acceleration Probe. Projekt sondy NASA, která by za pomoci supernov typu Ia měla zkoumat expanzi vesmíru. Uvažuje se o dalekohledu 1,8 m velikém.
Snecma Moteurs Snecma Moteurs – specializovaný francouzský výrobce raketových a leteckých motorů, společnost vznikla v roce 1945, má téměř 9 000 zaměstnanců a roční obrat 3 miliardy euro. K nejvýznamnějším úspěchům patří vývoj motoru pro nosnou raketu Ariane.
Snellův zákon lomu Snellův zákon lomu – vlnění se na rozhraní dvou prostředí láme tak, že podíl sinu úhlů odklonu paprsků od kolmice je roven podílu rychlostí šíření v daném prostředí: sin α / sin β = v_α/v_β
SNN SNN – Spiking neural network, špičková (impulzní) neuronová síť, umělá neuronová síť, která nepřenáší informace v každém cyklu, ale jen při dosažení určité prahové hodnoty na membráně. Tato síť více napodobuje přirozenou neuronovou síť. Kromě neuronálního a synaptického stavu začleňují SNN do svého provozního modelu pojem času.
SNO SNO – Sudbury Neutrino Observatory, podzemní těžkovodní Čerenkovův detektor v Ontariu v Kanadě. Je určen zejména pro detekci slunečních neutrin. Umístěn je v blízkosti městečka Sudbury ve starém niklovém dole Creighton 2 100 m pod zemí. Do akrylátové nádoby s průměrem 12 metrů je nalito 1 000 tun ultračisté těžké vody. Vně akrylátové koule je měřicí sféra o průměru 17 m, na které je umístěno 9 600 fotonásobičů. Vše je ponořeno do kontejneru s čistou vodou o rozměrech 22×32 m. V detektoru byly v roce 2001 potvrzeny oscilace slunečních neutrin.
SNR SNR – SuperNova Remnant, pozůstatek po explozi supernovy.
SNR (šum) SNR (šum) – Signal to Noise Ratio, poměr signálu k šumu. Parametr, který popisuje kvalitu signálu ve vztahu k úrovni šumu. Šum je nechtěné rušení nebo variace v signálu, které mohou pocházet z různých zdrojů, jako jsou elektronické součástky, vnější interference nebo nedokonalosti měřicího zařízení. SNR se obvykle uvádí v logaritmické škále, tj. jako logaritmus poměru výkonu užitečného signálu k výkonu šumu. Udává se v decibelech (dB). Vyšší hodnota SNR znamená, že užitečný signál je silnější než šum a je snazší jej rozlišit od pozadí. V aplikacích, jako jsou PPG systémy, zajišťuje vyšší hodnota SNR kvalitní a čitelný signál, což vede k přesnějším a spolehlivějším měřením.
SNU SNU – Seoul National University. Jde o národní výzkumnou univerzitu v jihokorejském Soulu, která byla založena v roce 1946.
Sodík Sodík – Natrium, nejběžnější prvek ze skupiny alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Sodík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Volný kov se poprvé podařilo připravit roku 1807 siru Humphry Davymu.
SOFIA SOFIA – Stratospheric Observatory For Infrared Astronomy, observatoř pro infračervená pozorování instalovaná na palubě Boeingu 747SP-21. Mezi její úspěchy patří objev iontu hydridu helia v planetární mlhovině NGC 7027 nebo pozorování zákrytu hvězdy trpasličí planetou Pluto. Letadlo bylo pokřtěno v roce 1977 vdovou po Charlesi Lindberghovi. V roce 1997 letadlo odkoupila NASA. Bylo přestaveno na observatoř a v roce 2007 pokřtěno na Clipper Lindbergh jeho vnukem.
SOHO SOHO – SOlar and Heliospheric Observatory, sonda vypuštěná NASA v roce 1995 se zaměřením na pozorování a výzkum slunečního povrchu, atmosféry, koróny a slunečního větru. Základem observatoře je dalekohled EIT o průměru 12 cm. Hmotnost sondy je 1 875 kilogramů, největší rozměr (bez slunečních panelů) je 4,7 metru. Sonda obíhá kolem libračního bodu L1 a je stále aktivní.
SOHO EIT SOHO EIT – dalekohled sondy SOHO určený pro extrémní ultrafialový obor. Průměr primárního zrcadla je 12 cm, jde o mnohovrstvennou optiku citlivou ve čtyřech pásmech (17,1 nm – 19,5 nm – 28,4 nm – 30,4 nm). Přístroj slouží ke sledování sluneční chromosféry a korony.
Sol Sol – marťanský den, je o 39 minut delší než den pozemský. U vozítek Spirit a Opportunity mise Mars Exploration se marťanské Soly začaly počítat v okamžiku přistání Spiritu.
Solární konstanta Solární konstanta – množství sluneční energie dopadající kolmo na 1 m² povrchu za sekundu mimo atmosféru Země. Hodnota sluneční konstanty je 1,4 kW/m². Jde o malou část celkového slunečního výkonu, který je 4×10²⁶ W.
Soliton Soliton – osamocená vlna, která se šíří na velké vzdálenosti s minimální změnou tvaru. Solitony přenášejí energii z místa na místo a mohou skrz sebe procházet. První soliton pozoroval skotský vědec John Scott Russel na úzkém vodním kanále Union poblíž Edinburghu v roce 1834. Existenci solitonů poprvé teoreticky vysvětlili v roce 1895 holandští matematici Diederik Korteweg a Gustav de Vries. V solitonu je přirozená disperze (rozplývání) kompenzována nelineárními jevy, takže může vzniknout dlouhodobě stabilní útvar.
Sonoluminiscence Sonoluminiscence – při prudkém adiabatickém kolapsu kavitační bubliny dochází k velmi výraznému lokálnímu zvýšení teploty plynu, atomy v něm obsažené mohou být ionizovány a emitovat krátké záblesky světla. Tento jev se nazývá sonoluminiscence.
Sopouch Sopouch – sopečný komín, kterým vystupuje žhavé magma na povrch.
Sorpce Sorpce – souhrnný výraz pro absorpci, adsorpci a chemisorpci. Absorpce je vstřebávání jedné látky v druhé v celém objemu. Adsorpce je navázání plynné či kapalné látky na povrch jiné látky. Chemisorpce je druh adsorpce, při které na povrchu vzniká chemická vazba.
Součinitel smykového tření Součinitel smykového tření – koeficient úměrnosti mezi třecí sílou a tlakovou silou působící kolmo na podložku. Součinitel smykového tření je podílem vzniklé třecí síly a kolmé tlakové síly, jeho hodnota je vždy mezi 0 a 1.
Souřadnice astronomické Souřadnice astronomické – polohu je možno v astronomii udávat několika způsoby. Pozorovatel vyhledávající objekt na obloze z pozorovacího místa na Zemi používá souřadnice zohledňující jeho polohu, tedy souřadnice vztažené k zeměkouli a jejímu pohybu ve vesmíru. V tomto případě jde nejčastěji o souřadnice rovníkové. Pro potřeby orientace ve středním měřítku, kdy je potřeba zohlednit polohu extragalaktického objektu vůči výhledu z Mléčné dráhy, byly zavedeny souřadnice galaktické. Pro studium rozměrných mimogalaktických struktur byl ustaven nejrozsáhlejší systém souřadnic – supergalaktické souřadnice (SG).
Souřadnice galaktické Souřadnice galaktické – Základní rovinou je galaktická rovina procházející Sluncem. Úhel v galaktické rovině se měří ve stupních, označuje se jako galaktická délka (l) a od směru ke středu Galaxie přibývá obdobně jako rektascenze směrem východním. Vzdálenost od roviny Galaxie se označuje jako galaktická šířka (b), měří se obdobně jako deklinace ve stupních na obě strany. Počátek galaktických souřadnic, nulový bod, má v rovníkových souřadnicích polohu α = 17h 45m 37s, δ = -28° 56' 10" a galaktický severní pól α = 12h 51m 26s, δ = +27° 07' 42" (epocha J2000).
Souřadnice rovníkové Souřadnice rovníkové – poloha se udává dvěma čísly: úhlem ve směru rovníku a vzdáleností od rovníku (deklinací označovanou δ) ve stupních v rozmezí od –90° do + 90°. Jelikož se Země otáčí kolem své osy, rovníkové souřadnice jsou dvojího druhu. První druh udává ve směru rovníku hodinový úhel od místního poledníku promítnutého na nebeskou sféru (meridiánu). Hodnoty hodinového úhlu přibývají k západu a tato souřadnice se s časem rychle mění. Souřadnice druhého druhu používají pro počátek ve směru rovníkovém jeden z průsečíků nebeského rovníku a ekliptiky – jarní bod. Úhel rovníkový se zde nazývá rektascenzí (α), měří se směrem východním od jarního bodu a s časem se pro potřeby běžného pozorovatele nemění.
Souřadnice supergalaktické Souřadnice supergalaktické – SG. Základní rovinu definoval v roce 1953 Gerard de Vaucouleurs jako rovinu protínající nejhustší oblasti našeho galaktického okolí. Rovina protíná vláknitou strukturu obsahující Místní galaktickou nadkupu, nadkupu ve Vlasech Bereniky, Nadkupu v Rybách a ve Velrybě a Shapleyho koncentraci. Tato základní rovina současně protíná dvě velmi řídké oblasti – Severní a Jižní místní prázdnoty (supervoids). Počátek je stanoven v α = 2h 49m 14s, δ = +59° 31' 42", a SG severní pól je v α = 18h 55m 01s, δ = +15° 42' 32", (epocha J2000). Supergalaktické souřadnice se označují a měří ve stupních obdobně jako souřadnice galaktické: délka SGL a šířka SGB.
Space IL Space IL – izraelská organizace založená v roce 2011, která si za cíl klade dosáhnout měkkého přistání automatické sondy na Měsíci. Je financována ze soukromých prostředků. Původně měla v úmyslu vyhrát závod o dobytí Měsíce vypsaný firmou Google (Google X Prize). Po ukončení soutěže ve svých snahách pokračuje, start družice na palubě rakety Falcon 9 je plánovaný na 13. února 2019.
SpaceX SpaceX – Space Exploration Technologies Corporation, soukromá technologická společnost působící v aerokosmickém průmyslu. Byla založena Elonem Muskem v roce 2002, z peněz za prodej jeho podílu v systému PayPal. V současné době provozuje rakety Falcon 9 a Falcon Heavy. Raketa Falcon 9 se v dubnu 2020 stala raketou s nejvyšším počtem startů v aktivní službě (84 startů). Na tomto postu vystřídala raketu Atlas V (83 startů). SpaceX také provozovala kosmickou loď Dragon, která v rámci první fáze programu CRS (Commercial Resupply Services (CRS) dovážela zásoby k ISS. Celkem došlo k 20 misím, ze kterých 19 bylo úspěšných. Vylepšená verze této lodi Dragon 2 bude dopravovat nejen zásoby (druhá fáze programu CRS), ale i astronauty na ISS v rámci programu Commercial Crew Program. K prvnímu letu s lidskou posádkou by mělo dojít 27. května 2020. V rámci programu Artemis, bude zásobovací loď Dragon XL dopravovat zásoby k lunární stanici Gateway. V současné době SpaceX pracuje na svém ambiciózním projektu s názvem Starship, který, pokud bude úspěšný, se stane prvním zcela znovu použitelným raketovým nosičem, jehož upravený první stupeň (také pojmenovaný Starship) v rámci programu Human Landing System bude pravděpodobným přistávacím modulem pro program Artemis.
Spalační (tříštivá) reakce Spalační (tříštivá) reakce – reakce vyvolané srážkou vysoce urychlené částice s jádrem atomu, při které dochází k takzvanému hlubokému štěpení. To je zdrojem velkého počtu neutronů, které se uvolňují z nestabilních odštěpků. Tyto neutrony lze využít k transmutaci vyhořelého jaderného paliva.
Speciální relativita Speciální relativita – zobecnění principu relativity z klasické mechaniky i na elektromagnetické děje. Ve všech inerciálních soustavách dopadnou všechny mechanické i elektromagnetické děje stejně. Speciální teorie relativity upravuje rovnice klasické mechaniky tak, aby byly v souladu s Maxwellovou elektro­dynamikou. To vede na kontrakci délek, dilataci času a další děje.
Specifický impulz Specifický impulz – poměr tahu raketového motoru k množství spotřebovaného paliva za jednotku času. Tato veličina udává, jaký tah dokáže motor vyvinout po dobu jedné sekundy při spotřebování jednoho kilogramu paliva. Vyjadřuje efektivitu raketových a proudových motorů. Rozměr specifického impulzu je N·s/kg. Tah motoru se udává buď v newtonech, nebo ve starších jednotkách – kilopondech. Raketové motory mají menší specifický impulz než motory proudové, protože se do pracovní látky započítává i hmotnost okysličovadla, které vozí s sebou. Ve starší a anglosaské literatuře se specifický impulz vztahuje na normální tíhové zrychlení (jeho hodnota je vydělena g) a jeho jednotkou je sekunda.
Specifikace Specifikace – detailní dokumentace očekávaného chování výpočetního modulu v různých podmínkách včetně zdrojového kódu.
Spektr-RG Spektr-RG – rusko-německá vesmírná observatoř pro sledování vysokých energií. Písmena RG v názvu znamenají rentgenový a gama obor. Více než tunová observatoř startovala v roce 2019 a od té doby provádí pozorování z Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce. Na přípravě sondy se podílely instituce NPO Lavočkin (Rusko) a Institut Maxe Plancka (Německo). Na palubě jsou dva rentgenové dalekohledy – německý eROSITA (0,3 až 10 keV) a ruský ART-XC (6 až 30 keV). Osud mise je po napadení Ukrajiny Ruskem více než nejasný.
Spektrální čáry Spektrální čáry – ostře ohraničené linie ve spektru, které vznikly emisí fotonu v daném prostředí (světlé, tzv. emisní čáry) nebo absorpcí fotonu (tmavé, tzv. Fraunhoferovy čáry).
Spektrální třída Spektrální třída – rozdělení hvězd podle charakteristik jejich spekter do základních tříd W, O, B, A, F, G, K, M, L, T. Nejteplejší, modrofialové hvězdy mají spektrum označené W, nejchladnější hvězdy spektrálních tříd M, L a T jsou červené. Spektrální třída odpovídá zejména povrchové teplotě hvězdy.
Spektrální typ C Spektrální typ C – typ planetek, jež obsahují uhlík. K tomuto typu patří 75 % známých planetek. Typickým příkladem je planetka Hygiea.
Spektrální typ P Spektrální typ P – druh planetek, které obsahují kovy a mají nízkou odrazivost. Typickým příkladem jsou planetky Aletheia, Ismene nebo Bamberga. Jde o třetí největčí skupinu planetek.
Spektrofotometrie Spektrofotometrie – analytická metoda pro stanovení vlastností vzorku na základě jeho absorpčních vlastností pro světlo různých vlnových délek.
Spektroskopie Spektroskopie – pořizování spekter objektů. Z těchto spekter je možné určovat vlastní pohyb objektu, teplotu či jeho chemické složení.
Spektrum Spektrum – rozklad elektromagnetického záření (většinou světla) na jednotlivé vlnové délky. Zpravidla se provádí za pomoci hranolu nebo mřížky. Spektrum slunečního světla může také vzniknout na vodních kapkách jako duha. Ve spektru se nachází kontinuum (spojitě se měnící barvy) a charakteristické spektrální čáry. Světlé se nazývají emisní (vznikají emisí fotonů) a tmavé absorpční (vznikají absorpcí fotonů).
Spikule Spikule – vlákénka horkého plynu, který stoupá z povrchu Slunce a po několika minutách padá zpět.
Spin Spin – vlastní (vnitřní) rotační moment částice souvisící s Lorentzovou symetrií. Pro částici v centrálním poli se přirozeným způsobem skládá s momentem hybnosti. Částice s nenulovým spinem se mohou chovat jako elementární magnetické dipóly μ, aniž by měly elektrický náboj. Takové částice reagují na vnější magnetická pole.
Spin-orbitální librace Spin-orbitální librace – vazba mezi oběžnou a rotační periodou, která vede k periodickému vychylování osy rotace nebeského tělesa.
Spinová kapalina Spinová kapalina – magnetický materiál, který má za nízkých teplot chaotickou orientaci magnetických momentů. Jejich uspořádání připomíná klasickou kapalinu. Na malých vzdálenostech se nevytváří žádné pravidelné struktury, nicméně kvantové stavy jsou propleteny i na velké vzdálenosti. Chaotické chování spinů zůstává, na rozdíl od jiných kapalin, i při velmi nízkých teplotách.
Spinové sklo Spinové sklo – magnetický materiál, který má za nízkých teplot chaotickou orientaci magnetických momentů. Jejich uspořádání připomíná klasické sklo. Vazbová energie sousedních magnetických momentů se mění náhodně místo od místa.
Spintronika Spintronika – spinová elektronika neboli magnetoelektronika. Jde o technologii využívající kvantové vlastnosti spinu elektronu, případně celého atomu. Zatímco klasická elektronika využívá ve všech technologiích pouze náboj elektronu, ve spintronice se kromě náboje elektronu využívá i orientace jeho spinu. První spintronické logické obvody byly zkonstruovány v roce 1997.
Spliceozom Spliceozom – velký buněčný komplex RNA a proteinů, který zodpovídá za sestřih nově vznikající RNA. V elektronovém mikroskopu má tvar elipsoidu.
Spontánní narušení symetrie Spontánní narušení symetrie – samovolná změna symetrie systému z vyšší symetrie na nižší při přechodu do nižšího energetického stavu. Typickým příkladem je narušení všesměrové symetrie při změně vody v led. Obdobně při ochlazování feromagnetického materiálu dojde při Curieově teplotě ke změně chování feromagnetika – vytvoří se Weissovy domény a naruší se původní symetrie. Spontánní narušení symetrie je důležitým jevem v částicové fyzice, například při energiích nižších než řádově 100 GeV dojde k rozdělení elektroslabé interakce na elektromagnetickou a slabou.
Sporadický meteor Sporadický meteor – meteor nepříslušející žádnému známému roji.
SPS SPS – Super Proton Synchrotron, jeden z urychlovačů v Evropském středisku jaderného výzkumu CERN. Dosažitelná energie je 400 GeV/proton. Urychlovač je v provozu od roku 1976. Na přelomu roku 1983 a 1984 zde byly objeveny polní bosony slabé interakce a v roce 2000 zde bylo poprvé připraveno kvarkové-gluonové plazma (zárodečná polévka, ze které vznikal vesmír).
Sputnik 1 Sputnik 1 – první vesmírná družice Země. Zkonstruoval ji Sergej Koroljov v Sovětském svazu. Měla průměr 58 cm a hmotnost 83 kg. Byla vynesena 4. října 1957 z kosmodromu Bajkonur. Obsahovala vysílač, který do 25. října 1957 vysílal pípavý signál, který se ve své době stal symbolem počátku kosmické éry. Družice oblétala Zemi do 3. ledna 1958, kdy vstoupila do atmosféry a shořela. Parametry orbitální dráhy: výška 250 km, sklon 65°, doba oběhu 96 min, rychlost 7,8 km/s.
SQUID SQUID – citlivý magnetometr, kterým se měří velmi slabá magnetická pole za pomoci supravodivé smyčky obsahující Josephsonův spoj. Zařízením lze změřit i extrémně slabá pole až do 5×10^–18 T. Název zařízení je zkratkou z anglického „Superconducting Quantum Interference Device“. Samotné slovo „squid“ znamená v češtině krakatice (hlavonožec žijící v oceánech).
SRB SRB – Solid Rocket Booster, také označovaný jako RSRM (Reusable solid rocket motor). Motor na pevné palivo, který se používá u raketoplánů a bude použit jako první stupeň pro novou raketu Ares.
SRR SRR – Split Ring Resonator, kruhový štěrbinový rezonátor. Základní součástka metamateriálů se zápornou permeabilitou navržená Johnem Pendrym z Imperial College London v roce 1999.
SSC SSC – Solution Spin Coating, jedna z mnoha metod nanášení tenkých vrstev. Nanášená látka je součástí roztoku. Podkladová vrstva rotuje a odstředivou silou je řízena tloušťka roztoku nanášeného na substrát.
SSD SSD – Solid State Drive, datové médium, které neobsahuje pohyblivé součástky. Existuje několik technologií přípravy takových médií, k nejznámějším patří tzv. flash paměti.
SSD (radioterapie) SSD (radioterapie) – Source Skin Distance, vzdálenost zdroje od pokožky. Jde o anglickou obdobu české zkratky OK (vzdálenost ohnisko – kůže) používané běžně v megavoltážní teleterapii.
SSRT SSRT – Slow Strain Rate Test, laboratorní test při malé rychlosti deformace.
SSS SSS – Stainless Steel Sphere, ocelová koule, která odděluje vnitřní kapalnou část italského detektoru neutrin BOREXINO od okolí.
SST SST – Swedish Sun Telescope, Švédský sluneční dalekohled. Věžový sluneční čočkový dalekohled o průměru 97 cm, uvedený do provozu na Kanárskývh ostrovech v roce 2002. Prostor dalekohledu je vakuován, dalekohled používá adaptivní optiku. Obraz je mimořádně ostrý a na Slunci rozliší detaily o velikosti pouhých 70 km.
SST (Small Size Telescope) SST (Small Size Telescope) – dalekohled o průměru 6 metrů, který bude součástí nově stavěné observatoře CTA (Cherenkov Telescope Array).
SST (Spitzer Space Telescope) SST (Spitzer Space Telescope) – Spitzerův vesmírný dalekohled. Kosmická observatoř NASA pracující v infračerveném oboru, která byla vynesena na oběžnou dráhu v srpnu 2003 nosnou raketou Delta 7920H ELV. Zrcadlo má průměr 85 cm. Přístroje byly chlazeny kapalným heliem na teplotu 5,5 K do roku 2009. Pozorovací spektrální rozsah byl v období chlazení 3÷180 μm. Od roku 2009 pracuje dalekohled v „teplém“ režimu – teplota celého dalekohledu je cca 30 K a  pracuje jen přístroj IRAS na vlnových délkách 3,6 μm a 4,5 μm. Program observatoře má na starosti California Institute of Technology.
Standardní model Standardní model – současný obecně přijímaný model částic a interakcí. Obsahuje kvarky, leptony, polní částice jednotlivých interakcí (fotony, gluony, W⁺,  W⁻, Z⁰) a Higgsovu částici jakožto zdroj hmotnosti ostatních částic a narušení symetrie elektroslabé interakce. Součástí modelu není gravitační interakce. Standardní model je vybudován na základě kvantové teorie pole.
Standardní svíčka Standardní svíčka – způsob určování vzdáleností ve vesmíru pomocí svítivosti objektu. Dopočítat vzdálenost z naměřené jasnosti je možné jen v tom případě, že známe skutečnou svítivost objektu. Takovému objektu proto říkáme standardní svíčka. Může jím být například kulová hvězdokupa, supernova typu Ia, červený obr ve fázi maximální svítivosti…
Stardust Stardust – sonda NASA vypuštěná 6. února 1999. Za pomoci aerogelu sbírala prachové částice a páry z ohonu komety Wild 2, fotografovala jádro komety a provedla předběžný rozbor kometárního prachu. K návratu vzorků na Zemi došlo v návratovém pouzdře 15. ledna 2006. Vlastní sonda pokračovala v letu pod názvem Stardust NExT ke kometě Tempel 1.
Stardust NExT Stardust NExT – mise NASA, která se 14. 2. 2011 přiblížila ke kometě Tempel 1 a podrobně ji fotografovala. Tuto kometu již dříve navštívila sonda Deep Impact a udělala na ní umělý kráter. Jde o jedinou kometu navštívenou dvakrát. Mise Stardust NExT je pokračováním předchozí mise Stardust, která byla ukončena v roce 2006. Zkratka NExT znamená „New Exploration of Tempel 1“.
Starlink Starlink – projekt firmy SpaceX. Soubor dvanácti tisíc komunikačních družic, které mají zajistit globální rychlou počítačovou síť.
Statická mez Statická mez – rozhraní u rotující černé díry, po jehož překročení je částice strhávána rotací černé díry natolik, že se nemůže pohybovat proti směru rotace. Statická mez je vně horizontu událostí, takže částice mezi statickou mezí a horizontem událostí mohou uniknout od černé díry v radiálním směru pryč. Tuto oblast nazýváme ergosféra.
Statistická významnost Statistická významnost – popisuje výsledek testování statistické hypotézy. V částicové fyzice se statistická významnost vyjadřuje v násobcích směrodatné odchylky σ normálního rozdělení. Za objev je považována statistická významnost vyšší než 5σ, kdy je pravděpodobnost, že je výsledek náhodnou fluktuací, 1:3,5 milionu.
Statistické zpracování dat Statistické zpracování dat – soubor naměřených hodnot má zpravidla tzv. normální (Gaussovo rozdělení). Hodnoty se kumulují v okolí střední hodnoty E(x) a jejich rozptyl je charakterizován směrodatnou odchylkou σ = [E(x²–E(x)²)]^1/2. Směrodatná odchylka určuje šířku rozdělení. Data se σ = 50 jsou kolem střední hodnoty velmi rozptýlená, naopak data se σ = 1 se kolem střední hodnoty vysoce koncentrují. Do vzdálenosti 1σ od průměrné hodnoty je  68 % veškerých dat, do vzdálenosti 3σ leží přes 99 % všech dat. Pomocí směrodatné odchylky se zapisuje statistická významnost naměřeného výsledku (zda nemohl vzniknout v daném souboru dat jen náhodně). Statistická významnost nσ znamená hodnotu 2(1−D(n)), kde D je kumulativní distribuční funkce rozdělení. Hodnota 5σ je považována za hranici vědeckého objevu.
Stefanův-Boltzmannův zákon Stefanův-Boltzmannův zákon – popisuje celkovou intenzitu vyzařovanou absolutně černým tělesem. Zákon odvodili rakouští fyzikové Josef Stefan a Ludwig Boltzmann. Dnes lze zákon snadno odvodit integrací Planckova vyzařovacího zákona přes všechny frekvence a celý prostorový úhel. Ukazuje se, že celková intenzita vyzařování prudce roste s teplotou, je úměrná její čtvrté mocnině.
Stelarátor Stelarátor – toroidální zařízení pro udržení plazmatu za účelem zažehnutí termojaderné fúze, v němž je magnetická konfigurace zcela definována vnějšími cívkami. První stelarátor vybudoval Lyman Spitzer v Princetonu na počátku 50. let 20. století. Jeho název je zkratkou z latinského stella a anglického generator, tedy generátor hvězd. Název měl připomínat, že se tyto experimenty pokoušejí uskutečnit na Zemi reakce probíhající ve hvězdách. K největším současným stelarátorům patří W7-X v německém Wendelsteinu a LHD (Large Helical Device), který funguje od roku 1998 v Japonsku.
STEP STEP – Satellite Test of the Equivalence Principle, sonda vyvíjená na Stanfordově univerzitě, jejímž cílem bylo ověřit princip ekvivalence s dosud nejlepší přesností za pomoci sledování setrvačníků na oběžné dráze kolem Země. Projekt byl americkou NASA zastaven a jeho osud je nejistý.
Štěpení Štěpení – způsob získávání energie štěpením těžkých atomových jader. Je základem současných atomových elektráren, ve kterých jsou jádra štěpena nalétávajícími neutrony. Produktem rozpadu jsou další neutrony, které štěpí další jádra (dojde k tzv. řetězové reakci). První štěpný reaktor postavil Enrico Fermi v roce 1942 v Chicagu. Nejlépe jsou vázaná jádra železa. Energii lze získat buď štěpením těžších jader, nebo slučováním lehčích jader (termojaderná fúze).
Štěpný izotop Štěpný izotop – izotop, u něhož k rozpadu na dceřinná jádra postačí záchyt tepelného neutronu, příkladem je uran 235. Naopak u štěpitelných jader, například uranu 238, je třeba vyšší energie a k cíli vede například ostřelování rychlými neutrony.
Steradián Steradián – zkratka sr, jednotka prostorového úhlu, který je definován jako podíl plochy kuželové výseče na sféře ku druhé mocnině vzdálenosti poloměru sféry. Plný prostorový úhel má hodnotu 4πsr.
STEREO STEREO – Solar TErrestrial RElations Observatory, mise NASA z roku 2006, jejímž hlavním cílem je pomocí dvou stejných sond pořizovat třírozměrný obraz sluneční koróny. Sondy nesou zobrazovací jednotky pro viditelný i XUV obor a přístroje k výzkumu slunečního větru.
Stimulovaná emise Stimulovaná emise – vynucená emise. Děj, při kterém atom či molekula vybuzené do stavu, ze kterého je spontánní přechod do nižšího stavu zakázán kvantovými pravidly, po interakci s fotonem s energií odpovídající rozdílu energií těchto stavů, emituje další foton se stejnou fází, frekvencí, polarizací i směrem šíření. Stimulovaná emise tvoří podstatu činnosti kvantových zesilovačů fotonů, v mikrovlnné a rádiové oblasti nazývané masery a v kratších vlnových délkách až po gama záření označovaných lasery.
Stirlingův motor Stirlingův motor – tepelný motor s vnějším spalováním. Pracovní médium je střídavě ohříváno a ochlazováno díky jeho přemisťování mezi teplou a studenou částí pracovního prostoru.
Stirlingův stroj Stirlingův stroj – tepelný stroj, vynalezený v roce 1816 reverendem Robertem Stirlingem (1791-1878). Přeměňuje tepelnou energii na mechanickou bez použití kotle, který byl v 19. století častým původcem explozí. Pracovní plyn je hermeticky uzavřen v prostoru se dvěma písty (horkým a chladným), jejichž periodický pohyb je navzájem posunut o čtvrtinu periody.
STIS STIS – Space Telescope Imaging Spectrograph, výkonný mnohaúčelový spektrograf na HST, pracuje od UV po IR obor. byl nainstalován při druhé servisní misi v roce 1997. V roce 2004 došlo k poruše přístroje. Opraven byl při 4. servisní misi.
STM STM – Scanning Tunneling Microscope, rastrovací tunelový mikroskop, řadí se mezi mnoho druhů tzv. Scanning Probe Methods (SPM), rastrovacích metod za použití sondy. Zařízení založené na tunelovém jevu, umožňující zobrazit povrch pevné látky v rozlišení jednotlivých atomů. Povrch je doslova osaháván piezoelektricky vychylovaným wolframovým hrotem. Ve směru povrchu je jeho rozlišení řádově 10⁻¹⁰ m, v kolmém směru k povrchu je však rozlišení řádově lepší v důsledku velmi nelineární závislosti velikosti proudu na vzdálenosti od povrchu. Na špičce wolframového hrotu je v ideálním případě jediný atom, podle toho, jak se hrot podaří vyleptat. Je to nejostřejší hrot jaký dokážeme vyrobit, používá se také jako studená katoda u rastrovacích elektronových mikroskopů. Rastrovací tunelový mikroskop umožňuje nejenom zviditelnit polohu atomů na povrchu krystalové mříže, ale také je přenášet z místa na místo, když se pomocí přiloženého elektrického napětí překoná chemická vazba s povrchem a atom se hrotem mikroskopu přenese.
Stojaté vlnění Stojaté vlnění – zvláštní případ interference dvou vlnění se stejnými frekvencemi, která postupují proti sobě. Jsou-li amplitudy výchylek obou vlnění stejné, vznikne v prostředí stav, při kterém body prostředí kmitají s konstantními amplitudami a vlna se nešíří. Tyto amplitudy jsou v určitých bodech nulové (uzly), v jiných bodech mají trvale maximální hodnotu (kmitny). Polohy kmiten a uzlů se nemění a jsou navzájem posunuty o λ/4.
Stony Brook University Stony Brook University – Univerzita ve Stony Brook. Nachází se ve Spojených státech na Long Island a patří k jedné ze čtyř newyorských státních univerzit. Studuje zde přes 22 000 studentů. Univerzita byla založena v roce 1957.
Stratosféra Stratosféra – vrstva atmosféry nad troposférou. Sahá přibližně do 50 km. Součástí stratosféry je ozónová vrstva, která pohlcuje škodlivé ultrafialové záření přicházející ze Slunce. Ve stratosféře nedochází k turbulentnímu proudění, neboť teplota vzduchu s výškou roste (růst způsobuje pohlcování UV záření).
Střed tlaku Střed tlaku – střed rozložení tlaku, pojem často používaný v medicíně, kde znamená bod, kolem něhož je rovnoměrně distribuována výsledná kontaktní resp. reakční síla působící po celé styčné ploše jednoho chodidla, popř. dalších segmentů těla.
Střední volná dráha Střední volná dráha – průměrná vzdálenost mezi srážkami. V plazmatu, kde dochází jen k odklonu nabité částice z původního směru vlivem elektrických sil, chápeme střední volnou dráhu jako takovou vzdálenost, na které se částice v průměru odchýlí od původního směru o 90°.
Středověk Středověk – označení dějinné epochy mezi pádem Západořímské říše v roce 476 a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492.
Stříbro Stříbro – Argentum, ušlechtilý kov bílé barvy, používaný člověkem již od starověku. Vyznačuje se nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí ze všech známých kovů. Slouží jako součást různých slitin pro použití v elektronickém průmyslu, výrobě CD i DVD nosičů a šperkařství, jeho sloučeniny jsou nezbytné pro fotografický průmysl.
Střižné napětí Střižné napětí – složka napětí v látce způsobená tahem nebo tlakem vedeným v jiném směru. Například stisk tuby zubní pasty vede na vnitřní pnutí se složkou ve směru otvoru, kudy pasta nakonec vystříkne ven. V pevné látce mohou mít střižná napětí trvalý charakter, v kapalinách a plynech vedou na jejich pohyb a po krátké době vnitřní střižné napětí vymizí.
Stroncium Stroncium – Strontium, čtvrtý prvek ze skupiny kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Je pojmenoán podle vesnice Strontian ve Skotsku, kde byla poprvé nalezena ruda stroncianit obsahující tento kov. Stroncium poprvé elektrolyticky připravil sir Humphry Davy roku 1808.
Struny Struny – jednodimenzionální útvary ve vícerozměrném světě (uzavřené nebo otevřené), jejichž vibrační stavy odpovídají jednotlivým elementárním částicím. Jde o podstatný prvek tzv. strunových teorií, které se pokoušejí spojit svět kvantové teorie se zakřiveným prostoročasem obecné relativity.
Struska Struska – sopečná hornina tmavé barvy s výraznou pórovitou strukturou vzniklou vlivem úniku a expanze sopečných plynů z magmatu během jeho odplynění.
STSI STSI – Space Telescope Science Institute. Vědecký ústav pro přípravu programu a zpracování dat z Hubblova dalekohledu a v budoucnosti z dalekohledu Jamese Webba. Ústav byl založen v roce 1981.
Sturtské zalednění Sturtské zalednění – zalednění většiny planety v kryogénu, které proběhlo před 720 až 660 miliony let. Pojmenováno je podle australské řeky Sturt a ná­rod­ní­ho parku Sturt Gorg s geologickými útvary z tohoto období.
Subaru Subaru – japonský dalekohled o průměru 8,2 metru umístěný na hoře Mauna Kea na Havajských ostrovech. Zprovozněn byl v roce 2005.
subdukce subdukce – zasouvání jedné litosférické desky pod druhou. Jde o jeden z projevů tektonické aktivity.
Subharmonická frekvence Subharmonická frekvence – frekvence, která je celočíselným zlomkem původní frekvence, tedy její polovina, třetina, čtvrtina atd. Opakem je harmonická frekvence, která je celistvým násobkem původní frekvence.
Subluminózní Subluminózní – s fázovou rychlostí nižší, než je rychlost světla.
Submetrové rozlišení Submetrové rozlišení – rozlišení pod 1 m na pixel.
SÚJCHBO SÚJCHBO – Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany
Sulfát Sulfát – síran, sůl kyseliny sírové; v biochemii též anion kyseliny sírové SO₄²⁻.
Sunjajevův-Zeldovičův jev Sunjajevův-Zeldovičův jev – výsledek vzájemného ovlivnění vysoce energetických elektronů s fotony reliktního záření prostřednictvím inverzního Comptonova rozptylu. Nízkoenergetické mikrovlnné fotony reliktního záření získávají energii při průletu horkým mezigalaktickým plynem v kupě a tuto změnu lze rozpoznat ve spektru.
SUNY SUNY – State University of New York, univerzita založená v roce 1816, dnes má 64 fakult rozmístěných po celém státě New York.
Super-Kamiokande Super-Kamiokande – japonská neutrinová observatoř z roku 1996 umístěná 1 000 m pod povrchem hory Ikeno ve starém zinkovém dole poblíž městečka Kamioka. Horniny nad detektorem jsou ekvivalentní 2 700 metrům vodního sloupce. Nádoba detektoru obsahuje 50 000 tun vody, na stěnách je 13 000 fotonásobičů, průměr nádoby je 40 metrů. Detektor detekuje Čerenkovovo záření elektronu nebo mionu vzniklého srážkou elektronového nebo mionového neutrina s neutronem. Z tvaru kužele Čerenkovova záření lze snadno odlišit elektronové a mionové neutrino. V průměru je zachyceno jedno atmosférické neutrino za hodinu a půl. V roce 1998 byl oznámen objev oscilací neutrin. V roce 2001 byl detektor vážně poškozen. Oprava trvala 5 let a stála 25 milionů USD.
Superionický led Superionický led – fáze vodního ledu za vysokých tlaků, v níž se vytvoří krystalická mříž z atomů kyslíku a v ní se volně pohybují vodíkové atomy. Superionický led byl nejprve předpovězen numerickými simulacemi (1999) a v roce 2005 byl uměle připraven v Lawrencově národní laboratoři v Livermoru. Dnes jsou známy tři typy superionického ledu.
Superkondenzátor Superkondenzátor – perspektivní akumulátor energie, schopný rychle uložit a následně odevzdat velké množství elektrické energie. Je založen na principu elektrochemické dvojvrstvy, která se skládá ze dvou opačně nabitých vrstev, k jejichž nabitému povrchu jsou přitahovány elektrostatickými silami, adsorpčními silami a difúzí ionty opačného náboje ve snaze zneutralizovat povrch elektrody. Superkondenzátor bez problémů snáší opakované nabíjení a vybíjení vysokými proudy, má dlouhou životnost a nevadí mu nízké provozní teploty.
Superkritická tekutina Superkritická tekutina – tekutina, jejíž teplota a tlak jsou nad kritickým bodem. Za těchto podmínek už neexistují oddělené fáze kapaliny a plynu.
Superluminózní Superluminózní – s fázovou rychlostí převyšující rychlost světla.
Supernova Supernova – rozmetání podstatné části hvězdy, při kterém vznikne extrémně jasný objekt, jehož svítívost se o více než 4 řády zvýší. Minimálně 10 % hmotnosti původní hvězdy se přemění na energii exploze. Svítivost posléze klesá v průběhu týdnů či měsíců. K tomuto konci vedou dvě možné cesty: 1) jedná se o velmi hmotnou hvězdu, která ve svém jádře vyčerpala zásoby paliva a začala se hroutit pod silou své vlastní gravitace na neutronovou hvězdu, nebo černou díru; 2) jedná se o bílého trpaslíka, který nahromadil materiál od svého hvězdného průvodce, dosáhl Chandrasekharovy meze a prodělal objemovou termonukleární explozi.
Supernova typu Ia Supernova typu Ia – závěrečné vývojové stádium těsné dvojhvězdy. Tvoří-li dvojhvězdu bílý trpaslík a obr (veleobr) nebo hvězda hlavní posloupnosti, může docházet k přenosu látky na bílého trpaslíka, který tak zvětšuje svoji hmotnost. Po překročení Chandrasekharovy meze (1,4 M_S) se bílý trpaslík zhroutí do neutronové hvězdy, dojde k explozivnímu termonukleárnímu hoření C a O na ⁵⁶Ni v celém objemu trpaslíka a uvolněná potenciální energie se projeví jako supernova typu Ia. Množství energie je vždy zhruba stejné, takže z relativní pozorované jasnosti lze vypočítat vzdálenost příslušné supernovy. Přesnější hodnoty se pak určí z tvaru světelné křivky (z průběhu nárůstu a poklesu jasnosti). Supernovu typu Ia lze identifikovat podle tvaru jejího spektra, ve kterém chybí čáry vodíku a jsou přítomné čáry křemíku.
Supernova typu Ib Supernova typu Ib – velmi hmotná hvězda v závěrečném stádiu, která se zbavila obálky z vodíku. Zůstala jí však obálka z hélia, která tvoří výraznou absorpční čáru na vlnové délce 570 nm. Spektrum dále obsahuje typické čáry O I, Ca II, Mg II, zcela chybí čáry vodíku. Příkladem může být objekt SN 2008D v galaxii NGC 2770 v souhvězdí Rysa ve vzdálenosti 88×10⁶ světelných roků.
Supernova typu Ic Supernova typu Ic – velmi hmotná hvězda v závěrečném stádiu, která se zbavila obálky z vodíku a hélia. Mohla ji odhodit nebo ji odsál souputník. Ve směru osy rotace se vytvářejí obálkou netlumené výtrysky, které díky brzdění okolním prostředím září krátkodobě v RTG a gama oboru. Zbylé Fe jádro s uhlíkodusíkovou vnější vrstvou kolabuje na černou díru. Ve spektru chybí jak vodíkové, tak heliové čáry. Při kolapsu dojde k prudkému zrychlení rotace a vytvoření tlustého akrečního disku. Příkladem může být objekt SN 2003yd v souhvězdí Vodnáře, který je vzdálen 270×10⁶ světelných roků. Osa výtrysků nemíří k Zemi.
Supernova typu II Supernova typu II – velmi hmotná, hroutící se hvězda po období termonukleární syntézy, pozůstatkem je neutronová hvězda, nebo černá díra, zbytek se rozmetá do okolí. Supernovy typu II mají ve spektru přítomné vodíkové čáry. Tyto supernovy dále dělíme podle dosvitu na dvě skupiny II L s lineárním poklesem jasnosti a II P, u kterých má dosvit plató s malým poklesem jasnosti. Typickým příkladem typu II P je velmi známá supernova SN 1987A ve Velkém Magellanově oblaku ve vzdálenosti 167×10³ světelných roků.
Superparamagnetizmus Superparamagnetizmus – chování magnetického celku složeného z mnoha nanočástic s feromagnetickými či ferimagnetickými vlastnostmi. Každá nanočástice má nenulovou magnetizaci, jejíž hodnota se může vlivem teplotních fluktuací překlopit na jinou hodnotu. V průměru má ale soubor nanočástic bez vnějšího magnetického pole nulovou magnetizaci. V přítomnosti pole se dipólové momenty nanočástic zorientují ve směru pole a magnetizace celého objemu je nenulová stejně jako u paramagnetik. Hodnota dosažené magnetizace je ale mnohem vyšší než u běžných paramagnetik. Roli, kterou u paramagnetika hrají jednotlivé spiny, mají u superparamagnetika feromagnetické nanočástice.
Superpartner Superpartner – supersymetrický partner částice. Teorie supersymetrie SUSY vyžaduje, aby za vysokých energií ke každému fermionu existoval odpovídající boson a naopak. Název bosonu se z fermionu vytvoří předponou s- (elektron – selektron, kvark – skvark). Opačný převod (boson → fermion) přidává koncovku -ino (graviton – gravitino, foton – fotino). Zakončení názvu částice neutrino je historickým reliktem a koncovka nemá nic společného se supersymetrií.
Superpozice stavů Superpozice stavů – pokud dva stavy představují fyzikálně realizovatelný stav systému, je možná i superpozice těchto stavů. Například kvantově mechanická kočka nemusí být jen živá nebo mrtvá, může být i „obojí zároveň“. Takový stav značíme a|Ž⟩+b|M⟩, kde a a b jsou čísla vyjadřující váhu. Pokud na kočce v tomto superponovaném stavu provedeme měření, s pravděpodobností |a|² ji najdeme živou a s pravděpodobností |b|² mrtvou. Kvantová superpozice stavů je běžná pro kvantové objekty, například elementární částice nebo atomy. U makroskopických objektů (kočka, člověk) komunikujících s okolím je nemožná.
Superstruny Superstruny – jednodimenzionální útvary charakterizující elementární částice v teorii strun. Předpona super znamená, že je do teorie zahrnuta tzv. supersymetrie, tj. každá částice existuje ve dvou provedeních – jako boson i jako fermion.
SuperWASP SuperWASP – Wide Angle Search for Planets, vědecký mezinárodní program pro systematické, velkoplošné vyhledávání exoplanet, vedený Velkou Británií, ve kterém je zapojeno 8 akademických institucí. Vyhledávání je založeno na kooperaci dvou robotických observatoří umístěných na severní a jižní polokouli tak, aby pokryly celou viditelnou oblast vesmíru. Každá observatoř je vybavena 8 vysoce kvalitními CCD snímači podchlazenými pro potlačení šumu na teplotu −50 °C. Observatoře vyhledávají exoplanety na principu fotometrie, získávají obraz noční oblohy, který je poté analyzován. Jedna observatoř vyprodukuje za noc asi 50 GB obrazových dat.
Superzemě Superzemě – exoplaneta s hmotností menší než desetinásobek hmotnosti Země. Některé prameny tuto hranici posouvají na pouhý dvojnásobek hmotnosti Země.
Suprachoroidální prostor Suprachoroidální prostor – tenká zakřivená oblast na obvodu zadní části oka, možná dráha pro vedení signálu.
Supratekutost Supratekutost – stav látky, při kterém poklesne viskozita na nulu a extrémně vzroste tepelná vodivost. Látka je schopná protékat malými kapilárami bez vnitřního odporu nebo vzlínat po stěnách nádoby. Supratekutost objevil v roce 1937 ruský vědec Pjotr Leonidovič Kapica u ⁴He při teplotách nižších než 2,17 K. Nezávsile objevili seupratekutost John Allen a Don Misener v Cambridži.
Supravodivost Supravodivost – supravodivost objevil v roce 1911 Kamerlingh-Onnes, který zjistil, že při ochlazení rtuti pod teplotu 4,2 K dochází k prudkému poklesu elektrického odporu až na milióntinu původní hodnoty. Za tento objev obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za fyziku, ale ještě dlouho trvalo, než se podařilo vysvětlit, proč se elektrony v ochlazeném materiálu pohybují bez odporu.
SURF SURF – Sanford Underground Research Facility, podzemní laboratoř v jiho­dakotském Leadu. Jde o nejhlubší laboratoř ve Spojených státech, v níž probíhá 28 experimentů (2020). Laboratoř vznikla v místě zlatého dolu Home­stake, v němž v 60. letech 20. století zprovoznil Raymond Davis slavný chlorový detektor, který zaznamenával sluneční neutrina. Důl byl uzavřen v roce 2002, kdy v něm vznikla laboratoř DUSEL (Deep Underground Science and Engineering Laboratory). V roce 2006 daroval laboratoři Deny Sanford 70 milionů USD a v roce 2007 byla laboratoř přejmenována na Sanford Underground Research Facility.
SÚRO SÚRO – Státní ústav radiační ochrany
Susceptibilita magnetická Susceptibilita magnetická – změna magnetizace s vnějším magnetickým polem. Pro lineární závislost platí M = χH. V anizotropním prostředí je susceptibilita symetrickým tenzorem druhého řádu.
SUSEN SUSEN – SUStainable ENergy, evropský projekt Udržitelná energetika, ze kterého byla financována výstavba nových špičkových technologií v rámci Centra výzkumu Řež, s. r. o.
SUSY SUSY – SUSY (SUper SYmmetry), supersymetrie, symetrie mezi fermiony a bosony, která by se měla projevovat při vysokých energiích. Ke každému fermionu by měl existovat superpartner, který je bosonem, a naopak ke každému bosonu by měl existovat superpartner, který je fermionem. Názvy superpartnerů tvoříme příponou „ino" pro bosony a předponou „s“ pro fermiony. Tedy například foton – fotino, elektron – selektron. Přestože se tyto superpartnery zatím nepodařilo experimentálně pozorovat na urychlovači LHC, představuje supersymetrie významnou ingredienci v teorii superstrun.
Světelný rok Světelný rok – ly (light year), vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden rok, ly = 9,46×10¹² km. Menšími jednotkami jsou: světelný den, světelná hodina, světelná minuta a světelná sekunda. Větší jednotkou je 1000 ly, což označujeme zkratkou kly. Tyto jednotky se velmi často používají v populárních textech. V odborných textech se spíše využívají parseky.
Světelný rok (ly) Světelný rok (ly) – vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden rok, 1 ly = 9,46×10¹² km.
Světočára Světočára – Množina událostí v prostoročasovém diagramu (tzv. světobodů), která zobrazuje historii určitého konkrétního objektu v prostoročase. Tento pojem zavedl matematik Hermann Minkowski v roce 1908.
Světový rovník Světový rovník – průsečnice roviny zemského rovníku s nebeskou sférou. Světový rovník se protíná se zdánlivou dráhou Slunce na obloze (ekliptikou) ve dvou místech – jarním a podzimním bodě. Jarní bod je současně počátkem rovníkových souřadnic (rektascenze a deklinace).
Svítivost Svítivost – prostorová hustota světelného toku zdroje, udává se v kandelách.
Svítivost hvězdy Svítivost hvězdy – skutečná produkce energie hvězdy zářením za jednotku času neboli zářivý výkon hvězdy. Udává se ve wattech a  závisí na efektivní povrchové teplotě hvězdy. Svítivost lze spočítat ze Stefanova-Boltzmannova zákona dle vztahu: L = 4πR²σT⁴. Někdy hovoříme o bolometrické svítivosti (svítivosti počítané přes celé elektromagnetické spektrum).
Swarm Swarm – trojice družic Evropské kosmické agentury určená k detailnímu měření magnetického pole Země ve více místech současně. Sondy startovaly v roce 2013 a letí v trojúhelníkové formaci (dvě ve výšce 450 km, třetí ve výšce 530 km) na zhruba polární dráze. Jména družic jsou: Alpha, Bravo a Charlie. Družice připravila společnost Astrium a startovaly z ruského kosmodromu Pleseck (180 km jižně od Archangelska) na palubě nosné rakety Rokot.
Swarthmore College Swarthmore College – univerzitní kolej založená v roce 1864 kvakery 20 kilometrů jihozápadně od Filadelfie. Univerzita je pojmenována podle anglické usedlosti ze 17. století, která byla sídlem kvakerů. Dnes jde o špičkovou univerzitu, ze které vzešlo několik nositelů Nobelových cen.
SWIFT SWIFT – The Swift Gamma-Ray Burst Explorer. Gama observatoř NASA, která byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu 20. 11. 2004 pomocí nosné rakety DELTA 7320. Družice je především určena pro pozorování záblesků gama. Řádově sekundy po detekci záblesku je schopna předat data o poloze po­zem­ským observatořím, které mohou zkoumat dosvit záblesku a hledat případný optický protějšek. Hlavní přístroj BAT (Burst Alert Telescope) v oboru 15÷150 keV je doplněn RTG dalekohledem XRT (X-Ray Telescope) v oboru 0,3÷10 keV a UV/V dalekohledem UVOT (UV/Optical Telescope) v oboru 170÷650 nm.
SwRI SwRI – Southwest Research Institute, komplex vědeckých ústavů ve Spojených státech, který byl založen v roce 1947. Jde o jeden z nejstarších nevýdělečných ústavů v USA. Téměř 2 800 zaměstnanců provádí výzkum v řadě oblastí (od aplikované fyziky, přes chemii, inženýrství, až po kosmické lety). Ředitelství se nachází v texaském San Antoniu, roční obrat byl v roce 2014 přes půl miliardy dolarů.
Symetrie kvadrupólová Symetrie kvadrupólová – rozložení hmoty, které má nižší symetrii než sférickou (rotující kulička) nebo dipólovou (tyčka rotující kolem podélné osy). Typickým případem kvadrupólové symetrie jsou dvě vzájemně se obíhající hvězdy.
Symetrie SU(2) Symetrie SU(2) – základní symetrie slabé interakce, která nerozliší některé dvojice částic – například elektron a jeho neutrino nebo kvarky d, u. Matematicky se tato symetrie popisuje pomocí komplexních unitárních matic 2×2 s determinantem rovným jedné. Název SU(2) znamená: speciální (tj. det U = 1) unitární 2×2 matice.
Symetrie SU(3) Symetrie SU(3) – základní symetrie silné interakce, která nerozliší barvy kvarků. Matematicky se tato symetrie popisuje pomocí komplexních unitárních matic 3×3 s determinantem rovným jedné. Název SU(3) znamená: speciální (tj. det U = 1) unitární 3×3 matice.
Symetrie U(1) Symetrie U(1) – symetrie, při které se rovnice nezmění, pokud nahradíme vlnovou funkci jinou vlnovou funkcí, vynásobenou komplexní jednotkou. Jde tedy o transformaci: ψ → ψ exp(iα). Z matematického hlediska jde vlastně o pootočení vlnové funkce, neboli o unitární transformaci, s jedním parametrem (úhlem α). Pokud je tento úhel konstantní, hovoříme o globální symetrii, pokud je funkcí času a prostoru, hovoříme o lokální symetrii. Například v kvantové teorii elektromagnetického pole je symetrie U(1)_loc odpovědná za existenci a zachování elektrického náboje.
Synapse Synapse – spojení dvou neuronů (nebo smyslové buňky a neuronu), sloužící k předávání vzruchů.
Synchrotron Synchrotron – cyklický urychlovač, který k zakřivování dráhy částic používá proměnné magnetické pole vhodně synchronizované s urychlujícím elektrickým polem. Je dalším vývojovým stupněm cyklotronu, jenž pracuje jen s konstantním magnetickým polem.
Synchrotronní záření Synchrotronní záření – záření generované relativistickými elektrony rotujícími kolem magnetických siločar nebo elektrony kmitajícími v měnícím se magnetickém poli. Jde o záření s výraznou polarizací, ze které je možné určit směr magnetického pole. Záření je polarizováno v rovině dráhy elektronu, soustředěno do úzkého kužele, vyzařováno v původním směru pohybující se částice a má spojité spektrum.
Synodická perioda Synodická perioda – perioda, po které se těleso při oběhu Slunce objeví ve stejné úhlové vzdálenosti od Slunce při pozorování ze Země. Jde například o dobu dvou následných konjunkcí se Sluncem. Hodnota periody je ovlivněna vlastním pohybem Země kolem Slunce.
Synodický měsíc Synodický měsíc – doba oběhu Měsíce kolem Země vnímaná pozemským pozorovatelem. Jde o dobu, za kterou se z našeho pohledu vystřídají všechny fáze Měsíce.
Sypaný kužel Sypaný kužel – zvláštní druh malé sopky, která vzniká na povrchu tělesa jako výsledek odplyňování magmatu a jeho následné fragmentace, tedy nízko energetické sopečné erupce tzv. strombolského typu. Na povrchu Země se jedná o nejrozšířenější druh sopečných těles, která se vyskytují buď jako parazitické sopky na svazích větších sopek (např. na úbočí Etny), či v podobě sopečných polí o četnosti desítek až stovek kuželů. Sypané kužele jsou většinou méně než 2 km široké kužele, které se tyčí do výšky prvních stovek metrů. Tvoří je nahromaděná struska, jejíž množství na Zemi často postačuje k dosažení hodnoty sypného úhlu, což má za následek, že jejich svahy bývají obvykle okolo 30° strmé.
T invariance T invariance – symetrie vzhledem k obrácení chodu času (T = Time). O symetrii hovoříme, pokud děj půjde „pustit pozpátku“, podobně jako lze pustit pozpátku film. V praxi to znamená obrácení směrů rychlostí všech částic. Dlouho se zdálo, že fyzikální zákony na částicové úrovni splňují T symetrii. (Pozor nejde ale o makroskopické, statistické chování, zde jsou děje vždy nevratné, rozbitý talíř se sám nikdy nespojí). V roce 1999 se ukázalo, že T symetrie v přírodě neplatí.
Tachoplocha Tachoplocha – plocha uvnitř Slunce. Pod touto plochou rotuje Slunce jako tuhé těleso, nad ní rotuje diferenciálně. Tachoplocha se nachází pod konvektivní zónou.
TAE Technologies TAE Technologies – americká společnost vzniklá již v roce 1998, která se zabývá alternativní fúzní reakcí izotopu boru 11 s protonem. Dnes patří mezi největší vědeckotechnické společnosti tohoto typu s více než čtyřmi sty za­měst­nanci. Zkratka TAE je odvozena z původního anglického názvu spo­leč­nos­ti Tri Alpha Energy, čili reakce p + ¹¹B → 3α, při níž vznikají tři alfa částice.
Tah motoru Tah motoru – nejjednodušší veličina popisující raketové motory. Udává sílu vyvinutou motorem v newtonech. K odvozeným veličinám patří tahový součinitel (tah/výkon) a specifický impulz (tah/spotřeba).
Tahový součinitel Tahový součinitel – koeficient popisující účinnost raketových motorů. Je definován jako poměr tahu motoru k dodávanému výkonu (palivem, svazkem či jinou metodou). Jednotkou je N/W.
TAI TAI – Temps Atomique International, mezinárodní atomový čas. Časová stupnice odvozená stejně jako stupnice UTC z průměrování měření mnoha atomových hodin. Není však korigována přestupnými sekundami a plyne rovnoměrně. Hodnota se relativisticky přepočítává na rotující geoid, aby se eliminoval vliv nadmořské výšky a rotace Země. Od UTC se liší vždy o celočíselný počet sekund. Po poslední přestupné sekundě 30. 6. 2016 je rozdíl TAI – UTC roven 27 sekund.
Tajkonaut Tajkonaut – po vzoru dvou velmocí si i Čína zavádí vlastní označení pro člověka, který uskutečnil kosmický let. Tedy v USA astronaut, v Rusku kosmonaut a v Číně tajkonaut.
Takamacuzuka a Kitora Takamacuzuka a Kitora – starověké japonské mohyly kruhového tvaru objevené ve vesnici Asuka v prefektuře Nara. Jejich vznik se datuje do 7. až 8. století. V nástěnné výzdobě se nachází mapy hvězdné oblohy se souhvězdími, tak jak je chápali tehdejší obyvatelé.
TAMA TAMA – japonský detektor gravitačních vln. Jde o interferometrický detektor s délkou ramen 300 metrů, který je v provozu od roku 1999.
Tanegašimské kosmické středisko Tanegašimské kosmické středisko – kosmické středisko japonské kosmické agentury JAXA. Leží na ostrově Tanegašima, 115 km jižně od ostrova Kjúšú.
Tantal Tantal – Tantalum, vzácný, tvrdý, modro-šedý, lesklý, přechodný kov. Je vysoce korozivzdorný a používá pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů, protože je zcela inertní vůči organickým tělesným tkáním. Tantal byl objeven roku 1802 švédským chemikem Andersem G. Ekebergem, čistý prvek byl izolován až v roce 1820 Jönsem Berzeliem.
Tauon Tauon – supertěžký elektron, hmotnost má 3 484 m_e. Jde o nestabilní částici se střední dobou života 3×10⁻¹³ s. Rozpadá se na své lehčí dvojníky (elektron nebo mion) a neutrina. Byl objeven v roce 1977 Martinem Perlem.
Tavený křemen Tavený křemen – amorfní forma křemene, která vznikne jeho přetavením do bílého žáru a následným ochlazením. Tavený křemen je bezbarvý, průhledný a stabilní.
TDRS TDRS – Tracking and Data Relay Satellites, americká soustava devíti geostacionárních družic určená pro telekomunikační účely. Slouží ke spojení s nízkoletícími družicemi, americkými raketoplány a Hubbleovým vesmírným dalekohledem. První družice byla vypuštěna v roce 1983, poslední v roce 2002. Předpokládaná aktivní životnost družic je 10 až 11 roků. Data jsou z konkrétního přístroje předána na jednu z družic TDRS a z ní putují do pozemní stanice ve White Sands.
Technecium Technecium – nemá žádný stabilní izotop. Existence technecia byla předpovězena již roku 1871 D. I. Mendělejevem, který jej nazval eka-mangan. Skutečný důkaz existence tohoto prvku však podali teprve roku 1937 Italové Carlo Perrier a Emilio G. Segré ve vzorku kovového molybdenu, který byl v cyklotronu vystaven bombardování jádry deuteria.
Tekuté krystaly Tekuté krystaly – hmota na přechodu mezi kapalným a pevným skupenstvím. Ačkoli je tekutá, její molekuly jsou orientovány jako v krystalu, což se projevuje doménami různě otáčejícími a propouštějícími rovinu polarizovaného světla. Některé takové krystaly lze natáčet pomocí elektrického pole, čehož se využívá hlavně v zobrazovacích jednotkách, například displejích.
Teleskop Teleskop – řecky tele = daleko, scopeo = hledím. Obvykle se jím v astronomii rozumí dalekohled.
Teleterapie Teleterapie – část radioterapie, při níž se zdroj záření nalézá vně ozařované tkáně a v definované vzdálenosti od povrchu těla pacienta.
Tellur Tellur – Tellurium, polokovový stříbřitě lesklý prvek ze skupiny chalkogenů používaný v polovodičové technice a metalurgii. Byl objeven roku 1782 Franzem Josephem Mullerem. Chemicky patří spíše mezi kovy, ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo selen.
TEM TEM – transmisní elektronová mikroskopie, vytváření obrazu tenkého předmětu (cca do 100 nm tloušťky) průchodem energetických elektronů. Obraz tvořený prošlými elektrony je následně zvětšen a zaostřen elektronovou optikou a na stínítku převeden na viditelné záření, které je většinou dále zaznamenáváno CCD kamerou. Pokud je vzorek touto technikou skenován, hovoříme o skenovací transmisní elektronové mikroskopii (STEM). Jinou technikou je SEM, při které se obraz vytváří z odražených elektronů.
Temná energie Temná energie – entita zodpovědná za zrychlenou expanzi vesmíru, která byla objevena na konci roku 1998 (Saul Perlmutter, Adam Riess). Temná energie tvoří 68 % hmoty a energie ve vesmíru. Hustota temné energie je velmi málo proměnná v čase i v prostoru, pokud vůbec. Nejnadějnějším kandidátem na temnou energii je energie vakuových fluktuací.
Temná hmota Temná hmota – hmota ve vesmíru nebaryonové povahy, která není složena z kvarků. Temná hmota udržuje pohromadě svítící objekty velkých rozměrů, které díky ní v periferních oblastech obíhají rychleji, než odpovídá gravitačnímu zákonu aplikovanému na viditelnou hmotu. Podle posledních odhadů na základě pozorování existuje ve vesmíru 5 % baryonové hmoty, 27 % temné hmoty a 68 % temné energie. Existuje několik hypotetických částic, které jsou vhodnými kandidáty na částice temné hmoty, dosud však nebyly objeveny. Termín „temná hmota“ zavedl v roce 1933 Fritz Zwicky, když zjistil, že se členové Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky pohybují v průměru rychleji, než by odpovídalo gravitačním účinkům viditelné látky. Existují také teorie, které se pokoušejí vysvětlit rotační křivky galaxií a pohyby galaxií v kupách jiným způsobem než temnou hmotou.
Temný věk Temný věk – období mezi vznikem atomárních obalů na konci velkého třesku (400 000 let po vzniku vesmíru) a reionizací plynu v důsledku vzniku prvních megahvězd (550 milionů let po vzniku vesmíru). V tomto období látka ve vesmíru nezářila a byla temná.
Tempel 1 Tempel 1 – periodická kometa obíhající Slunce s periodou 5,5 roku. Patří do Jupiterovy rodiny komet. Objevil ji Wilhelm Tempel v roce 1867. V roce 2005 navštívila tuto kometu sonda Deep Impact a za pomoci impaktoru na povrchu komety vytvořila umělý kráter. Kometa byla opětovně navštívena 14. 2. 2011 sondou Stardust NExT. Jde o jedinou kometu, kterou naše sondy navštívily dvakrát.
Tennessin Tennessin – transuran s protonovým číslem 117. Prvek byl připraven v laboratořích v ruském městě Dubna v roce 2012. Název má připomínat americký stát Tennessee, v němž sídlí Národní laboratoř Oak Ridge, která přispěla k objevům nových prvků.
Tenzorová veličina Tenzorová veličina – tabulka (matice) funkcí času a prostoru, jejichž hodnota závisí na volbě souřadnicové soustavy přesně definovaným způsobem, například tenzor setrvačnosti nebo permitivity.
Teoretická fyzika Teoretická fyzika – racionálně-matematické vysvětlení jednotlivých fyzikálních jevů a jejich predikce, možnost myšlenkových experimentů (například teorie relativity, kvantová teorie a pod.)
Teorie grafů Teorie grafů – matematická teorie formulovaná v roce 1735 švýcarským matematikem Leonhardem Eulerem během řešení tzv. „problému královeckých mostů“, která dala později vznik novému matematickému oboru – topologii. Euler si uvědomil, že důležitý je pouze způsob, jakým na sebe mosty navazují, tedy tvar sítě tvořené mosty. Jde tedy o topologický, nikoliv geometrický problém, podobně, jako například elektrický obvod. Problém lze proto znázornit jednodušším způsobem – síťovým diagramem, který má tzv. uzly, spojené tzv. hranami, vymezujícími tzv. stěny, tedy oblasti uzavřené hranami. Matematici takovýto diagram nazývají uzlovým grafem, či krátce jen grafem.
Teorie grup Teorie grup – matematický obor zabývající se studiem algebraických struktur, které se využívají při popisu symetrií. Mají široké využití například ve fyzice, krystalografii, strukturní analýze, kryptografii a řadě dalších oborů. K nejzná­mějším grupám patří U(1) využitelná při popisu rotací a zrcadlení (U – unitární zobrazení) s jedním parametrem, SU(2) popisující například rotace s dvěma parametry (SU znamená speciální unitární, vybírá z rotací a zrcadlení pouze rotace) a SU(3) popisující rotace se třemi parametry. Zobecněný pojem rotace lze využít v částicové fyzice při popisu chování systému při záměně dvou a více různých částic.
Teorie kvantových grup Teorie kvantových grup – algebraická kvantová teorie, ve které kvantování chápeme abstraktněji než v klasické kvantové teorii. Ústřední roli zde hrají symetrie popisované teorií grup. Funkcím na poissonovské varietě se nepřiřazují přímo operátory, ale celé algebře funkcí se přiřadí nová (kvantovaná) algebra, která je obecně nekomutativní. K operátorům se přechází pomocí reprezentací této kvantované algebry.
Teorie ploché Země Teorie ploché Země – konspirační teorie vycházející z myšlenky, že Země je kruhová deska se severním pólem uprostřed. Okraj je tvořen vysokými ledovcovými stěnami Antarktidy. Slunce je koule o průměru cca 50 km nacházející se několik tisíc kilometrů nad povrchem.
Teorie strun Teorie strun – jeden z pokusů o sjednocení obecné relativity a kvantové teorie pole. Využívá větší počet dimenzí a představu částice jako jednorozměrného objektu (struny) v tomto světě. Často se kombinuje s principem supersymetrie mezi fermiony a bosony. První varianty teorie strun vznikaly na konci 60. let 20. století.
Teorie uzlů Teorie uzlů – oblast topologie založená v 19. století, zabývající se matematickými uzly. Na rozdíl od většiny běžných uzlů jsou konce matematického uzlu spojeny, aby nemohl být rozuzlován. Matematicky řečeno je uzel vnoření kružnice do třírozměrného Euklidovského prostoru. Dva matematické uzly jsou ekvivalentní, pokud může jeden být spojitě transformován do druhého pomocí transformací, které nezahrnují jeho přetnutí. Do dnešního dne bylo katalogizováno přes 6 miliard různých matematických uzlů.
Teorie všeho Teorie všeho – konzistentní popis všech základních přírodních sil a hmoty v jednom rámci. Tento cíl teoretické fyziky vytyčil Albert Einstein, doposud však nebyl dosažen. Nadějným kandidátem je M-teorie (teorie superstrun).
Teorie vzniku planetárních systémů Teorie vzniku planetárních systémů – standardní teorie vzniku planetární soustavy postupnou akrecí z protoplanetárního disku předpokládá postupné nalepování částeček prachu za vzniku prachových zrn a větších celků, tzv. planetezimál. Gravitačním působením mezi planetezimálami vznikají budoucí planety. Nutným důsledkem platnosti této teorie je však rozdílné stáří všech planet – planety blíže ke hvězdě vznikají i o řád rychleji než planety na periferii. Tato teorie také předpokládá vznik plynných obrů až sekundárním nabalením plynů na jádra o velikosti Země. Naproti tomu teorie vzniku gravitačními nestabilitami předpokládá rychlý vznik všech planet naráz zhroucením částí prachoplynného oblaku.
TEOS TEOS – tetraethylorthosilikát, sloučenina méně toxická než TMOS a navíc bezpečnější, používaná při výrobě aerogelů od roku 1983.
Teplota absolutní Teplota absolutní – míra neuspořádaného pohybu v látce. Stav látky s absolutní nulou znamená stav s minimálním množstvím pohybu, které umožní zákony kvantové teorie (s minimální entropií). Absolutní nuly nelze dosáhnout konečným počtem procesů, lze se jí ale libovolně přiblížit. Absolutní teplota se měří v kelvinech. Jeden stupeň kelvina je roven jednomu stupni Celsia. Kelvinova stupnice má jiný počátek než Celsiova stupnice, 0 K = −273,15 °C.
TeraFLOPS TeraFLOPS – (Tera FLoating point Operations Per Second) jednotka výpočetního výkonu (rychlosti) počítače nebo soustavy počítačů. 1 TeraFLOPS znamená bilion, tedy 10¹², operací s čísly ve formátu s plovoucí čárkou.
Teraforming Teraforming – přizpůsobení cizích planet pro možný pobyt lidí. Prozatím ve futurologických úvahách do různě podrobných kroků promýšlené vytvoření biosféry na cizích planetách.
Terbium Terbium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, devátý člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě speciálních slitin pro elektroniku a barevných luminoforů pro televizní obrazovky. Terbium objevil roku 1843 švédský chemik Carl Gustaf Mosander.
Terestrické planety Terestrické planety – planety podobné Zemi, vyznačují se pevným povrchem a malými rozměry oproti obřím planetám podobným Jupiteru. Mezi terestrické planety řadíme Merkur, Venuši, Zemi a Mars.
Terfenyly Terfenyly – difenylbenzeny, trifenyly jsou aromatické uhlovodíky, ve kterých jsou na centrální benzenové jádro navázány dva fenyly. Jsou používány jako konzervační látky, které brání růstu plísní. Meta-terfenyl je používaný při termotisku, para-terfenyl je laserové barvivo a složka opalovacích krémů. Terfenyly jsou meziproduktem sloučenin používaných jako emulgátory, nestékající maziva, optické projasňovače, změkčovače plastů či aditiva do chladicích tekutin. Deriváty terfenylu jsou využívány ve farmacii jako protizánětlivé látky, imunosupresiva či protinádorová chemoterapeutika.
Termální neutrony Termální neutrony – neutrony s energií nižší než jeden elektronvolt
Termální plazma Termální plazma – plazma, v němž je vyrovnána teplota všech komponent, tj. eletrony, ionty i vícenásobné ionty mají stejnou teplotu.
Terminační vlna Terminační vlna – jiným názvem rázová vlna slunečního větru je oblast, ve které rychlost částic slunečního větru klesá na podzvukovou rychlost. Tato oblast má tvar povrchu koule a je vzdálena přibližně 90 až 95 au od Slunce.
Terminátor (biologicky) Terminátor (biologicky) – sekvence DNA, která ukončuje transkripci. Tato sekvence iniciuje uvolnění nově syntetizované RNA od RNA polymerázy.
Termodynamická rovnováha Termodynamická rovnováha – stav systému, při němž neexistují makroskopické toky veličin (přesun náboje, spinu, energie, hmoty atd.) ani v systému samotném, ani mezi systémem a jeho okolím. V systému nenastávají žádné makroskopické změny. Rovnováha se týká tepelných, mechanických, chemických, zářivých a dalších procesů.
Termojaderná fúze Termojaderná fúze – jaderná syntéza, při které se slučují lehčí prvky na prvky těžší a uvolňuje se energie. Jaderná fúze může probíhat tehdy, když jádra překonají odpudivé coulombovské síly a přiblíží se na dosah jaderných sil. K tomu je zapotřebí velkých tlaků a teplot. Přirozeným způsobem probíhá fúze v nitru hvězd. K praktickému využití na Zemi přicházejí v úvahu dvě reakce: slučování deuteria na helium nebo tritium a slučování tritia a deuteria na helium.
Termoluminiscenční dozimetrie Termoluminiscenční dozimetrie – TLD, integrující dozimetrická metoda využívající tzv. termoluminiscenční jev v některých materiálech, jako je například fluorid lithný, zubní sklovina apod. Při něm jsou ionizujícím zářením vybuzeny elektrony z valenčního do vodivostního pásu a během deexcitace mohou být zachyceny v kvantových pastech ležících nad energií valenčního pásu. Množství elektronů zachycených v pastech je v určitém rozmezí hodnot úměrné absorbované dávce záření. Elektrony mohou zachycené v pastech setrvat i řadu týdnů. Během rychlého zahřátí na teplotu v řádu několika set °C jsou elektrony z pastí prudce vypuzeny a při návratu do valenčního pásu vyzáří foton ve viditelné oblasti spektra. Množství světla emitovaného zahřívaným TLD je tedy úměrné absorbované dávce. Fotonásobičem je světlo zesíleno, převedeno na elektrický proud a celkový sebraný náboj je následně přepočten na absorbovanou dávku prostřednictvím kalibrační přímky.
Termosféra Termosféra – horní vrstva atmosféry, sahá od konce mezosféry (ve výšce 80 km) přibližně do vzdálenosti 700 km od povrchu. Teplota s nadmořskou výškou stoupá, nejde ale o skutečnou teplotu látky, neboť střední volná dráha částic je mnoho kilometrů. Součástí termosféry je ionosféra. Ve 100 kilometrech se nachází Karmánova hranice, nad kterou jsou provozovány družice.
Terorista Terorista – člověk, který namísto pokorného studia okolního fascinujícího světa zneužívá dílčích znalostí z přírodních a společenských věd k cílevědomému ničení té krásy vůkol za účelem vyvolání strachu, paniky a následných preventivních opatření, které notně ztrpčují život těm, kteří v prostém zvídavém životě našli zalíbení.
TES TES – Transition Edge Sensor), mikrovlnný senzor založený na chování supravodivého materiálu v okolí kritické teploty (asi 400 mK). Elektromagnetické vlny přiváděné z konkrétního pixelu antény se v detektoru přeměňují na teplo. TES je udržován blízko kritické teploty a i nepatrné změny přicházejícího výkonu se projeví měřitelnou změnou odporu senzoru TES.
TESS TESS – Transit Exoplanet Survey Satellite, družice zaměřená na výzkum a hledání tranzitujících exoplanet. Startovala 18. 4. 2018 z kosmodromu Cape Canaveral a byla navedena na protáhlou geocentrickou dráhu s perigeem 108 000 km a apogeem 375 000 km. Součástí přístrojového vybavení jsou především čtyři širokoúhlé dalekohledy opatřené CCD detektory.
Tetrachromacie Tetrachromacie – využívání čtyř nezávislých kanálů pro přenos barevných informací nebo využívání čtyř typů kuželových buněk v oku. Organizmy s tetrachromací se nazývají tetrachromáty.
Tetrachromát Tetrachromát – organizmus, jehož smyslový barevný prostor je čtyřrozměrný, což znamená, že k vytvoření smyslového účinku libovolně zvolené barvy z viditelného spektru je třeba použít směsi alespoň čtyř základních barev.
Tetrakvark Tetrakvark – částice složená ze čtyř kvarků. Donedávna nebyla tato možnost vůbec uvažována.
Tevatron Tevatron – synchrotron postavený ve Fermilabu v Batávii, ve státě Illinois. Do zprovoznění LHC v CERN šlo o největší urychlovač tohoto typu na světě, protony a antiprotony byl schopen v  prstenci o obvodu 6,3 km urychlit až na energii 1 TeV. Šlo o kolider, jehož vstřícné svazky měly v těžišťové soustavě energii 1,96 TeV. Tevatron byl dostaven v roce 1983 a stál 120 milionů USD. Další velkou investicí byl hlavní injektor za 290 milionů USD přidaný v letech 1994 až 1999. Provoz Tevatronu byl ukončen v roce 2011.
TFT TFT – Thin Film Transistor, technologie, při které je na substrát nanesena tenká vrstva, tvořená maticí tranzistorů. Vrstvy TFT se využívají v LCD displejích, kde řídí průchod světla v daném místě.
TFTR TFTR – Tokamak Fusion Test Reactor, tokamak v PPPL fungující od roku 1982 do roku 1997. V tomto reaktoru byla dosažena rekordní teplota plazmatu – 510 milionů stupňů Celsia. Jeho teplotní rekord byl překonán, byť jen o pár procent, tokamakem JT-60U. Jde již o teploty, které jsou z hlediska rezonanční reakce deuteria s tritiem až příliš vysoké, reaktivita DT plazmatu při teplotách nad 150 milionů stupňů klesá vzhledem k nižší pravděpodobnosti vzniku složeného jádra ⁵He. Tokamak TFTR byl spolu s JET jediný, který použil v experimentech směs deuteria a tritia.
TGF TGF – Therapeutic Gain Factor, faktor terapeutického zisku. Poměr zlepšení míry lokální kontroly nad nádorovým ložiskem a míry radiačního poškození okolní zdravé tkáně.
Thalium Thalium – značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy. Objevil jej roku 1861 sir William Crookes při spektroskopickém zkoumání obsahu telluru ve zbytcích po zpracování sirných rud. Dříve se používalo jako součást jedu na krysy.
The Flat Earth Society The Flat Earth Society – Společnost ploché Země. Sdružení příznivců myšlenky ploché Země, které bylo založené v roce 1956 písmomalířem Samuelem Shentonem. Důkazy o kulaté Zemi odsuzuje tato společnost jako podvrh.
Thorium Thorium – druhý člen řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek. Díky velmi dlouhému poločasu rozpadu jader thoria nacházíme tento prvek v horninách zemské kůry v množství 8 až 12 mg/kg. Thorium je potenciálním palivem v jaderné energetice. Objevil jej již roku 1828 švédský chemik Jöns Jakob Berzelius a pojmenoval ho po Thórovi, bohu blesku ve skandinávské mytologii.
Thulium Thulium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, 13. člen skupiny lanthanoidů. Thulium objevil roku 1879 švédský chemik Per Teodor Cleve a pojmenoval je po bájné zemi Thule. V zemské kůře je obsaženo pouze v koncentraci 0,2 až 0,5 mg/kg.
Tierra Tierra – počítačový systém pre simuláciu evolúcie digitálnych organizmov. Bol vytvorený Thomasom Rayom, biológom z Delawarskej univerzity začiatkom 90. rokov 20. storočia. V Tierre bol prvý krát pozorovaný spontánny vznik parazitických digitálnych organizmov.
Titan Titan – největší Saturnův měsíc s průměrem 5 150 km. Byl objeven v roce 1655 Christiaanem Huygensem. Má hustou atmosféru, v níž převažuje dusík s trochou metanu. Tlak atmosféry na povrchu je 1,5 atm, teplota −180 °C. Měsíc Titan je větší než planeta Merkur. Často se spekuluje o možnosti primitivních forem života na Titanu.
Titan (prvek) Titan (prvek) – Titanium, šedý až stříbřitě bílý lehký kov, poměrně hojně zastoupený v zemské kůře. Je poměrně tvrdý a mimořádně odolný proti korozi. Jeho výrazně většímu technologickému uplatnění brání doposud vysoká cena výroby čistého kovu. Hlavní uplatnění nalézá jako složka různých slitin a protikorozních ochranných vrstev, ve formě chemických sloučenin slouží často jako složka barevných pigmentů. Titan byl objeven roku 1791 anglickým chemikem Williamem Gregorem.
Titan IV Titan IV – nejnákladnější americká nosná raketa. Je 56 metrů vysoká a při startu má hmotnost přibližně 1 000 tun. Obsahuje dva motory, které vyvinou sílu 15,2 MN. Horní článek Centaur vyvine sílu 147 kN, má 4,3 m v průměru a je 8,8 m vysoký a slouží k závěrečnému navedení sondy na dráhu. Raketa byla například použita při misi Cassini. Po spotřebování paliva dvou spodních článků se Centaur oddělil od Titanu a navedl sondu na parkovací eliptickou dráhu kolem Země. Po sedmnácti minutách se Centaur naposledy zapnul a poslal Cassini na jeho cestu k Saturnu.
Titiovo-Bodeovo pravidlo Titiovo-Bodeovo pravidlo – matematické pravidlo vyjadřující přibližnou vzdálenost planet od Slunce. Jeho předpis zní: a = 0.4 + 0.3×2ⁿ, kde a je velikost hlavní poloosy vyjádřená v astronomických jednotkách a za n postupně dosazujeme hodnoty −∞, 0, 1, 2, …. Pravidlo dobře popisuje polohy planet s výjimkou Neptunu. Také předpovídá mezeru mezi Marsem a Jupiterem obsazenou hlavním pásem planetek.
Tlak elektromagnetického záření Tlak elektromagnetického záření – tlak, který vyvolává dopadající elektromagnetické záření. V případě, že se záření na povrchu tělesa pohlcuje, změna hybnosti tělesa po dopadu jednoho fotonu je rovna hybnosti tohoto fotonu. Pokud se foton odrazí, je změna hybnosti dvojnásobná. Tlak slunečního záření je roven jedné třetině hustoty energie tohoto záření.
TMOS TMOS – tetramethylorthosilikát, sloučenina na bázi křemíku, jejíž hydrolyzací je možné připravit alkogel v jediném kroku.
TNO TNO – Toegepast Natuurwetenschappelijk Onderzoek, česky Aplikovaný vědecký výzkum. Holandská organizace založená v roce 1932, vv současnosti má přes 3400 profesionálů zabývajících se špičkovým výzkumem pro vývoj nejrůznějších technologií.
TNO (Trans Neptunian Objects) TNO (Trans Neptunian Objects) – tělesa nacházející se za oběžnou drahou Neptunu, jiný název objektů Kuiperova pásu. Historicky se dělila na plutina, objekty s oběžnou drahou podobnou Plutu a Charonu, která rezonuje s drahou Neptunu 2:3; klasické objekty Kuiperova pásu s drahou za drahou Pluta a rozptýlené objekty Kuiperova pásu. Novými TNO objekty jsou od roku 2006 trpasličí planety, mezi které patří velká TNO tělesa, například Pluto, Charon a Xena.
TNT TNT – trinitrotoluén, běžná trhavina. Využívá se také jako ekvivalent k vyjádření energie. 1 kg TNT odpovídá energii 4,2 MJ.
TNU TNU – Terrestrial Neutrino Unit, jednotka toku geoneutrin. Hodnota 1 odpovídá jedné události na 10³²cílových protonů v kapalném scintilátoru za rok. Tato hodnota přibližně odpovídá jedné události za rok na tisíc tun kapalného scintilátoru při stoprocentní účinnosti.
TOE TOE – Theory Of Everything, teorie všeho. Jde o velký sen všech fyziků – zahrnutí všech čtyř známých interakcí do jediné teorie. Částečné úspěchy má teorie strun, ale experimentální ověření se nedaří a není jasné, zda jde o správný směr či slepou uličku. Základním problémem je, že gravitace je popsána obecnou relativitou (pokřiveným časoprostorem) a ostatní interakce kvantovou teorií pole.
TOI TOI – TESS Objects of Interest, databáze hvězdných kandidátů, u kterých sonda TESS identifikovala poklesy jasnosti, a jsou tudíž vhodné k detailnímu prozkoumání. Jednotlivé objekty jsou rozlišeny čísly, například TOI-503 je hvězda, u které byla později na Ondřejovské hvězdárně potvrzena přítomnost souputníka – hnědého trpaslíka.
Tokamak Tokamak – TOroidnaja KAmera s MAgnitnymi Katuškami, jedná se o obří transformátor, jehož sekundární obvod je tvořen velmi horkým ionizovaným plynem – plazmatem. Plazma je drženo v pracovním prostoru toroidálního tvaru. Zařízení je používáno k udržení plazmatu pro termojadernou fúzi. Princip tokamaku navrhli po druhé světové válce Igor Tamm a Andrej Sacharov v bývalém Sovětském svazu. Největší tokamak (ITER) je budován v jižní Francii v blízkosti hradu Cadarache, průměr komory bude mít 6 metrů, se spuštěním se počítá po roce 2025.
Tonium Tonium – jedna ze tří závěrečných period starohor, je datována do období před miliardou až 720 miliony let. Po toniu následoval kryogén a poté ediakara, kterou starohory končí.
Topologie Topologie – nauka o globálních vlastnostech a struktuře množin. Za topologicky ekvivalentní považujeme množiny, které lze spojitě deformovat jednu na druhou. Topologicky ekvivalentní nejsou množiny, lišící se přítomností „díry“, „slepením“ některých hraničních částí atd. Topologie vesmíru jako celku není známa. Rovnice obecné relativity nám umožňují jen sledování lokálních geometrických vlastností.
Tore Supra Tore Supra – tokamak postavený v blízkosti hradu Cadarache ve Francii. Stavba byla započata v roce 1982 a první plazma bylo v tokamaku vytvořeno v roce 1988. Průměr komory tokamaku je 2,25 m. V roce 1996 se zde dosáhlo rekordní doby trvání výboje 2 minuty a v roce 2003 dokonce 6,5 minuty. Po výměně divertoru za wolframový byl v roce 2016 přejmenován na tokamak WEST.
Tornádo Tornádo – prudký atmosférický vír vznikající pod konvektivními bouřemi. O tornádu mluvíme teprve ve chvíli, kdy se spodní část dotkne země. Ničivé účinky každoročně způsobují velké množství materiálních škod i oběti na životech. Nejčastěji se vyskytuje v severoamerických prériích a na jihu Kanady. Objevit se však může v bouřích po celém světě.
TOTEM TOTEM – Total Cross Section, Elastic Scattering and Diffraction Dissociation. Detektor pro LHC sdílející stanoviště s detektorem CMS.
TOV mez TOV mez – horní mez stability neutronové hvězdy. Tuto mez odvodili na základě prací Richarda Tolmana americký teoretik Robert Oppenheimer a kanadský fyzik George Volkoff v roce 1939. Její hodnota je přibližně 2 až 3 hmotnosti Slunce.
TPC TPC – Time Projection Chamber.
Trabant Trabant – vozidlo vyráběné v komunistické éře v tehdejším východním Německu v automobilce Sachsenring. Dvoutaktní vozidlo s karosérií z duroplastu se stalo symbolem komunistického stylu života ve východní Evropě.
TRACE TRACE – Transition Region and Coronal Explorer, sonda NASA vypuštěná v roce 1998 a navazující na práci družice SOHO. Poskytuje vynikající snímky plazmatu rozprostřeného podél silokřivek magnetického pole v UV oboru.
Tracker Tracker – sledovač stop, součást částicového detektoru určená k přesnému měření polohy a času průletu částice. Tracker je první část detektoru, se kterou částice interaguje. Částice do trackeru deponuje velmi malou část ze své původní energie. Může jít napoříklad o soustavu několika křemíkových vrstev, ve kterých při průletu nabité částice vznikají elektron-děrové páry. Poloha původní částice je určována z doby driftu elektronů v homogenním elektrickém poli a z rozložení jejich náboje. Tracker je většinou umístěn v magnetickém poli.
Transformace Transformace – horizontální (v rámci jedné generace) přenos genetické informace mezi příjemcem a dárcem. K přenosu obvykle dochází bez přímého kontaktu mezi buňkami, DNA se vyskytuje volně v prostředí a příjemce tuto DNA získá nejčastěji ve formě plazmidu. Transformace může být přirozená, nejčastěji při dělení buněk, nebo za použití kompetentních buněk při vystavení buňky stresu (osmotickému či tepelnému šoku).
Transkripce Transkripce – přepis genetické informace uložené v DNA do RNA. Transkript je vytvářen pomocí proteinu RNA polymerázy (DNA dependentní RNA polymeráza). RNA pak může nést informaci pro tvorbu proteinů, plnit regulační funkci či tvořit funkční strukturální jednotky potřebné například pro začleňování aminokyselin do proteinů.
Transkriptomika Transkriptomika – studium transkriptomu, tedy veškeré RNA, která se nachází v buňkách. Díky transkriptomu můžeme zjistit, které geny jsou v buňce v dané chvíli aktivní a jsou tak z DNA přepisovány do RNA.
Transmisní koeficient Transmisní koeficient – T, poměr intenzity záření prošlého systémem vůči intenzitě dopadajícího záření.
Transpondér Transpondér – TRANSmitter-resPONDER, automatický přijímač a vysílač, který reaguje na určité signály a automaticky odpovídá.
Tranzit Tranzit – přechod nebeského tělesa přes jiné těleso. Příkladem může být situace, kdy z místa pozorovatele přechází (většinou opakovaně) exoplaneta přes mateřskou hvězdu. Klíčovými parametry tranzitu jsou: počátek tranzitu (vstup), střed tranzitu, konec tranzitu (výstup) a hloubka tranzitu neboli pokles magnitudy pozorovaného tělesa způsobený přechodem.
Tranzitující Tranzitující – z pozice pozorovatele přecházející přes hvězdu.
Trefoil Trefoil – optická vada, při které se bodový objekt zobrazí jako útvar připomínající znak známý z kapot automobilů značky Mercedes. Jde o formu nepravidelného astigmatismu, která není korigovatelná běžnými prostředky.
TREL TREL – Toshiba Research Europe Limited – Evropská laboratoř firmy Toshiba Europe. Vedení laboratoře je v Cambridge.
Třetihory Třetihory – geologické období začínající před 65 miliony lety vyhynutím velkých plazů a končící před 2,6 miliony lety táním ledovců z doby ledové. Pro toto období je charakteristický nástup savců. Termín zavedl italský geolog Giovanni Arduino (1714–1795) v roce 1759.
Trigger Trigger – spínací obvod, spínač, klopný obvod. Zařízení spouštějící určitou část přístroje.
Tripletový stav Tripletový stav – stav kvantového systému, například elektronového obalu molekuly, ve kterém je celkový spin roven jedné a multiplicita rovna třem. Zářivý přechod molekul z tripletového stavu do singletového základního stavu je vzhledem dlouhým časům relaxace označovaný jako fosforescence. Skutečnost, že se molekula kyslíku za pokojové teploty vyskytuje v tripletovém stavu, umožňuje výskyt kyslíkové atmosféry na Zemi, neboť tento stav je z hlediska chemické kinetiky málo reaktivní.
Tritium Tritium – velmi těžký vodík, v jádře má jeden proton a dva neutrony. Jde o nestabilní jádro s poločasem rozpadu 12,32 let.
Trojané Trojané – obecný název pro tělesa nacházející se v Lagrangeových bodech L4 a L5 soustavy Slunce-planeta. V těchto bodech tělesa samostatně obíhají Slunce a vyrovnává se zde odstředivá síla vzniklá oběhem s přitažlivými silami planety a Slunce. Lagrangeovy body L4 a L5 se nacházejí na dráze planety kolem Slunce, a to 60° před planetou a 60° za planetou. Lagrangeův bod (L4 nebo L5), planeta a Slunce tvoří rovnostranný trojúhelník. Trojané jsou v rezonančním pohybu 1:1 s oběžným pohybem planety. Tělesa v libračním bodě L4 soustavy Jupiter – Slunce se někdy označují jako „Řekové“ a tělesa v bodě L5 jako „Trojané“.
Trojitý alfa proces Trojitý alfa proces – 3 alfa proces, Salpeterův proces. Proces syntézy uhlíku ¹²C z helia ⁴He. Sloučením dvou jader ⁴He vzniká ⁸Be, které se buďto rozpadne zpět na dvě jádra ⁴He, nebo s velmi malou pravděpodobností dojde k záchytu třetího ⁴He a vzniká tzv. Hoylův stav, tj. druhý excitovaný stav ¹²C. Ten se rozpadá zpět na ⁸Be, nebo s pravděpodobností 0,04 % přechází na stabilní základní stav ¹²C.
Trojný bod Trojný bod – rovnovážný stav látky, při kterém současně existují všechna tři skupenství, tj. pevné, kapalné i plynné. Na fázovém diagramu je určen jako průsečík křivky tání, křivky nasycených par a sublimační křivky. Látka je v tomto bodě charakterizována teplotou a tlakem trojného bodu.
Trombinový čas Trombinový čas – TT je doba, která popisuje schopnost krevní plazmy konkrétního jedince vytvářet společnou koagulační cestou krevní staženinu.
Troposféra Troposféra – nejnižší vrstva atmosféry, ve které se tvoří počasí. Troposféra sahá od povrchu Země až do výšky 7 km v polárních oblastech a 17 km okolo rovníku. Teplota troposféry klesá s nadmořskou výškou průměrně o 6,5 °C.
Trpasličí galaxie Trpasličí galaxie – objekt sestávající z hvězd a mezihvězdné látky. Jsou v něm zastoupeny hvězdy v různých fázích hvězdného vývoje. Trpasličí galaxie jsou často gravitačně vázány na velké spirální galaxie a jejich hmotnost dosahuje až setiny hmotnosti mateřské galaxie, zpravidla je v rozmezí 10⁹÷10¹⁰ M_S. Jde o celkovou hmotnost, tj. atomární látku i temnou hmotu. Poměr obou složek se liší případ od případu. Objekty jsou často nepravidelného tvaru. U sférických trpasličích galaxií je často nejasné, zda nejde o větší kulovou hvězdokupu. Také existují samostatné trpasličí galaxie v mezigalaktickém prostoru, které hojně obsahují kulové hvězdokupy.
Trpasličí planeta Trpasličí planeta – nebeské těleso, které: 1) obíhá okolo Slunce. 2) má dostatečnou hmotnost, aby jeho gravitace překonala vnitřní síly pevného tělesa (dosáhne přibližně kulatého tvaru odpovídajícího hydrostatické rovnováze). 3) není satelitem jiného tělesa. 4) nevyčistí okolí své dráhy od drobných těles (na rozdíl od planety). K typickým trpasličím planetám patří velká tělesa Kuiperova pásu, z nichž nejznámější je Pluto.
TU Delft TU Delft – Delftská technologická univerzita, Technische Universiteit Delft, nejstarší a největší technologická univerzita v Holandsku. Byla založena Williamem II v roce 1842. Má osm fakult a řadu výzkumných ústavů, přes 26 000 studentů a 6 000 zaměstnanců.
Tuba Tuba – atmosférický vír nehorizontálního charakteru, který se nedotýká povrchu země. Poklesne-li v tubě tlak pod rosný bod, zviditelní se zkondenzovanými vodními parami. Ve chvíli, kdy se dotkne země, získává název tromba.
Tullyho-Fischerův vztah Tullyho-Fischerův vztah – experimentálně zjištěná závislost mezi hmotností a rotací u spirálních galaxií. Hmotnost se projevuje svítivostí a rotace zase rozšířením spektrálních čar. Změřením šířky spektrálních čar lze tedy určit absolutní svítivost galaxie a porovnáním s přímo změřenou jasností pak lze dopočíst její vzdálenost.
Turbulentní proudění Turbulentní proudění – je-li spád rychlosti napříč prouděním vyšší než určitá mez, dojde v důsledku tření vrstev k chaotické tvorbě vírů, které jsou unášeny proudem. Laminární proudění se mění v tzv. turbulentní proudění, při kterém se sousední vrstvy mísí.
TUS TUS – Tokyo University of Science, Tokijská vědecká univerzita, největší soukromá vědecká univerzita v Japonsku. Má čtyři kampusy v Tokiu a v Hokkaidó. Založena byla v roce 1881. Jde o jedinou soukromou asijskou univerzitu, která se může pyšnit nositelem Nobelovy ceny za přírodní vědy.
Tvář na Marsu Tvář na Marsu – stolová hora na Marsu dlouhá asi 2,5 km a široká 2 km, tyčící se do výšky 940 m. Nalézá se v oblasti zvané Cydonia. Poprvé byla tato hora fotografována v roce 1976 sondou Viking.
Twistorová teorie Twistorová teorie – matematická teorie navržená sirem Rogerem Penrosem v roce 1967 jako možná cesta ke kvantové gravitaci. Penrose navrhl twistorový prostor coby základní arénu fyziky, ze které by měl vzejít samotný časoprostor. Twistorová teorie nabízí sadu velmi silných matematických nástrojů, které postupně nalezly uplatnění též v diferenciální a integrální geometrii, teorii nelineárních diferenciálních rovnic a teorii reprezentací. Ve fyzice pak v obecné teorii relativity, kvantové teorii pole a jejich vzájemném propojení – smyčkové kvantové gravitaci (LQG).
Tyčinka Tyčinka – fotoreceptorická buňka v oční sítnici obratlovců, která obecně umožňuje vnímání kontrastů (černobílé mlhavé vidění při nízkém osvětlení). Tyčinka je pojmenována podle protáhlého až vláknitého tvaru.
Tyvek Tyvek – polyetylenová netkaná textilie vyvinutá v průběhu 50. až 60. let minulého století firmou DuPont. Používá se k výrobě protichemických a protibiologických ochranných obleků.
UBC UBC – University of British Columbia. Univerzita, která byla založena v roce 1915 v kanadském Vancouceru.
UBC/Laval LMT UBC/Laval LMT – UBC/Laval Liquid Mirror Telescope. Jde o zkušební rtuťový dalekohled o průměru 2,7 metru, který postavila University of British Columbia ve spolupráci s Lavalovou univerzitou v blízkosti Vancouveru v roce 1990.
UC UC – University of California, Kalifornská univerzita. Americká univerzita financovaná z veřejných rozpočtů, která byla založena roku 1868. Má deset kampusů, nejznámější jsou Berkeley (UCB) a Los Angeles (UCLA). Na Kalifornské univerzitě studuje asi 190 000 studentů a pracuje přes 13 000 pedagogů a vědců. Patří mezi nejlepší univerzity USA.
UCB UCB – University of California at Berkeley. Požadavky na vznik Kalifornské univerzity pocházejí již z roku 1849, vlastní univerzita byla založena v roce 1866, nejznámější část (UCLA) sídlí v Los Angeles. Berkeleyská část vznikla v roce 1873.
Účinný průřez Účinný průřez – vhodný způsob vyjádření pravděpodobnosti, že ostřelující částice bude jistým způsobem interagovat s částicí terče. V podstatě jím zobrazujeme každou částici terče jako určitou malou plochu nastavenou dopadajícím částicím. Všechny částice, které směřují na tuto plochu, interagují. Pravděpodobnost interakce tedy roste s velikostí účinného průřezu.
UCLA UCLA – University of California at Los Angeles. Univerzita, která byla založena jako jižní část Kalifornské univerzity v roce 1919.
UCLA/HIPAS LMT UCLA/HIPAS LMT – dalekohled s tekutým rtuťovým zrcadlem (LMT – Liquid Mirror Telescope) postavený Kalifornskou univerzitou (UCLA, University of California at Los Angeles). Dalekohled měl průměr 2,7 m a sloužil jako lidar pro aktivní ovlivňování polárních září. Fungoval na Aljašce na stanici HIPAS (HIgh Power Aurora Stimulation) v letech 1986 až 2010.
UCR UCR – University of Carolina, Riverside. Požadavky na vznik Kalifornské univerzity pocházejí již z roku 1849, vlastní univerzita byla založena v roce 1866. Část sídlící v Riverside vznikla v roce 1907. Nejznámější část sídlí v Los Angeles (UCLA) a byla založena v roce 1919. Berkeleyská část (UCB) vznikla již v roce 1873.
UCSB UCSB – University of California, Santa Barbara, Kalifornská univerzita v Santa Barbaře. Část Kalifornské univerzity, jejíž kořeny sahají do roku 1891. Univerzita v Santa Barbaře má tři bakalářské koleje, dvě magisterské fakulty a deset národních výzkumných center (nejznámější je Kavliho institut teoretické fyziky). Z UCSB pochází šest nositelů Nobelovy ceny.
UCSC UCSC – University of California, Santa Cruz. Jde o jeden z deseti kampusů Kalifornské univerzity, který byl otevřen v roce 1965 a je domovem pro 16 000 studentů. Samotná univerzita byla založena v roce 1866. K nejznámějším kampusům patří Berkeley (1873) a Los Angeles (1919).
UDMH UDMH – zkratka pro Unsymmetrical DiMethyl­Hydrazine, česky asymetrický dimetylhydrazin H₂NN(CH₃)₂. Jde o palivo využívané v kombinaci s vhodným okysličovadlem v některých raketových motorech. Tato bezbarvá kapalina páchne po rybách a je štiplavá jako čpavek.
Údolí stability Údolí stability – je také někdy nazýváno údolím nuklidů. Jedná se o třírozměrný graf, v němž u známých izotopů všech prvků vynášíme na osu x počet neutronů, na osu y počet protonů a na osu z záporně vzatou průměrnou vazbovou energii na jeden nukleon.
ugriz filtry ugriz filtry – standarní sada filtrů používaná u celooblohové přehlídky SDSS. Jednotlivá písmena odpovídají pásmům:
u – ultrafialové,
g – zelené,
r – červené,
i – infračervené,
z – mikrovlnné.
UHECR UHECR – Ultra High Energy Cosmic Rays, částice kosmického záření s extrémně vysokou energií.
Uhlík Uhlík – Carboneum, chemický prvek, tvořící základní stavební kámen všech organismů. Sloučeniny uhlíku jsou jedním ze základů světové energetiky, kde především fosilní paliva jako zemní plyn a uhlí slouží jako energetický zdroj pro výrobu elektřiny a vytápění, produkty zpracování ropy jsou nezbytné pro pohon spalovacích motorů a silniční dopravu. Výrobky chemického průmyslu na bázi uhlíku jsou součástí našeho každodenního života ať jde o plastické hmoty, umělá vlákna, nátěrové hmoty, léčiva a mnoho dalších.
UKAEA UKAEA – United Kingdom Atomic Energy Authority, anglická společnost zabývající se jaderným a fúzním výzkumem, která má 2300 zaměstnanců. Společnost byla založena v roce 1954 a ředitelství sídlí v anglickém Harwellu.
ULA ULA – United Launch Alliance, společný podnik společností Boeing a Lockheed Martin. Jeho historie se začala psát dne 1. prosince 2006, kdy byl oficiálně založen. V současné době provozuje rakety Atlas V a Delta IV Heavy. V minulosti provozovala rakety Delta IV Medium (vyřazeny 22. srpna 2019) a Delta II (vyřazeny 15. září 2018). Od září 2014 je výkonným ředitelem této společnosti (CEO) Tory Bruno. Společnost sídlí ve městě Centennial, ve státě Colorado. V současné době vyvíjí novou raketu Vulcan.
ULF ULF – Ultra Low Frequency, ultranízkofrekvenční vlna.
ULIRG ULIRG – Ultra Luminous InfraRed Galaxies, velmi jasné galaxie zářící převážně v infračervené části spektra. Galaxie ULIRG byly poprvé popsány v roce 1972 a soustavně objevovány družicí IRAS v roce 1983. Další vlna sledování probíhá dnes – pomocí dalekohledu SST (Spitzer Space Telescope). Zdá se, že galaxie ULIRG jsou ve vesmíru stejně četné jako kvasary. Nejbližší je Arp 220 (vzdálenost 250×10⁶ l.y.) v souhvězdí Hada. Je stokrát svítivější než naše Galaxie, maximum má ale v IR oboru. Blízké galaxie ULIRG pravděpodobně vznikly srážkou galaxií, během které se začaly rychle tvořit nové hvězdy. Vzdálenější obří galaxie ULIRG by mohly být předchůdci kup galaxií.
Ultrafialové záření Ultrafialové záření – elektromagnetické záření s kratší vlnovou délkou, než má viditelné světlo, v rozsahu od 1 nm do 400 nm. Ultrafialové záření objevil v roce 1801 Johann Wilhelm Ritter. Značí se UV z anglického UltraViolet, rozděluje se na extrémní XUV (EUV) (1÷31 nm), daleké VUV (FUV) (10÷200 nm), hluboké DUV (pod 300 nm), krátkovlnné (pod 280 nm), středněvlnné UVB (280÷320 nm), dlouhovlnné UVA (320÷400 nm) a blízké NUV (200÷400 nm).
Ultrazvuk Ultrazvuk – zvukové vlny s frekvencí vyšší než 20 000 Hz, které nejsou slyšitelné lidským uchem. Ultrazvuk se využívá v různých zobrazovacích metodách.
Ulysses Ulysses – Odyseus, sonda určená pro sledování heliosféry Slunce z vysokých slunečních šířek. Hlavním cílem byl výzkum Slunce a jeho vlivu na meziplanetární prostor. Sonda měla dráhu navrženou tak, že jižní pól Slunce prozkoumala v roce 1994, ke Slunci se opět vrátila v roce 1995, kdy se přiblížila k severnímu pólu. Do stejných oblastí se vrátila v letech 2000 a 2001 při svém druhém oběhu. V té době bylo Slunce v blízkosti maxima aktivity. Při posledním třetím návratu v roce 2007 a 2008 byla mise ukončena, sonda ztratila orientaci.
Umbra Umbra – stín. V přístrojové technice jde o oblast za aperturou kolimátoru, do které již nepronikají žádné fotony prošlé aperturou. V astronomii jde o oblast, do níž neproniká žádné světlo při zatmění nebo zákrytu.
Umělá neuronová síť Umělá neuronová síť – výpočetní struktura pro paralelní zpracování dat využívaná v umělé inteligenci. Jejím vzorem je skutečná neuronová síť v mozku. Umělé neurony mají libovolný počet vstupů a jediný výstup. Jsou propojeny a vzájemně si předávají signály, které jsou matematicky vhodně transformovány. Neuronové sítě se využívají například při zpracování obrazu.
Undulátor Undulátor – struktura periodicky se střídajících magnetů, která se využívá k vybuzení synchrotronního záření prolétávajícího svazku nabitých částic. Trajektorie částic se vlivem střídajícího se pole zvlní a nabité částice proto vyzařují. Pro velkou amplitudu oscilací částic se zařízení nazývá wiggler. Původně se undulátorem nazýval zapisovací přístroj pro podmořskou telegrafii sestrojený Lauritzenem. Skládal se ze 4 vinutých elektromagnetů se střídající se orientací a dvou otočných obloukovitých magnetů na hřídeli. Elektrický proud procházející vinutými magnety vybudil pole, které otáčelo pohyblivými magnety a jejich pohyb byl přenášen na zapisovací zařízení.
Unitární matice Unitární matice – matice, která nemění velikosti a vzájemné směry vektorů. Jde o rotace (det A = 1) zrcadlení (det A = −1).
Unitární transformace Unitární transformace – změna stavu kvantového systému, která odpovídá rotaci nebo zrcadlení v Hilbertově prostoru.
Únor Únor – únorová

únor bílý,
pole sílí,
děti šílí.

Žeró bio,
z teho blijó.

Únor bílý,
sílí pole,
pyčó, vole.


Úplný odraz Úplný odraz – jev, který nastává při průchodu světla z prostředí opticky hustšího (např. skla) do prostředí opticky řidšího (např. vzduchu). Světlo se láme od kolmice a s rostoucím úhlem dopadu se zvětšuje i úhel lomu. Při tzv. mezním úhlu dopadu dosáhne úhel lomu největší možné hodnoty 90° a lomený paprsek splývá s rozhraním. Při větších úhlech dopadu již světlo do druhého prostředí nepronikne a jen se od rozhraní s opticky řidším prostředím odráží. Tento jev pozoroval v Praze na počátku 17. století Johanes Kepler.
Upsilon Upsilon – vázaný stav kvarku b a antikvarku b. Tento mezon byl objeven v roce 1977 Leonem Ledermanem v americkém Fermilabu. Hmotnost částice je 9,46 GeV a jde o nejlehčí částici obsahující b kvark. Částice získala název z řeckého písmene upsilon (česky ypsilon, Υ), které je podobné velkému písmenu ypsilon naší abecedy.
Uran Uran – jedna ze čtyř obřích planet, sedmá planeta sluneční soustavy má charakteristický modrozelený nádech. Průměrná hvězdná velikost 5,5^m je na hranici viditelnosti lidským okem. Planeta má soustavu prstenců a kolem krouží rozsáhlý systém měsíců podobně jako u ostatních obřích planet. Kromě vodíku a helia obsahuje atmosféra také metan, způsobující namodralé zbarvení. Ve středu Uranu je jádro z hornin a železa. Rotační osa Uranu je vzhledem k rovině oběhu stočená na bok (98°), patrně díky střetu s jinou velkou planetou při vzniku sluneční soustavy. Rotace je diferenciální s periodou 16÷17 hodin. Rychlost větrů v atmosféře dosahuje až 600 km/h. Magnetická osa svírá s osou rotace úhel 59° a  je značně excentrická (prochází 8 000 km od středu planety). Magnetosféra je výrazná, intenzita pole je srovnatelná s intenzitou pole Země, ohon je zkroucen do tvaru vývrtky díky vlastní rotaci planety.
Uran (prvek) Uran (prvek) – radioaktivní chemický prvek, kov, patří mezi aktinoidy. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth, v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Izotop 235 se využívá jako palivo v jaderných elektrárnách. Je pojmenován po planetě Uran.
USQCD USQCD – US Quantum Chromo Dynamics, společenství amerických vědců provádějících výpočty v rámci kvantové chromodynamiky, kteří pro tyto výpočty vytvářejí knihovnu programů QUDA.
UT UT – světový čas, Universal Time. Čas je dnes měřen podle standardu UTC (Universal Time Coordinated) a je totožný s pásmovým časem na Greenwichském poledníku. Do roku 1928 se označoval zkratkou GMT (Greenwich Mean Time), v té době byl odvozen od střední doby oběhu Země kolem Slunce.
UT1 UT1 – časová stupnice určená otáčením Země. Je nerovnoměrná a její výpočet se provádí statistickým zpracováním řady radioastronomických měření metodami VLBI tak, aby se co nejvíce blížila střednímu slunečnímu času na nultém poledníku procházejícím Greenwichskou hvězdárnou. Časová stupnice UTC je v půlročních intervalech podle potřeby korigována zavedením přestupné sekundy tak, aby se obě stupnice nelišily o více jak 1 sekundu. Odhad okamžité hodnoty rozdílu UT1 – UTC lze nalézt například v centru EOC.
UTC UTC – Universal Time Coordinated, univerzální koordinovaný čas. Časová stupnice získaná průměrováním měření mnoha desítek cesiových atomových hodin pracujících v řadě metrologických laboratořích po celém světě. Od ní je odvozen občanský pásmový čas a také známé časové signály šířené rozhlasovým vysíláním.
UVA UVA – University of Virginia, americká univerzita založená v roce 1819 třetím americkým prezidentem Thomasem Jeffersonem, také se jí říká Jeffersonova univerzita. Jejím sídlem je město Charlottesville ve Virgínii. Jako jediná americká univerzita je zařazena do „světového dědictví“ mezinárodní organizací UNESCO.
Uzel Uzel – průsečík dráhy tělesa s nějakou významnou rovinou, zpravidla rovinou oběžné dráhy Země kolem Slunce (s tzv. rovinou ekliptiky). Dráha skloněná vzhledem k rovině ekliptiky s ní má dva průsečíky (uzly).
VAB VAB – Vehicle Assembly Building, dříve Vertical Assembly Building. Raketová montážní hala v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Postavena byla roku 1966. Se svým půdorysem 158×218 m a výškou 160 m patří mezi největší budovy na Floridě. Vnitřní objem 3,5 milionů m³ je dostatečný k vytvoření vlastního počasí. Za vlhkých dní vznikají u stropu oblaka, ze kterých prší.
Vádí Vádí – vyschlé řečiště v suchých oblastech, naplňující se vodou jen po občasných deštích, původní slovo „wadi“.
Vakance Vakance – krystalová porucha způsobená neobsazeným uzlem mřížky. Vakance mohou být jak elektricky neutrální, tak nést náboj.
Vakuola Vakuola – prostor v buňce umožňující zadržovat vodu, odpadní a nebezpečné látky. Udržuje v buňce rovnoměrné pH a udržuje hydrostatický tlak buňky.
Valenční kvarky Valenční kvarky – kvarky, které přispívají k celkovým kvantovým číslům hadronu, jsou to nevirtuální kvarkové komponenty hadronu.
Valenční pás Valenční pás – poslední (nejvyšší) pás, ve kterém se vyskytují nějaké elektrony v základním stavu.
Van Allenovy pásy Van Allenovy pásy – jsou tvořeny nabitými částicemi (elektrony, protony a ionty O⁺, He⁺) zachycenými magnetickým polem Země ve vzdálenosti 1,2 až 7 R_Z. V polárních oblastech se odrážejí efektem magnetického zrcadla. Pásy existují dva, vnější složený především z elektronů a vnitřní obsahující kromě elektronů i hmotnější částice, především protony s vysokou energií. Částice v pásech pronikavě září. Jejich energie je od 1 keV do 100 MeV. Nejenergetičtější elektrony se nazývají zabijácké elektrony (killer electrones) a mechanizmus jejich vzniku není zcela jasný. Vnitřní pás objevil James Van Allen z Univerzity v Iowě na základě měření družic Explorer 1 a 3, vnější detekovala sonda Luna 1. Oba pásy jsou mimořádným nebezpečím jak pro kosmické sondy, tak pro člověka.
Vanad Vanad – Vanadium, spolu s niobem a tantalem členem V. skupiny periodické tabulky prvků. Vanad patří mezi kovové prvky, v praxi je používán pro výrobu speciálních slitin a průmyslových katalyzátorů. Poprvé ho objevil v roce 1801 A. M. del Rio ve vzorku mexické olověné rudy.
Vápník Vápník – Calcium, nejvýznamnější prvek ze skupiny kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Vápenaté sloučeniny jsou lidstvu známy již od starověku - pálením vápence nebo mramoru lze získat pálené vápno. Vápník poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 elektrolýzou vápenatého amalgámu.
VCO VCO – Voltage-Controlled Oscillator, napěťově řízený oscilátor.
VCSEL VCSEL – Vertical–Cavity Surface–Emitting Laser. Druh laseru emitující světelný paprsek kolmo na substrát. Byl vyvinut zhruba před patnácti lety pro potřeby telekomunikačního průmyslu.
Védy Védy – rozsáhlý soubor posvátných textů sepsaný ve védském sanskrtu zhruba 1500 až 500 př. n. l. Slovo véda je odvozené ze sanskrtského kořenu vid a znamená věda, vědění, poznání. Kořeny védského pohledu na svět tvoří různorodost a množství pozoruhodných kosmologických idejí (kupř. i myšlenka mnohovesmíru). Védy neznají jednoznačné filozofické školy nebo systémy a nejsou jednoznačně nábožensky nebo materialisticky zaměřeny. Védské sbírky uchovávají poznatky o životě praevropanů a dalších národů či kmenů s jejich paleoastronomickými znalostmi z dob 8000 až 800 př. n. l. Obdivuhodný dar védského odkazu tkví zvláště v nadčasových otázkách významu lidské existence a vzájemného vztahu átman (individuální duchovní princip – vědomí) a brahman (nejvyšší vesmírný duchovní princip – pravědomí) nezávisle na jáství (ahamkára – psýché).
Vektor Vektor – v medicíně označení pro přenašeče. Přenašeč je organizmus, který je schopen přenést infekční onemocnění ze zdroje na cílového jedince. Sám vektor přitom obvykle infekcí ohrožen nebývá. Typickými přenašeči jsou členovci (např. klíště).
Vektorová veličina Vektorová veličina – n-tice funkcí času a prostoru, jejichž hodnota závisí na volbě souřadnicové soustavy přesně definovaným způsobem, například rychlost nebo poloha objektu.
Vektorování tahu Vektorování tahu – schopnost motoru měnit směr tahu z výstupních trysek.
Vektorové bosony Vektorové bosony – kalibrační bosony se spinem rovným 1, u něhož funkce popisující jednotlivé projekce (−1, 0, 1) tvoří vektorové pole – odtud název. Zpravidla však tímto termínem označujeme pouze kvanta tří kalibračních polí slabé jaderné interakce, popsané grupou symetrií SU(2). Tyto částice označujeme symboly W⁺, W⁻, Z⁰. Objevili je Carlo Rubbia a Simon van der Meer v ženevské laboratoři CERN roku 1983, za což oba získali již o rok později Nobelovu cenu za fyziku.
Vektorový magnetometr Vektorový magnetometr – přístroj měřící nejenom intenzitu, ale také směr magnetického pole.
Velká poloosa Velká poloosa – jeden z dráhových elementů tělesa obíhajícího kolem gravitačního centra (například planety kolem Slunce). Velká poloosa je polovina největší možné vzdálenosti mezi dvěma různými body elipsy, po které se těleso pohybuje.
Velmi jemná struktura Velmi jemná struktura – velmi malé rozštěpení energetických hladin v elektronovém obalu způsobené interakcí spinů jádra a elektronů. Poprvé pozorováno A. Michelsonem v roce 1891, vysvětlení však podal až W. Pauli v roce 1924. Toto rozštěpení je asi o tři řády menší než jsou rozdíly hladin jemné struktury a je v optickém oboru pozorovatelné jen spektroskopy s vysokou rozlišovací schopností.
Venus Express Venus Express – sonda k Venuši vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou 9. listopadu 2005. U Venuše úspěšně pracovala od dubna 2006 do prosince 2014. Hlavním úkolem byl průzkum husté atmosféry planety, plazmatického prostředí a povrchu Venuše. Většina přístrojů byla obdobou přístrojů mise Mars Express.
Venuše Venuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze jí můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku.
VERITAS VERITAS – Very Energetic Radiation Imaging Telescope Array System, soustava čtyř pozemních detektorů záření gama, které sledují Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Průměr zrcadel je 12 metrů, sběrná plocha každého segmentovaného zrcadla 75 m². Soustava je od roku 2005 v provozu na observatoři FLWO (Fred Lawrence Whipple Observatory) na Mount Hopkins v Arizoně. Citlivost detektorů: 0,1÷10 TeV.
Veselagova čočka Veselagova čočka – planparalelní destička se záporným indexem lomu, zobrazuje bod na bod. Teoreticky se jako první zabýval hypotetickým prostředím se záporným indexem lomu Victor Veselago v roce 1968.
Vesmír AdS Vesmír AdS – Anti de Sitterův vesmír, maximálně symetrický vesmír s konstantní zápornou křivostí. Maximální symetrie znamená, že všechny body v tomto vesmíru jsou si rovnocenné. Záporná skalární křivost je způsobena zápornou hodnotou kosmologické konstanty. AdS vesmír se většinou uvažuje bez přítomnosti hmoty, která způsobuje kladné zakřivení prostoročasu. Tento prostoročas je pojmenován podle ředitele Leidenské observatoře, profesora Willema de Sittera.
Vesmír de Sitterův Vesmír de Sitterův – maximálně symetrický vesmír s konstantní kladnou křivostí, bez přítomnosti hmoty. Kladná křivost je způsobena kladnou hodnotou kosmologické konstanty. Maximální symetrie znamená, že všechny body v tomto vesmíru jsou si rovnocenné. Kladná skalární křivost je způsobena kladnou hodnotou kosmologické konstanty. Jde o nejjednodušší model vesmíru se zrychlenou se expanzí. Jako řešení Einsteinových rovnic ho nalezl de Sitter v roce 1917.
Vezikuly Vezikuly – v mineralogii bubliny, které vznikly expanzí plynů v tekoucím magmatu a jsou součástí vyvřelých hornin (bazaltů).
VHP VHP – vnitřní havarijní plán, nástroj pro zajištění havarijní připravenosti v areálu provozovatele jaderných zařízení, dle zákona č. 263/2016 Sb. (tzv. atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vibrační spektrum molekuly Vibrační spektrum molekuly – atomy v molekule nemají konstantní vzdálenosti, ale kmitají kolem rovnovážných poloh podobně jako kuličky na pružinách. Na molekulu se tedy můžeme v určitém přiblížení dívat jako na soustavu lineárních harmonických oscilátorů (LHO). V kvantové mechanice může energie LHO nabývat pouze diskrétních hodnot. Vibrační energie molekuly pak může přecházet z nižší energetické hladiny na vyšší a naopak. Při těchto přechodech dochází k absorpci nebo emisi fotonu. Rozdíl energií nejbližších hladin je asi o dva řády menší než energie elektronových přechodů v atomu nebo v molekule.
Viking Viking – dvojice sond NASA vypuštěná k Marsu ve dnech 20. 8. 1975 a 19. 9. 1975. Obě měly orbitální i přistávací modul. Mise byly úspěšné a bez větších problémů trvaly několik let.
Viking 1 & 2 Viking 1 & 2 – dvojice sond NASA vypuštěných k Marsu ve dnech 20.8.1975 a 19.9.1975. Obě měly orbitální i přistávací modul. Mise byly úspěšné a bez větších problémů trvaly několik let.
VIMS VIMS – Visible and Infrared Mapping Spectrometer, unikátní spektrometr na sondě Cassini. Je tvořen dvěma přístroji, které současně pořizují spektrum zachyceného signálu – jeden ve viditelném oboru, druhý v infračerveném.
VIRGO VIRGO – největší evropský interferometr pro hledání gravitačních vln s délkou ramen 3 km. Je umístěn u vesničky Cascina, 10 km od italské Pisy proslulé svou šikmou věží. Detektor byl uveden do provozu v roce 2007. Od roku 2010 do roku 2017 probíhala rekonstrukce, jejímž cílem bylo podstatné zvýšení citlivosti. První experimentální běh po rekonstrukci proběhl v srpnu 2017 (společné pozorování s americkým LIGO) a 14. srpna se podařilo zachytit první gravitační signál. Detektor Virgo je součástí observatoře EGO (European Gravitational Observatory). Pro přístroj po rekonstrukci se také často používá zkratka AdV (Advanced Virgo).
Viriálový teorém Viriálový teorém – vztah, který dává do souvislosti množství pohybu v soustavě mnoha jedinců s potenciální energií jejich vazby. První variantu teorému použil Rudolf Clausius v termodynamice už v roce 1870.
VIRTIS VIRTIS – Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer. Zcela unikátní zobrazovací spektrometr, který zobrazuje ve viditelné, ultrafialové (UV) a blízké infračervené (NIR) oblasti spektra. Je jedním z detektorů nesených sondou Venus Express. Umožňuje třírozměrné skenování oblačnosti Venuše do hloubky několika desítek kilometrů.
Virtuální částice Virtuální částice – částice, které nepřetržitě vznikají a zanikají ve vakuu. Existenci virtuálních částic umožňují Heisenbergovy relace neurčitosti pro energii a čas. Virtuální částice také zprostředkovávají interakce mezi skutečnými částicemi a jsou zodpovědné za některé makroskopické jevy, jako je například anomální magnetický moment elektronu, Lambův posuv nebo Casimirův jev.
Virus Virus – struktura nacházející se na hranici mezi živým a neživým. Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloženy ve vnitřní části (nukleoidu) obklopeném proteinovou schránkou (kapsidou). Obalené viry mají navíc virový obal z membrány tvořené proteinovou a lipidovou dvouvrstvou. Viry nejsou schopny samostatné replikace bez hostitelské buňky. Buňka slouží pouze jako biologická továrna a sklad náhradních dílů potřebných pro vznik nových virů.
Viskózní relaxace Viskózní relaxace – uvolnění povrchového napětí tečením – povrch planety nebo měsíce, například rozbrázděný krátery či jinak šokově přetvořený, je následně přetvořen plastickým tečením povrchových vrstev.
Vitrifikace Vitrifikace – uskladnění radioaktivních odpadů zatavením do skla. Při tomto procesu je radioaktivní materiál přidán do sklářského kmene a výsledná homogenní sklovina je převedena do ocelových kontejnerů určených pro uskladnění v hlubinném úložišti.
Vizmut Vizmut – Bismuthum, patří mezi těžké kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a keramických materiálů.
VLA VLA – Very Large Array, síť 27 radioteleskopů poskládaných do tvaru písmene Y umístěná v Socorru v Novém Mexiku. Průměr jedné antény je 25 metrů, hmotnost 230 tun. Elektronicky zpracovaná data poskytují rozlišení odpovídající základně 36 kilometrů a citlivost odpovídající jednomu dalekohledu o průměru 130 metrů. Síť provozuje National Radio Astronomy Observatory (NRAO) od roku 1980.
Vlásenková struktura nukleové kyseliny Vlásenková struktura nukleové kyseliny – struktura vzniklá spojením palindromových sekvencí na jediném vlákně.
Vlastní stav Vlastní stav – stav, který je vlastním vektorem příslušného operátoru.
Vlastní vektor Vlastní vektor – Vektor, který je operátorem jen komplexně natahován.
VLBA VLBA – Very Large Baseline Array, síť deseti radioteleskopů rozmístěná od Havajských po Panenské ostrovy s délkou základny 8 600 km. Průměr každé antény je 25 m, provozovatelem je National Science Foundation se sídlem v Novém Mexiku. Síť je v provozu od roku 1993.
VLBI VLBI – Very Long Baseline Interferometry, radioastronomická metoda přesného měření polohy velmi vzdálených radiových zdrojů. Metoda spočívá v měření časových korelací zaznamenaných šumových signálů třemi a více radioteleskopy, umístěnými na zemském povrchu ve velké vzdálenosti od sebe. Nejcitlivější sítí je evropská EVN, nejznámější je americká VLBA s 10 radioteleskopy o základně 8 600 km. Pomocí této metody je definován souřadnicový systém ICRS.
Vlnoplocha Vlnoplocha – plocha, na které má vlna stejnou fázi.
Vlnové číslo Vlnové číslo – velikost vlnového vektoru, 2π/λ.
Vlnovod Vlnovod – přirozené či umělé uspořádání prostředí, vytvářející kanál ve kterém se šíří vlny; tento kanál může být ohraničený v jednom nebo dvou směrech. V zjednodušené představě se vlny při šíření ve vlnovodu odrážejí od jeho stěn, čímž se ve směru kolmém na šíření vlny vytváří stojaté vlnění, v obecném případě se popis vlnovodu neobejde bez popisu disperze dané soustavy. Příklady přirozených systémů mohou být akustické vlnovody v oceánech, vytvořené náhlými změnami hustoty mořské vody, umožňující komumikaci velryb na vzdálenosti tisíců kilometrů, nebo plazma kolem magnetických siločar, vytvářející hvizdy. Příklady umělých vlnovodů jsou planparalelení kovové desky, koaxiální kabel nebo duté kovové trubky.
Vlnový vektor Vlnový vektor – prostorová změna fáze vlnění. Složky vlnového vektoru získáme jako prostorové derivace fáze vlnění. Pro monochromatickou vlnu je velikost vlnového vektoru rovna 2π/λ. Vlnový vektor míří ve směru pohybu vlnění.
Vlny v plazmatu Vlny v plazmatu – v plazmatu vznikají jak nízkofrekvenční vlny související s pohyby iontů, tak vysokofrekvenční vlny související s pohyby elektronů. Oba komplexy vln obsahují řadu tzv. modů.
VLS VLS – Vapor-Liquid-Solid, metoda pěstování monokrystalických nanovláken. Na substrátu monokrystalického křemíku se roztaví například zlatý terčík, který vytvoří taveninu směsi zlata s křemíkem v rozměrech požadovaného vlákna. Další nárůst vlákna probíhá v atmosféře ochranného plynu, nejčastěji vodíku spolu s parami sloučeniny křemíku (hydridu či chloridu křemičitého). Příměsí jiných par v požadované koncentraci (například hydridu boritého či fosforečného) lze pěstovat příměsné polovodiče. Změnou teploty a/nebo tlaku lze dosáhnout ukončení růstu monokrystalu, přičemž z plynné fáze se mohou na monokrystalu začít vytvářet koaxiální polykrystalické vrstvy.
VLT VLT – Very Large Telescope, čtveřice dalekohledů ESO postavená v Chile na Cerro Paranal (2635 m). Dalekohledy mají celistvá zrcadla o průměru 8,2 metru (Antú – 1998; Kueyen – 1999; Melipal – 2000; Yepun – 2001). Názvy zrcadel znamenají v Mapušštině Slunce, Měsíc, Jižní Kříž a Venuši. Sběrná plocha každého z velkých přístrojů je 53 metrů čtverečních. Dalekohledy jsou vybaveny systémem adaptivní a aktivní optiky. Další menší pomocné dalekohledy tvoří s hlavní čtveřicí výkonný interferometr o základně 200 m, jehož srdcem je od roku 2015 přístroj Gravity – interferometr druhé generace.
Vmrznuté magnetické pole Vmrznuté magnetické pole – u vysoce vodivého plazmatu je možné, aby silokřivky magnetického pole sledovaly pohyb plazmatu. Potom hovoříme o tzv. vmrznutém poli. Plazmoidy vyvržené z povrchu Slunce s sebou zpravidla unášejí vmrznuté magnetické pole, které může interagovat s atmosférami planet.
Vnitřní Slunce Vnitřní Slunce – Slunce, které je uzavřeno uvnitř Země. Jeho zář je občas vidět polárními otvory v blízkosti severního nebo jižního pólu jako polární záře.
Vodík Vodík – Hydrogenium, je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo při chemické syntéze a v metalurgii nebo jako náplň balonů a vzducholodí. Vodík objevil roku 1766 Henry Cavendish.
Vodivostní pás Vodivostní pás – interval energií, při kterých nejsou elektrony vázány ke konkrétním jádrům a mohou se pohybovat v látce volně.
Vodní plazma Vodní plazma – plazma tvořené vodíkem a kyslíkem. Je využíváno v raketových motorech za teplot, při kterých již voda dávno nemůže existovat, protože je rozložena na základní prvky zbavené elektronů.
Volatilní Volatilní – nestálý
Voxel Voxel – Volumetric Element, označuje element objemu představující hodnotu v pravidelné mřížce třídimenzionálního (3D) prostoru. Jde vlastně o analogii k pixelu, který reprezentuje hodnotu v 2D mřížce. Stejně jako pixel je perfektní čtverec, voxel je perfektní krychle.
Voyager Voyager – dvojice sond NASA, která startovala v roce 1977 pomocí nosných raket Titan/Centaur. V roce 1979 proletěly obě sondy kolem Jupiteru, v roce 1980 (Voyager 1) a 1981 (Voyager 2) kolem Saturnu. Voyager 2 pokračoval dále k Uranu (1986) a Neptunu (1989). Obě sondy se zásadním způsobem zasloužily o poznání Sluneční soustavy a dnes jsou nejvzdálenějšími objekty, které lidstvo vyslalo do vesmíru.
VPR VPR – Visual Place Recognition, rozpoznávání místa ve vizuálním oboru.
Vstřícné paprsky Vstřícné paprsky – paprsky postupující proti sobě v opačných směrech.
Vůně Vůně – základní kvantová vlastnost leptonů a kvarků. Nejde o skutečnou vůni, ale o vlastnost, která vyjadřuje druh částice. Leptony mají šest vůní: elektron, elektronové neutrino, mion, mionové neutrino, tauon, tauonové neutrino. Kvarky mají také šest vůní: down (dolů), up (nahoru), strange (podivnost), charm (půvab), bottom (spodní), top (horní).
VVER VVER – Водо-Водяной Энергетический Реактор, VodoVodjanoj Energetičeskij Reaktor. Východní varianta vysokotlakých vodních reaktorů, v nichž je chladivem voda hnaná do reaktoru pod vysokým tlakem. Původně ruský reaktor je nejčastějším reaktorem v elektrárnách bývalého východního bloku. Tento typ reaktoru je v českých jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín.
Výchoz Výchoz – geologický termín označující místo na zemském povrchu, ve kterém je podložní vrstva částečně nebo úplně odkryta a vystupuje na povrch.
Vysokofrekvenční komplex vln Vysokofrekvenční komplex vln – elektromagnetické vlny šířící se plazmatem. V přítomnosti magnetického pole jsou anizotropní. Ve směru podél pole se šíří tzv. R a L vlna (pravotočivá a levotočivá), ve směru kolmém na pole O a X vlna (řádná a mimořádná).
Vysokoteplotní supravodivost Vysokoteplotní supravodivost – supravodivost keramických materiálů za teplot vyšších než 30 K. Nový typ supravodivosti objevili Karl Allex Müller a Johannes George Bednorz v roce 1986. Poté následoval objev supravodičů za teplot vyšších, než je teplota zkapalnění dusíku (77 K). Nejvyšší dosažená teplota stabilního supravodiče je 160 K. Většinou jde o různé oxidy mědi kombinované se vzácnými kovy. Za párování elektronů jsou pravděpodobně zodpovědné magnetické spinové excitace, které se chovají jako výrazně anizotropní rovinné kvazičástice lokalizované v Cu-O rovinách. Karl Müller a Johannes Bednorz za objev získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1987.
W7-X W7-X – obří stelarátor zprovozněný na konci roku 2015 v německém Wendelsteinu: plazmový prstenec má průměr 11 metrů a tloušťku zhruba metr. Plazma ve stelarátoru má objem 30 m³, teplotu až 100 milionů kelvinů a koncentraci 3×10²⁰ částic v metru krychlovém. Magnetické pole na udržení plazmatu je až 3 tesla. Výboj by měl probíhat kontinuálně po dobu 30 minut s mikrovlnným ohřevem. Časová konstanta pro charakteristický úbytek energie se očekává 0,15 s.
WASP-12b WASP-12b – exoplaneta objevená projektem superWASP. Díky své teplotě přes 2 500 K a hmotnosti 1,4 hmotnosti Jupiteru je zařazená do třídy tzv. horkých Jupiterů. Obíhá kolem hvězdy WASP-12 v souhvězdí Vozky vzdálené 870 světelných roků s periodou 1,1 dne ve vzdálenosti 0,023 AU.
Watsonovy-Crickovy páry Watsonovy-Crickovy páry – W-C páry, komplementární páry nukleotidů v nukleových kyselinách. Komplementaritu v párech nukleotidů zajišťují báze nukleových kyselin. V DNA jsou komplementárními páry (A,T) a (C,G), pro RNA (A,U) a (C,G).
Waveletová transformace Waveletová transformace – nástroj pro analýzu signálů v časově-frekvenční oblasti. Transformace byla představena na počátku 80. let 20. století Morletem, který ji použil pro vyhodnocení seismických dat. Waveletová transformace provádí rozklad funkce (signálu) do tzv. waveletů – funkcí impulsního charakteru.
Weberovo číslo Weberovo číslo – bezrozměrné číslo charakterizující hydrodynamické jevy. Je specifické pro každou kapalinu. Dává do poměru setrvačné síly a povrchové napětí.
Weibelova nestabilita Weibelova nestabilita – nestabilita vznikající při pohybu elektronů vzhledem k iontům za situace, kdy je hustota pravděpodobnosti výskytu elektronů ani­zo­trop­ní v závislosti na rychlosti částice. Nestabilitu poprvé popsal švýcarský plazmový fyzik Erich Stefan Weibel (1925–1983) v roce 1959. Nestabilita vede k termalizaci pohybu částic a může za určitých podmínek přispět k genezi vláken s nenulovým magnetickým polem.
Weizsäckerova semiempirická formule Weizsäckerova semiempirická formule – vystihuje závislost vazbové energie jádra na počtu a zastoupení nukleonů. Byla sestavena na základě popisu jádra jako kapky, která má nějaké povrchové napětí a vnitřní coulombické odpuzování. Navíc částečně zohledňuje i obsazování hladin nukleony v jádře a párovací efekty.
WFC 3 WFC 3 – nejnovější CCD kamera instalovaná při čtvrté servisní misi (v roce 2009) na HST. Obsahuje CCD matici 1024×1024 pro infračervený obor (vlnové délky 800÷1700 nm) a další dvě CCD matice 2048×4096 pro vizuální a ultrafialový obor (200÷1000 nm). Jde o nejdokonalejší přístroj instalovaný na HST.
WFI WFI – Wide Field Imager, dalekohled o průměru 2,2 metru, který patří Evropské jižní observatoři. Je postaven v Chile na hoře La Silla a provouje ho německý Institut Maxe Plancka.
WFPC2 WFPC2 – širokoúhlá planetární kamera, na HST byla instalována v roce 1993 při první servisní misi, kdy nahradila starší širokoúhlou kameru. Rozlišení je 0,05″, kamera obsahuje 4 CCD matice po 640 000 pixlech. Ze spektra (blízké IR, V, blízké UV) může být vybrán úzký obor pomocí padesáti filtrů.
WFPC2 (Wide Field Planetary Camera 2) WFPC2 (Wide Field Planetary Camera 2) – širokoúhlá planetární kamera, na HST byla instalována v roce 1993 při první servisní misi, kdy nahradila starší širokoúhlou kameru. Rozlišení je 0,05″, kamera obsahuje 4 CCD matice po 640 000 pixlech. Ze spektra (blízké IR, V, blízké UV) může být vybrán úzký obor pomocí padesáti filtrů.
Wheatstonův můstek Wheatstonův můstek – elektrický obvod určený k měření odporu vytvořením rovnováhy mezi dvěma větvemi obvodu, z nichž jedna obsahuje neznámý odpor. Metodu měření vynalezl Samuel Hunter Christie v roce 1833 a vylepšil ji a zpopularizoval sir Charles Wheatstone v roce 1843.
WHO WHO – World Health Organization, Světová zdravotní organizace, která je součástí Organizace spojených národů. Od roku 1948 by měla být koordinačním centrem pro zdraví obyvatel na celé planetě. Sídlo WHO je ve švýcarské Ženevě.
Widmanstaettenovy obrazce Widmanstaettenovy obrazce – projev prorůstání kamacitových (slitina Fe-Ni ochuzená o nikl) a taenitových (slitina Fe-Ni obohacená o nikl) krystalů pozorovaný u železných meteoritů – oktaedritů.
Wienův posunovací zákon Wienův posunovací zákon – zákon ukazující, že vlnová délka maxima vyzařování černého tělesa je nepřímo úměrná teplotě. Čím teplejší těleso je, tím kratší vlnové délky vyzařuje. Zákon odvodil německý fyzik Wilhelm Wien. Dnes ho lze snadno nalézt jako maximum v  Planckově vyzařovacím zákonu.
Wignerova funkce Wignerova funkce – rozdělovací funkce pro pravděpodobnost nalezení systému se souřadnicí x a hybností p ve fázovém prostoru, která odpovídá kvantové vlnové funkci ze Schrödingerovy rovnice: ρ ≈ ∫ψ^*(x+y)ψ(x−y)exp[2πipy/h] dy. Rozdělení je v souladu s relacemi neurčitosti a tak Wignerova funkce popisuje přechod od kvantové teorie ke klasickým trajektoriím v mechanice. Funkce je pojmenována podle amerického fyzika Eugena Wignera (1902–1995).
Wild 2 Wild 2 – periodická kometa, která se dostala do vnitřní části sluneční soustavy nedávno a je na ní zatím nezměněný materiál z období tvorby sluneční soustavy. Pochází z oběžné dráhy mezi Jupiterem a Uranem a její dráha byla změněna průletem u Jupiteru 10. září 1974. Její současná dráha je mezi Marsem a Jupiterem. Kometa má přibližně čtyři kilometry v průměru. Vzorky z ohonu komety odebrala sonda Stardust v roce 2004. Kometu objevil Paul Wild v roce 1978.
Willsonova smyčka Willsonova smyčka – matematický objekt zavedený v roce 1974 Kennethem G. Wilsonem ve snaze o neporuchovou formulaci kvantové chromodynamiky (QCD). Skutečnost, že silně vázané kalibrační kvantové teorie pole mají elementární excitace v podobě smyček, motivovala Alexandra Polyakova k formulaci prvních teorií strun. Wilsonovy smyčky hrají důležitou roli při formulaci smyčkové kvantové gravitace (LQG), kde byly postupně zobecněny spinovými sítěmi (a později spinovou pěnou).
WIMP WIMP – zkratka z Weakly Interacting Massive Particle, vážný kandidát na částice temné hmoty. Mělo by jít o reliktní superpartnery z období po Velkém třesku, kterým fyzikální zákony zabránily v následném rozpadu. Wimpy by měly s běžnou látkou interagovat gravitační a slabou interakcí. Jsou usilovně hledány v několika desítkách experimentů, tři z nich mají nenulový signál, jehož interpretace je zatím nejasná.
WISE WISE – Wide-field Infrared Survey Explorer, americká infračervená observatoř, která startovala v roce 2009. Na oběžné dráze, ve výšce necelých 500 kilometrů, pořizovala od ledna 2010 do ledna 2011 infračervenou mapu oblohy ve třech pásmech (3,4; 4,6 a 12 µm). Po vyčerpání chladiva byla v roce 2011 hibernována. Od roku 2013 opět funguje a pod názvem NEOWISE vyhledává potenciálně nebezpečné blízkozemní planetky.
WIYN WIYN – observatoř na Kitt Peaku s dalekohledy o průměrech 0,9 metru a 3,5 metru. Její název čteme „win“ a je zkratkou čtyř zde působících institucí: University of Wisconsin, Indiana University, Yale University a National Optical Astronomy Observatory.
WMAP WMAP – Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, sonda z roku 2001, která pořídila podrobnou mapu fluktuací reliktního záření s úhlovým rozlišením kolem 15′ a citlivostí 20 μK. Zrcadlo sondy mělo rozměry 1,4×1,6 m a teplota chlazené části byla nižší než 95 K. Data sondy jsou důležitým zdrojem informací o raných fázích vývoje vesmíru, většinou se kombinují s daty z pozemských zařízení jako je CBI a ACBAR a s daty z novější sondy Planck. Sonda byla umístěna v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce, kde pracovala do 28. října 2010.
Wolbachia Wolbachia – gramnegativní bakterie, prototyp organizmu žijícího v symbiotickém vztahu. Wolbachia je nitrobuněčný parazit bezobratlých živočichů. Může přenášet závažná onemocnění, jako jsou skvrnivka, Q horečka nebo horečka Skalistých hor.
Wolfovo číslo, Curyšské číslo (WSN - Wolf Sunspot Number, Zurich Number) Wolfovo číslo, Curyšské číslo (WSN - Wolf Sunspot Number, Zurich Number) – číslo zahrnující počet slunečních skvrn a jejich skupin pro daný den na Slunci. Číslo je dáno vztahem R_z = k (10G + N), kde G označuje počet skupin skvrn, N celkový počet skvrn ve všech skupinách a k je korekční faktor kompenzující různé pozorovatelské techniky a přístroje. Curyšské se mu říká proto, že Rudolf Wolf, který ho v roce 1848 zavedl, působil na observatoři v Curychu.
Wolfram Wolfram – Wolframium, šedý až stříbřitě bílý, velmi těžký a mimořádně obtížně tavitelný kov. Hlavní uplatnění nalézá jako složka různých slitin, v čisté formě se s ním běžně setkáváme jako s materiálem pro výrobu žárovkových vláken. Wolfram byl objeven roku 1781 švédským chemikem Wilhelmem Scheelem.
Wolterův dalekohled Wolterův dalekohled – dalekohled se speciální konstrukcí vhodnou pro pozorování vysokoenergetického záření, například rentgenového či gama. Fokusace paprsků se dociluje kombinací odrazných ploch parabolického, hyperbolického a eliptického profilu, na které paprsky dopadají pod velkým úhlem. Tento typ dalekohledu je pojmenován po německém fyzikovi Hansu Wolterovi, který navrhl jeho konstrukci.
WORM WORM – Write Once Read Many times, typ paměti na kterou je možné zapsat pouze jednou, ale číst kolikrát chceme.
Worthingtonův-Rayleighův výtrysk Worthingtonův-Rayleighův výtrysk – vodní sloupec vznikající při dopadu kapky do kapaliny. Někdy je sloupec zakončený menší kapkou, pak celý útvar připomíná lidskou postavičku. Z toho vzniklo lidové pojmenování jevu – panák.
WSG WSG – označení pro teorii elektroslabé interakce podle počátečních písmen autorů – Weinberga, Salama a Glashowa.
X X – značka prvku
Xanthopterin Xanthopterin – žlutá krystalická látka vyskytující se v moči savců, na křídlech některých motýlů a v kutikule hmyzu. Ve žlutých skvrnách na zadečku sršně východní funguje jako náplň solárního panelu.
Xenoboti Xenoboti – mikroroboti schopní regenerace, kteří jsou pojmenováni po africké drápatce vodní (Xenopus laevis). Xenobot je biologický stroj s velikostí pod 1 milimetr, dostatečně malý, aby mohl cestovat uvnitř lidského těla. Jsou vytvořeni z kožních a srdečních buněk, které pocházejí z kmenových buněk žabích embryí.
Xenon Xenon – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny. Je bezbarvý, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem, chlorem a kyslíkem. Xenon objevil William Ramsay v roce 1898. Využívá se v xenonových výbojkách.
XFEL XFEL – označení pro velký laser na volných elektronech (Free Electron Laser). Největším zařízením tohoto druhu je Evropský XFEL (European XFEL) – rentgenový laser, jehož stavba započala v roce 2008 a zprovozněn byl v roce 2017. Nachází se v blízkosti německého Hamburku a má délku 3,4 km. Elektrony jsou nejprve urychleny v lineárním urychlovači pomocí soustavy rezonančních dutin. Poté shluky elektronů s vysokou energií přicházejí do undulátoru – speciální magnetické struktury, ve které se periodicky střídá orientace magnetického pole. Elektrony se pohybují po vlnovité dráze a přitom vyzařují synchrotronové záření v rentgenovém oboru. Emitované rentgenové paprsky vytvářejí extrémně intenzívní laserový záblesk koherentního a monochromatického záření.
XMASS XMASS – japonský detektor temné hmoty, který byl od roku 2007 budován v hloubce 1 000 metrů, pod horou Ikena Jama, tj. ve stejné oblasti, kde je neutrinový detektor Super-Kamiokande. Jde o scintilační detektor obsahující 800 kilogramů kapalného xenonu, jehož stavba byla dokončena v roce 2010. Sběr dat byl ukončen v roce 2019. Plánuje se přestavba na detektor s pěti tunami kapalného xenonu.
XMM-Newton XMM-Newton – X ray Multi Mirror, rentgenový dalekohled na oběžné dráze (Evropská rentgenová observatoř). Jeho hlavní součástí jsou tři systémy soustředných pozlacených zrcadel o celkové ploše 120 m². Evropská kosmická agentura (ESA) vypustila do vesmíru observatoř XMM-Newton 10. prosince 1999 z paluby rakety Ariane 5.
XRPD XRPD – X-Ray Powder Diffraction, prášková rentgenová difrakční analýza, analytická metoda zabývající se studiem krystalické struktury materiálů na molekulární či atomární úrovni, prostřednictvím difrakce RTG záření na těchto částicích. Pakliže vzorek není ve formě monokrystalu, rozemele se na jemný prášek a namísto směru se poté analyzuje pouze závislost intenzity difraktovaného záření na úhlu mezi primárním a difraktovaným paprskem.
xx xx – protonové číslo
xx.xx xx.xx – relativní hmotnost
xxx xxx – spinová struktura atomárního obalu
Xylém Xylém – rostlinné pletivo vedoucí minerální látky a živiny z kořenové soustavy do vrchních částí rostlin.
Y2K Y2K – zkratka fenoménu „Rok 2000“. Problém očekávaný na přelomu tisíciletí, kdy se předpokládalo zhroucení databázových systémů, protože mnoho datových formátů udržovalo informace o rocích pouze v jednom bajtu, takže nezahrnovaly století. Problémy se však vyskytovaly jen ojediněle.
Yangova-Millsova teorie Yangova-Millsova teorie – matematická teorie založená na speciální unitární grupě SU(N), nebo obecněji na jakékoli kompaktní Lieově algebře. Yangova-Millsova teorie popisuje chování elementárních částic pomocí těchto neabelovských Lieových grup. Tvoří jádro sjednocení elektromagnetické a slabé interakce (tzv. WSG – Weinberg, Salam, Glashow – model, založený na grupě U(1)×SU(2)) i kvantové chromodynamiky (teorie silné interakce založené na SU(3)) a je tedy základem našeho chápání částicové fyziky (standardního modelu).
YBCO YBCO – Yttrium Barium Copper Oxide, Y₁Ba₂Cu₃O₇, oxid mědi s ytriem a bariem. První sloučenina, u které byla pozorována v roce 1987 supravodivost za teplot kapalného dusíku (kapalní při 77 K). Kritická teplota je 94 K.
Yohkoh Yohkoh – japonská družice z 90. let minulého století pozorující Slunce v rentgenovém oboru. Název je odvozen od japonského slova Yoko = sluneční světlo, také se užívá označení Solar A. Po deset let získávala velmi cenné informace o sluneční koróně a slunečních erupcích v oblasti rentgenového záření a gama záření.
Youngův experiment Youngův experiment – dvojštěrbinový experiment, pokus, kterým Thomas Young v roce 1801 experimentálně prokázal vlnovou povahu světla. Svazek rovnoběžného monochromatického záření při něm dopadá na dvojštěrbinu (dvojice paralelních, úzkých, blízko sebe ležících štěrbin). Dopadající vlna, se při průchodu štěrbinami rozdělí na dvě samostatné vlny kmitající ve fázi (tj. jejich dráhový rozdíl je násobkem vlnových délek), které spolu interferují a na stínítku umístěném za štěrbinami vytvářejí interferenční obrazec. Pokud na dvojštěrbinu vysíláme jednotlivé fotony (či jiné kvantové objekty) jeden za druhým, vzniká taktéž interferenční obrazec, jako by částice procházela oběma štěrbinami současně a interferovala sama se sebou.
Ytrium Ytrium – stříbřitě bílý, středně tvrdý, poměrně vzácný přechodný kov. V zemské kůře je obsaženo v množství přibližně 30 mg/kg. Bylo objeveno v roce 1794 švédským chemikem Johanem Gadolinem a poprvé bylo v čisté formě izolováno Friedrichem Wohlerem roku 1828. Název získalo podle obce Ytterby u Stockholmu, kde je neleziště nerostu, který prvek obsahuje.
Ytterbium Ytterbium – měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, 14. člen skupiny lanthanoidů. Ytterbium objevil roku 1878 švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac. Ytterbium se vyskytuje v zemské kůře v koncentraci 3 mg/kg.
Zakázaný pás Zakázaný pás – interval energie ve kterém se nemůže nacházet žádný ze stavů elektronů v krystalové mříži. Podle šířky zakázaného pásu rozdělujeme látky na vodiče (mají nulovou šířku zakázaného pásu), polovodiče (zakázaný pás nenulový avšak menší než 3 eV) a izolanty (zakázaný pás je větší než 3 eV).
Zákon Titiův-Bodeho Zákon Titiův-Bodeho – vzdálenosti planet od Slunce v jednotkách AU jsou přibližně r_n = 0,4+0,3×2ⁿ.
Zákryt Zákryt – průchod nebeského tělesa za jiným tělesem. Příkladem může být zákryt hvězdy Měsícem nebo zákryt exoplanety mateřskou hvězdou.
Zákrytové proměnné Zákrytové proměnné – proměnné hvězdy, které jsou součástí vícehvězdného systému a ke změně jejich jasnosti dochází vlivem zákrytů složek. Často jde o těsné dvojhvězdy, jejichž výzkum přispívá k poznání dynamiky atmosfér a přetoku hmoty mezi složkami. K typickým zástupcům patří Algol ze souhvězdí Persea s periodou 2,867 dne.
Zamrzlé pole Zamrzlé pole – silné magnetické pole je provázáno s plazmatem natolik, že sleduje jeho pohyb. Takové situaci říkáme zamrzlé magnetické pole. S jeho konceptem přišel jako první švédský fyzik Hannes Alfvén, když začal plazma popisovat jako tekutinu a zformuloval rovnice magnetohydrodynamiky. Za objevné práce ve fyzice plazmatu získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1970.
Záporný tlak Záporný tlak – hustota energie či hmoty za normálních okolností s expanzí vesmíru klesá (látka jako 1/R³, záření jako 1/R⁴). Vesmír nevyměňuje teplo s okolím a první věta termodynamická má jednoduchý tvar dU + pdV = 0. Klesá-li při expanzi hustota energie pomaleji než 1/R³, celková vnitřní energie U = ρV  narůstá, první člen je kladný a druhý člen musí být nutně záporný. Hovoříme pak o záporném tlaku, jeho důsledkem je „síla“. která přispívá k expanzi vesmíru. Lze ukázat, že při poklesu ρ ~ 1/R^α je tlak roven p = (α/3 − 1)ρ a tedy pro α < 3 je záporný.
Záření alfa Záření alfa – proud rychlých jader hélia ⁴He o energiích v rozmezí 4 MeV (emitovaných ²³²Th) až 9 MeV (emitovaných ²¹²Po), jejichž emisí se některá radioaktivní jádra posouvají ke stabilnější energetické konfiguraci.
Záření gama Záření gama – vysokoenergetické elektromagnetické záření vznikající jako doprovodný efekt jaderných a subjaderných přeměn.
Záření X Záření X – v oboru lékařské fyziky je to fotonové ionizující záření vytvářené generátory (urychlovači elektronů, synchrotrony apod.). Od záření gama se liší především spojitostí svého spektra a tím, že není přírodního původu. V jiných oborech fyziky se používají jiná kritéria – například v astrofyzice se neřeší původ ani spektrum záření, za záření X je považováno ionizující fotonové záření o energii nižší, než má záření gama. Nikde však není striktně stanoveno, o jak velkou energii se má vlastně jednat. Jaderná fyzika považuje za záření X ionizující fotonové záření emitované kvantovými přechody v atomovém obalu, zatímco záření gama za ionizující fotonové záření emitované kvantovými přechody v atomovém jádře. V tomto případě jsou spektra obou dvou typů záření čárová a energie záření X a gama se mohou bez problémů překrývat.
Zářivá vrstva Zářivá vrstva – vrstva ve Slunci, která přiléhá k jádru. Energie se v ní šíří zářením. Její vnější hranice je 200 000 km pod povrchem Slunce. Zářivá vrstva rotuje jako celek, nebyla v ní pozorována diferenciální rotace.
Zásahové instrukce Zásahové instrukce – příloha vnitřního havarijního plánu (VHP) obsahující konkrétní popis jednotlivých činností určených zaměstnanců a dalších osob podílejících se na řízení a provedení zásahu.
Zážeh Zážeh – zapálení, angl. ignition, stav, při němž je získaný výkon ve fúzním experimentu vyšší než dodaný. V laserové fúzi jde o stav, kdy je při implozi vyrovnána výkonová bilance v horké skvrně. Toto se dá ale většinou velmi špatně vyhodnotit. Proto v roce 1997 Národní akademie věd Spojených států amerických provedla revizi tohoto pojmu a zavedla jinou definici: Zážehu je dosaženo, pokud je energetický zisk roven alespoň jedné. V případě laserové fúze to znamená, že fúzní energetický zisk je větší nebo roven energii laseru. Energii laseru i energii, kterou vyprodukoval fúzní proces, dokážeme dobře změřit, proto takto definované zapálení (ignition) lze jednoduše vyhodnotit a prokázat.
Zdánlivý horizont Zdánlivý horizont – oblast oddělující světlo, které je navždy uvězněné uvnitř černé díry, od světla, které v daném čase ještě může uniknout gravitačnímu působení. Vzniká při formování černé díry. Jak černá díra roste, zdánlivý horizont může v pozdějším čase uvěznit také fotony, které by v dřívějším čase mohly uniknout gravitaci černé díry. Po skončení gravitačního kolapsu zdánlivý horizont splývá s horizontem událostí.
Zeemanův jev Zeemanův jev – štěpení energetických hladin atomů vlivem přítomnosti magnetického pole. Jde o skupinu hladin, které bez přítomnosti magnetického pole mají stejnou energii (tzv. degenerovaná energetická hladina). V přítomnosti magnetického pole mají jednotlivé hladiny již nepatrně odlišnou energii, která vede k rozštěpení jedné spektrální čáry na více čar.
Železo Železo – Ferrum, kovový prvek významně zastoupený na Zemi i ve vesmíru. Má všestranné využití při výrobě slitin pro výrobu většiny základních technických prostředků používaných člověkem. Objev výroby a využití železa byl jedním ze základních momentů vzniku současné civilizace.
Země Země – největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičiæovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100 °C, tlak 360 GPa. Magnetické pole Země má přibližně dipólový charakter, je deformováno slunečním větrem do typického tvaru.
Zenit (nadhlavník) Zenit (nadhlavník) – bod svisle nad námi.
Zenitový úhel Zenitový úhel – úhlová vzdálenost tělesa od zenitu (průsečíku svislice s nebeskou sférou nad hlavou pozorovatele).
Zeolity Zeolity – mikropórovité materiály s přesně stanovenou strukturou obsahující křemíkové či hliníkové atomy, které jsou obklopené čtyřstěnem z atomů kyslíku. Mnoho z nich se přirozeně vyskytuje v přírodě jako minerály a jsou hojně těžené v mnoha částech světa. Dnes známe 130 různých struktur zeolitů.
Zepto Zepto – předpona označující 10⁻²¹.
Zetetická astronomie Zetetická astronomie – spis publikovaný v roce 1849. Autorem je Američan Samuel Rowbotham. Z jeho myšlenek vycházejí zastánci teorie ploché Země.
Zinek Zinek – měkký lehce tavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.
Zirkon Zirkon – Zirkonium, šedý až stříbřitě bílý kovový prvek, mimořádně odolný proti korozi. Hlavní uplatnění nalézá v jaderné energetice, protože vykazuje velmi nízký účinný průřez pro záchyt neutronů. Dále je složkou různých slitin a protikorozních ochranných vrstev. Zirkon objevil Martin Heinrich Klaproth v roce 1789.
ZIZ ZIZ – zdroj ionizujícího záření, radioaktivní látka či elektronický generátor ionizujícího záření emitující částice s energií alespoň 5 keV.
Zlato Zlato – aurum, chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů, šperků a jako měnová záruka při emisích bankovek. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněna jeho vynikající elektrická vodivost a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.
Zpětný výboj Zpětný výboj – poslední fáze bleskového výboje, při níž postupuje výboj od země k oblaku rychlostí 0,1 až 0,5 rychlosti světla. Tato fáze je nejjasnější, lidské oko ji vnímá jako blesk. Zpětný výboj se několikrát opakuje, proto oko vidí jakési mihotání.
Zrcadlová jádra Zrcadlová jádra – dvojice jader, která mají navzájem opačný počet protonů a neutronů. Protože je jaderná interakce, která váže jádra, mnohem silnější než interakce elektromagnetická, jsou vlastnosti takovýchto dvojic jader velice podobné. Výjimku zde tvoří haló jádra, kde může elektromagnetická interakce zásadně ovlivnit stabilitu nukleonového haló, které je velmi slabě vázáno.
Zvířetníkové světlo Zvířetníkové světlo – světlo odražené od prachu nacházejícího se v rovině Sluneční soustavy. Ze Země je nejlépe vidět za bezměsíčných nocí v období jarní a podzimní rovnodennosti, kdy Země prochází ekliptikou. Poprvé ho pozoroval Giovanni Domenico Cassini v 17. století.
Zvuk Zvuk – mechanické vlnění šířící se v hmotném prostředí. V tekutinách jde o podélné vlnění, v pevných látkách se šíří podélné i příčné módy. Interval frekvencí vlnění, které je schopen vnímat člověk, je přibližně od 16 Hz do 20 000 Hz. Tyto hranice jsou individuální a mění se s věkem. Zvuk s frekvencí nižší než 16 Hz se nazývá infrazvuk, zvuk s frekvencí vyšší než 20 kHz se nazývá ultrazvuk.
ν-proces ν-proces – záchyt neutrina, případně antineutrina. Neutrina mají sice extrémně malou pravděpodobnost reakce, ale v některých extrémních prostředích může být jejich záchyt pro jisté prvky podstatný. Tento proces je důležitý pro produkci například ¹¹B, ¹³⁸La, a uvažuje se o něm i pro ¹⁸⁰Ta.



---