| Zvuk | Popis | Zdroj |
 |
Pulsary. Nahrávka radiové intenzity pulzarů je snadno převeditelná na zvukový záznam beze změny frekvence. Pro nejznámější pulsary převedli intenzitu radiového signálu na zvuk astronomové z Jodrell Bank Observatory. Pulsary jsou neutronové hvězdy, jejichž magnetická a rotační osa nemají shodný směr. Zářící oblasti v magnetických pólech hvězdy díky rotaci vytvářejí pro pozorovatele majákovým efektem pulsy, zpravidla radiové, výjimečně až rentgenové či gama. Poslechněte si nahrávku druhého nejrychlejšího pulsaru B1937+21 (perioda 1,6 ms), krátkoperiodického pulsaru v Krabí mlhovině PSR B0531+21 (perioda 33 ms) a typického pulsaru B0329+54 (perioda 714 ms). | Jodrell Bank Observatory, 2001 |
 |
Zvuk černé díry. Zdroj rentgenového záření GRS 1915+105 je dvojhvězdou, u které je jednou ze složek černá díra. Objekt se nachází v souhvězdí Orla ve vzdálenosti 40 000 světelných roků. Kolem černé díry je akreční disk vydávající intenzivní rentgenový signál s tzv. kvaziperiodickými oscilacemi. Tyto kvaziperiodické oscilace naměřené sondou RXTE převedl na audiosignál Edward Morgan z MIT. Velmi atypické jsou výtrysky látky z této černé díry. Září v infračerveném a radiovém oboru a nejsou kontinuální. Každých půl hodiny vymizí na pět minut a poté se znova objeví. Za půl hodiny se výtryskem dostane do okolí 1023 kg látky. V okamžiku vzniku výtrysku se výrazně snižuje produkce rentgenového záření z akrečního disku. Na tomto systému bylo poprvé nepřímo detekováno strhávání časoprostoru rotující černou dírou. Soustava GRS 1915+105 je v podstatě miniaturním kvazarem v naší Galaxii. (mp3, 766 kB) | RXTE, MIT, Edward Morgan, 2000 |
 |
Zvuk Velkého třesku. Základem nahrávky je frekvenční spektrum fluktuací reliktního záření pořízené sondou Planck. Pomocí tohoto spektra byl generován odpovídající zvukový signál (se stejným zastoupením frekvencí). Reliktní záření je sice elektromagnetické, nicméně v průběhu Velkého třesku bylo provázané s látkou, takže odpovídá i hustotním fluktuacím a tedy akustickým vlnám přítomným v raném vesmíru. Takto namixovaný zvuk odpovídá situaci ve Vesmíru na konci Velkého třesku, tj. 400 000 roků po začátku. Nahrávka se pokouší nasimulovat časový vývoj tohoto signálu: 1) mění se amplituda tak, aby nejvyšší hodnoty dosáhla zhruba v polovině nahrávky, což odpovídá konci Velkého třesku (400 000 roků). Pro tento okamžik má signál měřené zastoupení frekvencí. 2) Mění se frekvence vlnění ve shodě s Fridmanovou expanzí R ~ t3/2. Nahrávka pokrývá vývoj zvuku raného vesmíru do cca 800 000 roků. 3) Signál je posunut do slyšitelných frekvencí. (mp3, 4 MB) | John G. Cramer University of Washington, Seattle, 2013 |
 |
Šum reliktního záření. Nahrávka šumu (převedená do zvukových vln) byla pořízena na původní anténě, se kterou v roce 1965 objevili Arno Penzias a Robert Wilson reliktní záření. Nahrávka je v pásmu kolem vlnové délky 20 cm (reliktní záření má maximum v okolí 1 mm) a šum reliktního záření zde činí přibližně 10 % slyšitelného šumu. Zbytek je šum atmosféry, Mléčné dráhy a dalších zdrojů. Udává se, že „zrnění“ nenaladěného televizního přijímače je z 5 % také způsobeno reliktním zářením. Některé zdroje udávají až 25 %. (mp3, 1,5 MB) |
Bellovy telefonní laboratoře |
