A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

VAB VAB – Vehicle Assembly Building, dříve Vertical Assembly Building. Raketová montážní hala v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Postavena byla roku 1966. Se svým půdorysem 158×218 m a výškou 160 m patří mezi největší budovy na Floridě. Vnitřní objem 3,5 milionů m³ je dostatečný k vytvoření vlastního počasí. Za vlhkých dní vznikají u stropu oblaka, ze kterých prší.
Vádí Vádí – vyschlé řečiště v suchých oblastech, naplňující se vodou jen po občasných deštích, původní slovo „wadi“.
Vakance Vakance – krystalová porucha způsobená neobsazeným uzlem mřížky. Vakance mohou být jak elektricky neutrální, tak nést náboj.
Vakuola Vakuola – prostor v buňce umožňující zadržovat vodu, odpadní a nebezpečné látky. Udržuje v buňce rovnoměrné pH a udržuje hydrostatický tlak buňky.
Valenční kvarky Valenční kvarky – kvarky, které přispívají k celkovým kvantovým číslům hadronu, jsou to nevirtuální kvarkové komponenty hadronu.
Valenční pás Valenční pás – poslední (nejvyšší) pás, ve kterém se vyskytují nějaké elektrony v základním stavu.
Van Allenovy pásy Van Allenovy pásy – jsou tvořeny nabitými částicemi (elektrony, protony a ionty O⁺, He⁺) zachycenými magnetickým polem Země ve vzdálenosti 1,2 až 7 R_Z. V polárních oblastech se odrážejí efektem magnetického zrcadla. Pásy existují dva, vnější složený především z elektronů a vnitřní obsahující kromě elektronů i hmotnější částice, především protony s vysokou energií. Částice v pásech pronikavě září. Jejich energie je od 1 keV do 100 MeV. Nejenergetičtější elektrony se nazývají zabijácké elektrony (killer electrones) a mechanizmus jejich vzniku není zcela jasný. Vnitřní pás objevil James Van Allen z Univerzity v Iowě na základě měření družic Explorer 1 a 3, vnější detekovala sonda Luna 1. Oba pásy jsou mimořádným nebezpečím jak pro kosmické sondy, tak pro člověka.
Vanad Vanad – Vanadium, spolu s niobem a tantalem členem V. skupiny periodické tabulky prvků. Vanad patří mezi kovové prvky, v praxi je používán pro výrobu speciálních slitin a průmyslových katalyzátorů. Poprvé ho objevil v roce 1801 A. M. del Rio ve vzorku mexické olověné rudy.
Vápník Vápník – Calcium, nejvýznamnější prvek ze skupiny kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Vápenaté sloučeniny jsou lidstvu známy již od starověku - pálením vápence nebo mramoru lze získat pálené vápno. Vápník poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 elektrolýzou vápenatého amalgámu.
VCO VCO – Voltage-Controlled Oscillator, napěťově řízený oscilátor.
VCSEL VCSEL – Vertical–Cavity Surface–Emitting Laser. Druh laseru emitující světelný paprsek kolmo na substrát. Byl vyvinut zhruba před patnácti lety pro potřeby telekomunikačního průmyslu.
Védy Védy – rozsáhlý soubor posvátných textů sepsaný ve védském sanskrtu zhruba 1500 až 500 př. n. l. Slovo véda je odvozené ze sanskrtského kořenu vid a znamená věda, vědění, poznání. Kořeny védského pohledu na svět tvoří různorodost a množství pozoruhodných kosmologických idejí (kupř. i myšlenka mnohovesmíru). Védy neznají jednoznačné filozofické školy nebo systémy a nejsou jednoznačně nábožensky nebo materialisticky zaměřeny. Védské sbírky uchovávají poznatky o životě praevropanů a dalších národů či kmenů s jejich paleoastronomickými znalostmi z dob 8000 až 800 př. n. l. Obdivuhodný dar védského odkazu tkví zvláště v nadčasových otázkách významu lidské existence a vzájemného vztahu átman (individuální duchovní princip – vědomí) a brahman (nejvyšší vesmírný duchovní princip – pravědomí) nezávisle na jáství (ahamkára – psýché).
Vektor Vektor – v medicíně označení pro přenašeče. Přenašeč je organizmus, který je schopen přenést infekční onemocnění ze zdroje na cílového jedince. Sám vektor přitom obvykle infekcí ohrožen nebývá. Typickými přenašeči jsou členovci (např. klíště).
Vektorová veličina Vektorová veličina – n-tice funkcí času a prostoru, jejichž hodnota závisí na volbě souřadnicové soustavy přesně definovaným způsobem, například rychlost nebo poloha objektu.
Vektorování tahu Vektorování tahu – schopnost motoru měnit směr tahu z výstupních trysek.
Vektorové bosony Vektorové bosony – kalibrační bosony se spinem rovným 1, u něhož funkce popisující jednotlivé projekce (−1, 0, 1) tvoří vektorové pole – odtud název. Zpravidla však tímto termínem označujeme pouze kvanta tří kalibračních polí slabé jaderné interakce, popsané grupou symetrií SU(2). Tyto částice označujeme symboly W⁺, W⁻, Z⁰. Objevili je Carlo Rubbia a Simon van der Meer v ženevské laboratoři CERN roku 1983, za což oba získali již o rok později Nobelovu cenu za fyziku.
Vektorový magnetometr Vektorový magnetometr – přístroj měřící nejenom intenzitu, ale také směr magnetického pole.
Velká poloosa Velká poloosa – jeden z dráhových elementů tělesa obíhajícího kolem gravitačního centra (například planety kolem Slunce). Velká poloosa je polovina největší možné vzdálenosti mezi dvěma různými body elipsy, po které se těleso pohybuje.
Velmi jemná struktura Velmi jemná struktura – velmi malé rozštěpení energetických hladin v elektronovém obalu způsobené interakcí spinů jádra a elektronů. Poprvé pozorováno A. Michelsonem v roce 1891, vysvětlení však podal až W. Pauli v roce 1924. Toto rozštěpení je asi o tři řády menší než jsou rozdíly hladin jemné struktury a je v optickém oboru pozorovatelné jen spektroskopy s vysokou rozlišovací schopností.
Venus Express Venus Express – sonda k Venuši vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou 9. listopadu 2005. U Venuše úspěšně pracovala od dubna 2006 do prosince 2014. Hlavním úkolem byl průzkum husté atmosféry planety, plazmatického prostředí a povrchu Venuše. Většina přístrojů byla obdobou přístrojů mise Mars Express.
Venuše Venuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze jí můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku.
VERITAS VERITAS – Very Energetic Radiation Imaging Telescope Array System, soustava čtyř pozemních detektorů záření gama, které sledují Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Průměr zrcadel je 12 metrů, sběrná plocha každého segmentovaného zrcadla 75 m². Soustava je od roku 2005 v provozu na observatoři FLWO (Fred Lawrence Whipple Observatory) na Mount Hopkins v Arizoně. Citlivost detektorů: 0,1÷10 TeV.
Veselagova čočka Veselagova čočka – planparalelní destička se záporným indexem lomu, zobrazuje bod na bod. Teoreticky se jako první zabýval hypotetickým prostředím se záporným indexem lomu Victor Veselago v roce 1968.
Vesmír AdS Vesmír AdS – Anti de Sitterův vesmír, maximálně symetrický vesmír s konstantní zápornou křivostí. Maximální symetrie znamená, že všechny body v tomto vesmíru jsou si rovnocenné. Záporná skalární křivost je způsobena zápornou hodnotou kosmologické konstanty. AdS vesmír se většinou uvažuje bez přítomnosti hmoty, která způsobuje kladné zakřivení prostoročasu. Tento prostoročas je pojmenován podle ředitele Leidenské observatoře, profesora Willema de Sittera.
Vesmír de Sitterův Vesmír de Sitterův – maximálně symetrický vesmír s konstantní kladnou křivostí, bez přítomnosti hmoty. Kladná křivost je způsobena kladnou hodnotou kosmologické konstanty. Maximální symetrie znamená, že všechny body v tomto vesmíru jsou si rovnocenné. Kladná skalární křivost je způsobena kladnou hodnotou kosmologické konstanty. Jde o nejjednodušší model vesmíru se zrychlenou se expanzí. Jako řešení Einsteinových rovnic ho nalezl de Sitter v roce 1917.
Vezikuly Vezikuly – v mineralogii bubliny, které vznikly expanzí plynů v tekoucím magmatu a jsou součástí vyvřelých hornin (bazaltů).
VHP VHP – vnitřní havarijní plán, nástroj pro zajištění havarijní připravenosti v areálu provozovatele jaderných zařízení, dle zákona č. 263/2016 Sb. (tzv. atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vibrační spektrum molekuly Vibrační spektrum molekuly – atomy v molekule nemají konstantní vzdálenosti, ale kmitají kolem rovnovážných poloh podobně jako kuličky na pružinách. Na molekulu se tedy můžeme v určitém přiblížení dívat jako na soustavu lineárních harmonických oscilátorů (LHO). V kvantové mechanice může energie LHO nabývat pouze diskrétních hodnot. Vibrační energie molekuly pak může přecházet z nižší energetické hladiny na vyšší a naopak. Při těchto přechodech dochází k absorpci nebo emisi fotonu. Rozdíl energií nejbližších hladin je asi o dva řády menší než energie elektronových přechodů v atomu nebo v molekule.
Viking Viking – dvojice sond NASA vypuštěná k Marsu ve dnech 20. 8. 1975 a 19. 9. 1975. Obě měly orbitální i přistávací modul. Mise byly úspěšné a bez větších problémů trvaly několik let.
Viking 1 & 2 Viking 1 & 2 – dvojice sond NASA vypuštěných k Marsu ve dnech 20.8.1975 a 19.9.1975. Obě měly orbitální i přistávací modul. Mise byly úspěšné a bez větších problémů trvaly několik let.
VIMS VIMS – Visible and Infrared Mapping Spectrometer, unikátní spektrometr na sondě Cassini. Je tvořen dvěma přístroji, které současně pořizují spektrum zachyceného signálu – jeden ve viditelném oboru, druhý v infračerveném.
VIRGO VIRGO – největší evropský interferometr pro hledání gravitačních vln s délkou ramen 3 km. Je umístěn u vesničky Cascina, 10 km od italské Pisy proslulé svou šikmou věží. Detektor byl uveden do provozu v roce 2007. Od roku 2010 do roku 2017 probíhala rekonstrukce, jejímž cílem bylo podstatné zvýšení citlivosti. První experimentální běh po rekonstrukci proběhl v srpnu 2017 (společné pozorování s americkým LIGO) a 14. srpna se podařilo zachytit první gravitační signál. Detektor Virgo je součástí observatoře EGO (European Gravitational Observatory). Pro přístroj po rekonstrukci se také často používá zkratka AdV (Advanced Virgo).
Viriálový teorém Viriálový teorém – vztah, který dává do souvislosti množství pohybu v soustavě mnoha jedinců s potenciální energií jejich vazby. První variantu teorému použil Rudolf Clausius v termodynamice už v roce 1870.
VIRTIS VIRTIS – Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer. Zcela unikátní zobrazovací spektrometr, který zobrazuje ve viditelné, ultrafialové (UV) a blízké infračervené (NIR) oblasti spektra. Je jedním z detektorů nesených sondou Venus Express. Umožňuje třírozměrné skenování oblačnosti Venuše do hloubky několika desítek kilometrů.
Virtuální částice Virtuální částice – částice, které nepřetržitě vznikají a zanikají ve vakuu. Existenci virtuálních částic umožňují Heisenbergovy relace neurčitosti pro energii a čas. Virtuální částice také zprostředkovávají interakce mezi skutečnými částicemi a jsou zodpovědné za některé makroskopické jevy, jako je například anomální magnetický moment elektronu, Lambův posuv nebo Casimirův jev.
Virus Virus – struktura nacházející se na hranici mezi živým a neživým. Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloženy ve vnitřní části (nukleoidu) obklopeném proteinovou schránkou (kapsidou). Obalené viry mají navíc virový obal z membrány tvořené proteinovou a lipidovou dvouvrstvou. Viry nejsou schopny samostatné replikace bez hostitelské buňky. Buňka slouží pouze jako biologická továrna a sklad náhradních dílů potřebných pro vznik nových virů.
Viskózní relaxace Viskózní relaxace – uvolnění povrchového napětí tečením – povrch planety nebo měsíce, například rozbrázděný krátery či jinak šokově přetvořený, je následně přetvořen plastickým tečením povrchových vrstev.
Vitrifikace Vitrifikace – uskladnění radioaktivních odpadů zatavením do skla. Při tomto procesu je radioaktivní materiál přidán do sklářského kmene a výsledná homogenní sklovina je převedena do ocelových kontejnerů určených pro uskladnění v hlubinném úložišti.
Vizmut Vizmut – Bismuthum, patří mezi těžké kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a keramických materiálů.
VLA VLA – Very Large Array, síť 27 radioteleskopů poskládaných do tvaru písmene Y umístěná v Socorru v Novém Mexiku. Průměr jedné antény je 25 metrů, hmotnost 230 tun. Elektronicky zpracovaná data poskytují rozlišení odpovídající základně 36 kilometrů a citlivost odpovídající jednomu dalekohledu o průměru 130 metrů. Síť provozuje National Radio Astronomy Observatory (NRAO) od roku 1980.
Vlásenková struktura nukleové kyseliny Vlásenková struktura nukleové kyseliny – struktura vzniklá spojením palindromových sekvencí na jediném vlákně.
Vlastní stav Vlastní stav – stav, který je vlastním vektorem příslušného operátoru.
Vlastní vektor Vlastní vektor – Vektor, který je operátorem jen komplexně natahován.
VLBA VLBA – Very Large Baseline Array, síť deseti radioteleskopů rozmístěná od Havajských po Panenské ostrovy s délkou základny 8 600 km. Průměr každé antény je 25 m, provozovatelem je National Science Foundation se sídlem v Novém Mexiku. Síť je v provozu od roku 1993.
VLBI VLBI – Very Long Baseline Interferometry, radioastronomická metoda přesného měření polohy velmi vzdálených radiových zdrojů. Metoda spočívá v měření časových korelací zaznamenaných šumových signálů třemi a více radioteleskopy, umístěnými na zemském povrchu ve velké vzdálenosti od sebe. Nejcitlivější sítí je evropská EVN, nejznámější je americká VLBA s 10 radioteleskopy o základně 8 600 km. Pomocí této metody je definován souřadnicový systém ICRS.
Vlnoplocha Vlnoplocha – plocha, na které má vlna stejnou fázi.
Vlnové číslo Vlnové číslo – velikost vlnového vektoru, 2π/λ.
Vlnovod Vlnovod – přirozené či umělé uspořádání prostředí, vytvářející kanál ve kterém se šíří vlny; tento kanál může být ohraničený v jednom nebo dvou směrech. V zjednodušené představě se vlny při šíření ve vlnovodu odrážejí od jeho stěn, čímž se ve směru kolmém na šíření vlny vytváří stojaté vlnění, v obecném případě se popis vlnovodu neobejde bez popisu disperze dané soustavy. Příklady přirozených systémů mohou být akustické vlnovody v oceánech, vytvořené náhlými změnami hustoty mořské vody, umožňující komumikaci velryb na vzdálenosti tisíců kilometrů, nebo plazma kolem magnetických siločar, vytvářející hvizdy. Příklady umělých vlnovodů jsou planparalelení kovové desky, koaxiální kabel nebo duté kovové trubky.
Vlnový vektor Vlnový vektor – prostorová změna fáze vlnění. Složky vlnového vektoru získáme jako prostorové derivace fáze vlnění. Pro monochromatickou vlnu je velikost vlnového vektoru rovna 2π/λ. Vlnový vektor míří ve směru pohybu vlnění.
Vlny v plazmatu Vlny v plazmatu – v plazmatu vznikají jak nízkofrekvenční vlny související s pohyby iontů, tak vysokofrekvenční vlny související s pohyby elektronů. Oba komplexy vln obsahují řadu tzv. modů.
VLS VLS – Vapor-Liquid-Solid, metoda pěstování monokrystalických nanovláken. Na substrátu monokrystalického křemíku se roztaví například zlatý terčík, který vytvoří taveninu směsi zlata s křemíkem v rozměrech požadovaného vlákna. Další nárůst vlákna probíhá v atmosféře ochranného plynu, nejčastěji vodíku spolu s parami sloučeniny křemíku (hydridu či chloridu křemičitého). Příměsí jiných par v požadované koncentraci (například hydridu boritého či fosforečného) lze pěstovat příměsné polovodiče. Změnou teploty a/nebo tlaku lze dosáhnout ukončení růstu monokrystalu, přičemž z plynné fáze se mohou na monokrystalu začít vytvářet koaxiální polykrystalické vrstvy.
VLT VLT – Very Large Telescope, čtveřice dalekohledů ESO postavená v Chile na Cerro Paranal (2635 m). Dalekohledy mají celistvá zrcadla o průměru 8,2 metru (Antú – 1998; Kueyen – 1999; Melipal – 2000; Yepun – 2001). Názvy zrcadel znamenají v Mapušštině Slunce, Měsíc, Jižní Kříž a Venuši. Sběrná plocha každého z velkých přístrojů je 53 metrů čtverečních. Dalekohledy jsou vybaveny systémem adaptivní a aktivní optiky. Další menší pomocné dalekohledy tvoří s hlavní čtveřicí výkonný interferometr o základně 200 m, jehož srdcem je od roku 2015 přístroj Gravity – interferometr druhé generace.
Vmrznuté magnetické pole Vmrznuté magnetické pole – u vysoce vodivého plazmatu je možné, aby silokřivky magnetického pole sledovaly pohyb plazmatu. Potom hovoříme o tzv. vmrznutém poli. Plazmoidy vyvržené z povrchu Slunce s sebou zpravidla unášejí vmrznuté magnetické pole, které může interagovat s atmosférami planet.
Vnitřní Slunce Vnitřní Slunce – Slunce, které je uzavřeno uvnitř Země. Jeho zář je občas vidět polárními otvory v blízkosti severního nebo jižního pólu jako polární záře.
Vodík Vodík – Hydrogenium, je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo při chemické syntéze a v metalurgii nebo jako náplň balonů a vzducholodí. Vodík objevil roku 1766 Henry Cavendish.
Vodivostní pás Vodivostní pás – interval energií, při kterých nejsou elektrony vázány ke konkrétním jádrům a mohou se pohybovat v látce volně.
Vodní plazma Vodní plazma – plazma tvořené vodíkem a kyslíkem. Je využíváno v raketových motorech za teplot, při kterých již voda dávno nemůže existovat, protože je rozložena na základní prvky zbavené elektronů.
Volatilní Volatilní – nestálý
Voxel Voxel – Volumetric Element, označuje element objemu představující hodnotu v pravidelné mřížce třídimenzionálního (3D) prostoru. Jde vlastně o analogii k pixelu, který reprezentuje hodnotu v 2D mřížce. Stejně jako pixel je perfektní čtverec, voxel je perfektní krychle.
Voyager Voyager – dvojice sond NASA, která startovala v roce 1977 pomocí nosných raket Titan/Centaur. V roce 1979 proletěly obě sondy kolem Jupiteru, v roce 1980 (Voyager 1) a 1981 (Voyager 2) kolem Saturnu. Voyager 2 pokračoval dále k Uranu (1986) a Neptunu (1989). Obě sondy se zásadním způsobem zasloužily o poznání Sluneční soustavy a dnes jsou nejvzdálenějšími objekty, které lidstvo vyslalo do vesmíru.
VPR VPR – Visual Place Recognition, rozpoznávání místa ve vizuálním oboru.
Vstřícné paprsky Vstřícné paprsky – paprsky postupující proti sobě v opačných směrech.
Vůně Vůně – základní kvantová vlastnost leptonů a kvarků. Nejde o skutečnou vůni, ale o vlastnost, která vyjadřuje druh částice. Leptony mají šest vůní: elektron, elektronové neutrino, mion, mionové neutrino, tauon, tauonové neutrino. Kvarky mají také šest vůní: down (dolů), up (nahoru), strange (podivnost), charm (půvab), bottom (spodní), top (horní).
VVER VVER – Водо-Водяной Энергетический Реактор, VodoVodjanoj Energetičeskij Reaktor. Východní varianta vysokotlakých vodních reaktorů, v nichž je chladivem voda hnaná do reaktoru pod vysokým tlakem. Původně ruský reaktor je nejčastějším reaktorem v elektrárnách bývalého východního bloku. Tento typ reaktoru je v českých jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín.
Výchoz Výchoz – geologický termín označující místo na zemském povrchu, ve kterém je podložní vrstva částečně nebo úplně odkryta a vystupuje na povrch.
Vysokofrekvenční komplex vln Vysokofrekvenční komplex vln – elektromagnetické vlny šířící se plazmatem. V přítomnosti magnetického pole jsou anizotropní. Ve směru podél pole se šíří tzv. R a L vlna (pravotočivá a levotočivá), ve směru kolmém na pole O a X vlna (řádná a mimořádná).
Vysokoteplotní supravodivost Vysokoteplotní supravodivost – supravodivost keramických materiálů za teplot vyšších než 30 K. Nový typ supravodivosti objevili Karl Allex Müller a Johannes George Bednorz v roce 1986. Poté následoval objev supravodičů za teplot vyšších, než je teplota zkapalnění dusíku (77 K). Nejvyšší dosažená teplota stabilního supravodiče je 160 K. Většinou jde o různé oxidy mědi kombinované se vzácnými kovy. Za párování elektronů jsou pravděpodobně zodpovědné magnetické spinové excitace, které se chovají jako výrazně anizotropní rovinné kvazičástice lokalizované v Cu-O rovinách. Karl Müller a Johannes Bednorz za objev získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1987.



---