glossary glossary

 

A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

P invariance P invariance – symetrie vzhledem k záměně levého a pravého směru. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vytvořený podle zrcadlového obrazu choval shodně s původním přístrojem. Z této symetrie plyne existence zachovávající se veličiny, kterou nazýváme parita (odsud písmenko P, paritní symetrie). Pokud by symetrie platila, parita by se zachovávala. Narušení levopravé symetrie prokázala čínská fyzička C. S. Wu z Kolumbijské univerzity v roce 1957 v experimentu s rozpadem kobaltu 60.
P symetrie P symetrie – symetrie vzhledem k záměně levého a pravého směru. O symetrii hovoříme, pokud by se přístroj vytvořený podle zrcadlového obrazu choval shodně s původním přístrojem. Z této symetrie plyne existence zachovávající se veličiny, kterou nazýváme parita (odsud písmenko P, paritní symetrie). Pokud by symetrie platila, parita by se zachovávala. Narušení levopravé symetrie prokázala čínská fyzička C. S. Wu z Kolumbijské univerzity v roce 1957 v experimentu s rozpadem kobaltu 60.
P versus NP P versus NP – zatím nevyřešená otázka z výpočetní techniky. Představme si, že jsme nějak uhodli řešení problému a počítač dokáže polynomiálním algoritmem ověřit, že jde o řešení. Existuje také polynomiální algoritmus, kterým počítač toto řešení sám nalezne? Problém byl zformulován v roce 1971 a řešení není dodnes známo. P třída: polynomiální ověření, polynomiální řešení. NP třída: polynomiální ověření, nepolynomiální řešení. Platí P = NP? Tj. existuje i pro NP úlohy polynomiální algoritmus řešení?
P vlny P vlny – primární seismické vlny, které se šíří vlastním tělesem planety. Jedná se o podélné vlny zhuštění a zředění v pevném nebo kapalném prostředí, někdy tento typ vln označujeme jako kompresní vlny. Písmeno P pochází z anglického slova Primary.
p-adická čísla p-adická čísla – běžným rozšířením racionálních jsou reálná čísla, resp. komplexní čísla. Ovšem p-adická čísla rozšiřují pro každé prvočíslo prostor prostřednictvím alternativního uchopení absolutní hodnoty – alternativně definuje pojem metriky, což je zobecnění pojmu vzdálenost.
p-i-n p-i-n – z anglické zkratky positive-intrinsic-negative. Polovodičová struktura tvořená p typem polovodiče, vlastním polovodičem a n typem polovodiče.
p-proces p-proces – termín původně označující záchyt protonu. Proces ale relevantně probíhá jen u lehkých jader, kde je elektrostatická bariéra poměrně slabá. V případě těžkých prvků je však tento proces už velmi nepravděpodobný. V současné době se označení p-proces používá i pro fotodezintegraci produktů syntézy, nejčastěji uvažujeme (γ,n) reakci, tedy excitaci neutronu pryč z jádra záchytem fotonu o vysoké energii. Název p-proces zde používáme z toho důvodu, že podobně jako u záchytu protonu i zde vznikají prvky s přebytkem protonů.
PAH PAH – polycyklické aromatické uhlovodíky jsou sloučeniny, které obsahují minimálně dvě benzenová jádra (rovinné uzavřené struktury C6H6). Tyto uhlovodíky vznikají zejména při nedokonalém spalování. Většina těchto látek je karcinogenní.
Paládium Paládium – drahý kov šedivě bílé barvy. Ve skupině drahých kovů se vyznačuje největší reaktivitou. Nalezá uplatnění především při výrobě průmyslových katalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití. Paladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston.
Palindrom Palindrom – slovo, věta, číslo, melodie, kód, obecně posloupnost symbolů, která dává při čtení zleva doprava i zprava doleva stejný význam. Příkladem může být slovo „nezařazen“ či věta: „Ale jak ta Katka jela.“ Nejpoužívanějším palindromem, nikoli však pro palindrom samotný, bude asi věta: „Je blbej.“ Nejpodlejším palindromem je slůvko „TAHAT“ vyvedené velkými písmeny na průhledných dveřích. V genetice se palindromovou sekvencí rozumí dvě komplementární domény umístěné na jediném řetězci. Na rozdíl od palindromu v původním smyslu je palindromová sekvence nukleotidů v opačném pořadí tvořena komplementárními nukleotidy, například TAAGCATGCTTA.
PALS PALS – Prague Asterix Laser System, laboratoř pro výzkum výkonných laserů a jejich aplikací. PALS náleží v současnosti mezi tři největší civilní laserové systémy v Evropě. Páteří laboratoře PALS je výkonový jódový laserový systém, poskytující pulsy o energii více než 1 kJ. Tento systém byl vyvinut v Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu u Mnichova. Akademie věd ČR získala tento laser na základě smlouvy z roku 1997. Konstrukce budovy laboratoře PALS byla započata v prosinci 1997 a dokončena v březnu 1999. Následná instalace vlastního laseru byla dokončena v lednu 2000.
PAMELA PAMELA – sonda pro zkoumání částic kosmického záření. Název vznikl jako zkratka z anglického Payload for Antimatter Matter Exploration and Light-nuclei Astrophysics. Detektor PAMELA byl umístěn na palubě ruské družice Resurs-DK1. Dne 15. června 2006 navedla nosná raketa Sojuz družici na eliptickou dráhu ve výšce mezi 350 až 610 km. Na vývoji sondy se podíleli vědci z Itálie, Německa, Ruska, Švédska, USA a Indie.
Pan-STARRS Pan-STARRS – Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System, přehlídkový projekt, který sleduje pohybující se objekty a provádí jejich astrometrii a fotometrii. Pozorování mají na starosti dva dalekohledy o průměru 1,8 metru umístěné na Havajských ostrovech.
Pantheon plus Pantheon plus – analýza kosmologických parametrů ze záznamů z dosud největšího souboru dat o supernovách typu Ia. Analýzu publikovalo v roce 2022 Centrum pro astrofyziku Harvard & Smithsonian. Ke zjištění Hubblovy konstanty a zastoupení temné hmoty a energie bylo využito 1 550 supernov Ia.
Paralaktická montáž Paralaktická montáž – montáž dalekohledu, u které jedna z os míří k světovému pólu a druhá (deklinační) je na ni kolmá. Takový dalekohled je možné navádět za hvězdou pohybem v jediné ose.
Paralaxa Paralaxa – úhlový rozměr velké poloosy elipsy, kterou hvězda zdánlivě opisuje na obloze vzhledem ke vzdálenějším objektům. Tento zdánlivý pohyb blízkých hvězd je způsoben pohybem Země kolem Slunce (na hvězdu se díváme odjinud v létě a odjinud v zimě). Čím je hvězda blíže, tím je její paralaxa větší. Největší je u Proximy Centaury, kde činí 0,76″.
Paramagnetizmus Paramagnetizmus – forma magnetizmu, která se projevuje jen v přítomnosti vnějšího magnetického pole. Bez přítomnosti pole jsou elementární magnetické momenty uspořádány v materiálu náhodně a celková magnetizace je nulová (na rozdíl od feromagnetik). V přítomnosti pole se dipóly zorientují a materiál je magneticky aktivní. Paramagnetika mají lineární závislost magnetizace na vnějším magnetickém poli.
Parametr Ω Parametr Ω – podíl hustoty dané entity ve vesmíru ku kritické hustotě. Omega parametr lze zavést pro hmotu, (Ωm), i pro další entity. Součet všech Ω parametrů je v našem vesmíru je přibližně roven jedné, tj. vesmír je téměř plochý.
Parametr w Parametr w – zavádí se jako koeficient úměrnosti mezi tlakem a hustotou energie, p = . Reprezentuje stavovou rovnici dané entitity. Například pro zrychlenou expanzi (temnou energii) způsobenou kvantovými fluktuacemi vakua vychází přesně w = −1.
Paravoda Paravoda – forma vody, jejíž molekuly obsahují atomy vodíku s opačně orientovanými spiny.
Parazit Parazit – organizmus žijúci na úkor hostite¾ského organizmu, pričom mu viac alebo menej spôsobuje ujmu. V medicíne sa za parazity považujú všetky parazity s výnimkou baktérií a vírusov, ktoré spadajú do mikrobiológie.
Parietální oko Parietální oko – primitivní oko sloužící většinou jen k rozpoznání intenzity osvětlení.
Parita Parita – zrcadlová symetrie, při níž se ve třech dimenzích změní znaménko jedné či tří souřadnic. S touto symetrií souvisí zachovávající se veličina, které se říká stejným slovem, tedy „parita“.
Parní reforming Parní reforming – metoda pro přípravu syngasu – směsi vodíku a oxidu uhelnatého – z metanu a vodní páry. Jde o silně endotermní reakci (ΔHSR = 206 kJ/mol). Dá se zapsat rovnicí CH4+ H2O ↔ CO + 3H2.
Parsek Parsek – pc, paralaktická sekunda, astronomická jednotka vzdálenosti. Jde o vzdálenost, ze které je vidět střední vzdálenost Země-Slunce (jedna astronomická jednotka) pod úhlem jedné obloukové vteřiny. Měří se kolmo k zornému paprsku. Číselně je 1 pc = 30×1012 km, což je zhruba 3,26 světelného roku. Často používanými násobky jsou kiloparsek (kpc) a megaparsek (Mpc).
Parsek (pc) Parsek (pc) – paralaktická sekunda. Vzdálenost, ze které je vidět střední vzdálenost Země-Slunce (jedna astronomická jednotka) pod úhlem jedné obloukové vteřiny. Měří se kolmo k zornému paprsku, 1 pc = 30,9×1012 km = 3,27 ly.
Pásmo Ka Pásmo Ka – mikrovlnné pásmo v oblasti 27,25 GHz až 36 GHz. Jde o pásmo s frekvencemi nad Kurtovým pásmem K, odsud je odvozený jeho název (Kurt above).
Pásmo R Pásmo R – frekvenční pásmo elektromagnetického záření s frekvencemi od 26,5 GHz do 40 GHz. Jde o vlnové délky od 0,75 cm do 1,1 cm.
Pásmo S Pásmo S – pásmo krátkých vln (Short) o frekvenci 2÷4 GHz.
Pásmo UHF Pásmo UHF – Ultra High Frequency, mikrovlnné pásmo vysokých frekvencí v rozmezí 30 MHz až 3 GHz. V tomto pásmu vysílá televize, využívají ho mobilní sítě i systémy GPS pro přesné zjišťování polohy za pomoci družic.
Pásmová propust Pásmová propust – termín používaný v elektronice pro součástky schopné propouštět pouze některé složky frekvenčního spektra elektromagnetické vlny. Například pásmová propust o dolní mezní vlnové délce 500 nm a horní mezní vlnové délce 600 nm propustí jen elektromagnetické záření z tohoto intervalu.
Pásmová zádrž Pásmová zádrž – termín používaný v elektronice pro součástky schopné propouštět pouze některé složky frekvenčního spektra elektromagnetické vlny. Například pásmová propust o dolní mezní vlnové délce 500 nm a horní mezní vlnové délce 600 nm propustí jakékoliv elektromagnetické záření z tohoto intervalu.
Pásové spektrum Pásové spektrum – typ energetického spektra. Pokud se elektrony nachází v soustavě, kde je mnoho atomů, jejich možné energetické hladiny se rozmazávají (na základě relací neurčitosti) a vznikají tzv. energetické pásy dovolených a zakázaných energií. Průběh potenciální energie má mnoho maxim a minim (podle pozic jednotlivých atomů).
Pásový diagram Pásový diagram – diagram závislosti energie E na hybnosti k v periodickém potenciálu pevných látek, například polovodičích. V energetickém spektru jsou typické pásy možných energií částic. Poslední zaplněný energetický pás (i částečně) se nazývá valenční pás, nejbližší další volný pás je tzv. vodivostní pás. Mezi valenčním a vodivostním pásem je u polovodičů a nevodičů interval zakázaných energií, tzv. zakázaný pás.
Pauliho vylučovací princip Pauliho vylučovací princip – „Dva fermiony nemohou být nikdy ve stejném kvantovém stavu“. Právě proto různé elektrony v atomárním obalu zaujímají různé kvantové stavy a tím vytvářejí různorodé chování chemických prvků.
Paulova past Paulova past – třírozměrná verze kvadrupólových elektrických polí generovaných speciální konfigurací elektrod. Pole mění svou polaritu většinou na radiové frekvenci a ve středu zařízení udržuje shluk iontů. Paulova past se používá v hmotových spektrometrech a při realizaci kvantových počítačů. Je pojmenována po německém fyziku Wolfgangu Paulovi, který za její konstrukci získal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1989.
PCBM PCBM – 6,6-Phentl-C61-Butyl acid-Methylester. Příjemce (akceptor) elektronů v novém typu solárního článku.
PCR PCR – Polymerase Chain Reaction, polymerázová řetězová reakce, metoda zmožení části vlákna DNA mezi dvěma známými sekvencemi nukleotidů opakovaným rozpojováním každé dvouvláknové DNA na dvě jednovláknové DNA a dotvářením podle nich nových komplementárních řetězců do dvouvláknové DNA.
PDB PDB – Protein Data Bank, databáze třírozměrných struktur proteinů i dalších molekul. Databáze byla založena v roce 1971 a data jsou především experimentálního původu – z rentgenové krystalografie, elektronové mikroskopie nebo jaderné magnetické rezonance.
PDM PDM – Particle Dark Matter
PDP (Plasma Display Panel) PDP (Plasma Display Panel) – je to zobrazovací jednotka pracující na principu elektrického výboje za sníženého tlaku (60÷70) kPa.
PECVD PECVD – Plasma-Enhanced Chemical Vapor Deposition, plazmatické napařování tenkých vrstev z plynné fáze na pevný substrát. V důsledku chemických reakcí v plazmatu elektrického výboje dochází k usazování požadované sloučeniny na substrát. Například pro vytvoření vrstvy oxidu křemičitého hoří výboj ve směsi silanu a kyslíku.
PEDO PEDO – levný vodivý a průhledný polymer, který se běžně používá na antistatické vrstvy na fotografických filmech a na průhledné kontakty v displejích. PEDOT je složen ze dvou komponent, základní PEDT a PSS.
PEDT PEDT – polyethylenedioxythiophene, polymer který je základem pro výrobu materiálu PEDOT.
Pegasus XL Pegasus XL – malá nosná okřídlená raketa vyvinutá společností Alliant Techsystems. Poprvé startovala jako menší verze Pegasus v roce 1990. Jde o jedinou raketu USA, která startuje zavěšená na spodní části letadla B 52 (dříve) nebo L-1011 (nyní). Délka 17,2 m, průměr 1,27 m, hmotnost 23,1 tuny, rozpětí křídel 6,7 m, nosnost 460 kg na nízkou dráhu. Má tři až čtyři stupně na pevné palivo, které ji ze stratosféry dostanou na oběžnou dráhu.
PEGDA PEGDA – průmyslově vyráběný akrylát, jde o zkratku z chemického názvu PolyEtylénGlykolDiAkrylát. Tento ve vodě dobře rozpustný polymer lze tvrdit ultrafialovým zářením. Je netoxický, biokompatibilní a využívá se proto i v medicíně, kde vedle tvrditelných polymerů zajímavé možnosti nabízí i schopnost akrylátu PEGDA vytvářet hydrogely.
Pekuliární hvězdy Pekuliární hvězdy – hvězdy, které mají nezvyklé (pro příslušnou spektrální třídu netypické) chemické složení povrchových vrstev. U horkých hvězd sem patří zhruba desetina pozorovaných objektů. U hvězd spektrálního typu A se jedná zejména o metalické a magnetické hvězdy. U spektrálního typu B se jedná o rtuťové hvězdy, hvězdy se zeslabeným nebo zesíleným héliem. Pekuliarita je přisuzována hvězdným atmosférám a je rozpoznatelná spektroskopicky. Pekuliární hvězdy se označují CP (CP1 až CP6.7) nebo jen malým p za příslušnou hlavní spektrální třídou hvězdy.
Pemza Pemza – vyvřelá hornina pórovité textury, většinou částečně nebo zcela sklovitá. Patří k přirozeným sklům. Hustotu má nižší než voda, proto na vodě plave. Používá se k pedikůře, zahradnictví i jinde.
Penetrátor Penetrátor – pouzdro, obvykle kuželovitého tvaru, které se zavrtá pod povrch zkoumaného objektu.
Penroseovo pokrytí Penroseovo pokrytí – neperiodické pokrytí roviny složené ze dvou kosočtverců. Jeho existenci dokázal v roce 1974 anglický matematický fyzik Roger Penrose. Pokrytí má pětičetnou symetrii, ale obrazce se nikdy přesně neopakují. Jiným Penroseovým pokrytím je tzv. P2 pokrytí, v němž jsou základními útvary „dráčci“ – čtyřúhelníky ve tvaru dětského draku a „šipky“ – čtyřúhelníky ve tvaru šipky.
Penroseův mechanizmus Penroseův mechanizmus – způsob exktrakce rotační energie černé díry při průletu objektu ergosférou. Pokud se v ergosféře objekt rozdělí a jedna jeho část (se zápornou energií vzhledem k vnějšímu pozorovateli) spadne do černé díry, bude výsledek následovný: spadlá část sníží rotační energii černé díry a vylétávající část bude mít energii větší než objekt, který do ergosféry černé díry vlétl. Jev teoreticky předpověděl britský matematik Roger Penrose.
Penrosovo pokrytí Penrosovo pokrytí – neperiodické pokrytí roviny složené ze dvou kosočtverců. Jeho existenci dokázal v roce 1974 anglický matematický fyzik Roger Penrose. Pokrytí má pětičetnou symetrii, ale obrazce se nikdy přesně neopakují. Jiným Penrosovým pokrytím je tzv. P2 pokrytí, v němž jsou základními útvary „dráčci“ – čtyřúhelníky ve tvaru dětského draku a „šipky“ – čtyřúhelníky ve tvaru šipky.
Pentacén Pentacén – polycyklický aromatický uhlovodík tvořený pěticí lineárně konjugovaných aromatických jader. Tato molekula se proslavila při prvním bezprostředním pozorování jediné molekuly pomocí mikroskopie atomárních sil. Pomocí rastrové tunelové mikroskopie byly u pentacénu experimentálně určeny tvary nejvíce a nejméně obsazených elektronových orbitalů. Další prvenství nese jako aktivní příměs prvního pevnolátkového maseru pracujícího za pokojové teploty.
Pentakvark Pentakvark – částice složená z pěti kvarků. První částice tohoto typu byla objevena v roce 2003.
Penumbra Penumbra – polostín. V přístrojové technice jde o oblast za aperturou kolimátoru, do které pronikají některé, ale ne všechny fotony prošlé aperturou. V astronomii je tak označována oblast, do níž při zákrytu nebo zatmění proniká jen část původního světelného toku.
PEP II PEP II – asymetrický kolider ve Stanfordu skládající se ze dvou nezávislých prstenců, uložených nad sebou v existujícím PEP tunelu. Termín asymetrický znamená, že energie elektronů a pozitronů v obou prstencích nejsou shodné. V prstenci HER (High Energy Ring) jsou elektrony urychlené na 9 GeV a v prstenci LER (Low Energy Ring) pozitrony urychlené na energii 3,1 GeV.
PEP–II PEP–II – asymetrický kolider ve Stanfordu skládající se ze dvou nezávislých prstenců, uložených nad sebou v existujícím PEP tunelu. Termín asymetrický znamená, že energie elektronů a pozitronů v obou prstencích nejsou shodné. V prstenci HER (High Energy Ring) jsou elektrony urychlené na 9 GeV a v prstenci LER (Low Energy Ring) pozitrony urychlené na energii 3,1 GeV.
Percepční aliasing Percepční aliasing – nežádoucí změny (aliasing) při převodu zaznamenaných podnětů (percepcí) z analogové do digitální podoby.
Pericentrum Pericentrum – bod na eliptické dráze kolem centrálního tělesa, který je tomuto tělesu nejblíže. Pro Slunce se používá výraz perihélium, pro Zemi perigeum, pro Měsíc periluna, pro Jupiter perijovum, pro Saturn perikronum, pro Mars periareion a pro hvězdu periastrum.
Perihelium Perihelium – přísluní, bod na eliptické dráze kolem Slunce, který je Slunci nejblíže. Obdobně perigeum je stejný bod na orbitě kolem Země a periluna na orbitě kolem Měsíce.
Periluna Periluna – bod na eliptické dráze tělesa obíhajícího Měsíc, který je Měsíci nejblíže. Obdobně perigeum je stejný bod na orbitě kolem Země a perihélium na orbitě kolem Slunce.
Permafrost Permafrost – trvale zmrzlá půda, například v polárních oblastech.
Permeabilita Permeabilita – lineární koeficient úměrnosti mezi magnetickou indukcí a intenzitou. V izotropním a homogenním materiálu jde o jediné číslo, v komplikovanějších materiálech o tenzor (matici) koeficientů.
Permitivita Permitivita – lineární koeficient úměrnosti mezi elektrickou indukcí a intenzitou. V izotropním a homogenním materiálu jde o jediné číslo, v komplikovanějších materiálech o tenzor (matici) koeficientů.
Perovskit Perovskit – minerál krystalující v kosočtverečné soustavě, chemický vzorec CaTiO3 (oxid titaničito-vápenatý). Byl objeven na Urale v roce 1839 Gustavem Rosem a pojmenován podle ruského diplomata, ministra, mineraloga a archeologa Lva Alexejeviče Perovského (1792–1856). Dnes se tento minerál dostává do popředí díky svým polovodičovým vlastnostem, kterými by mohl konkurovat stávající křemíkové technologii.
Perpetuum mobile druhého druhu Perpetuum mobile druhého druhu – hypotetický stroj, který by trvale a cyklicky pracoval tak, že by odčerpával energii z jediné lázně (například ochlazováním oceánu). Tento tepelný stroj neporušuje zákon zachování energie, v principu ho lze zkonstruovat, ale bude fungovat jen po omezenou dobu, jinak by se dostal do sporu se zákonem růstu entropie v uzavřené soustavě.
Perpetuum mobile prvního druhu Perpetuum mobile prvního druhu – hypotetický stroj, který by porušoval zákon zachování energie a vykonával trvale a cyklicky mechanickou práci bez přísunu energie. Generace nadšenců se pokoušely takový stroj bez úspěchu vytvořit.
Perturbace Perturbace – porucha. Tento pojem je základem perturbačního počtu, při kterém hledáme odchylky od známého řešení v podobě nekonečné řady poruch. Zpravidla se omezíme na několik prvních členů, někdy jen na první člen. Příkladem může být porucha dráhy nějakého tělesa způsobená interakcí s jiným tělesem.
PET PET – Pozitronová Emisní Tomografie, lékařská zobrazovací metoda spadající do oboru nukleární medicíny. Principem je lokalizace místa vzniku fotonů, emitovaných v těle při anihilaci elektronů s pozitrony uvolněnými podaným beta plus aktivním radiofarmakem. Metoda umožňuje trojrozměrnou rekonstrukci koncentrace radiofarmaka v těle.
Petriho miska Petriho miska – mělká skleněná nebo plastová kruhová miska s volně přiléhajícím víčkem používaná v mikrobiologii a chemii ke kultivaci kultur nebo k přípravě látek. Byla pojmenována po německém bakteriologovi Juliu Richardu Petrim (1852–1920), který ji vyvinul v roce 1877, když pracoval jako asistent Roberta Kocha.
PeVatrony PeVatrony – místa vzniku kosmického záření v naší Galaxii s energií řádově 1015 eV, tedy v petaelektronvoltech. Z těchto míst by k nám měly přilétat petaeketronvoltové fotony a petaelektronvoltová neutrina.
PFW PFW – Primary First Wall, vrstva panelů chránící primární stěnu fúzního reaktoru. U tokamaku ITER jde o blok beryliových dlaždic připojený k hypervapotronu.
pH pH – záporně vzatý dekadický logaritmus koncentrace hydroxoniových iontů H3O+: pH = –log[c(H3O+)]. Chemicky čistá voda má pH = 7, kyseliny od 0 do 7, zásady od 7 do 14.
PHA (Potentialy Hazardous Asteroids) PHA (Potentialy Hazardous Asteroids) – potenciálně nebezpečné planetky. Jejich dráhy se přibližují na vzdálenost menší než 0,05 AU (dvacetinásobek střední vzdálenosti Země - Měsíc) k dráze Země a jejichž průměr je větší než cca 150 metrů (taková tělesa již mohou při pádu do oceánu způsobit přílivovou vlnu).
Philae Philae – robotický přistávací modul ESA, který 12. listopadu 2014 jako první provedl řízené přistání na povrch komety. Ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko byl dopraven na sondě Rosetta. Přistávací manévr se nerealizoval podle plánu a výsledná poloha po dvou odpoutáních od povrchu komety je zhruba kilometr od vybrané lokality v poloze na boku a ve stínu terénní nerovnosti. Po vyčerpání energie primárních baterií byl modul v listopadu 2014 hibernován. Po přiblížení ke Slunci se baterie dobily a modul se ze spánku probudil v červnu 2015.
Phoenix Phoenix – robotická sonda americké NASA zkoumající historii vody na Marsu. Na Marsu pracovala v oblasti Vastitas Borealis poblíž severní polární čepičky mezi 25. 5. 2008 až 2. 11. 2008.
PIC PIC – Particle In Cell, numerický kód, který se využívá při simulacích plazmatu. Pohyby nabitých částic se řeší diferenčními schématy odvozenými z Lorentzovy pohybové rovnice. Elektromagnetická pole částic se počítají na 2D nebo 3D mříži z Maxwellových rovnic. Simulace tedy nepoužívají klasickou párovou interakci, čímž je možné náročnost výpočtu snížit z N2 na N*log(N).
Pierre Auger Pierre Auger – dosud největší projekt pro sledování kosmického záření, pojmenovaný podle objevitele spršek kosmického záření. Observatoř tvoří celkem 24 fluorescenčních detektorů a 1 600 Čerenkovových detekčních stanic pokrývajících území 3 000 km2. Jako vhodné místo byla zvolena Argentina, oblast Pampa Amarilla, což je polovyprahlá planina v blízkosti města Malaragüe. Do projektu, jehož realizace započala v roce 2005, je zapojena i Česká republika. Observatoř je v plném provozu od roku 2007. V původním projektu se uvažovalo i o observatoři na severní polokouli, ta se ale z finančních důvodů nerealizovala.
Piezoelektrický jev Piezoelektrický jev – vznik napětí při deformaci určitých druhů krystalů. Piezoelektrický jev se využívá ke konstrukci různých snímačů vibrací. V domácnosti ho známe z piezoelektrického zapalovače plynu, ve kterém deformace krystalu způsobí přeskočení elektrické jiskry.
Piko Piko – předpona označující 10−12.
Pikosatelity Pikosatelity – satelity s hmotností kolem 1 kg a rozměry přibližně 10 cm. Jsou často vynášeny do vesmíru ve větším množství, jako tomu je například při některých startech nosných raket Vega, Atlas V nebo Delta II. Nejznámější projekt týkající se pikosatelitů je CubeSat, kde mají pikosatelity tvar krychliček o hraně 10 cm.
Pinč Pinč – pinč neboli plazmové (proudové vlákno) patří snad k nejběžnějším útvarům v plazmatu. V nejjednodušší konfiguraci (tzv. z-pinč) teče proud v ose pinče a kolem pinče vytváří azimutální magnetické pole, které působí Lorentzovou silou na plazmové vlákno a snaží se ho smrštit (pinch = stlačit). Stlačením se plazma adiabaticky zahřívá, magnetické pole koná práci. Po čase se ustaví rovnováha mezi gradientem tlaku plazmatu, který se snaží plyn rozepnout a Lorentzovou silou, která pinč komprimuje. Tato rovnováha je nestabilní a pinč tohoto typu se rychle rozpadá. Stabilnější jsou helikální pinče, které mají nenulovou jak azimutální tak osovou složku pole.
Pion Pion – mezon π, částice s nulovým spinem složená z kvarků ud.
Pistolová hvězda Pistolová hvězda – zářivý modrý proměnný hyperobr o hmotnosti přes 100 Sluncí, který se nachází nedaleko galaktického centra v souhvězdí Střelce ve vzdálenosti asi 25 000 světelných roků. Zářivý výkon hvězdy je asi 1,7 milionu Sluncí. Obklopuje ji Pistolová mlhovina o délce čtyři světelné roky, která zřejmě vznikla asi před 5 000 lety poté, co hvězda odvrhla asi desetinásobek hmoty Slunce. Hvězda je od Slunce viditelná jen v infračerveném oboru, protože ji zastiňují mezihvězdná mračna prachu.
Pixel Pixel (z angl. picture element) – v záznamové technice nejmenší jednotka měřící intenzitu dopadajícího světla, v zobrazovací technice jeden obrazovkový bod.
PLA PLA – Polylactic Acid, kyselina polymléčná, biologicky odbouratelná látka na bázi polyesteru. PLA poprvé syntetizoval Wallace Corothers (objevitel nylonu) ve 20. letech 20. století. Syntetická vlákna byla poprvé připravena v roce 1932. Dnes se využívají v chirurgii pro vstřebatelné stehy, při výrobě textilií nebo pro 3D tisk. PLA se nevyrábí jen ve formě vláken, ale používají se také biologicky odbouratelné fólie, plachty, kelímky atd.
Planck Planck – mikrovlnná observatoř evropské kosmické agentury ESA, která byla vynesena do vesmíru 14. května 2009. Byla určena k výzkumu fluktuací reliktního záření a monitorování vesmíru v mikrovlnné oblasti. Měla úhlovou rozlišovací schopnost 5′ a teplotní citlivost 2 μK. Oblohu snímkovala v devíti frekvenčních pásmech od 30 do 857 GHz (0,2 až 10 mm). Zrcadlo sondy mělo rozměry 1,9×1,5 m. Teplotu vysokofrekvenční části ohniska se podařilo po dobu dvou let udržet na extrémně nízké hodnotě 0,1 K. Činnost sondy byla ukončena v říjnu 2013.
Planckova konstanta Planckova konstanta – fundamentální konstanta popisující chování mikrosvěta. Jde o základní konstantu kvantové teorie, kterou zavedl Max Planck v roce 1899 při vysvětlení záření absolutně černého tělesa. V roce 2018 byla (s platností od 20. května 2019) tato konstanta zafixována na hodnotě h = 6,626 070 15×10−34 J·s. Touto hodnotou je v soustavě jednotek SI definován kilogram. Dnes preferujeme tzv. redukovanou Planckovu konstantu ħ = h/(2π), která má význam elementárního kvanta projekce momentu hybnosti do libovolné souřadnicové osy. Její hodnota je ħ ≅ 1,054 571×10−34 J·s.
Planckovy škály Planckovy škály – charakteristické rozměry získané kombinací fundamentálních konstant (gravitační, Planckovy a rychlosti světla). Planckova délka vychází 10−35 m, Planckův čas 10−43 s, Planckova hmotnost 10−8 kg a Planckova energie 1019 GeV.
Planckův vyzařovací zákon Planckův vyzařovací zákon – závislost intenzity vyzařování absolutně černého tělesa na vlnové délce či frekvenci. Zákon odvodil Max Planck v roce 1900 za předpokladu, že vyzařovaná energie není spojitá, ale mění se po kvantech. Planckův vyzařovací zákon stál u zrodu kvantové teorie.
Planeta Planeta – nebeské těleso, které: 1) obíhá okolo Slunce. 2) má dostatečnou hmotnost, aby jeho gravitace překonala vnitřní síly pevného tělesa (dosáhne kulového tvaru odpovídajícího hydrostatické rovnováze). 3) vyčistí okolí své dráhy od drobnějších těles. Planetami jsou Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. V poslední době se název planeta vžil i pro exoplanety obíhající kolem jiných hvězd, než je naše Slunce.
Planetární mlhovina Planetární mlhovina – odhozená obálka hvězdy v jejím závěrečném stádiu vývoje. Za roztodivné tvary planetárních mlhovin může přítomné magnetické pole. Planetární mlhoviny nemají nic společného s planetami, název vznikl na základě podobnosti mlhoviny s kotoučkem planety v malých dalekohledech.
Planetesimály Planetesimály – tělesa z raných fází vývoje sluneční soustavy. Jedná se o stavební kameny budoucích planetek, na kterých docházelo k procesům diferenciace hmoty a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy většiny známých meteoritů. V současné době se planetesimály mohou nacházet v oblastech Kuiperova pásu a Oortova oblaku, kam byly vypuzeny v pozdních fázích vývoje sluneční soustavy planetami.
Planetezimály Planetezimály – tělesa z raných fází vývoje sluneční soustavy. Jedná se o stavební kameny budoucích planetek, na kterých docházelo k procesům diferenciace hmoty a vzniku minerálních asociací typických pro jednotlivé druhy většiny známých meteoritů. V současné době se planetezimály mohou nacházet v oblastech Kuiperova pásu a Oortova oblaku, kam byly vypuzeny v pozdních fázích vývoje sluneční soustavy planetami.
Planetka Planetka – nesprávně asteroid, malé těleso o rozměrech maximálně stovek kilometrů na samostatné dráze kolem Slunce. Nejvíce planetek se nachází v tzv. Hlavním pásu mezi drahami Marsu a Jupiteru. Obdobná tělesa jsou i v Kuiperově pásu za drahou Neptunu.
Planetka 288P Planetka 288P – plným názvem (300163) 2006 VW139. Byla objevena v roce 2006. Obíhá v Hlavním pásu planetek na protáhlé dráze s perihelem 2.4358 au a afeliem 3.6619 au. Při přiblížení ke Slunci vzniká plynoprachový ohon. Jedná se o první kometu patřící do Hlavního pásu. V roce 2016 bylo potvrzeno dvojité jádro.
Plantarflexe Plantarflexe – pohyb kotníku zvětšující úhel mezi nohou a chodidlem (například při výponu na špičky). Svaly zodpovědné za plantarflexi se nazývají plantární flexory, k nejvýznamnějším patří šikmý lýtkový sval. Opakem je zmenšení úhlu neboli dorsiflexe.
Plantární flexory Plantární flexory – svaly ohýbající dolní část nohy v hlezenním kloubu směrem k chodidlu.
Plášť heliosféry Plášť heliosféry – poslední oblast heliosféry před heliopauzou, oblast mezi terminační vlnou a heliopauzou.
Platina Platina – velmi těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy. Jako doba objevení platiny je obvykle označován rok 1735. Ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Využití má v elektrotechnickém průmyslu a šperkařství.
PLATO PLATO – PLAnetary Transits and Oscillations of stars, mise Evropské kosmické agentury, start je plánován na rok 2026. Sonda bude sledovat tranzity planet u milionu hvězd. Jedním z hlavních cílů bude vyhledávání terestických planet u hvězd podobných našemu Slunci. Sonda bude umístěna v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce.
Plazma Plazma – kvazineutrální soubor nabitých a neutrálních částic, který vykazuje kolektivní chování. Lidsky to znamená, že se v dané látce nachází elektricky nabité částice. Kladné a záporné náboje se navzájem kompenzují, takže celek je elektricky neutrální. Částice jsou schopné reagovat na elektrická a magne­tická pole jako celek. Plazma vzniká odtržením elektronů z elektric­ké­ho obalu atomárního plynu nebo ionizací molekul. S plazmatem se můžeme setkat v elektrických výbojích (blesky, jiskry, zářivky), v polárních zářích, ve hvězdách, ve slunečním větru a v mlhovinách. Pro plazma jsou typické silně nelineární jevy a nestability. Přes 99 % atomární látky ve vesmíru je v plazmatickém skupenství.
Plazma (krevní) Plazma (krevní) – tekutá složka krve jantarové barvy. Spolu s krvinkami tvoří krev. Pro krevní plazmu používáme ženský rod, pro plazma, jakožto ionizovaný plyn, střední rod.
Plazma (minerál) Plazma (minerál) – šedozeleně zbarvený chalcedon, odrůda křemene s kryptokrystalickou strukturou (je tvořen velice malými krystaly, takže se prostým okem jeví jako celistvý). Chemicky je to oxid křemičitý s příměsemi oxidů hliníku, hořčíku, vápníku, železa, chromu a niklu, které ovlivňují výsledné zabarvení, často velice pestré.
Plazmid Plazmid – mimochromozómová DNA. Malá kruhová molekula DNA, která kóduje specifické informace a je schopna samostatného množení, autoreplikace. Vyskytuje se u archeí, některých baktérií a vzácně i eukaryot. Plazmidy hrají významnou roli v odolnosti baktérií vůči antibiotikům. Genetická informace uložená na plazmidech může být vyměňována mezi dvěma baktériemi konjugací, což je obdoba pohlavního rozmnožování.
Plazmoid Plazmoid – kompaktní plazmový útvar, někdy nazývaný plazmový oblak, zhustek, shluk, cluster. Plazmoid s sebou může unášet tzv. vmrznuté magnetické pole.
Plazmon Plazmon – kvazičástice (kvantum) podélných oscilací elektronového plynu v pevných látkách (v krystalové mříži kovů, v nekovech, v plastech). Například v kovech je možné vybudit oscilace plazmatu jako kolektivní excitace plynu vodivostních elektronů na pozadí kationtů krystalové mříže. Odražené či prošlé elektrony nebo fotony interagující s plazmony vykazují ztráty energie rovné celistvým násobkům energie plazmonu. Vytváření plazmonů (ve většině materiálů o energii 10÷20 eV) vede k energetickým ztrátám, které se projeví ve formě tzv. Ferrelova záření (objeveno v roce 1960) v UV nebo vizuálním oboru.
Plazmonická anténa Plazmonická anténa – plošná kovová nanostruktura, která umožňuje lokalizaci elektromagnetického pole na škálách menších, než je jeho vlnová délka. Vzniklé oscilace elektrického náboje vytvářejí kvazičástice, které nazýváme plazmony. V případě povrchových plazmnonů hovoříme o polaritonech.
Plazmony vázané na povrch Plazmony vázané na povrch – plazmony vyskytující se na rozhraní vakua či materiálu s kladnou relativní permitivitou a prostředí se zápornou relativní permitivitou (obvykle kovy či dotované polovodiče). Silně interagují s fotony a vytvářejí tak další kvazičástici – polariton.
Plazmová frekvence Plazmová frekvence – charakteristická frekvence oscilací a vln v plazmatu, která souvisí s pohyby nabitých částic. Plazmová frekvence závisí na koncentraci částic, je dána vztahem (nQ2/0)1/2. Rozlišujeme plazmovou frekvenci elektronů (je důležitá při šíření elektromagnetických vln) a iontů či protonů (je důležitá při šíření zvukových vln). Elektromagnetické vlny procházejí plazmatem (například ionosférou) jen tehdy, pokud je jejich frekvence vyšší než plazmová frekvence elektronů.
Plazmová frekvence elektronů Plazmová frekvence elektronů – charakteristická frekvence oscilací a vln v plazmatu, která souvisí s pohyby elektronů na pozadí iontů. Vratnou silou je Coulombova elektrická síla vznikající vychýlením souboru elektronů oproti souboru iontů. Tato frekvence závisí především na koncentraci elektronů, ωp=(nee2/meε0)1/2. Pod touto frekvencí se nemohou šířit řádné elektromagnetické vlny. Při nižších frekvencích totiž energii vlny přebírají oscilace elektronů. Měřením plazmové frekvence lze určit koncentraci plazmatu.
Plejády Plejády – Kuřátka, Sedm sester, M 45. Otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka, vzdálená zhruba 400 světelných roků od Země. Stáří hvězdokupy je přibližně 100 miliónů roků a dle simulací by se měla rozpadnout na nezávisle se pohybující hvězdy v průběhu následujících 250 milionů roků. Průměr hvězdokupy je zhruba 15 světelných roků. Hvězdokupa je zahalena do charakteristické modré reflexní mlhoviny, kterou právě prochází. Rektascenze hvězdokupy je 3 h 47 min, deklinace 24° 7′.
Plicnice Plicnice – hlavní tepna plicního oběhu
Plošná bolometrická hvězdná velikost Plošná bolometrická hvězdná velikost – hvězdná velikost části plošného objektu o velikosti čtvereční obloukové vteřiny nebo minuty v celém oboru spektra.
Plošná hvězdná velikost Plošná hvězdná velikost – hvězdná velikost části plošného objektu o velikosti čtvereční obloukové vteřiny nebo minuty.
Plošný odpor Plošný odpor – veličina popisující odpor tenké vrstvy. Plošný odpor je definován jako rezistivita vrstvy (Ω·m) dělená její tloušťkou (m). Výsledek vychází v ohmech. Aby se plošný odpor nepletl s běžným odporem prostorové součástky, zapisuje se plošný odpor tenké vrstvy jako číslo s jednotkou Ω/square nebo Ω/sq.
Plutina Plutina – objekty s oběžnou drahou podobnou Plutu a Charonu, která rezonuje s Neptunovou v poměru 2:3 (na dva oběhy plutin připadnou 3 oběhy Neptunu). Odhaduje se, že objektů s průměrem větším než 100 km je zhruba 1 400. Největšími zástupci jsou pochopitelně Pluto a Charon.
Pluto Pluto – spolu s Charonem tvoří trpasličí dvojplanetu v Kuiperově pásu, která patří do rodiny plutoidů. Do roku 2006 byl Pluto řazen konvenčně mezi planety. V blízkosti jsou čtyři menší měsíce Nix, Hydra, Kerberos a Styx. Pluto oběhne Slunce jednou za 248 pozemských let po protáhlé, eliptické dráze. Kolem vlastní osy se otáčí v opačném smyslu, než obíhá. Jeho povrch, kde je nejvíce zastoupen dusíkový a metanový led, dobře odráží světlo. Dráha Pluta je mimořádně excentrická, v některých obdobích je blíže ke Slunci než Neptun (1979–1999). Sklon dráhy k rovině ekliptiky je 17,1°. Sklon rotační osy od kolmice na rovinu dráhy je 122,5°. Pluto se, podobně jako Uran, odvaluje v rovině dráhy.
Plutoidy Plutoidy – trpasličí planety za drahou Neptunu. Tato skupina těles byla definována v roce 2008 na zasedání Mezinárodní astronomické unie ve Stockholmu. K typickým zástupcům patří Pluto, Eris nebo Makemake.
Plutonium Plutonium – šestý člen z řady aktinoidů, druhý transuran, silně radioaktivní toxický kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především pro výrobu atomových bomb. Plutonium má poločas rozpadu přibližně 88 roků. Je využitelné rovněž jako palivo pro jaderné reaktory a jako zdroj energie pro radioizotopový termoelektrický generátor. Plutonium bylo poprvé připraveno roku 1940 dvěma vědeckými týmy bombardováním uranu 238 neutrony. V Berkeley jej připravili Edwin M. McMillan a Philip Abelson a v britské Cambridgi Norman Feather a Egon Bretscher. Plutonium je pojmenováno po trpasličí planetě Pluto.
PN přechod PN přechod – rozhraní v polovodiči, kde dochází ke změně typu majoritních nosičů náboje.
Počasí Počasí – soubor fyzikálních veličin popisující stav atmosféry v daném místě a čase (tlak, teplota, vlhkost vzduchu, oblačnost, ...). Počasí studuje meteorologie, snaží se také o předpověď počasí, tedy na základě znalosti počasí v okolí pozorovaného místa předpovědět vývoj počasí v příštích hodinách, někdy i dnech.
Počet skupin slunečních skvrn (GSN - Group Sunspot Number) Počet skupin slunečních skvrn (GSN - Group Sunspot Number) – novější číslo zavedené roku 1998. Počítá se podle formule Rg = (12,08/n) ∑KiGi, kde Gi je počet skupin slunečních skvrn zaznamenaných i-tým pozorovatelem, Ki je jeho individuální korekční faktor, n je počet pozorovatelů pro daný den a 12,08 je normalizační konstanta škálující Rg na Rz.
Počítačová simulace Počítačová simulace – napodobení skutečnosti pomocí numerického výpočtu, nezbytná součást modelování fyzikálních procesů. Dokáže na základě sofistikovaných algoritmů předpovědět jak kvantitativní, tak kvalitativní výsledky pokusů při různých počátečních podmínkách. Umožňuje omezit výběr jevů, které celý pokus ovlivňují nejvíce, a tím vysvětlit příčiny a podstatu procesů.
Podchlazená kapalina Podchlazená kapalina – při tuhnutí čisté kapaliny se často stává, že zárodky pevného skupenství se vytvoří až za teploty menší, než je teplota tuhnutí dané látky. Kapalinu, která má nižší teplotu, než je teplota tuhnutí, nazýváme podchlazenou kapalinou. Podchlazenou kapalinu lze převést do pevného skupenství vhozením několika krystalků nebo za pomoci jakýchkoli kondenzačních jader (stačí vhodná chemikálie nebo nečistoty).
Podivnost Podivnoststrangeness, kvantové číslo udávající počet s kvarků (strange) ve složené částici.
Podnebí Podnebí – neboli klima. Dlouhodobá chrakteristika počasí, opírá se o dlouhodobé průměry teploty (v daném ročním období), srážkové úhrny, atp. Typicky se jedná o průměrování za období několika desítek let, dělají se ale i průměry za 10 000 let. Anglické přísloví: „Podnebí je to co očekáváme, počasí to, co máme“.
Pogsonova rovnice Pogsonova rovnice – Vztah mezi jasností hvězdy a hvězdnou velikostí vyjadřuje Pogsonova rovnice: m2m1 = 2,5 log I1 / I2.
Pohltivost Pohltivost – absorbance, součinitel absorpce neboli intenzitní koeficient pohltivosti je vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity záření pohlceného za rozhraním k intenzitě záření dopadajícího.
Pohyblivost Pohyblivost – mobilita, koeficient úměrnosti mezi průměrnou rychlostí nabitých částic a elektrickým polem.
Poissonova statistika Poissonova statistika – popis diskrétních jevů na základě Poissonova rozdělení P(k) = λkeλ/k!. Jediným parametrem je střední (očekávaný) počet výskytů λ. Tato statistika je limitním případem binomického rozdělení pro mnoho nezávislých opakování (n→∞) daného jevu. Využívá se pro popis událostí v konečném časovém úseku, pokud známe střední počet výskytů a události jsou nezávislé na okamžiku poslední události. Rozdělení objevil Siméon-Denis Poisson (1781–1840) v roce 1838.
Pokus Pokus – Tady je poněkud upravená položka, která dokonce obsahuje úžasných 0,0001 kg textu.
POLAR POLAR – družice NASA z roku 1996. Polar spolupracovala s obdobnou družicí WIND, která startovala později. POLAR je známa skvělými vizuálními a ultrafialovými snímky aurorálního oválu a polárních září. Jedinečné jsou nahrávky hvizdů – krátkých nízkofrekvenčních elektromagnetických pulsů šířících se podél zemských magnetických silokřivek. Polar se pohybovala na protáhlé polární dráze s oběžnou dobou 18 hodin a apogeem ve vzdálenosti dvou poloměrů Země. Mise byla ukončena v roce 2008.
Polarizace Polarizace – vlastnost, pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost elektromagnetického vlnění. Elektromagnetické záření je příčným vlněním, které lze ve vakuu popsat kmity vektorů elektrického a magnetického pole, které jsou kolmé jak na sebe, tak na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizované vlny je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Polarizaci posuzujeme dohodou podle roviny kmitů elektrického vektoru. Při kruhové polarizaci opisuje konec elektrického vektoru v prostoru kružnici. Příkladem polarizovaného záření je například záření odražené od rovinného zrcadla.
Polarizace dielektrika Polarizace dielektrika – jev, při kterém se působením elektrického pole z neutrálních atomů a molekul stanou elektrické dipóly, tedy část kladného náboje jedinců se přesune ve směru pole a část záporného náboje proti směru pole.
Polarizace fotonu Polarizace fotonu – rovina kmitů elektrického pole, fotony jako kvanta příčného elektromagnetického vlnění mohou mít dvě nezávislé polarizace. Skutečný stav fotonu je potom lineární kombinací obou polarizačních stavů v dané bázi.
Polarizace světla Polarizace světla – jde o vlastnost, pomocí níž popisujeme určitou chaotičnost světla. Elektromagnetické záření je příčným vlněním, které lze ve vakuu popsat kmity vektorů E a B kolmých na sebe a na směr šíření vlny. U nepolarizované vlny opisují koncové body obou vektorů chaotické křivky. U polarizovaného světla je naproti tomu průmět obou vektorů do roviny kolmé na směr šíření vlny přesně definován. Podle tohoto průmětu pak rozlišujeme polarizaci rovinnou, kruhovou, a eliptickou. Polarizaci posuzujeme dohodou podle roviny kmitů elektrického vektoru. Při kruhové polarizaci opisuje konec elektrického vektoru v prostoru kružnici. Příkladem polarizovaného záření je například záření odražené od rovinného zrcadla.
Polarizovaný elektrický proud Polarizovaný elektrický proud – proud nesený zpravidla elektrony, které mají preferovanou orientaci spinu. Polarizované proudy se používají všude tam, kde daná technologie využívá nejen náboj částice (elektronika), ale i spin částice (spintronika).
Polární kasp Polární kasp – trychtýřovitá oblast v blízkosti magnetických pólů planety, kterou pronikají jako obrovským vírem nabité částice do atmosféry. Název pochází z anglického „cusp“ (roh, cíp).
Polární záře Polární záře – nepravidelné, proměnlivé elektromagnetické záření vytvářené v atmosféře tokem nabitých částic z okolního prostoru. Energetické částice pronikají do hlubších vrstev atmosféry, kde excitují neutrální molekuly. Typickým zdrojem nabitých částic z vnějšího prostředí je sluneční vítr. Na Zemi se polární záře typicky vytvářejí v polárních oblastech, kde podél uzavřených siločar vlastního magnetického pole planety pronikají do atmosféry nabité částice. U planet bez vlastního magnetického se polární záře vyskytují také, avšak navzdory svému názvu již nejsou vázány na polární oblasti, protože tyto planety žádné magnetické póly nemají.
Polaron Polaron – kvazičástice, která je tvořena vázaným stavem elektronu a oblaku fononů. Vzniká při interakci elektronu s ionty nebo atomy krystalové mříže a šíří se krystalem. Spolu s elektronem se přesouvá i deformace krystalové mříže. Kladný polaron vzniká jako vázaný stav díry a fononů.
Pole duchů Pole duchů – části Higgsova komplexního pole, které lze odstranit vhodnou kalibrační podmínkou. Zbude jediné skalární pole, po kterém se pátrá, tzv. higgs neboli Higgsova částice. Předpovídaná hmotnost je jedno až dvojnásobek hmotnosti částic W či Z.
Polem řízený tranzistor Polem řízený tranzistor – FET, Field Effect Transistor, polem řízený tranzistor. Tranzistor pracující na základě změny vodivosti v proudovém kanálu, způsobené změnou elektrického pole. Velikost elektrického pole lze měnit elektrickým potenciálem na řídicí elektrodě.
Polní částice Polní částice – též virtuální, mezipůsobící či intermediální. Jde o částici, která ve Feynmanových diagramech nemá žádnou volnou linii, tedy nikdy nemůže skončit v registračním přístroji. Taková částice pouze zprostředkovává komunikaci mezi dvěma kvantovými objekty.
Poločas rozpadu Poločas rozpadu – doba, za kterou se jádro radioaktivního izotopu rozpadne s pravděpodobností 1/2.
Polonium Polonium – nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší za skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Sklodovskou-Curiea pojmenován podle Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud.
Polutant Polutant – znečišťující látka.
Polyimidy Polyimidy – polymery z imidových monomerů. Jsou teplotně a chemicky vysoce stabilní s výbornými mechanickými vlastnostmi. Mají charakteristickou žlutou až oranžovou barvu.
Polykarbonát Polykarbonát – polyester kyseliny uhličité, který se vyrábí postupnou polymerací bisfenolu A s fosgenem. Jedná se o trans­pa­rentní polymer s velkým indexem lomu (n = 1,584) a velkou propustností světla.
Polymerázy Polymerázy – enzymy, které podle jednoho vlákna DNA syntetizují k němu komplementární vlákno. Výchozí vlákno tedy pro tyto enzymy slouží jako jakási šablona, podle které je budováno nové vlákno. Svoji činnost však polymerázy nemohou zahájit v libovolném místě, potřebují, kousek již navázané komplementární nukleové kyseliny, primer, který začnou prodlužovat. Polymerázy prodlužují nové vlákno vždy ve směru od 5’ konce k 3’ konci nukleové kyseliny.
Povrchové napětí Povrchové napětí – síla působící na jednotku délky povrchu kapaliny. Přitažlivé síly mezi molekulami kapaliny nejsou na její hladině dostatečně kompenzovány. Proto se povrch kapaliny chová jako pružná membrána formující objem do tvaru koule.
Povrchové plazmony Povrchové plazmony – plazmony vyskytující se na rozhraní vakua či materiálu s kladnou relativní permitivitou a prostředí se zápornou relativní permitivitou (obvykle kovy či dotované polovodiče). Silně interagují s fotony a vytvářejí tak další kvazičástici – polariton.
Poyntingův vektor Poyntingův vektor – vektor toku energie, S = E×H, jednotkou je W/m2.
Poyntingův-Robertsonův jev Poyntingův-Robertsonův jev – prach z roviny sluneční soustavy je brzděn interakcí se slunečním zářením a padá po spirále do Slunce s časovou konstantou stovky tisíc let. Prach je doplňován kometami, planetkami a galaktickým větrem.
Pozitron Pozitron – antičástice k elektronu. Teoreticky existenci pozitronu předpověděl Paul Dirac v roce 1928. Experimentálně ho objevil v kosmickém záření Carl Anderson v roce 1932.
Pozitronium Pozitronium – vázaný stav elektronu a pozitronu.
PPG PPG – photoplethysmography, fotopletismografie, získávání informací z průchodu světla živou tkání. Příkladem mohou být pulzní oxymetry zjišťující hladinu kyslíku v krvi.
Prahová teplota Prahová teplota – teplota nutná k fázovému přechodu látky do stavu kvark gluonového plazmatu. Hodnota prahové teploty je neuvěřitelných 1012 K, stotisíckrát vyšší teplota než je v nitru Slunce.
Praseodym Praseodym – Praseodymium, měkký, stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, třetí člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin anebo jejich deoxidaci a je složkou skel se zvláštními vlastnostmi. Praseodym izoloval rakouský chemik baron Carl Auer von Welsbach v roce 1885.
Pratt Pratt – mechanizmus udržení izostáze navržený Prattaem a Hayfordem. Podle této teorie se hustota planetární kůry mění místo od místa. Aby hydrostatický vztlak byl schopen udržet hory v patřičné výšce, musí mít menší hustotu. Materiál prohlubní je naopak hustší.
Pravá anomálie Pravá anomálie – element dráhy tělesa pohybujícího se v gravitačním poli. Pravá anomáliue je úhel, který svírá průvodič tělesa (spojinice Slunce – těleso) se směrem k perihelu.
Precese Precese – obecně pohyb osy setrvačníku po kuželové ploše vlivem vnějších sil. V astronomii tak označujeme kuželový pohyb zemské osy s periodou 25 772 roků (tzv. Platonský rok) a úhlem mezi osou kužele a jeho povrchem 23,4°. Pohyb osy způsobují kombimované síly Slunce, Měsíce a planet. Díky tomuto pohybu byla Polárkou egyptské civilizace hvězda Thuban ze souhvězdí Draka.
Přechodové záření Přechodové záření – záření, které vzniká průletem nabité částice prostředím se skokovými změnami indexu lomu. Jeho intenzita je úměrná hmotnosti a relativistickému koeficientu gama.
Premotorická korová oblast Premotorická korová oblast – oblast před primární motorickou kůrou, která je aktivní při přípravě složitých volních pohybů. Vyházejí z ní dráhy do okohybných nervů, do prodloužené míchy i do míchy a motorických jader kmene.
Přestupná sekunda Přestupná sekunda – sekundová oprava světového času UTC řešící posun pravého poledne v důsledku zpomalování Země. Vkládá se (nebo teoreticky i ubírá) o půlnoci 30. 6. nebo 31. 12, aby se smazal rozdíl mezi greenwichským středním časem a UTC. Zavedena byla v roce 1972 za půl století dávají tyto opravy přibližně půl minuty. Nejpozději od roku 2035 se předpokládá její pozastavení na dobu nejméně sto let.
Příbram Příbram – první meteorit na světě nalezený u Příbrami v roce 1959 na základě pozorování dráhy bolidu. Dodnes (2009) existuje jen 5 případů meteoritů nalezených na základě výpočtu z jejich dráhy a 10 případů pozorování průletu i nalezení tělesa. V ČR se podařilo nalézt ještě meteorit Morávka v roce 2000.
Primární motorická kůra Primární motorická kůra – oblast mozkové kůry, která dává podněty k pohybům svalů, a zajišťuje tak volní motoriku. Elektrickou stimulací této oblasti lze vyvolat pohyby svalů. Oblast leží před střední mozkovou rýhou.
Primární stěna Primární stěna – FW, First Wall. Stěna fúzního reaktoru, například u tokamaku ITER je z mědi.
Primordiální černé díry Primordiální černé díry – černé díry, které by měly mít rozměry elementárních částic a mohly by vznikat v raných fázích vývoje vesmíru. Jestliže existují, měly by díky Hawkingovu vypařování intenzivně zářit. Současné experimenty již vyloučily, že by těchto objektů mohlo být být více než 300 v krychlovém světelném roku. Otevřená je možnost existence větších primordiálních objektů. Není totiž vyloučeno, že už v průběhu velkého třesku vznikaly černé díry středních hmotností (desítky Sluncí).
Primordiální nukleosyntéza Primordiální nukleosyntéza – období v raném vesmíru, kdy vznikala první atomová jádra z protonů a neutronů. Primordiální nukleosyntéza probíhala od první sekundy do třetí minuty po vzniku vesmíru. V tomto krátkém období mohla vzniknout pouze lehká jádra deuteria, helia a lithia. Po třetí minutě již vesmír ochladl natolik, že protony a neutrony neměly dostatečnou energii k další jaderné syntéze.
Přímý ohřev Přímý ohřev – Direct Drive, způsob ohřevu fúzní kapsle při laserových experimentech využívající obecný princip inerciálního udržení (inerciální fúze). Svazky více laserů jsou namířeny přímo na povrch kapsle (kuličku s fúzním palivem). Takovýto druh experimentů lze provádět na vícesvazkových laserových systémech, kde mohou jednotlivé svazky laseru procházet rovnoměrně kulovou experimentální komorou. Typickým zařízením je laserový systém Omega na Univerzitě v Rochestru, USA. Za přímý ohřev by se z části mohl považovat i přístup s názvem „Polar Drive“ (ohřev polárních oblastí kuličky s fúzním palivem). Tento přístup se zkoušel na zařízení National Ignition Facility (NIF), kde do velké sférické experimentální komory vstupují laserové svazky pouze v polárních oblastech, nikoliv rovnoměrně po celém jejím kulovém povrchu. Na tomto zařízení (NIF) však převažují experimenty s nepřímým ohřevem.
Princip ekvivalence Princip ekvivalence – gravitační zrychlení těles nezávisí na jejich chemickém složení, gravitační a setrvačná hmotnost těles je vzájemně úměrná, ve vhodné soustavě jednotek shodná. Tento princip se někdy nazývá slabý princip ekvivalence (WEP – Weak Equivalence Principle). Podle silného principu ekvivalence by měly platit i předpoklady speciální relativity, tj. princip konstantní rychlosti světla a neodlišitelnost inerciálních soustav pro mechanické i elektromagnetické děje. Silný princip ekvivalence má za důsledek to, že by gravitační účinky měla mít i hmotnost odpovídající energii elektromagnetického pole. Důsledkem principu ekvivalence je nerozlišitelnost mezi setrvačnými a gravitačními jevy.
Princip holografický Princip holografický – holofgrafickým principem je nazývána skutečnost, že černé díře lze přiřadit entropii lokalizovanou jen na Schwarzschildově horizontu černé díry. Tato informace je pravděpodobně uložena ve fluktuacích horizontu způsobených jak gravitačními, tak kvantovými jevy a je, obdobně jako dvojrozměrný hologram, nositelem informace o třírozměrném vnitřku černé díry. Mnoho autorů považuje holografický princip za zásadnější a aplikuje ho buď na celý vesmír nebo naopak v mikrosvětě na světoplochy strun.
Princip kosmologický Princip kosmologický – vesmír vypadá ve všech svých místech stejně, je homogenní a izotropní. Expanze vesmíru probíhá ze všech jeho bodů, v každém místě uvidíme vesmír expandující právě od nás. Kosmologický princip vede na expanzi, při níž je rychlost vzdalování objektů úměrná jejich vzdálenosti.
Princip předběžné opatrnosti Princip předběžné opatrnosti – způsob chování, podle něhož vždy, když existuje riziko možného nebezpečí, je třeba jednat tak, jako by toto nebezpečí bylo reálné. A to i v případě, že riziko není zcela ověřené. Pro nás platí definice Evropské komise z 2. února 2000, podle které je třeba užít principu předběžné opatrnosti vždy, když existuje alespoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před riziky poškození životního prostředí či zdraví lidí, živočichů a rostlin, která by mohla narušit základní princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí.
Přirozená soustava jednotek Přirozená soustava jednotek – soustava, v níž pokládáme rychlost světla rovnou jedné. Rychlost je v této soustavě bezrozměrná, prostorová a časová osa má stejnou jednotku. V obecné relativitě se navíc požaduje, aby byla rovna jedné i gravitační konstanta, což vede na stejný rozměr jednotek času, délky a hmotnosti. Obdobně se v kvantové teorii požaduje, aby byla rovna jedné kromě rychlosti světla ještě Planckova konstanta. Přirozená soustava jednotek zjednodušuje zápis vztahů v daném oboru.
Přístup shora dolů Přístup shora dolů – rozděluje složitý problém nebo algoritmus do několika menších částí (modulů). Tyto moduly jsou dále rozloženy, dokud není výsledný modul dále nerozložitelný.
Přístup zdola nahoru Přístup zdola nahoru – funguje opačným způsobem než přístup shora dolů. Zpočátku zahrnuje návrh nejzákladnějších částí, které jsou pak kombinovány tak, aby vytvořily modul vyšší úrovně. Tato integrace submodulů a modulů do modulu vyšší úrovně je opakovaně prováděna, dokud není získán celý požadovaný algoritmus.
PRN Code PRN Code – Pseudorandom Noise Code, pseudonáhodný fázový šum (kód). Moduluje nosnou vlnu signálu GPS, pro každou družici je unikátní. Představiteli PRN kódu jsou například kódy C/A nebo P(Y).
Problém hierarchie Problém hierarchie – otázka, proč je vazební konstanta slabé interakce 1032krát větší než u gravitace. V obou silách se objevují fundametální konstanty přírody, Fermiho konstanta pro slabou interakci a gravitační konstanta pro gravitaci.
Prokaryota Prokaryota – souhrnné označení archeí a baktérií. Z hlediska genetické podobnosti mezi archey a eukaryoty a odlišnosti obou těchto nadříší od baktérií se od tohoto označení ustupuje. I přes jistou schopnost výměny genetické informace se rozmnožují nepohlavně.
Proměnné hvězdy Proměnné hvězdy – hvězdy měnící svou jasnost. K základním typům patří pulzující hvězdy, eruptivní proměnné hvězdy, zákrytové promněnné hvězdy a ostatní. Výzkum proměnných hvězd přispívá k pochopení vnitřní stavby hvězd, dynamiky přenosu hmoty mezi složkami, k pochopení závěrečných stádií vývoje hvězd, ale i k měření vzdáleností ve vesmíru (cefeidy, supernovy typu Ia).
Promethium Promethium – jediný lanthanoid, který nemá stabilní izotop a v přírodě se nevyskytuje. Důkaz o existenci promethia podali teprve v roce 1945 Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell na základě analýzy produktů jaderného rozpadu uranu v jaderném reaktoru.
Promotor Promotor – sekvence DNA nutná k zahájení transkripce. V případě bakterií se na tuto sekvenci přímo váže RNA polymeráza. Typickým příkladem promotoru je bakteriální TATA box.
Propagátor Propagátor – linie a jí odpovídající matematický výraz popisující rozptyl částic ve Feynmanových diagramech. Na propagátory lze též nahlížet jako na převrácené hodnoty vlnových operátorů dané částice, proto se často nazývají (kauzální) Greenovy funkce.
Propletený stav (entanglement) Propletený stav (entanglement) – kvantový stav systému dvou a více částic, v němž nemá smysl mluvit o stavech jednotlivých složek. Například z propleteného stavu dvojice fotonů nelze vyjádřit stavy jednotlivých fotonů. Značíme |AB>+|XY>, což znamená, že najdeme-li první částici ve stavu A, je druhá ve stavu B. Je-li první ve stavu X, pak druhá je ve stavu Y. Nelze ale měřit stav jedné částice aniž bychom ovlivnili druhou.
Propriocepce Propriocepce – polohocit, schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností. Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalového napětí, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd.
Proprioreceptory Proprioreceptory – receptory zjišťující informace o poloze a pohybu těla, jedná se o podněty ze svalů, šlach a kloubních pouzder.
Propustnost Propustnost – transmisivita, součinitel propustnosti neboli intenzitní koeficient propustnosti je vlastnost rozhraní dvou prostředí daná poměrem intenzity prošlého záření k intenzitě záření dopadajícího.
Protaktinium Protaktinium – třetí z řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek. Jako první identifikovali izotop 234 Kasimir Fajans a O. H. Göhring jako produkt rozpadu uranu 238. Za objevitele jsou ale označováni Otto Hahn a Lise Meitner z Německa a Frederick Soddy a John Cranston z Velké Británie, kteří roku 1918 nezávisle na sobě oznámili objev izotopu 231 s mnohem delším poločasem rozpadu.
Proteiny Proteiny – bílkoviny, velké organické molekuly tvořené aminokyselinami uspořádanými do lineárních útvarů. Tyto dlouhé řetězce jsou pospojovány peptidovými vazbami (vazba karboxylové skupiny jedné molekuly a aminoskupiny druhé molekuly).
Protilátka Protilátka – bílkovina, zaměřená proti cizorodé látce v organismu. Jejím úkolem je navázat se na specifický antigen a buď usnadnit jeho pohlcení buňkami imunitního systému, nebo svým navázáním přerušit škodlivé působení antigenu, případně spolu s antigenem vytvořit větší nerozpustný celek. Pod vlivem jednoho antigenu se může najednou tvořit více protilátek, neboť se mohou vázat na různá místa antigenu. Vazebná místa antigenu a jemu příslušející protilátky do sebe zapadají jako klíč do zámku, obecně tedy daná protilátka reaguje pouze na zcela určitý antigen.
Proton Proton – částice složená ze tří kvarků (duu) se spinem 1/2, hmotností 1,673×10−27 kg (938 MeV) a elektrickým nábojem +1,6×10−19 C. Proton je na běžných časových škálách stabilní, pokud se rozpadá, je poločas rozpadu větší než 1035 let. Za objevitele protonu je považován Ernest Rutherford, který v roce 1911 objevil atomové jádro při analýze rozptylu částice alfa pronikající tenkou zlatou fólií. Samotná jádra vodíku (protony) detekoval v roce 1918 při ostřelování dusíku částicemi alfa. Antiproton byl objeven v roce 1955 Emilio Segrem a Owenem Chamberlainem.
Proton M Proton M – ruská nosná raketa pro velké náklady, která je vyvíjena od roku 1965. Poslední varianta má výšku 53 metrů a průměr 7,4 metru. Na nízkou oběžnou dráhu dokáže vynést náklad 22 tun, na geostacionární dráhu 3,5 tuny.
Protonium Protonium – vázaný stav protonu a antiprotonu.
Protonové číslo Z Protonové číslo Z – udává počet protonů v atomovém jádře prvku.
Protrombinový čas Protrombinový čas – PT, tromboplastinový čas, Quickův test. PT je doba, která popisuje schopnost krevní plazmy konkrétního jedince vytvářet vnější koagulační cestou krevní sraženinu.
Provázaný stav Provázaný stav – entanglement, kvantově korelovaný stav systému dvou a více částic, v němž nemá smysl mluvit o stavech jednotlivých složek. Například z provázaného stavu dvojice fotonů nelze vyjádřit stavy jednotlivých fotonů. Značíme |AB>+|XY>, což znamená, že najdeme-li první částici ve stavu A, je druhá ve stavu B. Je-li první ve stavu X, pak druhá je ve stavu Y. Měřením provedeným na jedné částici se dozvíme určitou informaci o částici druhé. Je to způsobeno tím, že mají společnou minulost. Někdy se také hovoří o propletených stavech.
Průměrná hustota Země Průměrná hustota ZeměρZ = 5,520 g/cm3.
Prvok Prvok – jednobuněčné organizmy neschopné fotosyntézy. Patří do nadříše eukaryota. Jejich buňky mají jádro. Rozměry mají od 0,005 mm do 0,5 mm. Tvoří kolonie. Množí se nepohlavně i pohlavně, nepatří ani do živočichů, ani do rostlin. Bičíkovci se pohybují za pomoci bičíku.
PS PS – první velký urychlovač v komplexu CERN postavený v roce 1959. Dokázal urychlit protony na energii 28 GeV. Později se využíval jako injektor pro urychlovač SPS, který bude sloužit stejnému účelu pro budovaný urychlovač LHC.
Pseudoskalár Pseudoskalár – veličina, která se nemění při určité transformaci (rotační, Lorentzově) a při prostorové inverzi mění znaménko.
PSLV PSLV – Polar Satellite Launch Vehicle, nosná raketa Indické kosmické agentury. Původně byla vyvinuta pro vynášení satelitů IRS pro dálkový průzkum Země. Raketa je schopna vynést malé družice i na geostacionární dráhu. Raketu počali Indové vyvíjet v 90. letech 20. století, první start se uskutečnil v roce 1993. V roce 1994 za sebou měla raketa 71 úspěšných startů (31 indických a 40 komerčních pro jiné země) a 1 neúspěšný. V listopadu 2013 při startu C-25 tato raketa vynesla na oběžnou dráhu první indickou misi k Marsu (Mars Orbiter Mission). PSLV je čtyřstupňová raketa s kombinací pevného a kapalného paliva. Maximální tah prvního stupně je 4 430 kN. Na nízkou orbitu je raketa schopna vynést až 3 800 kg užitečného nákladu. Výška rakety je 44 m, hmotnost 294 000 kg a průměr 2,8 m.
PSP PSP – Parker Solar Probe, sonda americké NASA určená pro výzkum Slunce z těsné blízkosti. Startovala v srpnu 2018, mise je plánována do roku 2025. Sonda se na konci mise dostane až do vzdálenosti 6,2 milionu kilometrů od slunečního povrchu. Z dosavadních objevů jmenujme alespoň pozorování nehomogenity a turbulencí slunečního větru, objev bezprašné zóny a objev záhybů tvaru písmene S ve slunečním větru.
PSS PSS – polystyrene sulphonic acid, látka využívaná k dotování materiálu PEDOT.
PTA PTA – Pulsar Timing Array, metoda detekce gravitačních vln za pomoci vyb­ra­ných pulzarů z naší Galaxie, jejichž signál se cestou k nám pohupuje na gravitačních vlnách, které ovlivní dobu příchodu jednotlivých pulzů. Signál je sledován sítěmi radioteleskopů. Tato metoda je testována od roku 2005 na australských radioteleskopech Parkers (Parkers PTA). Existuje i Evropské pole EPTA zahrnující například radioteleskopy Lovell, Effelsberg, Wersterbork a Nan­çay a Severoamerická nanohertzová observatoř NANOGrav. V roce 2023 bylo oznámeno mo6né zachycení gravitačních vln. Velký průlom se očekává po dostavbě obřího pole radioteleskopů SKA (Square Kilometer Array).
PTB PTB – Physikalisch-Technische-Bundesandstalt, německý národní metrologický ústav, který je nejvyšší německou autoritou řízenou přímo spolkovou vládou. PTB disponuje řadou špičkových laboratoří a má obdobnou úlohu jako NIST ve Spojených státech a NPL ve Velké Británii. U zrodu ústavu stáli Werner von Siemens a Hermann von Helmholtz. Založili ho v roce 1887, tehdy s názvem PTR (Physikalisch-Technische Reichsanstalt). Ústav je orientován na základní fyzikální výzkum v mnoha odvětvích.
PTZ PTZ – Pan-Tilt-Zoom, otáčení nahoru, do stran a přiblížení. Kameru s označením PTZ lze vzdáleně (pomocí telefonu či počítače) natáčet a zoomovat s ní.
Pulsar Pulsar – neutronová hvězda, jejíž magnetická a rotační osa nemají shodný směr. Zářící oblasti v magnetických pólech hvězdy díky rotaci vytvářejí pro pozorovatele majákovým efektem pulzy, zpravidla radiové, výjimečně až rentgenové či gama. První pulzar byl objeven v roce 1967 Jocelyne Bellovou pod vedením Anthony Hewishe.
Půlvlnná destička Půlvlnná destička – optický prvek, jehož základní charakteristikou je různá rychlost šíření světla s různou polarizací. Při vhodně zvolené tloušťce materiálu dosáhneme fázového posuvu 180 stupňů mezi dvěma vlnami se vzájemně kolmými polarizacemi.
Pulzar Pulzar – neutronová hvězda, jejíž magnetická a rotační osa nemají shodný směr. Zářící oblasti v magnetických pólech hvězdy díky rotaci vytvářejí pro pozorovatele majákovým efektem pulzy, zpravidla radiové, výjimečně až rentgenové či gama. První pulzar byl objeven v roce 1967 Jocelyn Bellovou (dnes Jocelyn Bell Burnell) pod vedením Anthony Hewishe.
Pulzarová mlhovina Pulzarová mlhovina – Pulsar Wind Nebula (PWN) nebo také plerion je mlhovina (odvrhnutá obálka hvězdy), která je buzena intenzivním relativistickým větrem nabitých částic emitovaných pulzarem v centru. Příkladem PWN je Krabí mlhovina. Jsou zdrojem energetických fotonů s energií někdy převyšující desítky GeV.
Pulzující hvězdy Pulzující hvězdy – proměnné hvězdy, které mění svou jasnost díky pulzacím. Dělíme je na krátkoperiodické a dlouhoperiodické nebo na hvězdy s radiální a neradiální pulzací. K nejznámějším zástupcům patří cefeidy (perioda 1 až 135 dní, u kterých je znám vztah mezi periodou pulzací a svítivostí, a proto je lze využít k odhadu vzdáleností ve vesmíru. Dalším typickým zástupcem jsou pulzující obři typu RR Lyrae (perioda do jednoho dne).
Purduova univerzita Purduova univerzita – americká veřejná univerzita, která byla založena v americké Indianě v roce 1869. Sídlem univerzity se stalo město West Lafayette. Je pojmenována podle filantropa a obchodníka Johna Purdue. Univerzita je zaměřena na inženýrství, zemědělství, letectví a informační technologie. V roce 1962 zde byla založena první fakulta informatiky na světě. Školu navštěvuje 40 000 studentů.
PVLAS PVLAS – Polarization of Vacuum with LASer, italský experiment v laboratoři v Legnaru, který prokázal v roce 2006 stočení roviny polarizovaného světla (4×10−12 rad/m) generovaného laserem (1063 nm) ve vakuu v silném magnetickém poli (5 T). Stočení bylo mylně vysvětlováno přeměnou části fotonů na pseudoskalární částice podobné axionům.
PWR PWR – Pressurized Water Reactor, tlakovodní jaderný reaktor druhé generace. Poprvé byly tyto reaktory vyvinuty americkou společností Westinghouse v padesátých letech 20. století jako zdroj energie pro americké námořnictvo, poté se ujaly i v komerční sféře. Chladivem je voda hnaná pod vysokým tlakem do reaktoru.
Pyramidy, Město Pyramidy, Město – skalnaté uskupení na Marsu ležící 16 km od známé Tváře v oblasti Cydonia. Podobá se pětici pyramid.
Pyrethroid Pyrethroid – syntetická chemická sloučenina podobná přírodním látkám pyrethrinům produkovaným květinami (Chrysanthemum cinerariaefolium a Chrysanthemum coccineum).
Pyroklastický proud Pyroklastický proud – žhavé mračno, často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí. Jde o rychle pohyblivou, tekoucí směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, jejíž teplota dosahuje od 100 °C do 1 100 °C.
Pyrometr Pyrometr – přístroj k bezdotykovému měření povrchové teploty. Určuje teplotu měřeného tělesa z tepelného záření. Měří se jím převážně teploty v rozsahu −50 °C až +3500 °C.
Python Python – vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Python je vyvíjen jako open source, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem.


Aldebaran Homepage