glossary glossary

 

A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

M87 M87 – NGC 4486, velmi aktivní obří eliptická galaxie v souhvězdí Panny, 53,5 milionu světelných roků daleko. V jejím středu sídlí černá díra o hmotnosti 3,5 miliard Sluncí.
Mach Mach – jednotka rychlosti, udává kolikrát je rychlost tělesa vyšší než rychlost zvuku. Pojmenována byla na počest rakouského fyzika Ernesta Macha (1838-1916), který v 19. století studoval dynamiku plynů.
MACHO MACHO – Massive Astrophysical Compact Halo Objects. Málo svítivé objekty, jako jsou planety, hnědí či bílí trpaslíci, černé díry, které najdeme v haló naší Galaxie. Většinou jsou tyto objekty tak málo jasné, že je není možné sledovat přímo. Tvoří malou část temné hmoty v haló Galaxie. Také stejnojmenný projekt na vyhledávání těchto objektů.
Machovo-Alfvénovo číslo Machovo-Alfvénovo číslo – jednotka rychlosti, udává kolikrát je rychlost částice vyšší než Alfvénova rychlost. Alfvénova rychlost je rychlost, kterou by plazma získalo při úplné přeměně magnetické energie na energii kinetickou.
Macula Macula – latinsky skvrna.
Magellan Magellan – 1) americká sonda, která vylétla 4. května 1989 vstříc planetě Venuši. Na oběžné dráze kol Venuše započala svůj výzkum 10. srpna 1990. Hlavním programem mise bylo poměrně detailní radarové mapování povrchu v rozlišení alespoň 100 m. Radarové mapování MGN (Magellan Venus Radar Mapping Mission) probíhalo ve třech cyklech s rozdílnými parametry oběžné dráhy, takže výsledkem je možnost stereoskopického zobrazení povrchu ve velmi vysokém rozlišení. Od 14. září 1992 probíhalo ve dvou cyklech proměřování gravitačních povrchových nerovnoměrností planety. Každý cyklus trval 243 dnů vzhledem k rotaci planety a snaze zobrazit celý povrch. Mise byla ukončena 13. října 1994 po ztrátě signálu o den dříve. Výsledky mise Magellan umožnily dosud nejpodrobnější zobrazení povrchových charakteristik planety včetně výstupu ve formě stratigrafických geologických a gravitačních map.
2) portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães, který vedl první výpravu kolem světa 1519 až 1522. Zahynul bídnou či hrdinskou smrtí – podle toho, kdo o ní bude vypovídat – rukama Filipínců. Zprávu o jeho cestě zapsal Antonio Pigafetta, který jako jeden z mála námořníků obeplul tehdy poprvé celý svět. Po Magellanovi jsou pojmenovány satelitní galaxie Mléčné dráhy viditelné na jižní obloze a také sonda vyslaná agenturou NASA k Venuši.

Magellanovy dalekohledy Magellanovy dalekohledy – dvojice daleohledů o průměru 6,5 m postavená v chillských Andách v nadmořeské výšce 2 660 m. Magellan I (dalekohled Waltera Baadeho) byl uveden do provozu v roce 2000, Magellan II (dalekohled Landona Claye) v roce 2002.
MAGIC MAGIC – Major Atmospheric Gamma-ray Imaging Cherenkov, pozemní detektor záření gama, který sleduje Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Jde o dvojici dalekohledů na Kanárském ostrově La Palma. První byl uveden do provozu v roce 2003, druhý v roce 2009. Povrch každého ze zrcadel má plochu 236 m2, průměr je 17 metrů. Na stavbě se podílelo 17 institucí z různých zemí světa, k nejvýznamnějším patří MPI z Německa.
Magická čísla Magická čísla – 2, 8, 20, 28, 50, 82, 126 udávají počty protonů nebo neutronů, které vytvoří v jádře zaplněnou slupku.
Magma Magma – přírodní tavenina vznikající v hlubokých částech kůry nebo pláště planet. Jedná se o směs roztavených minerálů, pevných krystalů a rozpuštěných sopečných plynů. Může mít různé chemické složení a teplotu v závislosti na zdroji, ze kterého vzniklo. Označení magma se používá tehdy, pokud je tavenina pod povrchem, jakmile dosáhne povrchu, využívá se termín láva.
Magnetar Magnetar – neutronová hvězda s mimořádně silným magnetickým polem až 1012 T. Kůra je již nestabilní, praská, dochází k pravidelným magnetotřesením doprovázeným přepojením magnetických silokřivek a záblesky v měkkém gama oboru. První projevy magnetaru byly detekovány v roce 1979 (opakované záblesky gama neboli SGR). První magnetar detekovala v roce 1998 Chryssa Kouveliotou z Marshallova kosmického letového centra v NASA. Výjimečně mohou opakující se záblesky přejít v jeden mohutný, neopakovatelný záblesk.
Magnetická doména Magnetická doména – oblast elementárních magnetických dipólových momentů, které jsou uspořádány jednotným způsobem. Magnetické domény v materiálu vznikají při teplotách nižších, než je Curieova teplota. Při vyšších teplotách je uspořádání elementárních magnetů chaotické.
Magnetická spinová rezonance Magnetická spinová rezonance – elementární magnetické dipóly vzorku (spiny) interagují s vnějším magnetickým polem. Tuto kvantovou interakci si můžeme představit jako precesi elementárních dipólů kolem magnetických silokřivek. Precesní kužel může být díky zákonům kvantové teorie rozevřen jen v určitých úhlech (projekce spinu do osy pole má jen některé hodnoty). Prochází-li soustavou elektromagnetická vlna vhodné rezonanční frekvence, může rezonanční záchyt fotonu způsobit rozevření precesního kužele. Po nějaké době je foton znovu vyzářen a kužel se opět zúží. Vyzářené fotony nesou informaci o struktuře vzorku.
Magnetická susceptibilita Magnetická susceptibilita – koeficient úměrnosti χM mezi magnetizací a intenzitou magnetického pole: M = χMH.
Magnetický dipólový moment Magnetický dipólový moment – v astronomii je definován jako součin pole na rovníku tělesa a třetí mocniny poloměru tělesa. Takto zkonstruovaná hodnota je úměrná magnetickému dipólovému momentu, který se používá ve fyzice.
Magnetický indukční tok Magnetický indukční tok – tok magnetické indukce přesčítaný přes určitou plochu, Φ = ∫∫B·dS. Magnetický indukční tok značíme Φ, jednotou je weber (Wb = T·m2).
Magnetický monopól Magnetický monopól – neexistující analogie elektrického náboje v magnetickém poli. Dodnes není zcela jasné, proč se magnetické monopóly v přírodě nevyskytují.
Magnetický spektrometr Magnetický spektrometr – zařízení, vychylující v příčném magnetickém poli částice podle jejich měrného náboje do různých směrů.
Magnetizace Magnetizace – objemová hustota magnetického dipólového momentu. Jde o vektorový součet všech elementárních dipólových momentů dělený objemem látky. Jsou-li elementární magnety orientovány chaoticky, je výsledná magnetizace nulová.
Magnetohydrodynamika Magnetohydrodynamika – teoretický popis plazmatu jakožto nabité vodivé tekutiny. Tento popis poprvé zavedl v roce 1942 Hannes Alfvén a získal za něj Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1970. Z magnetohydrodynamiky přirozeně vyplývá možnost magnetického pole vmrznutého do plazmatu.
Magnetopauza Magnetopauza – vnější hranice magnetosféry planety. Tlak slunečního větru vně je vyrovnán tlakem magnetického pole uvnitř. Jde o hranci magnetického vlivu planety.
Magnetorezistence Magnetorezistence – závislost elektrického odporu na vnějším magnetickém poli. Pokud má vodič magnetické vlastnosti, může směr vnějšího magnetického pole ovlivnit jeho elektrický odpor. Jev objevil William Thomson (lord Kelvin) v roce 1856. Tehdy šlo však jen o několikaprocentní hodnotu celkového odporu vodiče.
Magnetosféra Magnetosféra – oblast magnetického vlivu planety nebo jiného nebeského tělesa. U naší Země je dipólové magnetické pole vytvářeno v jádru elektrickými proudy o řádové hodnotě 109 A. Toto pole je deformováno interakcí se slunečním větrem do charakteristického tvaru – magnetosféry Země. Magnetosféry planet jsou přirozeným ochranným štítem před nabitými částicemi slunečního větru.
Magnetozvuková vlna Magnetozvuková vlna – obdoba zvukové vlny šířící se v ionizovaném prostředí za přítomnosti magnetického pole. Vlna se šíří anizotropně, a to ve třech vlnoplochách (rychlé, pomalé a Alfvénově). Dochází k přelévání energie mezi kinetickou energií částic, tlakovou energií látky a energií magnetického pole. Nejznámější magnetozvukovou vlnou je Alfvénova vlna, ve které se magnetické silokřivky rozvlní napříč směru šíření. Vlna se šíří Alfvénovou rychlostí B/(μρ)1/2.
Magnituda Magnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru).
Magnituda absolutní Magnituda absolutní – absolutní hvězdná velikost je magnituda objektu, kterou by měl ve vzdálenosti 10 pc od nás. Závisí jen na skutečné svítivosti objektu. Zadáváme-li vzdálenost objektu v parsecích, platí mezi absolutní (M) a relativní magnitudou (m) jednoduchý vztah: M = m + 5 – 5 log r. Rozlišujeme bolometrickou absolutní magnitudu (v celém spektru) a vizuální absolutní magnitudu (pouze v rámci viditelného spektra). Pro určování vzdáleností se někdy využívají proměnné cefeidy, jejichž absolutní magnituda (svítivost) souvisí s periodou světelné křivky P vyjádřenou ve dnech podle přibližného vztahu M = –2.4 log P – 1.5. Ze známé periody a relativní magnitudy určíme z posledních dvou vztahů snadno vzdálenost cefeidy.
Majoranova částice Majoranova částice – fermion, který je sám sobě antičásticí.
Majoritní nositelé náboje Majoritní nositelé náboje – náboje, které vznikly v polovodiči vytvářením chemických vazeb prvků s různým mocenstvím. V polovodiči typu P jsou to díry (neobsazené místo po elektronu v chemické vazbě) a v polovodiči typu N elektrony (tyto elektrony se nemohou účastnit chemické vazby a jsou k atomům vázány velmi volně). Koncentrace majoritních nositelů náboje je v polovodiči obvykle o několik řádů vyšší, než koncentrace minoritních nositelů náboje.
Makroergní vazba Makroergní vazba – vazba, jejímž hydrolytickým štěpením se uvolní velké množství energie. Molekuly s makroergními vazbami, makroergní sloučeniny, se účastní enzymy katalyzovaných reakcí coby zdroj energie. Důležitou roli v biochemii hrají makroergní nukleotidy tvořené ribózovým jádrem, heterocyklickými dusíkatými bázemi a několika zbytky kyseliny fosforečné. Makroergní vazba je mezi zbytky kyseliny fosforečné. V buňce tyto nukleotidy slouží jako univerzální zdroj energie pro chemické reakce vedoucí například k syntéze nových sloučenin, transportu iontů, či pohybu.
Makrosvět Makrosvět – svět uchopitelný lidskými smysly, svět škál, které jsou pro nás snadno přestavitelné, od tisícin milimetru po miliony kilometrů. Na straně malých rozměrových škál stojí mikrosvět, na straně velkých megasvět. Hranice mezi těmito "světy" není přesně definovaná a často jde o subjektivní hledisko použití.
Mangan Mangan – Manganum, světle šedý, paramagnetický, tvrdý kov. Používá se v metalurgii jako přísada do různých slitin, katalyzátorů a barevných pigmentů. Mangan objevil roku 1774 švédský chemik Carl W. Scheele. Oxid manganičitý (burel) je znám již od starověku, kdy se používal při výrobě skla.
Mariner Mariner – deset sond NASA určených k výzkumu vnitřních planet sluneční soustavy. K Marsu byly poslány sondy s označením 3, 4, 6, 7, 8 a 9. První, Mariner 3, odstartovala 5. 12. 1964. Na řadu sond k Marsu navázal Mariner 10, který prolétl kolem Venuše a poté jako jediná sonda z počátku kosmické éry zamířil k Merkuru, kde na přelomu let 1974 a 1975 pořídil fotografie Merkuru a první informace o jeho magnetosféře.
Markovův proces Markovův proces – náhodný řetězec událostí, pro které je pravděpodobnost další události nezávislá na událostech předchozích. Markovův proces (řetězec) je pojmenován po ruském matematikovi Andrei Andrejeviči Markovovi (1856–1922).
Mars Mars – rudá planeta se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Na povrchu se nacházejí obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila.
Mars Exploration Mars Exploration – mise NASA k Marsu s dvěma sondami, které byly vypuštěny ve dnech 10. 6. 2003 a 7. 7. 2003. Obě sondy obsahují orbitální modul a přistávací modul s výzkumným vozítkem (roverem). Modul Spirit úspěšně přistál na povrchu Marsu dne 3. 1. 2004, modul Opportunity přistál na opačné straně Marsu 24. 1. 2004.
Mars Express Mars Express – sonda k Marsu vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou 2. června 2003. Sonda obsahovala orbitální a přistávací modul (Beagle 2). Přistání se nezdařilo, orbitální mise úspěšně probíhá. Sondu vynesla do vesmíru nosná raketa Sojuz-FG/Fregat z evropského kosmodromu Bajkonur. Celková hmotnost sondy včetně modulu Beagle 2 byla 666 kg.
Mars Global Surveyor Mars Global Surveyor – další z řady sond NASA určených k průzkumu Marsu. Start dne 7. 12. 1996. Měla pouze orbitální modul, který podrobhně mapoval povrch Marsu. Mise byla ukončena téměř po deseti letech v listopadu 2006 z důvodu selhání baterií sondy.
Mars Observer Mars Observer – sonda NASA vypuštěná k Marsu dne 25.9.1992. Mise byla neúspěšná.
Mars Odyssey 2001 Mars Odyssey 2001 – sonda NASA k Marsu vypuštěná dne 7. 4. 2001, mise pokračuje bez problémů, sonda stále obíhá kolem Marsu. V roce 2004 byla mise prodloužena. K dosud největším úspěchům patří nalezení zmrzlé vody na Marsu. Sonda umožňuje přenos signálů z vozítek Spirit a Opportunity na Zem.
Mars Pathfinder Mars Pathfinder – sonda NASA vypuštěná k Marsu dne 4.12.1996. Obsahovala orbitální a přistávací modul s vozítkem Sojourner. Mise proběhla úspěšně.
Mars Surveyor Mars Surveyor – označení pro dvě spolupracující mise NASA k Marsu (Mars Climate Orbiter, 11.12.1998 a Mars Polar Lander, 3.1.1999), dopadly totálním neúspěchem.
MASER MASER – Microwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation. Zařízení, které zesiluje elektromagnetické záření pomocí stimulované emise v mikrovlnném a radiovém oboru. Obdobně funguje v optickém oboru LASER. Teoreticky byl maser předpovězen v roce 1952 Nikolajem Basovem a Alexandrem Prochorovem. Tato práce však byla zveřejněna až v roce 1954. Mezitím byl v roce 1953 nezávisle realizován Charlesem Townesem, Jamesem Gordonem a Herbertem Zeigrem na Kolumbijské univerzitě. Masery se využívají jako velice přesné etalony frekvence, například v atomových hodinách, jako zesilovače vynikají velice nízkým šumem, díky čemuž mohou být použity například k zesílení signálu od velice vzdálených sond, které vysílají na relativně malých výkonech nebo k radiolokaci. Nezastupitelnou roli mají rovněž v radioteleskopii. Klasické konstrukce maserů jsou poměrné náročné na provoz (vakuové systémy, magnetické stínění, silné elektromagnety nebo chlazení tekutým héliem). V roce 2012 byla zveřejněna úspěšná konstrukce maseru, který pracuje za pokojové teploty bez nutnosti magnetického stínění a bez použití vnějšího magnetického pole.
MAST MAST – Mega-Ampere Spherical Tokamak. Fúzní zařízení umístěné v UKAEA v anglickém Culhamu. Tokamak MAST byl uveden do provozu v roce 1998 jako následovník úspěšného sférického tokamaku START. Poloměr tokamaku je 0,85 m, magnetické pole 0,6 T, dodatečný ohřev plazmatu činí 5 MW.
Matice přenosu Matice přenosu – T matice, popis interakce záření s objektem. Vyjadřuje vztahy mezi zářením šířícím se v daném směru k objektu a zářením šířícího se v témže směru od objektu. Matici přenosu je možné vyjádřit pomocí prvků matice rozptylu a naopak. Maticový zápis umožňuje popis šíření elektromagnetických vln v členitém prostředí vyjádřit jako součin matic přenosu jednotlivých částí popisovaného prostředí.
Matice rozptylu Matice rozptylu – S matice, popis interakce záření s objektem. Vyjadřuje vztah mezi dopadajícím zářením a zářením vycházejícím z objektu (odražené a prošlé).
Maunderovo minimum Maunderovo minimum – období odpovídající zhruba rokům 1645 až 1715, kdy sluneční skvrny byly výjimečně vzácné a sluneční cyklus byl velmi potlačen. Časově odpovídá takzvané Malé době ledové, kdy se prokazatelně alespoň severní polokoule Země ochladila. Podle posledních výzkumů se Slunce v té době zřejmě zvětšilo a zpomalila se jeho rotace.
MAXIMA MAXIMA – Millimeter Anisotropy eXperiment IMaging Array. Jde o balónový experiment, který zjišťoval úhlové spektrum fluktuací reliktního záření. MAXIMA jako detektor využívá šestnáctipixlové pole bolometrů chlazených na teplotu 100 mK a je schopné detekovat fluktuace v rozmezí 10′ až 4°. Maximum fluktuací bylo pozorováno pro 1°, což odpovídá plochému Vesmíru. Lety byly provedeny v roce 1995 (MAXIMA-0), 1998 (MAXIMA-1) a 1999 (MAXIMA-2). Ve všech případech šlo o noční krátkodobé lety.
MBL MBL – Many Body Localized Phase, fáze systému s mnoha tělesy, v níž jsou polohy jednotlivých objektů lokalizovány v určitých místech a tyto polohy jsou stabilní vůči malým vnějším poruchám. Příkladem může být řetězec spinů nebo atomů, v němž má každý z jedinců určitou stabilní polohu.
MC MC – Magnetic Clouds, kompaktní části plazmových oblaků vyvržených ze Slunce a putujících sluneční soustavou (tzv. ICME). Tyto shluky MC jsou popisovány jako v magnetickém poli rotující části ICME. Plazmový útvar ICME při svém pohybu meziplanetárním prostorem radiálně expanduje do okolního prostoru, následně lze vypozorovat rozdílné rychlosti jednotlivých shluků MC.
McIlwainovy souřadnice McIlwainovy souřadnice – dvě souřadnice popisující polohu v zemském magnetickém dipólu. První je L souřadnice – popisuje tzv. slupku. Jde o všechny silokřivky, které se od Země vzdálí v oblasti magnetického rovníku právě do L-násobku poloměru Země. Druhá je B souřadnice – magnetická indukce velikosti pole v nanoteslách. Souřadnice zavedl Carl McIlwain, jeden z doktorandských studentů Van Allena.
MDO MDO – Massive Dark Object, hmotný temný objekt, například černá díra nebo jiný objekt v centru galaxie.
MEarth MEarth – projekt na vyhledávání exoplanet metodou tranzitní fotometre. Projekt využívá 8 dalekohledů o průměru 40 cm umístěných na vrcholu hory Mount Hopkins v Arizoně.
Megalit Megalit – velký opracovaný kámen. Slovo pochází z řeckého megos (velký) a lithos (kámen). Tyto kameny sloužily pravděpodobně jako kultovní objekty nebo astronomické stavby. Objevují se od mladší doby kamenné.
Megasvět Megasvět – svět obrovských rozměrů neuchopitelný lidskými smysly. Zejména pojmem megasvět rozumíme vesmír jako celek a jeho projevy na kosmologických měřítkách.
Meissnerův jev Meissnerův jev – materiál, který přejde do supravodivého stavu, aktivně vytlačuje externí magnetické pole, které od povrchu exponenciálně ubývá a může proniknout maximálně do Londonovy penetrační hloubky (20÷40 nm).
Meitnerium Meitnerium – sedmnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 109 oznámili němečtí fyzici Peter Armbruster a Gottfried Münzenberg roku 1982 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Prvek byl poté pojmenován rakouské matematičce a fyzičce Lise Meitner.
Melanin Melanin – skupina biologických pigmentů, zodpovídajících například za barvu kůže, vlasů a očí. Díky svým fotochemickým vlastnostem zajišťuje ochranu organismů před poškozením zejména ultrafialovým zářením. Rozlišujeme hnědý až černý eumelanin, podmiňující například zbarvení hnědých či černých vlasů, žlutý až červenohnědý feomelanin, zodpovědný za zbarvení rtů či prsních bradavek u bělochů a zrzavých vlasů, a neuromelanin, vyskytující se ve specializovaných strukturách mozku. Relativní nadbytek feomelaninu u žen vysvětluje odlišný odstín kůže oproti mužům z téže populace. Tvorba melaninu v organismu je stimulována ozářením UVB zářením.
Melanom Melanom – zhoubný nádor melanocytů, pigmentových buněk nacházejících se převážně na kůži, v menším počtu ve střevě a v oku.
Melatonin Melatonin – hormon produkovaný nadvěskem mozkovým, který umožňuje přirozený spánek. Jeho produkce začíná s úbytkem modré složky světla ve večerních hodinách. Maximální hladina melatoninu v těle je u zdravého jedince mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Jakékoli světlo s modrou složkou produkci spánkového hormonu zastavuje.
Memristor Memristor – čtvrtá základní elektrotechnická součástka (po odporu, cívce a kondenzátoru). Měla by realizovat vztah mezi nábojem a magnetickým indukčním tokem. Teoreticky ji předpověděl Leon Chua v roce 1971. Realizace je pravděpodobná ve druhém desetiletí 21. století. Magnetický odpor součástky není konstantní, ale závisí na historii procházejícího náboje.
MEMS MEMS – mikro-elektro-mechanické systémy, technologie ve výrobě součástek umožňující realizovat kromě vrstevnatých struktur běžných v mikroelektronice také miniaturní, mechanicky se pohybující části. Technologie využívá výrobní procesy používané pro výrobu integrovaných obvodů (fotolitografii, leptání, epitaxi atd.). Systém obsahuje elektronickou část (např. A/D převodník) a mechanické komponenty (např. malý objekt na pružině), které jsou často umístěny na jednom substrátu a uzavřeny v pouzdře, takže se uživateli jeví jako jediná součástka – například akcelerometr, gyroskop, senzor tlaku atd.
Mendelejevium Mendelejevium – třináctý člen řady aktinoidů, devátý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader einsteinia. Mendelevium bylo poprvé připraveno na v roce 1955 v laboratořích kalifornské university v Berkeley. Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, Bernard Harvey a Greg Choppin.
Menhir Menhir – osamoceně stojící, do země uměle zapuštěný kámen. Druh megalitu.
MEO MEO – Medium Earth Orbit, střední oběžná dráha, na které krouží družice kolem Země ve výšce od 2 000 km do 35 000 km.
Meridiani Planum Meridiani Planum – místo přistání roveru Opportunity. Velká oblast na povrchu Marsu, která představuje jeden z nejplošších terénních útvarů na planetě. Je charakterizována výskytem oxidu železa – hematitu (často vzniká za přítomnosti kapalné vody) a sledů usazených hornin, což bylo důvodem pro výběr této lokality jako místa průzkumu roverem Opportunity.
Merkur Merkur – planeta nejbližší Slunci. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Jde o nejmenší planetu vůbec. Je téměř bez atmosféry. Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi −180 °C a 430 °C. Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Jde o příklad vázané rotace (spinorbitální interakce) v poměru 2:3 způsobené slapovými silami. Dráha Merkuru kolem Slunce je protáhlá elipsa, která se stáčí vlivem přítomnosti ostatních planet. Malá část stáčení perihelia dráhy (43″ za století) je způsobena efekty obecné relativity.
MESSENGER MESSENGER – sonda NASA, která zkoumala planetu Merkur. Startovala v srpnu 2004, v letech 2006 a 2007 prolétla dvakrát kolem Venuše. Kolem Merkuru poprvé prolétla v lednu 2008. Další průlety proběhly v říjnu 2008 a září 2009. V březnu 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem Merkuru a od té doby prováděla komplexní měření. Název sondy je zkratkou z anglického MErcury, Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging. Sonda ukončila svou činnost 30. dubna 2015 řízeným pádem na povrch planety.
Metalicita Metalicita – obsah kovů. V astronomii se tak označují veškeré prvky těžší než vodík a helium.
Metamateriál Metamateriál – umělá struktura, která vykazuje elektrické a magnetické vlastnosti (permitivitu, permeabilitu) nevyskytující se v přírodě.
Metan Metan – nejjednodušší uhlovodík, CH4. Patří mezi tzv. alkany. Při pokojové teplotě je to netoxický plyn bez barvy a zápachu, lehčí než vzduch. Hlavním zdrojem metanu je přírodní surovina, zemní plyn.
Metanogeny Metanogeny – archea produkující metan redukcí oxidu uhličitého, uhličitanů, kyseliny mravenčí, octové či metanolu v prostředí bez přístupu kyslíku.
Metastabilní stavy Metastabilní stavy – stavy s dlouhou dobou života částice. Excitovaná částice přechází samovolně do nižšího energetického stavu při vyzáření fotonu za typickou dobu 10−8 s. Elektron se ale v atomu nebo molekule může nacházet v takovém excitovaném stavu, z něhož jsou díky výběrovým pravidlům optické přechody do nižšího energetického stavu, při nichž je vyzářen foton, zakázány. Pravděpodobnost přechodu do nižšího energetického stavu je proto velmi nízká a doba života takového stavu částice může být 10−3 s a více. Částice se v tomto stavu nazývá metastabilní. Metastabilní částice ztrácejí svou energii zpravidla srážkami s jinými částicemi. V plazmatu se uplatňují jako zásobárna energie, kterou je možno využít jak pro interakce v plazmatu, tak i pro interakci plazma-pevná látka například při modifikaci povrchů.
Metašošovka Metašošovka – planárna nanoštruktúra, ktorá vhodne mení fázu prechádzajúceho svetla tak, aby sa výsledná vlnoplocha prechádzajúceho svetla javila lomená ako po prechode klasickou šošovkou.
Meteor Meteor – světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, zpravidla Země.
Meteorický roj Meteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí.
Meteorit Meteorit – těleso pocházející z meziplanetárního prostoru (pozůstatek po meteoroidu), které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch.
Meteorit kamenný Meteorit kamenný – nejběžnější skupina meteoritů tvořená převážně silikátovými minerály. Tvoří 94 % všech známých meteoritů dopadlých na Zemi. 84 % kamenných meteoritů tvoří tzv. chondrity – chemicky primitivní hmota, která se svým obsahem chemických prvků (mimo lehké prvky) blíží složení sluneční fotosféry, a tedy i složení materiálu ze kterého vznikala sluneční soustava. 8 % tvoří tzv. achondrity – meteority vzniklé obvykle kompletním přetavením chondritů. Zvláštní skupiny achondritů tvoří lunární a marsovské meteority a diferencované meteority nejasného postavení.
Meteorit železno-kamenný Meteorit železno-kamenný – meteority tvořené rovným podílem slitin železa a niklu a silikátového materiálu. Rozlišujeme skupinu pallasitů (meteority tvořené téměř výhradně silikátovým minerálem – olivínem a slitinami železa a niklu) a mezosideritů (meteority tvořené slitinami železa a niklu společně se směsí silikátových minerálů nejčastěji pyroxeny a plagioklasy).
Meteorit železný Meteorit železný – skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně (ve většině případů) materiál z jader planetesimál vzniklý v počátcích vývoje pevných těles.
Meteoroid Meteoroid – těleso vzniklé obvykle fragmentací planetek hlavního planetkového pásu mezi Marsem a Jupiterem, které se pohybuje v meziplanetárním prostoru.
Metr Metr – délka dráhy, kterou proběhne světlo ve vakuu za 1/299 792 458 sekundy.
Metylace Metylace – připojení metylového zbytku -CH3 k aminokyselině v proteinu.
Mez stability Mez stability – u těles nad mezí stability se dráha transneptunických těles nekříží s dráhou Neptunu. Na mezi stability se dráha dotýká dráhy Neptunu, pod mezí stability se dráha kříží s dráhou Neptunu a obecně mlůže dojít k blízkému přiblížení a tím pádem jsou dráhy těles s danými elementy nestabilní.
Mezon Mezon – částice složená z jednoho kvarku a jednoho antikvarku. Název vznikl z toho, že první objevené mezony měly hmotnost „mezi“ hmotností elektronu a protonu. Pokud se kvarky složí s nesouhlasným spinem, vznikne skalární mezon (má nulový spin), pokud se souhlasným spinem vznikne vektorový mezon (spin má roven jedné). Skalární mezony zkombinované z kvarků „d“ a „u“ nazýváme piony, vektorové róony. Pokud mezon obsahuje kvark „s“, nazývá se kaon.
Mezon B Mezon B – vázaný stav kvarku a antikvarku, ve kterém je jeden z nich kvark nebo antikvark b.
Mezosféra Mezosféra – vrstva atmosféry nad stratosférou, sahá přibližně do 80 až 85 km. Teplota v mezosféře s nadmořskou výškou klesá až na −100 °C. V mezosféře shoří většina meteoroidů. Zmrzlá vodní pára zde vytváří noční svítící oblaka.
MH-1A MH-1A – tlakový jaderný reaktor vytvořený v šedesátých letech v USA pro potřeby armády. Zkratka MH pochází z anglického „mobile, high power“. Šlo o tlakový jaderný reaktor o výkonu 10 MW, který byl v roce 1961 namontován na americkou válečnou loď Sturgis.
MHD MHD – magnetohydrodynamika, popis plazmatu jakožto tekutiny v přítomnosti magnetického pole. Přesnější popis lze získat za pomoci více prolínajících se tekutin (například tekutiny elektronů, iontů a neutrálních částic). Magnetohydrodynamiku poprvé použil k popisu plazmatu švédský fyzik Hannes Alfvén v polovině 20. století.
MHD dynamo MHD dynamo – magnetohydrodynamické dynamo, tekutinová varianta klasického dynama. Elektrické proudy vznikají při pohybu plazmatu nebo tekutého kovu a generují magnetické pole. Dipólová složka se mění na azimutální tzv. omega efektem a azimutální na dipólovou tzv. alfa efektem. Tekutinové dynamo nemůže být stacionární, jeho základní vlastností je překlápění magnetických pólů.
Migrace nucená Migrace nucená – (angl. forced migration) probíhá za podmínky, že je k přílivu nových planetezimál do okolí planety nutná přítomnost jiných planet.
Migrace podporovaná Migrace podporovaná – (angl. sustained migration) nastává, pokud akvizice nových planetezimál do oblasti v okolí planety díky její migraci převyšuje ztráty způsobené gravitačním rozptylováním a migrace planety se urychluje. Tuto migraci můžeme dále rozdělit na překotnou a nucenou.
Migrace prostá Migrace prostá – (angl. simple migration) probíhá v disku, ze kterého již byl primordiální plyn vypuzen, ale nachází se v něm stále podstatné množství planetezimál. Planetární migrace je pak důsledkem gravitační interakce s těmito tělesy během těsných přiblížení, konkrétně reakcí na změny v drahách malých těles, která díky svému gravitačnímu působení rozptyluje. Pokud by k přiblížením mezi planetou a malými tělesy mohlo docházet se stejnou pravděpodobností ve všech možných vzájemných orientacích, změny hlavní poloosy planety by měly charakter náhodné procházky. Pokud však bude k setkáním mezi planetou a malými tělesy docházet z určitého preferovaného směru, bude se za nepřítomnosti silnějších gravitačních perturbací ostatních planet velká poloosa planety plynule s časem měnit.
Migrace překotná Migrace překotná – (angl. runaway migration) nastává, jestliže je migrace podporována planetezimálami doplňovanými do okolí planety její vlastní migrací a není k tomu zapotřebí přítomnosti ostatních planet.
Migrace tlumená Migrace tlumená – (angl. damped migration) nastává, pokud není ztráta planetezimál, způsobená jejich konečnou dynamickou životností, kompenzována přílivem nových planetezimál do oblasti v okolí planety. Planetezimální disk v okolí planety se tedy rozpadá a migrace planety se zastaví.
Měď Měď – Cuprum, ušlechtilý kovový prvek načervenalé barvy, používaný člověkem již od starověku. Vyznačuje se velmi dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí, dobře se mechanicky zpracovává a je odolný proti atmosférické korozi. Je základní součástí řady velmi důležitých slitin a mimořádně důležitý pro elektrotechniku.
Mikroflóra Mikroflóra – různá společenstva nižších rostlin, bakterií a prvoků.
Mikrogravitace Mikrogravitace – prostředí s velmi nízkou gravitací na oběžné dráze.
Mikroskop atomárních sil Mikroskop atomárních sil – AFM (Atomic Force Microscope). Zařízení skenuje povrch materiálu pomocí hrotu zavěšeného na pružném výkyvném raménku. Hrot je přitahován elektrostatickými a van der Waalsovými silami. Výkyvy raménka nad povrchem jsou sledovány laserem. AFM mikroskop není omezen na vodivé materiály jako STM mikroskop. AFM mikroskop byl vynalezen v roce 1986 G. Binnigem, C. Quatem a C. Gerberem.
Mikrosvět Mikrosvět – svět malých rozměrů neuchopitelný lidskými smysly. V tomto světě platí zákony kvantové teorie, charakteristické jsou diskrétní hladiny některých veličin, dualismus vln a částic a nekomutativnost příslušných teorií.
Mikrotron Mikrotron – druh cyklotronu, ve kterém se energie elektronů zvyšuje úměrně počtu otoček. Mikrotrony mají fixní frekvenci elektrického pole a fixní velikost magnetického pole. Různě urychlené elektrony se proto nutně nacházejí na různých drahách.
Mikrotubuly Mikrotubuly – orientovaná přímá dutá vlákna tvořící součást opěrného a pohybového aparátu buňky. Dynamicky se vytvářejí i dekomponují. Vznikají polymerací bílkovin dvou typů, tubulinů. Polymerace i disociace na tubuliny probíhá jen z jednoho konce a je řízena hydrolýzou guanosintrifosfátu na guanosindifostát. Jsou také základem složitějších organel: centriolů, bazálních tělísek, řasinek či bičíků.
Mikrovlnné vrtání Mikrovlnné vrtání – technologie používající k narušení pevného materiálu koncentrovaného svazku mikrovlnného elektromagnetického záření.
Mikrovlny Mikrovlny – část spektra s vlnovou délkou od 0,4 mm do 15 cm (frekvencí od 2 GHz do 750 GHz). Hranice mezi infračervenou a mikrovlnnou oblastí, stejně tak jako hranice mezi mikrovlnnou a rádiovou oblastí, není přesně definována a různí autoři používají různé hodnoty. Mikrovlnným vlnovým délkám odpovídá velikost hmyzu. S mikrovlnami se v praxi setkáme při televizním vysílání, u polohovacího systému GPS nebo při ohřevu potravin v mikrovlnné troubě (vlnová délka 12.24 cm). Ve vesmíru září v mikrovlnné oblasti reliktní záření z období konce Velkého třesku (maximum má na vlnové délce 1 mm), plyn a prach v galaxiích, rodící se hvězdy a nejchladnější zákoutí hlubin vesmíru.
Milisekundový pulsar Milisekundový pulsar – neutronové hvězdy s rotační periodou v rozmezí 1÷10 ms. Občas jsou také nazývány „recyklovanými“ pulsary. Většinou se jedná o binární systémy, ve kterých je rotace urychlena v důsledku přetoku hmoty z průvodce na neutronovou hvězdu. Moment hybnosti látky se při tom zachovává. Záblesky se zkracují a jejich perioda dosahuje milisekundových hodnot.
Minoritní nositelé náboje Minoritní nositelé náboje – náboje opačné polarity oproti majoritním nositelům v dané oblasti. Vznik minoritních nositelů v polovodiči je způsoben hlavně tepelným pohybem, dopadem fotonů nebo elektricky nabitých částic.
Měňavka Měňavka – obecné pojmenování pro jednobuněčného eukaryota (zařaditelného mezi kořenonožce), který se pohybuje pomocí panožek. Název dostali podle schopnosti měnit svůj tvar při měňavkovitém (amoebovitém) způsobu pohybu. Měňavky vysunují své panožky (vychlípeniny buňky) kupředu a pak za nimi přitahují celé tělo. Panožky slouží rovněž k přijímání potravy.
Mion Mion – těžký elektron, hmotnost má 207 me. Střední doba života je přibližně 2×10−6 s. Těžký elektron se rozpadá na stabilní elektron, elektronové antineutrino a mionové neutrino. Mion se vyskytuje v sekundárních sprškách z kosmického záření. Mion byl objeven C. Andersonem v kosmickém záření za pomoci mlžné komory v roce 1936.
Mionová spektroskopie Mionová spektroskopie – experimentální technika, při které je na vzorek vysílán svazek mionů s preferovanou orientací spinu (spinově polarizovanými miony). Pohyb spinu mionu přináší informace o prostředí, kterým mion právě prolétá. Jde o techniku podobnou magnetické rezonanci (ať jaderné nebo elektronové).
MIP MIP – Minimum Ionizing Particle, částice, která na jednotku vzdálenosti ztrácí při průchodu prostředím málo energie, ale ještě ionizuje prostředí a scintilační detektor dává signál. Za MIP se velmi často volí miony. MIP se používá jako jednotka intenzity signálu pro scintilační detektory.
Mir Mir – první sovětsko-ruská, trvale obydlená, orbitální stanice. Skládala se z modulů Mir, Kvant (2), Kristal, Spektr, Priroda a DM. Stanice pracovala v letech 1986 až 2001, kdy byla řízeně navedena do atmosféry a zbytky dopadly do Tichého oceánu.
Miridy Miridy – dlouhoperiodické proměnné hvězdy pojmenované po hvězdě Mira Ceti ze souhvězdí Velryby. Miridy jsou chladné proměnné hvězdy, jejichž perioda je v rozmezí 100 až 500 dní.
Měsíc Měsíc – přirozený satelit Země, rotuje tzv. vázanou rotací (doba oběhu a rotace je shodná). Díky tomu stále vidíme přibližně jen přivrácenou polokouli Měsíce. Měsíc je prvním cizím tělesem, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong, 1969, Apollo 11). Voda na Měsíci byla objevena v stinných částech kráterů a pod povrchem (Lunar Prospektor, 1998). Povrch Měsíce je pokryt regolitem (drobná drť s vysokým obsahem skla). Malé pevné jádro je obklopené plastickou vrstvou (v hloubce 1 000 km pod povrchem). Velké množství kráterů má rozměry od milimetrů po stovky kilometrů. Několik z nich je pojmenováno i po českých osobnostech (například kráter Anděl).
Městská hvězdárna ve Slaném Městská hvězdárna ve Slaném – hvězdárna založená v roce 1963. Má šestimetrovou otočnou kopuli se zrcadlovým dalekohledem o průměru 50 cm a ohniskové vzdálenosti 2,5 metru. Hvězdárna se nachází v blízkosti lesoparku Háje a je dominantou severní části města. Kromě popularizační činnosti se pracovníci hvězdárny věnují pozorování proměnných hvězd.
MIT MIT – Massachusetts Institute of Technology, prestižní americká univerzita v americkém Cambridge, skládající se z pěti škol a jedné koleje. Založena byla v roce 1861.
Měření kvantového stavu Měření kvantového stavu – zjišťování jednoho či více pozorovatelných parametrů kvantového systému. Každá veličina je vyjádřena operátorem na prostoru stavů. Po měření přejde systém do jednoho z bázových stavů operátoru. Pokud operátory komutují, lze veličiny měřit současně s plnou přesností. Pokud nekomutují, platí mezi nimi relace neurčitosti.
MLM (ISS) MLM (ISS) – Multipurpose Laboratory Module, Mnogocelevoj laboratornyj modul, Víceúčelový laboratorní modul. Ruský laboratorní modul, který by měl být připojen k Mezinárodní kosmické stanici koncem roku 2008. Vynese ho ruská nosná raketa Proton.
Moderace Moderace – zpomalení neutronů na tepelné rychlosti.
Mol Mol – látkové množství, které obsahuje tolik elementárních jedinců, kolik je atomů obsažených ve 12 g uhlíku 12C.
Molární plynová konstanta Molární plynová konstanta – konstanta vyskytující se ve stavové rovnici pro ideální plyn a v mnoha dalších rovnicích termodynamiky. Značí se R. Řadí se mezi odvozené fyzikální konstanty a lze ji vyjádřit pomocí základních fyzikálních konstant vztahem R = NAk, kde k je Boltzmannova konstanta a NA je Avogadrova konstanta. Poslední určená hodnota molární plynové konstanty je R = 8,314472 JK−1mol−1 s relativní chybou 1,7×10−7.
Molybden Molybden – molybdaenum, kovový prvek VI. skupiny periodické soustavy prvků. Praktické využití nalézá hlavně jako složka vysoce legovaných ocelí a při výrobě průmyslových katalyzátorů. Roku 1778 švédský chemik C. W. Scheele izoloval z minerálu molybdenitu oxid dosud neznámého prvku. P. J. Hjelm připravil z tohoto oxidu kovový molybden redukcí dřevěným uhlím.
Moment hybnosti Moment hybnosti – veličina popisující rotační pohyby těles. Jde o vektorový součin hybnosti tělesa se spojnicí počátku souřadnicové soustavy a tělesa (radiusvektorem). Velikost momentu hybnosti je rovna součinu hmotnosti tělesa, rychlosti tělesa, vzdálenosti tělesa od počátku souřadnic a sinu úhlu mezi radiusvektorem a směrem rychlosti. Při dané rychlosti a hmotnosti je moment hybnosti maximální pro kruhový pohyb a minimální (nulový) pro radiální pohyb od nebo ke středu soustavy (úhel v definičním vztahu je nulový).
MOND MOND – Modified Newtonian Dynamics, úpravy Newtonových zákonů, které měly za cíl vysvětlit rozdělení rychlostí hvězd v galaxiích jinak než za pomoci temné hmoty.
Monochromatický Monochromatický – jednobarevný, u elektromagnetického záření se rozumí s jedinou vlnovou délkou.
Monosacharidy Monosacharidy – organické sloučeniny tvořené kostrou vzájemně vázaných uhlíků, kde k jednomu uhlíku je vázán kyslík dvojnou vazbou (karbonylová skupina C=O) a k ostatním je vždy po jednom navázán kyslík v podobě hydroxylové skupiny –OH. Pokud je uhlík vázaný s kyslíkem dvojnou vazbou na konci řetězce, nazývají se monosacharidy aldózy, pokud je uvnitř řetězce, hovoříme o ketózách. Podle počtu uhlíků dělíme monosacharidy na triózy (3 C), tetrózy (4 C), pentózy (5 C), hexózy (6 C) a heptózy (7 C). Karbonylová skupina C=O je vysoce reaktivní, což u delších řetězců, pentóz a zejména hexóz, umožňuje vytváření heterocyklické formy monosacharidů díky reakci s –OH skupinami navázanými na vzdálenějších uhlících. Tato cyklická forma je v rovnováze s formou, ve které se vyskytuje karbonylová skupina.
Montáž azimutální Montáž azimutální – montáž, která umožňuje dalekohled otáčet ve výšce (kolem vodorovné osy) a v azimutu (kolem svislé osy). Dalekohled je natáčen v obou osách pomocí motorů řízených počítačem.
Monte Carlo Monte Carlo – skupina numerických metod využívající náhodná čísla a náhodné procesy. Ke nejznámějším patří například Metropolisova metoda.
Moorův zákon Moorův zákon – pozorování Gordona Moora, jednoho ze spoluzakladatelů společnosti Intel, které říká, že počet tranzistorů na jednom čipu se přibližně každých 18 měsíců zdvojnásobí. Nejedná se o přesný fyzikální zákon, nicméně toto tvrzení platí již téměř 50 let.
Morávka Morávka – meteorit nalezený na Moravě na základě pozorování dráhy bolidu z 6. 5. 2000. Jde o chondrit, z něhož se nalezly 3 úlomky. Původní těleso mělo rozměr přibližně 1 metr a hmotnost asi 2 tuny. Jde o jeden z několika na světě nalezených meteoritů na základě pozorování (2 ČR, 2 USA, 2 Kanada, 1 Německo). U nás byl v roce 1959 ještě nalezen slavný meteorit Příbram.
MOSFET MOSFET – Metal Oxide Semiconductor Field Effect Transistor, polem řízený tranzistor, ve kterém je vodivost kanálu mezi elektrodami S (Source) a D (Drain) ovládána elektrickým polem vytvářeným ve struktuře kov–oxid–polovodič (MOS, Metal-Oxid-Semiconductor) napětím přiloženým mezi řídící elektrodu G (Gate) a elektrodu S.
Moskovium Moskovium – transuran s protonovým číslem 115. Objeven byl v letech 2003 až 2004 v Rusku, Spojených státech a Japonsku.
Motorické proteiny Motorické proteiny – bílkoviny, které v buňkách realizují převod energie makroergních vazeb na mechanický pohyb.
Mottův izolátor Mottův izolátor – skupina nevodivých materiálů, které by podle standardní pásové teorie měly být vodiči. Jev je způsoben párovými interakcemi elektron-elektron, které pásová teorie neuvažuje. Jev se vyskytuje za nízkých teplot například u NiO nebo CoO. Chování těchto látek vysvětlil až t-J model z roku 1977.
Motýlový diagram (Butterfly Diagram) Motýlový diagram (Butterfly Diagram) – diagram znázorňující polohy skvrn pro každou otáčku. Je na něm krásně vidět, jak na začátku jedenáctiletého cyklu skvrny vznikají v okolí 30. stupně šířky a později se stěhují k rovníku. Jednotlivé cykly se překrývají.
Mořské kvarky Mořské kvarky – virtuální částice, které vznikají uvnitř hadronu při fluktuaci gluonu barevného pole na pár kvark a antikvark. Následná anihilace dvou mořských kvarků opět vytvoří gluon. Výsledkem je konstantní vnitřní vývoj, který se označuje jako moře virtuálních kvarků.
MPI MPI – Max Planck Institute, největší síť vědeckých ústavů v Německu s pobočkami v mnoha velkých městech.
MPIfR MPIfR – Max Planck Institute for Radioastronomy. Součást největšího německého komplexu 80 vědeckých ústavů MPI. Ústav pro radioastronomii byl založen v roce 1966 společností Maxe Planka. Sídlo ústavu je v Bonnu. Ústav se zabývá radioastronomií a astronomií v infračerveném oboru.
MRO MRO – Mars Reconnaissance Orbiter (Průzkumná oběžnice Marsu), sonda NASA, která získává detailní informace o vybraných místech na Marsu, zejména s ohledem na přítomnost vody v minulosti i v současnosti. Sonda startovala v srpnu 2005 a na oběžnou dráhu byla navedena v březnu 2006. Rozlišení je pouhých několik decimetrů. Od ledna 2009 slouží také jako retranslační stanice.
MSE MSE – Maunakea Spectroscopic Explorer, plánovaný širokoúhlý dalekohled se zorným polem 1° čtvereční, který by měl pořizovat naráz spektrum deseti tisíc objektů (ve vizuálním a v blízkém infračerveném oboru). Dalekohled by měl vzniknout kompletní rekonstrukcí ze stávajícího Kanadsko-francouzského dalekohledu na Havaji.
MSSM MSSM – Minimal Standard Supersymmetry Model, základní rozšíření standardního modelu o superpartnery (bosony k fermionům a fermiony k bosonům).
MST MST – Medium Size Telescope, dalekohled o průměru 12 metrů, který bude součástí nově stavěné observatoře CTA (Cherenkov Telescope Array).
MTU MTU – Michigan Technological University, univerzita původně založená jako báňská škola v roce 1885. Dnes ji navštěvuje téměř 7 000 studentů a jde o americkou veřejnou univerzitu se sídlem v městě Houghton.
Multiplet Multiplet – skupina příbuzných kvantových stavů, například v elektronovém obalu molekuly. Jednotlivé stavy se liší projekcí celkového spinu a jejich počet (2s+1) se nazývá multiplicita. Jako multiplet se také označují skupiny příbuzných elementárních částic, které se liší projekcí izospinu.
Murchison Murchison – uhlíkatý meteorit, který dopadl v Austrálii v blízkosti vesničky Murchison dne 28. září 1969. Bylo nalezeno mnoho úlomků s celkovou hmotností přes 100 kilogramů. Jde o jeden z nejzkoumanějších meteoritů.
MWPC MWPC – Multi Wire Proportional Chamber, citlivá drátová komora pro sledování stop částic. Funguje analogicky jako Geiger Müllerův počítač, ale obsahuje velké množství detekčních drátků a pracuje v proporcionálním režimu. Je součástí mnoha detektorů.
Mössbauerova spektroskopie Mössbauerova spektroskopie – rezonanční spektroskopická technika. Na vzorek dopadá svazek gama fotonů a detektor sleduje intenzitu prošlého nebo odraženého paprsku v závislosti na energii gama svazku, která se mění v úzkém rozsahu pohybem zdroje pomocí lineárního motoru. Dopplerův jev pak způsobí změnu energie dopadajících fotonů. Svazek gama musí mít energii odpovídající jaderným přechodům zkoumaného vzorku. Metoda je vhodná především pro Fe 57, Co 57, In 129, Sn 119 a Sb 121.
Mössbauerův jev Mössbauerův jev – za normálních podmínek dojde při emisi gama kvanta k zpětnému odrazu atomového jádra. Podle velikosti zpětného rázu se mění vlnová délka emitovaného záření. Mössbauer zjistil, že při nízkých teplotách se jádro stává součástí krystalové mříže krystalu a ten absorbuje energii zpětného rázu a emitovaná vlnová délka je proto přesně definovaná. Jev objevil německý fyzik Rudolf Ludwig Mössbauer (*1929), který za tento objev získal v roce 1961 Nobelovu cenu.
Mřížková konstanta Mřížková konstanta – vzdálenost sousedních atomů v krystalové mříži.


Aldebaran Homepage