Dehmelt, Hans Georg
(1922)
Německo-americký fyzik a držitel Nobelovy ceny za výzkumné práce na iontové pasti. Dehmelt se stal známým svým objevem techniky izolace a studia jednotlivých atomů a částic. Tím se otevřela nová možnost, jak lépe porozumět chování částic a poznat jejich vlastnosti. Za tyto práce dostal v roce 1989 Nobelovu cenu spolu s německým fyzikem Wolfgangem Paulem a americkým fyzikem Normanem Fosterem Ramseyem. Stavěl na práci Wolfganga Paula a pomocí třírozměrného elektrického pole (Paulovy pasti) izoloval ionty v malé oblasti. Za použití silného magnetického pole se mu v roce 1973 povedlo izolovat samostatný elektron. Magnetické vlastnosti a spinové stavy elektronů zkoumal Dehmelt za pomoci Penningovy pasti. Také vyvinul techniku, která umožňovala ochladit částice, minimalizovat jejich pohyb a následně provádět měření s větší přesností. Tato měření potvrdila přesnou shodu se základními postuláty kvantové teorie pole. Dehmelt pokračoval ve zlepšování své techniky studia vlastností částic. Přesnost jeho měření se zlepšila natolik, že dostával výsledky s relativní chybou menší než jedna trilióntina. V roce 1980 úspěšně izoloval, ochladil a vyfotografoval v Penningově pasti samostatný iont. Mnoho dalších vědců jeho techniky používá k stanovování hmotností atomů a částic. Dehmelt byl schopen jeden konkrétní atom, elektron nebo pozitron držet v elektromagnetické pasti i několik měsíců. Proto těmto jedincům dával podobně jako domácím mazlíčkům jména. Slavným se stal jeho atom Astrid a pozitron Priscilla.
Dehmelt se narodil v Görlitz, v Německu. Titul PhD získal v roce 1950 na universitě v Göttingenu. Po několik let pracoval v ústavu Hanse Kopfermanna v Göttingenu. V roce 1952 Dehmelt odcestoval do Spojených států amerických, kde prováděl výzkum na Dukeově universitě. V roce 1955 se stal zaměstnancem Washingtonské university, kde pokračoval ve výzkumech a výuce.
