CESTA DO TURECKA ZA ÚPLNÝM ZATMĚNÍM SLUNCE

Pamukkale a apríl s Feldou

Cesta z Yesilova, snídaně u jezera a opět vysoké hory s kvetoucími stromy v údolích. Denizli a Pamukkale. Kopec před námi je bílý. Celý stéká bílým vápencovým povlakem do vesničky s horizontem z vysokých zasněžených skal. Po povrchu bílých hladkých usazenin cupitáme bosky v teplé vodě. Azurové misky bílých mušlí v nichž se zrcadlí nebe. Povrch je nedůvěřivě ohmatáván nohama, které odvykly chůzi bez bot. Lázně s termální vodou a vrtulový rogalista. Antické město na hřebeni kopce nevšímavě projíždíme prašnou cestou a v plánu je Nazilli, Aydin. Vše bude ale jinak. Po pár kilometrech se přede mnou ve stokilometrové rychlosti otevírá fialová plechová tlama Felície. Brzdím, zastavujeme a téměř tři hodiny se s Jakubem snažíme roztržené břicho obludy zavřít, aby bylo schopno naše auto další cesty. Kapota je pokřivená, závěsové háky vykroucené a celé usazení je nepochopitelně posunuté dozadu a musíme háky vyšroubovat, narovnat … Moc to nejde, ale Felície se dá v Turecku opravit na cestě sekerou a větví blízkého stromu. Vše ještě jistíme drátem, aby tlama obludy zůstala propříště kontrolovaně zavřená. Kolem hoří pole a rákosí a vesničané nevšímavě projíždějí na traktorech. Nákup v Nazilli a téměř za tmy táboříme u cesty za Sultanhisarem. Hučí zde voda – tábor je nad propastí s vodopádem. Večeře u ohně. Lev v zenitu je vidět při každém pivním záklonu. Funguje to i při vinné láhvi, kterou Jakub zakoupil v Dinaru.

Coma Berenices, Jupiter a turecký měsíc, který zapadá za kopec.

Na utrženou kapotu jedině se sekerou...