| Zvuk | Popis | Zdroj |
 |
Sputnik. Dne 4. října 1957 se zrodila kosmonautika. Tehdejší Sovětský svaz vyslal do vesmíru úplně první družici lidstva – Sputnik 1. Na záznamu slyšíte unikátní nahrávku jeho signálu. Jde o charakteristické pípání, kterým se ohlásil světu. Jediným cílem letu bylo ověřit, zda jsou vesmírné lety vůbec možné. Družice vážila 84 kilogramů a měla jediný vědecký přístroj – vysílačku. Družici zkonstruoval Sergej Koroljov. Byla vynesena upravenou dvoustupňovou nosnou raketou R-7, která byla upravena z vojenské verze pro kosmonautiku a přejmenována na Sputnik. Odstartovala z kosmodromu Bajkonur na území Kazašské sovětské socialistické republiky. Vypuštěna byla v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku. (mp3, 63 kB) | SSSR, 1957 |
 |
Hvizdy a příbuzné vlny v magnetosféře. Hvizdy byly objeveny Heinrichem Barkhausenem jako rušení na radaru během první světové války. Jsou to nízkofrekvenční elektromagnetické vlny, které vznikají v kanálech blesků, při magnetických bouřích a polárních zářích. Jde o modifikované R vlny, které se šíří podél siločar zemského magnetického pole. Frekvenčně (100 Hz až 100 kHz) zasahují i do zvukové oblasti, takže je často lze beze změny frekvence převést na slyšitelný signál. U klasického hvizdu se vyšší frekvence pohybují rychleji, proto je stojící pozorovatel slyší nejdříve, a tak vzniká dojem hvízdnutí. Hvizdy se zaznamenávají jak na družicích, tak na pozemských stanicích (ukázka 1, ukázka 2). Existuje celá řada příbuzných vln, na družici Polar byly nahrány hvizdy s proměnnými frekvencemi (ukázka 3). Velmi častým vlněním jsou tzv. sbory – rychle se opakující signály připomínající štěbetání ptáčků (ukázka 4), aurorální sykoty připomínající syčení hada (ukázka 5) nebo lví řevy, které připomínají zařvání krále zvířat (ukázka 6). | Různé zdroje, Polar |
 |
AKR (Auroral Kilometric Radiation, aurorální kilometrové záření). Jde o radiové emise spojené s polárními zářemi. Polární záře jsou způsobeny elektrony slunečního větru, které se pohybují podél magnetických silokřivek k Zemi. Energetické elektrony vybudí elektrony v atomárních obalech atmosféry, které potom září. Současně vznikají charakteristické nízkofrekvenční radiové vlny v kilometrové oblasti s frekvencí 100÷500 kHz. Nahrávky AKR byly pořízeny přístrojem WBD (Wide Band) umístěným na evropských družicích Cluster a byly převedeny na zvukovou frekvenci na Univerzitě v Iowě. První nahrávka je z roku 2005, druhá z roku 2008. Záznam na druhé nahrávce poněkud připomíná robota R2-D2 z Hvězdných válek. Obdobné emise AKR byly zaznamenány na Jupiteru, Saturnu i Uranu. (mp3, 600 kB) (mp3, 2 MB) | Univ. of Iowa, ESA, 2005, 2008 |
 |
Měsícetřesení. V dobách letů na Měsíc umísťovala většina posádek na povrchu Měsíce citlivé seismometry. Šlo o Apollo 11, 12, 14, 15 a 16. Přístroje pořizovaly seismologická data až do roku 1977, kdy byly vypnuty. Ukázalo se, že existují přinejmenším 4 druhy měsícetřesení. Prvním z nich jsou pohyby generované v hloubce přibližně 700 kilometrů, které pravděpodobně způsobují slapové síly. Druhým jsou otřesy a vibrace způsobené dopady meteoritů. Třetí v pořadí jsou otřesy způsobené raním prohřátím měsíční kůry slunečními paprsky. Poslední skupinou jsou mělké otřesy generované pouhých 20 až 30 kilometrů pod povrchem, ty jsou z hlediska vesmírných letů nejnebezpečnější. Bylo jich zaznamenáno (mezi lety 1969 až 1977) celkem 28, největší otřesy měly intenzitu 5,5 Richrerovy škály. V ukázce je jedno z těchto měsícetřesení, které bylo zaznamenáno seismometrem z Apolla 12. (mp3, 211 kB) | NASA, Apollo |
