A  B  C  D  E  F  G  H  CH  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z  Ostatní  Vše  Hledat

Facula Facula – latinsky pochodeň.
FADH FADH – flavinadenindinukleotid, prostetická čili kovalentně vázaná skupina mnoha proteinů. Existuje ve třech různých redoxních stavech, je tedy schopen přenášet elektrony, čehož se hojně využívá při Krebsově cyklu, kde vzniká jeho redukovaná forma, která se pak účastní i dýchacího řetězce.
Faktorizace Faktorizace – rozklad čísla na součin prvočísel.
FAO FAO – Food and Agriculture Organization of the United Nations
Faradayova klec Faradayova klec – prostor obklopený vodivým materiálem, často sítí vodičů či pletivem. Takové uspořádání zamezuje průniku elektromagnetických polí oběma směry a do jisté míry funguje jako izolace od rušivých elektromagnetických vlivů. Je pojmenována po anglickém experimentátorovi Michaelu Faradayovi.
Faradayova rotace Faradayova rotace – magnetické pole rovnoběžné se směrem šíření paprsku stáčí polarizační rovinu úměrně indukci pole a vzdálenosti, kterou prošel paprsek: α = V·B·d ; α je úhel stočení, V Verdetova konstanta, B indukce magnetického pole a d prošlá vzdálenost.
FAST FAST – Five hundred meter Aperture Spherical Telescope, čínský radioteleskop o průměru 500 metrů, který byl zprovozněn v roce 2016. Celkem 4 600 odrazných segmentů je zavěšených v krasové proláklině na unikátní lanové konstrukci, která umožňuje přesné tvarování odrazné plochy. Ohniskové přístroje pro devět pásem jsou zavěšeny nad mísou na lanech v pohyblivé kabině. Přístroj pokrývá frekvenční rozsah 0,07÷3 GHz (0,1÷4 m).
Fázový přechod Fázový přechod – změna chování systému v závislosti na nějakém vnějším parametru, například teplotě nebo magnetickém poli. Rozlišujeme fázové přechody prvního druhu, při nichž se skokem mění vnitřní energie, hustota a další parametry (například tání ledu), a fázové přechody druhého druhu, u nichž se energie mění spojitě, ale skokem se mění až první derivace energie, například měrné teplo, susceptibilita atd. Typickým příkladem fázového přechodu druhého druhu je změna nemagnetického materiálu na feromagnetikum při Curieově teplotě, kdy se chaotická fáze mění na fázi s orientovanými Weissovými doménami.
Fázový šum Fázový šum – nechtěné fázově modulované komponenty signalu o jedné frekvenci.
FDM FDM – Fused Deposition Modeling, jedna z metod 3D tisku, která používá vlákno z tavitelného plastu (termoplastu). Po zahřátí vzniká nenewtonovská kapalina, která se nanáší podle pokynů počítače na podklad a po ochladnutí opět ztuhne. Nejčastěji se využívá ABS (směs akrylonitrylu, butadienu a styrénu), PLA (kyselina polymléčná), HIPS (houževnatý polystyrén), TPU (termoplastický polyuretan) nebo nylon. Metoda byla vyvinuta na Bathské univerzitě v Anglii v roce 2005.
FEL ČVUT FEL ČVUT – Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze, jedna z osmi fakult univerzity, jejíž kořeny sahají do roku 1717. Pod současným názvem funguje univerzita od roku 1920. Fakulta elektrotechnická byla založena v roce 1950, je druhou největší fakultou ČVUT, má 2 100 studentů a 750 zaměstnanců.
Femto Femto – předpona označující 10⁻¹⁵.
Femtokapička Femtokapička – kapička o rozměrech přibližně 10⁻¹⁵ litru.
Femtometr (fm) Femtometr (fm) – nebo též fermi je jednotkou vzdálenosti, 1 fm = 10⁻¹⁵ m.
Femtosekunda Femtosekunda – jednotka času, 10⁻¹⁵ s.
Ferimagnetikum Ferimagnetikum – systém spinů, ve kterém je energeticky výhodné, aby sousední magnetické momenty měly opačný směr. Látka obsahuje alespoň dva druhy magneticky aktivních atomů s nestejně velikými magnetickými momenty. Výsledkem je nenulová (permanentní) magnetizace materiálu po odstranění magnetického pole. Typickým příkladem je oxid železa, karbonát bária nebo karbonát stroncia.
Fermi Fermi – americká gama observatoř, která se v roce 2008 stala následovníkem slavné gama observatoře Compton. Rozsah detekovaného záření: 10 až 300 GeV. Původně se tato observatoř jmenovala GLAST (Gamma-ray Large Area Space Telescope), v srpnu 2008 byla přejmenována na Fermi Gamma-ray Space Telescope (FGST) podle významného italského kvantového fyzika. Observatoř je na nízké oběžné dráze s perigeem 536 km a apogeem 553 km. Na stavbě observatoře se kromě NASA také podílely CEA, DLR, ASI, JAXA a SNSB. Mise byla několikrát prodloužena, observatoř je stále funkční (2024).
Fermiho degenerovaný plyn Fermiho degenerovaný plyn – plyn se střední tepelnou energií podstatně nižší než Fermiho mez, kvantové vlastnosti jsou pro tento plyn podstané a určují jeho chování.
Fermiho hladina Fermiho hladina – poslední obsazená energetická hladina v soustavě fermionů při nízké teplotě.
Fermiho mechanizmus Fermiho mechanizmus – mechanizmus urychlování nabitých částic v magnetických polích. Oblasti silnějších polí mohou sloužit jako magnetická zrcadla, která svým pohybem dokáží částici urychlit nebo přibrzdit. Při opakovaných odrazech může u některých jedinců dojít k statisticky významnému nárůstu energie. Mechanizmus navrhl italský teoretik Enrico Fermi.
Fermiho moře Fermiho moře – uskupení fermionů, které vyplňují kvantové stavy s nejnižší energií, které daný kvantový systém umožňuje. Fermiony s nejvyšší energií tvoří energetickou hladinu nazývanou Fermiho hladina, a slovem moře vyjadřujeme podobnost s vodním útvarem, který vyplňuje prostor s nejnižší gravitační potenciální energií a tvoří povrch v určité výšce. Při teplotě 0 K jsou všechny elektrony ve Fermiho moři a Fermiho hladina je maximální energií kteréhokoli z nich. Malé množství energie (například teplo, které nepatrně zvedne teplotu) ovlivňuje pouze elektrony na povrchu Fermiho moře nebo v jeho blízkosti. Elektrony pod povrchem Fermiho hladiny jsou chráněny: takové elektrony obecně potřebují dostatek dodatečné energie, aby se dostaly na energetické hladiny vyšší, než je Fermiho hladina. Elektrony na nebo nad Fermiho hladinou mají mnohem větší pravděpodobnost, že změní polohu, například v reakci na elektrické pole, čímž vytvoří vodivostní proud.
Fermilab Fermilab – komplex urychlovačů ve Spojených státech, ve státě Illinois. Fermilab byl založen v roce 1967, prvním ředitelem se stal Robert Wilson, vynálezce mlžné komory. V roce 2011 zde byl ukončen provoz druhého největšího urychlovače světa – Tevatronu. K nejvýznamnějším objevům patří objev kvarku „b“ (1977), kvarku „t“ (1995) a tau neutrina (2000). Fermilab se zabýval výzkumem „b“ a „t“ kvarku, výrobou a výzkumem antivodíku, narušením CP symetrie, zkoumáním platnosti CPT symetrie a výzkumem řady dalších vlastností hmoty a antihmoty za vysokých energií.
Fermiony Fermiony – částice, které mají poločíselný spin, vlnová funkce je antisymetrická, splňují Pauliho vylučovací princip a podléhají Fermiho–Diracovu statistickému rozdělení. Patří mezi ně všechny leptony, kvarky a baryony – například elektron, neutrino, proton a neutron. Při nízkých teplotách fermiony obsazují stavy postupně, až po tzv. Fermiho mez.
Fermium Fermium – dvanáctý člen řady aktinoidů, osmý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v roce 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley.
Feroelektrikum Feroelektrikum – látka schopná udržet si dipólový moment (vlastní elektrické pole ve svém okolí) i bez vnějšího elektrického pole. Příkladem feroelektrik jsou látky s chemickým vzorcem ABO₃, kde A a B jsou dva různé kovy, například SrTiO₃.
Feromagnetikum Feromagnetikum – materiál, ve kterém je energeticky výhodné, aby sousední magnetické momenty měly shodný směr. Tyto látky, například železo, jsou schopné značné magnetizace ve vnějším magnetickém poli. Po odstranění magnetického pole si ponechávají permanentní magnetizaci, tj. zůstávají zmagnetizované i bez vnějšího magnetického pole. Typickým příkladem je krystalické železo, kobalt či oxid chromičitý CrO₂.
Feshbachova rezonance Feshbachova rezonance – rezonance, která nastává, je-li pohybová energie srážejících se atomů rovna energii vázaného stavu (molekuly). Při rezonanci prudce roste účinný průřez srážky atomů v s stavu (stravu s nulovým momentem hybnosti) a roste pravděpodobnost vzniku molekuly.
FET FET – Field-Effect Transistor, tranzistor řízený elektrickým polem. Tvar a vodivost kanálu mohou být ovlivněny napětím přiloženým k řídící elektrodě. Součástku patentoval v roce 1930 Julius Edgar Lilienfeld, americký inženýr rakousko-uherského původu.
Feynmanovy diagramy Feynmanovy diagramy – grafické zkratky pro jednotlivé části členů poruchové řady při řešení rovnic kvantové teorie pole. Tyto zkratky lze interpretovat jako elementární procesy interakce kvarků, leptonů a polních částic. Každému Feynmanovu diagramu odpovídá konkrétní matematický výraz a pro sestavování diagramů platí jednoduchá pravidla: počet vrcholů diagramu odpovídá pořadí v příslušné poruchové řadě a amplituda pravděpodobnosti dějů s každým dalším vrcholem klesá v poměru 1/137, který nazýváme konstanta jemné struktury. Linie částic, spojující jednotlivé uzly diagramu, nazýváme propagátory diagramu. Pouze propagátory s volnými konci představují skutečné částice, které lze registrovat v našich přístrojích. Propagátory, které začínají a končí ve vrcholu, odpovídají tzv. virtuálním částicím, které nerespektují zákon zachování energie. Tyto částice nikdy nemůžeme pozorovat (nemají volné konce linií). Jde například o polní částice zprostředkující sílu mezi skutečnými částicemi.
Feynmanovy integrály Feynmanovy integrály – integrály po drahách, nekonečně rozměrné integrály sčítající amplitudy pravděpodobnosti přes všechny možné dráhy částice. Výsledkem je amplituda pravděpodobnosti výskytu částice v prostoru.
Feynmanův integrál Feynmanův integrál – matematická metoda, při níž se nechá kvantový systém z výchozího klasického uspořádání propagovat po všech přípustných klasických trajektoriích. Každé takové klasické trajektorii přísluší komplexní váha, která odpovídá amplitudě pravděpodobnosti (A ~ exp[iS/ħ], kde S je akce dané trajektorie). Po čase t se spočtou celkové amplitudy možných klasických stavů od všech drah, které v těchto stavech končí. Jejich čtverce pak reprezentují pravděpodobnosti nalezení těchto stavů v okamžiku měření. Čtverec komplexní amplitudy tedy udává míru na prostoru všech možných klasických trajektorií.
FGS FGS – Fine Guidance Sensors, optické senzory zjišťující polohu Hubbleova dalekohledu.
Fickův zákon Fickův zákon – určuje hustotu a směr difuzního toku. Matematicky říká, že difuzní tok je přímo úměrný gradientu koncentrace. Spolu s rovnicí kontinuity pak vede Fickův zákon na rovnici difuze, která určuje časovou a prostorovou závislost koncentrace částic.
Filtr s dolní propustností Filtr s dolní propustností – Low-pass filter, konvoluční jádro sloužící k vyhlazení (integraci) šumu v signálu, pracující na principu průměrování. Vedlejším efektem působení Low-pass filtru je snížení rozlišení v obraze.
Filtrace svazku Filtrace svazku – rentgenové záření, vznikající dopadem urychlených elektronů na vhodný terčík, je tvořeno převážně brzdným zářením se spojitým energetickým spektrem. Vložením filtru z vhodného materiálu (Al, Cu, …) do svazku dojde k potlačení (pohlcení) nízkoenergetických (měkkých) složek brzdného záření, čímž se celé spektrum posune k vyšším energiím (vytvrdí se).
Filtrovaná zpětná projekce Filtrovaná zpětná projekce – výpočetní algoritmus pro zpětnou Radonovu transformaci ve dvou rozměrech, založený na zpětném promítání.
FIRAS FIRAS – Far Infrared Absolute Spectrophotometer, spektrometr pro vzdálenou infračervenou oblast umístěný na americké družici COBE určenou pro výzkum reliktního záření.
FK Com FK Com – žlutý obr v souhvězdí Vlasy Bereniky. Je prototypem celé třídy proměnných hvězd, u nichž je proměnnost způsobena chladnými skvrnami na rotujícím povrchu. Perioda FK Com je 2,4 dne, změna magnitudy 0,1, vzdálenost 760 světelných roků, spektrální třída G5 až G8, průměr 8 R_S, svítivost 30 L_S, obvodová rychlost 180 km/s.
FLASH FLASH – Free-electron LASer in Hamburg, laser na volných elektronech vybudovaný v německém středisku jaderného výzkumu DESY v blízkosti Hamburgu. Urychlené elektrony jsou vychylovány v undulátoru a generují koherentní paprsek elektromagnetického záření, který je laditelný od UV po měkké RTG. Celé zařízení je dlouhé 260 metrů. Ve výstavbě je již další laser s názvem XFEL, který bude dlouhý 3 kilometry.
Flat panel Flat panel – plochý maticový detektor
Flerovium Flerovium – transuran s protonovým číslem 114. Poprvé byl připraven v ruské Dubně v roce 1999. Pojmenován je podle objevitele samovolného štěpení a spoluzakladatele Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně Georgije Nikolajeviče Fljorova.
Flíčková anténa Flíčková anténa – Patch Antenna, anténa s několika plošnými vodivými prvky nanesenými na nevodivý substrát. Jednotlivé prvky jsou nejčastěji obdélníky, mohou mít ale i tvar obecnějších plošek (flíčků). Jednotlivé plošky jsou vodivě propojeny. Této anténě se také (zejména při pravoúhlém tvaru plošek) říká mikropásková anténa.
Flops Flops – zkratka pro počet operací v pohyblivé řádové čárce za sekundu (FLoating-point Operations Per Second), což je obvyklé měřítko výpočetní výkonnosti počítačů.
Fluence částic Fluence částic – podíl počtu částic dopadajících na malou kouli a plochy jejího příčného řezu. Jednotkou je m⁻².
Fluidizace Fluidizace – proces obdobný zkapalnění pevné či plynné látky. Zrnitý materiál je převeden z pevného statického stavu do dynamického stavu podobného tekutině. K tomu se využívá průchodu plynu či kapaliny zrnitým prostředím směrem vzhůru proti gravitaci. Zrnka se pak vznášejí a chovají se jako tekutina.
Fluor Fluor – nekovový značně toxický prvek, zelenožlutý plyn, chemicky mimořádně reaktivní, vyznačuje se největší elektronegativitou ze všech prvků periodické soustavy. Je nejlehčím prvkem ze skupiny halogenů. Fluor poprvé připravil Henri Moissan roku 1886. Fluor je součástí často používaných freonů, které poškozují ozónovou vrstvu.
Fluorescence Fluorescence – jev, při kterém je v důsledku absorpce světla látkou vyzářeno světlo na jiné, zpravidla delší vlnové délce. Pohlcené fotony excitují elektrony v atomárních obalech a ty poté při přechodu na nižší hladinu vyzáří opět světlo. Při pohlcení dvou fotonů naráz může být vyzářeno i světlo kratší vlnové délky. Jev poprvé pojmenoval v roce 1852 George Gabriel Stokes.
FLWO FLWO – Fred Lawrence Whipple Observatory. Observatoř v Arizoně na vrcholku hory Mount Hopkins v blízkosti města Amado. Observatoř vlastní dalekohledy o průměrech 6.5,1.5 a 1.2 metru pro vizuální obor, 1.3 m pro IR obor, 10 m pro gama obor, síť 4 teleskopů VERITAS pro gama obor (12 m), síť šesti robotických optických dalekohledů HAT (11 cm) a síť osmi optických dalekohledů MEarth (40 cm).
FNPP FNPP – Floating Nuclear Power Plant, ruský projekt plovoucích jaderných elektráren, které budou zásobovat elektrickou energií, pitnou vodou a teplem nepřístupné přímořské oblasti v Rusku. Projekt byl odstartován v roce 2007 a první taková elektrárna by měla být v provozu kolem roku 2012.
FOC FOC – Full Operational Capability, plná operační schopnost globálního polohového systému GPS. Byla vyhlášena 17. července 1995, po dosažení počtu 24 družic Bloku II a IIA na oběžné dráze a jejich důsledném testování. V obecném pojetí označení pro dostupnost dané technologie (frekvence, kódu) na 24 plně funkčních družicích GPS na oběžné dráze.
FOC (HST) FOC (HST) – Faint Object Camera, CCD fotoaparát vyrobený Evropskou kosmickou agenturou, který fungoval na Hubbleově dalekohledu do roku 2002. Pracoval v oblasti vlnových délek 115 až 6 500 nm.
Fockův stav Fockův stav – stav v kvantové teorii, ve kterém je znám počet jedinců s danou energií. Někdy hovoříme o tzv. reprezentaci obsazovacích čísel. Tento stav je pojmenován podle sovětského fyzika Vladimira Alexandroviče Foka (1898–1974), v angličtině se jeho příjmení píše Fock.
Fokkerova-Planckova rovnice Fokkerova-Planckova rovnice – rovnice popisující statistické chování plazmatu se započtením párové Coulombovy interakce nabitých částic. Ústřední veličinou je hustota pravděpodobnosti závislá na čase, prostoru a rychlostech částic.
Fonon Fonon – kvazičástice vibrací krystalové mříže, vibrační kvantum šířící se krystalovou mříží. Pomocí fononů lze popisovat šíření zvukových vln v pevných látkách. Samotný název fonon vznikl jako analogie k fotonu. Foton je částicí elektromagnetického pole, fonon je kvazičásticí netlumeného zvukového pole v pevné látce.
Fononický krystal Fononický krystal – periodická struktura zabraňující v daném kmitočtovém pásmu vniknutí zvukových vln.
Fosfát Fosfát – fosforečnan, v biochemii fosforečnanový anion ve vodném roztoku.
Fosfor Fosfor – Phosphorus, nekovový chemický prvek, poměrně hojně se vyskytující v zemské kůře, který má zároveň důležitou roli i ve stavbě živých organizmů. Historicky byl fosfor poprvé izolován německým alchymistou Heningem Brandtem v roce 1669. Elementární fosfor se vyskytuje ve třech modifikacích – bílý, červený a černý fosfor.
Fotodisociace Fotodisociace – disociace, při které je disociační energie dodána energetickým fotonem.
Fotoelektrický jev Fotoelektrický jev – vyrážení elektronů z povrchu některých látek (zejména kovů) světlem. Při tomto jevu se projevují částicové vlastnosti světla, jednotlivý foton musí mít energii vyšší než je výstupní práce nutná k vytržení elektronu z atomu. Jev poprvé objevil Heinrich Hertz v roce 1887 a vysvětlil Albert Einstein v roce 1905.
Fotoelektrický jev (vnitřní) Fotoelektrický jev (vnitřní) – uvolňování elektronů uvnitř polovodiče dopadajícím zářením. Elektrony jsou dodanou energií excitovány z valenčního do vodivostního pásu, čímž dojde ke zvýšení vodivosti materiálu. V hradlových fotočláncích dopadá záření na rozhraní polovodičů typu N a P a vyvolává přímo elektromotorické napětí. Na základě vnitřního fotoefektu jsou konstruovány fotometry, expozimetry, zařízení automatické ochrany, ovládací mechanizmy, CCD čipy, kopírky, fotočlánky, fotonásobiče a mnohá další zařízení.
Fotogrammetrie Fotogrammetrie – způsob rekonstrukce třírozměrných objektů z dvojrozměrného záznamu. Rozlišujeme fotogrammetrii leteckou (dálkový průzkum Země), pozemní a blízkou. Před snímkováním je nutné rozmístit na snímkovaném předmětu kontrastní body, pomocí jejichž polohy se pak bude tvar předmětu matematicky zpracovávat.
Fotolitografie Fotolitografie – technologický postup používaný při výrobě polovodičových součástek. Na polovodičovou destičku se nanese vrstva fotorezistu, posléze se destička ozáří a projde vývojkou. Fotorezist chrání jím pokrytá místa před vyleptáním.
Fotometr Fotometr – přístroj k měření světelných hodnot (světelného toku, jasu, teploty, barvy). Používá se například ve fotografii k hodnocení účinků světla na citlivou vrstvu nebo v chemii k určení světelné absorpce roztoků. Fotometr využívá zpravidla fotoelektrického jevu, kdy fotonka, fotodioda či fotonásobič převádí intenzitu osvětlení na elektrický signál.
Fotometrie Fotometrie – část astronomie zabývající se zkoumáním a porovnáváním světla z různých zdrojů z hlediska jeho působení na lidský zrakový orgán. Sledované fotometrické veličiny, například jasnost, světelný tok nebo osvětlení zohledňují vedle vlastností dopadajících fotonů fyziologii našeho zraku.
Foton Foton – základní kvantum energie elektromagnetického záření, polní částice elektromagnetické interakce. Má nulovou klidovou hmotnost a nemá elektrický náboj. Jeho energie a hybnost jsou přímo úměrné frekvenci záření (E = ħω, p = E/c). Stav fotonu zahrnuje také polarizaci, protože jde o příčné vlnění. Kvantování energie poprvé zavedl Max Planck při pokusech o vysvětlení záření černého tělesa. Albert Einstein dal těmto kvantům reálný význam v roce 1905 při vysvětlení fotoelektrického jevu. Samotný název foton poprvé pro tuto částici použil až americký fyzikální chemik Gilbert Lewis v dopise časopisu Nature z roku 1926.
Fotonásobič Fotonásobič – často označováno jako PMT (PhotoMultiplier Tube), vakuová fotocitlivá součástka využívající zesilovacího efektu prostřednictvím sekundární emise na systému elektrod. Prvotní proud, iniciovaný dopadem světla na světlocitlivou vrstvu, fotokatodu, je tak mnohonásobně zesílen. Napětí mezi elektrodami je několik set voltů a je nastaveno tak, aby koeficient sekundární emise při dopadu elektronu na její povrch byl kladný. Fotonásobiče pracují v impulzním režimu.
Fotonický krystal Fotonický krystal – periodická dielektrická struktura, která v určitém kmitočtovém pásmu zabraňuje vniknutí elektromagnetických vln.
Fotonika Fotonika – věda zabývající se vznikem a využitím světla jako nosiče informace.
Fotonová sféra Fotonová sféra – plocha ve vzdálenosti 1,5 Schwarzschildova poloměru od černé díry. Na této ploše mohou fotony obíhat černou díru, dráhy jsou ale nestabilní. Pro pomalu rotující černou díru je fotonové sféra vně statické meze. U rychle rotujících černých děr ji protíná a fotony se mohou pohybovat jen ve směru rotace.
Fotosyntéza Fotosyntéza – biochemický pochod, při kterém dochází k přeměně světelného záření na energii chemických vazeb. Při fotosyntéze se takto zpracovává oxid uhličitý a voda na kyslík a cukr.
Fototropizmus Fototropizmus – ohyb rostliny nebo její části za zdrojem nebo od zdroje světla. Pomocí fototropizmu jsou například rostliny schopné regulovat množství ozářených listů, a tím i míru fotosyntézy.
Fotovoltaický článek Fotovoltaický článek – polovodičová součástka schopná přeměňovat za pomoci tzv. fotovoltaického jevu světelnou energii na elektrickou. Z fotovoltaických článků se například konstruují panely slunečních baterií na kosmických družicích a sondách.
Fotovoltaický jev Fotovoltaický jev – vznik elektrického napětí při dopadu světla na rozhraní dvou materiálů. Jevu lze využít ke konstrukci fotovoltaického článku. Fotovoltaický jev objevil v roce 1839 Alexandr Edmond Becquerel (1820–1891) spolu se svým otcem Antoine Césarem Becquerelem (1788–1878).
Fourierova transformace Fourierova transformace – integrální transformace, která skládá neperiodický signál ze sinů a kosinů (resp. kmitavých komplexních exponenciál), v případě prostoročasu z rovinných vln. Původní signál (vzor) je integrálem všech parciálních signálů (obrazů). Transformace probíhá buď mezi časovou a frekvenční oblastí, nebo mezi prostoročasem a k-prostorem daným vlnovým čtyřvektorem.
Fraktál Fraktál – donekonečna se opakující struktura na různých prostorových úrovních. Dimenze fraktální struktury je vždy větší než topologická dimenze a může být neceločíselná.
FRAM FRAM – Fotometric Robotic Atmospheric Monitor, malý robotický dalekohled vyvinutý v České republice. Průměr zrcadla má 20 cm, ohniskovou vzdálenost 3 m. V projektu Pierre Auger slouží k určování průzračnosti atmosféry pomocí měření jasností hvězd.
Framework Framework – aplikační rámec. Softwarová struktura, která slouží jako podpora při programování a vývoji a organizaci jiných softwarových projektů. Může obsahovat podpůrné programy, knihovny API, podporu pro návrhové vzory nebo doporučené postupy při vývoji.
Francium Francium – nejtěžší známý prvek ze skupiny alkalických kovů. Je nestabilní, velmi silně radioaktivní. Nejstabilnější izotop francia Fr 223 má poločas rozpadu 21 minut a podléhá beta rozpadu. Francium bylo objeveno až roku 1939 Margueritou Pereyovou v Paříži a pojmenováno bylo podle země svého objevu.
Frekvence Frekvence – značíme f, počet opakování sledovaného děje za časovou jednotku. V SI měříme frekvenci v  hertzích (Hz, počet dějů za sekundu). Lze ji vypočítat jako převrácenou hodnotu periody děje: f = 1/T. Často se používá také úhlová frekvence, kterou značíme ω. Jde o časovou změnu fáze vlnění. Pro obě frekvence platí převodní vztah ω = 2πf.
Frekvence cyklotronní Frekvence cyklotronní – frekvence šroubovicového (Larmorova, gyračního) pohybu elektronů kolem magnetických siločar. Důležitá je tzv. cyklotronní rezonance, při které je vlna absorbována na této frekvenci. Z cyklotronní rezonance lze určit magnetické pole plazmatu. Cyklotronní frekvence je rovna QB/m.
Frekvence plazmová Frekvence plazmová – charakteristická frekvence oscilací a vln v plazmatu, která souvisí s pohyby nabitých částic. Plazmová frekvence závisí na koncentraci částic, je dána vztahem (nQ²/mε₀)^1/2. Rozlišujeme plazmovou frekvenci elektronů (je důležitá při šíření elektromagnetických vln) a iontů či protonů (je důležitá při šíření zvukových vln). Elektromagnetické vlny procházejí plazmatem (například ionosférou) jen tehdy, pokud je jejich frekvence vyšší než plazmová frekvence elektronů.
Frekvence úhlová Frekvence úhlová – časová změna fáze vlnění. Pro monochromatickou vlnu je rovna 2π/T.
Frekvenční hřeben Frekvenční hřeben – signál (zpravidla optický) složený z mnoha ekvidistantních čar s měnící se frekvencí. Zařízení umožňuje kontrolovat a měřit frekvenci s relativní přesností v řádu 10⁻¹⁵. Za objev metody optického frekvenčního hřebenu získali Nobelovu cenu za fyziku Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch v roce 2005.
Fresnelova čočka Fresnelova čočka – čočka, v níž chybí části materiálu, které se na lomu světla nepodílí, a ostatní části jsou vhodně posunuté. Při obdobných parametrech má výrazně nižší hmotnost než klasická čočka. Výsledná čočka má značné optické vady a není vhodná pro optické zobrazování. Používá v optických přístrojích a v zařízeních, která směrují tok světla, například v semaforech nebo majácích. Její poloměr může být až 2,5 metru.
Fresnelova šošovka Fresnelova šošovka – má pri podobných parametroch a rovnakom použitom materiály nižší objem a hmotnosť ako klasická šošovka. Sú z nej vyňaté časti materiálu, ktoré sa nepodie¾ajú na lome svetla a ostatné časti sú vhodne posunuté. Výsledná šošovka má ve¾ké optické chyby a nie je vhodná na optické zobrazovanie. Typicky sa používa v optických prístrojoch a zariadeniach na smerovanie svetelných lúčov, kde nie je presná projekcia nutná, napr. semafóry, reflektory alebo majáky, kde môže byť jej polomer až 2,5 m.
Fresnelovy vzorce Fresnelovy vzorce – vztahy popisující koeficienty odrazivosti a propustnosti při šíření elektromagnetického záření na rozhraní dvou prostředí. Vycházejí z okrajových podmínek na rozhraní dvou prostředí a ukazují závislost odrazu a lomu na polarizaci záření.
Fridmanovy rovnice Fridmanovy rovnice – soubor kosmologických rovnic, které řídí expanzi vesmíru pro homogenní a izotropní modely v rámci obecné teorie relativity. Byly odvozeny ruským fyzikem Alexandrem Fridmanem v letech 1922 a6 1924 na základě Einsteinových rovnic gravitačního pole.
FSP FSP – First Wall Full-Scale Prototype, plně funkční prototyp Primární stěny ITER.
FSW FSW – Friction Stir Welding, třecí svařování s promíšením. Metoda svařování, která byla objevena v roce 1991 v Anglii v Ústavu svařování TWI. Podél spoje se pohybuje rotující nástroj, který vyvíjí třením teplo. Materiál změkne a spojí se, aniž by došlo k jeho tání. Nástroj se otáčí kolmo na linii spoje, čímž dochází k mísení obou částí kovu.
FTIR FTIR – Fourier Transform InfraRed spectroscopy, infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací, analytická metoda založená na absorpci infračerveného záření při průchodu vzorkem, během kterého proběhnou změny rotačně vibračních energetických stavů molekul v závislosti na změnách dipólového momentu molekuly. Výsledné infračervené spektrum je funkční závislostí energie na vlnové délce dopadajícího záření.
Fullereny Fullereny – sférické struktury tvořené atomy uhlíku, rozměr této obří molekuly je kolem 0,7 nm. Nejdůležitější z fullerenů jsou C₆₀, C₅₀ a C₇₀ obsahujících 60, 50 a 70 atomů uhlíku. Fullereny za normálních podmínek sublimují při teplotách nad 500 °C. Fullereny jsou pojmenovány po americkém architektu Buck­min­ste­ro­vi Fullerovi, který stavěl kopule podobného tvaru. Za objev fullerenů získali Nobelovu cenu za chemii v roce 1996 Robert Curl, Harold Kroto a Richard Smalley.
Fúze Fúze – způsob získávání energie slučováním lehkých atomárních jader. Tento proces probíhá přirozenou cestou ve hvězdách. V pozemských podmínkách je základním problémem udržení plazmatu na potřebnou dobu. Může jít o tzv. inerciální fúzi (například iniciovanou laserem), kdy terčík na krátkou dobu drží pohromadě setrvačností nebo o fúzi udržovanou v magnetickém poli (tokamak, stelarátor, pinč).
FWP FWP – First Wall Panel – panel chránící primární stěnu komory fúzního zařízení. U tokamaku ITER jde o blok beryliových dlaždic připojený k hypervapotronu.
Fytohormon Fytohormon – rostlinný hormon. V porovnání s živočišnými hormony mají často méně specifické funkce, a tak výsledek záleží na kooperaci více fytohormonů.
Fytoremediace Fytoremediace – dekontaminace půdy s využitím rostlin.
Fyzikální matematika Fyzikální matematika – matematická oblast motivovaná fyzikálními problémy, ovšem fungující ve své čisté formě abstrahované od jevů fyzikální reality (například kvantová algebra, geometrie dláždění inspirovaná výzkumem krystalů a kvazikrystalů).
Fyziologie Fyziologie – vědní obor studující podstatu funkce živých organismů z hlediska fyzikálního, molekulárně-biologického, biochemického a kybernetického.



---