A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

H alfa H alfa – spektrální čára vodíku s vlnovou délkou 656,3 nm, která vzniká přechodem ze třetí energetické hladiny na druhou. Je součástí tzv. Balmerovy série spektrálních čar.
H I oblasti H I oblasti – oblasti neutrálního vodíku, které jsou nerovnoměrně rozloženy v galaxiích. Nezapočítáváme-li skrytou látku, pak je vodík ve vesmíru nejrozšířenějším prvkem vůbec - hmotnostně jde o cca 70 % veškeré viditelné hmoty. V naší Galaxii je výskyt H I oblastí koncentrován ke spirálním ramenům, výrazně více se vyskytují v galaktickém disku a svým měřítkem jsou srovnatelné s měřítkem spirálních galaktických ramen. H I oblasti jsou relativně chladné – cca 80 K, vodík je zde v základním stavu. Díky přechodu mezi ortovodíkem (elektron a proton mají nesouhlasný spin) a paravodíkem (souhlasný spin) září tyto oblasti na vlně 21,105 cm, což odpovídá frekvenci 1420,4 MHz a lze je mapovat radioastronomickými metodami. Lze tak získat radiovou mapu struktury Galaxie v rovině galaktického disku i ve větších vzdálenostech, kam nelze pro mezihvězdnou extinkci dohlédnout ve viditelné části spektra.
H II oblasti H II oblasti – část mezihvězdného prostoru, ve kterém se nachází ionizovaný vodík. Vodík je ionizován UV zářením z blízkých obřích hvězd spektrálního typu O a B. Tyto hvězdy mohou ionizovat vodík na vzdálenosti až stovek světelných let. Teplota H II oblastí se pohybuje v intervalu 10 000 K až 20 000 K a má koncentraci v řádu desítek atomů v centimetru krychlovém. Nejznámější H II oblastí je například velká mlhovina v Orionu M42.
Hadrony Hadrony – částice složené z kvarků, které interagují silnou jadernou interakcí. Dělíme je na mezony složené z kvarku a antikvarku a baryony složené ze tří kvarků různých barev. Název je odvozeninou z řeckého hadros (silný, těžký). K nejznámějším mezonům patří piony, k nejznámějším baryonům neutron a proton. Hmotnosti hadronů převyšují hmotnost elektronů o několik řádů. Jejich interakce s látkovým prostředím se výrazně liší jak od elektronů, tak i od fotonů.
Hafnium Hafnium – šedý až stříbřitě bílý, kovový prvek, chemicky velmi podobný zirkonu. Hlavní uplatnění nalézá jako složka některých speciálních slitin. Hafnium bylo objeveno roku 1923 v dánském hlavním městě Kodani, podle jehož latinského jména bylo také pojmenováno. Objeviteli byli chemici Dirk Coster a Georg von Hevesy.
Hajabusa Hajabusa – anglicky Hayabusa, malá japonská robotická sonda, které se 26. listopadu 2005 podařilo odebrat vzorek horniny z povrchu planetky Itokawa. Sonda startovala 3. května 2003 a její součástí bylo miniaturní přistávací pouzdro Minerva. Návrat sondy byl plánován na rok 2007. Nakonec se k Zemi vrátila až 13. června 2010, když návratové pouzdro úspěšně přistálo v Austrálii. Hajabusa znamená v japonštině sokol. Původní název sondy byl MUSES C. Sonda má svého následovníka s názvem Hajabusa 2.
Hajabusa 2 Hajabusa 2 – japonská sonda, která zkoumala blízkozemní planetku Ryugu. Startovala v roce 2014, u planetky pracovala v letech 2018 a 2019. Odebrala povrchové vzorky, vytvořila na planetce kráter, z něhož odebrala podpovrchový materiál. Sonda se s návratovým pouzdrem vrátí k Zemi na konci roku 2020. Název sondy vychází z japonského označení pro sokola stěhovavého. Sonda je následovnicí sondy Hajabusa, která zkoumala planetku Itokawa.
Hallův jev Hallův jev – uplatňuje se ve vodiči (polovodiči), kterým protéká proud za přítomnosti magnetického pole. Pokud má magnetické pole kolmou složku na rychlost nosičů náboje, působí na náboje Lorentzova síla a na bočních stěnách vodiče se objeví tzv. Hallovo napětí. Za extrémně nízkých teplot se s měnícím se magnetickým polem mění toto napětí skokově (hovoříme o kvantovém Hallově jevu). Pozorované skoky jsou důsledkem kvantování odporu (vodivosti) materiálu za nízké teploty.
Haló jádra Haló jádra – zvláštní skupina jader s neobvyklou vnitřní stavbou. Na většinu z nich můžeme nahlížet jako na systém sestávající ze dvou složek: z jadérka a z haló tvořeného jedním nebo více slabě vázanými valenčními nukleony. U normálního jádra je jeho poloměr úměrný třetí odmocnině z počtu jeho nukleonů. Tato jednoduchá závislost ale u haló jader neplatí. Oblast, ve které se mohou slabě vázané valenční nukleony vyskytnout, odpovídá jádrům s daleko větším nukleonovým číslem.
Halogenová žárovka Halogenová žárovka – klasická žárovka s wolframovým vláknem, v níž je okolní plyn obohacen o halové prvky (například bróm nebo jód), které umožňují vyšší teplotu vlákna, a tím bělejší světlo.
Harmonická analýza Harmonická analýza – rozklad signálu do násobků základní frekvence. Z harmonické analýzy lze určit mnoho informací o zdroji a vlastnostech signálu. U reliktního záření jde o zjištění zastoupení různě velikých fluktuací na obloze.
Harmonický oscilátor Harmonický oscilátor – systém s kvadratickou závislostí potenciální energie na výchylce. Tomu odpovídá lineární závislost vratné síly na výchylce. Řešením jsou oscilace popsané matematickými funkcemi sinus a kosinus.
Harvardova univerzita Harvardova univerzita – nejstarší univerzita na území Spojených států, založena byla roku 1636. Sídlí ve městě Cambridge ve státě Massachusetts . Studuje zde kolem 20 tisíc studentů z celého světa. Přijímací řízení trvá jeden rok a ročně je v průměru přijato 7 % žadatelů. Nobelovou cenou bylo oceněno 47 absolventů.
HASI HASI – Huygens Atmosphere Structure Instrument, zařízení umístěné v pouzdře Huygens, které v lednu 2005 přistálo na Saturnově měsící Titan.
Hassium Hassium – šestnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. První přípravu prvku s atomovým číslem 108 oznámili němečtí fyzici Peter Armbruster a Gottfried Münzenberg roku 1984 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Prvek byl pojmenován po německé spolkové zemi Hesensko.
HD 189733b HD 189733b – exoplaneta objevená roku 2005, vzdálená 63 světelných roků od Země, patří do třídy horkých Jupiterů s hmotností 1,1 hmotnosti Jupiteru. Mateřskou hvězdu v souhvězdí Lištičky obíhá s periodou 2,2 dne ve vzdálenosti 0,031 AU.
HD 209458b HD 209458b – exoplaneta známá i pod jménem Osiris. Objevena byla v roce 1999 jako vůbec první tranzitující exoplaneta. Tento plynný obr obíhá s periodou 3,5 dne velmi blízko povrchu hvězdy HD 209458 podobné Slunci ve vzdálenosti 0,047 AU (odpovídá přibližně vzdálenosti Merkuru od Slunce). Soustava se nachází v souhvězdí Pegase a je od nás vzdálená 153 světelných roků.
HD televize HD televize – High Definition TV neboli standard HDTV s rozlišením 1920×1080 pixelů.
HDD HDD – Hard Disk Drive, pevný disk. Zařízení k uchování většího množství dat formou magnetického zápisu. Zápis i čtení probíhá pomocí hlav pohybujících se nad magnetickým médiem. První pevný disk se objevil v roce 1956. Dnešní komerčně prodávané disky pojmou mnoho terabajtů dat.
HDF I HDF I – Hubble Deep Field I. První ze série podrobných snímků malé části oblohy. Byl složen z 342 různých snímků pořízených HST v průběhu deseti dnů (18 až 28. 12. 1995 ) v souhvězdí Velké Medvědice. Doba expozice byla 15 až 40 minut. Snímky byly fotografovány v různých oborech spektra. Zobrazený výsek oblohy odpovídá velikostí malému penízku sledovanému ze vzdálenosti 25 m. Na snímcích bylo nalezeno 1 500 galaxií v různých stupních vývoje.
HDM HDM – Hot Dark Matter. Horká temná hmota je tvořena částicemi s vysokou rychlostí, které se za dobu existence vesmíru dostaly do vzdálenosti srovnatelné s rozměry viditelného vesmíru. Tato složka zárodečné fluktuace rozmělňuje. Jelikož se tyto fluktuace vyvinuly v dnes pozorovatelné struktury, musí horká temná hmota tvořit zanedbatelnou část temné hmoty. K této složce patří například neutrina.
HEAO HEAO – High Energy Astronomy Observatory, tři rentgenové družice NASA. HEAO 1: 1977-1979, 0,2 keV ÷ 10 MeV. HEAO 2 (Einstein): 1978-1981, 0,2÷20 keV, první družice schopná zobrazovat objekty v RTG oboru, naprostý průlom v RTG astronomii. HEAO 3: 1979-1981, 50 keV ÷ 10 MeV, obdoba první družice.
HEGRA HEGRA – High Energy Gamma Ray Astronomy, soustava pěti pozemních detektorů záření gama, které sledovaly Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Experiment HEGRA byl budován od roku 1992 a jeho činnost byla ukončena v roce 2002. Experiment byl umístěn na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) ve výšce 2 200 m a vybudovali ho vědci z Max Planck Institutu. Každý z dalekohledů měl plochu 8,2 m². Citlivost: 0,5÷10 TeV.
HeLa buňka HeLa buňka – nádorové buňky používané k experimentům, jejichž prapředek byl odebrán v roce 1951 z nádoru děložního hrdla Henrietty Lacksové (HeLa). Buněčná linie je kultivována v mnoha laboratořích světa.
HeLa buňky HeLa buňky – nádorové buňky používané k experimentům, jejichž prapředek byl odebrán v roce 1951 z nádoru děložního hrdla Henrietty Lacksové (HeLa). Buněčná linie je kultivována v mnoha laboratořích světa.
HELCZA HELCZA – High Energy Load Czech Assembly, zařízení pro testování primární stěny fúzního reaktoru a cyklické testování materiálů vysokým tepelným tokem. Jinak řečeno jde o obří elektronové dělo pracující ve vakuu.
Helicita Helicita – točivost, šroubovitost vektorového pole. Pro pole A je hustota helicity definována jako A·rotA.
Helikáza Helikáza – enzym pohybující se podél fosfátové kostry a rozvíjející vlákna DNA od sebe. Proces je poháněn energií z ATP. Využívá se v mnoha klíčových buněčných procesech, jako jsou replikace, translace, rekombinace nebo opravy DNA.
Heliocentrická dráha Heliocentrická dráha – oběžná dráha kolem barycentra sluneční soustavy, které se obvykle nachází uvnitř Slunce. V naší sluneční soustavě mají heliocentrickou dráhu všechny planety, planetky, komety a některé umělé družice.
Heliopauza Heliopauza – hranice heliosféry. Jde o oblast, ve které končí vliv magnetického pole našeho Slunce. Uvnitř heliosféry dominuje sluneční vítr, za heliopauzou se nachází mezihvězdné prostředí.
Heliosféra Heliosféra – oblast magnetického vlivu Slunce. Heliosféra není kulová, jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Je od Slunce v různých směrech různě vzdálená, zhruba 110 až 160 au. Uvnitř heliosféry se nachází plazma slunečního větru. Heliosféra končí hraniční vrstvou, jejíž vnější část se nazývá heliopauza.
Heliosynchronní dráha Heliosynchronní dráha – geocentrická dráha, která kombinuje výšku a sklon takovým způsobem, že satelit prochází nad určeným místem povrchu Země vždy ve stejném slunečním čase. Na této oběžné dráze může být satelit neustále osvícen Sluncem.
Helium Helium – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní. Francouzský astronom Pierre Janssen objevil helium ze spektrální analýzy sluneční korony. V roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. Je pojmenované po starořeckém bohu Slunce, Héliovi.
Helium 3 Helium 3 – zkratka ³He, izotop helia se třemi nukleony v jádře, lehké helium. V zemské atmosféře je ho přítomno milionkrát méně, než ⁴He. Teplota varu je 3,2 K, v supratekutý stav přechází při teplotě 2,6×10⁻³ K. Zůstává rovněž, jako ⁴He, kapalinou až do absolutní nuly. V koherentním stavu se chová jako fermionová látka, pokud ovšem nedojde k párování jader. Ve fázovém diagramu, zvláště za přítomnosti vnějšího magnetického pole, je mnoho fázových přechodů a supratekuté ³He vykazuje vlastnosti, s nimiž se nesetkáváme u žádné jiné kvantové kapaliny.
Helium 4 Helium 4 – zkratka ⁴He, izotop helia se čtyřmi nukleony v jádře, kapalní za normálního tlaku při teplotě 4,2 K, tuhá složka za normálního tlaku neexistuje. Při teplotě 2,17 K dochází k fázovému přechodu kapalina–kapalina helia typu I na helium typu II, kdy se kapalina začne chovat jako bosonová látka a stane se supratekutou a tepelně supravodivou.
Hematoencefalická bariéra Hematoencefalická bariéra – souvislá vrstva endotelu mozkových kapilár, bazální membrána a z mozkové strany vrstva astrocytů. Endotel mozkových kapilár se odlišuje od endotelu v jiných tkáních tím, že je bez fenestrací (pórů) a endotelové buňky jsou spojeny těsnými kontakty (tight junctions). K bazální membráně jsou připevněny výběžky astrocytů společně s mikrogliálními buňkami. Z krve do mozku snadno prostupuje voda a látky dobře rozpustné v lipidech (např. etanol, nikotin, O₂, CO₂, N₂O). Nezbytné hydrofilní látky (glukóza, neutrální aminokyseliny) musí být do mozku aktivně transportovány pomocí specifických transportních systémů spotřebovávajících energii. Díky tomu může být výměna látek mezi krví a mozkovou tkání regulována.
Hemokoagulace Hemokoagulace – srážení krve, proces vytváření třírozměrné sítě z bílkoviny fibrinu. Do této sítě se zachytávají krvinky. Proces hemokoagulace probíhá jako kaskáda enzymatických reakcí, kdy jsou na každém stupni kaskády neaktivní enzymy přeměňovány na enzymy aktivní. Enzymy spolu s dalšími látkami, které jsou schopny na jednotlivém stupni koagulační kaskády spustit přeměnu neaktivního enzymu na aktivní, jsou označovány jako koagulační faktory. Tato kaskáda je k vysvětlení významu jednotlivých koagulačních faktorů v klasickém výkladu rozdělována na vnitřní, vnější a společnou koagulační cestu. V živém organizmu probíhají vnější i vnitřní cesta společně a místo nich jsou faktory zařazovány do iniciační a amplifikační fáze. Konečným stupněm kaskády je vytvoření stavebního prvku fibrinové sítě – monomerního fibrinu z bílkoviny fibrinogenu. Monomerní fibrinogen polymerizací vytváří fibrinovou síť, zpočátku volnou, která je následnými enzymatickými reakcemi stabilizována vytvářením příčných kovalentních můstků mezi jednotlivými řetězci fibrinu za účasti vápenných kationtů.
Hemostáza Hemostáza – soubor současně probíhajících a navzájem se ovlivňujících dějů, které jsou cíleny na zastavení krvácení. Na hemostáze se podílí činnost krevních destiček, reakce poškozené cévní stěny a hemokoagulace.
HEPL HEPL – Hansen Experimental Physics Laboratory, laboratoř ve Stanfordské univerzitě, ve které byla připravena družice Gravity Probe B.
HERA HERA – Hadron-Electron Ring Accelerator, urychlovač protonů na energie 318 GeV. Obvod urychlovače byl 6,3 kilometru a byl pod zemí v hloubce 15 až 30 metrů. Provozován byl německou částicovou laboratoří DESY v blízkosti Hamburku od roku 1992 do roku 2007.
HERA (radioteleskopy) HERA (radioteleskopy) – radioteleskopické pole v jižní Africe, které se spolu s polem MeerKAT stane součástí budovaného pole SKA. HERA je zkratka z anglického „Hydrogen Epoch of Reionization Array“. HERA pracuje v frekvenčním rozsahu 50 až 250 MHz. Hlavním cílem bude pozorování období reionizace vesmírné látky způsobené svitem prvních hvězd ve vesmíru. Pole HERA se nachází v národním parku MeerKAT. Počet antén se rozrostl z původních 37 (2016) na 350 (2020).
Herbigovy-Harovy objekty Herbigovy-Harovy objekty – malé jasné mlhoviny vznikající při utváření hvězdy, které jsou formovány výtrysky materiálu a tvrdého záření ve směrech obvykle odpovídajících rotační ose centrální hvězdy. Mlhoviny vznikají při interakci výtrysků s okolním mezihvězdným prostředím, svítí ve viditelné oblasti spektra, jde o vysoce ionizované prostředí. V chladném plynu za rázovou vlnou pak dochází k rekombinaci, záření HH objektů má typické emisní spektrum. Objekty jsou pojmenovány po Georgu Herbigovi a Guillermu Harovi, kteří v letech 1946–1947 objevili první tři objekty tohoto typu ve velké mlhovině v Orionu. Všechny v současnosti známé HH objekty jsou obklopeny hustým prachovým diskem a jsou intenzivními zdroji IR záření.
Hermitovská matice Hermitovská matice – matice nad komplexními čísly, jejíž diagonálně sdružené prvky jsou komplexně sdružené. Taková matice má všechna vlastní čísla reálná a vlastní vektory navzájem kolmé. V kvantové mechanice se hermitovské matice používají jako operátory pozorovatelné veličiny a jejich vlastní čísla odpovídají naměřeným hodnotám.
Herpesvirus Herpesvirus – DNA virus s dvojvláknovou nukleovou kyselinou. Má kubickou symetrii, replikuje se v jádře a v hostiteli přetrvává celoživotně.
Herschel Herschel – sonda ESA, která byla vynesena do vesmíru 14. května 2009. Jde o obří infračervenou observatoř se zrcadlem o průměru 3,5 metru, která byla umístěna do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země-Slunce. Observatoř pokrývala obor vlnových délek od 55 μm do 672 μm a byla pojmenována po vynikajícím anglickém astronomovi a objeviteli infračerveného záření Williamu Herschelovi. Šlo o vůbec největší dalekohled umístěný lidstvem ve vesmíru. Mise byla po spotřebování zásob tekutého hélia používaného na chlazení ohniska ukončena dne 29. dubna 2013.
HESE HESE – High Energy Starting Events, termín využívaný při detekci neutrin. Takto jsou označovány události v detektoru, které byly způsobeny příletem neutrina s energií vyšší než 20 TeV.
HESS HESS – High Energy Stereoscopic System, soustava pěti pozemních detektorů záření gama, které sledují Čerenkovovo záření ze sekundárních spršek. Dalekohledy umístili v Namíbii vědci z Max Planck Institutu. Zkratka projektu má připomínat Viktora Hesse, který objevil v roce 1912 kosmické záření. Dalekohledy projektu pracují od roku 2003. Průměr čtyř zrcadel je 12 metrů, centrální přístroj má průměr 28 metrů. Celková sběrná plocha je 614 m². Citlivost detektorů: 0,1÷1 TeV.
HET HET – Hobby Ebberly Telescope, dalekohled, který je umístěn na severní polokouli, na hoře Mount Fowlkes v Texasu na McDonaldově observatoři v nadmořské výšce 2 072 metrů. Do provozu byl uveden v roce 1977. z 91 segmentů poskládaných do šestiúhelníku o rozměrech 10×11 metrů. Primární zrcadlo je během pozorování pevně uchyceno. Navádění je zprostředkováno pohybem sekundárního zrcadla, které se může natočit až o 12 stupňů od své osy. Dalekohled je schopen pozorovat část oblohy, která je 55 stupňů nad horizontem. Tento rozsah umožňuje sledovat 70 % oblohy. Celý dalekohled se otáčí o 360 stupňů na bezmála metrovém ložisku bez viditelných vibrací.
HETE HETE – High Energy Transient Explorer, malá družice NASA určená ke sledování gama záblesků. Celý projekt koordinuje universita MIT. První start 4.11.1996 se nezdařil, družice byla sice navedena na oběžnou dráhu, ale nepodařilo se ji vypustit. Po mnoha odkladech byla druhá verze družice, pojmenovaná HETE-2, navedena na oběžnou dráhu dne 9.10.2000. Na palubě jsou optické kamery, RTG kamery v oboru 1÷25 keV a gama detektory v oboru 8÷500 keV.
Heterocyklické sloučeniny Heterocyklické sloučeniny – organické sloučeniny vytvářející cyklické struktury, ve kterých jsou do kruhu vázány nejen atomy uhlíku, ale i jiné atomy, nejčastěji kyslík, dusík nebo síra. Nejstabilnější a nejvýznamnější jsou pěti a šestičlenné heterocyklické sloučeniny. Cyklus v molekule může být jeden, časté jsou i sloučeniny s více cykly, které většinou sdílejí část atomů v sousedících cyklech (kondenzované cykly).
Heterodimer Heterodimer – molekula složená ze dvou různých menších podjednotek, monomerů. Nejznámějším heterodimerem je sacharóza, řepný cukr.
Heterodynní detektor Heterodynní detektor – detekce intenzity i fáze elektromagnetického signálu založená na jeho smísení se signálem lokálního oscilátoru (heterodynu), jehož záření má stejný směr jako signál a pevně danou známou frekvenci.
Heteropřechod Heteropřechod – rozhraní polovodivých materiálů s různými šířkami zakázaného pásu, přičemž je nutné, aby jednotlivé materiály na sebe plynule navazovaly na úrovni krystalové mříže. Heteropřechody se používají často v optoelektronických součástkách a vysokofrekvenčních tranzistorech.
HFI HFI – High Frequency Instrument, vysokofrekvenční přístroj.
Hi-Res Camera Hi-Res Camera – kamera s vysokým rozlišením
Higgsovy částice Higgsovy částice – částice, které se objevují ve sjednocené teorii elektromagnetické a slabé interakce (tzv. elektroslabé interakce) standardního modelu. Částice a jim odpovídající Higgsovo pole zde zajišťují nenulovou hmotnost polních částic slabé interakce a způsobují narušení symetrie elektroslabé interakce při energiích nižších než 100 GeV. Částice jsou pojmenovány podle skotského fyzika Petera Higgse. Tento mechanizmus nazýváme Higgsův mechanizmus a je aplikovatelný i na jiné částice. Existence Higgsovy částice byla s největší pravděpodobností potvrzena v červenci 2012 na dvou detektorech urychlovače LHC v CERNu. O Higgsově částici se často hovoří jako o Higgsově bosonu, Higgsově poli či jen higgsi.
Hilbertův prostor Hilbertův prostor – úplný lineární vektorový prostor se skalárním součinem. V kvantové teorii odpovídá každý kvantový stav paprsku v Hilbertově prostoru (všem nenulovým násobkům nějakého prvku). Lineární kombinace prvků odpovídají superpozici stavů. Vlastnosti Hilbertova prostoru umožňují hovořit o změnách stavu systému v geometrických pojmech, jako jsou projekce, rotace, zrcadlení apod.
Hillova sféra Hillova sféra – oblast kolem nějakého tělesa (planety, měsíce), v níž má toto těleso dominantní gravitační vliv. V případě planety je to například oblast, ve které má planeta větší gravitační vliv než Slunce, kolem kterého obíhá. V této oblasti musí ležet celá oběžná dráha jejího měsíce, jinak by tento měsíc planeta časem ztratila.
Hinode Hinode – japonská družice kosmické agentury JAXA z roku 2006 určená k výzkumu Slunce. Její původní název byl SOLAR-B. Hlavním cílem je výzkum magnetického pole Slunce, jeho vznik a souvislost s generováním slunečního větru a výzkum ohřevu koróny. Družice pracuje na heliosynchronní orbitě Země.
Hipparcos Hipparcos – HIgh Precission PAralax COllecting Satellite, astrometrická družice ESA, která byla provozována v letech 1989 až 1993. Proměřovala s vysokou přesností polohy a paralaxy blízkých hvězd. Výsledkem je katalog 120 000 hvězd s vysokou přesností určení polohy a katalog Tycho s dalšími 400 000 hvězdami popsanými s nižší přesností.
HiRes HiRes – fluorescenční experiment pro sledování částic kosmického záření s extrémně vysokou energií. Dva detektory vysoko v horách v americkém Utahu sledují záření excitovaných N₂ molekul na vlnové délce 300÷400 nm.
HiRISE HiRISE – High Resolution Imaging Science Experiment, je kamera umístěná na sondě Mars Reconnaissance Orbiter. Její 0,5 metrový zrcadlový dalekohled umožňuje pořizování snímků s rozlišovací schopností až 0,3 metru.
Hlavní pás Hlavní pás – pás planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Největším tělesem je planetka Ceres (průměr 974 km) objevená v roce 1801. V roce 2005 překročil počet známých těles Hlavního pásu 100 000. Jejich úhrnná hmotnost je ale velmi malá. Existuje zde jen 16 těles s rozměry nad 240 km.
Hlavní posloupnost Hlavní posloupnost – skupina hvězd táhnoucí se diagonálně v HR diagramu. Hvězdy hlavní posloupnosti svítí energií vzniklou fúzí vodíku, mezi tyto hvězdy patří i Slunce. Nejvíce jsou zastoupeny chladné, málo svítivé hvězdy. Jde o první stádium hvězdného vývoje.
Hlezenní kloub Hlezenní kloub – kotník, latinsky articulatio talocruralis, je kloub, který spojuje kosti bérce (kost holenní a kost lýtkovou) s kostí hlezenní (jedna ze zánártních kostí).
Hliník Hliník – Aluminium, velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích. Hliník byl objeven roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem.
Hmotnost efektivní elektronu Hmotnost efektivní elektronu – zdánlivá hmotnost elektronu v krystalové mříži. Pokud se elektron pohybuje krystalovou mříží určitého materiálu, působí na něj elektrické síly atomu, poblíž kterého se elektron zrovna vyskytuje. Elektron pak reaguje na vnější elektrická a magnetická pole tak, jako by měl hmotnost lišící se od jeho klidové hmotnosti. Taková hmotnost se nazývá efektivní hmotnost; může být různá v různých směrech, obecně se jedná o tenzorovou veličinu.
Hmotnost Slunce Hmotnost Slunce – M_S = 1,989×10³⁰ kg.
Hmotnost Země Hmotnost Země – M_Z = 5,9×10²⁴ kg.
Hmotnostní schodek Hmotnostní schodek – Úbytek klidové hmotnosti soustavy odpovídající vazebné energii. Pro jádro jde o rozdíl hmotnosti volných nukleonů a nukleonů vázaných v jádře.
Hmotnostní spektrometrie Hmotnostní spektrometrie – diagnostická metoda zaměřená na stanovení složení plynné směsi. Hmotnostní spektrometrie určuje zastoupení molekul nebo jejich fragmentů ve směsi iontů podle parametru daného podílem molekulové hmotnosti a náboje iontu. Využívá skutečnosti, že zrychlení nabité částice je přímo úměrné náboji nabité částice a nepřímo úměrné hmotnosti.
Hmotný střed Hmotný střed – místo, kterým je daný objekt možné nahradit, pokud ho chceme považovat za jediný bod (tzv. hmotný bod). Hmotný střed je působištěm vnějších sil, proto se mu v přítomnosti tíže říká těžiště. Látka tělesa je kolem hmotného středu rovnoměrně rozložena.
Hnědý trpaslík Hnědý trpaslík – hvězda s tak malou hmotností (13÷80 M_J), že teplota v nitru nikdy nedosáhne bodu vzplanutí dostatečně energetických termojaderných reakcí (alespoň 8×10⁶ K). Dalšímu stlačování vlivem gravitace a tím i nárůstu teploty zabrání elektronová degenerace. Od planet se liší tím, že emituje po dobu několika miliard let viditelné světlo (planeta září v IR).
Hodinový úhel Hodinový úhel – úhel mezi místním poledníkem a objektem měřený ve směru zdánlivého pohybu hvězd, tj. od jihu k západu. Udává se v hodinách (azimut vyjádřený v hodinách).
Hohlraum Hohlraum – dutina, komůrka, jejíž stěny jsou v radiační rovnováze se zářivou energií uvnitř dutiny. Záření unikající z takovéto dutiny se bude blížit záření černého tělesa. V současné době se slovo „hohlraum“ nejčastěji používá v souvislosti s laserovými fúzními experimenty na principu nepřímého ohřevu, což je typické pro experimenty na zařízení National Ignition Facility (NIF). Do takovéto válcové komůrky s otvory v obou podstavách je umístěna kulová kapsle s fúzním palivem, která je ozářena rentgenovým zářením vznikajícím dopadem laserového záření na její vnitřní stěny.
Holistický přístup Holistický přístup – celostní pohled na systém. Vlastnosti systému nelze určit jen pomocí vlastností jeho částí. Naopak celek ovlivňuje podobu a fungování svých částí.
Holmium Holmium – měkký stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, 11. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě silných permanentních magnetů, speciálních slitin pro jadernou energetiku a při výrobě laserů. Holmium objevili roku 1878 současně Marc Delafontaine, Jacques Louis Soret a Per Teodor Cleve. Holmium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci přibližně 1,2 mg/kg.
Holografický princip Holografický princip – představa, že informace o N-dimenzionální entitě je zapsatelná v N−k dimenzích. Název pochází z holografie, v níž se informace o třírozměrném objektu zapisují na dvojrozměrném hologramu, z něhož je možné původní objekt rekonstruovat. V matematice jsou ze znalosti hodnot komplexní funkce mající derivaci (tzv. holomorfní funkce) na hranici množiny určitelné její hodnoty v celé množině. Ve fyzice jsou vlastnosti černé díry určeny pouze jejím povrchem. Holografický princip je velmi atraktivní ve fyzice elementárních částic a v některých teoriích gravitace.
Holografie Holografie – forma záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu na dvourozměrný obrazový nosič neboli hologram (fotografická deska, binární záznam) a jeho opětovnou rekonstrukci. Na hologram se zaznamenává jak intenzita, tak fáze světla. Holografii objevil Dennis Gabor v roce 1948, kvalitní hologramy byly ale pořízeny až po objevu laseru. V elektronovém mikroskopu lze pořídit elektronový hologram, v němž je zaznamenáno jak množství elektronů prošlých vzorkem, tak fáze jejich hmotové vlny. Fáze elektronových vln je citlivá na magnetické pole, proto je možné z elektronového hologramu určit průběh magnetických siločar ve vzorku.
Homestake Homestake – první detektor neutrin byl postaven v opuštěném zlatém dole v Jižní Dakotě. Šlo o vodorovně uloženou válcovou nádobu naplněnou 615 tunami tetrachloretylenu. Detektor byl uveden do provozu v roce 1967 za vydatného přispění R. Davise. Administrativně spadá pod Brookhavenské laboratoře. Jde o chlorový detektor slunečních neutrin. Jeho činnost byla ukončena v roce 1993.
Homogenní Homogenní – stejný ve všech místech.
Hořčík Hořčík – Magnesium, lehký, středně tvrdý stříbrolesklý kov, druhý nejlehčí z kovů alkalických zemin. Využívá se při výrobě lehkých a pevných slitin, jako redukční činidlo v organické syntéze a při pyrotechnických aplikacích. V léčitelství se soli hořčíku používají od 17. století. Čistý hořčík elektrolyticky připravil sir Humphry Davy roku 1808.
Horizont událostí Horizont událostí – rozhraní u černé díry, po jehož překročení již není možné vyslat jakýkoli signál vnějšímu pozorovateli. Rozměr horizontu událostí určil z obecné relativity Karl Schwarzschild v roce 1916, proto často hovoříme o tzv. Schwarzschildovu poloměru černé díry. U rotující černé díry spočítal tvar horizontu událostí Roy Kerr v roce 1963.
Horká komora Horká komora – radiačně stíněná laboratoř vybavená hermetickými podtlakovými boxy, kanalizací napojenou na záchytnou nádrž a dálkovými manipulátory pro manipulaci s vysoce aktivními vzorky.
Horká skvrna Horká skvrna – Hot Spot, oblast výrazně teplejší než okolí. Používá se například v souvislosti s fúzními experimenty, kde je stlačována kulová kapsle fúzního paliva. Ke stlačení dochází po ozáření několika laserovými svazky (v případě přímého ohřevu), nebo rentgenovým zářením (v případě nepřímého ohřevu). Hmota z povrchu kapsle je odpařena a pak principem akce a reakce, který například urychluje raketu, urychlí palivo směrem do středu. Tím dochází k implozi. Pak následuje stagnace (zastavení) paliva v okolí středu. Velikost, teplota a hustota vytvořené horké skvrny je dána převážně vývojem nestabilit při implozi a množstvím příměsí v palivu, které způsobují velké energetické ztráty zářením.
Horké jupitery Horké jupitery – exoplanety s hmotností srovnatelnou nebo větší, než má planeta Jupiter, ale podstatně menší vzdáleností od mateřské hvězdy (přibližně 0,015 až 0,5 au).
Horké neptuny Horké neptuny – exoplanety s hmotností srovnatelnou nebo větší, než má planeta Neptun, ale podstatně menší vzdáleností od mateřské hvězdy (přibližně 0,015 až 0,5 au).
Horní hybridní frekvence Horní hybridní frekvence – frekvence, nad kterou se nemůže šířit mimořádná elektromagnetická vlna. Při této frekvenci dochází k tzv. horní hybridní rezonanci, při které elektrony oscilují na frekvenci dané kombinací plazmové a cyklotronní frekvence. Vratnou silou je jak Coulombova síla, tak Lorentzova síla způsobující gyraci. Z hodnoty horní hybridní frekvence lze určit koncentraci plazmatu a indukci magnetického pole.
Horní hybridní rezonance Horní hybridní rezonance – UHR (Upper Hybrid Resonation), rezonanční pohlcování elektromagnetických vln elektrony, které oscilují na frekvenci dané kombinací plazmové a cyklotronní frekvence. Vratnou silou je jak Coulombova síla, tak Lorentzova síla způsobující gyraci. Nad horní hybridní frekvencí se nemůže šířit mimořádná elektromagnetická vlna.
Hoylův stav Hoylův stav – druhý excitovaný stav uhlíku ¹²C, který má strukturu vázaného systému tří alfa částic. Tento stav vzniká z ⁸Be záchytem alfa částice (jádra 4He) v tři alfa procesu ve hvězdách v etapě spalování helia. Teoretické analýzy ukazují, že i malá změna vlastností Hoylova stavu by vedla k tomu, že by ve vesmíru nevznikly těžké prvky (tři alfa proces by neprobíhal, nebo naopak probíhal příliš rychle).
HPG HPG – homopolární generátor neboli Faradayův disk. Zpravidla jde o vodivý setrvačník rotující v poli permanentního magnetu, mezi okrajem a středem setrvačníku se generuje napětí. Existují ale i jiné konfigurace, ve kterých může rotovat magnet.
HR diagram HR diagram – Hertzsprungův-Russelův diagram zobrazující hvězdy podle povrchové teploty (spektrálního typu) a svítivosti (vyzařovaného výkonu). V průběhu svého života se hvězda v závislosti na počáteční hmotnosti po HRD pohybuje – HRD zobrazuje svítící objekty v nejrůznějších fázích vývoje. Nejdéle (80÷90 % doby svého života) hvězda zůstává na tzv. hlavní posloupnosti, kdy uvnitř hvězdy hoří vodík na helium. V HRD jsou na vodorovné ose spektrální typy od vysokých povrchových teplot (zpravidla v logaritmické stupnici) vlevo k nízkým vpravo. Na svislé ose se vynáší svítivost nebo absolutní magnituda hvězdy, bývá kalibrována dle Slunce. První HRD pro Plejády vzniknul v roce 1908, v použitelné podobě byl publikován v roce 1911.
Hranol Hranol – optické zařízení využívané k rozkladu světla na jednotlivé spektrální barvy pomocí lomu na stěnách hranolu. Úhel lomu závisí na vlnové délce světla a tím se různé barvy lámou různě. Základna hranolu se používá zpravidla trojúhelníková a lom probíhá na dvou bočních stěnách.
HRSC HRSC – High/Super Resolution Stereo Colour Imager, stereoskopická kamera se CCD detektorem umístěná na sondě Mars Express.
HRV HRV – Heart Rate Variability, proměnlivost srdečného rytmu.
HSA HSA – High Sensitivity Array, pole radioteleskopů s vysokou citlivostí. Jde o celosvětovou síť radioteleskopů, které provozují interferometrii (s mezikontinentální základnou) založenou na technologii VLBI (Very Large Baseline Interferometry). K nejznámější přístrojům sítě patří: Arecibo, Effelsberg, Green Bank, ALMA, Large Millimeter Telescope a VLA (Verry Large Array).
HST HST – Hubble Space Telescope, Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnějšímu určení Hubblovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009.
HST (Hubble Space Telescope) HST (Hubble Space Telescope) – Hubblův vesmírný dalekohled. Největší dalekohled na oběžné dráze kolem Země, kde byl v roce 1990 umístěn do výšky 614 km. Průměr primárního zrcadla je 2,4 m. Z hlediska kosmologie je zajímavý HST Key Project (klíčový projekt HST), který v roce 1999 posloužil k prvnímu přesnému určení Hubbleovy konstanty. V lednu 2004 NASA zrušila servisní mise k tomuto unikátnímu přístroji, nicméně v roce 2006 bylo rozhodnuto o poslední servisní misi, která měla proběhnout v roce 2008. Mise byla kvůli závadě na dalekohledu odložena a uskutečnila se v květnu 2009.
Hubbleův zákon Hubbleův zákon – Edwin Hubble zjistil v roce 1929, že čím vzdálenější galaxie, tím vyšší rychlostí se od nás vzdaluje. Koeficient úměrnosti se nazývá Hubbleova konstanta a označujeme ji H. Tento vztah samozřejmě platí jen pro velmi vzdálené galaxie, pro blízké galaxie je rychlost expanze malá a převládají vzájemné pohyby galaxií.
Hubblova konstanta Hubblova konstanta – koeficient úměrnosti mezi rychlostí vzdalování a vzdáleností objektů při expanzi vesmíru (H = v/R). Přesnější definice je dána přes expanzní funkci a: H = (da/dt)/a. Dnes se hodnota Hubblovy konstanty odhaduje na přibližně 70 km/s na megaparsek. Různé metody dávají poněkud odlišné výsledky, což je buď způsobeno systematickými chybami v odhadu vzdáleností, nebo nepřesným kosmologickým modelem.
Hubblův zákon Hubblův zákon – Edwin Hubble zjistil v roce 1929, že čím je galaxie vzdálenější, tím vyšší rychlostí se od nás vzdaluje. Koeficient úměrnosti se nazývá Hubblova konstanta a označujeme ji H. Tento vztah samozřejmě platí jen pro velmi vzdálené galaxie, pro blízké galaxie je rychlost expanze malá a převládají vzájemné pohyby galaxií. Vzhledem k tomu, že vztah objevil Georges Lemaître už v roce 1927, schválila Mezinárodní astronomická unie v roce 2018 rezoluci, podle které se tento zákon má nazývat Hubblův-Lemaîtrův zákon.
Hubblův-Lemaîtrův zákon Hubblův-Lemaîtrův zákon – čím vzdálenější galaxie, tím vyšší rychlostí se od nás díky expanzi vesmíru vzdaluje. Tento vztah experimentálně objevil v roce 1927 belgický kněz Georges Lemaître (využíval měření amerického astronoma Vesto Sliphera). Edwin Hubble vztah nezávisle nalezl v roce 1929. Koeficient úměrnosti se nazývá Hubblova konstanta a označujeme ji H. Vztah samozřejmě platí jen pro velmi vzdálené galaxie, pro blízké galaxie je rychlost expanze malá a převládají vzájemné pohyby galaxií.
HUDF HUDF – Hubble Ultra Deep Field, snímek 11,5 čtverečných úhlových minut v souhvězdí Pece pořízený Hubblovým dalekohledem mezi 24. 9. 2003 a 16. 1. 2004, na němž je zachyceno zhruba 10 000 galaxií v nejrůznějších vývojových stádiích.
Huygens Huygens – část sondy Cassini. Jde o pouzdro, které se od ní odpoutalo a poté dne 14. ledna 2005 měkce přistálo na povrchu Saturnova měsíce Titanu. Pouzdro bylo vyrobeno Evropskou kosmickou agenturou ESA, jeho hmotnost je 350 kg. Je pojmenováno podle objevitele Titanu, známého holandského fyzika Christiaana Huygense (1629-1695).
HVC HVC – High Velocity Clouds, ostře ohraničená oblaka plynů padající do Galaxie z mezigalaktického prostoru. Mají vysoké radiální rychlosti (větší jak 200 km/s). Při průchodu galaktickou koronou se rozzáří podobně jako meteor při průchodu atmosférou. Spektrum oblaků HVC je obdobné spektru hvězd v počátečních fázích hvězdného vývoje, chybí absorpční čáry pozdních stadií hvězd. Velmi často lze zjistit rychlou rotaci oblaků HVC, která dopplerovsky rozšiřuje spektrální čáry. Usuzujeme-li z jejich vysoké svítivosti, pak se tato oblaka nalézají ve vzdálenostech desítek kpc. Jejich podrobná struktura a fyzikální mechanizmus vyzařování však nejsou známy především proto, že lze jen velmi obtížně určit jejich vzdálenost.
Hvězda hlavní posloupnosti Hvězda hlavní posloupnosti – označení pro hvězdu, která ve svém jádře přeměňuje termojadernou syntézou vodík na hélium. Název je odvozen od polohy hvězdy na tzv. Hertzsprungově-Russelově diagramu (spektrální třída na vodorovné ose a absolutní magnituda na svislé).
Hvězdná aberace Hvězdná aberace – úhlový odklon paprsku hvězdy od původního směru způsobený skládáním rychlosti světla s rychlostí pohybu Země kolem Slunce.
Hvězdný prach Hvězdný prach – označení pro prachová zrnka zanášená do sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. V tomto prachu je obsažena důležitá informace o tvorbě prvků ve hvězdách.
Hvizdy Hvizdy – nízkofrekvenční elektromagnetické vlny (300 Hz až 30 kHz) šířící se podél magnetických siločar. Charakteristické je krátkodobé trvání s postupně klesající frekvencí vlny. Jde o modifikaci R vln. Poprvé byly pozorovány v kanálech blesků na Zemi Barkhausenem v roce 1919.
Hybrid Hybrid – homosexuál Horáček hladící hubici hasičské hadice hýžděmi.
Hybridizace nukleových kyselin Hybridizace nukleových kyselin – spojení komplementárních úseků dvou nukleových kyselin různého původu.
Hydráty Hydráty – látka obsahující molekuly vody provázané s dalšími molekulami.
Hydraulický průměr Hydraulický průměr – průměr myšlené trubice, přepočítaný tak, aby v ní tekutina proudila stejným způsobem jako v potrubí či kanálu kruhového tvaru.
Hydrid helia Hydrid helia – sloučenina vodíku a helia HeH. Ačkoli se tato molekula rychle rozpadá, její kationt HeH⁺ je stabilní. Poprvé byl připraven již v roce 1925, v roce 2019 byla jeho přítomnost potvrzena v planetární mlhovině NGC 7027. Předpokládá se, že sloučenina byla hojná v raném vesmíru, v době tvorby prvních atomárních obalů.
Hydrolýza Hydrolýza – rozkladná reakce, při které se spotřebovává molekula vody.
HyperCP HyperCP – malý experiment na urychlovači Tevatron, který je citlivý na měření rozdílu mezi hyperony a antihyperony. Experiment slouží ke zkoumání narušení CP symetrie.
Hypergolická reakce Hypergolická reakce – extrémně rychlá chemická reakce, při níž se uvolní takové množství tepla, že k zažehnutí chemického hoření dojde už při prvním kontaktu obou složek. Obvykle jde o palivo a okysličovadlo. Reakce se využívá například v raketových motorech.
Hypernáboj Hypernáboj – průměrný elektrický náboj multipletu (rodiny příbuzných částic).
Hypernova Hypernova – zhroucení extrémně hmotné hvězdy (tzv. hyperobra) přímo na černou díru, doprovázené zábleskem gama a mohutnou explozí, která je ještě výraznější než u supernovy. Svítivost objektu je srovnatelná s celou galaxií. Nejvážnějším kandidátem na hypernovu v našem okolí je v budoucnosti hyperobří hvězda Éta Carinae z naší Galaxie.
Hyperon Hyperon – částice složená ze tří kvarků (baryon), obsahují podivný kvark s. Částice neobsahuje kvarky c, b, t. Příkladem je Lambda hyperon (Λ⁰ = uds) nebo sigma baryony (například Σ⁺ = uus).
Hypervapotron Hypervapotron – zařízení sloužící ke chlazení součástek, které jsou zatíženy vysokým tepelným tokem. Teplo ze součástky odvádějí odpařující se vodní molekuly. Tato technologie se původně využívala při chlazení elektronek.
Hypovolemie Hypovolemie – snížený objem tekutiny v cévním systému.



---