| |||
|
Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. | |||
|
Pokrok aneb už jsme zase o krok dál
Petr Kulhánek
Za jeden lidský život se svět kolem nás i přístup lidí k němu výrazně změní. Továrny, které už nejsou, krajina dětství změněná k nepoznání. Naše společnost je, ač si to mnozí nemyslí, velmi bohatá. A bohatství s sebou vždy přináší rozkvět byrokracie. Z šedi neznáma se vynoří nejprve skupinky, později početné zástupy individuí, které chtějí těm ostatním vše naplánovat a naškatulkovat. Tato stvoření by tak jako tak nic jiného nedokázala, v časech hubenějších by byla nezaměstnaná, ale v době květnatější jim štěstí přeje a jejich viditelný vliv na chod společnosti je pohání k nebývalým výkonům. Hyperkorektnost v zařazování a vysvětlování některých pojmů je sice na první pohled úsměvná, ale nakonec sebezničující. Proč ne, vždyť u každé civilizace, která dosáhla určitého rozkvětu, následoval pád. A jinde, na jiném místě zeměkoule, se vždy vynořila jiná civilizace, která žezlo pokroku převzala. Jen jedno mě trápí: fyzikální svět nerespektuje současný překotný vývoj společnosti. Je třeba neprodleně reagovat. Proto v tomto bulletinu podám několik zásadních návrhů, které by měly prosazovat všechny pokrokové fyzikální a astronomické organizace a spolky v naší zemi.
Civilizace. Zdroj: Cartoon Movement, Svitalsky Bros.
Genderovost
Boj za rovnoprávnost žen má stále velké rezervy. Ano, fyzikální obec si tuto zjevnou křivdu minulosti vzala za svou, ale stále ještě ne moc důsledně. Jsou zde nicméně první vlaštovky, které mě naplňují nadějí. S nadšením jsem uvítal, že v roce 2018 byla po mnoha desetiletích udělena Nobelova cena za fyziku ženě. I další počin je následováníhodný: v interních pokynech některých grantových agentur se jako hlavní hodnotící kritérium kvality grantu objevil počet žen v řešitelském kolektivu. To je správný směr, ale je to málo. Je třeba zcela zrušit dogmatická vědecká kritéria, vždyť o kvalitu výzkumu v tomto případě nejde, jde o vyšší cíle naší prosperující společnosti. Jiný pozitivní krok jsem zaznamenal dne 20. prosince 2019. Když jsem chtěl zjistit stav našeho článku podaného do časopisu Nuclear Fusion, objevila se zpráva, že můj profil je neúplný a dokud si nevyberu jedno ze čtyř nabízených pohlaví, nemohou mně informace o stavu článku sdělit. Ano, tudy vede cesta, je třeba zabránit tomu, aby bylo dalším netradičním pohlavím ubližováno! Jen mně není jasné, jak bude dotyčný časopis pravdivost vyžádané informace ověřovat a jak ji využije při rozhodování o přijetí či nepřijetí článku. Proto navrhuji, aby za pouhé přihlášení se k třetímu a dalším pohlavím následoval bonus ve formě okamžitého přijetí spisku k publikaci a finanční odměna za skvělý vědecký počin. Je to jedna z mnoha možností, jak můžeme my fyzikové podporovat genderovou různorodost. Přece jen mě ale v té záplavě pozitivních zpráv něco rmoutí. Naše potomky stále rodí jen ženy. Tenhle nelehký problém nicméně není úkolem pro nás fyziky, s tím si bude muset poradit nastupující generace lékařů, lékařek, lékařoidů, lékořat a lékořic.
Genderová různorodost. Zdroj: Současná překotná doba, LSU Reveille.
Minority a rasový problém v astronomii
Genderová otázka je jen malichernou záležitostí v porovnání s problémem minorit. Vážení, uvědomme si, že minoritám ubližujeme. Ano, v astronomii máme černé trpaslíky, bílé trpaslíky, červené trpaslíky, žluté trpaslíky a dokonce i hnědé trpaslíky. Ale kde jsou zelení trpaslíci? Ano, všimli jste si správně, nejsou! A to musíme změnit. Jak by k tomu přišly zeleně orientované strany, kterým upíráme právo mít vlastního trpaslíka? Navrhuji proto zavést kategorie zelených, fialových, modrých, růžových a duhových trpaslíků. Jejich fyzikální vlastnosti nejsou důležité, jejich barva je rozhodující. Alespoň budou mít příští generace experimentátorů co hledat a konečně budou plnit vědecká kritéria a hodnotící tabulky smysluplným vědeckým výzkumem. Zcela rasově pochybený je také zákon záření černého tělesa. I zde budeme muset my fyzikové učinit okamžitou nápravu. Copak běloši, rudokožci a asiaté nemohou také zazářit? A my jim toto výsadní právo upíráme. Navrhuji tento zákon přejmenovat na rasově neutrální „zákon záření tělesa hrajícího všemi barvami“ a prosím světové fyzikální společnosti o propagování tohoto návrhu. Při psaní textu jsem si až nyní uvědomil, že u něho rasisticky popíjím černou kávu. Dolitím mléka už to bohužel nezachráním. Je mně jasné, že jsem se tímto zavrženíhodným krokem stal fialovou ovcí fyzikální komunity.
Černá a bílá. Zdroj: Bob Englehart, Hartford Courant.
Další úkoly k neodkladnému řešení
Fyzika stojí před dalšími potížemi, které nám odkázali naši předchůdci, jejichž bezohlednost je zavrženíhodná. Vezměme si například katalog Arp-MadoreKatalog Arp-Madore – katalog neobvykle vypadajících galaxií na jižní obloze, který založil americký astronom Halton Christian Arp již v roce 1966. Tehdy do něho zařadil 338 galaxií. Později katalog rozšířila jeho partnerka Barry Madore, takže v roce 1987 obsahoval několik tisíc galaxií. Katalog nese jména obou astronomů. obsahující neobvykle vypadající galaxie na jižní obloze. V dnešní době jsme si přece všichni rovni a není rozdílů. Nemůžeme jen tak někoho nebo něco označit za neobvyklé. Tento katalog jde zcela nepochybně proti současnému poznání a proti GDPR a neváhal bych ho přímo označit za zpátečnický. Je snad ještě horší a nebezpečnější než Žáčkovy básně opěvující matky či některé zvrhlé genderově nevyvážené pohádky, jako je například Sněhurka a sedm trpajzlíků. Vyzývám Českou astronomickou společnost, aby bezodkladně podala návrh Mezinárodní astronomické uniiIAU – Mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union), organizace založená v roce 1919. Sdružuje astronomické společnosti z celého světa a vydává závazná rozhodnutí ohledně názvosloví těles a útvarů na nich. Vedení IAU sídlí v Paříži. Od roku 1922 (s výjimkou válečných let 1939–1948) zasedá IAU pravidelně každé tři roky na Valném shromáždění IAU. na zrušení tohoto katalogu, který uráží všechny slušné lidi. Velkým problémem je také v tomto roce reformovaná soustava jednotek SISI – Système International d'Unités, mezinárodní soustava jednotek. Základ soustavy vznikal v poslední dekádě 18. století, kdy byl vytvořen první uznávaný prototyp metru, k němuž se postupně přidaly kilogram a sekunda. V roce 1954 do soustavy přibyly ampér, kelvin a kandela. Soustava SI jako jednotný systém měr a vah vznikla v roce 1960. Mol byl přidán v roce 1971. Poslední etalon – prototyp kilogramu uložený v Mezinárodním úřadu měr a vah v Sèvres u Paříže – zanikl dne 20. května 2019, kdy vešly v platnost reformy odsouhlasené dne 16. listopadu 2018 na 26. všeobecné konferenci o mírách a váhách, včetně zafixování některých fundamentálních konstant, z nichž jsou nyní odvozeny nové definice kilogramu, ampéru, molu a kelvinu.. Je smutné, že reforma nebyla dotažená do zdárného konce a jednotky budou muset být v brzké době nahrazeny jinými. Většina jednotek je totiž prozápadních. Ze Slovanů máme jen tesly a dosti opomíjené janské. Pro rádoby jazykovědce rovnou uvádím, že jednotky se píší s malými počátečními písmeny. S tím by se mělo něco udělat. Jak k tomu přijdou Jirásek, Karel Matěj Čapek Chod a Švejk? Tři jiráskové s dvěma chody a patnácti švejky by byly vybranou společností v komunitě světové soustavy jednotek. Také gorbačov, jednotka rozpadu impéria, by nebyl k zahození. Asiati jsou na tom ještě hůř. Jeden kim by se určitě do zvěřince jednotek při troše dobré vůle také nějak propašoval.
Nedávno se mě jeden kamarád zeptal: „Jak ty můžeš vědět, že na Hubblově dalekohledu není strašidlo?“ Věta, kterou by bývalý prezident Klaus zcela nepochybně označil jako špatně formulovanou otázku (označoval tak téměř všechny otázky, které mu byly kladeny), má svůj hluboký smysl. Pokud je na HSTHST (Hubble Space Telescope) – Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnému určení Hubbleovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009. strašidlo, musí to být žena! Žena, strašící na HST, aby byla posádka genderově vyvážená. Ano, bystří čtenářové již tuší, že by mohlo jít o ducha Valentiny Těreškovové...
* * *
V nadcházejícím roce 2020 máme tedy ve fyzice celou řadu úkolů. Jen některé z nich jsem naznačil v tomto bulletinu. Všem čtenářům přeji úspěšný a poklidný rok 2020 s mnoha smysluplnými činy obohacujícími naši rozvernou společnost.
Civilizace. Kresba Mark Lynch.
